DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 3. ledna 2025

KNIŽNÍ TIPY - Illuminae - Amie Kaufman, Jay Kristoff (2015)


Illuminae - Amie Kaufman , Jay Kristoff
2015 (2016), CooBoo

Sedím doma, je druhý svátek vánoční. Už jsem si utřídil knihy, které jsem dostal pod stromeček. Mám radost, je jich opravdu hromada. Cítím v kostech takovou tu pohodu, která mě pokaždé na konci roku obejme. Klid, ano všude kolem je klid. Celý rok jsem četl spíše různé thrillery, kriminálky, příběhy o sériových vrazích, o temnotě. Napětí střídalo napětí, vydával jsem se na dlouhé výlety do pokřivených myslí. Sledoval jsem vraždy, které se staly před dlouhými roky, aby znovu vyplavaly na povrch. Každý pátek jsem vydával jeden tip, byl jsem pečlivý a sledoval novinky, protože znáte to, člověk už skoro všechno četl a jeho oblíbení autoři stále píšou. Byl jsem rád u toho, když jsem netrpělivě očekával SMS zprávu o uložení v boxu u našeho domu. Rozbaloval jsem a čichal vůni čerstvých knih. Když už mám to volno, co takhle něco jiného, trošku si zavzpomínat do své mládí, když jsem čítával převážně sci-fi?

Jdu ke knihovně, mumlám si nahlas, co jsem četl, na co mám chuť, na co ne, když můj pohled spočinul na knížce, kterou jsem si jen tak zakoupil podle tématu, kterým se zaobírá. Nevěděl jsem dopředu vůbec nic, ale Illuminae mě zaujalo. Sedl jsem si tedy zase do svého křesla a nechal příběh, aby mě vtáhl do děje. Stalo se to snad ihned, během několika stránek. Píše se rok 2575 a právě bojujeme o přežití. Ostatně jako vždycky. V téhle knize je všechno. Akce, divoké vize z budoucnosti, vtip i romantika. Muselo to dát hroznou práci, oceňuji pečlivost, protože je knížka napsána formou chatu, jsou v ní odkazy na emaily, různé dokumenty. Jedná se přesně o takový ten druh propracovaného sci-fi, u kterého nezvítězila forma nad obsahem. Naopak, je to velmi čtivé, zajímavé, neotřelé. Přesně, jak má tenhle styl být. 

Jak už jsem zmiňoval výše, čtu poslední roky převážně thrillery, nebojím se ani hororů, ale u téhle knihy mě mrazilo v kostech. Schválně jsem nechal svoji dceru, aby také ochutnala a oba jsme si potom říkali, jak je to skvělý příběh. Znáte to, kolem znějí pohádky (které nemusím), na stole je cukroví, stromek voní a venku je sychravo. Jenže vy nejdete na půlnoční mši, vy si raději otevřete pár stránek a pod lampičkou létáte vesmírem. Vždycky jsem měl rád silné příběhy, které dokázaly rozdrásat moji fantazii. Illuminae je vynikající dílo. Kdybych býval byl literárním kritikem, hodnotil bych také velmi vysoko. Nejsem, ale i jako prostý čtenář a fanoušek nemůžu jinak, než zaklapnout poslední stránku, otevřít pusu dokořán a pronést do ticha - kurva, do prdele, to byla ale jízda. Venku je tma a jsou vidět hvězdy. Co bude za pár let? Kam se jako lidstvo posuneme? Vyhlídky nejsou moc optimistické. Ale to ostatně nebyly nikdy. 

Obyvatele, ostatně jako vždycky, nikdo před útokem nevaroval. Unikli jenom čistou náhodou. Hlavní postavy jsou velmi propracované, na to já hodně dám. Kniha musí mít duši, musí bolet i pohladit. Po celé planetě se šíří zmutovaná pandemie. Joj, tak s tímhle si na nás nepřijdete, s tím už máme zkušenosti. Nebo ne? Korporátní těžební kolonie mi připomíná naší firmu, úniková flotila zase staré dobré časy, když jsem ještě jako mladý snil, že poletím do vesmíru. Inu naivita mládí, nečekal jsem, že budou lidé i nadále tak hloupí a budou se zaobírat takovými zbytečnostmi, jako jsou války nebo nedej bože sledování krátkých debilních videí. Ale to odbočuji, to byl jen takový vtípek čerstvě padesátiletého muže, který oceňuje u knížek, stejně jako u hudby, opravdovost, silné motivy a talent. Illuminae po vás bude vyžadovat soustředění a plnou pozornost. Když je budete mít, budete po zásluze odměněni silným zážitkem. 

Když si to vezmu kolem a kolem, tak toho člověk k životu příliš nepotřebuje. Stačí dobrá práce, zdraví a pohodové vztahy v rodině. Zbytku můžete ukázat klidně prostředníček. I v roce 2025 budu pokračovat ve své nesmělé misi. Budu podporovat knihy, o kterých si myslím, že stojí za přečtení, stejně jako muziku, která je mému srdci vlastní. Pokud to máte také tak, potom vám moc děkuji a přeji vám, abyste i letos měli dobré světlo a klid v duši. A když budete zdraví, tak to také neuškodí, co říkáte? Přeji vám jen vše dobré a opravdu moc děkuji za další rok, co jste mi byli věrní. Ani nevíte jak si toho vážím. Pokud jsi žena, posílám polibek na tvář a pokud muž, tak připíjím na zdraví! Držte se! 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dramatický příběh o přežití, ztrátě domova a bezmoci doprovází mimořádně originální grafické zpracování dokumentů, e-mailů, vojenských zpráv a novinových článků. Píše se rok 2575 a korporátní těžební kolonie na planetě Kerenza IV je napadena korporací BeiTech. Obyvatele před útokem nikdo nevaroval, nikomu na nich nezáleží a pro BeiTech jsou jen potenciálním zdrojem problémů. Kady Grantová, její bývalý přítel Ezra a několik tisíc dalších lidí dokáže utéci díky intervenci lodě pozemské vlády Alexander. Jenže po celé planetě se šíří zmutovaná epidemie. Úniková flotila se snadno může stát pastí a jejich hrobem.

A jedna z lodí BeiTechu se přibližuje, rozhodnuta dokončit, co začali.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 2. ledna 2025

Recenze/review - VEILBURNER - The Duality of Decapitation and Wisdom (2024)


VEILBURNER - The Duality of Decapitation and Wisdom
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Říká se, že nejhorší je bolest, která je uvnitř nás. Když se cítíme jako bídní červi, kroutící se v temnotě. Když nás zasáhne nějaká děsivá choroba do vnitřností, když krvácíme z očí, když se trápíme nad svým osudem. Existuje hudba, o které si myslím, že musí být nahrávána někde hluboko v podzemí, mezi přízraky, ve špíně a hnusu. Nihilismus, okultismus, hnis a nekonečné utrpení. Tak by se dala charakterizovat i nová deska démonů VEILBURNER z Pensylvánie.

Jakoby mě během poslechu někdo zahalil do krvavé mlhy. Těžko se to popisuje, ale mám opravdu pocit, že jsem spadl do hlubiny, mezi červi, mršiny a pavučiny. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, podmanivě, nebál bych se napsat magicky. Mají v sobě takovou tu hnilobnou atmosféru starých hororových filmů. Zhasněte všechna světla, tohle je black death metal, který hoří zevnitř. 


Existuje jiná dimenze, nekonečná temnota vesmíru, která vás strhne do propasti. Alespoň tak vnímám novou desku já, starý metalový pes. Je neotřelá, zajímavá, v určitých momentech avantgardní, progresivní, extrémní takovým tím drásavým způsobem. Styl asi nebude vyhovovat každému, ale to zde ani není účelem. Pokud ale máte rádi kapely jako ULCERATE, BLUT AUS NORD, AKHLYS, ORANSSI PAZUZU, DEATHSPELL OMEGA a další objevovatele nových temných zákoutí, mohla by se vám líbit i tahle deska. Přiznám se bez mučení, zpočátku pro mě byly některé momenty spíše nepříjemné, ale dal jsem nahrávce čas, pouštěl jsem si ji v různých denních hodinách i rozpoložení mé mysli a nejlépe vynikla ve chvílích, kdy na mě padala tíha celého světa. Na tomhle albu není pozitivního zcela nic, tematicky se opravdu setkáváme jen a pouze s temným nihilismem, ale to se dalo tak nějak předpokládat. Zvuk i obal jsem naprosto v pořádku. Hlavní jsou pro mě ale jako vždy nápady, způsob, jakým na mě album působí. Kolem "The Duality of Decapitation and Wisdom" jsem nejdříve chodil jako šelma kolem své oběti. K vzájemnému přenosu došlo až po delší době. Rozhodně se u mě nejedná o desku, kterou bych protáčel ve svém přehrávači každý den, ale vždy, když budu mít chuť na něco jiného, odlišného, bolestivého, tak se rád vrátím. Jen musí být kolem mě tma, nejlépe i chlad. Abych mohl spadnout do hlubiny, abych se mohl vznášet nekonečně temným vesmírem. Říká se, že nejhorší je bolest, která je uvnitř nás. Když se cítíme jako bídní červi, kroutící se v temnotě. Když nás zasáhne nějaká děsivá choroba do vnitřností, když krvácíme z očí, když se trápíme nad svým osudem. Existuje hudba, o které si myslím, že musí být nahrávána někde hluboko v podzemí, mezi přízraky, ve špíně a hnusu. Nihilistický, okultní, hnisavý a nekonečně bolestivý black death metal s příchutí zkažené krve!

Asphyx says:

They say the worst pain is the pain that is inside us. When we feel like miserable worms writhing in the dark. When some terrible disease strikes us in the gut, when our eyes bleed, when we agonize over our fate. There is music that I think must be recorded deep underground, among the ghosts, in the filth and the filth. Nihilism, occultism, pus and endless suffering. That's how one could characterize the new record of Pennsylvania demons VEILBURNER.

It's as if someone enveloped me in a bloody fog while I was listening to it. It's hard to describe, but I really feel like I've fallen into the depths, among worms, carrion and cobwebs. The songs are written very urgently, captivatingly, I wouldn't be afraid to write magically. They have that rotten atmosphere of old horror movies. Turn off all the lights, this is black death metal that burns from within. 


There is another dimension, the infinite darkness of the universe that will pull you into the abyss. At least that's how I, an old metal dog, perceive the new album. It's fresh, interesting, avant-garde at certain moments, progressive, extreme in that jarring way. The style probably won't suit everyone, but that's not even the point here. However, if you like bands like ULCERATE, BLUT AUS NORD, AKHLYS, ORANSSI PAZUZU, DEATHSPELL OMEGA and other explorers of new dark corners, you might like this record too. I'll admit without torture, at first some moments were rather uncomfortable for me, but I gave the record time, played it at different times of the day and states of mind, and it was at its best when the weight of the world was upon me. There's absolutely nothing positive about this album, thematically we really only encounter dark nihilism, but that's to be expected. The sound and cover art I'm totally fine with. But the main thing for me, as always, are the ideas, the way the album affects me. I walked around "The Duality of Decapitation and Wisdom" like a beast around its prey at first. It took a long time for the mutual transfer to happen. It's definitely not a record that I'll be spinning through my player every day, but whenever I feel like something different, different, painful, I'll be happy to come back. It just has to be dark around me, preferably even cold. So I can fall into the deep, so I can float through an infinitely dark universe. They say the worst pain is the pain that's inside us. When we feel like miserable worms writhing in the dark. When some terrible disease strikes us in the gut, when our eyes bleed, when we agonize over our fate. There is music that I think must be recorded deep underground, among the ghosts, in the filth and the filth. Nihilistic, occult, festering and endlessly painful black death metal with a taste of tainted blood!



Track listing -
1. Tem Ohp Ab in Mysticum the Howling Spirit
2. III Visions of Hex-Shaped Hiss, Behead the Howling Spirit
3. The Duality of Decapitation and Wisdom Part I
4. The Duality of Decapitation and Wisdom Part II
5. Shadows of a Shadow
6. Woe Ye’ Who Build these Crosses...Are Those Who Will Serve Us Death
7. V.I.I. (Voured Ichneumous Icon)

Line up -
Mephisto Deleterio - Music and production
Chrisom Infernium - Vocals and album design

Cover artwork by Luciana Nedelea


středa 1. ledna 2025

Recenze/review - NIGRUM - Blood Worship Extremism (2024)


NIGRUM - Blood Worship Extremism
CD 2024, Iron Bonehead

for english please scroll down

Staří mě varovali, abych si dával pozor. Odkrýval jsem staré hroby v místech, na kterých se kdysi odehrávaly tajemné rituály plné krvavých obětí. V rakvích, rozpadlých skoro na prach nebo jen tak v chladné zemi, byla pochována těla mučených, znásilněných, podřezaných i rozdrcených. Kolem mě se ozýval jejich nářek, jejich touha po pomstě. Na povrch pomalu vylézala další a další děsivá svědectví. Někde v těchto místech muselo být nahráváno i nové album mexických tmářů NIGRUM.

Tahle smečka působí na scéně od roku 2015 a vždy byla věrná svému morbidnímu black metalovému poslání. Nikdy nesešla z cesty. Vy si tak můžete vychutnat novou, letošní desku, která je volným pokračováním minulých nahrávek. Agresivita a nenávist se zde potkávají s tmou, chladem a zkaženou krví. Prokletí by mohli vyprávět!


Kapela se přesunula do Švédska, aby i zde šířila jedinou pravou víru -  v ryzí, démonický black metal. Pánové se samozřejmě nechali volně inspirovat starými smečkami z devadesátých let minulého století ze Skandinávie. A dělají to velmi zkušeně, opravdově a uvěřitelně. Přidávají spoustu vlastních nápadů. Vše je velmi agresivní, nekompromisní, syrové. Skladby řežou tou správnou stranou nože. Líbí se mi prašivý zvuk i stylový obal. NIGRUM vytáhli z těch nejtemnějších katakomb na povrch staré postupy, ušpinili je krví a hodili je po nás jako kusy zahnívajícího masa. V tomhle stylu, více než kde jinde, je důležité, aby bylo slyšet, že to kapela myslí opravdově, že dává do své hudby úplně vše. U téhle smečky to mohu potvrdit. Pánové jsou naplno oddáni základním myšlenkám nekonečného rouhání. Při poslechu nové desky "Blood Worship Extremism" se otáčejí kříže směrem dolů, vaří se svěcená voda a démoni tančí ve zběsilém tempu. Co se týká provedení a celkového dojmu, nemám vlastně žádných námitek. Naopak, nahrávku si užívám, rád se k ní vracím a pouštím ji všem ovcím, modlícím se k dávno padlým svatým. Není to ale jenom vichr v márnici, který nám kapela předkládá na víku od rakve. Zazní i klidnější, chladné a drásavé momenty. Líbí se mi, že je všechno ohlodané na kost, že skladby hoří jasným plamenem a smrdí sírou. Pokud to máte také takhle extrémně a nekompromisně rádi, neváhejte ani chvilku. V rakvích, rozpadlých skoro na prach nebo jen tak v chladné zemi, byla pochována těla mučených, znásilněných, podřezaných i rozdrcených. Kolem mě se ozýval jejich nářek, jejich touha po pomstě. Na povrch pomalu vylézala další a další děsivá svědectví. Tajemný, divoký a krvavý black metalový rituál! Tohle album vás roztrhá na kusy a pohřbí zaživa! 


Asphyx says:

The old men warned me to be careful. I've uncovered old graves in places where mysterious rituals of blood sacrifice once took place. Bodies of the tortured, the raped, the slashed and the crushed were buried in coffins, almost crumbled to dust or simply in the cold earth. Their cries echoed around me, their desire for revenge. Slowly, more and more horrifying testimonies came to the surface. Somewhere in these places, the new album by Mexican darkies NIGRUM must have been recorded.

This pack has been on the scene since 2015 and has always been true to their morbid black metal mission. They have never strayed from the path. So you can enjoy this year's new album, which is a loose continuation of past releases. Aggression and hatred meet darkness, coldness and corrupted blood here. Curses could tell a tale!


The band moved to Sweden to spread the only true belief - pure, demonic black metal. Of course, the gentlemen were freely inspired by the old nineties bands from Scandinavia. And they do it very skilled, real and believable. They add a lot of their own ideas. Everything is very aggressive, uncompromising, raw. They cut the songs with the right side of the knife. I like the dusty sound and the stylish cover. NIGRUM have pulled the old ways out of the darkest catacombs, stained them with blood and thrown them at us like pieces of rotting meat. In this style, more than anywhere else, it's important to hear that the band means business, that they give their all to their music. I can attest to that with this pack. The gentlemen are fully committed to the basic ideas of endless blasphemy. Listening to the new album "Blood Worship Extremism", the crosses turn downwards, holy water boils and demons dance at a furious pace. In terms of performance and overall impression, I actually have no complaints. On the contrary, I enjoy the recording, I like to go back to it and play it for all the sheep praying to the long fallen saints. But it's not just a whirlwind in the morgue that the band presents to us on the coffin lid. There are quieter, cooler and more poignant moments too. I like that everything is chewed to the bone, that the songs burn with a bright flame and reek of sulphur. If you also like it this extreme and uncompromising, don't hesitate a moment. The bodies of the tortured, the raped, the slashed and the crushed were buried in coffins, almost crumbled to dust or just in the cold ground. Their cries echoed around me, their desire for revenge. Slowly, more and more horrifying testimonies came to the surface. A mysterious, savage and bloody black metal ritual! This album will tear you apart and bury you alive!


tracklist:
01. Blood Worship Extremism
02. Ineffable Empire
03. Visions in the Dark
04. Where Mountains Collide
05. Telestic Gateways
06. Beneath Turquoise Waters
07. Splendor of the Old World
08. Murderer Dweller

Nigrum Lineup:
J – Guitars, vocals
M – Bass, vocals (additional)
Calle Larsson – Drums




úterý 31. prosince 2024

Recenze/review - NOGOTHULA - Telluric Sepsis (2024)


NOGOTHULA - Telluric Sepsis
CD 2024, Blood Harvest

for english please scroll down

Když jsem vstoupil do podzemí poprvé, tak mě fascinoval zápach smrti, který byl všude cítit. Hniloba, rozklad těl prokletých, kteří nemohli být převedeni na druhou stranu. Dlouhá, temná chodba končila u rezavé brány. Naposledy se mě zeptali, jestli chci vstoupit dovnitř. Poprvé mě přepadla zvědavost někdy na konci osmdesátých let minulého století. Od té doby navštěvuji zemi nekonečných stínů pravidelně. A hledám v ní kapely, které umí přenést děsivé nálady ze záhrobí mezi nás, obyčejné smrtelníky. Když mi přišla na recenzi nová deska kapely NOGOTHULA z Ohia, chodil jsem nejdříve jenom opatrně okolo.

Nejdříve mě zaujal obal, pod kterým je podepsán Niklas Webjörn. Ten namaloval dílo, které se mi ihned dostalo do podvědomí. Následovalo moje první setkání s hudbou těchto tmářů. Sedl jsem si, jak je mým zvykem, k reproduktorům, zhasl jsem všechna světla a otevřel okno do tmy. Z ulice se ozýval nářek prokletých. Najednou jsem byl na druhé straně, za oponou a užíval jsem si surový, masivní a chladný zvuk. Nové album "Telluric Sepsis" se mi dostalo ihned pod kůži. A zanechalo po sobě hlubokou krvavou stopu. 


Ihned došlo ke vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou. Nové skladby mi kolovaly v žilách, byly jako kousky ledu, jako chlad, jako mrazení v zádech. Album je opravdu dobře napsáno. Pokud bych měl nějak definovat styl, se kterým pánové přicházejí, zmínil bych smečky jako DECAPITATED, SUFFOCATION, GORGUTS, OBSCURA, CRYPTOPSY, NILE, MORBID ANGEL, INCANTATION, ale i třeba NOCTURNUS. Má slova ale berte jen jako takové připodobnění, abyste měli představu. Jinak je novinka plná vlastní nápadů a invence. Líbí se mi i takový zvláštní, do black metalové a progresivní mlhy zahalený odér, který se vznáší všude kolem. Jedná se o kapelu, složenou ze samých zkušených muzikantů (VERMENT), kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Propracovaný death metal. Jednotlivé pasáže mají jasnou strukturu, nosné riffy, které se velmi dobře poslouchají. Není to jednorázová záležitost, spoustu temných zákoutí naleznete až po delším čase. Zkrátka a dobře, stále mám chuť se k nahrávce vracet. Má v sobě něco zvláštního, nebál bych se napsat magického, co mě přitahuje. Jsem prokletý! Jakoby mi po celou dobu stál někdo s těžkou okovanou botou na hrudníku. Určitě jste někdy zažili takový ten nepříjemný pocit, když jste se topili. NOGOTHULA jdou na hranu a dělají to velmi přesvědčivě, opravdově. Tohle je smradlavý kov smrti, ukovaný z těch nejlepších a nejkvalitnějších slitin. Jako starý pes, který hlídá vchod do podsvětí snad odnepaměti, vám mohu desku "Telluric Sepsis" doporučit. Garantuji vám, že u ní shnijete zaživa. Když jsem vstoupil do podzemí poprvé, tak mě fascinoval zápach smrti, který byl všude cítit. Hniloba, rozklad těl prokletých, kteří nemohli být převedeni na druhou stranu. Dlouhá, temná chodba končila u rezavé brány. Tentokrát jsem zde správně. Cítím to v kostech, slyším to z každého tónu i melodie. Progresivní black death metalový útok z toho nejhlubšího podsvětí! Budete rozerváni na kusy a navěky prokleti!

Asphyx says:

When I first entered the underground, I was fascinated by the smell of death that was everywhere. The rot, the decomposition of the bodies of the damned who could not be transferred to the other side. The long, dark corridor ended at a rusty gate. I was asked one last time if I wanted to enter. I was first seized with curiosity sometime in the late 1980s. Since then, I've visited the Land of Endless Shadows regularly. And I look for bands that can bring the eerie moods of the beyond to us mere mortals. When the new record by Ohio band NOGOTHULA came up for review, I was just cautiously walking around at first.

I was first attracted by the cover artwork, signed by Niklas Webjörn. He painted a piece of artwork that immediately got into my consciousness. What followed was my first encounter with the music of these darkies. I sat down, as is my custom, in front of the speakers, turned off all the lights and opened a window into the darkness. From the street came the cries of the damned. Suddenly I was on the other side, behind the curtain, enjoying the raw, massive, cold sound. The new album "Telluric Sepsis" got under my skin immediately. And it left a deep, bloody trail. 


Immediately there was a mutual transmission between me and the band. The new songs were in my veins, they were like chunks of ice, like a chill. The album is really well written. If I had to define somehow the style the gentlemen come up with, I would mention packs like DECAPITATED, SUFFOCATION, GORGUTS, OBSCURA, CRYPTOPSY, NILE, MORBID ANGEL, INCANTATION, but also NOCTURNUS. But take my words only as an analogy to give you an idea. Otherwise the novelty is full of my own ideas and inventiveness. I also like such a strange, black metal and progressive fog shrouded odor that is floating around. This is a band made up of all experienced musicians (VERMENT) who know exactly what and how they want to play. Sophisticated death metal. The individual passages have a clear structure, supporting riffs that are very easy to listen to. It's not a one-off affair, you will find a lot of dark corners after a longer time. In short, I still feel like coming back to the record. It has something special, I wouldn't be afraid to write magical, that attracts me. I'm cursed! It's as if someone with a heavy galvanized boot on my chest has been standing there the whole time. I'm sure you've had that unpleasant feeling when you're drowning. NOGOTHULA go for the edge and do it very convincingly, genuinely. This is the stinking metal of death, forged from the finest and highest quality alloys. As an old dog who has been guarding the entrance to the underworld since perhaps time immemorial, I can recommend the album "Telluric Sepsis" to you. I guarantee it will rot you alive. When I first entered the underground, I was fascinated by the smell of death that was everywhere. The rot, the decomposition of the bodies of the damned who could not be transferred to the other side. The long, dark corridor ended at a rusty gate. This time I'm right here. I can feel it in my bones, hear it in every note and melody. A progressive black death metal assault from the deepest underworld! You will be torn to pieces and damned forever!



Tracklist:
1. Awakening
2. Chaospore
3. Catacomb Cauldron
4. Lacerating Vibrations
5. Observers of Perpetual Rot
6. Labyrinthian Sunken Spires
7. Morbid Seas of Stygian Blood
8. Telluric Sepsis
9. Meandering Comatose Twilight... The Carrion Viaduct



pondělí 30. prosince 2024

Recenze/review - TALES OF BLOOD - Breath of Repugnance (2024)


TALES OF BLOOD - Breath of Repugnance
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Myslím si, že nastal čas, řekl mi vrásčitý stařec, který hlídal bránu do záhrobí celý svůj život. Na jednom starém hřbitově, mezi zdánlivě opuštěnými hroby, se začaly před nějakým časem dít podivné věci. Ze země vylézaly přízraky, z márnice se ozýval řev i nářek nevinných. Nemrtví se už nemohli dívat na náš prokletý svět. Na násilí, na nenávist, na zbytečné války, na všechnu tu bolest, kterou si neustále způsobujeme. Přišli se pomstít, zničit nás, spálit, abychom začali znovu. A jako kulisa jim k tomu hraje nové album francouzských tmářů TALES OF BLOOD.

Minulou nahrávku "Stuffing the Graveyard" z roku 2019 jsem poslouchal vždy velmi rád a s chutí se k ní stále vracím. Je totiž po okraj narvaná poctivým, prašivým death metal z devadesátých let minulého století. Je nastaveným zrcadlem našich zvrácených myšlenek. Pokud máte chuť, přečtěte si recenzi i rozhovor, oboje je odkazováno dole pod dnešním článkem. Novinka je volným pokračováním. Surovou exhumací starých, prokletých hrobů. 


Mám podobný staroškolský death metal v krvi. První desky v tomto stylu jsem poprvé slyšel na konci osmdesátých let. Jsem pravověrný fanoušek, který celý život podobné nahrávky sbírá a jako takový se musím novince "Breath of Repugnance" poklonit. Je v ní totiž obsaženo všechno, co mám v tomhle stylu rád. Krutost i chlad, tma i vztek, špína i patina. Album má masivní, zcela zničující zvuk (Mixed by Pierre & Célia, Mastering by David (Secret Place Studio)). Stylový je i velmi povedený a dobře zapamatovatelný motiv na obalu (Arnaud Maniak). Zkrátka a dobře, bylo splněno vše k tomu, abych se spokojeně kýval do rytmu, abych za tmy vyrážel za zvuků téhle desky na hřbitov a kopal tam další a další hroby. Máte rádi BOLT THROWER, GRAVE, BROKEN HOPE, MASSACRE, MASTER, OBITUARY, ASPHYX? Potom neváhejte ani chvilku. Dostanete nejen perfektně odvedené řemeslo, ale také spoustu mrtvolných, morbidních nálad. Navštívíte místa, na kterých se stala spousta děsivých věcí. Skladby jsou napsány velmi zkušeně, jsou ostré i chladné zároveň. Album se navíc velmi dobře poslouchá (koneckonců, proto o něm také píšu). Pánové umí nejen bodnout do vnitřností, ale také vytvořit temné a děsivé nálady. Když se dívám poslední roky kolem sebe, tak se čím dál tím častěji do podobných márnic vracím. Nalézám v nich klid, užívám si veškerou tu prašivinu, zkaženou krev, hudbu, kterou mám rád celý svůj život. Pokud to máte nastavené stejně jako já, tak neváhejte ani chvilku. Francouzi totiž odvedli skvělou práci po všech stránkách. Na jednom starém hřbitově, mezi zdánlivě opuštěnými hroby, se začaly před nějakým časem dít podivné věci. Ze země vylézaly přízraky, z márnice se ozýval řev i nářek nevinných. Nemrtví se už nemohli dívat na náš prokletý svět. Nemrtví vylézají z hrobů! Starý, poctivý, klasický death metal s krvavě temnou aurou!


Asphyx says:

I think the time has come, said the wrinkled old man who had guarded the gate to the beyond all his life. In an old cemetery, among the seemingly abandoned graves, strange things began to happen some time ago. Ghosts were crawling out of the ground, and from the morgue came the screams and cries of the innocent. The undead could no longer look upon our cursed world. The violence, the hatred, the unnecessary wars, all the pain we keep inflicting on ourselves. They came to take revenge, to destroy us, to burn us, to start over. And the new album by French darkies TALES OF BLOOD plays as a backdrop.

I've always enjoyed listening to their previous release, 2019's "Stuffing the Graveyard", and I keep coming back to it with gusto. For it is packed to the brim with honest, grimy death metal from the 1990s. It is a set mirror of our twisted thoughts. If you feel like it, read the review and interview, both linked below today's article. The new release is a loose sequel. A raw exhumation of old, cursed graves.


I have similar old school death metal in my blood. I first heard the first records in this style at the end of the eighties. I am a true fan who has been collecting similar records all my life and as such I have to bow down to the new release "Breath of Repugnance". It contains everything I love about this style. Cruelty and coldness, darkness and anger, dirt and patina. The album has a massive, completely devastating sound (Mixed by Pierre & Célia, Mastering by David (Secret Place Studio)). The very hilarious and memorable motif on the cover (Arnaud Maniak) is also very stylish. In short, everything has been fulfilled to make me sway contentedly to the beat, to head out to the cemetery in the dark to the sounds of this record and dig more and more graves there. Do you like BOLT THROWER, GRAVE, BROKEN HOPE, MASSACRE, MASTER, OBITUARY, ASPHYX? Then don't hesitate a moment. You'll not only get perfectly done craftsmanship, but also a lot of deadpan, morbid moods. You'll visit places where a lot of horrible things have happened. The songs are very expertly written, they are sharp and cold at the same time. The album is also very easy to listen to (after all, that's why I'm writing about it). Gentlemen can not only stab you in the guts, but also create dark and scary moods. When I look around the last few years, I find myself returning to similar morgues more and more often. I find peace in them, enjoying all the filth, the tainted blood, the music I've loved all my life. If you're as set on it as I am, don't hesitate a moment. Because the French have done a great job all round. In an old cemetery, among the seemingly abandoned graves, strange things began to happen some time ago. Ghosts were crawling out of the ground, and from the morgue came the screams and cries of the innocent. The undead could no longer look upon our cursed world. The undead are coming out of their graves! Old, honest, classic death metal with a bloody dark aura!


about TALES OF BLOOD on DEADLY STORM ZINE:


A few questions - interview with death metal band from France - TALES OF BLOOD


tracklist:
01. Boiled To Death 
02. Bled And Still Alive 
03. Low Cost Holocaust 
04. Storm Of Maggots 
05. Bloody Week 
06. Time To Rot 
07. Boss Killer Zombie 
08. Bullet To Mutilate 
09. Funeral March

Line-up:
Vocals - Sam
Guitars - Sylvain
Guitars - Jean-Michel
Guitars - Célia
Bass - Mathilde
Drums - Jérome

Artwork by Arnaud Maniak
Layout by Thomas Troisbieres
Mixed by Pierre & Célia
Mastering by David (Secret Place Studio)




Recenze/review - INFERNALIVM - Conquering the Most High (2024)


INFERNALIVM - Conquering the Most High
EP 2024, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Sestupuji pomalu do podzemí a nasávám pach hniloby. Po stěnách stéká hnis a z nekonečných chodeb se ozývá řev bestie. Ještě před chvílí to byla obyčejná seance několika lidí, kteří se pokoušeli vyvolat temné síly. Něco se pokazilo. Jakoby nám démoni dávali na vědomí, že si s nimi nemáme zahrávat. Teď bloudím v temnotě a poslouchám u toho debutové EP francouzských maniaků INFERNALIVM. Moc dobře vím, že budu obětován, moc dobře vím, že mě proklejí a roztrhají na kusy.

Death metal má mnoho podob a ten, který nám předkládá tato kapela, tak je temný, ošklivý a blasfemický. Zahraný surově, opravdově a uvěřitelně. Nezbývá nic jiného, než exhumovat další hrob a vytáhnout mrtvolu zvráceného kněze na světlo. Bude spálen na popel, stejně jako já, když poslouchám "Conquering the Most High".


Pod kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti ze smeček jako Novae Militiae, Merrimack, Benighted, a Ritualization a spousty dalších. Tentokrát se jedná o pravověrný, prašivý kov smrti, volně inspirovaný kapelami jako MORBID ANGEL, INCANTATION, IMMOLATION. To ale není důležité. Hlavní je, že jsou skladby velmi dobře napsány, že mají povedený, masivní a ostrý zvuk, že je na obalu motiv, který ve mě evokuje příchod Satana na zem. Tohle téma je i obsahem textů. Dostanete prvotřídní esenci temnoty, absolutního zla i špínu, posbíranou na starých hřbitovech. Kapela má, i přesto, že se jedná o prvotinu, svůj rukopis a výraz. Pro mě je potom důležité, že jim věřím každý riff, motiv, melodii. Rád a často se procházím po starých pohřebištích a čtu si jména na náhrobcích. Někdy, když vejdu do dávno opuštěných kostelů, kobek nebo chrámů, tak cítím blízkost zla. Jakoby bylo otištěno do chladných zdí. I během poslechu mám pocit, že mě někdo pozoruje ze stínu. Nemá žádnou tvář, přesto se usmívá. Skladby si pamatuji, užívám si je a staly se pro mě jedem, který se dostal do mých žil i do podvědomí. Pevně věřím a doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Pokud mělo být letošní EP "Conquering the Most High" takovou morbidní ochutnávkou, potom se nebývale povedlo. A  to, prosím pěkně, po všech stránkách. Tahle bezbožná trojice přišla s hudbou, která vám nastaví zrcadlo. Uvidíte v něm tvář prokletého. Po stěnách stéká hnis a z nekonečných chodeb se ozývá řev bestie. Ještě před chvílí to byla obyčejná seance několika lidí, kteří se pokoušeli vyvolat temné síly. Morbidní a syrový death metalový rituál! Blasfemie, špína a krev! Budete navěky prokleti v temnotě!

Asphyx says:

I descend slowly into the underground and take in the smell of rot. Pus drips down the walls and the roar of the beast echoes from the endless corridors. A moment ago, it was a simple seance of a few people trying to summon dark forces. Something's gone wrong. It's like the demons are letting us know not to mess with them. Now I'm wandering in the darkness, listening to the debut EP of French maniacs INFERNALIVM. I know full well that I will be sacrificed, I know full well that I will be cursed and torn apart.

Death metal takes many forms and the one presented by this band is dark, ugly and blasphemous. Played raw, real and believable. There's nothing to do but exhume another grave and bring the corpse of a twisted priest to light. He'll be burned to ashes, just like I am when I listen to "Conquering the Most High".


The band is signed by experienced musicians from Novae Militiae, Merrimack, Benighted, and Ritualization, among many others. This time it's true, dusty death metal, loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, INCANTATION, and IMMOLATION. But that's not important. The main thing is that the songs are very well written, that they have a hilarious, massive and sharp sound, that there is a motif on the cover that evokes in me the coming of Satan to earth. This theme is also the content of the lyrics. You get a first-class essence of darkness, absolute evil and dirt picked up in old graveyards. The band has, despite the fact that it is a first album, its own signature and expression. For me it is important that I trust every riff, motif, melody. I like and often walk around old cemeteries and read the names on the tombstones. Sometimes, when I enter long-abandoned churches, dungeons or temples, I feel the proximity of evil. It's as if it's been imprinted on the cold walls. Even while I'm listening, I feel like someone is watching me from the shadows. He has no face, yet he smiles. I remember the songs, I enjoy them and they have become a poison that has entered my veins and subconscious. I firmly believe and hope that we will see a full-length album soon. If this year's "Conquering the Most High" EP was meant to be such a morbid taster, then it has been unprecedentedly successful. And that, please, in every way. This unholy trio have come up with music that will set a mirror to you. You'll see the face of the damned in it. Pus dripping down the walls and the roar of the beast echoing down the endless corridors. A moment ago, it was a simple seance of a few people trying to summon dark forces. A morbid and raw death metal ritual! Blasphemy, filth and blood! You will be cursed in darkness forever!


tracklist:
01. Conquering the Most High 
02. Temple of a Destroying Sun 
03. Ashes of the Saints 
04. The Maze of Havoc

band:
Daethorn - Bass
Kévin Paradis - Drums
Melek Dlth Aton - Vocals, Guitars



neděle 29. prosince 2024

Recenze/review - WRETCHED FATE - Incineration of the Pious (2024)


WRETCHED FATE - Incineration of the Pious
EP 2024, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Pokaždé použil jiný způsob. Jednou to byl nůž, jindy provaz, někdy sekyra nebo prudký jed. Vždy se rád díval do očí, ze kterých pomalu unikal život. Smrt ho fascinovala od mládí. Rád se toulal ulicemi, jako šelma na lovu a představoval si, jak zabíjí. Teď tu stojí, rozkročený i nad vaším tělem a usmívá se. Byl vaším průvodcem, který vás převedl na druhou stranu. Démonem, který přišel z temnoty.

Z absolutní tmy se zjevili opět i švédští maniaci WRETCHED FATE. Kapela, která letos přichází s novým EP, po okraj narvaným špínou, hnisem a hlavně death metalem vysoké kvality. Tohle je pitva v přímém přenosu, divoká jízda, která směřuje rovnou do pekla. Smrt je zase jednou velmi blízko. 


"Incineration of the Pious" je děsivým odkazem těch nejšílenějších myšlenek. Hudbou, která vás rozdrásá do krve. Trojice nových skladeb a tři covery od NIHILIST, BLOODBATH, MORBID ANGEL. Všechny songy mají masivní, mrazivý a poctivý zvuk a jsou také nahrány s nadšením a touhou zabíjet hudbou. Na téhle smečce se mi vždy líbil způsob, jakým přistupují ke své morbidní práci. Jedná se totiž nejen o poctivé řemeslo, ale také o nakumulovaný vztek, o surovost a tmu, posbíranou v těch nejhlubších katakombách. Mám při poslechu opravdu pocit, že jsem se právě probudil z děsivé noční můry. Vstal jsem a začal hledat ve špinavých ulicích svoji vlastní smrt. Určitě znáte takový ten podivný pocit, který se nám usadí ve vnitřnostech, když navštívíme místa, na kterých se stalo něco násilného nebo stará jatka, případně pitevnu. Všude, kde je možné potkat Smrt a vidět její krutý odkaz, jsem se cítil stejně, jako při poslechu tohoto EP. Je totiž až po okraj narvané tlakem, takovou tou starodávnou energií. Zkrátka a dobře, WRETCHED FATE jsou ve skvělé formě a pokud máte tenhle styl rádi, tak by vám neměla  jejich novinka uniknout. Potkávají se zde jak severské vlivy, tak i tradiční odkazy amerických klasiků. Vlastně by se dalo také napsat, že tohle je přesně odrůda muziky, která koluje i v mých žilách. Nemohu tedy jinak, než dát Švédům opět ochrannou známku a všude je doporučovat. Jen musím počkat, až se setmí a nemrtví vylezou ze svých hrobů. Pokaždé použil jiný způsob. Jednou to byl nůž, jindy provaz, někdy sekyra nebo prudký jed. Vždy se rád díval do očí, ze kterých pomalu unikal život. Smrt ho fascinovala od mládí. Rád se toulal ulicemi, jako šelma na lovu a představoval si, jak zabíjí. Jakoby se všechno zlo otisklo i do téhle desky. Surový, temný, krvavou energií nasáklý death metal, u kterého budete tančit na svém vlastním hrobě! Masakr ve starých katakombách! 

Asphyx says:

He used a different method each time. Sometimes it was a knife, sometimes a rope, sometimes an axe or a violent poison. He always liked to look into eyes that were slowly leaking life. Death had fascinated him since he was young. He liked to wander the streets, like a beast on the hunt, imagining the kill. Now he stands here, straddling your body, smiling. He was your guide who brought you to the other side. The demon who came from the darkness.

Out of absolute darkness, the Swedish maniacs WRETCHED FATE have reappeared. A band that this year comes with a new EP, packed to the brim with filth, pus and most importantly death metal of high quality. This is a live dissection, a wild ride that goes straight to hell. Death is once again very close.


"Incineration of the Pious" is a terrifying legacy of the craziest ideas. Music that will tear you to pieces. Three new tracks and three covers from NIHILIST, BLOODBATH, MORBID ANGEL. All songs have a massive, chilling and honest sound and are also recorded with passion and the desire to kill with music. What I've always liked about this pack is the way they approach their morbid work. For it's not only about honest craft, but also about accumulated rage, rawness and darkness, collected in the deepest catacombs. Listening to it, I really feel like I've just woken up from a terrifying nightmare. I got up and started looking for my own death in the dirty streets. I'm sure you know that strange feeling that settles in our gut when we visit places where something violent has happened, or an old slaughterhouse, or an autopsy. Anywhere you can meet Death and see his cruel legacy, I felt the same way listening to this EP. Because it's packed to the brim with pressure, that kind of ancient energy. In short, WRETCHED FATE are in great form and if you like this style, you shouldn't miss their new release. Both Nordic influences and traditional references of American classics meet here. In fact, you could also write that this is exactly the variety of music that runs through my veins. So I can't help but give the Swedes the trademark again and recommend them everywhere. I just have to wait until it gets dark and the undead come out of their graves. He used a different method each time. Sometimes it was a knife, sometimes a rope, sometimes an axe or a violent poison. He always liked to look into the eyes from which life was slowly draining away. Death had fascinated him since he was young. He liked to wander the streets, like a beast on the hunt, imagining the kill. It was as if all the evil was imprinted on this record. Raw, dark, blood-soaked death metal that will have you dancing on your own grave! Massacre in the old catacombs!


about WRETCHED FATE on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
01. With Ashen Breath 
02. Incineration Of The Pious 
03. Callous Mutilation Grandeur 
04. Dominate (Morbid Angel Cover) 
05. Like Fire (Bloodbath Cover) 
06. Abnormally Deceased (Nihilist Cover)

band:
Robin Magnusson - Bass
Samuel Karlstrand - Drums
Mats Andersson - Guitars
Adrian Selmani - Vocals
Fredrik Wikberg - Guitars



Recenze/review - PUTRID VOMIT CHRIST - Perpetual Intercourse (2024)


PUTRID VOMIT CHRIST - Perpetual Intercourse
demo 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Podvědomě jsem, stejně jako každý hrobník i posluchač death metalu, věděl, že se jednou setkám s nemrtvými, že jednou vylezou ze svých hrobů a půjdou mi po krku. Že se to ale stane při poslechu nové demonahrávky vietnamských PUTRID VOMIT CHRIST, to jsem opravdu netušil.

Jedná se o kapelu, která má na svém kontě zatím pouze dvě dema, obě vydaná v letošním roce. Co se týká stylu, tak máme co do činění s hrubým, surovým a maniakálních death metalem ze starých dobrých časů. Přidávány jsou potom doomové prvky, chlad a nahrubo nasekaná tma. Otáčím volume doprava a ztrácím se v temnotě. Nemrtví mě pronásledují i do mých snů. 


Jakoby byli oba pánové, kteří jsou pod touhle smečkou podepsáni (a působí také v kapelách jako ROT, ELCROST), dlouhé roky pohřbeni zaživa. Letos vylezli z hlíny a tmy, aby nám zvěstovali pravý, ryzí a démonický death metal. Kříže jsou obrácené směrem dolů a atmosféra celé nahrávky je velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat i magická. Povedl se zvuk i obal, ale nejvíc si stejně užívám muziku samotnou. Prosévám mezi prsty prach a sleduji hroby, jestli z nich nevyjde do tmy další nemrtvý. Nálady jsou velmi tíživé, doslova propletené chladnými pavučinami. PUTRID VOMIT CHRIST dokáží být suroví a nekompromisní, v těchto momentech vám popraskají všechny kosti v těle, ale také těžcí, mraziví. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground a pánové nepřinášejí nic nového, ale to ani není účelem. Hlavní je temná energie, takový ten hnilobný tlak, který máme my, staří démoni tolik rádi. Strávil jsem s nahrávkou dlouhou dobu a rád jsem se k ní opakovaně vracel. Má v sobě totiž něco morbidního, zvláštního, neotřelého. Baví mě ji poslouchat a toulat se u toho na opuštěných pohřebištích. Zazní i lehké black metalové vsuvky. Pevně věřím a doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Vietnamští maniaci  jsou na velmi dobré cestě. Nejen, že umí velmi dobře hrát, ale také dokáží napsat skladby, které uvnitř hoří a na povrchu jsou ledové jako ruce mrtvoly. Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Patří mezi ně i tohle skvělé demo "Perpetual Intercourse". Zahnívající, temný a chladný death doom metal, u kterého vstávají mrtví z hrobů! Krvavá mlha nad prokletým hřbitovem! 

Asphyx says:

First I saw a bony hand, sticking out like some ghastly memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Subconsciously, like every grave digger and death metal listener, I knew that one day I would meet the undead, that one day they would come out of their graves and go for my throat. But I really didn't know that it would happen while listening to the new demo of Vietnamese PUTRID VOMIT CHRIST.

This is a band that has only two demos to their credit so far, both released this year. As far as the style is concerned, we are dealing with rough, raw and maniacal death metal from the good old days. Then doom elements, coldness and rough chopped darkness are added. I turn the volume to the right and get lost in the darkness. The undead are haunting me even in my dreams. 


It's as if the two gentlemen who are signed to this pack (and are also in bands like ROT, ELCROST) have been buried alive for years. This year they have come out of the dirt and darkness to bring us true, pure and demonic death metal. The crosses are facing downwards and the atmosphere of the whole record is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. The sound and the cover art are great, but I still enjoy the music itself the most. I sift the dust between my fingers and watch the graves to see if another undead will come out of them into the darkness. The moods are very oppressive, literally entwined with cold cobwebs. PUTRID VOMIT CHRIST can be brutal and uncompromising, in these moments every bone in your body cracks, but they are also heavy, chilling. This is of course the deepest of the underground and the gentlemen bring nothing new to the table, but that's not even the point. The main thing is the dark energy, the kind of rotten pressure that we old demons love so much. I've spent a long time with the record, and I've enjoyed revisiting it repeatedly. It has something morbid, strange, novel. I enjoy listening to it and wandering around abandoned burial grounds. There are also light black metal interludes. I firmly believe and hope that we will see a full-length album soon. Vietnamese maniacs are on a very good way. Not only can they play very well, but they can also write songs that burn on the inside and are as icy as a corpse's hands on the outside. First I saw a bony hand sticking out like some eerie memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Including this great demo of "Perpetual Intercourse". Decaying, dark and cold death doom metal that makes the dead rise from their graves! A bloody mist over a cursed graveyard!



tracklist:
01. Vacuous Ecstasy 
02. Putrid Vomit Christ 
03. Dissecting An Incestuous Dream 
04. The Sun … From Where They Excrete 
05. Death Is An Imposture

band:
I.C. - Bass, Vocals, Programming
L.N. - Guitars, Programming
Z.P. - Guitars
B.V. - Session Drums



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý devátý - Divný pavouk


Příběh čtyř stý osmdesátý devátý - Divný pavouk

Všechno vypadalo růžově a krásně. Měl jsem skvělou holku, otec odešel z domova a hudby, ano, nové hudby bylo tolik, že jsem se doslova rozplýval. Objevoval jsem temné zákoutí metalu, o kterém jsem neměl v pubertě, když jsem byl zaslepen pouze thrash metalem, ani ponětí. Můj vkus se vyvíjel spíše k death metalu, ale nepohrdl jsem ani doomem a blackem. Jednal jsem klasicky impulsivně. Bral jsem všechny novinky jak byly a ležely. Buď se mi líbily a nebo ne. Nic moc mezi tím, na to nebyl zase tolik čas. Musel jsem si na kolej vydělávat, na brigádách jsem trávil spousty času. Každopádně, metalistů kolem mě příliš nebylo. Vlastně skoro nikdo. Studentíci z dobrých rodin na mě koukali skrz prsty, brali tenhle styl jako něco primitivního. Myslím si, že jsem si asi pouštěl něco hodně nahlas. Odpoledne, když jsem přišel z jedné brigády. Někdo zabouchal na dveře. Vyběhl jsem ven a čekal nějakého kamaráda. Jenže nikde nikdo.

Nevěnoval bych tomu pozornost, ale začalo se to stávat častěji. Jednou šla otevřít moje milá, jindy já, ale nikde nikdo. Vrtěli jsme zatím hlavami a říkali si něco o vtipálcích. Pak nám někdo napsal na dveře DĚVKO. Zpozorněl jsem. A hlavně nechápal. Oba jsme se snažili být vždycky milí. Nějak jsem nevěděl, že bychom někoho štvali. Bohužel, zloba a nenávist je v lidech. Jeden kamarád nám říkal, že potkával každý den, když chodil večer běhat, na schodech divnýho kluka, co měl kukátko a sledoval nás přes okno. Ano, šmírák. Když mi to říkal, tak mi zatrnulo. Naše soukromí bylo narušeno. Bylo to jak začátek nějakého hororu. Logicky jsem se naštval. Zeptal se kámoše, aby mi řekl, kdy chodí běhat a našeho stalkera jsem chytil. On totiž začal psát i lístečky, dopisy. Všechno bylo takové divné, jak kdyby byl ortodoxně věřící a my samotní ďáblové. Vypadal opravdu jako pavouk. Takový malý, nevýrazný, obrýlený kluk. Říkám mu, o co jako jde. Zpočátku se snažím hlídat, ale po několika minutách ho musím chytit pod krkem. Ještě jednou, ty hajzle a rozsekám ti držku. Neudržím se a dám mu pár facek. Stojí proti mě, natahuje a v očích má vztek. Ještě netuším, co bude následovat.

Musím jít do hospody. Říkám to pár známým a oni, že prej tenhle kluk už otravoval pár holek. Je nějakej divnej, končil každý větu a já si říkal, co k tomu ty lidi vede, proč to dělají. Pijeme pivo a nějak nevím, co mám dělat. Potom přijde blondýnka a že prý když šla ze školy po chodbě u našeho pokoje, někdo tam stál. A do prdele, chci se hned sebrat a jít mu nakopat prdel. Ale ona mě drží za ruku. Trošku pijeme a když se vrátíme na pokoj, tak je na dveřích nakreslený pentagram červenou barvou. A taky další dopis. Ihned se otočím a jdu za tím divným pavoukem. Jenže není u sebe. Prý se šel někam projít, prý takhle chodí každý den. A tak se vrátím, obejmu svoji milou a postupně vychladnu. Usneme a někdy brzy k ránu mám pocit, že  slyším klepání na dveře. Možná je to ale jenom sen. Ráno jdu normálně do školy s tím, že se domluvíme, abych svoji dívku vyzvedl ve škole. Na koleje je to totiž lesíkem a tam je spousta temných koutů. Navíc už byly případy, že tam holky potkaly nějaké exhibouše. Ve škole se začnu vyptávat. Divnej pavouk je doktorand. A taky kamarád mého bývalého spolubydlícího.

Možná si ho už nepamatujete, ale to byl ten debílek, co mi ukazoval fotky holek z táborů, kdy s nimi seděl nalíčený jako děvka a mluvil o nich jako o svých miláčcích. Očividný pedofil, který neustále dokola poslouchal nářek velryb z repráků. Tak to zase jednou vypadalo, že sedla vrána k vráně. Navenek vzdělaní a chytří odborníci, ale uvnitř zkažení jako shnilé jablko. Zaťukal jsem na jeho dveře a vešel přesně ve chvíli, kdy se oba úchylové něčemu smáli. Ihned se jim na tváři objevil přísný výraz. Co chceš? Zařval na mě jeden. Nenechal jsem se zastrašit a stoupl jsem si doprostřed místnosti. A servítky jsem si rozhodně nebral. Na rovinu jsem jim řekl, co si o nich myslím a zmínil jsem i policii. Oba měli založené ruce na prsou a hlavu nakloněnou ke straně. Jako dva slizcí hadi, jako ještěři. Chvilku bylo ticho a potom jeden z nich pronesl něco o tom, že jestli nechci mít problémy, tak ať držím hubu a v klidu si šukám tu svoji děvku. Napálil jsem mu pěstí, až padl naznak na stoh papírů. Ten se pomalu sesunul na zem, stejně jako oběť mé rány. Druhý úchyl vyběhl ihned z kanceláře a začal řvát. A tak jsem musel za rektorem. 

Byl jsem v té době pořád takový hrdý mladý muž. Chtěl jsem bojovat proti bezpráví, nesnášel  jsem šikanu. Bohužel, pan rektor byl velmi starý pán, který mi nejdřív mluvil do duše. Takhle se studenti nesmí chovat, nestrpím násilí na akademické půdě a podobně. V podstatě jsem vyrozuměl, že se mám uklidnit a hlavně nic neřešit. Jinak budu mít velké problémy, nedostuduji. Vždycky jsem se nadechl, chtěl oponovat, ale on vždy jen mávl rukou. Za zády mu stáli oba ještěři a usmívali se. Jen zasyčet, jen mě roztrhat na kusy. Oni měli moc, měli své známé. Co na tom, že obtěžovali mladé holky, že se chovali jako hovada? To nikoho nezajímalo. Na tohle byla doba, ve které jsem studoval, divná a zvláštní. Taková ta socialistická připosranost byla v nás. Navíc, nebyl jsem na vojně a oni dva prý už ano. Tím všechno, pro mě nepochopitelně, skončilo a vyhodil nás ven. Na chodbě mi ještě oba řekli, že mě dostanou. Odpověděl jsem jim, že jestli je uvidím někdy v blízkosti svojí holky, neručím za sebe. Na potvrzení jsem pěstí probouchl koš, který stál na chodbě. Pak jsem naštvaně a poníženě odešel do města. 

Blondýnku jsem stihl jen tak akorát. Musel jsem si pustit Cannibal Corpse, abych si trošku vyčistil hlavu. Chvilku jsme si sedli do hospody a o všem diskutovali. Když jsme přišli na kolej, stála tam správcová s nějakým pánem. Víte o tom, že tady nemáte co dělat? Tohle jsou dívčí pokoje, začala ihned. Co jsem provedl? Ptám se a ona se začala ohánět paragrafy napsanými na zažloutlém papíře. Křičel jsem, bylo mi hrozně, ale musel jsem si sbalit věci a vrátit se na svůj původní pokoj. Tam byl smrad, bordel a několik kluků, co jsem vůbec neznal. Hodil jsem si věci do kouta a chodil po místnosti jako raněná šelma. Nějak mě nenapadalo, co dělat. Přemýšlel jsem, co vymyslet. Byla to hrozná noc. Dávno zvyklý na to, že se v noci tulím, jsem poslouchal zase po nějaké době masturbaci budoucích ajťáků. Chtělo se mi blejt a brečet zároveň. Uprostřed noci jsem vstal a šel dolů do baru. Někdo tu něco slavil, tak jsem jen zapadl do davu. Pamatuji si, že ke mě přišla nějaká holka, ale nějak jsem neměl náladu. Řekla mi, že je se mnou nuda. A určitě měla pravdu.

Ráno jdu vyzvednout celý zmuchlaný blondýnku. Musím ale čekat dole před vrátnicí. Přijde celá ubrečená, že na ní někdo ťukal a že byl na dveřích opět nápis, že je děvka. Panebože. Šli jsme rovnou na správu kolejí. Přijala nás nějaká paní, co byla šíleně rozkydlá. Nojo, někteří studenti mají divný smysl pro humor, co? Říkala nám a vypadalo to, že ji hrozně nudíme. Potom jsem si všiml její vizitky, kterou měla na stole. Jmenovala se stejně jako jeden z úchylů. Zvedli jsme se, raději ani nepoděkovali a šli zpátky na kolej. Klepaly se mi ruce, běhal mi mráz po zádech a měl jsem sračku. Nervy na pochodu. To je tak, když si žijete konečně krásný a pohodový život. A najednou, z ničeho nic, možná náhodou, potkáte zlo. Bůh je někdy pěkná kurva, hraje si s náma a možná se u toho děsně směje. A nedal bych nic za to, že sedí u jednoho stolu se Satanem a popíjejí pivo a rum. Blondýnka mi řekne, že se bojí. Hodíme si věci do pokojů, mě nikdo nevnímá, protože všichni sedí u počítačů a střílejí příšery. Kurva, svět je venku, mimo obrazovky. 

Znáte to přísloví o štěstí, které někdy sedne i na vola? Tentokrát jsem byl tím volem já. Šli jsme raději do města a potkali tam nějaké kamarádky z peďáku. Kecáme a jen tak během řeči, se zmíníme o našem problému. Vy myslíte divnýho pavouka? Tak ten už dělal na několika školách. Je to takovej věčnej student. On je v základu docela hloupej a fakt úchyl. Ptám se, jak se ho na peďáku zbavili. A je mi prozrazeno, že má jednu velkou slabost. Maminku. Koneckonců, tak už tomu u podobných individuí bývá. Za několik dní nám dají její adresu. Je to prý učitelka, dnes již v důchodu. Malý domek na konci slepé ulice. Bylo nám nejdřív trošku blbé, zazvonit u dveří. Vlastně jsem ani nevěděl, co mám říkat. Ale nic jsem nemusel. Nebyl jsem první, ani poslední. Dáma v letech, s přísným výrazem, ihned věděla, proč jsem přišel. On je náš malej (takhle se v Plzni říká synům klidně i v padesáti) divnej od malička. Taková úchylácká klasika. Kradl prádlo ze šňůr před domy. Osahával holčičky. Víte, on je takovej plachej, říkala nám omluvně. Byl jsem ale nekompromisní, řekl jsem všechno na rovinu. A dodal jsem, že pak je tu ještě jedna možnost. Dám mu do držky a pak zavolám policii. Paní na mě chvilku koukala a pak mi řekla, že už si nemám dělat starosti.

A ono doopravdy. Mohl jsem se vrátit na pokoje ke své milé. Vzkazy i ťukání na dveře ustaly. Už nás ani nikdo nepozoroval. Oddychli jsme si. Ale řeknu vám, nebyly to moc příjemná zkušenost. My na to byli dva. Dovedu si ale představit, že oba debilové mohli někomu pěkně zkazit život. Moje slova se potvrdila po mnoha letech. To jsem ještě kupoval čtvrteční noviny s přílohou. Bylo tam i několik stránek o Plzni. Policie rozkryla síť zločinců, kteří měli zavření v různých bytech mladý holky. Chodili je tam znásilňovat, některé byly i mučeny. A na obrázku ve článku byli i oba dva divní pavouci. Dlouho jsem potom přemýšlel, kde se v lidech bere tolik zla a temnoty. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine