DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 9. června 2024

Interview - NECROCRACY - Eerie, freezing echoes from the deepest black death metal underground!

Interview with death black metal band from Scotland - NECROCRACY.

Answered John Howard (bass), thank you!

Recenze/review - NECROCRACY - Predestiny (2024):
https://www.deadlystormzine.com/2024/05/recenzereview-necrocracy-predestiny-2024.html

Ave NECROCRACY! Your new album "Predestiny" is playing right now and I have to write right away that it is great in every way! Dark, cold, moldy, just like death/black metal should be. This is your second album. I've searched the internet, but I haven't found an interview with you in Czech. Could you please introduce the band and take us through its history?

Andy and Aaron got together in 2012 and advertised for a bassist the next year. I wasn't actually looking to join a band but saw the advert by chance and after reading about their musical influences and listening to some rehearsals I decided to apply. We've have had quite a few vocalists but Chris joined us in 2022 and this is definitely our final line up!

You are a band whose roots go back to 2012. You released one demo album back then (2015). But you didn't release your first album until 2019. I think it's also very good stuff. I just didn't know about it at the time. Where did you want to go with the new album?

We never want to do the same album twice but we also want it to sound like Necrocracy. In the case of this album we wanted to make it heavier than „Decay“ and also improve the production (whilst avoiding that clinical modern sound). We also consciously try not to sound too much like any other bands, we don't want to be a „retro“ or copycat band.


Let's go to the new "Predestiny". I was blown away by your sound on the first listen. Who signed it? I must compliment you. The sound is raw, dark and clear. At the same time animalistic and organic. How and where did you record the album?

Our friend Bert MacLeod recorded it, we've worked with him several times before so he knows the kind of sound we look for. We recorded at the Cottage Music Studio, it's residential studio on the banks of Loch Fyne. It's a stunning location and a great place to get away from it all and focus on the music.

Why a Hieronymus Bosch cover? I know his painting is from 1490 and it's called Inferno. How does this motif relate to the new album?

The song „predestiny“ is based on the Calvinist doctrine of predestination, whereupon one's salvation or damnation is determined before the start of time, so it seemed like a fitting image (obviously not meant as an endorsement of any kind of Christian doctrine)


The new album doesn't deviate lyrically from classic themes like darkness, death, destruction. That's all fine and it fits your music perfectly. But can you tell us where you get your inspiration for the lyrics? Do you read any books, watch movies? What are the lyrics on "Predestiny" about?

Mainly history, I studied ancient history and literature at university. I'm fascinated by the rise and fall of empires, the cyclical nature of history and the role of human folly and greed. Horror is influence too, film and the classic writers such as Poe and Lovecraft.

You're from Scotland, Glasgow. What is your black death metal scene like? Do you have a lot of bands? What about fans, gigs? Is it live in your area or do you have to go to London or somewhere else for gigs?

The metal scene in Scotland has exploded in the last ten years or so. There were so many gigs a few years ago it was hard to keep up. It's been quietier since covid but there are still plenty of gigs and loads of local bands to see now.


I saw on youtube the footage of NECROCRACY from the concert and it was a real, unadulterated hell. I'd like to see you live sometime, but I guess you only perform in Scotland or am I wrong? Do you tour, maybe? My question is actually directed to Czech promoters as well, I could imagine you at an honest festival of ours. Would you come?

We played in Reykjavik, Iceland recently which was an amazing experience and our first international gig. We've played quite a few gigs in England and Wales but we want to play as many countries as possible. We would love to come over and play in the Czech Republic (Czechia?), so any interested promoters please get in touch!

I, as a fan, would characterize NECROCRACY's work as dark, devastating death/black metal. As I already mentioned, in many points you meet American bands. But tell me, what are your role models? What bands do you worship and admire? And who were your role models when you first started playing?

We're mainly influence by the old school, Sabbath, Priest, Bathory, Sarcofago, Morbid Angel, Obituary, Darkthrone, Burzum, Desaster, Dissection etc. Also doomy stuff like Esoteric, Disembowelment, Thergothon. And of course Czech legends Master's Hammer, Maniac Butcher and Root!


I've been over forty for a long time, I've experienced death metal in its best years. It was a beautiful time back then. The '90s were great. The world opened up, I was young. I'm greying now, but I still support and collect death metal. I'm part of the old generation. But I don't want to get bogged down in nostalgia, so tell me, what has the present brought you as a band, as musicians? I mean the use of new technologies, sound, possibilities in recording, the internet, etc.

We're old school in terms of recording and tech (we recorded our split CD on tape) Andy is a sound engineer by trade so he usually takes the lead in the recording side of things. We don't use effects pedals and our on stage gear is minimal. We try to go for an organic live sound in our recordings.

As I wrote before, I follow the British scene closely and carefully, but maybe I missed something. Is there any record, band from the last years that you really like, did you buy their CD and support them? Please tell us some names and support your colleagues in arms.

Rend Them Asunder „Existence to Entrails“, Impenitent (self titled), Rancor Profundo „Heretic Thirst“ and King Witch „Body of Light“. All great local bands we've played with.

Where do you want NECROCRACY to go in the future? What are you preparing in the coming months?

We are going to start working on new material soon (hopefully new album next year) and we have a few gigs coming up including Darkness over Cumbria festival in England later on in the year.

Thank you very much for the interview. I wish the new album the best sales, that your clubs are full and that you are doing well in your personal lives. Have a nice day everyone!

https://necrocracymetal.bandcamp.com/album/predestiny-2



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - NECROCRACY - Děsivé, mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí!

Rozhovor s death black metalovou skupinou ze Skotska - NECROCRACY.

Odpovídal John Howard (basa), děkujeme!


Ave NECROCRACY! Právě mi tu hraje vaše nová deska „Predestiny“ a musím rovnou napsat, že je po všech stránkách skvělá! Temná, chladná, plesnivá, přesně jak má death/black metal být. Jedná se už o vaše druhé album. Pátral jsem různě po internetu, ale nikde jsem s vámi nenašel rozhovor v češtině. Mohl bys nám prosím kapelu představit a provést nás její historií?

Andy a Aaron se dali dohromady v roce 2012 a následující rok vyhlásili výběrové řízení na baskytaristu. Ve skutečnosti jsem se do kapely nechtěl přidat, ale náhodou jsem ten inzerát uviděl a po přečtení informací o jejich hudebních vlivech a poslechu několika zkoušek jsem se rozhodl přihlásit. Vystřídalo se u nás už docela dost vokalistů, ale v roce 2022 se k nám přidal Chris a tohle je definitivně naše poslední sestava!

Jste kapelou, jejíž kořeny sahají až do roku 2012. Vydali jste tenkrát jednu demonahrávku (2015). První album jste ale vydali až v roce 2019. Podle mě se jedná také o velmi povedený materiál. Jen jsem se o něm tenkrát vůbec nedozvěděl. Kam jste se chtěli na novince posunout?

Nikdy nechceme udělat stejné album dvakrát, ale zároveň chceme, aby znělo jako Necrocracy. V případě tohoto alba jsme chtěli, aby bylo těžší než "Decay", a také zlepšit produkci (a zároveň se vyhnout tomu klinickému modernímu zvuku). Také se vědomě snažíme neznít příliš podobně jako jiné kapely, nechceme být "retro" nebo kopírovací kapela.


Pojďme k novince „Predestiny“. Už na první poslech mě smetl váš zvuk. Kdo je pod ním podepsán? Musím vám vyseknout poklonu. Zvuk je syrový, temný a čitelný. Zároveň živočišný a organický. Jak a kde jste album nahrávali?

Nahrál ji náš kamarád Bert MacLeod, se kterým jsme už několikrát spolupracovali, takže ví, jaký zvuk hledáme. Nahrávali jsme v Cottage Music Studio, což je rezidenční studio na břehu jezera Loch Fyne. Je to úžasná lokalita a skvělé místo, kde se dá od všeho utéct a soustředit se na hudbu.

Proč právě obal od Hieronyma Bosche? Vím, že jeho obraz je z roku 1490 a jmenuje se Peklo. Jak souvisí tento motiv s novým albem?

Píseň "predestiny" je založena na kalvínské doktríně predestinace, podle níž je spása nebo zatracení člověka určeno před začátkem času, takže mi to přišlo jako vhodný obrázek (samozřejmě to není myšleno jako podpora jakékoliv křesťanské doktríny).


Novinka nijak textově nevybočuje z klasických témat jako temnota, smrt, destrukce. To je všechno v pořádku a k vaší muzice to perfektně sedne. Prozradíš nám ale, kde pro texty bereš inspiraci? Čteš třeba nějaké knihy, sleduješ filmy? O čem jsou texty na „Predestiny“?

Hlavně historie, na univerzitě jsem studoval starověké dějiny a literaturu. Fascinuje mě vzestup a pád říší, cykličnost dějin a role lidské hlouposti a chamtivosti. Vliv má i horor, film a klasičtí spisovatelé jako Poe a Lovecraft.

Pocházíte ze Skotska, z Glasgow. Jaká je vaše black death metalová scéna? Máte hodně kapel? A co fanoušci, koncerty? Žije to u vás nebo musíte za koncerty do Londýna nebo jinam?

Metalová scéna ve Skotsku za posledních zhruba deset let zažila obrovský rozmach. Ještě před pár lety se konalo tolik koncertů, že bylo těžké to stíhat. Od dob Covidu je to klidnější, ale pořád je tu spousta koncertů a spousta místních kapel, které je možné vidět.


Viděl jsem na youtube záznam NECROCRACY z koncertu jednalo se o pravé, nefalšované peklo. Chtěl bych vás někdy vidět naživo, jenže vy asi vystupujete asi jen ve Skotsku nebo se mýlím? Jezdíte třeba turné? Moje otázka vlastně směřuje i k českým promotérům, dovedl bych si vás představit na nějakém poctivém našem festivalu. Přijeli byste?

Nedávno jsme hráli v Reykjavíku na Islandu, což byl úžasný zážitek a naše první mezinárodní vystoupení. V Anglii a Walesu jsme odehráli už několik koncertů, ale chceme hrát v co nejvíce zemích. Rádi bychom přijeli zahrát do České republiky (Česka?), takže případní zájemci z řad promotérů se prosím ozvěte!

Já, jako fanoušek, bych tvorbu NECROCRACY charakterizoval, jako temný, devastující black death metal. Jak už jsem zmiňoval, v mnoha bodech se potkáváte s americkými kapelami. Řekni mi ale, jaké jsou tvoje vzory? Jaké kapely uctíváš a obdivuješ? A kdo byl tvým vzorem, když si začínal hrát?

Jsme ovlivněni především starou školou, Sabbath, Priest, Bathory, Sarcofago, Morbid Angel, Obituary, Darkthrone, Burzum, Desaster, Dissection atd. Taky doomové věci jako Esoteric, Disembowelment, Thergothon. A samozřejmě české legendy Master's Hammer, Maniac Butcher a Root!


Už dávno jsem překročil čtyřicítku, zažil jsem death metal v jeho nejlepších letech. Bývala to tenkrát krásná doba. Devadesátá léta byla super. Svět se nám otevřel, já byl mladý. Teď už šedivím, ale death/black metal pořád podporuji a sbírám. Patřím ke staré generaci. Nerad bych se ale utápěl v nostalgii, spíš mi prozraď, co vám jako kapele, jako muzikantům, přinesla současnost? Myslím tím využití nových technologií, zvuku, možností při nahrávání, internet apod.

Jsme stará škola, co se týče nahrávání a techniky (naše split CD jsme nahráli na pásku), Andy je povoláním zvukař, takže většinou má hlavní slovo při nahrávání. Nepoužíváme efektové pedály a naše vybavení na pódiu je minimální. Snažíme se, aby naše nahrávky měly organický živý zvuk.

Jak jsem již psal, britskou scénu sleduji pozorně a pečlivě, ale třeba mi něco uniklo. Je nějaká deska, kapela z posledních let, která tě opravdu baví, koupil sis jejich CD a podpořil je? Prozraď nám prosím nějaká jména a podpoř kolegy ve zbrani.

Rend Them Asunder "Existence to Entrails", Impenitent (vlastní název), Rancor Profundo "Heretic Thirst" a King Witch "Body of Light". Všechno skvělé místní kapely, se kterými jsme hráli.

Kam chcete v budoucnu NECROCRACY směřovat? Co připravujete v nejbližších měsících?

Brzy začneme pracovat na novém materiálu (doufejme, že příští rok vyjde nové album) a čeká nás několik koncertů, včetně festivalu Darkness over Cumbria v Anglii, který se uskuteční koncem roku.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji novému albu co nejlepší prodeje, ať máte plné kluby a ať se vám daří i v osobních životech. Hezký den všem!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý - Punkový tanec


Příběh čtyř stý šedesátý - Punkový tanec

Vůbec se mi nechtělo ven. Za okny bylo mlhavo a déšť. Blondýnka se protáhla jako kočka a několikrát mi opakovala, že bych měl jít do školy. Nešlo to, raději jsem se otočil k ní a začal jí škádlit. Nemám na ty studený ksichty náladu. Bylo to tak, v Plzni jste v ulicích potkávali přednasraný padesátníky, šourající se do škodovky. Na koncertech black metalu zase studený čumáky, kteří byli nahnědlí jak Hitlerjugend. Na fakultě sice bylo pár studentů z Moravy a východních Čech, ale ti to nevytrhli. Navíc, na strojárnu moc holek nechodí. Nakonec jsem ale vylezl. Nasadím sluchátka a poslouchám jenom doom metal. Začíná podzim a mám splín. Včera jsem volal domů mámě, otce našli ožralýho kolem páté ráno dole u Jizery. Nedošel do práce. Odvezli ho do nemocnice, ze které po několika hodinách utekl. Má neschopenku, což je to nejhorší, co se může stát. Pije a nadává. Všichni nadávaji. Mezi lidma je zvýšená blbá nálada.

Jsem zahleděný do sebe a snažím se, abych se vyhýbal lidem. Koupím si housku se sýrem uvnitř. Moc mi to nejede, protože je to děsně mastný. Sednu si na přednášku a sleduji, jaké má přednášející pohyby. Je to děsněj křečák. Tolik tiků u jednoho jedince, no co vám budu povídat. Ona ta matematika se musí někde projevit. Říkají o něm, že je na hodně malý holky. Netuším a neřeším. Kreslím si do sešitu sprostý obrázky a myslím na blondýnku. O přestávce se staví na kouřový Michal. Vyndá z brašny nějaký nový sci-fi. Nakonec to je něco trošku jiného, ale já Orwella ještě moc neznal. Farma zvířat. Přečti si to. A tak místo rovnic louskám pod lavicí novou knihu. Chytne mě. Když konečně odcházím, uvidím jednoho blonďáčka, co na mě ukazuje a něco vykládá panu přednášejícímu. Pane kolego, mohl byste ke mě? Vás moje matematika nezajímá. Omluvím se, neměl jsem si číst. Pohrozí mi a jdu ven. Musím na vzduch. Blonďák projde kolem a tak na něj zavolám, že je bonzák. Proč to některý lidi dělají? Netuším. Vypadá jak svazák. Debil. Nemám už na to nervy. Máme nějaký laborky, ve kterých zase trháme železo. Je to pořád dokola. Podezřívám slečnu, co nás má na starosti, že si tam dělá vlastní kšefty. Nevadí, jdu za ní a omluvím se. Asi mám něco se žaludkem, řeknu jí a pak jdu sám na pivo. 

Občas mě něco napadne. V rohu hospody čtvrté cenové skupiny přemýšlím, jestli jsou lidé divní a naštvaní kvůli počasí, plzeňské Škodovce nebo jen tak, že se neumí smát. Venca by řekl, že je to pěknej marast. Zapíšu si to. Přes smog není skoro vidět. Nějak mi nejede ani to pivo. Moc vzduchu, řekl bych. Servírka, který je skoro čtyřicet a má tři děti, každý s jiným, si chce vyprávět. Ráno sem moc lidí nepřijde. Co studuješ, a tak dále. Prázdný slova a zkažený zuby. Pořád se nade mě naklání a dává si prsa k sobě. Směje se, i když nejsem vtipnej. Další paní, co neumí stárnout, říkám si v duchu a jdu se raději projít. Neumím být sám a zároveň chci samotu. Jen chvilku, rovnám si myšlenky v hlavě a bloudím městem. Přijdu si jak starý básníci, jak nějaký romantik, co se souží bez důvodu. Potom se zničeho nic skácím k zemi a zdá se mi o cestě lesem. Jedu na bězkách, od sněhu se odráží slunce a blondýnka se směje zvonivě jako víla. Jak se vlastně smějí víly? Pane, hergot, co to děláte? Nade mnou stojí slečna, která není blondýnka, ale spíše zrzka a má macatou tvář i prsa. Něco zablekotám a nechám se odvézt na lavičku. Je mi děsná zima. Měl byste si zajít k doktorovi? Nemám zavolat záchranku? Odmítnu s díky a osahávám si hlavu. Mám bouli a nějak divně peněženku v kalhotách. Vytáhnu ji a zjistím, že mě okradli. Zakleju a jsem rád, že mi aspoň nechali doklady.

Zloděj asi nebyl velký čtenář, dělám si srandu na koleji, když tam dojdu. Vše vyprávím blondýně a ukazuji ji Farmu zvířat. Přečte si pár stránek a řekne mi, že je to na ní moc depresivní. Knihu ocení až po mnoha letech. Je jí prosím pěkně 19 a říkám jí slunce. Protože v tom všem marastu se pořád usmívá. Mám ji moc rád, vzájemně se doplňujeme. Já mívám občas podobné stavy jako dneska. Dožene mě všechno. Strach z vojny, otcovy opilecké eskapády i škola, na které jsem úplně omylem. Máme prý nějakého studentského doktora. Na Locháči. Vezme mě za ruku a odvede do ordinace. Paní doktorka mi vypráví o tom, jak zavařuje džemy a měří mi tlak. Je stará a v ordinaci jsem s černochem, co má rýmu jako trám. Na vás je tady zima, co? Říká mu a on se směje. Nerozumí ani slovo. Snažím se překládat, ale moc mi to nejde. Mluví tak nějak divně. Necháme toho. Odeberou mi krev a zajdu se vyčůrat do kalíšku. Podle všeho to vypadá, že je vše v pořádku. Ale asi moc nespíte, co? Odpovím, že poslední dny fakt ne. Štve mě, že nemůžu pomoc mámě s otcem, že mi utíká práce na chalupě, že mám málo brigády, protože mi docházejí peníze. A taky mě okradli. Na pivo mě musí pozvat blondýnka.

Vtipkuje, lísá se ke mě, umí to jako každá pořádná ženská. Nakonec mě rozveselí. Tady jsou na kolejích úplně jiní lidé, samej cizinec. Spousta Arabů a Syřanů, co si myslí o všech ženských, že to jsou děvky, protože nejsou zahalený. Muslimové, co se klaní směrem k mešitě, co si dávají kvůli víře kolikrát tak do držky, že teče krev. Většinou budoucí lékaři. Nejsou mi sympatičtí. Zato kluci a holky z Jižní Ameriky, to je jiná, s nima je děsná sranda, jsou to sluníčka. Přisedne si dokonce chvilku i holka, co jsem jí kdysi, dávno před blondýnou sliboval, že jí nafotím a dopadlo to tenkrát moc dobře. Nově je z ní punkerka a podává nám leták. Dneska, Božkov, hospoda, pár punkových kapel a jdete se mnou. Na víc se neptá a protože je milá, tak kývneme hlavou, že jako ano. Jen musím své milé slíbit, že nebudu pít tvrdej, když jsem teď pod tou lékařskou kontrolou. Popíjíme tedy lehce a slečna na chvilku zmizí, protože si musí načesat kokrhel, vzít si něco na sebe a tak nějak se připravit. Vrátí se snad za dvě hodiny a málem bych jí nepoznal. Na mě je to hodně vyzývavý, ale nic s tím neudělám. 

Jedeme tramvají a pak trolejbusem. Rovnou do Božkova. Pak kousek pěšky přes most a před hospodou se už houfují číra. Pár kluků tu znám, s dalšími se seznamujeme. Co vůbec hraje? Si dostal leták, vole ne? Aha, konečně papír rozložím a kromě E!E neznám vůbec nic. Nevadí. Dám si pivo. Lidí je mrtě a je to úplně jiný, než metalisti v Plzni. Je tu fakt prdel, nikdo se moc neprožívá, není true a ortodox a nic nikdo nikomu nenutí. Mám zase po dlouhé době pocit, že jsem mezi svými. Punk nesleduji sice nijak poctivě, spíš co se ke mě sám dostane, ale líbí se mi ta pohoda. Jsem pořád metla, co sleduje časáky, kupuje si novinky a chodí dvakrát měsíčně na náslechy. V regálech vepředu jsou novinky a já si pokaždé zalezu do boxu a poslouchám. Pak si vyberu, co si koupím a zbytek si zapíšu. Mám svůj notes. Z jedný strany nová CD a knihy a z druhý pár mých literárních pokusů. Pořádek musí bejt! Čumíš jak vyvoraná myš, vyruší mě z myšlenek obrovský kluk s trikem Exploited. Punk nesmí zemřít, vy čůráci, zařve, pár lidí se k němu přidá. Vypadá děsně tvrdě, trošku se ho bojím, ale on pak roztáhne hubu k obrovskýmu úsměvu. Tohle je Mařena, holky si budou určitě rozumět. My jdeme na panáka. A mám nového kamaráda. Alespoň na dnešní večer. Blondýnka jen smutně kouká, že jako piju, ale nakonec se taky baví.

První dvě kapely nestojí za nic. Neumí moc hrát a i texty jsou docela trapný. Ono i bojovat proti všem se musí umět. Ale co, nevadí, kecáme v předsálí a probíráme muziku. Zapisuju si spoustu novinek a říkám si, že tohle by se mi na black metalu nestalo. Pak přijdou vysmátý holky a sedneme si spolu. Je to moc fajn, oni také studují, jsou odněkud od Varů. Rozumíme si, ale pak zazní první song EEček a my skáčeme do davu. Paří se, co to jen jde. Nikomu nevadí, že nemám číro, že mám death metalový tričko. Bereme se kolem ramen, točíme se a křepčíme. Vyplavím ze sebe všechen stres, mám pocit, že mi padá z mozku hrozná spousta špíny. Řvu freedom, protože to dělají všichni. Objímám blondýnku a líbám jí a tečou mi nevím proč slzy. Já nepotřebuji doktora, je chci pařit a spát a chodit po lesích a poslouchat muziku. Cítím se fakt svobodnej a tenhle punkovej tanec zůstane ještě dlouho zapsanej v mý hlavě i vzpomínkách. Musím si dát pivo. Karlováci někam zmizí, jdeme pěšky na kolej. Přes Slovany, tichou ulicí. Tančím znovu a znovu pogo na prázdných silnicích, skáču na kandelábry. Jsem divokej, vysmátej a objímám svojí milou pod lampami. Hele, non-stop. Zalezeme tam. 

Zůstaneme až do rána. Jen my, pár alkáčů a kurev, kterým se nechce do mlhy. Nedivím se jim. Kecáme. Musím se vymluvit. Poslouchá mě a na oplátku dostanu tisíc hubiček, jako v pohádce. Řeknu jí to, jsem rumový princ a přijdu před krále. Zatančím mu pogo a vypiju tucet piv. Mezi místní metly jsem asi fakt nezapadl. Tak budu chodit na punk, no a co? Přejdeme do bufáče, máme v nohách hrozně moc kroků. Dvacet deka bramborovýho, dvacet vlašáku, jedny utopence. Ty má prosím pěkně pro sebe. Nese mi to a vypadá jako bohyně. Lehce rozcuchaná, s kruhy pod očima. Je nejkrásnější na světě. Seru na smog, na otce alkáče, seru na brigády, chci jen tebe, tebe, tebe, křičím pak cestou na kolej, kam konečně dojdeme, vynecháme zase školu a po sprše zalezeme do pelechu. Lehne si na mě a já slyším její dech. Bojím se zase pohnout, aby to nikdy neskončilo. A ve snech znovu a znovu tančím svůj punkový tanec. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 8. června 2024

Recenze/review - HOUSE BY THE CEMETERY - The Mortuary Hauntings (2024)


HOUSE BY THE CEMETERY - The Mortuary Hauntings
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Z hrobu pomalu vylézá další mrtvola. Má tvář od hlíny a z úst jí lezou červi. V nedalekém kostele došlo k samovznícení. Smrt brousí kosu a usmívá se. Už nastal čas, už to začalo. Nemrtví se vrátili. A touží po čerstvém mase a pomstě. Zažili tolik bolesti a utrpení, tolik hnusných věcí, že už to nešlo jinak. Musíme začít znovu. Hezky pomalu. Vím to já, všechny zombie i kapela HOUSE BY THE CEMETERY, která letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem.

Jedná se o další z projektů nezničitelného Roggy Johanssona, který se tentokrát spojil se slovutným vokalistou Mikem Hrubovcakem  a bubeníkem Matthiasem Fiebigem. Výsledkem jejich spolupráce je morbidní death metal ze staré školy. Záležitost pro všechny fanoušky opravdové, reálné smrti i pohřbů do země. 


Máte rádi kapely jako GOREFEST, BONE GNAWER, RIBSPREADER? Potom neváhejte ani chvilku. Je sice fakt, že některé motivy jsme u Roggy už několikrát slyšeli, ale to bychom mohli napsat i o spoustě jiných kapel. Nijak zvlášť mi to nevadí, i když je pravda, že některé pasáže působí trošku monotónně. Vše se valí kupředu, jako nějaký dobře seřízený stroj na zabíjení. Není to nic originálního, ale skladby se dobře poslouchají. Takhle v pátek, do hospody, ideální. Album se bude asi nejvíc líbit těm, kteří každý večer opouštějí své domovy a vydávají se na hřbitov. Mám to podobně. Sluchátka na uších, lopatu v ruce a čerstvě vykopaný hrob. Neznám nic lepšího, než dobře uleželou mrtvolu. Pokud posloucháte tenhle styl už dlouhé roky jako já, budete spokojeni, pokud ne, berte to jako pozvánku do záhrobí. Není to nic zásadního, ani se zde nemění hudební dějiny, ale to ani není účelem. Hlavní je probudit všechny mrtvoly v márnici, promluvit si s nimi a přesvědčit je, aby se vydaly do ulic. Máte tak vlastně jenom dvě možnosti. Buď si budete spokojeně podupávat nohou do rytmu a vše si krásně morbidně užijete a nebo půjdete ihned pryč. Tohle je totiž hudba pro všechny pravověrné, prokleté, pro všechny, kteří mají rádi temné a chladné melodie ze záhrobí. Z hrobu pomalu vylézá další mrtvola. Má tvář od hlíny a z úst jí lezou červi. V nedalekém kostele došlo k samovznícení. Smrt brousí kosu a usmívá se. Už nastal čas, už to začalo. Nemrtví se vrátili. A touží po čerstvém mase a pomstě. Starý, plesnivý death metal, u kterého shnijete zaživa! Potrava pro ty nejkrvavější zombie!


Asphyx says:

Another corpse slowly crawls out of the grave. Her face is covered in dirt and worms are crawling out of her mouth. There's been a spontaneous combustion in a nearby church. Death sharpens his scythe and smiles. It's time, it's begun. The undead have returned. And they're hungry for fresh meat and revenge. They've been through so much pain and suffering, so many ugly things, that there was no other way. We must start again. Nice and slow. I know it, all zombies know it, and so does the band HOUSE BY THE CEMETERY, who are releasing their second full-length album this year.

It's another project from the indestructible Rogga Johansson, who this time teams up with famed vocalist Mike Hrubovcak and drummer Matthias Fiebig. The result of their collaboration is morbid death metal from the old school. An affair for all fans of real, real death and burial in the ground. 


Do you like bands like GOREFEST, BONE GNAWER, RIBSPREADER? Then don't hesitate a moment. It's true that we've heard some of Rogga's themes several times before, but we could write about a lot of other bands as well. I don't particularly mind it, although it's true that some passages seem a bit monotonous. Everything rolls forward, like some well-tuned killing machine. It's nothing original, but the songs are good to listen to. Ideal for a pub on a Friday. The album will probably appeal most to those who leave their homes every night and head for the graveyard. I'm the same way. Headphones on, shovel in hand and a freshly dug grave. I don't know anything better than a well-laid corpse. If you've been listening to this style for years like I have, you'll be satisfied, if not, consider this an invitation to the afterlife. It's nothing major, nor is it changing musical history, but that's not the point either. The point is to wake up all the dead bodies in the morgue, talk to them and convince them to take to the streets. You only really have two options. Either you'll be content to stomp your feet to the rhythm and enjoy everything morbidly, or you'll leave immediately. This is music for all the true believers, for the damned, for all those who like dark and cold melodies from beyond the grave. Another corpse slowly crawls out of the grave. Her face is covered in dirt and worms are crawling out of her mouth. There's been a spontaneous combustion in a nearby church. Death sharpens his scythe and smiles. It's time, it's begun. The undead have returned. And they're hungry for fresh meat and revenge. Old, moldy death metal that will rot you alive! Food for the bloodiest zombies!



Tracklist:
01. Cadavers Emerge 
02. Beware Of The Woods 
03. The Realm Of The Cursed 
04. Beyond Oblivion 
05. Infested 
06. The Book Of Eibon 
07. Tortured Severe 
08. Opening The Gates Of Hell 
09. Crypts Of Torment

LINE-UP
Mike Hrubovcak – Vocals
Rogga Johansson – Guitars & Bass
Matthias Fiebig – Drums

pátek 7. června 2024

Recenze/review - MORGUE - Close to Complete Darkness (2024)


MORGUE - Close to Complete Darkness
CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Miloval pohled na krev, která pomalu uniká z proříznuté tepny. Díval se obětí do očí a usmíval se. Fascinovala ho tenká hranice mezi životem a smrtí. Tělo vždy naaranžoval do podivných pozic, jejichž smysl znal jenom on. Zajímavý byl i výběr potencionálních obětí. Dlouhé hodiny stával ve stínu a pozoroval dívky kráčející ulicí. Byl lovcem, predátorem, byl tichým stínem, který útočí ze tmy. Kdo bude další na řadě? Kdo spatří záblesk nože?

Jsou kapely, které když slyším poprvé, tak mě proklejí a potom bedlivě sleduji všechnu hudbu, kterou vydají. Francouzští brutal death grind metalisté MORGUE si mě získali již před dlouhými roky, v době, kdy jsem ještě o hudbě ani nepsal. Není divu, kapela datuje svůj vznik do roku 1997 a jejich krvavé kořeny nelze přehlédnout. Nové album je volným pokračováním i vývojem předchozí tvorby. A také hudbou, která vám podřízne hrdlo. 

 

Francouzům se opět povedlo nahrát desku, ve které je vše, co mám na tomto stylu tolik rád. Zkažená krev, surové riffy, spousta zajímavých momentů i temná a chladná atmosféra. Jako bych byl přímým účastníkem nějakého šíleného hororu, který je velmi podobný tomu, co jsem napsal v úvodu dnešního článku. MORGUE mají svůj typický a jasný rukopis. Navíc, a to je pro mě velmi důležité, se nová deska velmi dobře poslouchá. Je to i díky zvuku, který je drsný a maniakální. Zároveň si kapela zachovává takovou tu přirozenou živočišnost, která dokáže strhnout. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground, o hudbu, která není pro každého. Vyžaduje soustředěný poslech, chladný pokoj i zhasnutá světla. Teprve potom se před vámi začnou odehrávat smrtící gore příběhy. Hudba je velmi dobře napsaná, jednotlivé motivy postupně gradují. Hranice jsou překračovány s elegancí a zkušenostmi. Jakoby mě kapela zavřela do staré, plesnivé kobky, přikovala mě svými skladbami ke zdi. Tohle je lobotomie, trepanace lebky, tohle jsou ozvěny z druhé strany. Když sestoupíte několik pater pod zem, najdete v rezavé kleci pradávnou bestii. Když poslouchám "Close to Complete Darkness", připadá mi, že byla puštěna ven, že se toulá ulicemi a sleduje krev, která pomalu uniká z proříznuté tepny. Nové album je jako řev raněného zvířete, jako hudba, která zní ulicemi, když je na lovu. Troufám si tvrdit, a podepíšu vám to klidně vlastní krví, že se letošní novinka opravdu povedla. Stačí jen přidat hlasitost. Jen si dávejte pozor, kdo stojí ve stínu. Maniakální, surový, hnilobný brutal death grind metal, který vás strhne do špinavé stoky hnisavých lidských myšlenek! Masakr!


Asphyx says:

He loved the sight of the blood slowly leaking from the severed artery. He looked into the eyes of the victim and smiled. He was fascinated by the fine line between life and death. He always arranged the body in strange positions, the meaning of which only he knew. The selection of potential victims was also interesting. He would stand in the shadows for hours, watching the girls walk down the street. He was the hunter, the predator, the silent shadow that attacks from the darkness. Who's next? Who will see the flash of the knife?

There are bands that curse me when I first hear them, and then I keep a close eye on all the music they put out. French brutal death grind metallers MORGUE won me over many years ago, at a time when I hadn't even written about music yet. It's no wonder, the band dates back to 1997 and their bloody roots cannot be overlooked. The new album is a loose continuation and evolution of their previous work. And also music that will cut your throat. 


Once again the French have managed to record a record that has everything I love about this style. Bad blood, raw riffs, lots of interesting moments and dark and cold atmosphere. It's like I'm a direct participant of some crazy horror movie, which is very similar to what I wrote in the beginning of today's article. MORGUE have their typical and clear signature. Moreover, and this is very important for me, the new album is very easy to listen to. This is also due to the sound, which is harsh and manic. At the same time, the band retains that natural animality that can be captivating. This is of course the deepest underground, music that is not for everyone. It requires focused listening, a cool room and lights out. Only then do the deadly gore stories begin to unfold before you. The music is very well written, the individual motifs gradually graduate. Boundaries are crossed with elegance and experience. As if the band had locked me in an old, moldy dungeon, nailing me to the wall with their compositions. This is a lobotomy, a trepanation of the skull, these are echoes from the other side. If you descend a few floors underground, you'll find an ancient beast in a rusty cage. When I listen to "Close to Complete Darkness", it seems to me that it has been let out, that it wanders the streets, watching the blood that slowly escapes from a cut artery. The new album is like the roar of a wounded animal, like the music that echoes through the streets when it's on the prowl. I dare to say, and I'll sign it with my own blood, that this year's new album is a real success. Just turn up the volume. Just be careful who's standing in the shadows. Maniacal, raw, rotten brutal death grind metal that will sweep you into the filthy sewer of festering human thoughts! Massacre!


Recenze/review - MORGUE - Lowest Depths of Misery (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2022/11/recenzereview-morgue-lowest-depths-of.html


Tracklist:
01. Upon The Altar 
02. Doorways In Crimson Red 
03. Blemish 
04. Sacrificial Blood 
05. Disobedience 
06. Towards Complete Darkness 
07. Sulphurous Fire 
08. Death In Communion 
09. Speculative Fall Of The Human Race

band:
M. Lobier • Vocals, Guitars, Drums
J. Blandino • Bass



KNIŽNÍ TIPY - Smrt půvabného média: detektivka ze staré Vídně - Frank Tallis (2020)


Smrt půvabného média: detektivka ze staré Vídně - Frank Tallis
2020, Portál

Nemáte někdo něco ke čtení? Ptám se jedno takové klidné sobotní odpoledne rodiny. Právě jsem dočetl další knihu a několik jich mám někde na cestě. Zvedne se moje dcera, podá mi knížku, kterou si sama koupila z peněz z brigády. Přemýšlím o tom, jestli je to v dnešní době i jejím věku normální, ale asi je. Po návštěvě kina a zhlédnutí Duny II. si šly taky její kamarádky všechny nakoupit knížky. Ještě to není ztraceno, říkám manželce a jsme oba takoví hrdí, protože kdo to má dneska, že jo? Moje oblíbená stará Vídeň, období, ve kterém ještě vládne Václav Procházka, alias Franz Josef. Doba valčíků, ale také Sigmund Freud, který se v knize také několikrát mihne. A je samozřejmě zavrhován a je mu předhazován jeho židovský původ. Jsou to právě podobné střípky a prostředí, které dělají tento příběh výjimečným. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem detektivku z doby, kdy se po ulicích proháněly omnibusy. Pánové nosili cylindry a dámy měly tak málo práv, že se o tom dnešním ženám ani nesní.

Léčí se tu ženská hysterie elektrošoky a lobotomií, zavírají se oči nad nevěrou mužů. Autor nás vezme i do špinavých uliček, ve kterých se prodávají přistěhovalkyně z Čech a Srbska. Zavražděna je žena, médium a provedeno je to samozřejmě hodně záhadným způsobem. Klasika se zamčeným pokojem zevnitř. Případ dostane na starosti inspektor Oskar Rheinhardt, který po večerech muzicíruje s doktorem Maxem Liebermannem, který je psychiatrem. Využije jeho znalosti a vše pomalu plyne ke zdárnému a překvapivému konci. Zajímavé jsou tehdejší vyšetřovací metody. Často jsem si říkal, kolik zločinců muselo uniknout a kolik jich bylo odsouzeno a byli nevinní. Vše plyne tak nějak jinak, autorovi se povedlo tehdejší dobu, se vším, co k ní patřilo, znázornit velmi dobře. Vyloženě jsem se vždy těšil, až se zavřu do své ulity se sluchátky na uších nebo jen tak u reproduktorů a ocitnu se o více než sto let zpátky po časové ose.

Chválím dceru druhý den při obědě, jak je šikovná a protože už mám přes polovinu knihy za sebou, můžeme o některých tématech diskutovat. Samozřejmě si oblíbila jednu z vedlejších postav, Amélii, která je léčena v sanatoriu právě doktorem Maxem. Ten jí pomůže, protože vidí, že je to silná a vzdělaná žena. Ona mu zase pomůže s případem. Má jiný pohled, podívá se na vše z odlišné strany. Často jsem si říkal, jaký byl udělán obrovský kus práce v právech žen. Schválně si knížku přečtěte a uvidíte sami. V některých momentech budete šokováni a budete o tom hodně přemýšlet. Třeba jenom takové studium na vysoké škole byl docela problém. A nejen to. Potom je samozřejmě hodně zajímavý svět iluzionistů, spiritistů a komediantů, mezi které patřila oběť. Zaujmou i detaily, jako americký fotoaparát, různé novátorské postupy i věci, o kterých se mnohdy prohlašuje, že se nemůžou nikdy ujmout. Dnes je běžně používáme.

Mám pro historické detektivky velkou slabost. Shodou náhod se mi poslední roky dostaly do rukou knihy převážně z Vídně nebo konce Druhé světové války. Abych pravdu řekl, tehdejší svět mě fascinoval. Už tenkrát byl mezi Vídeňáky velmi rozšířený antisemitismus. Zlo dávno bublalo pod povrchem. Židé mohli za všechno špatné a přisuzovalo se jim i spojení s ďáblem. Mimochodem, je zmíněn i případ Anežky Hrůzové a Hilsnera. Vždycky, když jsem podobné kapitoly dočetl, říkal  jsem si, jak jsme se jako lidé od té doby nezměnili. Jsme pořád ovlivnitelní, stále potřebujeme "nepřítele", na kterého můžeme svést všechny svoje problémy a neschopnost. Historie se opakuje s až děsivou pravidelností. Když jsem tuhle knihu četl, říkal jsem si to opravdu velmi často. Češi tenkrát byli přistěhovalci ve Vídni a valného mínění o nich místní neměli. Pracovalo tam spousta dělníků, kuchařek a služek. A tvářili se na nás hodně nadřazeně. Nepřipomíná vám to něco? 

Chodil jsem týden tak nějak lehčeji. Protože mi tuhle knížku doporučila a půjčila moje vlastní dcera. Vše jsem dočetl za tři dny a dodnes ve svých rozhovorech na některé pasáže odkazujeme a diskutujeme o nich. Byl jsem rád ve staré Vídni, s chutí jsem ji navštívil. Možná ani netušíme, kolik toho v sobě z tehdejšího mocnářství máme. S tím bych se s vámi tento týden rozloučil. Jedu totiž na chalupu do Jizerek a v batohu mám další knížku. Tentokrát je to žhavá novinka. Ale o tom až za týden. Děkuji za pozornost a přeji vám jen vše dobré. Mějte se co nejlépe. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vídeňský policejní inspektor Oskar Rheinhardt je přivolán k nevysvětlitelnému úmrtí proslulého média. Jedná se o klasickou „záhadu zamčeného pokoje“. Zavražděná, půvabná mladá žena, byla středobodem kroužku spiritistů, jehož členy byli odborník na atypické zámky, nevypočitatelný maďarský hrabě, aristokratka – přívrženkyně madame Blavatské, která se považuje za vtělení exotického božstva, a další originální jedinci. Inspektor se radí o případu s doktorem Maxem Liebermannem, který se právě pod mírným nátlakem své rodiny chystá zasnoubit s přitažlivou, avšak povrchní Clarou, ale zároveň je stále více fascinován svou pacientkou slečnou Lydgateovou, vzdělanou a inteligentní anglickou guvernantkou se symptomy hysterie V zakouřených kavárnách mocnářství na konci devatenáctého století vzkvétá zájem o nové umělecké a vědecké směry, ale zároveň se to tu jen hemží jedinci pochybné pověsti. Holmesovskou dvojici vyšetřovatelů spojuje vášeň pro zpěv a klasickou hudbu, při jejímž poslechu se často věnují rozebírání případů, které inspektor právě řeší. Doktor Liebermann se navíc právě seznámil se Sigmundem Freudem a s velkým zájmem navštěvuje středeční schůzky v jeho bytě. Své nemalé znalosti a vhled pak dává k dispozici příteli inspektorovi. Čtenář si tak může kromě napínavého příběhu navíc vychutnat i autentickou atmosféru doby počátků psychoanalýzy ve Vídni s mnoha zajímavými detaily.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 6. června 2024

Recenze/review - SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death (2024)


SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Měl pro tebe být jistotou. Člověkem, kterému se můžeš svěřit. Místo toho byl zlou a šílenou bestií. Krásná tvář, milá slova. Lidé ho měli rádi. Když jim každou neděli kázal v kostele. Když je vedl jako ovce na porážku. Teď tu visíš, v hlubokém sklepení, na rezavých hácích. Konečně na povrch vylezly všechny jeho zvrácené myšlenky, konečně ukázal naplno, co je zač. Ze zubů mu odkapává krev. Monstrum z nočních můr, samotný ďábel. V kobce hraje nové album holandských SEVERE TORTURE.

Ti letos vydávají další dlouhohrající album po dlouhých čtrnácti letech. Stačilo mi několik prvních poslechů, abych věděl, že tohle je stále hudba pro všechny prokleté, pro fanoušky pravé, nefalšované a reálné smrti. Budete přikováni ke zdi, pohřbeni zaživa a spáleni na popel!


Mě, stejně jako každého, asi první zaujme skvělý obal od Pära Olofssona. Přesně totiž vyjadřuje to, co se na nové nahrávce odehrává. Prvotřídní death metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Pokud tuhle smečku sledujete jako já od jejich počátků, tak víte, že se vždy jednalo o velmi nekompromisní, ostrý a divoký materiál. Postavený na klasických a tradičních základech z devadesátých let minulého století. Na ty jsou potom vždy přidávány krvavě pestré a velmi morbidní kompozice. Svět je při poslechu velmi temným místem k životu. Pánové nám i letos ukazují odvrácenou stránkou lidských myšlenek. Vše je naléhavé, drásající, devastující. Skladby jsou vybroušeny až k samé dokonalosti. S chutí jsem se rád a často zavíral do své kobky, abych zde album "Torn From The Jaws of Death" poslouchal stále dokola. Holanďané jsou ve skvělé formě a s ničím se moc nepářou. Rozsekají vás na malé kousky, roztrhají, zničí. A vy za to budete ještě rádi. Líbí se mi i zvuk, který je náležitě masivní, chladný a čitelný (Damiën Kerpentier - Engineer, Mendel bij de Leij - Mixing & Mastering Engineer). Maso odpadává od kostí, kosti praskají tlakem a lebky pukají v šílených rytmech. Dívám se do tmy a pokaždé z něj přijde absolutní zlo. Vnímám desku jako zuřivý atak, jako příšeru, která vám prokousne hrdlo. Společná setkání připomínají otevření smradlavého hrobu. Také cítíte tu síru? Ty děsivé ozvěny ze záhrobí? Tak přesně takhle na mě působí i nové album. Vstupuji opět do opuštěného kostela. Měl pro mě být jistotou. Člověkem, kterému se můžeš svěřit. Místo toho byl zlou a šílenou bestií. Krásná tvář, milá slova. Lidé ho měli rádi. Když jim každou neděli kázal v kostele. Když je vedl jako ovce na porážku. Teď tu visím, v hlubokém sklepení, na rezavých hácích. Konečně na povrch vylezly všechny jeho zvrácené myšlenky, konečně ukázal naplno, co je zač. Ze zubů mu odkapává krev. Monstrum z nočních můr, samotný ďábel. K dokonalosti vybroušený, poctivý a reálný death metal ze staré školy, který vás ukřižuje hlavou dolů! Zemřete v šílených křečích!


Asphyx says:

He was supposed to be a reassurance to you. Someone you could confide in. Instead, he was a vicious, insane beast. Beautiful face, kind words. People liked him. When he preached in church every Sunday. When he led them like sheep to the slaughter. Now you're hanging here, in a deep cellar, on rusty hooks. Finally, all his twisted thoughts came out, finally he showed his true colors. Blood dripping from his teeth. The monster of nightmares, the devil himself. The new album by Dutch SEVERE TORTURE is playing in the dungeon.

This year they release another long-playing album after 14 years. It only took me the first few listens to know that this is still music for the damned, for fans of true, unadulterated and real death. You will be nailed to the wall, buried alive and burned to ashes!


I, as well as everyone else, will probably be attracted first by the great cover by Pär Olofsson. It expresses exactly what is happening on the new record. First class death metal, forged from the finest steel. If you've been following this pack like I have since their early days, you know that it's always been very uncompromising, edgy and ferocious stuff. Built on classic and traditional foundations from the 90s. Then on top of that are always added bloody colourful and very morbid compositions. The world is a very dark place to live in when listening to it. The gentlemen show us the flip side of human thoughts again this year. Everything is urgent, wrenching, devastating. The compositions are polished to perfection. I happily and often shut myself in my dungeon to listen to the album "Torn From The Jaws of Death" over and over again. The Dutch are in great form and don't mess with anything too much. They'll chop you up into little pieces, tear you apart, destroy you. And you'll be glad you did. I also like the sound, which is properly massive, cool and clear (Damiën Kerpentier - Engineer, Mendel bij de Leij - Mixing & Mastering Engineer). Flesh falls off the bones, bones crack with pressure and skulls burst in crazy rhythms. I stare into the darkness and absolute evil comes out every time. I perceive the slab as a furious attack, a monster that will bite through your throat. Our encounters together are like opening a stinking grave. Do you smell the brimstone, too? The eerie echoes from beyond the grave? That's exactly how the new album affects me. I'm entering an abandoned church again. It was meant to be a safe haven for me. Someone you could confide in. Instead, he was an evil, insane beast. Beautiful face, kind words. People liked him. When he preached in church every Sunday. When he led them like sheep to the slaughter. Now I'm hanging here, in a deep cellar, on rusty hooks. Finally, all his twisted thoughts came to the surface, finally showed the full extent of who he was. Blood dripping from his teeth. The monster of nightmares, the devil himself. Honest and real death metal from the old school, polished to perfection, that crucifies you upside down! You'll die in mad convulsions!



Tracklist
1. The Death Of Everything (4:07)
2. Marked By Blood And Darkness (4:14)
3. Hogtied In Rope (3:23)
4. Torn From The Jaws Of Death (4:27)
5. Christ Immersion (3:30)
6. Putrid Remains (4:29)
7. The Pinnacle Of Suffering (3:09)
8. Through Pain And Emptiness (3:30)
9. Those Who Wished Me Dead (2:26)
10. Tear All The Flesh Off The Earth (5:21)
Total runtime: 38:36

Lineup
Dennis Scheurs – Vocals
Patrick Boleij – Bass
Damiën Kerpentier – Drums
Marvin Vriesde – Guitars Right & Leads
Thijs van Laarhoven – Guitars Left

Recording Studio
Torture Compound Studios

Production Credits
Damiën Kerpentier - Engineer
Mendel bij de Leij - Mixing & Mastering Engineer

Photography
Thijs van Laarhoven

Cover Art
Pär Olofsson



Follow Severe Torture:
Official Website: www.severetorture.com

Recenze/review - HELLBUTCHER - Hellbutcher (2024)


HELLBUTCHER - Hellbutcher
CD 2024, Metal Blade Records

for english please scroll down

Nůž, který mi byl zabodnut kdysi dávno do břicha, byl vykován z kvalitní švédské oceli. Dodnes si pamatuji odlesk čepele i bolest, která mi sevřela vnitřnosti. Psal se konec osmdesátých let minulého století a já se toulal ulicemi. S kamarády, kteří na tom byli velmi podobně jako já. Tenkrát jsme byli prokleti a zůstalo nám to dodnes. Začínali jsme na klasickém heavy metalu, thrash i black metalu. Nosili jsme džínové bundy a pásy z nábojnic. Muziku jsme poslouchali zásadně nahlas a pivo muselo být řádně vychlazené.

HELLBUTCHER se poprvé objevili na scéně až roku 2022 s ochutnávkou v podobě demonahrávky. Přesto jsem měl pocit, že jsem zpátky v dobách svého mládí. Není divu, kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, ze švédské black metalové šlechty. Těmto pánům koluje tenhle styl v krvi a je jejich součástí. Novinka to jenom potvrzuje. Pamatujte na to, že ocel je potřeba dobře zakalit. A to se téhle smečce povedlo na výbornou. 

 

Zpěvák Hellbutcher z NIFELHEIM se obklopil maniaky, kteří moc dobře vědí, o čem je poctivý, ryzí metal. Nikde žádné zbytečnosti, jenom pravý a zadek nakopávající black thrash metal, zahraný s krvavým pohledem. Satan zase jednou stojí na rohu ulice a usmívá se. Stačí ho jenom pozvat na pivo a přidat pořádně hlasitost. Strhněte někdo Ježíšovi jeho korunu z hlavy! Nezaslouží si ji. Ten jeho falešný úsměv jsme už dávno prokoukli. Tady se hraje ostře, nekompromisně, sází se na silné a divoké melodie. Líbí se mi živelný a chladný zvuk, který se mi pokaždé zadře hluboko pod kůži. Nahrávka je vlastně takovou dokonalou esencí toho, co mám na starém metalu tolik rád. Zapomeňte na klišé a umělost mnohých současných skupin, tohle je hudba pokrytá pavučinami. Jako bych našel starý nůž, kterým mě kdysi bodli. Když odstraníte nános rzi, začne se lesknout úplně stejně, jako v dobách největší slávy tohoto stylu. HELLBUTCHER nahráli desku, která je stará a i svěží zároveň. Je v ní obsaženo velké množství chladné energie, nakumulované do jednotlivých skladeb. Je opravdu jako kus perfektně vykovaného železa, opracovaného k dokonalosti. Kapela je jako smečka prašivých psů, kteří dlouhé roky hlídali vstup do podsvětí. Letos se utrhli ze řetězu a touží po čerstvé krvi. Zvuk, obal, produkce, vše slouží k jedinému. Navěky vás proklít, strhnout do temných hlubin Hádovy říše. Na své si přijdou jak fanoušci IRON MAIDEN, tak BATHORY i VENOM. Už zase cítím ostrou čepel nože, který mi pomalu zajíždí do vnitřností. Dobrá hudba se pozná podle toho, že vás nenechá v klidu, že vás rozseká, zničí. Usmívám se jako ta stará děvka Smrt a těším se na další skladbu. Dejte mi někdo napít, cítím se totálně spálený! Ryzí, poctivý a chladný black/thrash heavy metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Ďábel se usmívá!


Asphyx says.

The knife that was stabbed into my stomach a long time ago was forged from high quality Swedish steel. I still remember the glint of the blade and the pain that gripped my insides. It was the late 1980s and I was wandering the streets. With friends who were very much like me. We were cursed then, and we're still cursed now. We started out on classic heavy metal, thrash and black metal. We wore denim jackets and bullet belts. We listened to the music loud and the beer had to be properly chilled.

HELLBUTCHER first appeared on the scene in 2022 with a tasting demo. Still, I felt like I was back in the days of my youth. No wonder, the band is composed of all experienced musicians, from the Swedish black metal nobility. This style runs in their blood and is a part of them. The new album only confirms it. Remember, steel needs to be tempered well. And this bunch has done that to perfection. 


The singer Hellbutcher from NIFELHEIM has surrounded himself with maniacs who know very well what honest, pure metal is all about. There's no uselessness anywhere, just true and ass-kicking black thrash metal, played with a bloody eye. Satan once again stands on the street corner and smiles. Just invite him for a beer and turn up the volume. Somebody rip Jesus' crown off his head! He doesn't deserve it. We saw through his fake smile a long time ago. The playing here is strident, uncompromising, relying on strong and fierce melodies. I like the lively, cool sound that gets deep under my skin every time. The record is actually such a perfect essence of what I love so much about old metal. Forget the clichés and artificiality of many contemporary bands, this is music covered in cobwebs. It's like finding an old knife I was once stabbed with. When you remove the rust, it starts to shine just as it did in the style's glory days. HELLBUTCHER have recorded a record that is both old and fresh at the same time. There is a great deal of cool energy accumulated into the individual tracks. It really is like a piece of perfectly wrought iron, machined to perfection. The band is like a pack of mangy dogs that have guarded the entrance to the underworld for years. This year, they've broken free from the chain and are out for fresh blood. The sound, the cover, the production, everything serves one purpose. To curse you forever, to drag you down into the dark depths of Hades' realm. Fans of IRON MAIDEN, BATHORA and VENOM will be in for a treat. I can feel the sharp blade of the knife slowly sinking into my guts again. Good music is known by the fact that it doesn't leave you in peace, that it cuts you up, destroys you. I smile like that old bitch Death and look forward to the next song. Somebody get me a drink, I feel totally burnt! Pure, honest and cold black/thrash heavy metal, forged from the finest steel! The devil is smiling!



Tracklist:
01. The Sword of Wrath (05:15)
02. Perdition (03:28)
03. Violent Destruction (03:04)
04. Hordes of the Horned God (05:26)
05. Death's Rider (03:39)
06. Possessed by the Devil's Flames (04:07)
07. Satan's Power (05:07)
08. Inferno's Rage (03:13)

band:
Hellbutcher - Bass (2022-2023), Vocals (2022-present); also with Dead Kosmonaut, Friends of Hell, Necrocurse, Nifelheim, formerly with Pagan Rites, Necronaut (live), Treblinka (live).
Devastator - Drums (2022-present); also with Bloodbath, formerly with Blasphemous, Morgue, Nephenzy Chaos Order, Decay, Opeth, Witchery, Nifelheim, Triumphator, Satanic Slaughter, Funeral Frost, Res.
Necrophiliac - Guitars (2022-present); also with Mordant, Total Inferno, formerly with Firemass, Wolfsblood.
Eld - Bass (2023-present); also with Aeternus, Gaahls Wyrd, Gravdal, Phantom Fire, Taake (live), Kraków, formerly with Malignant Eternal, Viðr, Torture Device.
Iron Beast - Guitars (2023-present); also with Dead Kosmonaut, Unleashed, formerly with Firespawn, Incardine, Scudiero, Soxity, Firecracker, Eclipse, Necrophobic, Siebenbürgen.



středa 5. června 2024

Recenze/review - HOLYCIDE - Towards Idiocracy (2024)


HOLYCIDE - Towards Idiocracy
CD 2024, Xtreem Music

for english please scroll down

Kluci, co spolu ještě nedávno chodili na pivo, se nesnáší na život a na smrt. Stačilo několik slov na sociálních sítích, které si začaly žít vlastním životem. Každé ráno vstaneš a vidíš kolem sebe tupý dav. Jak hltají nesmysly na obrazovkách. Ovládání na dálku, nenávist stoupá. Musíš se přidat na jednu stranu, musíš vyjádřit svůj názor. Všude jenom jed, špína a hnus, které vyhřezly odněkud z našeho podvědomí. Jsem stará škola a už toho mám plný zuby. Jdu raději na pivo a pouštím si alba jako je to nové od španělských maniaků HOLYCIDE. 

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý a svět se točil úplně jiným způsobem, jsem podobnou hudbu poslouchal. Chodili jsme s partou ven, kouřili na rohu a na ramenou jsme mívali kazeťák. Říkali nám vagabundi a rebelovali jsme proti všemu. Proti systému, proti všem. Když se ohlédnu za sebou, příliš se toho za ty roky nezměnilo. Jen máme lepší technologie k tomu, jak naštvat lidi. A tak si dávám další pivo a oceňuji, že jsou ještě kapely jako HOLYCIDE. Které mě umí přikovat ke zdi svým poctivým a ostrým thrash metalem. 


Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale to vůbec nevadí. Důležitá je pro mě energie, tlak, nakumulovaný vztek. Zkrátka a dobře všechny ty věci, které k dobrému thrash metalu patří. Když je potom přidán řezající zvuk, stylový obal, kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu a nakonec tančím po pokoji, jako zasažený elektrickým proudem. Přesně takhle to mám rád, přesně tenhle druh muziky koluje i v mých žilách, říkám svému kamarádovi a zvu jej do hospody. Jenže on nejde, on raději sedí doma a hltá další nesmysly z obrazovek. Říkám mu hele, vybodni se na to, raději přidej volume jako já. Stárneme čím dál tím rychleji a nestíháme svět kolem nás. Ještě, že existuje hudba, které mě nejen dokáže uklidnit, ale také vyčistit hlavu. Potřebuji pevný bod ve vesmíru, nějakou jistotu, asi jako každý. HOLYCIDE mi přesně tohle dávají. A přinášejí mi to velmi stylově a opravdově. Vše je ohlodáno na kost, syrové a špinavé. K tomu si připočtěte texty, kterým rozumím a máme tu album, které nelze nemít rád. Španělé zkrátka mluví i mojí řečí, jsou nastaveným zrcadlem. Nevím, jak to se světem dopadne, ale někdy si říkám, že staří autoři sci-fi měli v mnohém pravdu. A právě proto vypínám čím dál tím častěji všechny sítě světa a pouštím si do sluchátek "Towards Idiocracy". Album je totiž silné ve všech svých aspektech. Je surové i melodické, má jasný cíl. Zasáhnout vás na solar plexus. Kluci, co spolu ještě nedávno chodili na pivo, se nesnáší na život a na smrt. Stačilo několik slov na sociálních sítích, které si začaly žít vlastním životem. Každé ráno vstaneš a vidíš kolem sebe tupý dav. Jak hltají nesmysly na obrazovkách. Ovládání na dálku, nenávist stoupá. Musíš se přidat na jednu stranu, musíš vyjádřit svůj názor. Všude jenom jed, špína a hnus, které vyhřezly odněkud z našich podvědomí. Syrový, divoký, vzteklý thrash metal ze staré školy, který vám očistí vaše zkažené myšlenky! Roztrhni své řetězy!


Asphyx says:

Guys who were having a beer together not long ago are on life-and-death terms. It only took a few words on social media for them to take on a life of their own. You get up every morning and you see a dumb crowd around you. as they devour the nonsense on their screens. Remote control, the hatred rises. You have to take sides, you have to voice your opinion. There's just poison, filth and filth that's been spewed from somewhere in our subconscious. I'm old school and I'm sick of it. I prefer to go for a beer and listen to albums like the new one from Spanish maniacs HOLYCIDE. 

Once upon a time, when I was young and the world was spinning in a completely different way, I used to listen to music like this. We used to go out with a bunch of us, smoke on the corner and have a tape recorder on our shoulders. We were called vagabonds and we rebelled against everything. Against the system, against everyone. Looking back, not much has changed over the years. We just have better technology to piss people off. So I'm having another beer and I appreciate that there are still bands like HOLYCIDE. Who can drive me up the wall with their honest, hard-hitting thrash metal. 


The gentlemen do not bring anything new or groundbreaking, but that does not matter at all. What matters to me is the energy, the pressure, the accumulated anger. In short, all the things that belong to good thrash metal. Then, when the cutting sound is added, the stylish cover, I sway contentedly to the beat, pound my fist on the table, and end up dancing around the room like I've been electrocuted. This is exactly how I like it, this is exactly the kind of music that runs through my veins too, I tell my friend, inviting him to the pub. But he won't go, he'd rather sit at home and devour more nonsense from the screens. I say to him, hey, knock it off, you better turn up the volume like me. We're getting older faster and faster and we can't keep up with the world around us. Good thing there is music that can not only calm me down but also clear my head. I need a fixed point in the universe, some certainty, I guess like everyone. HOLYCIDE gives me exactly that. And they bring it to me in a very stylish and genuine way. It's all gnawed to the bone, raw and dirty. Add to that lyrics that I understand and you have an album that is impossible not to like. The Spaniards, in short, speak my language too, they are a mirror set. I don't know how the world will turn out, but sometimes I think the old science fiction writers were right in many ways. And that's why, more and more often, I turn off all the networks of the world and play "Towards Idiocracy" in my headphones. The album is strong in all its aspects. It's raw and melodic, it has a clear goal. To hit you in the solar plexus. Guys who used to go out for a beer not long ago hate each other to death. It only took a few words on social media to take on a life of their own. Every morning you get up and see a dumb crowd around you. as they devour the nonsense on their screens. Remote control, the hatred rises. You have to take sides, you have to voice your opinion. There's just poison, filth and filth that's been spewed from somewhere in our subconscious. Raw, savage, angry old school thrash metal that will cleanse your corrupt thoughts! Break your chains!


about HOLYCIDE on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. A.I. Supremacy
02. Towards Idiocracy
03. Remote Control
04. Lie Is The New Truth
05. Power Corrupts
06. Technophobia
07. Angry For Nothing
08. Chemical Dependency [Atrophy cover]
09. Pleased To Be Deceived
10. Flamethrower 'Em All

Line-up:
Dave Rotten - Vocals
Vicente J. Payá - Bass
Salva Esteban - Guitar
Ankor Ramírez - Guitar
Santi ‘GoG’ Arroyo - Drums



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine