Myslím si, že nastal čas, řekl mi vrásčitý stařec, který hlídal bránu do záhrobí celý svůj život. Na jednom starém hřbitově, mezi zdánlivě opuštěnými hroby, se začaly před nějakým časem dít podivné věci. Ze země vylézaly přízraky, z márnice se ozýval řev i nářek nevinných. Nemrtví se už nemohli dívat na náš prokletý svět. Na násilí, na nenávist, na zbytečné války, na všechnu tu bolest, kterou si neustále způsobujeme. Přišli se pomstít, zničit nás, spálit, abychom začali znovu. A jako kulisa jim k tomu hraje nové album francouzských tmářů TALES OF BLOOD.
Minulou nahrávku "Stuffing the Graveyard" z roku 2019 jsem poslouchal vždy velmi rád a s chutí se k ní stále vracím. Je totiž po okraj narvaná poctivým, prašivým death metal z devadesátých let minulého století. Je nastaveným zrcadlem našich zvrácených myšlenek. Pokud máte chuť, přečtěte si recenzi i rozhovor, oboje je odkazováno dole pod dnešním článkem. Novinka je volným pokračováním. Surovou exhumací starých, prokletých hrobů.
Mám podobný staroškolský death metal v krvi. První desky v tomto stylu jsem poprvé slyšel na konci osmdesátých let. Jsem pravověrný fanoušek, který celý život podobné nahrávky sbírá a jako takový se musím novince "Breath of Repugnance" poklonit. Je v ní totiž obsaženo všechno, co mám v tomhle stylu rád. Krutost i chlad, tma i vztek, špína i patina. Album má masivní, zcela zničující zvuk (Mixed by Pierre & Célia, Mastering by David (Secret Place Studio)). Stylový je i velmi povedený a dobře zapamatovatelný motiv na obalu (Arnaud Maniak). Zkrátka a dobře, bylo splněno vše k tomu, abych se spokojeně kýval do rytmu, abych za tmy vyrážel za zvuků téhle desky na hřbitov a kopal tam další a další hroby. Máte rádi BOLT THROWER, GRAVE, BROKEN HOPE, MASSACRE, MASTER, OBITUARY, ASPHYX? Potom neváhejte ani chvilku. Dostanete nejen perfektně odvedené řemeslo, ale také spoustu mrtvolných, morbidních nálad. Navštívíte místa, na kterých se stala spousta děsivých věcí. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, jsou ostré i chladné zároveň. Album se navíc velmi dobře poslouchá (koneckonců, proto o něm také píšu). Pánové umí nejen bodnout do vnitřností, ale také vytvořit temné a děsivé nálady. Když se dívám poslední roky kolem sebe, tak se čím dál tím častěji do podobných márnic vracím. Nalézám v nich klid, užívám si veškerou tu prašivinu, zkaženou krev, hudbu, kterou mám rád celý svůj život. Pokud to máte nastavené stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku. Francouzi totiž odvedli skvělou práci po všech stránkách. Na jednom starém hřbitově, mezi zdánlivě opuštěnými hroby, se začaly před nějakým časem dít podivné věci. Ze země vylézaly přízraky, z márnice se ozýval řev i nářek nevinných. Nemrtví se už nemohli dívat na náš prokletý svět. Nemrtví vylézají z hrobů! Starý, poctivý, klasický death metal s krvavě temnou aurou!
Asphyx says:
I think the time has come, said the wrinkled old man who had guarded the gate to the beyond all his life. In an old cemetery, among the seemingly abandoned graves, strange things began to happen some time ago. Ghosts were crawling out of the ground, and from the morgue came the screams and cries of the innocent. The undead could no longer look upon our cursed world. The violence, the hatred, the unnecessary wars, all the pain we keep inflicting on ourselves. They came to take revenge, to destroy us, to burn us, to start over. And the new album by French darkies TALES OF BLOOD plays as a backdrop.
I've always enjoyed listening to their previous release, 2019's "Stuffing the Graveyard", and I keep coming back to it with gusto. For it is packed to the brim with honest, grimy death metal from the 1990s. It is a set mirror of our twisted thoughts. If you feel like it, read the review and interview, both linked below today's article. The new release is a loose sequel. A raw exhumation of old, cursed graves.
I have similar old school death metal in my blood. I first heard the first records in this style at the end of the eighties. I am a true fan who has been collecting similar records all my life and as such I have to bow down to the new release "Breath of Repugnance". It contains everything I love about this style. Cruelty and coldness, darkness and anger, dirt and patina. The album has a massive, completely devastating sound (Mixed by Pierre & Célia, Mastering by David (Secret Place Studio)). The very hilarious and memorable motif on the cover (Arnaud Maniak) is also very stylish. In short, everything has been fulfilled to make me sway contentedly to the beat, to head out to the cemetery in the dark to the sounds of this record and dig more and more graves there. Do you like BOLT THROWER, GRAVE, BROKEN HOPE, MASSACRE, MASTER, OBITUARY, ASPHYX? Then don't hesitate a moment. You'll not only get perfectly done craftsmanship, but also a lot of deadpan, morbid moods. You'll visit places where a lot of horrible things have happened. The songs are very expertly written, they are sharp and cold at the same time. The album is also very easy to listen to (after all, that's why I'm writing about it). Gentlemen can not only stab you in the guts, but also create dark and scary moods. When I look around the last few years, I find myself returning to similar morgues more and more often. I find peace in them, enjoying all the filth, the tainted blood, the music I've loved all my life. If you're as set on it as I am, don't hesitate a moment. Because the French have done a great job all round. In an old cemetery, among the seemingly abandoned graves, strange things began to happen some time ago. Ghosts were crawling out of the ground, and from the morgue came the screams and cries of the innocent. The undead could no longer look upon our cursed world. The undead are coming out of their graves! Old, honest, classic death metal with a bloody dark aura!
Sestupuji pomalu do podzemí a nasávám pach hniloby. Po stěnách stéká hnis a z nekonečných chodeb se ozývá řev bestie. Ještě před chvílí to byla obyčejná seance několika lidí, kteří se pokoušeli vyvolat temné síly. Něco se pokazilo. Jakoby nám démoni dávali na vědomí, že si s nimi nemáme zahrávat. Teď bloudím v temnotě a poslouchám u toho debutové EP francouzských maniaků INFERNALIVM. Moc dobře vím, že budu obětován, moc dobře vím, že mě proklejí a roztrhají na kusy.
Death metal má mnoho podob a ten, který nám předkládá tato kapela, tak je temný, ošklivý a blasfemický. Zahraný surově, opravdově a uvěřitelně. Nezbývá nic jiného, než exhumovat další hrob a vytáhnout mrtvolu zvráceného kněze na světlo. Bude spálen na popel, stejně jako já, když poslouchám "Conquering the Most High".
Pod kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti ze smeček jako Novae Militiae, Merrimack, Benighted, a Ritualization a spousty dalších. Tentokrát se jedná o pravověrný, prašivý kov smrti, volně inspirovaný kapelami jako MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION. To ale není důležité. Hlavní je, že jsou skladby velmi dobře napsány, že mají povedený, masivní a ostrý zvuk, že je na obalu motiv, který ve mě evokuje příchod Satana na zem. Tohle téma je i obsahem textů. Dostanete prvotřídní esenci temnoty, absolutního zla i špínu, posbíranou na starých hřbitovech. Kapela má, i přesto, že se jedná o prvotinu, svůj rukopis a výraz. Pro mě je potom důležité, že jim věřím každý riff, motiv, melodii. Rád a často se procházím po starých pohřebištích a čtu si jména na náhrobcích. Někdy, když vejdu do dávno opuštěných kostelů, kobek nebo chrámů, tak cítím blízkost zla. Jakoby bylo otištěno do chladných zdí. I během poslechu mám pocit, že mě někdo pozoruje ze stínu. Nemá žádnou tvář, přesto se usmívá. Skladby si pamatuji, užívám si je a staly se pro mě jedem, který se dostal do mých žil i do podvědomí. Pevně věřím a doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Pokud mělo být letošní EP "Conquering the Most High" takovou morbidní ochutnávkou, potom se nebývale povedlo. A to, prosím pěkně, po všech stránkách. Tahle bezbožná trojice přišla s hudbou, která vám nastaví zrcadlo. Uvidíte v něm tvář prokletého. Po stěnách stéká hnis a z nekonečných chodeb se ozývá řev bestie. Ještě před chvílí to byla obyčejná seance několika lidí, kteří se pokoušeli vyvolat temné síly. Morbidní a syrový death metalový rituál! Blasfemie, špína a krev! Budete navěky prokleti v temnotě!
Asphyx says:
I descend slowly into the underground and take in the smell of rot. Pus drips down the walls and the roar of the beast echoes from the endless corridors. A moment ago, it was a simple seance of a few people trying to summon dark forces. Something's gone wrong. It's like the demons are letting us know not to mess with them. Now I'm wandering in the darkness, listening to the debut EP of French maniacs INFERNALIVM. I know full well that I will be sacrificed, I know full well that I will be cursed and torn apart.
Death metal takes many forms and the one presented by this band is dark, ugly and blasphemous. Played raw, real and believable. There's nothing to do but exhume another grave and bring the corpse of a twisted priest to light. He'll be burned to ashes, just like I am when I listen to "Conquering the Most High".
The band is signed by experienced musicians from Novae Militiae, Merrimack, Benighted, and Ritualization, among many others. This time it's true, dusty death metal, loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, INCANTATION, and IMMOLATION. But that's not important. The main thing is that the songs are very well written, that they have a hilarious, massive and sharp sound, that there is a motif on the cover that evokes in me the coming of Satan to earth. This theme is also the content of the lyrics. You get a first-class essence of darkness, absolute evil and dirt picked up in old graveyards. The band has, despite the fact that it is a first album, its own signature and expression. For me it is important that I trust every riff, motif, melody. I like and often walk around old cemeteries and read the names on the tombstones. Sometimes, when I enter long-abandoned churches, dungeons or temples, I feel the proximity of evil. It's as if it's been imprinted on the cold walls. Even while I'm listening, I feel like someone is watching me from the shadows. He has no face, yet he smiles. I remember the songs, I enjoy them and they have become a poison that has entered my veins and subconscious. I firmly believe and hope that we will see a full-length album soon. If this year's "Conquering the Most High" EP was meant to be such a morbid taster, then it has been unprecedentedly successful. And that, please, in every way. This unholy trio have come up with music that will set a mirror to you. You'll see the face of the damned in it. Pus dripping down the walls and the roar of the beast echoing down the endless corridors. A moment ago, it was a simple seance of a few people trying to summon dark forces. A morbid and raw death metal ritual! Blasphemy, filth and blood! You will be cursed in darkness forever!
Pokaždé použil jiný způsob. Jednou to byl nůž, jindy provaz, někdy sekyra nebo prudký jed. Vždy se rád díval do očí, ze kterých pomalu unikal život. Smrt ho fascinovala od mládí. Rád se toulal ulicemi, jako šelma na lovu a představoval si, jak zabíjí. Teď tu stojí, rozkročený i nad vaším tělem a usmívá se. Byl vaším průvodcem, který vás převedl na druhou stranu. Démonem, který přišel z temnoty.
Z absolutní tmy se zjevili opět i švédští maniaci WRETCHED FATE. Kapela, která letos přichází s novým EP, po okraj narvaným špínou, hnisem a hlavně death metalem vysoké kvality. Tohle je pitva v přímém přenosu, divoká jízda, která směřuje rovnou do pekla. Smrt je zase jednou velmi blízko.
"Incineration of the Pious" je děsivým odkazem těch nejšílenějších myšlenek. Hudbou, která vás rozdrásá do krve. Trojice nových skladeb a tři covery od NIHILIST, BLOODBATH, MORBID ANGEL. Všechny songy mají masivní, mrazivý a poctivý zvuk a jsou také nahrány s nadšením a touhou zabíjet hudbou. Na téhle smečce se mi vždy líbil způsob, jakým přistupují ke své morbidní práci. Jedná se totiž nejen o poctivé řemeslo, ale také o nakumulovaný vztek, o surovost a tmu, posbíranou v těch nejhlubších katakombách. Mám při poslechu opravdu pocit, že jsem se právě probudil z děsivé noční můry. Vstal jsem a začal hledat ve špinavých ulicích svoji vlastní smrt. Určitě znáte takový ten podivný pocit, který se nám usadí ve vnitřnostech, když navštívíme místa, na kterých se stalo něco násilného nebo stará jatka, případně pitevnu. Všude, kde je možné potkat Smrt a vidět její krutý odkaz, jsem se cítil stejně, jako při poslechu tohoto EP. Je totiž až po okraj narvané tlakem, takovou tou starodávnou energií. Zkrátka a dobře, WRETCHED FATE jsou ve skvělé formě a pokud máte tenhle styl rádi, tak by vám neměla jejich novinka uniknout. Potkávají se zde jak severské vlivy, tak i tradiční odkazy amerických klasiků. Vlastně by se dalo také napsat, že tohle je přesně odrůda muziky, která koluje i v mých žilách. Nemohu tedy jinak, než dát Švédům opět ochrannou známku a všude je doporučovat. Jen musím počkat, až se setmí a nemrtví vylezou ze svých hrobů. Pokaždé použil jiný způsob. Jednou to byl nůž, jindy provaz, někdy sekyra nebo prudký jed. Vždy se rád díval do očí, ze kterých pomalu unikal život. Smrt ho fascinovala od mládí. Rád se toulal ulicemi, jako šelma na lovu a představoval si, jak zabíjí. Jakoby se všechno zlo otisklo i do téhle desky. Surový, temný, krvavou energií nasáklý death metal, u kterého budete tančit na svém vlastním hrobě! Masakr ve starých katakombách!
Asphyx says:
He used a different method each time. Sometimes it was a knife, sometimes a rope, sometimes an axe or a violent poison. He always liked to look into eyes that were slowly leaking life. Death had fascinated him since he was young. He liked to wander the streets, like a beast on the hunt, imagining the kill. Now he stands here, straddling your body, smiling. He was your guide who brought you to the other side. The demon who came from the darkness.
Out of absolute darkness, the Swedish maniacs WRETCHED FATE have reappeared. A band that this year comes with a new EP, packed to the brim with filth, pus and most importantly death metal of high quality. This is a live dissection, a wild ride that goes straight to hell. Death is once again very close.
"Incineration of the Pious" is a terrifying legacy of the craziest ideas. Music that will tear you to pieces. Three new tracks and three covers from NIHILIST, BLOODBATH, MORBID ANGEL. All songs have a massive, chilling and honest sound and are also recorded with passion and the desire to kill with music. What I've always liked about this pack is the way they approach their morbid work. For it's not only about honest craft, but also about accumulated rage, rawness and darkness, collected in the deepest catacombs. Listening to it, I really feel like I've just woken up from a terrifying nightmare. I got up and started looking for my own death in the dirty streets. I'm sure you know that strange feeling that settles in our gut when we visit places where something violent has happened, or an old slaughterhouse, or an autopsy. Anywhere you can meet Death and see his cruel legacy, I felt the same way listening to this EP. Because it's packed to the brim with pressure, that kind of ancient energy. In short, WRETCHED FATE are in great form and if you like this style, you shouldn't miss their new release. Both Nordic influences and traditional references of American classics meet here. In fact, you could also write that this is exactly the variety of music that runs through my veins. So I can't help but give the Swedes the trademark again and recommend them everywhere. I just have to wait until it gets dark and the undead come out of their graves. He used a different method each time. Sometimes it was a knife, sometimes a rope, sometimes an axe or a violent poison. He always liked to look into the eyes from which life was slowly draining away. Death had fascinated him since he was young. He liked to wander the streets, like a beast on the hunt, imagining the kill. It was as if all the evil was imprinted on this record. Raw, dark, blood-soaked death metal that will have you dancing on your own grave! Massacre in the old catacombs!
Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Podvědomě jsem, stejně jako každý hrobník i posluchač death metalu, věděl, že se jednou setkám s nemrtvými, že jednou vylezou ze svých hrobů a půjdou mi po krku. Že se to ale stane při poslechu nové demonahrávky vietnamských PUTRID VOMIT CHRIST, to jsem opravdu netušil.
Jedná se o kapelu, která má na svém kontě zatím pouze dvě dema, obě vydaná v letošním roce. Co se týká stylu, tak máme co do činění s hrubým, surovým a maniakálních death metalem ze starých dobrých časů. Přidávány jsou potom doomové prvky, chlad a nahrubo nasekaná tma. Otáčím volume doprava a ztrácím se v temnotě. Nemrtví mě pronásledují i do mých snů.
Jakoby byli oba pánové, kteří jsou pod touhle smečkou podepsáni (a působí také v kapelách jako ROT, ELCROST), dlouhé roky pohřbeni zaživa. Letos vylezli z hlíny a tmy, aby nám zvěstovali pravý, ryzí a démonický death metal. Kříže jsou obrácené směrem dolů a atmosféra celé nahrávky je velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat i magická. Povedl se zvuk i obal, ale nejvíc si stejně užívám muziku samotnou. Prosévám mezi prsty prach a sleduji hroby, jestli z nich nevyjde do tmy další nemrtvý. Nálady jsou velmi tíživé, doslova propletené chladnými pavučinami. PUTRID VOMIT CHRIST dokáží být suroví a nekompromisní, v těchto momentech vám popraskají všechny kosti v těle, ale také těžcí, mraziví. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground a pánové nepřinášejí nic nového, ale to ani není účelem. Hlavní je temná energie, takový ten hnilobný tlak, který máme my, staří démoni tolik rádi. Strávil jsem s nahrávkou dlouhou dobu a rád jsem se k ní opakovaně vracel. Má v sobě totiž něco morbidního, zvláštního, neotřelého. Baví mě ji poslouchat a toulat se u toho na opuštěných pohřebištích. Zazní i lehké black metalové vsuvky. Pevně věřím a doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Vietnamští maniaci jsou na velmi dobré cestě. Nejen, že umí velmi dobře hrát, ale také dokáží napsat skladby, které uvnitř hoří a na povrchu jsou ledové jako ruce mrtvoly. Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Patří mezi ně i tohle skvělé demo "Perpetual Intercourse". Zahnívající, temný a chladný death doom metal, u kterého vstávají mrtví z hrobů! Krvavá mlha nad prokletým hřbitovem!
Asphyx says:
First I saw a bony hand, sticking out like some ghastly memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Subconsciously, like every grave digger and death metal listener, I knew that one day I would meet the undead, that one day they would come out of their graves and go for my throat. But I really didn't know that it would happen while listening to the new demo of Vietnamese PUTRID VOMIT CHRIST.
This is a band that has only two demos to their credit so far, both released this year. As far as the style is concerned, we are dealing with rough, raw and maniacal death metal from the good old days. Then doom elements, coldness and rough chopped darkness are added. I turn the volume to the right and get lost in the darkness. The undead are haunting me even in my dreams.
It's as if the two gentlemen who are signed to this pack (and are also in bands like ROT, ELCROST) have been buried alive for years. This year they have come out of the dirt and darkness to bring us true, pure and demonic death metal. The crosses are facing downwards and the atmosphere of the whole record is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. The sound and the cover art are great, but I still enjoy the music itself the most. I sift the dust between my fingers and watch the graves to see if another undead will come out of them into the darkness. The moods are very oppressive, literally entwined with cold cobwebs. PUTRID VOMIT CHRIST can be brutal and uncompromising, in these moments every bone in your body cracks, but they are also heavy, chilling. This is of course the deepest of the underground and the gentlemen bring nothing new to the table, but that's not even the point. The main thing is the dark energy, the kind of rotten pressure that we old demons love so much. I've spent a long time with the record, and I've enjoyed revisiting it repeatedly. It has something morbid, strange, novel. I enjoy listening to it and wandering around abandoned burial grounds. There are also light black metal interludes. I firmly believe and hope that we will see a full-length album soon. Vietnamese maniacs are on a very good way. Not only can they play very well, but they can also write songs that burn on the inside and are as icy as a corpse's hands on the outside. First I saw a bony hand sticking out like some eerie memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Including this great demo of "Perpetual Intercourse". Decaying, dark and cold death doom metal that makes the dead rise from their graves! A bloody mist over a cursed graveyard!
Všechno vypadalo růžově a krásně. Měl jsem skvělou holku, otec odešel z domova a hudby, ano, nové hudby bylo tolik, že jsem se doslova rozplýval. Objevoval jsem temné zákoutí metalu, o kterém jsem neměl v pubertě, když jsem byl zaslepen pouze thrash metalem, ani ponětí. Můj vkus se vyvíjel spíše k death metalu, ale nepohrdl jsem ani doomem a blackem. Jednal jsem klasicky impulsivně. Bral jsem všechny novinky jak byly a ležely. Buď se mi líbily a nebo ne. Nic moc mezi tím, na to nebyl zase tolik čas. Musel jsem si na kolej vydělávat, na brigádách jsem trávil spousty času. Každopádně, metalistů kolem mě příliš nebylo. Vlastně skoro nikdo. Studentíci z dobrých rodin na mě koukali skrz prsty, brali tenhle styl jako něco primitivního. Myslím si, že jsem si asi pouštěl něco hodně nahlas. Odpoledne, když jsem přišel z jedné brigády. Někdo zabouchal na dveře. Vyběhl jsem ven a čekal nějakého kamaráda. Jenže nikde nikdo.
Nevěnoval bych tomu pozornost, ale začalo se to stávat častěji. Jednou šla otevřít moje milá, jindy já, ale nikde nikdo. Vrtěli jsme zatím hlavami a říkali si něco o vtipálcích. Pak nám někdo napsal na dveře DĚVKO. Zpozorněl jsem. A hlavně nechápal. Oba jsme se snažili být vždycky milí. Nějak jsem nevěděl, že bychom někoho štvali. Bohužel, zloba a nenávist je v lidech. Jeden kamarád nám říkal, že potkával každý den, když chodil večer běhat, na schodech divnýho kluka, co měl kukátko a sledoval nás přes okno. Ano, šmírák. Když mi to říkal, tak mi zatrnulo. Naše soukromí bylo narušeno. Bylo to jak začátek nějakého hororu. Logicky jsem se naštval. Zeptal se kámoše, aby mi řekl, kdy chodí běhat a našeho stalkera jsem chytil. On totiž začal psát i lístečky, dopisy. Všechno bylo takové divné, jak kdyby byl ortodoxně věřící a my samotní ďáblové. Vypadal opravdu jako pavouk. Takový malý, nevýrazný, obrýlený kluk. Říkám mu, o co jako jde. Zpočátku se snažím hlídat, ale po několika minutách ho musím chytit pod krkem. Ještě jednou, ty hajzle a rozsekám ti držku. Neudržím se a dám mu pár facek. Stojí proti mě, natahuje a v očích má vztek. Ještě netuším, co bude následovat.
Musím jít do hospody. Říkám to pár známým a oni, že prej tenhle kluk už otravoval pár holek. Je nějakej divnej, končil každý větu a já si říkal, co k tomu ty lidi vede, proč to dělají. Pijeme pivo a nějak nevím, co mám dělat. Potom přijde blondýnka a že prý když šla ze školy po chodbě u našeho pokoje, někdo tam stál. A do prdele, chci se hned sebrat a jít mu nakopat prdel. Ale ona mě drží za ruku. Trošku pijeme a když se vrátíme na pokoj, tak je na dveřích nakreslený pentagram červenou barvou. A taky další dopis. Ihned se otočím a jdu za tím divným pavoukem. Jenže není u sebe. Prý se šel někam projít, prý takhle chodí každý den. A tak se vrátím, obejmu svoji milou a postupně vychladnu. Usneme a někdy brzy k ránu mám pocit, že slyším klepání na dveře. Možná je to ale jenom sen. Ráno jdu normálně do školy s tím, že se domluvíme, abych svoji dívku vyzvedl ve škole. Na koleje je to totiž lesíkem a tam je spousta temných koutů. Navíc už byly případy, že tam holky potkaly nějaké exhibouše. Ve škole se začnu vyptávat. Divnej pavouk je doktorand. A taky kamarád mého bývalého spolubydlícího.
Možná si ho už nepamatujete, ale to byl ten debílek, co mi ukazoval fotky holek z táborů, kdy s nimi seděl nalíčený jako děvka a mluvil o nich jako o svých miláčcích. Očividný pedofil, který neustále dokola poslouchal nářek velryb z repráků. Tak to zase jednou vypadalo, že sedla vrána k vráně. Navenek vzdělaní a chytří odborníci, ale uvnitř zkažení jako shnilé jablko. Zaťukal jsem na jeho dveře a vešel přesně ve chvíli, kdy se oba úchylové něčemu smáli. Ihned se jim na tváři objevil přísný výraz. Co chceš? Zařval na mě jeden. Nenechal jsem se zastrašit a stoupl jsem si doprostřed místnosti. A servítky jsem si rozhodně nebral. Na rovinu jsem jim řekl, co si o nich myslím a zmínil jsem i policii. Oba měli založené ruce na prsou a hlavu nakloněnou ke straně. Jako dva slizcí hadi, jako ještěři. Chvilku bylo ticho a potom jeden z nich pronesl něco o tom, že jestli nechci mít problémy, tak ať držím hubu a v klidu si šukám tu svoji děvku. Napálil jsem mu pěstí, až padl naznak na stoh papírů. Ten se pomalu sesunul na zem, stejně jako oběť mé rány. Druhý úchyl vyběhl ihned z kanceláře a začal řvát. A tak jsem musel za rektorem.
Byl jsem v té době pořád takový hrdý mladý muž. Chtěl jsem bojovat proti bezpráví, nesnášel jsem šikanu. Bohužel, pan rektor byl velmi starý pán, který mi nejdřív mluvil do duše. Takhle se studenti nesmí chovat, nestrpím násilí na akademické půdě a podobně. V podstatě jsem vyrozuměl, že se mám uklidnit a hlavně nic neřešit. Jinak budu mít velké problémy, nedostuduji. Vždycky jsem se nadechl, chtěl oponovat, ale on vždy jen mávl rukou. Za zády mu stáli oba ještěři a usmívali se. Jen zasyčet, jen mě roztrhat na kusy. Oni měli moc, měli své známé. Co na tom, že obtěžovali mladé holky, že se chovali jako hovada? To nikoho nezajímalo. Na tohle byla doba, ve které jsem studoval, divná a zvláštní. Taková ta socialistická připosranost byla v nás. Navíc, nebyl jsem na vojně a oni dva prý už ano. Tím všechno, pro mě nepochopitelně, skončilo a vyhodil nás ven. Na chodbě mi ještě oba řekli, že mě dostanou. Odpověděl jsem jim, že jestli je uvidím někdy v blízkosti svojí holky, neručím za sebe. Na potvrzení jsem pěstí probouchl koš, který stál na chodbě. Pak jsem naštvaně a poníženě odešel do města.
Blondýnku jsem stihl jen tak akorát. Musel jsem si pustit Cannibal Corpse, abych si trošku vyčistil hlavu. Chvilku jsme si sedli do hospody a o všem diskutovali. Když jsme přišli na kolej, stála tam správcová s nějakým pánem. Víte o tom, že tady nemáte co dělat? Tohle jsou dívčí pokoje, začala ihned. Co jsem provedl? Ptám se a ona se začala ohánět paragrafy napsanými na zažloutlém papíře. Křičel jsem, bylo mi hrozně, ale musel jsem si sbalit věci a vrátit se na svůj původní pokoj. Tam byl smrad, bordel a několik kluků, co jsem vůbec neznal. Hodil jsem si věci do kouta a chodil po místnosti jako raněná šelma. Nějak mě nenapadalo, co dělat. Přemýšlel jsem, co vymyslet. Byla to hrozná noc. Dávno zvyklý na to, že se v noci tulím, jsem poslouchal zase po nějaké době masturbaci budoucích ajťáků. Chtělo se mi blejt a brečet zároveň. Uprostřed noci jsem vstal a šel dolů do baru. Někdo tu něco slavil, tak jsem jen zapadl do davu. Pamatuji si, že ke mě přišla nějaká holka, ale nějak jsem neměl náladu. Řekla mi, že je se mnou nuda. A určitě měla pravdu.
Ráno jdu vyzvednout celý zmuchlaný blondýnku. Musím ale čekat dole před vrátnicí. Přijde celá ubrečená, že na ní někdo ťukal a že byl na dveřích opět nápis, že je děvka. Panebože. Šli jsme rovnou na správu kolejí. Přijala nás nějaká paní, co byla šíleně rozkydlá. Nojo, někteří studenti mají divný smysl pro humor, co? Říkala nám a vypadalo to, že ji hrozně nudíme. Potom jsem si všiml její vizitky, kterou měla na stole. Jmenovala se stejně jako jeden z úchylů. Zvedli jsme se, raději ani nepoděkovali a šli zpátky na kolej. Klepaly se mi ruce, běhal mi mráz po zádech a měl jsem sračku. Nervy na pochodu. To je tak, když si žijete konečně krásný a pohodový život. A najednou, z ničeho nic, možná náhodou, potkáte zlo. Bůh je někdy pěkná kurva, hraje si s náma a možná se u toho děsně směje. A nedal bych nic za to, že sedí u jednoho stolu se Satanem a popíjejí pivo a rum. Blondýnka mi řekne, že se bojí. Hodíme si věci do pokojů, mě nikdo nevnímá, protože všichni sedí u počítačů a střílejí příšery. Kurva, svět je venku, mimo obrazovky.
Znáte to přísloví o štěstí, které někdy sedne i na vola? Tentokrát jsem byl tím volem já. Šli jsme raději do města a potkali tam nějaké kamarádky z peďáku. Kecáme a jen tak během řeči, se zmíníme o našem problému. Vy myslíte divnýho pavouka? Tak ten už dělal na několika školách. Je to takovej věčnej student. On je v základu docela hloupej a fakt úchyl. Ptám se, jak se ho na peďáku zbavili. A je mi prozrazeno, že má jednu velkou slabost. Maminku. Koneckonců, tak už tomu u podobných individuí bývá. Za několik dní nám dají její adresu. Je to prý učitelka, dnes již v důchodu. Malý domek na konci slepé ulice. Bylo nám nejdřív trošku blbé, zazvonit u dveří. Vlastně jsem ani nevěděl, co mám říkat. Ale nic jsem nemusel. Nebyl jsem první, ani poslední. Dáma v letech, s přísným výrazem, ihned věděla, proč jsem přišel. On je náš malej (takhle se v Plzni říká synům klidně i v padesáti) divnej od malička. Taková úchylácká klasika. Kradl prádlo ze šňůr před domy. Osahával holčičky. Víte, on je takovej plachej, říkala nám omluvně. Byl jsem ale nekompromisní, řekl jsem všechno na rovinu. A dodal jsem, že pak je tu ještě jedna možnost. Dám mu do držky a pak zavolám policii. Paní na mě chvilku koukala a pak mi řekla, že už si nemám dělat starosti.
A ono doopravdy. Mohl jsem se vrátit na pokoje ke své milé. Vzkazy i ťukání na dveře ustaly. Už nás ani nikdo nepozoroval. Oddychli jsme si. Ale řeknu vám, nebyly to moc příjemná zkušenost. My na to byli dva. Dovedu si ale představit, že oba debilové mohli někomu pěkně zkazit život. Moje slova se potvrdila po mnoha letech. To jsem ještě kupoval čtvrteční noviny s přílohou. Bylo tam i několik stránek o Plzni. Policie rozkryla síť zločinců, kteří měli zavření v různých bytech mladý holky. Chodili je tam znásilňovat, některé byly i mučeny. A na obrázku ve článku byli i oba dva divní pavouci. Dlouho jsem potom přemýšlel, kde se v lidech bere tolik zla a temnoty.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Ave IMMORTAL FORCE! Welcome to the Canadian underground. Before we check out your album, I have to thank you. I first heard the new album "Mystic Seance Unrealities" one Friday when I was walking home from work totally pissed off. You know, everything was coming at me. People around me seemed dumb and stupid. I had this urge to put my speakers up against them and turn your music up. You've made a record that breaks bones! How and where did you want to go from the previous demo "Into the Necrosphere"? I find the new one more raw, wilder.
First off, I should introduce myself. I’m Dragos aka Blackouto Culto, guitarist and second vocalist for Immortal Force. And thanks, that's a compliment! You should have frisbee'd “Mystic Seance Unrealities” CDs towards their eyeballs. “Into the Necrosphere” was a beginning with no known course or direction. When I wrote it, the songs were all over the place. Once I started writing more and jamming the songs with our drummer Depresor, I realized that thrashing death metal was the way we wanted to go, so the songs naturally became grittier and more evil.
Not to forget, could you please introduce us your band? Honest fans of death metal and grind and thrash probably know you, but for the rest. Please take us through the history of IMMORTAL FORCE? How did you guys get together and why this particular style of music? As musicians you have quite a bit of history already.
We’ve all been in various bands for two decades, and all of us have been into death metal since the beginning. Immortal Force was a band name I had always wanted to use, ever since I first heard Brazilian band Mutilator’s debut, one of the best and most intense deathrash albums in history. After too many drinks one night back in early 2019, while I was still living in Calgary, I wrote a bunch of dirty riffs and put them together in my mind. I took the songs to Depresor, with whom I was in a speed metal band at the time, and together we crushed out a menacing, lo-fi demo that we later titled “Into the Necrosphere”, which sounds like it would have been released by some obscure band in 1985. The songs that you hear on that demo were jammed out maybe twice before we pressed “record” - they are truly in their most raw form. Depresor is a hell of a drummer and instantly nailed the style I was going for. We rounded out the line-up with Lawless on vocals and The Notorious P.I.G. (as he was then known; he has undergone name changes since) on bass, both good friends who brought their own style to Immortal Force. We put out the demo on my label Nightstrike Records and the rest is history!
Let's get to the new stuff. Probably everyone who discovers some new music, even I put a lot on the cover, they say the cover sells. For the new release "Mystic Seance Unrealities" it was created by Paolo Girardi... Why him and what exactly is the theme supposed to represent? How did you and Paolo get together?
When we were brainstorming ideas for the cover art, we wanted someone that has a big imagination when it comes to science fiction, but also someone highly talented that can create something unique and otherworldly. He was the obvious choice, as he has done incredible work for many great bands over the years. I reached out to him and we had a great connection from the very beginning. I'd consider him a friend, even though we've never met in person. The man takes his art seriously, it's a true passion for him, and I feel the same way about the music I write. I shared some ideas with him about what we wanted for the art, but the credit goes entirely to him for having created one of my favourite paintings. Art is subjective and can change as a person’s mind changes, but for me, the cover art for “Mystic Seance Unrealities” represents the idea that one day in the not-so-distant future, we may not control our own actions and thoughts, as we would have already been infiltrated by a lifeform far outside the reach of our own comprehension.
As I mentioned before, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, like a bulldozer in a cemetery. Tell us, where did you record, who is signed for mastering and mixing? I always think of the old CARCASS, AUTOPSY, MORTICIAN when I listen to it. Did you want to sound "similar"?
Those bands are huge influences on me, on all of us, no doubt. I've never set out to copy any style or band. Ideas that come to me often come from feelings and emotions. For example, I could write an entire black metal album in my head by just sitting alone in a dark forest, letting what I'm feeling dictate how the riffs will sound. That's what I love about music; it's the ability to put my anger, my depression, my excitement, my shame, my confusion, and more, into audio form. It just so happens that the songs that came out of these sessions sounded as they do. I go through waves of writing, where I won't write anything for months or years. The feeling needs to be there. So, to answer your question, we didn't want these songs to sound similar, we just set out to create something that we would enjoy listening to ourselves. As for the recording, mixing, and mastering, everything has always been done by our drummer Depresor, who kills it every single time! “Mystic Seance Unrealities” was recorded in 2021 but carefully mixed and mastered over the last few years to create what you hear today. I think I speak for the whole band when I say that we always choose quality over quantity.
What are the lyrics on "Mystic Seance Unrealities" about? Is it death grind classics - graves, bones, skulls, graveyards? Or are you trying to convey something, a message? Who is the author?
We all write lyrics! Lyrical themes range from horror to sci-fi to absolute nonsense. There’s no central lyrical theme to the band, and we don't take the lyrics too seriously. Don't get me wrong, this is definitely not a joke band or a parody band or any bullshit like that (I generally dislike anything of the sort) but I find bands that take themselves way too seriously all the time are a bit of a joke themselves. Unless you're writing cold, depressive, isolating black metal and the year is 1994, I think there’s wiggle room for a bit of nonsense.
My favourite question, and I think the readers' too. How does IMMORTAL FORCE create new songs? Please let us have a look into your kitchen. Who is the author of the basic themes? Is everything created in the rehearsal room? I would be interested in the actual process of composing new songs.
Usually I write the riffs and put together the songs in my mind, then bring them to our drummer Depresor. He then adds the drums and we go from there. Our bassist Piskū Iqhor Goreman has also written a few songs, like “The Visitor” and “Open-Casket Gangbang” on the new album. Although I'm a guitarist first and foremost, I've played drums, bass and done vocals in bands before, so when I write riffs, I'm writing them with the intent of writing a full song the way it makes sense in my head. Oftentimes I already know what kind of drum beat would work perfectly with a riff, so I suggest it to Depresor and he fuses that idea with his own style and it always ends up crushing! Our bassist also brings in his own style and riffs over mine, so the bass always rounds everything out perfectly but stands out on its own. To finish things off, out vocalist Lawless comes in and lays down the main vocal lines. On “Mystic Seance Unrealities”, we all threw vocal tracks on the recordings, and even had a few guest vocalists.
I'm a bit puzzled by one thing. You're from Canada and I follow your scene quite closely. Most of the young underground death metal bands play very dark, cold and at the same time their music has a certain progressiveness and technique. For me that's the hallmark of Canadian bands (at least that's how I perceive it). But you guys are completely different! Raw, raw, uncompromising. Do you feel the music differently? Did you have other role models?
We just play what we like, man! We've never tried to sound a certain way or made music for a certain demographic. I don't pay too much attention to what other bands are doing, especially modern bands. Most of the music I listen to was recorded before 1996.
Everybody started somehow, learning, discovering. IMMORTAL FORCE is a band of experienced musicians. But what were your beginnings like? What was your first impulse to pick up an instrument, what kind of bands did you listen to when you were young?
I can't speak for the whole band here, but for me personally, I was gifted an acoustic guitar when I was about ten years old. I fucked around on it for a few years until I got better and learned electric guitar, and by that point my musical tastes had changed completely. In early high school I mostly listened to shit, but as I got into my later teen years, my friend Melissa at the time showed me the band Disgorge, the US one. I had never heard anything like it, it was insanely brutal. I discovered so many bands after that just doing research online and going to record stores picking up random finds. By 19, I was spending my entire paycheck on booze and records. I learned bass, and later, drums at a novice level, but never studied those instruments too closely.
You released your new album on the excellent Horror Pain Gore Death Productions. Great choice! The new release is out as a CD and digitally. But what about vinyl, cassette, you're not going to? What's your relationship with music media? Are you a collector? Do you support bands?
I agree, Horror Pain Gore Death rules! Mike is a stand-up guy, based on the interactions we've had. I've always been a big fan of physical format media. I have a nice tape collection and a small, but solid vinyl collection. We are definitely interested in releasing the album on vinyl and tape as well, so if any labels out there are reading this and dig our sound, email immortalforceband@gmail.com - let's make it happen!
I'm always interested in what the underground is like in the country the band is from. How is Canada and death metal? Do people go to a lot of shows? Do they buy records, merchandise? How's the Vancouver show going, for example, which you think is a very good show?
I don't go out to shows as much as I used to, but we definitely have a way smaller scene here compared to the US. A festival like Maryland Death Fest would be financially ruined on its first year here in Canada, there just isn't the same draw due to the smaller population and fewer amenities and event venues. But obviously Canada has some sick bands, going as far back as the early Blasphemy days. Black and death metal are doing well out here, probably better than in most other countries.
What about you and the gigs? How important are they for you? Are you more into big festivals or small clubs? What about some touring, will there be any? Maybe Obscene Extreme would be the perfect festival for you!
We'd love to play Obscene Extreme! Set it up for us and we’re there! Touring is harder for us compared to most other bands because we all live in different provinces, so taking three weeks off work to rehearse for a week and then go on the road is unlikely right now, as we all have jobs as well as other hobbies and interests. But we hope to make it happen eventually. We're more interested in playing a great festival with like-minded bands rather than local bars. We've all made our bones in the local scenes for many years.
Finally, I'll allow myself one slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death metal, grindcore. Is it rest, relaxation or lifestyle for you?
To me personally, music is freedom. I wouldn't be who I am today if it wasn't for the music this life has given me. I might not even be alive today if it wasn't for the ability to play music and jam with my friends. Death metal is no different. I grew up on it in my teenage years. I remember when my buddy picked up Entombed’s “Left Hand Path” on CD when we were still in high school. Man, we listened to that album so many fucking times. It's still to this day my favourite death metal album. Call it nostalgia, or maybe it's actually just the best death metal album ever. Haters keep hating. Music will never be a business for me, or something to monetize. If I'm ever fortunate enough to make money off my music, I'll probably just use that money to make more music. It eases my mind and relieves stress and frustration. It pumps me up and at the same time relaxes me. It's the soundtrack to life itself.
Please tell us what IMMORTAL FORCE is planning in the next few months? Give a little hint to the fans.
We will keep pushing out “Mystic Seance Unrealities” everywhere, plus a second video is in the works, to be released April-ish. Fingers crossed for vinyl and tape formats later in 2025. We already have more material recorded for an EP in the near future, which I've been told sounds killer!
Thank you very much for the interview. When I get pissed off at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to - of course, "Mystic Seance Unrealities"! It's a great album, thanks so much for it too! Keep up the good work!
Hell yeah! Thanks for having us here!
Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024):
Ave IMMORTAL FORCE! Zdravím do kanadského podzemí. Ještě než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Mystic Seance Unrealities“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout proti předchozímu demu „Into the Necrosphere“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.
Nejprve bych se měl představit. Jsem Dragos alias Blackouto Culto, kytarista a druhý zpěvák Immortal Force. A díky, to je kompliment! Měl si frisbee's „Mystic Seance Unrealities“ CD směrem k jejich očním bulvám. „Into the Necrosphere“ byl začátek bez známého směru nebo kurzu. Když jsem ho psal, písně byly všude možně. Jakmile jsem začal psát víc a jamovat písně s naším bubeníkem Depresorem, uvědomil jsem si, že thrash death metal je cesta, kterou se chceme vydat, takže písně se přirozeně staly drsnějšími a zlejšími.
Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci death metalu a grindu a thrashe vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií IMMORTAL FORCE? Jak jste se dali dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Jako muzikanti již toho máte poměrně dost za sebou.
Všichni jsme v různých kapelách už dvě desetiletí a všichni jsme se od začátku věnovali death metalu. Immortal Force byl název kapely, který jsem vždycky chtěl použít, a to od chvíle, kdy jsem poprvé slyšel debut brazilské kapely Mutilator, jedno z nejlepších a nejintenzivnějších deathrashových alb v historii. Po příliš mnoha drincích jsem jednou v noci na začátku roku 2019, když jsem ještě žil v Calgary, napsal několik špinavých riffů a v duchu je poskládal dohromady. Poslal jsem je Depresorovi, se kterým jsem v té době hrál ve speed metalové kapele, a společně jsme rozdrtili hrozivé, lo-fi demo, které jsme později nazvali „Into the Necrosphere“, což zní, jako by ho vydala nějaká obskurní kapela v roce 1985. Písně, které na tom demu uslyšíte, jsme předtím, než jsme zmáčkli „record“, možná dvakrát nazkoušeli - jsou opravdu v té nejsyrovější podobě. Depresor je zatraceně dobrý bubeník a okamžitě se trefil do stylu, o který jsem usiloval. Sestavu jsme doplnili Lawlessem na vokály a The Notorious P.I.G. (jak se mu tehdy říkalo; od té doby prošel změnami jmen) na basu, oba dobří přátelé, kteří do Immortal Force vnesli svůj vlastní styl. Vydali jsme demo na mém labelu Nightstrike Records a zbytek je historie!
Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Pro novinku „Mystic Seance Unrealities“ jej vytvořil Paolo Girardi.. Proč právě on a co má vlastně motiv přesně znázorňovat? Jak jste se dali s Paolem dohromady?
Když jsme vymýšleli nápady na obálku, chtěli jsme někoho, kdo má velkou představivost, pokud jde o sci-fi, ale také někoho velmi talentovaného, kdo dokáže vytvořit něco jedinečného a nadpozemského. On byl jasnou volbou, protože v průběhu let odvedl neuvěřitelnou práci pro mnoho skvělých kapel. Oslovil jsem ho a od začátku jsme si skvěle rozuměli. Považoval bych ho za přítele, i když jsme se nikdy osobně nesetkali. Ten člověk bere své umění vážně, je to pro něj opravdová vášeň a já to samé cítím k hudbě, kterou píšu. Podělil jsem se s ním o některé nápady ohledně toho, co bychom chtěli za výtvarné dílo, ale zásluhu na tom, že vznikl jeden z mých nejoblíbenějších obrazů, má výhradně on. Umění je subjektivní a může se měnit podle toho, jak se mění myšlení člověka, ale pro mě obal alba „Mystic Seance Unrealities“ představuje myšlenku, že jednoho dne v nepříliš vzdálené budoucnosti možná nebudeme mít kontrolu nad svými vlastními činy a myšlenkami, protože bychom již byli infiltrováni formou života daleko mimo dosah našeho vlastního chápání.
Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem? Vždycky si vzpomenu při poslechu na staré CARCASS, AUTOPSY, MORTICIAN. Chtěli jste znít „podobně“?
Tyhle kapely na mě mají obrovský vliv, nepochybně na nás všechny. Nikdy jsem si nekladl za cíl kopírovat nějaký styl nebo kapelu. Nápady, které mě napadají, často vycházejí z pocitů a emocí. Například celé blackmetalové album bych mohl napsat v hlavě tak, že bych seděl sám v temném lese a nechal si diktovat, jak budou riffy znít. To je to, co na hudbě miluju; je to schopnost přenést do zvukové podoby svůj vztek, depresi, vzrušení, stud, zmatek a další věci. Tak se stalo, že písně, které z těchto sezení vzešly, znějí tak, jak znějí. Procházím vlnami psaní, kdy celé měsíce nebo roky nic nenapíšu. Ten pocit tam musí být. Takže abych odpověděl na vaši otázku, nechtěli jsme, aby ty písně zněly podobně, jen jsme si dali za cíl vytvořit něco, co bychom sami rádi poslouchali. Co se týče nahrávání, mixu a masteringu, všechno vždycky dělal náš bubeník Depresor, který to pokaždé zabije! „Mystic Seance Unrealities“ bylo nahráno v roce 2021, ale pečlivě smícháno a zmasterováno v průběhu posledních několika let, aby vzniklo to, co slyšíte dnes. Myslím, že mluvím za celou kapelu, když řeknu, že vždycky dáváme přednost kvalitě před kvantitou.
O čem jsou texty na „Mystic Seance Unrealities“? Je to death grindová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?
Všichni píšeme texty! Témata textů se pohybují od hororu přes sci-fi až po naprosté nesmysly. Kapela nemá žádné ústřední textové téma a texty nebereme příliš vážně. Nechápejte mě špatně, tohle rozhodně není kapela pro srandu, parodie nebo podobná blbost (obecně nemám rád nic podobného), ale přijde mi, že kapely, které se berou neustále příliš vážně, jsou tak trochu k smíchu samy o sobě. Pokud nepíšete chladný, depresivní, izolovaný black metal a nepíše se rok 1994, myslím, že je tu prostor pro trochu nesmyslů.
Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří IMMORTAL FORCE nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.
Obvykle píšu riffy a skládám písně v hlavě, pak je přinesu našemu bubeníkovi Depresorovi. On pak přidá bicí a jedeme dál. Náš baskytarista Piskū Iqhor Goreman také napsal několik písní, například „The Visitor“ a „Open-Casket Gangbang“ na novém albu. I když jsem především kytarista, hrál jsem už dříve v kapelách na bicí, basu a zpíval, takže když píšu riffy, píšu je s úmyslem napsat celou písničku tak, jak mi to dává smysl v hlavě. Často už vím, jaký rytmus bicích by s riffem perfektně fungoval, takže to navrhnu Depresorovi a on ten nápad spojí se svým vlastním stylem a vždycky to skončí drtivě! Náš baskytarista také vnáší svůj vlastní styl a riffy přes ty moje, takže basa vždycky všechno dokonale doplňuje, ale vyniká sama o sobě. Na závěr přichází náš vokalista Lawless a pokládá hlavní vokální linky. Na „Mystic Seance Unrealities“ jsme všichni na nahrávku naházeli vokální stopy, a dokonce jsme měli i několik hostujících vokalistů.
Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Kanady a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina mladých undergroundových death metalových skupin hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou progresivitu i techniku. Pro mě je to poznávací znak kanadských kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale úplně jiní! Suroví, syroví, nekompromisní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?
Prostě hrajeme to, co se nám líbí! Nikdy jsme se nesnažili znít určitým způsobem nebo dělat hudbu pro určitou demografickou skupinu. Nevěnuji příliš pozornosti tomu, co dělají ostatní kapely, zejména ty moderní. Většina hudby, kterou poslouchám, byla nahrána před rokem 1996.
Každý nějak začínal, učil se, objevoval. IMMORTAL FORCE jsou kapelou ze zkušených muzikantů. Jaké ale byly vaše začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?
Nemohu mluvit za celou kapelu, ale já osobně jsem dostal akustickou kytaru, když mi bylo asi deset let. Několik let jsem na ni blbnul, než jsem se zlepšil a naučil se hrát na elektrickou kytaru, a to už se můj hudební vkus úplně změnil. Na začátku střední školy jsem poslouchal hlavně sračky, ale když jsem se dostal do pozdějších teenagerských let, ukázala mi moje tehdejší kamarádka Melissa kapelu Disgorge, tu americkou. Nikdy jsem nic podobného neslyšel, bylo to šíleně brutální. Potom jsem objevil spoustu kapel jenom tím, že jsem si dělal průzkum na internetu a chodil do obchodů s deskami a vybíral náhodné nálezy. V devatenácti už jsem utrácel celou výplatu za chlast a desky. Naučil jsem se hrát na basu a později na bicí na úrovni začátečníka, ale nikdy jsem ty nástroje nestudoval příliš podrobně.
Nové album jste vydali u vynikajících Horror Pain Gore Death Productions. Skvělá volba! Novinka vyšla jako CD a digitálně. Ale co vinyl, kazetu, nechystáte? Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?
Souhlasím, Horor Pain Gore Death rules! Podle toho, co jsme spolu zažili, je Mike skvělý chlapík. Vždycky jsem byl velkým fanouškem fyzických formátů médií. Mám pěknou sbírku kazet a malou, ale solidní sbírku vinylů. Rozhodně máme zájem vydat album i na vinylu a kazetě, takže pokud to čte nějaký label a líbí se mu náš zvuk, napište na immortalforceband@gmail.com - ať se to podaří!
Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Kanada a death metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak probíhá třeba koncert ve Vancouveru, který považujete za hodně povedený?
Nechodím na koncerty tak často jako dřív, ale rozhodně tu máme mnohem menší scénu než v USA. Festival jako Maryland Death Fest by tady v Kanadě při prvním ročníku finančně zkrachoval, prostě tu není takový tahák kvůli menšímu počtu obyvatel a menší vybavenosti a místům konání. Ale Kanada má samozřejmě několik skvělých kapel, které se vracejí až do raných dob Blasphemy. Black a death metalu se tu daří dobře, pravděpodobně lépe než ve většině ostatních zemí.
Co vy a koncerty? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme by pro vás byl ideální festival!
Rádi bychom si zahráli Obscene Extreme! Připravte nám to a my jsme tam! Koncertování je pro nás v porovnání s většinou ostatních kapel těžší, protože každý žijeme v jiné provincii, takže vzít si tři týdny volna, abychom týden zkoušeli a pak vyrazili na turné, je teď nepravděpodobné, protože všichni máme práci i jiné koníčky a zájmy. Ale doufáme, že se nám to nakonec podaří. Spíš než místní bary nás zajímá hraní na velkém festivalu s podobně smýšlejícími kapelami. Všichni jsme si na místních scénách vydělávali mnoho let.
Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death metal, grindcore. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?
Pro mě osobně je hudba svoboda. Nebýt hudby, kterou mi život dal, nebyl bych tím, kým jsem. Možná bych dnes ani nežil, kdybych neměl možnost hrát hudbu a jamovat s přáteli. Death metal není jiný. Vyrostl jsem na něm v době svého dospívání. Vzpomínám si, jak můj kamarád vzal do ruky desku „Left Hand Path“ od Entombed, když jsme byli ještě na střední škole. Páni, to album jsme poslouchali tolikrát. Dodnes je to moje nejoblíbenější deathmetalové album. Říkejme tomu nostalgie, nebo je to prostě nejlepší deathmetalové album vůbec. Haters keep hating. Hudba pro mě nikdy nebude byznys nebo něco, co by se dalo zpeněžit. Pokud budu mít někdy to štěstí, že budu vydělávat na své hudbě, pravděpodobně ty peníze použiju na další hudbu. Ulevuje mi to a zbavuje mě stresu a frustrace. Nabíjí mě to a zároveň mě to uvolňuje. Je to soundtrack k životu jako takovému.
Ještě nám prosím prozraď, co chystají IMMORTAL FORCE v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.
„Mystic Seance Unrealities“ budeme i nadále všude šířit, navíc se pracuje na druhém videu, které vyjde v dubnu. Držte nám palce, abychom se později v roce 2025 dočkali vinylových a kazetových formátů. Už teď máme nahraný další materiál pro EP v blízké budoucnosti, které prý zní zabijácky!
Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Mystic Seance Unrealities“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!
To teda jo! Děkujeme, že jste nás pozvali!
Recenze/review - IMMORTAL FORCE - Mystic Seance Unrealities (2024):
