DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 18. června 2024

Interview - SEVERE TORTURE - Honest and real death metal from the old school, polished to perfection, that crucifies you upside down!


Interview with legendary death metal band from Netherlands - SEVERE TORTURE.

Recenze/review - SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death (2024):
https://www.deadlystormzine.com/2024/06/recenzereview-severe-torture-torn-from.html

Ave SEVERE TORTURE! Greetings to the catacombs of Holland! When I was preparing for this interview, I found all the albums I have from you over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first demo that came to us was the 1998 recording "Baptized". You know what's interesting? I haven't found a single weak record in your entire discography. How is that possible? Do you have a recipe for that? You've kept the bar of quality so high for so many years.

Wow, thanks, that's good to hear! And indeed the 1998 demo "Baptized" was our first recording in a proper studio. All analog and totally old school! I don't have a recipe for not writing shit records and for me personally I can still find some flaws in our discography but I guess we just try to make what we would like to hear ourselves and we're pretty strict in that. We throw away a riff or a piece if for one of us it doesn't feel right. So we throw away a lot of stuff, haha!

For this year's full-length album "Torn From The Jaws of Death" we had to wait a long fourteen years (if you don't count the EP Fisting the Sockets, which contains only three tracks). You released it on Season of Mist and I must admit I was very impatient. Why did it take you so long? Was it because of money? Time?

None of those things to be honest. I think that after we released "Slaughtered" in 2010 we just didn't have the inspiration to write new material. We did play a lot of shows but after we played Maryland Deathfest in 2016 we decided it would be best to stop booking shows and all step away from the band for a while. After a year or so original drummer Seth announced that he was quiting the band. The rest of us decided we would give it one more try with a new drummer and in 2018 Damien stepped in as the new drummer. Of course it took some time to get used to eachother and after we did our first shows together we started writing again and all fell into place so to speak. Soon we had enough material for a new album but because we hadn't released anything for such a long time we thought it would be quicker to first record 3 songs and release an EP. After the release of the EP we wrote a couple more songs and started recording all the other songs. We finished recording & mixing in 2023 but due to the busy release schedule of Season of Mist we had to wait till 2024 with the release.


Anyway, the album "Torn From The Jaws of Death" is out and immediately became one of my most played albums. Listening to it, you feel like you've stepped back on a timeline to the 90s. It is excellent! How was it made? And how does SEVERE TORTURE create new material?

Thanks, that's very much appreciated! We also like it a lot and we had a lot of fun creating it! Usually a song starts with a riff or a couple of riffs, mostly from Patrick or Marvin, sometimes by me. We then start jamming it in the rehearsalroom and one song can take only 1 or 2 rehearsals to be perfect and other songs take 6 months to get finished. We are fortunate enough that our drummer has his own rehearsalroom/studio and everything is mixed up and we can record every idea or part we write. Our metal roots are in the 90s so it's not strange that hear you that in our new album.

I always liked the sound of your albums. "Torn From The Jaws of Death" is no exception. Where did you record the album, was it again at Torture Compound Studios? How did you achieve such a dusty and dense sound? Does it look to me like it was recorded in analogue or am I wrong? Interestingly, I find the sound of the recording very similar to the previous record "Slaughtered". Do you have a lot of say in how the record should sound or do you leave it up to the sound masters?

Yes, it's mainly recorded in our drummers studio which we named Torture Compund Studios. Some of the guitars and bass parts are recorded at home to save some time though. Our drummer engineered the recordings and then it was mixed and mastered by Mendel bij de Leij who you might know from his time as guitarplayer for Aborted. Sorry, it's not analog but we didn't use plug-ins for the guitars, everything is re-amped through 2 EVH 5150 Stealth III amps, one with 6L6 tubes and the other with EL34's. That's also very close to our live sound and that was our main goal, to get close to our live sound. We had a big say in the final mixes because we knew what we wanted and our EP was a good testcase to check out Mendel's mixing. I do think it sounds way better than "Slaughtered", those guitars are too muddy in my opinion and the bass is too dirty. But every record has it's own sound and that's the charm of it.


I'm an old school fan and I'm very big on record covers. The man behind "Torn from the Jaws of Death" is the always excellent painter Pär Olofsson. The motif is so cool to me that I put it on my desktop on my computer. Can you tell us how the motif relates to the music on the album? How did you get together and how did the cover for the album come about?

Man, we also love it very much! Our bassplayer came across a black&white sketch of this skull on Pär's website and he immediately forwarded it to me. We both felt this was meant for us but at that moment we didn't know if it was already used or not. We contacted Pär and he said it was unfinished and unused so we could have it and let him finish it. We took both versions, the sketch and the finished color version and if you have the actual album you'll find the color version on the front and the black&white version inside which makes a beautiful pair. We already had the album title so it's not intentially related to the cover. But it matches perfectly in my opinion.

For a band that has been playing since 1997, you have a pretty stable lineup. Respectively Patrick Boleij and Thijs van Laarhoven have been in SEVERE TORTURE since the beginning. Dennis Schreurs joined in 1998. That's not very common. Have you never had submarine sickness? For example, has your opinion never changed about how your music should sound? You know, some people like blondes, some people like brunettes. Then all you need is a few more pointed words. Someone once wrote that a band is like a family. How is SEVERE TORTURE?

Pretty close to a family indeed. But I think our strength is that we don't do this for a living and we all have our personal lives besides the band. In the first 15 years of the band we toured a lot but if we continued that I think we wouldn't exist anymore. We have a nice balance and we only do things we all wanna do. Of course our musical taste differs and most of us have a pretty wide musical taste but for Severe Torture it's clear to us that it has to be death metal. In another interview someone pointed out that since Dennis joined the band 25 years ago only 1 member left and that's pretty unique!


The good thing about today is that we have the internet. I mean, I don't know about that, but at least I can watch your shows remotely. It's not the same, the sound on youtube is always so weird, but from all available information - you guys mainly perform only at big festivals? I'll be honest, I'd really like to see you live, but there's no place. You're not going on tour? I would imagine you, ASPHYX and maybe you can take AUTOPSY. It would be a dream come true. No, seriously - what about SEVERE TORTURE and concerts? What would you say about a trip around Europe with a stop in the Czech Republic?

Well, we're playing in Czech Republic in a few weeks at Brutal Assault but that again is a festival. We're not touring really and to play a show a 1000 km's from the Netherlands is only gonna work flying and then it's most of the times a festival because they're bigger and have budget. It's not gonna work for 1 small clubshow abroad. Touring isn't that easy for us, we all have good jobs and some of us have kids so getting on the road for 3 or 4 weeks isn't gonna work.

Just yesterday I was talking to a friend in the pub about how crazy everything has changed in the last few years. Everyone has the internet in their pocket, young people are more influenced by pictures and videos than music and lyrics. Nobody reads much, we agreed that a lot of things are more superficial. Maybe it's different in Holland, but here in the Czech Republic I see it every day. It's no different in music. How do you perceive the changes in society as a musician? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, ideas can be sent over the internet.

I also have mixed feelings about it. In potential internet or social media sounded like a good thing that could connect everyone and gave everyone easy access to information. But it turned out to be a monster which polarises everyone. People developed a very short interestspan and only wanna see pictures or short videos which need to be funny or fake. Or both. I like some of the new technology and having googlemaps on your phone or protools on your laptop can be really nice but since I'm born in the 70's I often think back of the times before the internet. But now I sound like a old analog man in a modern digital world, haha!


It's a different world, also in terms of labels, publishing houses. SEVERE TORTURE are a band that for me is synonymous with underground death metal. We have bandcamp, youtube, labels can spread your music faster and it reaches more people. But you know, vinyl is vinyl, cassette and CD has its charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or are you still going old school and the new stuff leaves you cold?

I'm old school and I still buy vinyl and cd's. You can't compare listening to Spotify with putting on a vinyl on your record player and drop the needle on it! Of course streaming is easy when you're on the go or when you're in the gym but I really enjoy playing an actual record and checking out the artwork and the booklet while listening. And less romantic but also worth mentioning, financially it also changed a lot for bands. Back in the day we sold quite an amount of albums which we got royalties for and nice budgets for recordings and videos and even toursupport. For streaming you get 0,00..cents which is close to nothing, which means you have less to no budgets for all the aforementioned.

You started the band in 1997. But all of you were once at the beginning of something new. I love the old death school. I like that it's so dirty, raw. What was the '90s and your beginnings like? Please reminisce for us. What bands did you like to go to, for example? Who were your role models? Feel free to add a funny story, I'm sure you have plenty of them.

I started listening to death metal in the early 90's and I also fell for the rawness and the brutality. The first bands I got into were the ussual ones; Cannibal Corpse, Morbid Angel, Deicide, Entombed, Suffocation, Death, Incantation, Immolation, etc. I used to work a paper route so I was starting every morning with 1 hour of death metal on my walkman 6 days of the week. And back then you didn't have that many different albums so I listened some of those early albums more than 1000 times probably. We were very lucky being in the Netherlands with shows every weekend so I started going to concerts, already with our bassplayer Patrick, got drunk a lot and some bands which we later toured with remembered us from being drunk fans at their shows, haha!


I ask this question to every band and I'm really interested in your opinion. What does death metal mean to you? How would you define it? On SEVERE TORTURE records you can hear a lot that you put everything into your music, that it is played with heart. As a fan I feel that way. So death metal means to you...?

Death Metal defined my life for a big part the last 30 years so it's really important to me. I don't stick to one genre and within other genres I also find a lot of pleasure but I keep on getting back to death metal. It activates the caveman inside of me so to speak, haha.

Finally, a classic but important question. What is SEVERE TORTURE going to do in the near future? Possibly, and I firmly believe in this, will we finally see you somewhere on a club tour in Europe?

Well, you keep on trying, aren't you, haha! Who knows, if we get a good offer and all the stars are aligned it might happen. Of course we would love to play a clubshow in Czech Republic, we never had a bad experience in your country! But first let's all go to Brutal Assault and check out our show on Wednesday!!

Thank you very much for the interview. I really appreciate it. I'm an old SEVERE TORTURE fan and you actually made one of my dreams come true. I wish you a lot of sold out shows, let your fans rip your hands off with merchandise and I will be looking forward to more of your music. I hope to see you live as well. May your personal lives prosper as well. SEVERE TORTURE RULES!

Many thanks for the interview and same to you!!

Recenze/review - SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death (2024):



Follow Severe Torture:
Official Website: www.severetorture.com


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SEVERE TORTURE - K dokonalosti vybroušený, poctivý a reálný death metal ze staré školy, který vás ukřižuje hlavou dolů!


Rozhovor s legendární death metalovou skupinou z Holandska - SEVERE TORTURE.

Recenze/review - SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death (2024):

Ave SEVERE TORTURE! Zdravím do katakomb v Holandsku! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první demo, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Baptized“ z roku 1998. Víš co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.

Páni, díky, to rád slyším! A skutečně, demo "Baptized" z roku 1998 bylo naše první nahrávání v pořádném studiu. Všechno analogové a úplně ze staré školy! Nemám recept na to, jak nepsat sračky, a pro mě osobně se v naší diskografii pořád dají najít nějaké nedostatky, ale asi se prostě snažíme dělat to, co bychom sami chtěli slyšet, a v tom jsme dost přísní. Vyhodíme nějaký riff nebo skladbu, když se někomu z nás nezdá. Takže vyhazujeme hodně věcí, haha!

Na letošní dlouhohrající album „Torn From The Jaws of Death“ jsme museli čekat dlouhých čtrnáct let (pokud tedy nepočítám EP Fisting the Sockets, které obsahuje jenom tři skladby). Vydali jste jej u Season of Mist a musím přiznat, že už jsem byl hodně nedočkavý. Proč vám to trvalo tak dlouho? Byly důvodem peníze? Čas?

Upřímně řečeno, nic z toho. Myslím, že poté, co jsme v roce 2010 vydali "Slaughtered", jsme prostě neměli inspiraci k psaní nového materiálu. Hráli jsme sice hodně koncertů, ale poté, co jsme v roce 2016 hráli na Maryland Deathfestu, jsme se rozhodli, že bude nejlepší přestat rezervovat koncerty a na nějakou dobu se od kapely všichni vzdálit. Asi po roce původní bubeník Seth oznámil, že z kapely odchází. My ostatní jsme se rozhodli, že to zkusíme ještě jednou s novým bubeníkem, a v roce 2018 nastoupil Damien jako nový bubeník. Samozřejmě chvíli trvalo, než jsme si na sebe zvykli, a poté, co jsme odehráli první společné koncerty, jsme začali znovu psát a všechno do sebe takříkajíc zapadlo. Brzy jsme měli dost materiálu na nové album, ale protože jsme dlouho nic nevydali, řekli jsme si, že bude rychlejší nejdřív nahrát tři písničky a vydat EP. Po vydání EP jsme napsali pár dalších písní a začali nahrávat všechny ostatní. Nahrávání a mix jsme dokončili v roce 2023, ale kvůli nabitému plánu vydání Season of Mist jsme museli s vydáním počkat až do roku 2024.


Každopádně, album „Torn From The Jaws of Death“ je venku a ihned se zařadilo mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikalo? A jak vlastně tvoří SEVERE TORTURE nový materiál?

Děkuji, velmi si toho vážím! Také se nám moc líbí a při jeho tvorbě jsme si užili spoustu legrace! Obvykle písnička začíná riffem nebo několika riffy, většinou od Patricka, nebo Marvina, někdy ode mě. Pak začneme jamovat ve zkušebně a jedna písnička může trvat jen 1 nebo 2 zkoušky, než je dokonalá, a jiné písničky se dodělávají třeba půl roku. Máme to štěstí, že náš bubeník má vlastní zkušebnu/studio, všechno je tam namixované a můžeme nahrát každý nápad nebo part, který napíšeme. Naše metalové kořeny sahají do devadesátých let, takže není divu, že to slyšíte i na našem novém albu.

Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Torn From The Jaws of Death“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali, bylo to opět u Torture Compound Studios? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jakoby se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „Slaughtered“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?

Ano, nahrávali jsme ji hlavně v našem bubenickém studiu, které jsme pojmenovali Torture Compund Studios. Některé kytarové a basové party jsme ale nahráli doma, abychom ušetřili čas. Náš bubeník nahrávku "zinženýroval" a pak ji smíchal a zmasteroval Mendel bij de Leij, kterého možná znáte z doby, kdy hrál na kytaru v Aborted. Omlouvám se, není to analogové, ale nepoužili jsme plug-iny pro kytary, všechno je přebasované přes dva zesilovače EVH 5150 Stealth III, jeden s lampami 6L6 a druhý s lampami EL34. To je také velmi blízké našemu živému zvuku a to byl náš hlavní cíl, přiblížit se našemu živému zvuku. Měli jsme velké slovo při finálních mixech, protože jsme věděli, co chceme, a naše EP bylo dobrou zkušební verzí, na které jsme si mohli ověřit Mendelovo mixování. Myslím, že to zní mnohem líp než "Slaughtered", tam jsou kytary podle mě moc blátivý a basa je moc špinavá. Ale každá deska má svůj vlastní zvuk a v tom je její kouzlo.


Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Pod „Earthendium“ je podepsán člověk vždy vynikající malíř Pär Olofsson. Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?

Člověče, my to také moc milujeme! Náš baskytarista narazil na černobílý náčrtek této lebky na Pärových webových stránkách a okamžitě mi ho přeposlal. Oba jsme cítili, že je to určeno pro nás, ale v tu chvíli jsme nevěděli, jestli už je to použité, nebo ne. Kontaktovali jsme Pära a on řekl, že je nedokončená a nepoužitá, takže si ji můžeme vzít a nechat ji dokončit. Vzali jsme si obě verze, skicu i hotovou barevnou verzi, a pokud máte skutečné album, najdete na přední straně barevnou verzi a uvnitř černobílou, což tvoří krásný pár. Název alba jsme už měli, takže s obalem nijak záměrně nesouvisí. Ale podle mého názoru se k sobě dokonale hodí.

Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1997, máte poměrně stabilní sestavu. Respektive Patrick Boleij a Thijs van Laarhoven jsou v SEVERE TORTURE od začátku. Dennis Schreurs se přidal v roce 1998. To nebývá příliš časté. To jste neměli nikdy ponorkovou nemoc? Nikdy se třeba nezměnil váš názor, jak by měla vaše hudba znít? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom SEVERE TORTURE?

Je to opravdu blízko rodině. Ale myslím, že naše síla je v tom, že se tím neživíme a všichni máme kromě kapely i své osobní životy. V prvních patnácti letech existence kapely jsme hodně koncertovali, ale kdybychom v tom pokračovali, myslím, že bychom už neexistovali. Máme příjemnou rovnováhu a děláme jen věci, které chceme všichni dělat. Náš hudební vkus se samozřejmě liší a většina z nás má dost široký hudební rozptyl, ale pro Severe Torture je nám jasné, že to musí být death metal. V jiném rozhovoru někdo upozornil, že od doby, kdy Dennis před 25 lety nastoupil do kapely, odešel jen jeden člen, a to je docela unikát!


Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale podle všech dostupných informací - vy vystupujte hlavně jen na velkých festivalech? Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, ASPHYX a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co SEVERE TORTURE a koncerty? Co bys řekl na výlet po Evropě se zastávkou u nás v Čechách?

No, za pár týdnů hrajeme v České republice na Brutal Assaultu, ale to je zase festival. Opravdu nejezdíme na turné a hrát koncert 1000 km od Holandska se povede jenom létáním a pak je to většinou festival, protože jsou větší a mají rozpočet. Na jednu malou klubovku v zahraničí to nepůjde. Turné pro nás není tak jednoduché, všichni máme dobrou práci a někteří z nás mají děti, takže vyjet na 3 nebo 4 týdny na cesty se nám nepodaří.

Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Holandsku jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.

Také z toho mám smíšené pocity. Internet nebo sociální média mi v minulosti připadaly jako dobrá věc, která všechny spojuje a umožňuje snadný přístup k informacím. Ale ukázalo se, že je to monstrum, které všechny polarizuje. Lidé si vypěstovali velmi krátké rozpětí zájmu a chtějí vidět jen obrázky nebo krátká videa, která musí být vtipná nebo falešná. Nebo obojí. Mám rád některé nové technologie a mít googlemaps v telefonu nebo protools v notebooku může být opravdu příjemné, ale protože jsem se narodil v 70. letech, často vzpomínám na doby před internetem. Teď ale zním jako starý analogový člověk v moderním digitálním světě, haha!


Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. SEVERE TORTURE jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD má také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?

Jsem ze staré školy a stále si kupuji vinyly a CD. Nemůžete srovnávat poslech Spotify s tím, že si na přehrávač nasadíte vinyl a pustíte na něj jehlu! Samozřejmě že streamování je snadné, když jste na cestách nebo když jste v tělocvičně, ale opravdu si užívám, když si pustím skutečnou desku a během poslechu si prohlížím obal a booklet. A méně romantické, ale také stojí za zmínku, finančně se také hodně změnilo pro kapely. Kdysi jsme prodávali docela dost alb, za která jsme dostávali honoráře a pěkné rozpočty na nahrávání a videoklipy a dokonce i na podporu turné. Za streamování dostáváte 0,00..centů, což se blíží nule, což znamená, že máte menší až žádné rozpočty na všechny výše zmíněné věci.

Kapelu jste založili v roce 1997. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.

Death metal jsem začal poslouchat na začátku 90. let a také jsem propadl jeho syrovosti a brutalitě. První kapely, ke kterým jsem se dostal, byly ty ussuální: Cannibal Corpse, Morbid Angel, Deicide, Entombed, Suffocation, Death, Incantation, Immolation atd. Pracoval jsem jako roznašeč novin, takže jsem každé ráno začínal s jednou hodinou death metalu na walkmanu šest dní v týdnu. A tehdy jste neměli tolik různých alb, takže jsem některá z těch raných alb poslouchal snad víc než tisíckrát. Měli jsme velké štěstí, že jsme byli v Holandsku, kde jsme měli koncerty každý víkend, takže jsem začal chodit na koncerty, už s naším basákem Patrickem, hodně jsme se opili a některé kapely, se kterými jsme později jeli na turné, si nás pamatovaly jako opilé fanoušky na svých koncertech, haha!


Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách SEVERE TORTURE je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?

Death metal definoval můj život po velkou část posledních 30 let, takže je pro mě opravdu důležitý. Nelpím na jednom žánru a i v rámci jiných žánrů nacházím spoustu potěšení, ale stále se vracím k death metalu. Aktivuje to ve mně takříkajíc jeskynního muže, haha.

Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají SEVERE TORTURE v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě?

No, ty to přece zkoušíš dál, že jo, haha! Kdo ví, pokud dostaneme dobrou nabídku a všechny hvězdy se seřadí, může se to stát. Samozřejmě bychom rádi zahráli na klubové show v České republice, nikdy jsme u vás neměli špatnou zkušenost! Ale nejdřív pojďme všichni na Brutal Assault a ve středu se podívat na naši show!!!

Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek SEVERE TORTURE a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. SEVERE TORTURE RULES!

Mnohokrát děkuji za rozhovor a totéž přeji i tobě!!

Recenze/review - SEVERE TORTURE - Torn From The Jaws of Death (2024):



Follow Severe Torture:
Official Website: www.severetorture.com


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 17. června 2024

Recenze/review - NOROTH - Sacrificial Solace (2024)


NOROTH - Sacrificial Solace
CD 2024, Carbonized Records

for english please scroll down

Probudím se a kolem mě je jenom tma a chlad. Zemřel jsem, rozpadám se v prach? Netuším vůbec nic. Pomatuji si jenom postavy v kápích, jejich řev a protáhlé obličeje. Ucítím obrovskou bolest v hlavě. Něco je jinak. Stíny jsou příliš dlouhé. Jsem svázaný, zničený a po tvářích mi stékají pramínky krve. Potom někdo náhle rozsvítí a světlo mi spálí oči. Ležím ve starých katakombách a nemám kus lebky. Prý jsem byl prokletý, uhranutý, prý jsem mluvil divnou řečí. Najdu si nejbližší strom a vezmu si s sebou provaz.

Poslouchat třetí dlouhohrající album tmářů NOROTH ze Seattlu je jako se brodit těmi nejtemnějšími lidskými myšlenkami. Jakoby se mi v hlavě usadilo něco zlého, ošklivého, co hlodá a kouše uvnitř mého mozku. Pradávná death metalová choroba, vytažená z těch nejsmradlavějších katakomb. Taková je deska "Sacrificial Solace".


Kdysi dávno, na počátku devadesátých let minulého století jsem se v jednom černém městě procházel v katakombách, které byly hluboko v podzemí. Každé mrtvé tělo bylo v různém stádiu rozkladu. Oběti moru i dalších nemocí, bolestivé tváře zneuctěných, zabitých násilným způsobem. Novinka "Sacrificial Solace" musela být nahrávána v podobných místech. Mezi starými hroby s nápisy o bolesti a utrpení. Jinak si nedovedu vysvětlit prašivý a hnilobný zvuk (Dan Lowndes - mastering, Greg Wilkinson - mixing, Nick Emard - recording), ani mrtvolný obal (Thomas Westphal). Všichni odvedli perfektní práci. Líbí se mi ale hlavně rukopis a výraz kapely jako celku. Ve skladbách je velké množství pradávné energie. Pokud máte rádi kapely jako CIANIDE, GRAVE, BOLT THROWER, DISMA, FUNEBRARUM, ROTTREVORE, AUTOPSY, PHRENELITH, UNDERGANG, bude se vám určitě líbit i letošní deska. Je po okraj narvaná morbidními melodiemi, vztekem, šílenstvím i chladem. Je doslova povinností nejen pro všechny fanoušky žánru. Jsem to opět já, jako v těch nejděsivějších snech, kdo leží v otevřené dřevěné rakvi. S velkou dírou v hlavě, s půlkou mozku. Červi si pochutnávají na mých tkáních a postupně se rozpadám v prach. Prokletý! Než ale odejdu navěky do temnoty, budu poslouchat tuhle nahrávku stále dokola. Je totiž povedená ve všech směrech. Je jako divoký nářek nemrtvých, jako ozvěny ze záhrobí. Chorobný, surový, mokvající death metal, který se dostane do vašeho podvědomí a zničí vás! Postupný rozklad těla, postupný rozklad mysli! 


Asphyx says:

I wake up and it's just dark and cold around me. Am I dead, crumbling into dust? I have no idea. All I can think of are hooded figures, their screams and elongated faces. I feel a great pain in my head. Something is different. The shadows are too long. I'm tied up, ruined, and rivulets of blood run down my cheeks. Then someone suddenly turns on the light and the light burns my eyes. I'm lying in the old catacombs with no piece of my skull. They say I've been cursed, bewitched, speak a strange language. I'll find the nearest tree and take a rope with me.

Listening to the third full-length album from Seattle darkies NOROTH is like wading through the darkest of human thoughts. It's as if something evil and ugly has taken up residence in my head, gnawing and biting inside my brain. An ancient death metal disease, pulled from the stinkiest of catacombs. That's what "Sacrificial Solace" is.


Once upon a time, in the early 1990s, I was walking in a black city in the catacombs that were deep underground. Every dead body was in various stages of decomposition. Victims of plague and other diseases, the painful faces of the dishonored, the violently killed. The new "Sacrificial Solace" must have been recorded in similar places. Among old graves with inscriptions of pain and suffering. Otherwise I can't explain the dusty and rotten sound (Dan Lowndes - mastering, Greg Wilkinson - mixing, Nick Emard - recording), nor the dead cover (Thomas Westphal). They all did a perfect job. But I like especially the handwriting and expression of the band as a whole. There is a lot of ancient energy in the songs. If you like bands like CIANIDE, GRAVE, BOLT THROWER, DISMA, FUNEBRARUM, ROTTREVORE, AUTOPSY, PHRENELITH, UNDERGANG, you will definitely like this year's album. It's packed to the brim with morbid melodies, rage, madness and coldness. It is literally a must for all fans of the genre. It's me again, as in the most terrifying dreams, lying in an open wooden coffin. With a big hole in my head, with half my brain. The worms feast on my tissues and I gradually crumble to dust. Cursed! But before I go forever into the darkness, I'll listen to this record over and over again. It's good in every way. It's like the wild cries of the undead, like echoes from beyond the grave. Sick, raw, swamping death metal that gets into your subconscious and destroys you! The gradual decay of the body, the gradual decay of the mind!


tracklist:
01. Black Serpent 
02. Symphony Of Decay 
03. Bloodborne 
04. Sacrificial Solace 
05. Pleading Depths 
06. Adorned In Rotting Flesh 
07. Poisoned Ashes 

Recenze/review - DESOLUS - System Shock (2024)


DESOLUS - System Shock
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Včera jsi toho hodně vypil a bolí tě hlava. Vstaneš a napiješ se vody. Vyzvracíš předchozí večer a vzbudíš holku, co jsi s ní spal. Připadala ti o hodně hezčí, co si pamatuješ. V malém baru za městem, ve kterém hráli maniaci DESOLUS. Přemýšlíš, kolikrát si tohle už všechno zažil. Měl by ses uklidnit, najít si dobrou práci a zařadit se do davu. Místo toho piješ levné pivo, balíš všechny ženský a flákáš se. Dnes je ale něco jinak. Koukneš se z okna a vidíš jenom spálenou zemi. Moc vás nepřežilo. 

Hrát thrash metal tak, aby mi vystřelil mozek z hlavy, aby mě přikoval k reproduktorům, je velmi těžké. Poslouchám tenhle styl již dlouhé roky a hodně si vybírám. DESOLUS mě ale ihned přesvědčili na svoji stranu. Nové album je totiž ostré, divoké, šílené, devastující. Přesně takhle to mám rád. Ať klidně kolem mě shoří celý svět, dokud bude někdo hrát tímto způsobem, budu jej podporovat. Amen!

 

O tom, že naše země bude zničena, si už vyprávějí celé galaxie. Kdysi schopný a šikovný druh se vydal na cestu sebedestrukce. Tohle je muzika pro všechny pravověrné, ortodoxní, pro všechny, kteří uctívají staré SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, HYPNOSIA. Zkrátka a dobře, pokud ve vaší krvi koluje thrash metal a přísahali jste kdysi na rychlé riffy, jedovatý vokál a devastující bicí, budete spokojeni jako já. Mám chuť skočit rovnou do mosh-pitu. Ve skladbách je obsaženo velké množství temné energie, touha vás roztrhat na kusy. Nutno rovnou dodat, že se to americkým maniakům daří na výbornou. Zvuk, obal, vše je podřízeno jedinému - zabít vás hudbou. Nikdo by neřekl, že Satan jednou přiletí na vesmírné lodi a začne šířit  zlo mezi námi. Věděli to jen zasvěcení, jenom ti, kteří poslouchali "System Shock". Je to album, které je po okraj narvané temnými myšlenkami, je divoké, neurvalé, hnisající, jako dlouho zanícený vřed. Ulicemi se toulají ještě trošku živí lidé. Mají před sebou obrazovky a jinak nic nevnímají. Netuší, že je ovládá samotný ďábel. Utíkám pryč, daleko od všeho, zavírám se do klubu se stejně prokletými, jako jsem já sám. Čekám na první kapelu. Na pódium vylezou DESOLUS a potom mi je už všechno jedno. Pokládám svoje pivo na víko od rakve, abych obejmul tu nejhezčí holku v baru. Nové album je jako jízda na horské dráze, která končí samozřejmě v pekle. Jinak to ani nejde, jsme totiž s DESOLUS stejné krve. Přemýšlím, kolikrát jsem tohle už všechno zažil. Měl bych ses uklidnit, najít si dobrou práci a zařadit se do davu. Místo toho piju levné pivo, balím všechny ženský a flákám se. Dnes je ale něco jinak. Kouknu se z okna a vidím jenom spálenou zemi. Moc vás nepřežilo. Temný, ďábelský thrash metal ze staré školy, který je ostrý jako břitva! Spalující žár nadcházející apokalypsy!


Asphyx says:

You had a lot to drink last night and your head hurts. You get up and get a drink of water. You throw up the night before and wake up the girl you slept with. She seemed a lot prettier than you remember. In a little bar outside of town where the maniacs played DESOLUS. You wonder how many times you've been through all this. You should calm down, get a good job and join the crowd. Instead, you're drinking cheap beer, hitting on all the women and hanging out. But today is different. You look out the window and all you see is scorched earth. Not many of you survived. 

Playing thrash metal in a way that blows my brains out, that puts me on the speakers, is very hard. I've been listening to this style for many years and I'm very picky. But DESOLUS immediately convinced me to their side. The new album is sharp, wild, crazy, devastating. That's how I like it. Let the whole world burn around me, as long as someone plays this way, I will support them. Amen!


Whole galaxies are already talking about our country being destroyed. A once capable and skilled species has embarked on a path of self-destruction. This is music for all the orthodox, the orthodox, for all who worship the old SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, HYPNOSIA. In short, if thrash metal runs in your blood and you once swore by fast riffs, venomous vocals and devastating drums, you'll be as happy as I am. I feel like jumping straight into a mosh pit. There's a lot of dark energy in the songs, a desire to tear you apart. It must be added that the American maniacs manage to do it perfectly. The sound, the cover, everything is subordinated to one thing - to kill you with music. No one would have guessed that Satan would one day arrive on a spaceship and start spreading evil among us. Only insiders knew, only those who listened to "System Shock". It's an album that's filled to the brim with dark thoughts, it's wild, unrelenting, festering, like a long-inflamed ulcer. There are still people wandering the streets, still a little alive. They have screens in front of them, and otherwise they don't perceive anything. They have no idea that the devil himself is in control. I'm running away, away from everything, locking myself in a club with the same damned as myself. Waiting for the first band. DESOLUS take the stage and then I don't care anymore. I put my beer on the coffin lid to hug the prettiest girl in the bar. The new album is like a roller coaster ride that ends in hell, of course. It's the only way, because DESOLUS and I are of the same blood. I wonder how many times I've been through all this. I should calm down, get a good job and join the crowd. Instead, I'm drinking cheap beer, picking up all the women and hanging out. But today is different. I look out the window and all I see is scorched earth. Not many of you survived. Dark, evil, old-school thrash metal that's razor-sharp! The searing heat of the coming apocalypse!



tracklist:
1. System Shock
2. From Man To Machine
3. Curse Of The Technomancer
4. Metal Fetishist
5. The Arrival (Of Evil)
6. The Invasion Begins
7. Interlude
8. Sea Of Fire
9. The Sigilite
10. Panopticon



neděle 16. června 2024

Recenze/review - EVOKED - Immoral Arts (2024)


EVOKED - Immoral Arts
EP 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Některá těla jsou zohavená k nepoznání, jiná se rozpadnou v prach, když na ně promluvíte. Občas mám pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Mají jedovaté hlasy a mluví o utrpení, které museli kdysi zažít. Nejhorší jsou ale rakve popsané tajnými symboly. Smrdí sírou a jsou v nich uloženy mrtvoly prokletých. Většinou drží v sepnutých rukou nějakou dobrou desku. Tahle zombie vypadala jako spálená a v rakvi jsme nalezli nové EP německých tmářů EVOKED. 

Cestu téhle smečky sleduji od jejich počátků. Vždycky se mi líbil jejich staroškolský přístup ke kovu smrti, jejich nadšení a uvěřitelnost. Z vnitřností opět lezou červi a kroutí se do rytmu. Oční důlky bez očí, přesto se na mě dívají. Chřestění prašivých kostí. Byla znovu otevřena další kobka, aby vydala děsivé svědectví. 

 

Cítím pach hniloby a rozkládajícího se těla. Prosévám mezi prsty prach a užívám si jednotlivé skladby. Jako starý hrobník si podupávám do rytmu, kopu znovu a znovu do chladné země. Tohle je hudba, která koluje i v mých žilách. Zažil jsem devadesátá léta minulého století a po hřbitovech se toulám již dlouhé roky. Vyhledávám už dávno jenom hudbu, která mě dokáže rozdrtit, zničit, pohřbít zaživa. Tohle všechno umí EVOKED perfektně. Hodně k tomu přispívá i skvělý, prašivý zvuk (Marco Brinkmann - mixing, mastering, Marko Sundermann - recording). Vše potom doplňuje perfektní obal od Timon Kokott. Představte si starou hrobku, dávno opuštěnou a zapomenutou. Vejdete dovnitř a hned víte, že jste zde správně, že se hraje přímo pro vás, že se k téhle desce budete rádi a často vracet. Smrt je při poslechu velmi blízko a pokud máte rádi kapely jako PESTILENCE, AUTOPSY, MORGOTH, ASPHYX, DEATH, SKELETAL REMAINS, RUDE, budete určitě spokojeni. Líbí se mi takové to syrové nadšení, uvěřitelnost a opravdovost, které ze skladeb cítím. Jsou to přesně ty momenty, které milujeme třeba v hororech. Krev odkapávající z čepele ostrého nože, mrtvoly na pitevním stole, které ožívají a touží po jediném - aby vám prokously hrdlo. Přesně takový dojem mám i u nového EP "Immoral Arts". Pánové jsou jako sochaři smrti, kteří vystavují svoje dílo v morbidní galerii. Nelze jinak, než album doporučit všem, kteří starodávný kov smrti uctívají. Některá těla jsou zohavená k nepoznání, jiná se rozpadnou v prach, když na ně promluvíte. Občas mám pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Mají jedovaté hlasy a mluví o utrpení, které museli kdysi zažít. Nejhorší jsou ale rakve popsané tajnými symboly. Smrdí sírou a jsou v nich uloženy mrtvoly prokletých. Syrový, prašivý, temný death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete pohřbeni zaživa!


Asphyx says:

Some bodies are mutilated beyond recognition, others crumble into dust when you speak to them. Sometimes I feel like the dead are talking to me. They have poisonous voices and they talk about the suffering they must have once experienced. But the worst are the coffins inscribed with secret symbols. They smell of brimstone and contain the corpses of the damned. Most of them are holding a good record in their clasped hands. This zombie looked burnt and in the coffin we found the new EP of German darkness band EVOKED. 

I've been following the journey of this pack since their early days. I've always liked their old school approach to death metal, their enthusiasm and believability. Once again, worms crawl out of their guts and wriggle to the beat. Eye sockets without eyes, yet they look at me. The rattling of mangy bones. Another dungeon has been reopened to bear horrific witness. 


I smell rot and decomposing flesh. I sift the dust between my fingers and enjoy each song. Like an old gravedigger, I stomp to the rhythm, kicking again and again into the cold earth. This is the music that runs through my veins. I lived through the 1990s and have been wandering the cemeteries for many years. I've been searching for music that can crush me, destroy me, bury me alive. EVOKED does all this perfectly. A lot of it is contributed by great, dusty sound (Marco Brinkmann - mixing, mastering, Marko Sundermann - recording). Everything is then complemented by a perfect cover by Timon Kokott. Imagine an old tomb, long abandoned and forgotten. You walk in and immediately know that you are right here, that this is being played just for you, that you will come back to this record happily and often. Death is very close when you listen to it and if you like bands like PESTILENCE, AUTOPSY, MORGOTH, ASPHYX, DEATH, SKELETAL REMAINS, RUDE, you will definitely be satisfied. I like the raw enthusiasm, believability and realness that I feel from the songs. It's exactly those moments that we love in horror movies, for example. The blood dripping off the blade of a sharp knife, the corpses on the autopsy table coming back to life and wanting only one thing - to bite your throat out. That's exactly the impression I get with the new EP "Immoral Arts". The gentlemen are like death sculptors displaying their work in a morbid gallery. I can't help but recommend the album to anyone who worships the ancient metal of death. Some bodies are mutilated beyond recognition, others crumble into dust when you speak to them. Sometimes I feel like the dead are talking to me. They have poisonous voices and speak of the suffering they must have once experienced. But the worst are the coffins inscribed with secret symbols. They smell of brimstone and contain the corpses of the damned. Raw, dusty, dark death metal that will make you crumble into dust! You will be buried alive!


about EVOKED on DEADLY STORM ZINE:


Recenze/review - LAST RETCH - Ergotism (2024)


LAST RETCH - Ergotism
EP 2024, CDN Records

for english please scroll down

Už když jsem vstoupil dovnitř, přišlo mi, že je něco divného ve vzduchu. Nasládlý zápach rozkládajícího se masa. Takový hodný soused, hezky se o všechny staral. Měl šikovné děti a hodnou ženu. Teď tu všichni leží a dívají se do tmy. Na stěnách je krev a já přemýšlím, proč se tak stalo. Nebezpečný člověk na útěku. Ozbrojený, nesnažte se ho sami zadržet. Může mi někdo vysvětlit, proč pořád hraje z reproduktorů nové EP kanadských LAST RETCH? Jakoby byla krutá atmosféra ještě víc zahuštěna jejich hudbou.

Ostrý, masivní a destruktivní death metal. Kapela, o které jsem již jednou, u příležitosti vydání jejich alba "Sadism and Severed Heads" v roce 2022, psal. Tenkrát se mi hlavně líbily morbidní nálady, které létaly při poslechu kolem, jako můry kolem ohně. Nové EP je volným pokračováním věcí minulých. Neméně surové, neméně zničující.


Pánové na to jdou klasicky, čerpají inspiraci od kapel jako jsou CANNIBAL CORPSE, SIX FEET UNDER, ale i třeba BOLT THROWER. Výsledkem je smrtící koktejl velmi vysoké kvality. Jednotlivé motivy se mi ihned zadřely hluboko pod kůži i do podvědomí. Tady se hraje pro všechny opravdové death metalové maniaky. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. LAST RETCH si dali pozor na to, aby měli masivní, chladný a temný zvuk (Davis Maxwell - producer, mixing, mastering). Myslím si, že se stejně jako obal (autorem je Julian Felipe Mora Ibañez), velmi povedl. Kývám se spokojeně do rytmu a s chutí beru znovu a znovu do rukou sekyru. Porcuji syrové maso a připadám si jako na smradlavých jatkách. Líbí se mi, že jsou skladby velmi uvěřitelné, opravdové, ryzí. Vyvolávají ve mě spoustu divokých emocí i morbidních představ. Je to pro mě důkaz, že je album opravdu dobré. Jasně, Kanaďané nepřinášejí nic nového, objevného, ani převratného, ale pro mě je stejně nakonec vždy nejdůležitější celkový dojem. A "Ergotism" mě rozsekalo na malé kousky, rozemlelo na masokostní moučku. Až ti jednou bude špatně a ucítíš, že na tebe jde velký vztek, tak neber do rukou motorovou pilu, ale pusť si tohle EP. Vyčistí ti hlavu kyselinou, propláchne a restartuje ti mozek od zbytečností. Je to jako sestoupit dolů do sklepa, do staré márnice. Na ocelových lůžkách leží bledá těla. Sem tahle muzika patří a zde vynikne nejvíce. Už když jsem vstoupil dovnitř, přišlo mi, že je něco divného ve vzduchu. Nasládlý zápach rozkládajícího se masa. Takový hodný soused, hezky se o všechny staral. Měl šikovné děti a hodnou ženu. Teď tu všichni leží a dívají se do tmy. Na stěnách je krev a já přemýšlím, proč se tak stalo. Masakrující, devastující, temný a chladný death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Poctivá nálož zahnívajících myšlenek a melodií!


Asphyx says:

Even as I stepped inside, I thought there was something strange in the air. The sweet smell of decomposing flesh. Such a nice neighbor, taking good care of everybody. He had smart kids and a nice wife. Now they're all lying here looking into the darkness. There's blood on the walls, and I wonder why it happened. A dangerous man on the run. Armed, don't try to stop him yourself. Can someone explain to me why the new EP from Canada's LAST RETCH is still playing on the speakers? It's as if the harsh atmosphere has been thickened by their music.

Sharp, massive and destructive death metal. A band I have already written about once, on the occasion of the release of their album "Sadism and Severed Heads" in 2022. Back then I especially liked the morbid moods that flew around while listening to them, like moths around a fire. The new EP is a loose continuation of things past. No less raw, no less devastating.


The guys are doing it the classic way, drawing inspiration from bands like CANNIBAL CORPSE, SIX FEET UNDER, and even BOLT THROWER. The result is a deadly cocktail of very high quality. The individual motifs immediately sank deep into my skin and subconscious. Here is a game for all true death metal maniacs. Nothing is missing or missing anywhere. LAST RETCH made sure to have a massive, cold and dark sound (Davis Maxwell - producer, mixing, mastering). I think that, just like the cover art (by Julian Felipe Mora Ibañez), it was very successful. I sway contentedly to the rhythm and pick up the axe again and again with gusto. I cut up raw meat and feel like I'm in a stinking slaughterhouse. I like that the songs are very believable, real, genuine. They evoke a lot of wild emotions and morbid fantasies in me. It's proof to me that the album is really good. Sure, the Canadians don't bring anything new, groundbreaking or revolutionary, but for me the overall impression is always the most important thing. And "Ergotism" cut me into small pieces, ground me into meat and bone meal. When you get sick and you feel a big rage coming on, don't pick up a chainsaw, but put on this EP. It'll clear your head with acid, flush you out and reboot your brain of uselessness. It's like going down to the basement, the old morgue. Pale bodies lying on steel beds. That's where this music belongs, and that's where it's at its best. I thought there was something strange in the air as soon as I walked in. The sweet smell of decomposing flesh. Such a nice neighbour, looking after everyone. He had clever children and a nice wife. Now they're all lying here looking into the darkness. There's blood on the walls, and I wonder why it happened. Massacring, devastating, dark and cold death metal that will rip your guts out! An honest load of rotting thoughts and melodies!


Recenze/review - LAST RETCH - Sadism and Severed Heads (2022):


Tracklist:
01. Scalped En Masse 
02. Heaving Pieces 
03. Doomrider II 
04. Ergotism

band:
Davis Maxwell - Drums
Derek Brzozowski - Guitar
Finlay Blakelock - Vocals
Matt Fyke - Bass
John Russell - Guitar



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý šedesátý první - Řádění rowdies a hooligans jednoho krásného podzimního večera


Příběh čtyř stý šedesátý první - Řádění rowdies a hooligans jednoho krásného podzimního večera

Občas jsme vyrazili s Michalem, jen tak bez holek. Znáte to, kluci trošku popijou, vyřešej všechny problémy světa, zasmějou se a pak mají čistou hlavu. My kecali o knížkách, o škole, o muzice. Zajímavý je, že jsem nikdy neměl kamaráda, který by nadával na partnerky. Nějak jsme neměli důvod. Vedle u stolu to ale vypadalo jinak. Dva pupkáči si nebrali servítky. Ty vole, to je píča ta stará, přijdu domů, nadranej jak necky, je po půlnoci a ona ta kráva mi nechce ani ohřát svíčkovou. No, měli jsme z toho srandu. Většinou každej jen tak machruje, ale pak jsou jedinci, kteří jsou fakt debilové. Tihle patřili k fanouškům místního fotbalového klubu. My byli tak mimo, že jsme ani nevěděli, jak se jmenuje. Já vyrůstal vedle stadiónu v Mladé Boleslavi a co si budem, byla to síla. Pokaždé, když byl zápas, tak jsme museli přeparkovat auto. Párkrát nám dali do držky, když jsme šli jako děcka ze školy. Já vždycky raději sportoval, než abych se na sport díval. U nás v rodině na to nikdo nekoukal, považovali jsme to za ztrátu času.

Komu fandíš, ptali se mě všude ve škole, dokonce i učitelé. A já nevěděl, znal jsem tak maximálně tři kluby, takový ty nejprofláklejší. Když jsem byl na metalu, tak jsem se tomuhle tématu vyhýbal. Protože jakmile bych si třeba jen dělal legraci, dostal bych přes hubu. Mě to vždycky připadalo směšný a říkal jsem si, že je to jak sekta, ale nevyjadřoval jsem se. Jenže Michal byl z jiného těsta. On rád o všem diskutoval. Myslel si, že je každej jako on. Hodnej a přemýšlivej. Jenže to neznáte vidláky a lopaty. Na Spilce, kde popíjíme, je velký dvůr. Právě tam zaparkoval autobus. Bílá karosa, nikde žádnej nápis, tenkrát nebylo všechno tak okatý. Ty lidi mluví ještě víc divně než Plzeňáci, směje se Michal, když jde ze záchodu. Samá holá hlava, intelekt jim vyloženě kouká z očí. Mají šály, o kterých vůbec nevíme, co znamenají. Nám je to jedno, my jsme podle nich zasraný intelektuálové, což se záhy dozvíme, když se nás jeden zeptá, jestli fandíme Baníku. Já odpovím, že mi to je jedno. Michal, že by měl vyhrát ten lepší. Oba dostaneme facku. Je jich moc, tak nic neříkám, jen si mnu tvář.

Zmizíme? Zaplatíme a vylezeme ven. Tam postávají ti, jejichž manželky jsou neskutečný píči. Hele vole, řekni, že miluješ Viktorku. Michal se zamyslí a nechce se nechat nachytat. A tak řekne, že miluje Viktorku a pak zašeptá, že i Blanku. Je to jeho holka, tak proč by ne. Jenže pupkáč to slyší a prej cože, co si říkal. Slyšel jsem Baník? Omluvíme se, že jako nevíme, o co jde a ať nás nechají. Někdo mi vyleje pivo na hlavu. Ty čuráku, ty si nám pošpinil klub. Musíš políbit vlajku. Kouknu na Michala a utečeme. Smrdím pivem, ale jsem rád, že jsme zdrhli. Co to bylo za debily? Jdeme přes řeku směrem do města. Zalezeme k Salzmannnům. Ano, student na konci devadesátek si to mohl dovolit. Dáme si utopence a pivko. Chvíli je nám fajn, jenže pak někdo pustí televizi a začnou se slézat místní fanoušci fotbalu. Od začátku je nám jasný, že budeme muset držet hubu. Copak o to, takový ty staří pánové, ti jsou v pohodě. Ale chlápci čtyřicet až padesát, to je tedy síla. Prej, jak to, že nemáš šálu? Si ze mě děláš prdel? Odpovím, že je sice podzim, ale nebývale teplý a že šálu ještě nenosím. Dostanu pěstí do břicha. Co maj pořád všichni s tím, že jim špiním Viktorku? 

Rozhodčí je píča, jak jinak, někteří hráči kreténi, co neumějí hrát. Některý hlášky jsou vtipný, většina ale vůbec ne. Jsem zvyklý z brigád na ledacos, chápu tu naštvanost lidí, co makají rukama. Nejsem z cukru, ale když vylezeme ven, tak je na ulici boží dopuštění. Dělobuchy, antony s policajtama, který to vyloženě nezvládají. Přitiskneme se ke zdi a snažíme se dostat na náměstí. Jenže to moc nejde. Michal mi v davu Baníkovců jednou upadne. Málem ho ušlapou. Holý hlavy, koně a řev. Stoupnu si před starou paní s holí a snažím se jí bránit vlastním tělem. Obstoupí nás skupinka plešounů. Vůbec nevím, kdo vyhrál nebo prohrál, ale očividně jsou nasraný. To ale nic neznamená. Ptají se paní, ty stará píčo, řekni, že Baníček je nejlepší. Paní je zmatená a Michal mi opět zmizí. Dostanu pěstí, padám k zemi, chvilku jsem mimo. Ale udělal jsem dobrý skutek, nechali ji na pokoji. Konečně jsou pryč. Dav směřuje k nádraží. Nikdo si nás nevšímá. Stará dáma pláče a mě bolí hlava. Nejhůř je na tom ale Michal, který je pěkně pomlácený. Řekl naivně jednomu dutolebci, že násilím se nic nevyřeší. Nestihl říct ani Baník, sundal ho a kopal do něj. Ocelová špička dělnické boty. Setkání s krutou realitou.

Teče mu krev z pusy a drží se za břicho. Jdeme na tramvaj, jenže tenkrát jste nesměli jezdit ani se zmrzlinou. Vyhodí nás a na taxíka nemáme. Je to v prdeli, musíme pěšky. Je to hodně velká dálka. Jdeme směr Bory. Sem tam potkáme nějaké fanoušky Viktorky. Jsme umazaní od krve a během naší cesty se nenajde nikdo, kdo by nám pomohl. Michal mi několikrát upadne a drží se neustále za břicho. Potom zvrací černou tekutinu a já dostanu poprvé během dne strach. Opravdový strach. O kamaráda, o jeho život. Dopajdáme se před vrátnici k nemocnici, kde děsně otravnej děda neustále mluví a nechce nás pustit dovnitř. Nakonec Michal omdlí a konečně začne něco dělat. Zavolá a za chvilku přijede maník s vozejkem. Naložíme ho a odvezou ho ihned na sál. Operují mu břicho. Má odkopnuté vnitřnosti a vnitřní krvácení. Sedím na lavici před sálem a nikdo mi nic neříká. 

Teprve po několika hodinách se slituje jedna sestřička. To je tvůj kamarád? Tak na něj nečekej. Bude dlouho spát. Ale nemusíš mít starost, je stabilizovaný. Když vám někdo řekne v nemocnici tohle slovo, tak znejistíte. Víc nevím, ale musím na kolej. Musím to říct Blance a taky bychom měli zavolat Michalovým rodičům. Vylezu ven a konečně mě nikdo nevidí. Tečou mi slzy. Vezmu to kolem Chodského náměstí. Zaslechnu řev. Několik fanoušků ještě nešlo spát. Demolují lavičky, lámou stromky a kopou do výloh. Házejí koše po ulici. Kolem projede policejní auto. Policajt jen vykoukne ven a mávne rukou. Mám vztek. Nechápu nic. Kde se v lidech bere takový zlo? Proč? Jak jsem mladej a hrdej a naštvanej, jdu středem. Neukrývám se. Mám šílenej hlad, to si pamatuji úplně přesně. Řekni Viktorka! Ozve se za mými zády. Pak chvilku něco skandují. Ignoruju je. Jeden za mnou běží. Řve mi do ksichtu. Nějaký debilní slogan. Mlčím. Pak mi vystřelí ruka a trefím ho přímo do brady. Je v tom úplně všechno. Hergot, já taky nikomu nic nenutím, nikoho o ničem nepřesvědčuji. Jako asi každej normální chlap se nikde nevysírám, nejsem frustrovanej, abych musel řvát v davu. Debílek padne k zemi. Než jim dojde, co se stalo. Zmizím v uličkách.

Od té doby se čemukoliv, co smrdí fanoušky nejen fotbalu, vyhýbám jako čert kříži. Pomalu jsem došel na kolej. Už svítá a Blanka vyleze v noční košilce. Mžourá na mě a když jí konečně dojde, co jí říkám, tak mi padne do náručí. Jdu za blondýnkou. Zrovna vstává do školy. Všechno jí řeknu a jdu spát. Původně jsme si měli jít jen tak chlapsky pokecat. Dát si trošku do zobáčku, svlažit hrdlo a probrat život. Byli jsme dva mladý ztracený kluci, co se chtěli jen trošku pobavit. Bohužel, potkali jsme až příliš dutohlavců během jednoho dne. Michal se z nemocnice dostal po měsíci. Léčil se ale skoro půl roku. A to jenom proto, protože fandil knihám a filmům, proto, že měl na triku znak hippie a kalhoty do zvonu. Řádění rowdies a hooligans jednoho krásného podzimního večera pro nás nedopadlo dobře. Utvrdil jsem se znovu v tom, že s debilama se nevyjednává. Neznají totiž nic jiného než sílu. Za svůj život jsem potkal i spoustu normálních, pohodových fanoušků. Ale o těch dnešní příběh nebyl. Byl o lidských hovadech, kteří nepoužívají mozek. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. června 2024

Info - OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2024


Buďte ready!!! Zbývá pár dnů do OEF 2024!!! Ano, buďte připraveni - den D, hodina H a sekunda S se blíží!!! OBSCENE EXTREME 2024 je za dveřmi a protože se nás ve zprávách ptáte na spoustu organizačních věcí, tak vám přinášíme veškeré důležité informace:


Veškeré informace najdete na webu: https://obsceneextreme.cz.

Stále nemáte svou vstupenku? Koupit si ji můžete tady https://tickets.obsceneextreme.cz.

OBSCENE EXTREME 2024 - 25th anniversary

Trutnov - Czech republic

July 3.-7. 2024


••• We are the OEF. Outside All Boundaries. Forever. •••

Follow us l Sleduj nás:







---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine