DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 18. února 2024

Recenze/review - FETID ZOMBIE - Where Worms Crawl (2024)


FETID ZOMBIE - Where Worms Crawl
EP (digital, cassette) 2024, Morbid Visions Music

for english please scroll down

Sedíš u otevřené rakve a přemýšlíš, kdy jste se viděli naposledy. Podle stavu tkání a rozpadajících se kostí to již nějaký čas bude. Jsi čím dál tím krásnější, řekneš a ona se na tebe usměje a odpoví stejně. Z úst a očních důlků jí vylezou červi a ty moc dobře víš, že mluví pravdu. Láska až za hrob. Smrt nás nikdy nerozdělí. Pojď se mnou, řekne ti. Musím ti něco ukázat. Sestoupíte hluboko pod zem. Do záhrobí, na onen svět. Držíš ji za ruku a vůbec ti nevadí, že nemá žádnou kůži, ani maso. Podá ti nové EP "Where Worms Crawl" od FETID ZOMBIE a ty moc dobře víš, že už tu s ní zůstaneš. Až navěky, amen!

Jsem velkým fanouškem téhle kapely, i Marka Riddicka (recenze na starší desky a skvělý rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Sleduji jeho hudební i malířskou práci. Už dávno si získal doslova kultovní status. Novinka je morbidním pokračováním věcí minulých. Stačilo mi několik prvních tónů a ihned jsem si připadal, jako bych byl zavřený ve staré plesnivé kobce. Tohle je přesně druh death metalu s chladnou a temnou atmosférou, který koluje i v mých žilách.


Mark je o dva roky mladší než já a tak je vám doufám jasné, že jsme oba vyrůstali na podobných kapelách. Všechny ty džínové bundy, kazety, nekonečné diskuze o muzice s kamarády. Tenkrát se zrodila naše vášeň pro záhrobní věci. Na rozdíl ode mě je ale tenhle maniak obdařen mnoha druhy talentu. O jeho malbách a kresbách netřeba mluvit, ty jsou vždy vynikající a stylové. Ale on dokáže také napsat skladby, které žhnou, pálí a chladí zároveň. Pokaždé, když potkám nějaké opravdové fanoušky z devadesátých let minulého století, tak se všichni shodneme na tom, že se nám na death metalu mimo temnoty nejvíc líbí to, že pro nás hrají muzikanti od srdce. A to je právě i případ FETID ZOMBIE. Nové EP je zákeřným jedem, který vám pomalu pronikne do žil. Skladby vám způsobí mnohokrát selhání organismu. Atmosféra je opravdu magická, tajemná, krutá a ošklivá. Sází se hodně na melodie. Na nahrávce se podílela i velká spousta skvělých hostů (seznam naleznete také dole pod článkem). A všichni odvedli vynikající práci. Představuji si, že si vykopu svoji vlastní zombie, jako v úvodu dnešní recenze a půjdeme spolu v podzemí na koncert téhle smečky. Poslední roky si říkám, že se svět vyvíjí divným směrem. Čím dál tím častěji se vracím zpět, do katakomb a poslouchám právě takové desky, jako je "Where Worms Crawl". Prosévám mezi prsty prach, ve který se jednou proměním. Možná jsem již dávno nemrtvým. Netuším. Co ale vím jistě je, že nové EP se povedlo opět na výbornou. Zvuk, obal, produkce, vše je syrové, opravdové, ryzí. Jako čerstvě exhumovaný hrob. Prašivý, hnilobný death metal s podmanivě temnou a chladnou atmosférou! Dokonalá esence ozvěn ze starých katakomb!

Asphyx says:

You're sitting by an open casket, wondering when you last saw each other. Judging by the state of the tissues and the decaying bones, it's been a while. You're getting more and more beautiful, you say, and she smiles at you and responds in kind. Worms crawl out of her mouth and eye sockets and you know full well she's telling the truth. Love beyond the grave. Death will never separate us. Come with me, she'll tell you. I have something to show you. You will descend deep underground. To the beyond, to the other world. You hold her hand and you don't mind that she has no skin or flesh. She hands you FETID ZOMBIE's new EP, "Where Worms Crawl", and you know you're gonna be stuck with her. Forever and ever, amen!

I'm a big fan of this band, and of Mark Riddick (reviews of older albums and a great interview are linked at the bottom of the article). I follow his musical and painting work. He's long since earned a literal cult status. The new stuff is a morbid continuation of things past. All it took was the first few notes and I immediately felt like I was locked in a moldy old dungeon. This is exactly the kind of death metal with a cold and dark atmosphere that runs through my veins.


Mark is two years younger than me so I hope you can see that we both grew up on similar bands. All the denim jackets, the cassette tapes, the endless discussions about music with friends. That's when our passion for the afterlife was born. But unlike me, this maniac is blessed with all kinds of talent. His paintings and drawings need not be mentioned, they are always excellent and stylish. But he can also write songs that glow, burn and chill at the same time. Every time I meet some true 90s fans, we all agree that what we like most about death metal outside of the darkness is that the musicians playing for us are from the heart. And that is exactly the case with FETID ZOMBIE. The new EP is an insidious poison that will slowly seep into your veins. The songs will cause your body to fail many times. The atmosphere is truly magical, mysterious, cruel and ugly. There is a lot of reliance on melodies. A lot of great guests also contributed to the recording (see also the list below the article). And they all did an excellent job. I imagine I'm going to dig up my own zombie, as in the opening of today's review, and we'll go underground together to see this pack in concert. I've been thinking lately that the world is going in a strange direction. More and more often I go back to the catacombs and listen to records like "Where Worms Crawl". I sift through the dust between my fingers that I will one day turn into. Maybe I'm already undead. I don't know. But what I do know is that the new EP has been excellent again. The sound, the cover, the production, everything is raw, real, pure. Like a freshly exhumed grave. Dusty, rotten death metal with a captivatingly dark and cold atmosphere! The perfect essence of echoes from the old catacombs!


about FETID ZOMBIE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:

Side A
1. Where Worms Craw
2. Perverse Incubation
3. Never to Exist
4. Cold and Withering Granite
5. Graven Image
6. Soulless Entities

Side B
1. Where Worms Crawl
2. Perverse Incubation
3. Never to Exist
4. Cold and Withering Granite
5. Graven Image
6. Soulless Entities

band:
Backing vocals, rhythm guitar, bass, synth, & drum programming by Mark Riddick (FETID ZOMBIE).
Vocals & lead guitar by Chris Monroy (SKELETAL REMAINS).
Backing vocals by Dawn Desiree’ (AUTUMN TEARS).
Backing vocals by Dylan Jones (ROTTED).
Rhythm guitar by Steve Miller (LOCULUS).
Lead guitar by Andrew Lee (RIPPED TO SHREDS).
Lead guitar and synth by James Malone (ARSIS).
Lead guitar by Malcolm Pugh (INFERI).
Lead guitar by Terrance Hobbs (SUFFOCATION).

FETID ZOMBIE:


RIDDICKART:
Instagram: @riddickart

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý čtyřicátý čtvrtý - Krkavec


Příběh čtyř stý čtyřicátý čtvrtý - Krkavec

Stojím na zastávce dole u Muzea. Vůbec nevím, jak jsem se zde ocitl. Pamatuji si z včerejšího večera jen pár momentů. Postupně se mi obnovuje paměť. Vím, že jsme seděli v hospodě, že jsem tam byl s Michalem a hrozně vášnivě jsme debatovali o nějaký knize. O jaký, to fakt netuším. Přisedly si k nám nějaký dvě obrýlený intelektuálky. Taky studentky, ale takový ty sucharky, který měly na každou otázku dlouhou odpověď, spoustu znalostí v hlavě a byla s nima fakt nuda. Michal se těšil, až začne hrát nějaká ženská s kytarou. Pro mě to bylo neskutečný utrpení. Sladkobolný texty a uječený hlas připomínaly jednu naši družinářku, kterou jsem na základce vyloženě neměl rád. Tahle ale neměla trvalou. Zato se často mezi písněmi zasnila a nahlas přemítala, kde najde toho pravého správného chlapa. Co je od šmíru a zároveň má svaly i intelekt. No, takovejch je nás málo, řeknu mezi songy a všichni se na mě otočí. Zase se jednou směju velmi povedenému vtipu sám. Dívá se na mě a pak mi věnuje písničku. O nějakým dalším týpkovi, co prostě odešel. Dám si rum a uvědomím si, že jestli od ní odešlo tolik chlapů, co v jejích písních, musela bejt docela veselá v rozkroku.

Vraťme se ale na smradlavou zastávku. Z odsávání naproti v obchodě s rybami jde puch. Hroznej smrad čpí ale i z bezdomovce, který se rozvaluje na lavičce kousek od mojí maličkosti. Lidé stojí raději stranou. Konečně jede trolejbus. Vystoupím v Doudlevcích. Máme exkurzi. Už tu postávají mí spolustudenti. Všichni jsou veselí a nikdo nemá takovou opici jako já. Jde se do vodárny. Šumí tu voda, v kádích jsou ryby, které mají kontrolovat kvalitu. Uklidňující, tady bych si dovedl představit pracovat. Teprve teď mi dojde, že Michal nepřišel. Po exkurzi se tedy vydám zpět do města, abych ho našel. Slunce paří a bezďák pořád vyspává. Hergot, docela mu závidím. Není lehké začít stopovat někoho, koho jste opustili opilí a ještě máte okno jako vrata. V Andělu zrovna otevírá nějaká slečna. Je tu na brigádě na úklid a nic neví. Ale za chvilku přijde barman. Zatím se posaďte. Tak čekám. Pak se přihrne nagelovaný mladík, se spoustou náušnic a zlatých prstenů. Tenkrát si hrozně kluků hrálo na Italy. Tedy na takovou naší představu Itala. Zeptám se a on odpovídá, jako kdyby se jednalo o nejtěžší práci na světě. 

Jo, pamatuju si ho, pak odešel s tou písničkářkou. "Kam?": zeptám se a on jen pokrčí rameny. Tak to bychom měli, milý Watsone. Jsem zmatený, ale když vylezu ven před bar a zapálím si, secvakne mi to. Někde tu musí být plakát. Třeba se mi poštěstí. Mám strach, co když se Michalovi něco stalo? On když se opil, tak se s každým přátelil. Měl hrozně milou opici a to někteří lidé nevydýchávají. Mám malinké štěstí v náročném ránu. Plakátek tu opravdu je. Na něm malým písmem napsáno, že dnes je druhý koncert v Plzni a to prosím na Krkavci. Vůbec nevím, kde to je, ale něco mi to říká. Obejdu blok a zajdu na pedagogickou fakultu. Vyhledám blondýnku, kterou vyruším z přednášky. Normálně je klidná a dobrotivá, ale měla o mě strach. Neviděla si náhodou Michala? Ne, Blanka říkala, že šel s tebou, tak byla klidná, protože si ho vždycky dovedl na kolej. No, právě, zamumlám, omluvím se a protože nevím, co dělat, jdu do hospody na náměstí. Potřebuju si srovnat myšlenky. Už vím, bavili jsme se o Smrti krásných srnců. No vidíš ty vole, už ti to začíná zapalovat, řeknu asi nahlas, protože od vedlejšího stolu se ozve prosím a pak si ke mě bez dovolení přisedne asi čtyřicetiletá paní, co nemá moc zubů. Dělá na mě oči a poprosí mě o pivo. Koupím jí jedno s tím, aby mi poradila. Co to je Krkavec? 

Nejdřív dělá drahoty a nabízí mi sebe samu, ale musím odmítnout. Za sex nikdy neplatím a taky milá paní, jsem zadaný, víte. Jen hledám kamaráda. Má po druhém pivu hladinku, motá se, klasický znak všech alkáčů. Konečně z ní dostanu, že je Krkavec rozhlednou v lesích kousek nad Plzní. Pak mluví o tom, že by jí stačily dvě stovky a že by mi ho vykouřila. Mám štěstí, protože ji odežene číšník. Zeptám se na cestu raději jeho. V pohodě. To najdu. Mám na lístku pár čárek za pivo, jeden rum, utopence a taky plánek, kudy se vydat. Jedu autobusem, pak přestoupím na tramvaj a jdu ze začátku blbě. Nojo, jenže já znal spíš bolevecký rybníky. Pak mi dojde, že jsme jednou v blondýnkou museli pod Krkavec zabloudit, protože jsem tohle jméno četl na turistické značce. Vydám se lesem a jdu sám. Nikde nikdo. Když pak svoji cestu za několik dní popisuju jedné místní spolužačce, směje se mi. Nachodil jsem spoustu zbytečných kilometrů. Když konečně rozhlednu najdu, nikdo nikde není. Je zavřeno. A do prdele, teď mě ještě sežerou vlci a znásilní nějakej úchyl a tenhle den bych zažil všechno. Potom přijde nějaká stařenka, otevře dveře do baráku u věže a zeptá se mě, jestli chci jít nahoru. Vylezu tedy na ochoz a otevře se mi krásný výhled. 

"Jo, večer tady má něco bejt, ale já nevím, já tu jen půjčuju klíče, pět korun prosím": směje se. Zaplatím a zeptám se, jestli nemá něco k pití. Nemá. Tak jsem kolem páté natolik vysílen, že usnu na lavičce bokem u ohniště. Probudí mě veselé výkřiky. Nějací trampové už rozdělávají oheň. Mají sud, zásobu rumu a opékají maso. Představím se zeptám se, zda zde opravdu bude hrát zpěvačka ze včerejška. Takový padesátiletý tatík řekne, že jo a že je všechno zadarmo, protože tady Vlčák má narozeniny. Dám si tedy pivo a ihned se seznámím s dvěma mladýma holkama, který jsou zde kvůlivá tomu, že jsou tady jejich rodiče. Jsou docela znuděný, tak se je pokouším rozveselit. Daří se mi to a když už mám v sobě několik piv, ozve se potlesk. Vyskočím a z dodávky, která právě přijela, vyleze hlavní hvězda večera i Michal. Ten je tak na plech, že ihned vezme čelo o zem. Běžím k němu, zvednu ho a odtáhnu do stínu. Přineseme s holkama nějakou vodu a on blekotá a blekotá. Pak se poblije a musím ho hlídat. Paní mi řekne, že jí pořád včera vyznával lásku a napadal její dodávku, když chtěla odjet. Svlékal se a chtěl, aby mu byla po vůli. Vzala ho dovnitř, že ho odveze na kolej, ale vytuhl a nemohl se vzbudit. Tak spal v autě a byl celý den tak ožralý, že s ním nešlo nic dělat. Prý další chlap, co by hned odešel. Poděkuju a pokouším se jej probudit. Nic, ani ťuk. Chrápe.

Musím tak vydržet další koncert. Sednu si na lavici a poslouchám tklivé stesky téhle dámy. Jako metalista trpím, vyloženě mě bolí, jak a co hraje. Ale všichni jsou nadšený, tleskají, výskají. Musí několikrát opakovat. Přidávat a vypadá to, že má velký úspěch. Když doskřehotá, jdu zkontrolovat Michala. Jenže tam není. Už je tma a vyděsí mě. Měl jsem ho asi přivázat, jako na záchytce. Poprosím holky, aby mi pomohly a tak tápeme v lese okolo. Najdu ho zaklíněného za naskládaným dřívím. Kolem sebe prosím pěkně nablito a nachcáno. Takový chytrý kluk. Jemný a vzdělaný. Inu, vezmu jej, odnesu mezi lidi a stařenka, která asi už viděla ledacos, mě odvede k hadici. Probudí se až ve chvíli, kdy mu stříkám proud do obličeje. Nadává mi, je sprostý, což normálně vůbec nebývá. Uděláme mu kafe, které hned vyhodí. Pořád dokola se omlouvá. A že musíme jít. Že ho čeká Blanka, že se bude zlobit. Nedá si vymluvit, že by bylo lepší přespat a jít za světla. Je k neudržení. Tak se rozloučím a vidím za sebou nechápavé pohledy jak trampů tak i paní zpěvačky. Inu, další chlapi, co odcházejí.

Nojo, ale na cestách a stezkách jsou kořeny. Dodnes nechápu, jak si nemohl nic nezlomit. Já tedy také, protože jsem se snažil jej udržet ve vzpřímené poloze. Třeba se mi rozběhl a skákal do kapradí. Ukrýval se před vojáky v jehličí. Bouchal se o borovice, byl zase celý špinavý a já už nemůžu, protože jsem měl náročný včerejšek i celý den. Je mi blbě, mám hlad a chce se mi děsně spát. Ujdeme pár kilometrů a vůbec nevím, kde jsme. Seru na to, hergot, tady budeš. Najdu mýtinu, jemnou trávu a sednu si. Vyndám si k kraťasů provázek a přivážu si ruku Michal ke své. Zařvu na něj, ať si lehne nebo to řeknu Blance, což kupodivu zabere. Dívám se dlouho na hvězdy. On vedle mě konečně podřimuje. Je sice červen, ale noci jsou chladné. Probudím se brzy ráno, jdu na záchod a nechám ho už odpoutaného. Spíme až do prvních silných paprsků. Probudí mě on. Společná noc v lese a on si nepamatuje nic. Vůbec nic. A tak mu cestou musím vyprávět. Některé věci vynechávám, nechci jej ztrapňovat. Pořád dokola mi děkuje. Vylezeme z lesa a ze stromu na nás pokukuje krkavec. Jakoby se chtěl rozloučit.

Na koleji na nás už čekají naše budoucí ženy. Tváří se vážně. Musíme si promluvit. Jsme oba špinaví, unavení, ale já jsem rád, že nakonec vše vcelku dobře dopadlo. Osprchuju se a padnu za vlast. Blondýnka mě nechá spát až do pondělí. Do školy nejdu, protože prostě nemůžu. Místo toho jdeme s Michalem na cigáro. Hodně se mě vyptává, ale nechci mu kazit iluze o jeho samém. A tak se snažím všechno převést ve vtip. Dnes jsme zrovna na Krkavci zase byli. Pokaždé, když jdu kolem zmiňované mýtinky, tak si na naši anabázi vzpomenu. Mimochodem, paní zpěvačka dnes brázdí různé festivaly a je poměrně známá. Její skladby jsou pořád sladké jako cumel a pokaždé, když jí slyším, tak mě zamrazí v zádech. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 17. února 2024

Interview - APPARITION - A rotten, moldy, ancient death metal experience!

Interview with death metal band from Spain - APPARITION.

Answered Eduardo (bass, vocals) and Iván (guitars), thank you!


Ave APPARITION! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is fine with you. It should be because this year you have released a first long-play full-length album in your band's career. I have to admit it has literally blown my mind. It is dark, energic and as if it cuts by the sharp edge of the knife. I can hear from the record you did a really good job and you added a big portion of the talent, too. How do you perceive the new album in comparison to the previous demo? Where did you want to move and in what are these two records different?

Eduardo: The demo includes the first three songs we ever wrote for Apparition. Two of them were also re-recorded for the album. I don’t think there’s a big change stylewise, we try to have some variety within the songs,but the songs of the demo and the rest of the songs of the album were basically written during the same timespan. The main difference is the production, as the demo was mostly self-recorded while the album has a 100% professional recording.

Iván: Hello, first of all thanks for your interest in the band, we’re glad to read you liked the album.

Like Edu said, the main difference between the demo and the full-length is the sound, since when we recorded the demo these eight songs were already written and six of them had already been properly rehearsed at our rehearsal place (at least on a basic structure level, new arrangements and details were added later).

The idea of recording that first demo was to create a presentation for the band and show the people what we were working on, that’s why we always had in mind to re-record a couple of songs with a better production since the demo was self-recorded (except for the drums) and, well, even if we didn’t have much experience on that field, the result wasn’t bad at all.


„Fear the Apparition Apparition“ includes all attributes of good death. For me personally, it represents the record, which I really like to listen to. How did you produce it? How look the writing process of new material in the case of APPARITION?

Eduardo: The writing process is quite simple, Iván writes all the riffs and structures at home and creates some drum patterns. Then we rehearse them together, do some minor changes if necessary, and once the final song structure is clear I think about the vocal lines and write the lyrics.

I found out that Javi Feléz is the recording engineer. I have to confirm that the sound literally kills. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi tower. You have given you a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How did you find working with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?

Eduardo: Yes, Javi was the main responsible for the sound and production of the album. We initially recorded the drums here in Zaragoza at Producciones Sin/Con Pasiones, with Juan Miguel Sánchez behind the desk. Those raw recordings were sent to Javi to be cleaned and edited and then we used them to record all guitars, bass and vocals at our rehearsal place. Guitars and bass were reamped by Javi Félez at Moontower Studios in Terrassa and all the mixing and mastering was done there as well.

Iván: All three members of Apparition had already worked with Javi Félez with different bands or projects so he was our first option since the beginning to record an album. I totally agree with you, he achieved a crushing sound. Javi is a very good engineer and it’s very easy to work with him.


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is the CD. You have released it on F.D.A. Records and it comes with a mysterious cover. It was written by Markus Vesper How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

Eduardo: We knew Markus Vesper for his great work with Denial of God and Manilla Road among many others and he visually represented that old horror vibe we were looking for. We gave him some rough indications and he did a great job. It’s not related to one particular song but since different Apparition songs are inspired by ghost stories and haunted houses, it could be related to songs such as “A Haunting Reflection” or “Apparition”.

I have been wandering the underground for over thirty years and I still go to Spain for music with certainty. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I monitor your scene carefully. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth it. How do you explain that death metal are doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Eduardo: There are many cool death metal bands, for sure! Oniricous (new album kills), Necrophiliac, Purulent Remains, Sanctuarium, Leprophiliac, Orthodoxy, Intolerance, Devotion… I don’t think the scene is that big, but there’s been some younger people joining in for the last 5 years or so, which is a good thing. There are some great labels too (Memento Mori, Black Seed, Down With The Most High, and many more) but they are mostly run by the usual suspects who have been involved in the underground for decades, I don’t see younger people getting that involved on that, I guess it’s seen like an unrewarding task compared to being in a band. Same could be said for gig promoting, but I do see some new people here and there trying to arrange shows in their cities and that’s a cool thing. It’s not easy to have gigs in Spain since distances are really big compared to other countries and we are kind of isolated from the rest of Europe, but there are some individuals, associations and fanclubs taking the risk so hats off to them.


You play death metal influenced by, among other things, the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start APPARITION was born, who was and is your metal idol? Where do you want to move your band? Are you attracted to large foreign festivals, for example, are you willing to go on tour with a more famous band?

Eduardo: Apparition was born as a bunch of old friends aiming to play the music they love. I don’t think we will ever tour with a famous band, or even tour at all due to job obligations, but spare shows here and there and of course foreign festivals are always welcome (we have just been announced at Tones of Decay in Prague next September!). We are currently working on that to promote the new album.

Iván: If you take a look at the credits of the Fear The Apparition booklet you can read a big part of our influences that in one way or another served as a starting point and motivation to create and play our sound and style. It’s not that much about individual idols, but more about worshiping particular releases of the most ancient, savage and diabolical death and thrash metal.

When I started my blog six years ago, I had a vision that I would try to support bands that are not so much popular, or they are lost in underground. To let the world knows about them. I think I'm doing quite well, at least according to the responses. How do you approach the promotion of your music? Do you rely upon the label or do you send the CDs for various reviews by yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who often support your colleagues? Do you go to concerts?

Eduardo: Promotion is mostly run by the labels and their PR agencies, but we also do our part and try to spread the word by contacting the underground media and spreading thousands of printed flyers the old brutal way. We are avid listeners of new and old bands and have lots of music in all physical formats. We also go to plenty of concerts locally, nationally and abroad. It’s the only way!


On the one hand, today the new band has a lot of opportunities to make themselves more known, but on the other hand, there are a huge number of groups and the fans are getting lost in this big metal sea. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of to visit the concert they prefer to spit poisonous saliva on Facebook. How do modern technologies affect you as APPARITION? What do you think about downloading music, google metalists, streaming music, etc.?

Eduardo: There’s definitely a saturation of bands nowadays. We don’t really overthink about that and try to do our thing. Modern technologies are fine if you use them properly, social media is a good way to get the people to know about any upcoming shows, releases or any band news really fast. We are on Spotify, YouTube or Bandcamp if people want to listen to our music that way, it’s alright, I’m more of a traditional listener of physical albums but such are the times.

Iván: For Apparition our priority is and shall forever be physical format over digital, but it’s 2024 and things have changed. We are aware of that so we also have to adapt to new technologies. I recently had to buy a new car and now I’ve to use Spotify while driving since the new car has no CD player hahaha! At home I always listen to vinyl (for the most part), CDs and tapes.

I like to ask the musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more the philosophy and lifestyle thing for them or "just" relaxation? What does it mean for you? How do you perceive and experience it?

Eduardo: We try to avoid the spirit's collapse as bands used to do. We never relax!


Finally, a classic but important question. What is APPARITION planning in the upcoming months? Where can we see you at the stage?

Eduardo: We are playing on March 9th in Murcia (w/ Cancer, Orthodoxy, Sanctuarium, Evilact) and April 13th in Madrid at the Extreme Metal Record Fair (w/ Oniricous, Necrophiliac, Omission). We should also be playing on at least a couple of foreign festivals this summer / autumn, including Tones of Decay in Prague as answered in a previous question, and another one to be confirmed. More dates should be announced soon!

Iván: Besides trying to promote the new album and playing it live as much as we can, we will also combine it with rehearsing new songs.

Thank you so much for the interview. I wish a lot of success to the new album and let the number of your fans expand as much as possible. I will look forward to seeing you somewhere live again. I wish you a lot of success both musically and personally. I'm going to push „Fear the Apparition Apparition“ into my head again!

Eduardo: Play it loud! Thanks a lot for the interview Jakub, see you at Tones of Decay this year!

Iván: By the time you read this, the European edition of our album will be available on both vinyl and CD. Don’t stop fearing the Apparition! Arghhhhhh! Cheers!




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - APPARITION - Hnilobný, plesnivý, starodávný death metalový zážitek!

Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - APPARITION.

Odpovídali Eduardo (basa, zpěv) a Iván (kytara), děkujeme!

APPARITION - Fear the Apparition (2024):

Ave APPARITION! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozí demo nahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Eduardo: Demo obsahuje první tři písně, které jsme pro Apparition napsali. Dvě z nich jsme také nahráli znovu pro album. Nemyslím si, že by došlo k nějaké velké stylové změně, snažíme se, aby písně byly různorodé, ale písně na demu a zbytek písní na albu vznikaly v podstatě ve stejném časovém období. Hlavní rozdíl je v produkci, protože demo bylo z větší části nahrané svépomocí, zatímco album má stoprocentně profesionální nahrávku.

Iván: Ahoj, v první řadě děkujeme za tvůj zájem o kapelu, jsme rádi, že se ti album líbilo.

Jak říkal Edu, hlavní rozdíl mezi demem a plnohodnotným albem je ve zvuku, protože když jsme nahrávali demo, bylo těch osm písniček už napsaných a šest z nich jsme už měli řádně nazkoušených u nás ve zkušebně (alespoň na úrovni základní struktury, nové aranže a detaily jsme přidali později).

Smyslem nahrávání toho prvního dema bylo vytvořit prezentaci kapely a ukázat lidem, na čem pracujeme, proto jsme měli vždycky na mysli, že pár písniček nahrajeme znovu s lepší produkcí, protože demo bylo nahrané svépomocí (až na bicí), no a i když jsme na tomto poli neměli moc zkušeností, výsledek nebyl vůbec špatný.


„Fear the Apparition Apparition“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál APPARITION?

Eduardo: Proces skládání je poměrně jednoduchý, Iván si doma píše všechny riffy a struktury a vytváří některé bicí vzory. Pak je společně nazkoušíme, v případě potřeby uděláme nějaké drobné změny, a jakmile je jasná konečná struktura písně, přemýšlím o vokálních linkách a píšu texty.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním jsou podepsáni Javi Feléz. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Eduardo: Ano, Javi byl zodpovědný za zvuk a produkci alba. Bicí jsme původně nahrávali tady v Zaragoze ve studiu Producciones Sin/Con Pasiones, kde za pultem stál Juan Miguel Sánchez. Tyto surové nahrávky jsme poslali Javimu, aby je vyčistil a upravil, a pak jsme je použili k nahrání všech kytar, basy a vokálů v naší zkušebně. Kytary a baskytaru přebasoval Javi Félez v Moontower Studios v Terrasse a tamtéž proběhla i veškerá mixáž a mastering.

Iván: Všichni tři členové Apparition už s Javim Félezem spolupracovali v různých kapelách nebo projektech, takže byl pro nás od začátku první možností, jak album nahrát. Naprosto s tebou souhlasím, dosáhl drtivého zvuku. Javi je velmi dobrý inženýr a pracuje se s ním velmi snadno.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u F.D.A. Records a je opatřeno tajemným obalem. Autorem je Markus Vesper Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Eduardo: Markuse Vespera jsme znali mimo jiné díky jeho skvělé práci na filmech Denial of God a Manilla Road a vizuálně představoval tu starou hororovou atmosféru, kterou jsme hledali. Dali jsme mu pár hrubých pokynů a on odvedl skvělou práci. Nesouvisí to s jednou konkrétní písní, ale vzhledem k tomu, že různé skladby Apparition jsou inspirovány duchařskými příběhy a strašidelnými domy, mohlo by to souviset s písněmi, jako je "A Haunting Reflection" nebo "Apparition".

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Eduardo: Určitě existuje spousta skvělých deathmetalových kapel! Oniricous (nové album zabíjí), Necrophiliac, Purulent Remains, Sanctuarium, Leprophiliac, Orthodoxy, Intolerance, Devotion... Nemyslím si, že je scéna tak velká, ale v posledních asi pěti letech se k ní přidávají mladší lidé, což je dobře. Taky existuje několik skvělých labelů (Memento Mori, Black Seed, Down With The Most High a mnoho dalších), ale většinou je vedou starý páky, kteří se v undergroundu angažují už desítky let, nevidím, že by se na tom mladší lidé tolik podíleli, asi to vnímají jako nevděčný úkol ve srovnání s působením v kapele. To samé by se dalo říct o promování koncertů, ale tu a tam vidím nějaké nové lidi, kteří se snaží organizovat koncerty ve svých městech, a to je super věc. Pořádat koncerty ve Španělsku není snadné, protože vzdálenosti jsou ve srovnání s jinými zeměmi opravdu velké a my jsme tak trochu izolovaní od zbytku Evropy, ale jsou tu někteří jednotlivci, sdružení a fankluby, kteří to riskují, takže klobouk dolů.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit APPARITION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Eduardo: Apparition vznikla jako parta starých přátel, kteří chtějí hrát hudbu, kterou mají rádi. Nemyslím si, že někdy pojedeme na turné se slavnou kapelou, nebo dokonce vůbec na turné kvůli pracovním povinnostem, ale náhradní koncerty tu a tam a samozřejmě zahraniční festivaly jsou vždy vítány (právě jsme byli ohlášeni na Tones of Decay v Praze příští září!). V současné době pracujeme na tom, abychom propagovali nové album.

Iván: Když se podíváte do titulků bookletu Fear The Apparition, můžete si přečíst velkou část našich vlivů, které nám tak či onak posloužily jako východisko a motivace k vytvoření a hraní našeho zvuku a stylu. Nejde ani tak o jednotlivé idoly, jako spíš o uctívání konkrétních vydání toho nejstaršího, nejdivočejšího a nejďábelštějšího death a thrash metalu.

Když jsem před šesti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Eduardo: O propagaci se starají hlavně labely a jejich PR agentury, ale my se také snažíme šířit informace tím, že kontaktujeme undergroundová média a šíříme tisíce tištěných letáků starým brutálním způsobem. Jsme vášniví posluchači nových i starých kapel a máme spoustu hudby ve všech fyzických formátech. Také navštěvujeme spoustu koncertů na místní, národní i zahraniční úrovni. Jinak to nejde!


Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako APPARITION ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Eduardo: V dnešní době je určitě nasycení kapelami. My se tím ale příliš nezabýváme a snažíme se dělat to, co umíme. Moderní technologie jsou fajn, pokud je správně využíváte, sociální sítě jsou dobrý způsob, jak se lidé dozvědí o všech nadcházejících koncertech, vydáních nebo jakýchkoli novinkách o kapele opravdu rychle. Jsme na Spotify, YouTube nebo Bandcampu, pokud lidé chtějí naši hudbu poslouchat tímto způsobem, je to v pořádku, já jsem spíš tradiční posluchač fyzických alb, ale taková je doba.

Iván: Pro Apparition je a navždy bude prioritou fyzický formát před digitálním, ale je rok 2024 a věci se změnily. Jsme si toho vědomi, takže se musíme přizpůsobit i novým technologiím. Nedávno jsem si musel koupit nové auto a teď musím za jízdy používat Spotify, protože nové auto nemá CD přehrávač hahaha! Doma vždycky poslouchám vinyly (z větší části), CD a kazety.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Eduardo: Snažíme se vyhnout duchovnímu kolapsu, jak to dělávaly staré kapely. Nikdy nepolevujeme!


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají APPARITION v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?

Eduardo: Hrajeme 9. března v Murcii (s Cancer, Orthodoxy, Sanctuarium, Evilact) a 13. dubna v Madridu na Extreme Metal Record Fair (s Oniricous, Necrophiliac, Omission). V létě/podzim bychom také měli hrát minimálně na několika zahraničních festivalech, včetně Tones of Decay v Praze, jak jsme odpovídali v předchozí otázce, a dalšího, který bude potvrzen. Další termíny by měly být oznámeny brzy!

Iván: Kromě toho, že se snažíme propagovat nové album a hrát ho co nejvíc naživo, budeme to kombinovat i se zkoušením nových písní.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Fear the Apparition Apparition“ zase narvat do hlavy!

Eduardo: Hrajte nahlas! Díky moc za rozhovor, Jakube, uvidíme se letos na Tones of Decay!

Iván: V době, kdy budete číst tento článek, bude evropská edice našeho alba k dispozici jak na vinylu, tak na CD. Nepřestávejte se bát Apparition! Arghhhhhhh! Na zdraví!

pátek 16. února 2024

Recenze/review - PETRIFICATION - Sever Sacred Light (2024)


PETRIFICATION - Sever Sacred Light
CD 2024, Svart Records

for english please scroll down

Když se dívám na hromadu kostí přede mnou, není mi příliš dobře. Čeká mě dlouhá noc. Beru do rukou kladivo a dávám se do práce. Kolem se vznáší hnilobný pach smrti. Potřebuji nějakou hudbu, která by se dostala do mých žil a dodala mi potřebnou dávku temné energie. Chvíli hledám ve svém přehrávači a nakonec zvolím nové album amerických PETRIFICATION. Jedná se o hnisavý smrtící kov, který mě nakopne tak, že drtím lebky s nebývalou silou. 

Letošní novinka je druhou dlouhohrající deskou kapely. Ještě má na svém kontě jedno EP. Nutno rovnou napsat, že veškerý materiál je nebývale povedený. Pokud váš hudební vkus vychází ze starých hrobů, neměl by chybět ve vaší sbírce. Kývám se spokojeně do rytmu a užívám si morbidní atmosféru. Dnešní noc bude opravdu dlouhá. 


Kapela se volně ve své hrobnické práci inspirovala kapelami jako AUTOPSY, INCANTATION, BOLT THROWER, DEMIGOD. Samozřejmě, vše je nadále rozvíjeno a opatřeno velkou spoustou vlastních nápadů. Nenudil jsem se ani chvilku, naopak. Veškeré skladby mají drive, sílu, nakumulovanou energii. Tohle je nahrubo nasekaná tma, velká porce zla, které vám doopravdy pronikne do žil. Pokud jste jako já staří psi nebo rádi a často navštěvujete opuštěné katakomby, potom jste zde správně. Prašivý zvuk, děsivý obal, tohle všechno krásně doplňuje morbidní nápady, kterých je na desce velké množství. Z márnice se začaly ozývat podivné zvuky. Strávil jsem s nemrtvými již spoustu nocí a tak moc dobře vím, co potřebují. Pořádný kus syrového masa a poctivou porci smrtícího kovu. Nové album mě doslova přikovalo na zeď, pohřbilo mě několikrát zaživa. Drtím dál staré kosti a atmosféra postupně graduje. Smrt je zase jednou velmi blízko a zombie se usmívají. Musím neustále přidávat hlasitost, až na samou hranu snesitelnosti. Bolí mě celé tělo a odpadává mi maso od kostí. Stávám se pomalu nemrtvým a hniju zaživa. PETRIFICATION jsou jako smečka hladových psů, kteří hlídají vstup do podzemí. Novou desku mohu doporučit všem démonům. Nelze jinak, než hodnotit velmi kladně. Kapele se povedlo exhumovat staré, dávno opuštěné hroby. Otevřené rakve jen potvrzují, že je všechno v absolutním pořádku. Zvuk, obal, produkce, ale hlavně smradlavé nápady, kterých je opravdu velké množství. Doporučuje deset z deseti zombie. Když se dívám na hromadu kostí přede mnou, není mi příliš dobře. Čeká mě dlouhá noc. Beru do rukou kladivo a dávám se do práce. Prašivý, mokvající, hnisavý death metal ze starých katakomb, který vás pohřbí zaživa! Smrt je velmi blízko!


Asphyx says:

Looking at the pile of bones in front of me, I don't feel too good. It's going to be a long night. I pick up the hammer and get to work. The putrid smell of death hovers around me. I need some music to get into my veins and give me a much needed dose of dark energy. I search in my player for a while and finally choose the new album by American PETRIFICATION. It is a festering death metal that kicks me so hard I crush skulls with unprecedented force. 

This year's release is the band's second full-length album. They have one more EP to their credit. It must be written straight away that all the material is unprecedentedly hilarious. If your musical taste comes from the old graves, it should not be missing in your collection. I sway contentedly to the beat and enjoy the morbid atmosphere. Tonight's gonna be a long night.


The band was loosely inspired by bands such as AUTOPSY, INCANTATION, BOLT THROWER, DEMIGOD in their grave work. Of course, everything is still developed and provided with a lot of their own ideas. I was not bored for a moment, on the contrary. All the songs have drive, power, accumulated energy. This is coarsely chopped darkness, a big portion of evil that really gets into your veins. If like me you are an old dog or like and frequent abandoned catacombs, then you have come to the right place. The dusty sound, the creepy cover art, all of this beautifully complements the morbid ideas that abound on the record. Strange noises started coming from the morgue. I've spent many nights with the undead, so I know exactly what they need. A good chunk of raw meat and a fair portion of deadly metal. The new album has literally pinned me to the wall, buried me alive several times. I keep on crushing old bones and the atmosphere gradually builds up. Death is once again very close and the zombies are smiling. I have to keep turning up the volume to the very edge of bearable. My whole body aches and the flesh is falling off my bones. I'm slowly becoming undead and rotting alive. PETRIFICATION are like a pack of hungry dogs guarding the entrance to the underground. I can recommend the new album to all demons. I can't help but give it a very positive review. The band has managed to exhume old, long abandoned graves. The open coffins only confirm that everything is in absolute order. The sound, the cover, the production, but most of all the stinking ideas, of which there are a lot. Recommended by ten out of ten zombies. Looking at the pile of bones in front of me doesn't make me feel too good. I'm in for a long night. I pick up the hammer and get to work. Dusty, swampy, festering death metal from the old catacombs that will bury you alive! Death is very near!


Recenze/review - PETRIFICATION - Hollow of the Void (2018):


Tracklist:
01. Twisted Visions Of Creation 
02. Oneiric Obscurum 
03. Temporal Entrapment 
04. Cadaverous Delirium 
05. Sepulchral Lesions 
06. Seething Cosmological Dread 
07. Transmissions Of The Unseen 
08. The Hourglass Dissolves

KNIŽNÍ TIPY - Hluboký sníh - Brian Freeman (2023)


Hluboký sníh - Brian Freeman
2023, Kalibr

Už mám rád svůj klid. Možná je to příznak stárnutí, ale štvou mě davy lidí v ulicích, koncerty narvané k prasknutí. Supermarkety s nadrženými důchodci, kteří jsou neomalení. Tuhle jsem dostal hůlkou jenom proto, že jsem stál příliš dlouho u mléka. Bylo ve slevě. Ony se ty svině musely někde narodit, mít nějaký rodiče, říkával mi kdysi jeden kamarád. No nic, pryč od všeho. Asi jako každý potřebuji relax. Vypnout mozek a soustředit se na něco jiného, než obvykle. Znáte to, práce, rodina, stereotyp všedních dní. Jak z toho ven? Mě pomáhá muzika, čtení a potom dlouhé procházky po lesích. Jeden takový máme kousek za domem. Chodím tam rád a často. Je úplně jiný, než ten na chalupě v Jizerkách. Tady jsou borovice a voní v něm smůla. Když ale zajdete hlouběji, je stejně temný. Někdy bývá i strašidelný. Když se ponoří do mlhy. Nedávno jsem viděl chlapa, který klečel uprostřed cesty. Vypadal, že nemá hlavu. Byl jen totálně ožralý. Ale díval se na mě divně. Raději jsem přidal do kroku a neustále se ohlížel za sebe.

Když byly naše děti malé, trávil jsem s nimi v lese hodně času. Byl jsem jako ovčácký pes, který kolem nich kroužil. Jednou jsme totiž hledali malou holčičku, co se ztratila mamince, která čuměla do mobilu. Zavolal jsem manželce, která odvedla naše ratolesti a pomohl jsem hledat. Ten děs, co nás všechny popadl, byl neskkutečný. Paralizoval nás. Není nic horšího, než ztracené dítě. Brian Freeman to ve své knize Hluboký sníh, vykreslil opravdu hodně uvěřitelně. Malé holce bylo něco kolem pěti, takový to živý dítě, v knížce je to desetiletý Jeremiah. Přesto se mi všechno spojilo v jedno. My jsme měli štestí, jeden starý pán, který nám také pomáhal, ji našel na nedaleké mýtině. Měla pusu od borůvek a spala na trávě. Jako anděl. Nejdřív jsme tedy byli v šoku, vypadala tak klidně, jako mrtvá, ale pak se nám šíleně ulevilo. Vše dobře dopadlo. To se ale v knížce nestane. 

Já vám pořád nevím. Nejsem žádný strašpytel, ani se příliš nebojím, ale když jsem v lese sám, mám pocit, že se mi pokaždé zbystří smysly. Jsem potom ochoten věřit na příšery, démony, vlkodlaky a všelijakou další havěť. Když ještě napadne hodně sněhu a je krutá zima, tak potom na jaře můžete najít různá temná tajemství. Najednou jdete po cestě, po které jste chodili naposledy na podzim a něco je jinak. Najdete malou kostu v příkopu, uvidíte divná znamení. Někdy dojde i k něčemu opravdu zlému a les je jediným svědkem. Mám pocit, že se mnou mluví. Stromy šeptají. My čtenáři detektivek a thrillerů jsme na vraždy zvyklí. Jenže to jsou knížky, realita bývá ošklivější, mrazivější, hnusnější. Myslím si, že autor tohle všechno umí perfektně vykreslit. Děj je napínavý, zajímavý, chytil mě a jen tak nepustil. Baví mě ještě jedna věc. Mám rád, když se v knihách objeví staré křivdy, mladické nerozvážnosti, když se musíte ponořit i do historie. Příběh pak bývá košatější a pestřejší. 

Je to svým způsobem hodně smutná kniha. Dějová linka desetiletého Jeremiashe, je opravdu ponurá. Bohužel. Jenže zase, když se podíváte kolem sebe, když si sundáte růžové brýle, tak se podobné věci bohužel stále dějí. Mnozí zavíráme oči, ale děje se to. Lidé umí být hodně zlí a špatní. Statistiky mluví za vše. Už jsem od autora četl jeho knížky s Frostem, ty mě bavily hodně, ale tahle také není k zahození. Je čtivá, napínavá jak kšandy a měla na mě takový ten lepící efekt - nemohl jsem se odtrhnout. Bydlím v bytě, ve kterém se pořád něco děje. Vlastně moc klidu nemám. Ale nevadilo mi to, normálně jsem si sedl a četl a četl. Kolem mě se vařilo, uklízelo, hádaly se děti, prostě normálně běžel život. Ale já se dokázal plně soustředit. A asi to nebude tím, že dělám v open space office a jsem zvyklý. Kniha je zkrátka fakt dobrá. 

Hluboký sníh nelze jinak, než doporučit. V rámci tohoto stylu se jedná špičku loňského roku. Alespoň pro mě, pro starého psa. Mě také chytil ten les okolo, ten sníh, co křupal pod nohama. Vždycky, když jsme se vrátili o víkendu z dlouhého špacíru, dali jsme si kafe. Ani pak nemusíme mluvit. Povídali jsme si na lesních pěšinách. Jenom na sebe kývneme a jdeme si oba číst. Já do křesla a moje milá žena na kanape. Uvelebíme se a necháme se unášet fantazií. Musím tedy říct, že Brian Freeman je hodně dobrý autor. Už si to u mě několikrát potvrdil. Pokud máte podobný vkus jako já, tak nelze jinak, než říci třikrát ANO, ANO, ANO. Buďte dobří, děkuji za skvělou zpětnou vazbu. Moc si jí vážím. Pěkný den přeji. A dávejte na sebe nejen v lese pozor. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mistr napínavých psychothrillerů přináší nový silný a poutavý příběh. V zapadlém okrese Mittel, kde se všichni znají a nikdo nezamyká své auto ani dům, se ztratí desetiletý Jeremiah Sloane. S každou další hodinou, kdy není k nalezení, je jasné, že se stalo něco zlého. Něco, co si místní nechtějí představit ani připustit. Něco, co možná souvisí s bájnou stvůrou zvanou Ursulina nebo s pár měsíců starým, neobjasněným případem vraždy. Nebo s tajemstvími, které tady má a skrývá každý. Některá leží zahrabaná v závějích. Ale ani ten nejhlubší sníh neodolá jarnímu tání.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. února 2024

Recenze/review - SICKENING - The Death King (2024)


SICKENING - The Death King
CD 2024, Amputated Vein Records

for english please scroll down

Každý si představuje bestii jako nějakou krvelačnou příšeru. S velkými zuby a ostrými drápy. Jenže ono tomu bývá většinou úplně jinak. Může jí být milý soused, který vždy prohodí pár vtipných slov. Může to být váš šéf, pod kterým je radost pracovat. Nebo také neklidný chlápek, kterého potkáváte každý den v tramvaji. Působí velmi nejistě a je plachý. Zdání mnohdy klame, protože temnota je hlavně v našich myslích, ukrytá hluboko. Jste potom v šoku, když objevíte chladný sklep s kobkami. V něm budoucí oběti. Tolik bolesti a strachu dokáže jiným způsobit opravdu jenom člověk. Bestie.

Brutální death metal, v jeho tradiční a klasické podobě, jak jej hrají italští maniaci SICKENING, je právě o všech těch hnusných a ošklivých věcech, které dokážeme způsobit jeden druhému. V tomto případě je hudba opět ohlodána až na kost. Kapela se vrátila po dlouhých devíti letech, aby nám znovu přinesla další svědectví o krutosti. 


Připadám si jako v nějakém děsivém hororu, když poslouchám novou desku "The Death King". Užívám si masivní a surový zvuk, obdivuji motiv na obalu. Bylo splněno vše, aby byl fanoušek spokojen. Dostanete samozřejmě brutální death metal té nejvyšší kvality. Kapela sice tento styl nikam neposouvá, ale to ani není účelem. Sází se zde spíše na krvavou a temnou atmosféru. Volná inspirace a stylová sounáležitost třeba s takovými SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEFEATED SANITY, DEVOURMENT, nijak nevadí. Naopak, jsem spokojený. Jak jenom může starý patolog být. Krev stříká všude kolem, lebky pukají pod ostrými nástroji, maso je odtrháváno od kostí. Italové zvládají své morbidní řemeslo velmi dobře a přidávají ještě něco navíc. Líbí se mi, že kapela nijak zbytečně neexhibuje, jak tomu bývá dnes dost často. Spíše se soustředí na dobré riffy, na poctivé motivy, které se vám dostanou postupně do krve. Přiznám se bez mučení, mám pro podobné nahrávky velkou slabost. Aplikuji je často a rád se k nim vracím. Umírám a znovu se vracím, abych vydal tajná svědectví o zlých myšlenkách. Doslova cítím pach zkažené krve, chlad kobek, řetězy, kterými jsem připoután ke zdi. SICKENING nahráli album, které by nemělo chybět ve sbírce žádného opravdového fanouška brutality v metalu. Vše sedí perfektně na svých místech a mě nezbývá nic jiného, než vám "The Death King" doporučit. Tohle je výlet do morbidní galerie smrti! Každý si představuje bestii jako nějakou krvelačnou příšeru. S velkými zuby a ostrými drápy. Jenže ono tomu bývá většinou úplně jinak. Dávejte pozor, kdo stojí ve stínu! Tradiční, klasický brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Chlad a temnota starých piteven!


Asphyx says:

Everyone imagines the beast as some kind of bloodthirsty monster. With big teeth and sharp claws. But it's usually quite different. It can be a nice neighbour who always says a few funny words. It could be your boss, who's a pleasure to work under. Or the restless guy you meet every day on the tram. He seems very insecure and shy. Appearances are often deceiving, because darkness is mostly in our minds, hidden deep down. You are then shocked to discover a cold cellar with dungeons. In it, future victims. Only a human being can cause so much pain and fear to others. The beast.

Brutal death metal, in its traditional and classic form, as played by Italian maniacs SICKENING, is just about all the nasty and ugly things we can do to each other. In this case, the music is once again gnawed to the bone. The band has returned after nine long years to once again bring us another testament to cruelty.


I feel like I'm in a scary horror movie when I listen to the new album "The Death King". I enjoy the massive and raw sound, I admire the motif on the cover. Everything has been done to make the fan happy. Of course you get brutal death metal of the highest quality. The band doesn't push this style anywhere, but that's not the point either. Rather, it relies on a bloody and dark atmosphere. The free inspiration and stylistic belonging to such bands as SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, DEFEATED SANITY, DEVOURMENT, doesn't matter. On the contrary, I am satisfied. As only an old pathologist can be. Blood spurting everywhere, skulls cracking under sharp instruments, flesh being torn from bones. The Italians have mastered their morbid craft very well, and they've added a little something extra. I like the fact that the band doesn't over-exhibit, as is often the case nowadays. Rather, they concentrate on good riffs, on honest themes that gradually get into your blood. I admit without torture, I have a great weakness for such recordings. I apply them often and I like to come back to them. I die and come back again to give secret testimonies of evil thoughts. I can literally smell the stench of tainted blood, the chill of the dungeons, the chains that bind me to the wall. SICKENING have recorded an album that should not be missing from the collection of any true fan of brutality in metal. Everything fits perfectly in place and I have no choice but to recommend "The Death King" to you. This is a trip to the morbid gallery of death! Everyone imagines the beast as some kind of bloodthirsty monster. With big teeth and sharp claws. But that's not usually the case. Watch out who's standing in the shadows! Traditional, classic brutal death metal that will rip your guts out! The coldness and darkness of the old morgues!


Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015):


Tracklist:
01. The Seventh Day 
02. Drowning Bath 
03. Dangling Legs 
04. Like A Slaughtered Pig 
05. The Ropeless Jump Bridge 
06. Where The Eye Can't See 
07. New Martyr 
08. Headboards On The Wall 
09. The Death King

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine