Vlastně ses nikdy pořádně nedozvěděl, proč tě zavřeli. Proč musíš sedět několik metrů pod zemí ve studené kobce. Prý si mluvil divným jazykem, prý si někoho uhranul. Čeká tě hranice, protože si jiný, odlišný. Lidstvo se za ty všechny roky a pohnutou historii příliš nezměnilo, nemyslíte? Stále máme rádi veřejné popravy, krev a nářek, bolest, stále máme v sobě šelmy, které dokáží kousnout. Schválně, zkuste se podívat do svého nitra. Doporučuji vám chladný pokoj nebo sklep a novou desku francouzských ACOD.
Album bylo vydáno již 26. dubna a většinou se snažím, aby recenze vyšla několik dní před tímto datumem. Jenže tentokrát to nešlo. Raději jsem poslouchal, četl si ve starých spisech a nechával se znovu a znovu unášet na krvavých melodiích. Tahle smečka má velký dar zaujmout. Alespoň co se týká mojí maličkosti. Jsou syroví, umí být i majestátní, jsou jako řeka, která se valí neustále dopředu.
Naleznete zde surový death metal, chladný black i ostrý thrash metal. To vše zamíchané v jedovatém koktejlu, kterého když se napijete, tak se ocitnete v jiné dimenzi. Vše je potom podpořeno masivním zvukem a velmi dobrou produkcí. Zajímavý je samozřejmě i obal, nad kterým si budete dlouho lámat hlavu. Autorem je Raphaël Clément a klidně si dovedu představit, že obraz potkám v nějaké dobré galerii. Kapela si dala velmi záležet na tom, aby všechny "formální věci" seděly perfektně na svých místech. To by ale bylo v dnešní době málo. Gentlemanům se navíc povedlo přenést na desku pestrou, do černé a šedé zabarvených nálad. Na album jsem potřeboval klid, tmu a chlad. Teprve potom na povrch vyvřely jednotlivé nuance. Nahrávka chce opravdu čas, pro někoho možná i trpělivost. Stržen do víru jsem byl až po více společných setkáních. Nevím, jak posloucháte hudbu vy, ale pro mě to je vždy obřad, soukromý rituál. Přenos soukromých emocí, které jsou jen mezi mnou a kapelou. "Versets Noirs" je o hledání cesty, o existenci duše, o zvedajícím se větru v korunách stromů. O bouři, která se připravuje za horizontem. Mrzí mě jenom jedna věc. Hrozně rád bych viděl kapelu naživo, v nějakém malém klubu, kde bychom si rituál užili spolu. Myslím si totiž, že jejich hudba je mocná, majestátní, divoká i mrazivá zároveň. Vidím před sebou dávno opuštěný chrám, oltář od krve. Postavy v kápích, kněz odříkávající zvrácenou modlitbu. Vlastně jsem se nikdy pořádně nedozvěděl, proč mě zavřeli. Proč musím sedět několik metrů pod zemí ve studené kobce. Prý jsem mluvil divným jazykem, prý jsem někoho uhranul. Čeká mě hranice, protože jsem jiný, odlišný. Temná a chladná melodic black, death, thrash metalová symfonie, která převede vaši duši do země nekonečných stínů!
Asphyx says:
You never really knew why you were locked up. Why you have to sit a few feet underground in a cold dungeon. They say you spoke a strange language, they say you bewitched someone. You're going to the border because you're different, different. Mankind hasn't changed much in all these years and turbulent history, have it? We still love public executions, blood and wailing, pain, we still have beasts inside us that can bite. Go ahead, try looking inside yourself. I recommend a cold room or a basement and a new French ACOD record.
The album was released on April 26 and I usually try to get a review out a few days before that date. Only this time it didn't work. I preferred to listen, read in old writings and let myself drift again and again on the bloody melodies. This pack has a great gift for captivating. At least as far as my little one is concerned. They're raw, they can be majestic, they're like a river that's always rushing forward.
You can find here raw death metal, cold black and sharp thrash metal. All this mixed in a poisonous cocktail, which when you drink, you find yourself in another dimension. All this is then backed up by a massive sound and very good production. Of course, the packaging is also interesting, and you'll be puzzling over it for a long time. The artist is Raphaël Clément and I can easily imagine seeing the painting in a good gallery. The band took great care to make sure that all the "formal stuff" fits perfectly in place. But that wouldn't be enough these days. Moreover, the Gentlemen have managed to bring a colourful, black and grey tinged mood to the record. I needed calm, darkness and coolness for the album. Only then did the individual nuances come to the surface. Recording really takes time, maybe even patience for some. I was swept up in the whirlwind only after several sessions together. I don't know how you listen to music, but for me it's always a ritual, a private ritual. A transmission of private emotions that are between me and the band. "Versets Noirs" is about finding the way, about the existence of the soul, about the wind rising in the treetops. A storm brewing over the horizon. I'm only sorry about one thing. I would have loved to see the band live, in a small club, where we could enjoy the ritual together. Because I think their music is powerful, majestic, wild and chilling at the same time. I see before me a long-abandoned temple, an altar of blood. Hooded figures, a priest saying a perverse prayer. I never really knew why I was locked up. Why I have to sit several meters underground in a cold dungeon. They said I spoke a strange language, that I bewitched someone. I'm going to be borderline because I'm different, different. A dark and cold melodic black, death, thrash metal symphony that will take your soul to the land of endless shadows!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
The band started out as a side project around the start of 2019, the original 3 members were all playing in a grindcore band together and started jamming out Death Metal and it evolved from there.
The style has changed up quite a lot since those early days, as we had more of a focus on playing a brutal death / grind style of music, but as we got more comfortable and played together more the sound started naturally evolving. Fast forward 4 years and we introduced some new members that each brought their own influences and really helped shape the final sound that you hear on the record today.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
We are lucky to have a large factory that we can rehearse and record at it, this no doubt helped shape the sound as it was a great environment to zone in for rehearsal sessions.
We also recorded the drums for the album here, using all our own equipment, the open factory allowed for a clean drum sound as there was almost no mic bleed on the drum kit which helped the mixing process.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Currently the Vinyl release is limited to 150 copies, however we may do further runs in the future.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Our guitarist Cal wrote most of the lyrics, lyrical themes varied from song to song, however the common theme is around life, death and the philosophy behind it, relating to more general day to day life and the encounters you have.
There are elements of gore in there, however mostly based around the human mind
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The logo was created by our very own bass player T-bone (@l0g0sbytb0ne ) the album art was Rudi / Gorging Suicide (@rudigorgingsuicide)
Social networking is important, at the end of the day we are wanting to get our music into the hands of as many people as possible and being an underground band from Australia, social media and blogs (like yourselfs) are the best ways to do that.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We self released this under our own label as we wanted to keep as much of the album production and release in house as possible.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
The inspirations will vary heavily from each member of the band, there are elements of Traditional Death metal, European death metal, 90's black metal and doom metal to name a few.
However even elements of blues and fusion bands can come up from time to time.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We did enquire with a few labels, in Aus and around the world, however due to release schedules being 12-18 months in most cases, we decided to self-release this album and look for a label while we continue to write our follow-up album.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
The various incarnations of Mortuary Sickness have done around 20 shows with standouts being supporting Stalker (NZ) at a dive bar and A Mixed Bill with Australian Outlaw Wrestling (Which Features the Goat of Australian Wrestling Gore). In short we love shows where we are right in the punters face and having a beer fuelled good time.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Write new album, play some more shows, increase fan reach globally, create something new and unique in the Death Metal category
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Ave DARKNESS! Greetings to Germany, hope you are well! I am, because I just got back from work where I spent the whole day listening to your new album "Blood on Canvas". I'm working on the computer and I had my headphones on all the time. I'm literally fascinated by the energy I feel from the record. I don't think you can tell me the recipe for where it comes from, but I'm sure you'd be happy to describe how the new record was made? Has the way DARKNESS composes changed in any way compared to previous albums?
Hello Jakub. Thank you, we are doing very well. Last weekend, Friday May 3rd 2024, we entered the official German album charts at number 92 with our new album. A French metal magazine „converted“ last week's german charts into rock charts, so we're in very good company with Accept, Darkthrone, Judas Priest, AC/DC, Deicide and even Rammstein. It could be going worse, right?
As for the new album, I can't give you a recipe because there isn't really a recipe. Since “The Gasoline Solution” we've been doing it this way: the ideas that really work are turned into songs. I wrote most of the songs on “Blood on Canvas”. It's also important that “the cooks” cook a recipe properly. In our case, we're just as angry at this world as we were when we were 20 years old - not much has changed for the better since then. So we're still cooking with the same anger as before. That's probably the energy you feel. I think it's great that it comes across when you listen to it.
We've put a lot of energy and work into this album and we're very proud of the result. I think it's the most aggressive album we've ever recorded.
Personally, there's one thing I like most about "Blood on Canvas" and that's the melodies. Clear, distinct, relying on interesting riffs, the songs gradually graduate, they have drive and power. To me, these are the things that make good music great. I wonder how you know when a song is finished? Who has the final say? And then how do you feel about their live presentation? Does there have to be chemistry between you and then the fans? Do you also have ideas that you then scrap?
It's true, we used more melodies on “Blood on Canvas” than on the albums before it. That just happened, it wasn't planned. But we're not afraid of melodies anymore. A song can be melodic and still be fast and brutal. What's important is the feeling and the message that a song conveys.
You can't plan when a song is finished, you have to feel it. It fits when it fits. As far as I'm personally concerned, a song is never finished, because at the latest when I hear the final mix in the studio, I think: “We should have played it like this, we should have made a stop here, there could be a solo there.” But at some point you have to finish and record and that can happen when you feel: that's good! What you think about it later is irrelevant. No one in the band has the last word, everyone has to be satisfied with the performance. And of course ideas are discarded.
Live, the choice of songs is always a problem. We have a repertoire of about 60 songs, of which we can usually play 10 or 12 live. A few classics like “Death Squad” always have to be included, that makes it difficult to choose the rest of the set.
The chemistry between the band and the audience is of course essential. That's what heavy metal thrives on and the crazier the fans are, the more we realize that they like it, the wilder we get on stage.
I know a lot of bands that have lyrics to songs just to sing something. What I always liked about DARKNESS is that they have an idea, a meaning, an opinion. How do they come about? When does the inspiration come and how do you fit them into the music? Personally, I think writing lyrics is an insanely hard discipline and on the new album "Blood on Canvas" in particular, they are great. I often think to myself, yeah, that's exactly right, that's how I feel too.
Thank you for the praise, I'm glad you like the lyrics. I wrote 7 out of 9 lyrics and you're absolutely right: writing lyrics is very hard work, it's often underestimated. You have to find good rhymes and adhere to a certain meter, and the text has to have a message: combining all that can drive you crazy. Writing a decent text can also take a little longer. For “Nights in Turmoil” I was inspired by the movie “Athena”, the text was finished in two hours. “Blood on Canvas” took a few days because I wanted to paint a musical and lyrical picture.
The inspiration for the lyrics comes from this world that could be beautiful and yet is so full of shit. The “good” thing is that I will never run out of ideas.
I couldn't and didn't want to write lyrics without content. Heavy metal to me is still rebellion and rebelling against the establishment, I can't write about bees and flowers. I feel obliged to denounce things. Besides, meaningless or irrelevant lyrics wouldn't fit the music, it's about creating a coherent overall work of art.
If you then manage to say: “yeah, that's exactly right, that's how I feel too!”, then I've done everything right. That makes me happy, thank you very much.
A long time ago, back in elementary school, a friend once drew your logo in my notebook. I didn't know who it was and I was pissed. I immediately ran home and tried in vain to get some information about you. Then I finally heard "Death Squad" and when I went to the pub afterwards I told everyone that the best thrash band was DARKNESS and not SLAYER! We almost had a fight, ha. It was a beautiful time, you were young. How did you experience your beginnings? Can you tell our readers a little bit about how albums were recorded back then? Please reminisce.
Wow: DARKNESS instead of SLAYER?! That shows that you have a very good taste in music, hahahaha! But seriously, that's a too great honour!
The beginnings were magical, the Ruhr area in the eighties was at rock bottom, but metal was literally exploding. There were bands, rehearsal rooms and concerts everywhere. You always met someone you knew, every weekend there was a concert or a party somewhere. It was like a gold rush, you can't really describe it. Our rehearsal room was my real home.
To explain it all in an interview, the first recordings, back then still fully analogue on 24 tracks and the first big shows: that would fill a whole book! I'm sorry, but this trip can't be answered in one question.
I keep telling everyone and it's clear that once upon a time there was rock and heavy metal and then thrash. There's no evolution without the basics. Staying in the past, what musicians actually brought you to music? Is there anyone you still admire today that you've wanted to maybe meet and thank for inspiring you?
Well, the first heavier band I heard was KISS, but the first real fix of heavy metal was STRONG ARM OF THE LAW by SAXON. After that it was UNLEASHED IN THE EAST by JUDAS PRIEST. I still love both bands to this day, and I'm a big fan of NWOBHM in general. I agree with you that the history of music and the evolution that genres have made is very important. Most people I know see it the same way.
I would thank a lot of bands and musicians for the influence they have had on me and my music. It's hard to name singles. Ronnie James Dio and Rob Halford would be two that I still think are great.
I always take each band as a whole. Not just their music, but their performance, how they treat their fans. Honestly, a band can play like gods, but then I come to a show and they're arrogant and a few slaps and that's it for me. What I've always loved about DARKNESS is that you guys are civil, cool, heartfelt, go-getters. How do you perceive the fans? I feel like you guys enjoy every show immensely. Am I right?
It's nice that you see us that way. That's how we are indeed. We love playing live; we enjoy every damn second on stage and always give everything. For me personally, it means the world to be out there in front of the crowd. I don't particularly like the word „fans“ either, it's so subservient, like: „us up here, you down there“. That's not how we see it. After the shows, we always like to be with people, drink beer with them and talk to them.
There's no reason to be arrogant, because without the banging crowd we'd be rotting away in the rehearsal room. We owe them everything we are!
How do you perceive contemporary metal? Do you have any favourite bands? I don't know about you, but lately it seems to me that everyone is playing faster and faster, crazier and more incomprehensible. You stand under the stage, nod your head for a while, what great musicians they are, and then you don't remember anything. Then he goes home and prefers to listen to good old Saxon.
As I read what you wrote, I had to laugh! That's exactly how I often feel: sometimes I think that making music is another form of masturbation for some people because they find themselves so awesome, hahaha.
But that's neither fair nor right. Many young and new bands today are talented and very good. Their musical skills often far surpass what we used to be able to play compared to the eighties. But being able to play great doesn't mean being able to write good songs, and that's what it's all about in the end. A lot of bands lack that and then it's a shame when you're overwhelmed by their playing skills but can't remember a single song after their show.
All in all, though, I see contemporary metal in a very positive light. There are many talented and enthusiastic bands with good concepts and the scene is diverse and active.
And, hey, let's be honest: a few questions earlier we talked about music and genres evolving. That's also the case here: maybe younger people are into more extreme music and different song structures. If that's the case, then that's the development and that is ok.
But metal will never die, I'm convinced of that.
You're a memory now. Times have changed a lot since the '80s. You're kind of a legendary band, you have a lot of fans, you get invited to gigs. Still, there's a lot that's different. Nowadays you have the internet, new technologies, a lot of people listen to music in the style - download, listen and then either forget or delete. You come across as a very positive person, how do you look to the future? Will metal be just for old people anymore? And how do you see the changes as a musician? And where is DARKNESS heading at the moment?
Well, I don't think we're just a memory, because we're still playing concerts and releasing albums. But it's true that we belong to the old guard. That can be very annoying sometimes when you realize that you are some kind of dinosaur, hahaha. But in my opinion, age doesn't really matter, because you're a heavy metal maniac all your life. I meet people of all ages at concerts, from newborn to almost dead, and I don't have a feeling that anyone cares.
The changes in recent years are certainly serious and certainly not always positive for the musicians, but there's nothing you can do about it. You have to see the new technologies as an opportunity and use them. Either you move with the times or you perish.
We're on a high at the moment, as I said before, we're in the charts and more present than ever before. For us, it's all about moving forward!
I'm sure as a band you still have some dreams, goals, milestones you want to achieve. Will you reveal them to us? You're thrash veterans, you're recording great albums, you can still hear the enthusiasm for the music. You play gigs, you play festivals, you tour. Is there anything else missing from the puzzle?
Sure, I miss the hot twenty-year-old groupies, they should definitely look after us backstage again, hahaha!
We're coming to the end, so I'd like to try a more philosophical question. How would you define the style called thrash metal? What is this music for you and why did you choose this style?
As I mentioned before, music has been the most important part of my life for as long as I can remember. Music has always accompanied me and kept me going.
Thrash metal is fast, hard, uncompromising. It's the music of the Ruhr region, the area we come from. In the eighties, times were bad, there were hardly any jobs, industry was at rock bottom, the Ruhr area was loud and dirty with tough but warm-hearted people. In such an area, in such a time, we couldn't make any other music than thrash, that was the valve to get rid of all the shit.
What is DARKNESS going to do in the next few months?
We are going to promote the new album and play shows.
Thank you very much for the interview. You don't even know what it means to me. A boyhood dream come true. I wish you many more great ideas, sold out records, sold out shows and may your private lives prosper as well. See you at the concert! DARKNESS RULES!
Thank you very much, Jakup. The honour is on my side! Thank’s for your believe and support, I hope we’ll meet soon. Metal on!
Recenze/review - DARKNESS - Blood on Canvas (2024):
Ave DARKNESS! Zdravím do Německa, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Blood on Canvas". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na sobě. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým DARKNESS skládají oproti minulým albům?
Ahoj Jakube. Děkujeme, daří se nám velmi dobře. Minulý víkend, v pátek 3. května 2024, jsme s naším novým albem vstoupili do oficiální německé albové hitparády na 92. místě. Francouzský metalový časopis "změnil" minulý týden německou hitparádu na rockovou, takže jsme ve velmi dobré společnosti Accept, Darkthrone, Judas Priest, AC/DC, Deicide a dokonce i Rammstein. Mohlo by to dopadnout hůř, ne?
Co se týče nového alba, nemůžu vám dát recept, protože žádný recept vlastně neexistuje. Od "The Gasoline Solution" to děláme takhle: nápady, které opravdu fungují, proměníme v písně. Většinu písní na "Blood on Canvas" jsem napsal já. Důležité také je, aby "kuchaři" recept správně uvařili. V našem případě jsme na tenhle svět stejně naštvaní, jako když nám bylo dvacet - od té doby se toho k lepšímu moc nezměnilo. Takže vaříme stále se stejným hněvem jako dřív. To je pravděpodobně energie, kterou cítíte. Myslím, že je skvělé, že se to při poslechu projeví.
Vložili jsme do toho alba spoustu energie a práce a na výsledek jsme pyšní. Myslím, že je to nejagresivnější album, jaké jsme kdy nahráli.
Osobně se mi na "Blood on Canvas" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?
Je pravda, že na "Blood on Canvas" jsme použili více melodií než na předchozích albech. To se prostě stalo, nebylo to plánované. Ale melodií se už nebojíme. Písnička může být melodická a přitom rychlá a brutální. Důležitý je pocit a poselství, které píseň předává.
Nemůžeš naplánovat, kdy je píseň hotová, musíš to cítit. Když to sedí, tak to sedí. Co se mě osobně týče, písnička není nikdy hotová, protože nejpozději když slyším ve studiu finální mix, říkám si: "Měli jsme to zahrát takhle, tady jsme měli udělat tečku, tady mohlo být sólo." A taky si říkám: "Tohle jsme měli zahrát takhle, tady jsme měli udělat tečku, tamhle mohlo být sólo." Ale v určitém okamžiku to musíš dokončit a nahrát, a to se může stát, když máš pocit: To je dobrý! Co si o tom myslíte později, je irelevantní. Nikdo v kapele nemá poslední slovo, všichni musí být s výkonem spokojeni. A nápady se samozřejmě zavrhují.
Naživo je výběr písní vždycky problém. Máme v repertoáru asi 60 písní, z nichž naživo můžeme zahrát obvykle 10 nebo 12. Vždycky se nám to podaří. Pár klasik jako "Death Squad" musíme vždycky zařadit, to je pak těžké vybrat zbytek setu.
Zásadní je samozřejmě chemie mezi kapelou a publikem. Na tom heavy metal žije, a čím šílenější fanoušci jsou, čím víc si uvědomujeme, že se jim to líbí, tím divočejší jsme na pódiu.
Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na DARKNESS se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince "Blood on Canvas“ jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.
Děkuji za pochvalu, jsem rád, že se vám text líbí. Napsal jsem 7 z 9 textů a máte naprostou pravdu: psaní textů je velmi náročná práce, často se podceňuje. Musíte najít dobré rýmy a dodržet určité metrum a text musí mít poselství: kombinace toho všeho vás může dohnat k šílenství. Napsat slušný text také může trvat trochu déle. U Noci ve zmatku jsem se inspiroval filmem Athéna, text byl hotový za dvě hodiny. "Krev na plátně" zabrala několik dní, protože jsem chtěl namalovat hudební a lyrický obraz.
Inspirace pro text pochází z tohoto světa, který by mohl být krásný, a přitom je tak plný sraček. "Dobrá" věc je, že mi nikdy nedojdou nápady.
Nemohl jsem a nechtěl jsem psát texty bez obsahu. Heavy metal je pro mě pořád rebelie a vzpoura proti establishmentu, nemůžu psát o včelách a květinách. Cítím se povinen věci odsuzovat. Navíc nesmyslné nebo nepodstatné texty by se k hudbě nehodily, jde o vytvoření uceleného celkového uměleckého díla.
Pokud se vám tedy podaří říct: "Jo, to je přesně ono, taky to tak cítím!", pak jsem udělal všechno správně. To mě těší, děkuji mnohokrát.
Kdysi dávno, ještě na základní škole, mi jednou nakreslil do sešitu kamarád vaše logo. Vůbec jsem nevěděl, o koho se jedná a byl naštvanej. Ihned jsem běžel domů a marně se snažil sehnat o vás nějaké informace. Pak jsem konečně slyšel „Death Squad“ a když jsem šel pak do hospody, tak jsem všem tvrdil, že nejlepší thrashovou kapelou jsou DARKNESS a ne SLAYER! Málem jsme se poprali, ha. Byla to krásná doba, člověk byl mladý. Jak jste své začátky prožívali vy? Můžeš našim čtenářům trošku přiblížit, jakým způsobem se tenkrát nahrávala alba? Zavzpomínej prosím.
Wow: DARKNESS místo SLAYER?! To svědčí o tom, že máš velmi dobrý hudební vkus, hahahaha! Ale vážně, to je příliš velká pocta!
Začátky byly kouzelné, Porúří bylo v osmdesátých letech na dně, ale metal doslova explodoval. Všude byly kapely, zkušebny a koncerty. Vždycky jsi potkal někoho známého, každý víkend se někde konal koncert nebo večírek. Bylo to jako zlatá horečka, nedá se to popsat. Naše zkušebna byla mým skutečným domovem.
Vysvětlit to všechno v rozhovoru, první nahrávky, tehdy ještě plně analogové na 24 stopách a první velké koncerty: to by zaplnilo celou knihu! Je mi líto, ale na tuhle cestu se nedá odpovědět jednou otázkou.
Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl se s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?
No, první heavy kapela, kterou jsem slyšel, byli KISS, ale první opravdový zážitek z heavy metalu byla STRONG ARM OF THE LAW od SAXON. Potom to byli UNLEASHED IN THE EAST od JUDAS PRIEST. Obě kapely mám rád dodnes a obecně jsem velkým fanouškem NWOBHM. Souhlasím s tebou, že historie hudby a vývoj, který žánry prodělaly, je velmi důležitý. Většina lidí, které znám, to vidí stejně.
Spoustě kapel a hudebníků bych poděkoval za vliv, který na mě a mou hudbu měli. Je těžké jmenovat jednotlivce. Ronnie James Dio a Rob Halford by byli dva, které stále považuji za skvělé.
Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na DARKNESS se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?
Je hezké, že nás tak vnímáte. Takoví skutečně jsme. Milujeme živé hraní, na pódiu si užíváme každou zatracenou vteřinu a vždycky do toho dáváme všechno. Pro mě osobně znamená být tam venku před publikem celý svět. Slovo "fanoušci" taky nemám zrovna v lásce, je takové podřízené, jako: "My tady nahoře, vy tam dole". Takhle to nevnímáme. Po koncertech jsme vždycky rádi s lidmi, pijeme s nimi pivo a povídáme si s nimi.
Není důvod být arogantní, protože bez bouchajícího davu bychom hnili ve zkušebně. Vděčíme jim za všechno, co jsme!
Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.
Když jsem četl, co jsi napsal, musel jsem se smát! Přesně tak se často cítím: někdy mám pocit, že pro některé lidi je tvorba hudby další formou masturbace, protože si připadají tak úžasní, hahaha.
Ale to není ani fér, ani správné. Spousta mladých a nových kapel je dneska talentovaných a velmi dobrých. Jejich hudební dovednosti často daleko předčí to, co jsme byli schopni zahrát my ve srovnání s osmdesátými lety. Ale umět skvěle hrát ještě neznamená umět napsat dobré písničky, a o to nakonec jde především. To spoustě kapel chybí a je pak škoda, když jste ohromeni jejich hráčskými schopnostmi, ale po jejich vystoupení si nemůžete vzpomenout na jedinou písničku.
Celkově ale současný metal vnímám velmi pozitivně. Existuje mnoho talentovaných a nadšených kapel s dobrými koncepty a scéna je rozmanitá a aktivní.
A hele, buďme upřímní: o pár otázek dříve jsme se bavili o vývoji hudby a žánrů. To platí i v tomto případě: možná se mladší lidé zajímají o extrémnější hudbu a jiné struktury skladeb. Pokud je to tak, pak je to vývoj a je to v pořádku.
Ale metal nikdy nezemře, o tom jsem přesvědčen.
Jsi už dnes pamětník. Doba se od osmdesátých let hodně změnila. Jste svým způsobem legendární kapela, máte spoustu fanoušků, zvou vás na koncerty. Přesto, jiné je toho opravdu spousta. Dnes máš internet, nové technologie, hodně lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Působíš jako velmi pozitivní člověk, jak se díváš do budoucna? Bude metal už jen pro starý? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří DARKNESS?
Nemyslím si, že jsme jen vzpomínkou, protože stále koncertujeme a vydáváme alba. Ale je pravda, že patříme ke staré gardě. To může být někdy hodně nepříjemné, když si uvědomíš, že jsi nějaký dinosaurus, hahaha. Ale podle mě na věku vlastně nezáleží, protože jsi heavy metalový maniak celý život. Na koncertech potkávám lidi různého věku, od novorozenců až po skoro mrtvé, a nemám pocit, že by to někomu vadilo.
Změny v posledních letech jsou jistě vážné a pro muzikanty určitě ne vždy pozitivní, ale s tím nic nenaděláš. Musíte nové technologie vnímat jako příležitost a využít je. Buď půjdete s dobou, nebo zahynete.
Jak už jsem říkal, momentálně jsme na vrcholu, jsme v hitparádách a jsme přítomnější než kdykoli předtím. Pro nás je to všechno o pohybu vpřed!
Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Hrajete na koncertech, vystupujete na festivalech, máte turné. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?
Jasně, chybí mi ty sexy dvacetileté fanynky, určitě by se o nás měly zase starat v zákulisí, hahaha!
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
Jak už jsem se zmínil, hudba je nejdůležitější součástí mého života, co si pamatuji. Hudba mě vždycky doprovázela a držela mě při životě.
Thrash metal je rychlý, tvrdý a nekompromisní. Je to hudba Porúří, oblasti, ze které pocházíme. V osmdesátých letech byla zlá doba, nebyla skoro žádná práce, průmysl byl na dně, Porúří bylo hlučné a špinavé a žili v něm tvrdí, ale srdeční lidé. V takové oblasti, v takové době, jsme nemohli dělat jinou hudbu než thrash, to byl ventil, jak se zbavit všech těch sraček.
Co chystají DARKNESS v nejbližších měsících?
Budeme propagovat nové album a hrát koncerty.
Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Splněný klukovský sen. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! DARKNESS RULES!
Moc ti děkuji, Jakube. Potěšení je na mé straně! Děkuji za vaši důvěru a podporu, doufám, že se brzy setkáme. Metal on!
Recenze/review - DARKNESS - Blood on Canvas (2024):
Smrt ve tmě. Zásah z čistého nebe. Čekám na to již dlouhou dobu. Psávali o tom staří autoři sci-fi. Jako lidstvo jsme se dostali do bodu, ze kterého není návratu. Tak proč se trápit? Apokalypsa stejně nakonec přijde, koneckonců, děláme pro to úplně všechno. Nezbývá, než si ještě aspoň trošku užít. NOCTURNUS AD jsou po pěti letech zpět a opět na nás útočí pomocí svých thrash death metalových zbraní. Nutno rovnou dodat, že to na mě stále působí.
A to natolik, že šla veškerá další hudba stranou. Každá novinka z dílny těchto šílenců je pro mě vždy událostí. Těším se, opatrně poslouchám ukázky, čtu si prohlášení muzikantů. Nakonec ale stejně zhasnu všechna světla a dívám se na nebe. Padá hvězda, říkají. Jenže to není pravda, jedná se o další z velmi povedených útoků.
Pánové vždy hráli hudbu, která se nedá zařadit. Je to jedna z věcí, která se mi na nich líbí. Jsou originální, mají své postupy, na které když přistoupíte, tak budete odměněni velmi zajímavým a neotřelým zážitkem. Neexistují žádné hranice. Přesto je zachována skladba jako taková. Má jasnou a zřetelnou strukturu. I letos se jedná o záležitost pro všechny, kteří rádi přemýšlejí, mají bohatou fantazii. Osobně se mi vždy nejvíc osvědčil soustředěný poslech v klidu a pohodě. Nové album, stejně jako to předešlé, nikdy nebude jen obyčejnou kulisou. Dostalo se mi do podvědomí. Rozdrásalo moji představivost na maximum. Létal jsem mezi hvězdami, útočil, bál se vesmírného prachu i příšer, které neznají slitování. Opět není třeba hodnotit formální věci jako zvuk, obal a produkci. Vše je na vynikající úrovni. Můžete se tak plně soustředit a užívat si chlad a temnotu, které z jednotlivých motivů doslova odkapávají. NOCTURNUS AD jsou i na novém albu jako perfektně seřízený stroj, na kterém se podíleli nejlepší z nejlepších. Vše na mě působí jako dobrá kniha s příběhem, který vás ihned chytne, zasekne do vás dráp a už vás nepustí. Nedovedu to vysvětlit, ale mám pro tuhle kapelu velkou slabost. Hraje totiž jinak, přesvědčivě. Poznáte ji během několika krátkých okamžiků. A nějaká kritika? Možná snad jen vokály mohly být trošinku lépe zpracované. To je ale jen drobnost, povzdechnutí starého psa. Jinak se jedná o povinnost pro všechny, kteří mají rádi kapely jako KREATOR, CORONER, MORBID ANGEL, AFTER DEATH, DEATH, MITHRAS, KING DIAMOND, MEKONG DELTA, VOIVOD, DREAM THEATER. Smrt ve tmě. Zásah z čistého nebe. Čekám na to již dlouhou dobu. Psávali o tom staří autoři sci-fi. Jako lidstvo jsme se dostali do bodu, ze kterého není návratu. Tak proč se trápit? Apokalypsa stejně nakonec přijde, koneckonců, děláme pro to úplně všechno. Nezbývá, než si ještě aspoň trošku užít. Technický thrash death metalový útok z nejtemnějších hlubin chladného vesmíru! Signál byl opět zachycen!
Asphyx says:
Death in the dark. A hit out of the blue. I've been waiting for this for a long time. The old science fiction writers used to write about it. We have reached a point of no return as a human race. So why bother? The apocalypse will come eventually, after all, we're doing everything we can to make it happen. There's nothing to do but enjoy ourselves a little more. NOCTURNUS AD are back after five years and once again attack us with their thrash death metal weapons. It must be added right away that it still impresses me.
So much so that all other music went aside. Every new release from these madmen is always an event for me. I look forward to it, I listen carefully to the samples, I read the musicians' statements. But in the end, I still turn off all the lights and look at the sky. A star is falling, they say. But it's not true, it's another one of the very hilarious attacks.
The gentlemen always played music that couldn't be classified. It's one of the things I like about them. They are original, they have their own methods, which if you follow, you will be rewarded with a very interesting and novel experience. There are no boundaries. Yet the composition itself is preserved. It has a clear and distinct structure. Again, this is an affair for those who like to think, who have a rich imagination. Personally, I have always found concentrated listening in peace and quiet to be the most rewarding. The new album, like the previous one, will never be a mere backdrop. It's gotten into my subconscious. It has stretched my imagination to the limit. I've flown among the stars, attacked, feared space dust and monsters that know no mercy. Again, there is no need to judge formal things like sound, packaging and production. Everything is on an excellent level. You can fully concentrate and enjoy the coldness and darkness that literally drip from each motif. Even on the new album, NOCTURNUS AD are like a perfectly tuned machine with the best of the best involved. It all strikes me as a good book with a story that immediately grabs you, sinks its claw into you and won't let go. I can't explain it, but I have a huge crush on this band. Because it plays differently, convincingly. You get to know it in a few short moments. Any criticism? Maybe just the vocals could have been a little better done. But that's just a small thing, the sigh of an old dog. Otherwise, this is a must for all who like bands like KREATOR, CORONER, MORBID ANGEL, AFTER DEATH, DEATH, MITHRAS, KING DIAMOND, MEKONG DELTA, VOIVOD, DREAM THEATER. Death in the Dark. A hit from the clear sky. I've been waiting for this for a long time. The old science fiction writers used to write about it. We have reached a point of no return as humanity. So why bother? The apocalypse will come eventually, after all, we're doing everything we can to make it happen. There's nothing to do but enjoy ourselves a little more. A technical thrash death metal assault from the darkest depths of the cold universe! The signal has been picked up again!
CD 2024, Godz ov War Productions, Stygian Black Hand
for english please scroll down
Ulice plná mrtvých těl. Krev a nenávist. Jednou tu bude další památník padlým. Možná to tak má být, příroda se sama brání tomu, abychom se přemnožili. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Měli bychom být na vrcholu potravního řetězce a být nejchytřejší. Poslední roky o tom začínám dost pochybovat. Další válka, další lidé na útěku. Záběry plné bolesti, generace zničených. Nakonec se stejně staneš jen jménem na náhrobku, kterého si nikdo nevšimne.
Téma války se v death metalu a blacku objevuje poměrně často. Je ale jen málo kapel, které umí svojí hudbou hrůzy bojišť a utrpení vojáků vyjádřit. Američtí PRIMITIVE WARFARE patří mezi ně. Stačí vložit desku do přehrávače a pustit play. A najednou se ocitnete na frontě. Která střela je určena pro tebe?
Skladby jsou velmi barbarské, ohlodané na kost. Odkapává z nich zkažená krev. Temné atmosféře přispívá hodně i surový zvuk. Pokaždé, když "Extinction Protocol" poslouchám, vzpomenu si na staré černobílé dokumenty o zvěrstvech, kterých je schopen jenom člověk. Zákopy plné mrtvých těl, způsobů jak zabít člověka, je nekonečné množství. Technologie jde dopředu. Starý, extrémní smrtící kov, mrazivý black metal i nahrubo nasekané kusy grindcore. Tohle vše smíchané v třaskavém koktejlu. Občas zazní i odkazy třeba na takové DIOCLETIAN, REVENGE. Podávejte podchlazené a na víku od rakve. Poslouchat tuhle nahrávku je jako odkrýt starý masový hrob. Díváme se do tmy a čekáme na další útok. Riffy jsou velmi násilné, některých fanouškům se bude zdát hudba stereotypní a monotónní, ale není tomu tak. Veškeré morbidní nuance vylezou na povrch až po nějakém čase. Chce to opravdu více poslechů. Teprve potom vás PRIMITIVE WARFARE rozemelou na prach. Je to útok ze zálohy, zákeřná hudba, která se vám postupně dostane do krve. Opravdu se budete cítit jako voják v jedné ze světových válek. Jako ten nebožák na obalu, který jen potvrzuje vše, co se na desce odehrává. Totální vyhlazení vaší mysli. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle maniaci, je hnusná, špinavá, děsivá, šílená. Ulice plná mrtvých těl. Krev a nenávist. Jednou tu bude další památník padlým. Záběry plné bolesti, generace zničených. Nakonec se stejně staneš jen jménem na náhrobku, kterého si nikdo nevšimne. Hnilobně zahnívající válečný black death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy!
Asphyx says:
A street full of dead bodies. Blood and hatred. One day there will be another memorial to the fallen. Maybe it's meant to be, nature's own way of preventing us from overpopulating. I can't explain it any other way. We're supposed to be at the top of the food chain and be the smartest. I'm beginning to doubt that a lot these days. Another war, more people on the run. Scenes of pain, generations of destruction. In the end, you'll just be a name on a tombstone that no one notices.
The theme of war comes up quite a lot in death metal and black metal. But there are few bands that can express the horrors of the battlefield and the suffering of the soldiers through their music. American PRIMITIVE WARFARE are one of them. Just put the album in the player and play. And suddenly you're on the front line. Which missile is for you?
The compositions are very barbaric, gnawed to the bone. They drip with corrupt blood. The raw sound contributes a lot to the dark atmosphere. Every time I listen to "Extinction Protocol" I think of old black and white documentaries about atrocities that only man is capable of. Trenches full of dead bodies, ways to kill a man are endless. Technology is advancing. Old, extreme death metal, chilling black metal and roughly chopped pieces of grindcore. All mixed in a shattering cocktail. Occasionally there are references to DIOCLETIAN, REVENGE. Serve chilled and on a coffin lid. Listening to this record is like uncovering an old mass grave. We stare into the darkness, waiting for the next attack. The riffs are very violent, some fans will find the music stereotypical and monotonous, but this is not the case. All the morbid nuances come out after some time. It really needs more listens. Only then will PRIMITIVE WARFARE grind you to dust. It's an ambush, insidious music that gradually gets into your blood. You really will feel like a soldier in one of the world wars. Like the poor guy on the cover, which just confirms everything that's happening on the record. The total annihilation of your mind. Death comes in many forms and the one presented by these maniacs is ugly, dirty, scary, insane. A street full of dead bodies. Blood and hatred. One day there will be another memorial to the fallen. Shots full of pain, generations destroyed. In the end, you'll just be a name on a tombstone that no one notices. Rotting wartime black death metal that will blow your brains out!
tracklist:
01. Pulpit Of The Conqueror (Mutually Assured Desecration)
Někde uprostřed země nikoho, někde daleko od domova ležíš na zemi a čekáš až se objeví. Musíš jej zabít. Nikdy si ho neviděl a nic proti němu nemáš, ale bojuješ za jakési ideály, za víru, za cokoliv. Je to vlastně jedno, teď, na chladné půdě si to uvědomuješ. Ptáš se tisíckrát proč, ale nakonec stejně vystřelíš. Měl stejný život jako ty, měl holku, chodil do školy. Akorát bojoval na druhé straně. Válka je neskutečné svinstvo. Normálně byste spolu šli na pivo, ale dnes, dnes ti ustřelí hlavu.
Death metal s válečnou tématikou patří k mým nejoblíbenějším. Samozřejmě, vždy záleží, jaká kapela jej hraje. Na svých toulkách po světových bojištích jsem si pro sebe objevil řecké maniaky DOGTAG REMAINS. Jejich debutové album jsem si několikrát pustil a protože jsem se pokaždé ocitl přímo na bojišti, rád bych se s vámi podělil o několik dojmů a pocitů z desky.
Melodie jsou zde mrazivé, temné. Řekové navazují na tradici klasických kapel jako BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, GRAVE, DEAD CONGREGATION, nověji potom třeba MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, DECAYING a přinášejí nám další zprávy z fronty. Líbí se mi, jakým způsobem přistupují k hudbě, jak skládají nové skladby. Vše je uvěřitelné, naléhavé, opravdu se cítím, jako bych pochodoval v zástupu. Příkaz zněl jasné, všechny zabít. Jsme jen čísla v řadě a jednou z nás budou bílé kříže beze jména. Zvuk (Nick Setesh), skvělý obal (Julián Felipe Mora Ibanez), celkové provedení i produkce, vše je v nejlepším pořádku. Doporučuji vám nějaký starý černobílý dokument z jedné ze světových válek a potom plynule navažte s poslechem této nahrávky. Vše se vám potom spojí v jedno, v jeden celek, masivní monolit, který vás zničí. Ano, je to tak, po tomto albu zůstává jenom spálená země. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám přinášejí DOGTAG REMAINS je velmi krutá, zlá a ošklivá. Jako samotná válka. Na bojišti leží tisíce mrtvých zohavených těl. Tahle válka nemá vítězů, jenom poražených. Po chladné zemi se prochází dáma s kosou a usmívá se. Má důvod. Hraje se zde hlavně pro ni, i pro všechny, kteří zbytečně zemřeli. Až jednou někdo objeví tenhle hromadný hrob a až nemrtví vojáci povstanou, všichni budou poslouchat "Forgotten Battlefields". Obloha zase hoří jasným plamenem. Sirény řvou jako raněná zvířata. Velmi povedená deska, která v sobě má vše, co mám na tomto stylu rád. Někde uprostřed země nikoho, někde daleko od domova ležíš na zemi a čekáš až se objeví. Musíš jej zabít. Nikdy si ho neviděl a nic proti němu nemáš, ale bojuješ za jakési ideály, za víru, za cokoliv. Je to vlastně jedno, teď, na chladné půdě si to uvědomuješ. Ptáš se tisíckrát proč, ale nakonec stejně vystřelíš. Masivní, temný a chladný death metalový nálet, po kterém zůstává jenom spálená země! Nemrtví vojáci povstali!
Asphyx says:
Somewhere in the middle of no man's land, somewhere far from home, you lie on the ground waiting for them to appear. You have to kill him. You've never seen him and you have nothing against him, but you're fighting for some ideals, for a belief, for whatever. It doesn't really matter, now, on the cold ground, you realize it. You ask yourself a thousand times why, but in the end you shoot anyway. He had the same life as you, had a girlfriend, went to school. He just fought on the other side. War's an unbelievable piece of shit. Normally you'd have a beer together, but today, today they'll blow your head off.
Death metal with a war theme is one of my favorites. Of course, it always depends on what band is playing it. On my wanderings around the world's battlefields, I discovered for myself the Greek maniacs DOGTAG REMAINS. I've listened to their debut album a few times, and since each time I found myself right on the battlefield, I'd like to share a few impressions and feelings about the record.
The melodies here are chilling, dark. The Greeks follow in the tradition of classic bands like BOLT THROWER, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, GRAVE, DEAD CONGREGATION, and more recently MEMORIAM, JUST BEFORE DAWN, SCALPTURE, DECAYING and bring us more news from the front. I like the way they approach music, the way they compose new songs. Everything is believable, urgent, I really feel like I'm marching in the crowd. The order was clear, kill them all. We are just numbers in a line and one day we will be white crosses without a name. The sound (Nick Setesh), the great cover art (Julián Felipe Mora Ibanez), the overall execution and production, everything is top notch. I recommend some old black and white documentary from one of the world wars and then smoothly follow up with a listen to this recording. Everything will then come together as one, a massive monolith that will destroy you. Yes, that's right, all that's left after this album is scorched earth. Death takes many forms and the one brought to us by DOGTAG REMAINS is very cruel, evil and ugly. Like the war itself. Thousands of dead mutilated bodies lie on the battlefield. This war has no winners, only losers. A lady with a scythe walks across the cold ground and smiles. She has a reason. The game is played for her and for all those who have died in vain. When someone discovers this mass grave, and when the undead soldiers rise, everyone will be listening to "Forgotten Battlefields". The sky burns bright again. Sirens scream like wounded animals. A very good record that has everything I love about this style. Somewhere in the middle of no man's land, somewhere far from home, you lie on the ground waiting for them to appear. You have to kill it. You've never seen it and you have nothing against it, but you're fighting for some ideals, for a belief, for whatever. It doesn't really matter, now, on the cold ground, you realize it. You ask yourself a thousand times why, but in the end you shoot anyway. A massive, dark and cold death metal onslaught that leaves nothing but scorched earth! The undead soldiers have risen!
