DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 27. prosince 2024

Recenze/review - ASS TO MOUTH - Enemy of the Human Race (2024)


ASS TO MOUTH - Enemy of the Human Race
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Byl to starej bastard, který už měl všeho dost. Všechny ty negativní zprávy, politika, války, hnus a nenávist. Padlí kněží, reklamy plné lží. Sociální sítě, ze kterých vytéká jenom hnis a temnota. Záběry bouraček i sebevrahů. Už to nemohl vydržet, bolela ho hlava a nepomáhalo mu vůbec nic. Jenom kladivo, se kterým mlátil do zdi a potom hudba, u které se dokázal uklidnit. Štve vás faleš současného podivného světa? Potom bych vám doporučil death grindové maniaky ASS TO MOUTH z Polska a jejich zbrusu nové album "Enemy of the Human Race".

Mám to v sobě nastavené tak, že je hudba mojí nedílnou součástí. Podle nálady si dávkuji různé extrémní styly a abych pravdu řekl, tak mi vlastně pomáhá přežít. Jednou za čas potřebuji propláchnout mozek kyselinou. Podepisuji vám vlastní krví, že tahle deska je k tomu více než vhodná. Budete rozsekáni na kusy! 


Vážení přátelé krutosti a masakrů v hudbě, máte rádi kapely jako NASUM, PHOBIA, ROTTING SOUND, NAPALM DEATH, EXHUMED? Potom jste zde správně. Polští maniaci si dali pozor nejen na masivní a surový zvuk, ale i obal, který se také nebývale povedl. Někdy se jen tak toulám ulicemi se sluchátky na uších. Sleduji lidi a poslední roky mi připomínají zombie bez duše. Zachmuřené tváře, prázdný pohled, jako ovce, pochodující pomalu na porážku. A v jejich duších je chlad a temnota. Líbí se mi, jakým způsobem ASS TO MOUTH ke své hudbě přistupují. Jsou opravdoví, uvěřitelní, nekompromisní, přesto lze ve skladbách vystopovat jasné a zřetelné melodie. Celková nálada alba potom opravdu připomíná svět po jaderné katastrofě. Stačilo pár raket a naše těla jsou už jenom obrysy otištěné na zdi. Pokud žijete jako já, ve velkém průmyslovém městě, tak určitě víte, o čem píšu. Ranní smog vznášející se nad továrnou plnou chladných strojů a dávno mrtvých lidí. Pach smrti, atmosféra vzteku a beznaděje. Téhle smečce se tohle všechno povedlo promítnout i do nové desky "Enemy of the Human Race". Navíc, a to je věc, na kterou se občas zapomíná, se novinka opravdu velmi dobře poslouchá. Určitě to znáte. Je pátek a máte za sebou dlouhý pracovní týden. Kolik lidí vás vlastně naštvalo? Vynecháte raději večerní zprávy a otevřete si pivo. Zhasnete všechna světla a potom, když jsou vaše tělo i mysl totálně unavené, nastal čas na tohle album. Má v sobě totiž všechno pro pořádnou pařbu. Byl to starej bastard, který už měl všeho dost. Všechny ty negativní zprávy, politika, války, hnus a nenávist. Padlí kněží, reklamy plné lží. Sociální sítě, ze kterých vytéká jenom hnis a temnota. Záběry bouraček i sebevrahů. Už to nemohl vydržet, bolela ho hlava a nepomáhalo mu vůbec nic. Jenom kladivo, se kterým mlátil do zdi a potom hudba, u které se dokázal uklidnit. Masakrující, syrový a vztekem nasáklý death grindcore, který mám rozdrtí všechny kosti v těle! Apokalypsa lidské mysli!

Asphyx says:

He was an old bastard who'd had enough of everything. All the negative news, politics, wars, ugliness and hate. Fallen priests, ads full of lies. Social media that just oozes pus and darkness. Footage of car crashes and suicides. He couldn't take it anymore, his head hurt and nothing was helping. Just a hammer to bang on the wall and then music to calm him down. Does the falsity of this strange world annoy you? Then I would recommend death grind maniacs ASS TO MOUTH from Poland and their brand new album "Enemy of the Human Race".

I have it set in me that music is an integral part of me. Depending on my mood I dose myself with different extreme styles and to be honest it actually helps me survive. Every once in a while I need to flush my brain with acid. I'll sign with my own blood that this record is more than suitable for that. You will be cut to pieces!


Dear friends of cruelty and massacres in music, do you like bands like NASUM, PHOBIA, ROTTING SOUND, NAPALM DEATH, EXHUMED? Then you are right here. The Polish maniacs have not only paid attention to the massive and raw sound, but also to the packaging, which is also unprecedentedly good. Sometimes I just wander the streets with my headphones on. I've been people watching and the last few years remind me of zombies without souls. Grim faces, blank stares, like sheep marching slowly to the slaughter. And there's a coldness and darkness in their souls. I like the way ASS TO MOUTH approach their music. They are genuine, believable, uncompromising, yet clear and distinct melodies can be traced in the songs. The overall mood of the album then really resembles the world after a nuclear disaster. Just a few missiles and our bodies are just outlines printed on the wall. If you live like me, in a big industrial city, you'll know what I'm writing about. Morning smog hovering over a factory full of cold machines and long-dead people. The smell of death, an atmosphere of rage and despair. This pack has managed to translate all that into their new album "Enemy of the Human Race". Moreover, and this is the thing that is sometimes forgotten, the new album is really very easy to listen to. I'm sure you know it. It's Friday and you've had a long week at work. How many people have you actually pissed off? You skip the evening news and crack open a beer. You turn off all the lights and then, when your body and mind are totally tired, it's time for this album. Because it's got everything you need for a good party. He was an old bastard who'd had enough. All the negative news, politics, wars, shit and hate. Fallen priests, ads full of lies. Social media that just oozes pus and darkness. Footage of car crashes and suicides. He couldn't take it anymore, his head hurt and nothing was helping. Just a hammer to bang on the wall and then music to calm him down. Massacring, raw and rage-soaked death grindcore that crushes every bone in my body! The apocalypse of the human mind!



tracklist:
01. The Underdog 
02. Model Citizen 
03. Hang Those Bastards 
04. The Underground 
05. Nazi Pig 
06. You'll Choke With Your Own Shit 
07. Vomit Disaster 
08. XXI 
09. One Step From Hell 
10. Authority 
11. Modern Slaves 
12. Grindcore Screwed My Life 
13. Brainwash 
14. Nuclear Winter



KNIŽNÍ TIPY - Dům bez vzpomínek - Donato Carrisi (2024)


Dům bez vzpomínek - Donato Carrisi
2024, Vendeta

Kdysi dávno, když jsem začal studovat v Plzni, tak jsme potkali s kamarádem v jedné hospodě dvojici slečen, které chodily na lékařskou fakultu. Jedna chtěla být psycholožkou a jako koníčka měla hypnózu. Pamatuji si, že se nás zeptala, jestli bychom to nechtěli zkusit. Kamarád usnul během několika okamžiků a bylo v tom něco tajemného a podivného, když mumlal a protáčely se mu panenky. Celé to působilo až děsivě. Ptala se ho na různé otázky z dětství a on odpovídal tlumeným, zastřeným hlasem. Budoucí paní doktorka byla hodně zvědavá na jeho sexuální zážitky a představy. Několikrát si sedl a celý zpocený a rozrušený mluvil o věcech, které měly zůstat raději jen v jeho hlavě. Když se potom probudil, vůbec nic si nepamatoval. Šel jsem po několika minutách také na řadu, trošku vyděšený z toho, co na sebe prozradím. Ale vůbec se mě nepovedlo uspat.

Pietro Gerber je nejlepší hypnotizér ve Florencii a policie se na něho obrátí, protože v lese, v Pekelném údolí je nalezen chlapec, který si nic nepamatuje. V tomto případě proběhne uspání dobře. A začne se před vámi odehrávat velmi napínavý a děsivý příběh. Opět jsem, jak je mým dobrým zvykem, začal druhým dílem. Vždycky si koupím někde nějakou knihu ve slevě, přečtu si ji a potom jsem mnohdy překvapený, že existuje ještě několik dalších dílů. Inu, mám na to štěstí, ale nevadí. Důležité je, že mě Donato Carrisi baví. Dal jsem obě knihy manželce pod stromeček k vánocům, samozřejmě s tím, že si všechno také přečtu. A protože podobných dárků bylo letos hodně, dostalo se mi toho privilegia si Dům bez vzpomínek přečíst jako první. A musím říct, že ve mě probudil spoustu pocitů. On je autor velmi dobrý psycholog a zná temné stránky lidské duše. 

A tak jsem se zase toulal s manželkou v lesích, užíval si vánoční náladu. U nás doma probíhají svátky v klídku a pohodě. Žádný stresy, ty máme zakázané. Povídáme si o knížkách, o životě, o dětech. Řešíme obyčejné věci všedních dní a jsme za to hrozně vděční, protože tenhle rok byl opravdu velmi náročný. Manželka podstoupila dvě náročné velké operace. Vše dopadlo dobře, ale pravdou je, že v nás bude ještě nějaký čas takový ten zvláštní neklid a stres. Možná právě proto nám nevadí, že je sychravo, že prší, jako každý rok v Plzni v tento čas. Nadýcháme se studeného vzduchu, žena si zaleze pod deku a já do svého křesla. Děti mají dávno své kamarády a aktivity. Už jsou dospělé a jsme na ně opravdu hrdí. Od Donata Carrisiho jsem četl celou řadu Našeptávače, bylo to moje první setkání s autorem. Získal si mě svojí opravdovostí, uvěřitelností i stylem, jakým píše. 

Nikdy jsem vlastně nepátral o tom, jestli je hypnóza uznávaná lékaři nebo je to spíše oblast, ve které se pohybují šarlatáni, ale co vím dobře je, že by lidé v sobě neměli svoje problémy tutlat, nechat se jimi požírat. Ona je tahle detektivka opět i takovým hodně zajímavým materiálem k zamyšlení. Navíc, jakmile se jedná o děti, je to vždycky bolestivé. Myslím si, že lidé, co vyrůstali v pohodových rodinách, nedokáží šikanované a trápené pochopit. Co je iluze, co je sen? Co krutá pravda? Náš mozek je stejně hodně zajímavé zařízení. Čtení je pro mě způsobem, kdy jej udržuji stále v pohotovosti. Nechce se mi ještě rezignovat a čumět tupě do obrazovek a nechat se pouze bavit. Jdu na to raději postaru, možná už dávno přežitě, ale rád nechávám svoji fantazii, aby pracovala, vznášela se, jen tak létala kolem. Tak to vidíte, co ve mě všechno tahle kniha probudila.

Asi bych vám doporučil, abyste si nejdříve přečetli první díl. Sice asi nevadí, když to uděláte jako já, ale pro pořádek. Jednou takhle ráno, když jsem se šel projít sám, jsem měl pocit, že vidím v lese nějakého kluka. Asi už blázním, není přeci možné, aby se tu takhle potuloval. Ne, fakt to byl jenom přelud. Pravdou ale je, že se mi Dům bez vzpomínek dostal hluboko do hlavy. Už jsem o vánocích přečetl tři knihy. A vy? Tak jedeme dál! Opatruje se, užívejte si pohodu a klídek. Nejlépe, jak jinak, než s knihou. Mějte se co nejlépe a zase za týden. Děkuji za pozornost. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Poslechneš si, co ti chci vyprávět… až do konce. V lese Pekelného údolí je nalezen zmizelý chlapec, když už v to nikdo nedoufal. Nicovi je dvanáct let a zdá se, že je v pořádku: někdo ho krmil, šatil, staral se o něj. Ale není možné zjistit, kdo to byl, protože Nico nemluví. Jeho vědomí je jako potemnělý dům, do něhož zdánlivě nelze proniknout.

Jediný, kdo by ho dokázal probudit, je uspávač dětí. Pietro Gerber, nejlepší hypnotizér ve Florencii, je povolán, aby prozkoumal Nicovu mysl a zjistil, co se mu stalo. A jakkoli se to zdá nemožné, Gerber to zvládne.

Podaří se mu odhalit spouštěč, který v Nicovi cosi uvede do chodu. Jenže když chlapcův hlas začne vyprávět příběh, Pietro Gerber pozná, že otevřel dveře zapomenutého pokoje. Chápe, že mu na záchranu Nica nezbývá moc času, a brzy se ocitne uvězněný ve spleti iluzí a lstí.

Protože zhypnotizovaný hlas patří tomu chlapci.

Ale příběh, který vypráví, je někoho jiného.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 26. prosince 2024

Recenze/review - ICON OF EVIL - Locust Cathedral (2024)


ICON OF EVIL - Locust Cathedral
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Otevřu dveře na ulici a obejme mě tma a nenávist. Celou noc jsem slyšel řev a nářek, skandování hesel. Měl jsem strach, rozzuřený dav nezná slitování. Teď tu leží mrtvá těla, roztrhaná na kusy. Oběšení, ukřižovaní, ponížení a znásilnění. Jakoby středověk nikdy neskončil. Stále toužíme po veřejných popravách, pořád nás fascinuje krev a násilí. Úplně stejný dojem mám i z druhého dlouhohrajícího alba polských tmářů ICON OF EVIL. Kapely, která přichází z absolutní tmy. 

Určitě znáte takový ten pocit, když sedíte u svého přehrávače a těšíte se na novou desku. Zhasnul jsem všechna světla a nechal chlad, aby vstoupil do mého pokoje. Novinka mě ihned přikovala na zeď. Z reproduktorů se na mě vyhrnula smršť, divoké a živelné tsunami. Tohle je přesně druh death metalu, který koluje i v mých žilách. Surový, nekompromisní, prašivý a ostrý  jako čerstvě nabroušený skalpel. 

 
Během poslechu se kolem vznáší takový ten mrtvolný zápach, který máme my, staří death metaloví psi tolik rádi. Základem je masivní a mocný zvuk (recorded, mixed and mastered in Soundscope Studio by Jarek Wysock), líbí se mi i démonický obal (All graphics, front cover, insert were designed by FLN, while layout is the work of Guliwer). Nezapomeňte si prostudovat i texty, které jsou velmi dobře napsané. Stejně jako skladby, které žhnou a pálí uvnitř a na povrchu jsou chladné jako ruka mrtvoly. Pokud máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, BEHEMOTH, VADER, BOLT THROWER, DEICIDE, HELLBASTARD, SACRILEGE ale i třeba MARDUK, tak jste zde správně. Poláci na to jdou postaru, poctivě a velmi uvěřitelně. Opravdu působí jako smečka prašivých psů, kteří se zocelili v nekonečné řadě pouličních bitek. Teď vás svojí hudbou roztrhají. V jednotlivých pasážích je pradávný vztek, syrovost, nakumulovaná nenávist. Zemřít můžete na tisíc způsobů. ICON OF EVIL vás pohřbí zaživa, zničí vás, smetou z povrchu zemského. Někdy mám pocit, že se celý svět kolem zbláznil, že se chováme spíše jako zvířata než jako lidé. Musím potom zmizet, ukrýt se do temné kobky a poslouchám právě alba, jako je "Locust Cathedral". Pomáhají mi přežít, doplňují mi energii. Otevřu dveře na ulici a obejme mě tma a nenávist. Celou noc jsem slyšel řev a nářek, skandování hesel. Měl jsem strach, rozzuřený dav nezná slitování. Teď tu leží mrtvá těla, roztrhaná na kusy. Oběšení, ukřižovaní, ponížení a znásilnění. Jakoby středověk nikdy neskončil. Stále toužíme po veřejných popravách, pořád nás fascinuje krev a násilí. Ostrý, surový, divoký a ryzí death metal, který vás roztrhá na kusy! Temnota se ukrývá v každém z nás! 


Asphyx says:

I open the door to the street and darkness and hatred embrace me. All night long I hear screaming and wailing, chanting slogans. I was scared, an angry mob knows no mercy. Now there are dead bodies lying here, torn to pieces. Hanged, crucified, humiliated and raped. As if the Middle Ages had never ended. We still yearn for public executions, still fascinated by blood and violence. I get the same impression from the second full-length album by Polish darkies ICON OF EVIL, a band that comes out of absolute darkness. 

I'm sure you know that feeling when you sit in front of your player and look forward to the new album. I turned off all the lights and let the cold enter my room. The novelty immediately had me pinned to the wall. A whirlwind, a wild and elemental tsunami came crashing out of the speakers at me. This is exactly the kind of death metal that runs through my veins. Raw, uncompromising, dusty and sharp as a freshly sharpened scalpel. 


While listening to it, there is that dead smell floating around that we old death metal dogs like so much. The basis is massive and powerful sound (recorded, mixed and mastered in Soundscope Studio by Jarek Wysock), I also like the demonic cover (All graphics, front cover, insert were designed by FLN, while layout is the work of Guliwer). Don't forget to check out the lyrics, which are very well written. As are the songs, which glow and burn on the inside and are as cold as a dead man's hand on the outside. If you like bands like MORBID ANGEL, BEHEMOTH, VADER, BOLT THROWER, DEICIDE, HELLBASTARD, SACRILEGE but also maybe MARDUK, then you are in the right place. The Poles go about it the old fashioned way, honestly and very believably. They really come across as a pack of mangy dogs who have toughened up in an endless series of street fights. Now they'll tear you apart with their music. There's an ancient rage, rawness, accumulated hatred in each passage. You can die a thousand ways. ICON OF EVIL will bury you alive, destroy you, wipe you off the face of the earth. Sometimes I feel like the whole world around us has gone mad, that we're behaving more like animals than people. Then I have to disappear, hide in a dark dungeon and just listen to albums like "Locust Cathedral". They help me survive, they replenish my energy. I open the door to the street and darkness and hatred embrace me. All night long I hear screaming and wailing, chanting slogans. I was scared, an angry mob knows no mercy. Now there are dead bodies lying here, torn to pieces. Hanged, crucified, humiliated and raped. As if the Middle Ages had never ended. We still yearn for public executions, still fascinated by blood and violence. Sharp, raw, savage and pure death metal that will tear you apart! The darkness hides in all of us! 


tracklist:
01. Locust Cathedral 
02. Verge of Collapse 
03. Cursed with Oblivion 
04. Colossus 
05. Creeping Corruption 
06. Dephts of Scorn 
07. We're the Plague 
08. Chain Reaction (Amebix cover)



Recenze/review - BECERUS - Troglodyte (2024)


BECERUS - Troglodyte
CD 2024, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

U některých mrtvol se čeká dlouhou dobu, než se uloží do chladné země. Leží v kovovém boxu na patologii a bývají ve značném stádiu rozkladu. Polámané kosti, rozdrcené lebky, stopy po násilí. Jakoby do nich byla otištěna bolest celého světa. Někdy se příčina smrti nepovede zjistit ani po dlouhé pitvě. Existuje jediný způsob. Musíte naslouchat šepotu nemrtvých. Možné to je pouze v případě, když u toho přehráváte nějakou dobrou death metalovou desku.

Italští BECERUS jsou zpět po třech letech a opět působí mocným, zničujícím dojmem. Recenzi na minulé album si můžete, stejně jako rozhovor, přečíst i na našich stránkách (odkazy naleznete dole pod článkem). U novinky mi opět stačilo několik poslechů, abych byl přikován na zeď. Masakr!


Celé moje stránky vznikly před osmi lety právě proto, abych podobné staroškolsky laděné death metalové nahrávky podporoval. Vždy mi byla příjemnější mrtvolná nálada prašivých hrobů, než dokonalé stroje na zabíjení. Italům se opět povedlo přenést ducha starých časů do dnešní podivné doby. Pánové to dělají velmi zkušeně, elegantně, s nadšením klasiků žánru. Pokud se vám líbí kapely jako DEICIDE, MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, OBSCENITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE a další surové smečky, jste zde správně. BECERUS si dali velký pozor na zvuk, který se opravdu povedl. Je syrový, masivní, chladný i temný. Praskají u něj kosti tlakem. Dahmer Art, který je znovu podepsán pod obalem, nadále drží krvavou linii. Líbí se mi a oceňuji i to, že se jedná přeci jen o trošku jiný styl, než bývá obvyklé. Hlavní je ale jako vždy hudba, která mokvá, páchne jako dávno uleželá mrtvola. Zasáhne vás velkou silou, smete vás z povrchu zemského. Skladby jsou napsány s jediným účelem. Totálně vás zničit, rozemlít na prach a potom hodit do špinavé stoky. "Troglodyte" je přesně tím druhem nahrávky, u které jsem nebyl ani chvilku na pochybách. Vše sedí perfektně na svých místech. Navíc se deska opravdu velmi dobře poslouchá. Tohle je krmivo pro všechny staré vzteklé psy, kteří ještě nezapomněli na to, jak má znít pravá apokalypsa. Žádné zbytečnosti, žádné pózy, ani přetvářka. Ale poctivý útok přímo na solar plexus. U některých mrtvol se čeká dlouhou dobu, než se uloží do chladné země. Leží v kovovém boxu na patologii a bývají ve značném stádiu rozkladu. Polámané kosti, rozdrcené lebky, stopy po násilí. Jakoby do nich byla otištěna bolest celého světa. Někdy se příčina smrti nepovede zjistit ani po dlouhé pitvě. Existuje jediný způsob. Hniloba, špína a smrt! Starý, prašivý, mokvající death metal, z chladných piteven!


Asphyx says:

Some corpses wait a long time to be placed in the cold ground. They lie in a metal box in the pathology department and are in a considerable state of decomposition. Broken bones, crushed skulls, signs of violence. It's as if the pain of the world has been imprinted on them. Sometimes the cause of death can't be determined even after a long autopsy. There's only one way. You have to listen to the whispers of the undead. The only way to do that is to play a good death metal record.

Italy's BECERUS are back after three years and once again they give a powerful, devastating impression. You can read the review of the last album, as well as the interview, on our website (links can be found below the article). With the new album, again, a few listens were enough to pin me to the wall. Massacre!


My whole website was created eight years ago just to support similar old school death metal records. I've always preferred the deadpan mood of dusty graves to the perfect killing machines. Once again, the Italians have managed to bring the spirit of the old days into today's strange times. The gentlemen do it very expertly, elegantly, with the enthusiasm of classics of the genre. If you like bands like DEICIDE, MONSTROSITY, CANNIBAL CORPSE, OBSCENITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE and other raw packs, you are here right. BECERUS took great care with their sound, which was really good. It's raw, massive, cold and dark. It's bone cracking with pressure. Dahmer Art, who is re-signed under the cover, continues to hold the bloody line. I also like and appreciate that this is a slightly different style than usual after all. But the main thing, as always, is the music, which is wet and smells like a long-ago corpse. It hits you with great force, sweeps you off the face of the earth. The songs are written with one purpose. To destroy you completely, to grind you into dust and then throw you into the dirty sewer. "Troglodyte" is exactly the kind of record that I never had a moment's doubt about. Everything fits perfectly in place. Moreover, the record is really very easy to listen to. This is fodder for all the old rabid dogs who haven't forgotten what a true apocalypse is supposed to sound like. No uselessness, no posturing, no pretence. But an honest attack on the solar plexus. Some corpses wait a long time before they're laid to rest in the cold earth. They're in a metal box in the pathology department, and they're in a considerable state of decomposition. Broken bones, crushed skulls, signs of violence. It's as if the pain of the world has been imprinted on them. Sometimes the cause of death can't be determined even after a long autopsy. There's only one way. Rot, filth and death! Old, dusty, swampy death metal, from the cold morgues!



about BECERUS on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Intro - Rise Of The Energumens 
02. Obfuscated By Imbecility 
03. Aggressive Illiterate 
04. Primordial Instinct 
05. Bestius 
06. Cacato 
07. Pathetic Bovine Humour 
08. Troglodyte 
09. Brosura 
10. Progressive Mental Retardation 
11. Serpicus Ebbeth Macagno 
12. Fat Laughters In Absolute Degradation 
13. Grunt 'Em All

band:
Mario Musumeci - Vocals
Giorgio Trombino - Guitars, Bass
Paul Bicipitus - Drums (and always hidden in the Cave)

středa 25. prosince 2024

Recenze/review - SARCOPHAGUM - The Grand Arc of Madness (2024)


SARCOPHAGUM - The Grand Arc of Madness
CD 2024, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že mě sleduje. Na náhrobku bylo napsáno, že zemřela již před mnoha lety. Otevřená rakev, hluboko v podzemí. Přemýšlel jsem, jaký si asi měla život. Komu všemu si ublížila? Bestie z dávných časů, která před chvílí otevřela oči. Je v nich zlo a nenávist. Zašeptá několik nesrozumitelných slov a potom vstane z hrobu. Jsem tu jen já, naprostá tma a špatné svědomí. Přecházím pomalu na druhou stranu a poslouchám nové album australských tmářů SARCOPHAGUM. 

Poslední roky je tamní scéna nebývale silná. Tahle smečka je projektem zkušených muzikantů z kapely GOLGOTHAN REMAINS. Jedná se o nahrubo nasekanou tmu, smíchanou se zkaženou krví. Jakoby se přede mnou opravdu probouzeli prokletí. V kostech se mi usadil chlad a smrt je zase jednou hodně blízko. 


Čtveřice dlouhých, táhlých a propracovaných skladeb přede mnou nejdříve plynula jako nějaká špinavá stoka plná mrtvých těl. Z riffů je cítit takový ten pradávný feeling, energie, nasbíraná mezi stíny. Dobře zpracovaný zvuk (Greg Chandler - mastering, Greg Wilkinson - mixing, mastering) i démonický obal (Khaos Diktator) dodávají desce na ještě větší uvěřitelnosti. Líbí se mi pochmurné, doomové nálady, které se vznáší během poslechu kolem jako mlha nad hřbitovem. V jednotlivých pasážích je takový zvláštní, těžko definovatelný neklid, který mě nutí, abych se k nahrávce neustále vracel. V "The Grand Arc of Madness" je něco magického, přitažlivého, tajemného. Znovu a znovu vstupuji do hrobky s nápisem SARCOPHAGUM a užívám si motivy, volně inspirované třeba takovými HERESIARCH, ULCERATE, IMMOLATION, INCANTATION, GORGUTS, SUFFERING HOUR a dalšími tmáři. Kapela má svůj jasný a zřetelný rukopis, nebojí se disonantních prvků, které jsou ale vloženy velmi citlivě a nijak nenarušují celkovou atmosféru alba. Naopak, nahrávka se opravdu velmi dobře poslouchá. Nejlépe v noci, když jsou mraky nízko a nemrtví se toulají ulicemi. Všichni už dávno víme, že peklo a zlo je ukryto v každém z nás. Záleží jen na tom, zda jej pustíme ven. Australané na své debutové dlouhohrající nahrávce dokazují, že démoni doopravdy existují. Stačí jenom nechat fantazii, aby tento fakt přijmula. Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl pocit, že mě sleduje. Na náhrobku bylo napsáno, že zemřela již před mnoha lety. Otevřená rakev, hluboko v podzemí. Přemýšlel jsem, jaký si asi měla život. Komu všemu si ublížila. Bestie z dávných časů, která před chvílí otevřela oči. Je v nich zlo a nenávist. Je tak lehké podlehnout jejímu kouzlu. Stejně jako téhle desce. Do krvavé mlhy zahalené, temné a drásající death metalové ozvěny! Ve stínech se ukrývá zlo! 

Asphyx says:

Every time I walked by, I felt like he was watching me. The tombstone said she died many years ago. An open casket, deep underground. I wondered what kind of life she must have had. Who had she hurt? A beast from long ago who had just opened his eyes. There's evil and hatred in them. She whispers a few unintelligible words and then rises from the grave. It's just me, total darkness and a guilty conscience. I slowly cross over to the other side and listen to the new album of Australian darkness band SARCOPHAGUM. 

The scene there has been unusually strong in recent years. This pack is a project of experienced musicians from the band GOLGOTHAN REMAINS. It is roughly chopped darkness mixed with corrupted blood. It's like the curses are really waking up in front of me. A chill has settled in my bones and death is once again very close. 


The four long, drawn out and elaborate songs first flowed before me like a dirty sewer full of dead bodies. The riffs give off that ancient feeling, an energy gathered between the shadows. The well crafted sound (Greg Chandler - mastering, Greg Wilkinson - mixing, mastering) and the demonic cover art (Khaos Dictator) make the record even more believable. I like the gloomy, doomy moods that float around like fog over a graveyard while listening. There's a strange, hard-to-define restlessness in certain passages that keeps me coming back to the record. There is something magical, alluring, mysterious about "The Grand Arc of Madness". I enter the tomb marked SARCOPHAGUM again and again and enjoy the motifs, loosely inspired by the likes of HERESIARCH, ULCERATE, IMMOLATION, INCANTATION, GORGUTS, SUFFERING HOUR and other obscurantists. The band has its clear and distinct signature, not afraid of dissonant elements, but they are inserted very sensitively and do not disturb the overall atmosphere of the album. On the contrary, the record is really very easy to listen to. Best at night, when the clouds are low and the undead roam the streets. We all have known for a long time that hell and evil is hidden in all of us. It's just a matter of letting it out. On their debut full-length, the Australians prove that demons do indeed exist. You just have to let your imagination embrace this fact. Every time I walked by, I felt like I was being watched. The tombstone said she died many years ago. An open coffin, deep underground. I wondered what kind of life she must have had. Who all she'd hurt. A beast from long ago who had just opened her eyes. There's evil and hatred in them. It's so easy to fall under its spell. Just like this record. A dark and shattering death metal echo, shrouded in a bloody mist! Evil lurks in the shadows!

úterý 24. prosince 2024

Recenze/review - DREAMING DEATH - Sinister Minister (2024)


DREAMING DEATH - Sinister Minister
CD 2024, Lavadome productions

for english please scroll down

Jednou se rozplynu ve věčnosti. Rozpadnu se v prach a stanu se jenom mlhavou vzpomínkou. Zatím na druhou stranu, za řeku Styx, občas nahlížím. A přemýšlím, jakou si s sebou vezmu muziku. Moje první setkání s metalem probíhalo na konci osmdesátých let minulého století. Není tedy divu, že mám dodnes rád kapely, které umí exhumovat staré hroby. Musejí to ale dělat opravdově, uvěřitelně a surově. S DREAMING DEATH jsem se setkal poprvé jedno mlhavé, sychravé ráno. 

Ihned jsem věděl, že pánové hrají přesně takovým tím démonickým způsobem, který mám na kapelách tolik rád. Starý, prašivý a zahnívající death metal je zde kombinován s ostře řezajícím thrash metalem. Stačilo několik společných setkání a moje vnitřnosti byly v jednom ohni. Musel jsem ale přidat pořádně hlasitost. 


Kapela je tvořena členy BEYOND MORTAL DREAMS a OATH OF DAMNATION, tedy zkušenými muzikanty, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Pokud jste někdy měli možnost drtit kosti ze starých prokletých hrobů, určitě víte, o čem píšu. Ve skladbách se zde potkávají vlivy POSSESSED, VADER, MORGOTH, VITAL REMAINS, PESTILENCE, SODOM, MASSACRE i MASTER. Na uvěřitelnosti všemu dodává masivní a špinavý zvuk (Andy Kite - Against the Grain Studio) i stylový obal (Jenglot Hitam). Zkrátka a dobře, fanoušci dostanou perfektně napsaný a složený materiál, který nejen že se velmi dobře poslouchá, ale navíc má v sobě takovou tu černou prokletou duši. Jako bych se vrátil po časové ose zpět, do doby, kdy byly pohřby do země samozřejmostí a démoni se toulali ulicemi. DREAMING DEATH nahráli desku, která je chladná a temná na povrchu a uvnitř žhne a pálí. Skladby mi připomínají vyvěrající sopku, která spala dlouhé roky v nečinnosti, aby nám letos ukázala svoji sílu. Po téhle nahrávce zůstává jenom spálená země a pořádně krvavá stopa. Pevně věřím, doufám, že tahle krypta vydá brzy další děsivé svědectví. Líbí se mi přístup, rukopis i celkový výraz. Za mě osobně, za starého psa, který hlídá vchod do podsvětí již několik dekád, nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž po okraj narvaná opravdovým metalem. Naleznete zde jak surové, drtivé melodie, tak i nahrubo nasekané tajemno a tmu. Beru do rukou kříž, obracím jej směrem dolů a kývám souhlasně hlavou. Jsme jedné krve, já i kapela. Dávám vysokou známku kvality! Jednou se rozplynu ve věčnosti. Rozpadnu se v prach a stanu se jenom mlhavou vzpomínkou. Než se tak ale stane, budu kapely jako DREAMING DEATH podporovat. Amen! Morbidní, prašivá, temná a chladná exhumace pradávné krypty! Surový death thrash metal par excellence!

Asphyx says:

One day I will dissolve into eternity. I'll crumble into dust and become just a vague memory. Meanwhile, on the other side, beyond the River Styx, I occasionally peer. And I wonder what music I'll take with me. My first encounter with metal was in the late 1980s. No wonder I still like bands that can exhume old graves. But they have to do it in a real, believable and raw way. I first encountered DREAMING DEATH one foggy, drizzly morning. 

I knew immediately that the gentlemen were playing in that demonic way that I love so much about bands. Old, dusty and rotting death metal is combined here with sharp cutting thrash metal. All it took was a few sessions together and my insides were on fire. I had to turn the volume up really high though. 


The band is made up of members of BEYOND MORTAL DREAMS and OATH OF DAMNATION, experienced musicians who know exactly what and how they want to play. If you've ever had the opportunity to crush bones from old cursed graves, you'll know what I'm writing about. Influences of POSSESSED, VADER, MORGOTH, VITAL REMAINS, PESTILENCE, SODOM, MASSACRE and MASTER meet in the songs here. The massive and dirty sound (Andy Kite - Against the Grain Studio) and the stylish cover (Jenglot Hitam) add to the believability. In short, fans get perfectly written and composed material that is not only very easy to listen to, but also has that black cursed soul to it. It's like being transported back in time, back to a time when burials in the ground were commonplace and demons roamed the streets. DREAMING DEATH have recorded a record that is cold and dark on the surface and glows and burns on the inside. The songs remind me of an erupting volcano that has been dormant for years, only to show us its power this year. All that remains of this record is scorched earth and a trail of blood. I firmly believe, I hope, that this crypt will soon bear further horrific witness. I like the approach, the handwriting and the overall expression. Speaking for myself, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades, I can't help but recommend the novelty. For it is packed to the brim with real metal. You'll find raw, crushing melodies as well as rough-hewn mystery and darkness. I take the cross in my hands, turn it downwards and nod my head in agreement. We are of one blood, the band and I. I give high marks for quality! One day I'll dissolve into eternity. I'll crumble into dust and become just a vague memory. But until that happens, I'll support bands like DREAMING DEATH. Amen! A morbid, dusty, dark and cold exhumation of an ancient crypt! Raw death thrash metal par excellence!


tracklist:
01. With The Blessing Of The Dead 
02. Corpse Flayer 
03. The Coin And The Rune 
04. Necrospell 
05. Sinister Minister

The Culprits:
Pahl Hodgson - Guitar & Vocals
Ross Duncan - Bass & Vocals
Matt ‘Skitz’ Sanders - Necro-Percussion



pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - CONDOLENCE - Dying (2024)


CONDOLENCE - Dying
CD 2024, Raw Skull Recordz, Into It Records

for english please scroll down

Moje srdce sevřela ve svých chladných dlaních smrt. Její oči byly bez emocí, bez svědomí. Pod krásnou tváří se ukrývala nenávist a nahrubo nasekané zlo. Už dlouhé roky se toulám v temnotě. Potkávám duše zemřelých, přízraky, které bloudí mezi naším a oním světem. Zde, na starém pohřebišti, ve stínu stoletých stromů, vyniklo debutové album holandských CONDOLENCE nejvíce. Je po okraj narvané špínou, hnilobou a ozvěnami z nekonečných močálů nicoty.

Pokud se o death metal zajímáte hlouběji, tak určitě víte, že tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1989. V roce 1990 došlo k vydání demonahrávky "Pernicious Segregation", která tenkrát, pokud se nepletu, byla pouze na kazetě. Vše je znovu nahráno a přidáno bylo 8 nových, nikdy nevydaných skladeb. Máte tak možnost se vrátit po časové ose zpět, do dob, kdy se pohřbívalo do země a death metal byl prašivý a ostrý jako břitva. 


CONDOLENCE jsou věrni základním myšlenkách death metalu, hrají poctivě, uvěřitelně, s takovým tím pravověrným a ortodoxním nadšením a opravdovostí. Letošní album je tak nejen takovým dárkem pro všechny opravdové fanoušky, ale i důkazem, že tahle smečka bude navěky zapsána ve starých archívech krvavým písmem. I když je hudba stará a připomíná prach usazující se postupně v prašivých rakvích, tak je nebývale pestrá, svěží a zajímavá. Pánové si, jako zkušení bardi, dali hodně záležet na zvuku, který je masivní, divoký a studený zároveň. A když zazní zvon, svolávající k bohoslužbě za nově zemřelého, věřím kapele úplně všechno. Znovu musím napsat, jsme jedné krve a tu nelze, jak je všeobecně známo, jen tak vyměnit. Jako bych opravdu seděl zavřený v dávno opuštěných katakombách a proséval mezi prsty prach svých předků. Pohybuji se mezi stíny od doby, kdy Holanďané nahráli své první demo a jako starý pes se musím poklonit jejich tvorbě. Jsem moc rád, že nové album vzniklo. Troufám si tvrdit, že bude v mé sbírce zaujímat čestné místo. Navíc, a to je pro mě jako vždy velmi důležité, mě baví "Dying" poslouchat. A není to jen díky nostalgii, která na mě samozřejmě také působí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Morbidní riffy, chorobný vokál, zabijácké bicí. K tomu nezaměnitelná mrtvolná a hnilobná atmosféra. Máte rádi mlhavá rána na hřbitově? Užíváte si dlouhé noci v márnici? Potom neváhejte ani chvilku. Hraje se tu pro vás, i pro všechny nemrtvé. Chladný a syrový death doom metal, u kterého se budete toulat mezi naším a oním světem! Hnilobné ozvěny ze záhrobí! 

Asphyx says:

My heart was clasped in the cold hands of death. Her eyes were without emotion, without conscience. Beneath the beautiful face was hatred and coarsely chopped evil. I have been wandering in darkness for years. I meet the souls of the dead, ghosts that wander between our world and the next. Here, in an old burial ground, in the shade of centuries-old trees, the debut album of the Dutch CONDOLENCE stood out the most. It is packed to the brim with filth, rot and echoes from the endless swamps of nothingness.

If you're into death metal, you'll know that this pack dates back to 1989. 1990 saw the release of the demo "Pernicious Segregation", which at the time, if I'm not mistaken, was only on cassette. Everything has been re-recorded and 8 new, never released tracks have been added. This gives you a chance to go back in time, back to the days when death metal was buried in the ground and death metal was dusty and razor sharp. 


CONDOLENCE are faithful to the basic ideas of death metal, they play honestly, believably, with such a true and orthodox enthusiasm and sincerity. This year's album is not only such a gift for all true fans, but also a proof that this pack will forever be written in the old archives in bloody writing. Even though the music is old and reminiscent of dust gradually settling in dusty coffins, it is unusually colourful, fresh and interesting. The gentlemen, as experienced bards, have put a lot of thought into the sound, which is massive, fierce and cold at the same time. And when the bell rings, calling for a service for the newly deceased, I trust the band completely. Again, I must write, we are of one blood, and that blood, as is well known, cannot just be replaced. It is as if I were really sitting locked in long-abandoned catacombs, sifting the dust of my ancestors through my fingers. I've been moving among the shadows since the Dutch recorded their first demo and like an old dog I have to bow to their work. I'm so glad the new album has been made. I dare say it will take pride of place in my collection. Moreover, and this is as always very important for me, I enjoy listening to "Dying". And it's not just because of the nostalgia, which of course also affects me. Everything here fits perfectly in its place. Morbid riffs, sick vocals, killer drums. Plus the unmistakable dead and rotten atmosphere. Do you like foggy mornings in the cemetery? Do you enjoy long nights in the morgue? Then don't hesitate a moment. It's for you, and for all the undead. Cold and raw death doom metal that will make you wander between our world and the next! Rotten echoes from beyond the grave!


tracklist:
01. Realm Of The Dead 
02. Pernicious Segregation 
03. Dying 
04. Immortal Human 
05. Carnage Of The Dead 
06. Unperceptive Life (Sempiternal Deathreign Cover) 
07. Vanished Hope 
08. Condolence 
09. Many Ways To Die 
10. The Dead..Resurrect 
11. No Prospect 
12. The Zombies Rise 
13. The Dead..Ressurrect (Vegan-Redux)

band:
Thomas Luijken - Guitars
Marc Ouwendijk - Guitars, Bass
Ric Brand - Drums
Mick Boogerd - Vocals



Recenze/review - GOREBRINGER - Condemned to Suffer (2024)


GOREBRINGER - Condemned to Suffer
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Kapely, která hraje melodický death metal takovým zvláštním  a zajímavým způsobem. 

Všímavý a pečlivý čtenář ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Její předchozí album "Terrified Beyond Measure" (recenze je odkazována dole pod článkem) bylo nejen stylovým, k dokonalosti vybroušeným drahokamem, ale i poctivě odvedenou prací. I letos pánové pokračují ve své energické, temné a chladné jízdě. Opět se jedná o zásek, který vás nenechá ani chvilku v klidu. 


Abych pravdu řekl, tak mě nová deska doslova pohltila. Její podmanivá, mrazivě neotřelá atmosféra ve mě vyvolala velké množství emocí. Stačilo několik poslechů a byli jsme spolu s kapelou naladěni na úplně stejnou vlnu. A to i přesto, že si v tomhle stylu velmi pečlivě vybírám. "Condemned to Suffer" je jako ledový vichr ze severu, jako zvedající se tsunami. Nezůstává po něm nic, jenom zničená a spálená země. Skladby mají v sobě takový zvláštní neklid, zároveň jsou náležitě heavy a syrové. Není to ale jenom melodický death metal, který je sice základem, ale přidávána je taková ta chladná black metalová aura. Pokud bych měl tvorbu této smečky k někomu připodobnit, volil bych kapely jako AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Už jste někdy vylezli na nějakou vysokou skálu? A dívali jste se dolů, vznášeli jste se, létali, padali po zádech do hlubiny? Tak ani nemusíte, z nového alba mám velmi podobný dojem. Líbí se mi zvuk, obal, oceňuji takovou tu klasickou poctivost, se kterou muselo být nové album nahráváno. Znáte to, jsem starý pes, který se snaží podporovat opravdovou, upřímnou a reálnou muziku. A téhle smečce věřím každý tón, melodii i notu. Jsme stejné krve, chce se mi řvát do větru. Stíny se pomalu prodlužují, mraky jsou zase nízko a na mě padá spánek. Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Mocné, démonické ozvěny z temných melodických black death metalových snů!


Asphyx says:

The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream comes back to me with regularity and cruelty. I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. A band that plays melodic death metal in such a strange and interesting way. 

The observant and careful reader knows that we have already covered this band once. Their previous album "Terrified Beyond Measure" (review linked at the bottom of the article) was not only a stylish gem, polished to perfection, but also a job well done. This year, the gentlemen continue their energetic, dark and cool ride. Once again, this is a hit that won't leave you wanting for a moment. 


To be honest, I was literally absorbed by the new album. Its captivating, frosty and novel atmosphere evoked a lot of emotions in me. Just a few listens and the band and I were on the same page. And that's even though I choose very carefully in this style. "Condemned to Suffer" is like an icy blast from the north, like a rising tsunami. It leaves nothing but a scorched and scorched earth. The songs have a strange restlessness to them, at the same time they are properly heavy and raw. It's not just melodic death metal though, which is the base, but there is this cold black metal aura added. If I had to compare the work of this pack to someone, I would choose bands like AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Have you ever climbed a high rock? And have you looked down, floated, flown, fallen on your back into the depths? Well, you don't have to, I got a very similar impression from the new album. I like the sound, the cover, I appreciate the classic honesty with which the new album had to be recorded. You know, I'm an old dog trying to promote real, honest and real music. And I trust this pack with every note, melody and note. We're of the same blood, it makes me want to scream into the wind. The shadows are slowly lengthening, the clouds are low again and sleep is falling on me. The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream returns to me with regularity and cruelty. In it, I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. Powerful, demonic echoes from dark melodic black death metal dreams!


Recenze/review - GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure (2022):

neděle 22. prosince 2024

Recenze/review - SCYTHROW - Blameless Severed Extremities (2024)


SCYTHROW - Blameless Severed Extremities
CD 2024, Awakening Records

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovala mrtvá těla pokrytá pavučinami. Jejich pohledy plné strachu a utrpení. Rád jsem trávil dlouhé hodiny v márnicích, na hřbitovech a uprostřed temných katakomb. Pokaždé, když jsem byl v záhrobí dostatečně dlouho, uslyšel jsem šepot nemrtvých. Vyprávěli mi svoje příběhy o tom, jakým způsobem zemřeli. Zrovna sedím v jedné staré kobce. S nápisem SCYTHROW nad vchodem. A užívám si mrtvolně chladnou atmosféru.

Tahle smečka je z Finska a ctí bezezbytku všechna psaná i nepsaná pravidla pravého, ryzího death metalu. Syrové melodie se zde potkávají s chorobným vokálem a takovou tou starodávnou patinou. Jedná se o třetí dlouhohrající album kapely a také o zásek, který se vám dostane ihned do hlavy. Alespoň u mě, starého death metalového psa, tomu tak bylo. 


Jakoby kapela přivezla do mého pokoje, ve kterém novinku "Blameless Severed Extremities" poslouchám, náklaďák plný prašivých kostí. Dostanu do rukou kladivo a spolu s těmito finskými maniaky musím vše rozdrtit na prach. Hudba nám hraje do rytmu úderů a já si naplno užívám nejen temné nálady, které se vznášejí všude kolem, ale i krví nasáklé momenty. Jako bych se procházel po starém pohřebišti, na kterém jsou pochováni prokletí. Pánové nezapřou svoje thrash metalové kořeny, ale jinak jsou základem jejich tvorby odkazy na smečky jako DEATH, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, BOLT THROWER. Samozřejmě s tím, že SCYTHROW přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Pochválit musím masivní, dobře čitelný a zároveň plesnivý zvuk (produced, mixed, and mastered by Arttu Muukkonen). Zajímavý a stylový je i povedený obal (Apostle Ink). Zkrátka a dobře, pokud jste jako já fanoušci nahrubo nasekané tmy, dlouhých stínů, močálů plných mrtvol, opuštěných jatek i piteven, tak neváhejte ani chvilku. Nová nahrávka je totiž velmi dobře napsaná, má v sobě potřebný drive i sílu. Navíc, a to je nakonec vždy stejně nejdůležitější, mě baví desku poslouchat a rád se k ní vracím. Neznám nic lepšího, než se zavřít před současným podivným světem do nějaké prašivé kobky a poslouchat tohle album. Myslím si, že mi to určitě potvrdí všichni démoni i prokletí. Vždycky mě fascinovala mrtvá těla pokrytá pavučinami. Jejich pohledy plné strachu a utrpení. Rád jsem trávil dlouhé hodiny v márnicích, na hřbitovech a uprostřed temných katakomb. Čerstvě exhumovaná, stará prašivá death metalová rakev! Mrtvolná hudba pokrytá vrstvou pavučin! 

Asphyx says:

I've always been fascinated by dead bodies covered in cobwebs. Their looks of fear and suffering. I loved to spend long hours in morgues, cemeteries and dark catacombs. Every time I was in the beyond long enough, I heard the whispers of the undead. They told me their stories of how they died. I'm sitting in an old dungeon right now. With a sign that says SCYTHROW over the entrance. And I'm enjoying the deathly cold atmosphere.

This pack is from Finland and they honor all the written and unwritten rules of true, pure death metal. Raw melodies meet sick vocals and that old-time patina. This is the band's third full-length album and also a hit that gets into your head immediately. At least for me, an old death metal dog, it did. 


It's as if the band brought a truckload of mangy bones into my room, where I'm listening to the new "Blameless Severed Extremities". I get my hands on a hammer and I have to smash it all to dust with these Finnish maniacs. The music plays to the rhythm of the beats and I fully enjoy not only the dark moods floating around, but also the blood-soaked moments. It's like walking through an old burial ground where the cursed are buried. The gentlemen don't deny their thrash metal roots, but otherwise the references to packs like DEATH, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, BOLT THROWER are the basis of their work. Of course, with SCYTHROW adding a large portion of their own ideas and inventiveness. I have to praise the massive, clear and at the same time mouldy sound (produced, mixed, and mastered by Arttu Muukkonen). The hilarious cover art (Apostle Ink) is also interesting and stylish. In short, if like me you're a fan of rough-hewn darkness, long shadows, swamps full of corpses, abandoned slaughterhouses and morgues, don't hesitate a moment. The new record is very well written and has the necessary drive and power. Moreover, and this is always the most important thing in the end, I enjoy listening to the record and I like coming back to it. I don't know anything better than to shut myself away from the current weird world in some dingy dungeon and listen to this album. I think all the demons and curses will surely confirm that for me. I've always been fascinated by dead bodies covered in cobwebs. Their looks of fear and suffering. I loved spending long hours in morgues, cemeteries, and in the middle of dark catacombs. A freshly exhumed, mangy old death metal coffin! Dead music covered in a layer of cobwebs!



Tracklist:
Reluctant Possession
Kinemortophobia
Nerve Rot
Necrotic High
Blameless Severed Extremities
The Remorse Declines
Bare Bones
The Fatal Point of Closure

Line-up:
Markus Erling – Guitar, Vocals
Arttu Muukkonen – Guitar, Backing Vocals, Synths
Nuutti Myllynen – Bass, Synths
Benjamin Niemelä – Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý osmý - Metalová apokalypsa s CENTINEX


Příběh čtyř stý osmdesátý osmý - Metalová apokalypsa s CENTINEX

Mám dodnes některé knihy spojené s konkrétními deskami. Na náslechy do Music Records jsem chodil pravidelně, stejně jako do knihovny. Problém byl, že ve vědecké moc beletrie neměli. Přihlásil jsem se sice i do městské v Plzni, která byla skvěle zásobena, ale Stephen King byl natolik úspěšný a čtený autor, že jste museli na jeho knihy pokaždé hroznou dobu čekat. Jak známo, tak trpělivost není zrovna vlastnost, která k mládí patří. Ale poradil jsem si. V antikvariátu u Synagogy se vystřídalo několik děvčat. Pokaždé, když přišla nová, hodně jsem jí lichotil, dělal na ní oči a ona mi potom schovávala výtisky s přednostním právem koupě. Zrovna sedím na lavičce na náměstí. Kolem chodí mladé studentky a v mém discmanovi hraje nová deska CENTINEX "Reborn Through Flames". Podupávám si do rytmu a hudba se mi dostává pomalu do podvědomí. Jak se máš? Zeptá se mě jedna holka. Nejdřív nevím, o koho jde, protože stojí proti sluníčku.

Potom si začnu pomalu, opravdu velmi pomalu vzpomínat. Byli jsme spolu na nějaký akci, dole pod pódiem. Je oblečená podle takové té divné módy, která byla na holkách hrozně hezká. Metalistka a grunge zároveň. Dlouhé, až pod zadek vlající vlasy. Sedne si vedle mě a začne vyprávět. Nebýt tak hezká, tak si asi sluchátka nesundávám, ale protože se mi líbí její úsměv, přikývnu a vnímám jí. Vypráví mi o sobě a jsem trošku napnutý a ostražitý. Za poslední měsíce jsem potkal tolik divných lidí, co jindy ne. Studenti byli sice chytří ve svých oborech, ale mnohdy na tom byli se sociální inteligencí jako vesnický voříšek na výstavě pudlů. Povídala mi něco o svém klukovi, že už to není ono, že se s ním asi rozejde. Naučil jsem se na podobné otázky neodpovídat, nekomentovat. Někdo mi nedávno říkal, že to vypadá tajemně a záhadně a že se jim líbí, že nikoho nehodnotím, nekritizuji. Ale bylo to trošku jinak. Nevěděl jsem moc, co říct. Nemám přeci patent na rozum. A tak jsem seděl, poslouchal a pak mě nenapadlo nic jiného, než se jí zeptat,  jestli půjde na pivo.

Zalezeme do nejbližšího sklepa. Hospody si začaly být hrozně podobné. Rádoby starý styl, běžky na zdi, servírky, co je to nebaví, ale usmívají se křečovitě, protože vole, je ten kapitalismus. Majitelé stále nosili vínová saka a ponožky v sandálech. Naše paní, co nám nosila pivo, měla ještě velkou trvalou, silný make up a křečové žíly. Moje spolužačka, která prolezla jako já hustým sítem prvních dvou let na strojárně, pořád mluvila. Pila normálně pivo, jak už to holky z menších měst dělaly. Byla mi moc sympatická. Bydlela na stejné koleji, jako já s blondýnkou a často jsme se potkávali. Kluci na ní letěli, ale znáte to, ona chtěla toho pravého, asi prince v bavoráku, nevím. Vím jen, že byla odněkud od Domažlic, ale jméno ze mě nedostanete. Marta? Maruška. Dobře, Maruška tedy. Ptala se mě na školu a já nevěděl, co jí odpovědět. Co  jsem se naučil na zkoušky a zápočty, jsem odchodem z budovy úspěšně zapomínal. Mě bavili spisovatelé s rozervaným duchem, sci-fi i thrillery. A samozřejmě muzika. Zkusím tedy raději stočit náš hovor na kapely. 

Byla to taková obyčejná holka, co se asi kdysi svezla s davem. Chodila s někým, kdo ji k metalu přivedl a tak nějak jí to zůstalo. Obligátní otázka, co se jí líbí, vyzněla nejdřív do ztracena. Ještě mi musela říct o jednom klukovi ze čtvrťáku, že toho by jako jo, ale že on o ní vůbec nejeví zájem. Pak jsme začali s Manowar, pokračovali s Metallicou a Slade. Postupně přidávala jména a já si říkal, že je škoda, že nepokračovala, že se o muziku nezajímá víc aktivně. Potom si pro mě přišla blondýnka, sedla si k nám a tulila se, jako kdyby jsme spolu zrovna začínali. Rozhovor se rozjížděl, bylo čím dál tím víc veselo a už jsme měli všichni upito. Panáka? Všichni kývnou na souhlas a když přistane první runda rumu, ošklíbáme se a děláme brrr. Jde se do ulic, občas se křičí a ruší klid normálních občanů. Já a dvě holky, nadšení z toho, že jsme mladí a můžeme dělat rotyku. Občas se mi to stávalo. Jen tak se opít uprostřed týdne, když ještě zbývají peníze na jídlo nebo jsem bral na brigádě. Už jsem nebyl tak divoký,  jako dřív, už jsem se víc hlídal, ale přesto. Láhev rumu, koupená jen pro mě. Stojím na kandelábru ve vilové čtvrti, co je kousek od kolejí a řvu z plných plic. Pomalu se stmívá.

Uděláme party, řekne Maruška a hned běží dolů na bar, aby nakoupila. A už se to houfuje, už se to ví. Z pokojů vylézají zombie, někteří již v pyžamech a nočních košilích. Narychlo se převlékají, to ale dělají jen ty stydlivé. Některé dívky přijdou jen v kalhotkách a triku. Každý něco přiveze, pak zavřou v baru, protože tam nikdo není, všichni jsou na našem patře a musí se přivézt sud, narazit jej a odstříkat první piva na břicha našich kolegyň. Občas se divím, jak některé slečny řádí, když nejsou pod dohledem kluků, co je nechaly doma, ve svých městech. Dostanu na starost hi-fi věž a protože oba posloucháme metal, tak tam rvu pod tlakem samý dobroty. Maruška má kupodivu poměrně dobrou sbírku a tak sedím v křesle, v jedný ruce pivo, v druhý doutníka, co mi někdo vnutil a na klíně mi sedí moje milá. Vypadáš jak Lemmy, řekne mi nějaká holčina z prváku a ve mě to zvedne takovou pýchu, že si na něj fakt začnu hrát. Následuje skoro hodina největších hitů Motorhead. Asi všichni tušíte, jak tahle kapela dovede rozproudit zábavu. Taková hubená si sundá vršek a tančí do půl těla. Zvedneme se a s klukama na ní lejeme pivo. Jsi naše pivní královna!

Můžou být tak dvě ráno, když přijde vrátná. Křičí na nás, ať toho necháme, nebo zavolá policii. Má staré kostkované šaty a kůži jako oškubaná krůta. Někdo jí to šeptá do ucha. Z jednoho pokoje se objeví mladej pán, co jsem ho ještě nikdy neviděl. Je v košili, kolem krku zlatej řetez a prej, copak paní, nespravilo by to pár bankovek. A z jedný kapsy vyndá štos a zašustí jí před očima. Paní zamrká očičkama, peníze si vezme a pak nám natvrdo ukradne lahev rumu. Inu, taky způsob, řeknu si a přeladím na ploužáky. Pak nějakej punk, střídám to, jak kdybych byl opravdu DJ, metalovej guru, co právě pořádá apokalypsu. Sem tam přijde nějaké slušnější dívka a jestli bych nemohl nějaký disko, ale normálně se jí vysmějeme. Takovýhle posílej do prdele, škrká mi do ucha Maruška. S chutí poslouchám. Koneckonců, je to její oslavička. Vedle mě usedne student z fakulty FAV, budoucí ajťák a taky metalista. Chválí výběr mé hudby a následně mi poblije knížku, kterou jsem neprozřetelně položil vedle na stolek. To si umyješ, chytnu ho pod krkem. Omlouvá se a tak  ho nechám jeho osudu. Večírek graduje.

Závody v plavání na chodbě, v krasobruslení, v párovém tanci, skoky ze židle na podlahu, na prkně od dveří surf po schodech. Disciplín je hodně a všechny si je ani nepamatuji. Slabší kusy začnou pomalu odpadávat, blondýnka mi řekne, že si jde lehnout. Doprovodím ji a dám pusu na dobrou noc. Končí to asi tak, jak má. Zůstane moje maličkost a Maruška. Je zpocená a vypadá jako divoženka. Sebere mi poblitou knížku, zaběhne do kuchyňky, opláchne ji vodou. Křičím na ní ne, ale ona mi knížku podá a řekne mi, ať čtu. Stoupnu si na židli, ukloním se a pak padnu na záda. Asi na chvilku omdlím, protože nejdřív vidím tmu a pak její obličej. Sedí mi na břiše a sklání se nade mnou. Políbí mě a protože jsem jednak opilej a jednak omráčenej, tak si to nechám líbit. Potom mi to ale secvakne a sundám ji dolů. Co děláš? Pustím do repráků CENTINEX a řvu jejich texty. Ona se zvedne na nohy a naštvaně hází hlavou. Potom tančí. A je to tanec, který se asi kdysi dávno prováděl kolem ohňů. Je vášnivá, ale i smutná, je krásná, i děsivá. Možná to mám všechno pokřivené chlastem, ale připomíná mi mladou čarodějnici, možná upírku. Sednu si znovu do křesla a dívám se na ní. Jsem na sebe zase hrozně hrdej, že jsem se nespustil. Tedy, na rovinu, jsem tak opilej, že mě zachránil spíš chlast, než svědomí. Je to tak dobře, měl bych hrozný výčitky.

Paří dál a trvá to nekonečně dlouho. Nebo ne? Vlastně ani nevím. Padne potom na zem, vyčerpaná. Zvednu ji a odnesu do jejího pokoje, vedle leží spolubydlící z Moravy a má poblitý peřiny. Nechám je tam, vrátím se a sedím na chodbě do té doby, dokud nepřijde vrátná a nechce po mě další peníze. Žádné nemám, nejsem syn bohatých rodičů, neznám žádné zbohatlíky ani podnikatele. Vypnu věž, vše nechám tak, jak to leží a válí se po zemi, sbalím si žebradlo, mokrou knihu i CD CENTINEX. Venku prší, dívám se chvilku z okna a potom usnu na židli. S hlavou na stole mě najde ráno moje milá. Ty vypadáš, řekne mi a přitom má sama vlasy rozcuchané, šminky rozžmoulané po celém obličeji. Přesto jí to hrozně sluší. Můžu k tobě, zeptám se a ona po nás obou chce, abychom šli do sprchy. Snažím se být za vtipálka a lezu za ní do sprchového koutu. Jenže uklouznu, narazím si zadek i loket. Směje se mi. 

Usneme v objetí a naše apokalypsa plná metalu a CENTINEX skončí, jako všechny tehdejší akce. Šílenou kocovinou a hledám toho, kdo co provedl. Maruška vydrží na koleji docela dlouho. Pak mám pocit, že jí škola nebaví snad ještě víc než mě. Vrátí se domů, ke svému klukovi, urovnají své lehké spory a pokud vím, tak žijí a budou žít šťastně až do smrti. Ožralé metalové pohádky je konec. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine