DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 15. ledna 2025

Recenze/review - TORTURER - Burning Cross (2024)


TORTURER - Burning Cross
CD 2024, Australis Records

for english please scroll down

Navštívil jsem za svůj život již mnoho katakomb. Zažil jsem věci, o kterých nerad mluvím. Stejně by mi nikdo nevěřil. Poslouchám extrémní metal od konce osmdesátých let minulého století a žádná temnota mi není cizí. Tentokrát je to ale jiné. Mrtvoly jsou pochovány v podivných pozicích. Mají vyděšené tváře. Starodávné pohřebiště v horách vydalo další ze svých děsivých svědectví. Převezu  těla do márnice, pustím si k tomu novou desku chilských maniaků TORTURER a potom se začnou odehrávat příběhy, které nejsou z našeho světa.

Kapela, která datuje svůj vznik do roku 1989, je pro mě opravdovou legendou. Každá z jejich nahrávek pro mě byl vždy krásně morbidním zážitkem. Novinka rozhodně není výjimkou. Naopak. Jedná se o mrtvolný materiál té nejvyšší kvality. Už jste někdy seděli u čerstvého hrobu a prosévali mezi prsty prach? Už jste někdy našli několik mrtvol, které mají v hrobech obrácené kříže? Pokud ne, tak ani nemusíte. Stačí si poslechnout tuhle temnou a ostře řezající desku. 


Prašivý death metal se zde potkává s thrash metalovou ostrostí i kousky nahrubo nasekané black metalové tmy. Pánové hrají opravdově, uvěřitelně a přesně takovým tím ortodoxním, klasickým způsobem, který mám tolik rád. Kapela zúročila svoje dlouholeté zkušenosti, aby nám předložila album, které hoří uvnitř, tepe a pálí, je jako čerstvě vyvěrající láva z právě probuzené sopky. Na povrchu chladná a temná záležitost se po bližším prozkoumání změní v krvelačnou bestii. Na "Burning Cross" by neměli zapomenout všichni ti, kteří mívají noční můry, všichni prokletí i démoni. Líbí se mi, že si TORTURER hrají po svém, mají vlastní výraz, rukopis, ksicht chcete-li. Jako bych se vrátil po časové ose zpět a znovu chodil po městě s kazeťákem na ramenou, vyměňoval si kazety a psal papírové dopisy kapelám na druhé straně světa. Chilané ale nejsou jenom ozvěnou starých dobrých časů. Naopak, jejich hudba je svým zahnívajícím způsobem stále svěží, divoká, nespoutaná. Připomínají mi smečku prašivých psů, kteří už nemusí nikomu nic dokazovat. Jednou za čas vyrazí na lov a roztrhají všechny kolem. Rozdrtí vás na prach. Tohle je zkrátka hudba, která je ohlodaná na kost, která když se vám dostane do krve, tak se pro vás stane nutností, stejně jako zapáchající vzduch čerstvě exhumovaných hrobů. Máte rádi kapely jako PENTAGRAM CHILE, SADISM, POSSESSED? Potom jste zde správně. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v absolutním tichu a chladu. Teprve potom vyniknou pořádně jednotlivé nuance. Navštívil jsem za svůj život již mnoho katakomb. Zažil jsem věci, o kterých nerad mluvím. Stejně by mi nikdo nevěřil. Poslouchám extrémní metal od konce osmdesátých let minulého století a žádná temnota mi není cizí. Tentokrát je to ale jiné. Mrtvoly jsou pochovány v podivných pozicích. Mají vyděšené tváře. Starodávné pohřebiště v horách vydalo další ze svých děsivých svědectví. Poctivý, syrový, chladný a temný death thrash metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete zevnitř spáleni černým plamenem! 

Asphyx says:

I have visited many catacombs in my lifetime. I've experienced things I don't like to talk about. No one would believe me anyway. I've been listening to extreme metal since the late 1980s and I'm no stranger to darkness. But this time it's different. The corpses are buried in strange positions. They have frightened faces. An ancient burial ground in the mountains has given another of its eerie testimonies. I transport the bodies to the morgue, put on a new record by Chilean maniacs TORTURER, and then the stories that are not of our world begin to unfold.

A band that dates back to 1989 is a true legend to me. Each of their records has always been a beautifully morbid experience for me. The new album is certainly no exception. On the contrary. This is deadpan material of the highest quality. Have you ever sat by a fresh grave and sifted the dust between your fingers? Have you ever found several corpses with inverted crosses in their graves? If not, you don't have to. Just listen to this dark and cutting record.


Dusty death metal meets thrash metal sharpness and bits of coarsely chopped black metal darkness. The gentlemen play in a real, believable and exactly the orthodox, classic way that I like so much. The band has capitalized on their years of experience to present us with an album that burns inside, smoulders and sears, like freshly erupted lava from a just awakened volcano. A cool and dark affair on the surface, it turns into a bloodthirsty beast upon closer inspection. "Burning Cross" should not be forgotten by all those who have nightmares, all the damned and the demons. I like that TORTURER play in their own way, they have their own expression, handwriting, face if you will. It's like going back in time and walking around town again with a tape recorder on my shoulder, swapping tapes and writing paper letters to bands on the other side of the world. But the Chileans aren't just an echo of the good old days. On the contrary, their music, in its decaying way, is still fresh, wild, unbridled. They remind me of a pack of mangy dogs who no longer have to prove anything to anyone. Every once in a while they go on the hunt and tear everyone apart. They'll crush you to dust. This is, in short, music that's gnawed to the bone, that when it gets into your blood becomes a necessity, like the fetid air of freshly exhumed graves. Do you like bands like PENTAGRAM CHILE, SADISM, POSSESSED? Then you're in the right place. I recommend listening very loudly and in absolute silence and coolness. Only then will the individual nuances really stand out. I have visited many catacombs in my lifetime. I've experienced things I don't like to talk about. No one would believe me anyway. I've been listening to extreme metal since the late 1980s and I'm no stranger to darkness. But this time it's different. The corpses are buried in strange positions. They have frightened faces. An ancient burial ground in the mountains has given another of its eerie testimonies. Honest, raw, cold and dark death thrash metal that will make you crumble into dust! You will be burnt from the inside with black flame!


Tracklist:
1. The Flames of Purification (04:41)
2. Bestia Omnipotente (03:08)
3. Into the Labyrinth (04:47)
4. Silenced by My Own Blood (04:00)
5. Psycho - Back to Reality Part II (05:34)
6. Santa Inquisiciòn (05:25)
7. Burning Cross (06:33)
8. Torture (Eternal Suffering) (04:18)
9. Kingdom of the Dark (04:32)

Album Line Up
Francisco Cautin : Bass and Vocals
Francico Garces : guitars
Rodrigo Zuñiga : Drums
J.T. Garcia : Guitars
Tito Villarroel : Clissandos & bass Guitar solo on tracks 4 & 6



Recenze/review - GENOCIDE KOMMANDO - Third World War (2024)


GENOCIDE KOMMANDO - Third World War
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Vždycky ho fascinovala krev. Cítil se silný, když se díval do očí někomu umírajícímu. Už jako malý věděl, pro co je zrozený. Teď tu stojí, uprostřed další hnusné války a usmívá se. Usekané ruce, zohavené tváře, cítí se být bohem. Pradávnou šelmou, která je právě na lovu. Když se vrátil domů, tak stačilo zajít do kostela a vyzpovídat se. Falešná slova pokory, ale někde uvnitř stále tepe zlo. Hnisavé a ošklivé zlo. Jsou kapely, které umí svojí hudbou znázornit absolutní nihilismus. Francouzští démoni GENOCIDE KOMMANDO patří mezi ně. 

Tématem je zde samozřejmě válka, satanismus, anihilace, anti-náboženství. Jakoby se do black metalu těchto maniaků promítla veškerá negace dobra. Opravdu se cítím jako obyčejný voják, čekající na smrt v zákopech. Hudba je samozřejmě stejně násilná, divoká, nespoutaná a surová. Žádné kompromisy, jenom hnisavá atmosféra smrti. 

Třetí světová válka není zase tak vzdálená od reality. Stačí se podívat na současnou situaci a nechat trošku fantazii, aby pracovala. Ostré riffy se zde potkávají s mrtvolnými náladami. Je to válečný black metalový masakr, hudba, která je ohlodaná na kost, ale nezapomíná se ani na melodie. Zvuk je záměrně špinavý, plesnivý, uvěřitelný. Uvnitř téhle desky je takový zvláštní neklid, nahrubo nasekaná tma. Vše působí pochmurně, záhadně, drsně. Tahle nahrávka není nic pro slabé povahy, zadře se vám hluboko pod kůži. Jak je všeobecně známo, smrt má mnoho podob a tu, kterou nám francouzští nihilisté přinášejí, je krutá, opravdová a zahalená do krvavé mlhy. Myslím si, že v tomto případě platí více než kde jinde, že je lepší poslouchat, nechat se jen tak unášet po bojištích třetí světové války a zároveň se modlit, aby se to doopravdy nikdy nestalo, než psát slova. Předpoklad, že je lidský druh určený k vyhubení, není zase tak daleko od pravdy. Doporučuji poslouchat v chladu a naprosté tmě. Válečný black metal ve své nejkrutější podobě! Nihilismus, špína a smrt!

Asphyx says:

He's always been fascinated by blood. He felt powerful when he looked into the eyes of someone dying. Even at a young age, he knew what he was born to do. Now he stands here, in the middle of another ugly war, smiling. Hands chopped off, faces mutilated, he feels like a god. An ancient beast on the hunt. When he got home, all he had to do was go to the church and confess. False words of humility, but somewhere inside, evil still beats. A festering and ugly evil. There are bands that can portray absolute nihilism in their music. French demons GENOCIDE KOMMANDO are one of them. 

The theme here is of course war, satanism, annihilation, anti-religion. It's as if all negation of goodness is reflected in the black metal of these maniacs. I really feel like an ordinary soldier waiting for death in the trenches. The music is of course equally violent, wild, unbridled and raw. No compromises, just the festering atmosphere of death. 

World War III is not that far from reality. Just look at the current situation and let a little imagination do the work. Sharp riffs meet deadpan moods here. It's a wartime black metal massacre, music that is gnawed to the bone, but the melodies are not forgotten. The sound is deliberately dirty, musty, believable. There's a strange restlessness inside this record, a coarsely chopped darkness. Everything feels bleak, mysterious, harsh. This record is not for the faint of heart, it will dig deep under your skin. As is common knowledge, death takes many forms, and the one brought to us by the French nihilists is cruel, real and shrouded in a bloody mist. I think that in this case, more than anywhere else, it is better to listen, to let oneself drift around the battlefields of the Third World War and at the same time pray that it never really happened, than to write words. The assumption that the human species is destined for extinction is not that far from the truth. I recommend listening in the cold and total darkness. Wartime black metal at its cruelest! Nihilism, filth and death!


Tracklisting:
1. 666 – Mark of the Black Beast (1:01)
2. Obliteration (2:41)
3. Raped Destiny (4:07)
4. Battle for Eradication (3:59)
5. Impious Venom (4:33)
6. Mankind-Self-Destruction (5:00)
7. Burn the Cenotaph (5:31)
8. Drowning in Acid Poison (4:46)
9. Abyssic Warfare (4:50)
10. Fallen Angel Rape (3:53)


úterý 14. ledna 2025

Recenze/review - FAITHXTRACTOR - Loathing and the Noose (2025)


FAITHXTRACTOR - Loathing and the Noose
CD 2025, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Už ani nevím kolikrát jsem zemřel a znovu se narodil. Oběšený, utopený, probodnutý nožem jsem padal k chladné zemi a dusil se v temných hlubinách onoho světa. Pokaždé to bylo trošku jiné, ale vždy jsem si s sebou bral nějakou dobrou mrtvolnou muziku. Smrtonoše FAITHXTRACTOR z Ohia sleduji od jejich počátků. Jak asi víte, jedná se o skupinu, která je tvořena dvěma skvělými muzikanty (Ash Thomas (vocals, guitars, drums) and Zdenka Prado (bass)), kteří moc dobře vědí, o čem jsou pohřby do země.

Máte rádi temnotu dlouhých stínů? Procházíte se rádi po starých, zdánlivě opuštěných hřbitovech? Posloucháte raději klasický smrtící kov s chladnou a podmanivou atmosférou, než umělé a plastové smečky současnosti? Potom jste zde správně. Novinka mokvá a hnije zevnitř. Je jako nějaká starodávná choroba, která začala znovu zabíjet. Tahle kapela moc dobře ví, jak uspořádat tradiční, klasický pohřeb. Vítejte v katakombách, ze kterých není návratu. 


Do nečisté hry vás uvede již záhadný a tajemný, do šedých beznadějných barev laděný obal. Autorem je Nayla Darkart. Za velmi povedený, masivní a ostře řezaný považuji zvuk, který je obestřený shnilými pavučinami. Takhle nějak si představuji, že znějí reálné, děsivé ozvěny ze záhrobí. Kapela sází na jasně zřetelné melodie, její rukopis i výraz ihned poznáte. Volně se inspirovala a lze ji zařadit po bok takových jmen, jako jsou MORBID ANGEL, DEICIDE, IMMOLATION, INCANTATION, DIABOLIC. Melodie z nové nahrávky "Loathing and the Noose" se mi ihned dostaly pod kůži. Začaly ve mě hnít jako nějaký dlouho neléčený vřed. Budil jsem se ze spaní, chycený do děsivých nočních můr. Pokud máte podobně laděný death metal v tomto stylu rádi, opravdu neváhejte. Dostanete prvotřídní materiál, který vám pohřbí zaživa. Zmínit musím i chorobný vokál, který dodává hudbě na ještě větší uvěřitelnosti. Pokud jste byli někdy přítomni reálné exhumaci nějakého starého hrobu a podívali jste se do tváře dávno prokleté mrtvole, určitě víte, o čem píšu. Muzika zde odsýpá jako lavina z kostí, špíny, hnisu a zkažené krev. Jakmile budete chyceni a kapela do vás zasekne svůj dráp, tak už vás nepustí. Svět se možná dnes točí zcela jiným způsobem a prostředky, které k zabíjení FAITHXTRACTOR volí, jsou již zastaralé. Jenže když ono je to všechno tak skvěle zahrané a baví mě to poslouchat, že nemůžu jinak, než vám desku doporučit. Dostanete smradlavou hromadu z kostí a lebek. A také mrazivě doomovou atmosféru, která je velice umně kombinována s drtivým účinkem. Už ani nevím kolikrát jsem zemřel a znovu se narodil. Oběšený, utopený, probodnutý nožem jsem padal k chladné zemi a dusil se v temných hlubinách onoho světa. Pokaždé to bylo trošku jiné, ale vždy jsem si s sebou bral nějakou dobrou mrtvolnou muziku. Tentokrát odcházím na druhou stranu a usmívám se. Hraje se tu totiž přesně pro mě i pro všechny nemrtvé. Mrtvolně hnilobný death metal ze starých katakomb, který vás navěky prokleje! Chorobná, špinavá a temná záležitost ze záhrobí! 


Asphyx says:

I don't even know how many times I've died and been born again. Hanged, drowned, stabbed with a knife, I fell to the cold ground and suffocated in the dark depths of the other world. Each time it was a little different, but I always took some good dead music with me. I've been following Ohio's mortal FAITHXTRACTOR since their early days. As you may know, this is a band that is made up of two great musicians (Ash Thomas (vocals, guitars, drums) and Zdenka Prado (bass)) who know very well what burying themselves in the ground is all about.

Do you like the darkness of long shadows? Do you like walking through old, seemingly abandoned cemeteries? Would you rather listen to classic death metal with a cool and captivating atmosphere than the artificial and plastic packs of today? Then you've come to the right place. The novelty is wet and rotting from within. It's like some ancient disease that's started killing again. This band knows very well how to throw a traditional, classic funeral. Welcome to the catacombs of no return. 


You will be introduced to the dirty game by the mysterious and enigmatic cover, which is in grey and hopeless colours. The author is Nayla Darkart. I find the sound to be very hilarious, massive and sharply cut, which is enveloped in rotten cobwebs. This is what I imagine real, eerie echoes from beyond the grave sound like. The band relies on clearly distinct melodies, and you can immediately recognize their signature sound and expression. Freely inspired, it can be placed alongside such names as MORBID ANGEL, DEICIDE, IMMOLATION, INCANTATION, DIABOLIC. The melodies from the new record "Loathing and the Noose" immediately got under my skin. They began to fester inside me like some long untreated ulcer. I would wake up from sleep, trapped in terrifying nightmares. If you like death metal in this style, don't hesitate. You'll get top notch material that will bury you alive. I must also mention the morbid vocals, which add even more believability to the music. If you've ever been present at a real exhumation of an old grave and looked into the face of a long-cursed corpse, you'll know what I'm writing about. The music here rolls off like an avalanche of bones, dirt, pus and tainted blood. Once you're caught and the band sticks its claw into you, it won't let go. The world may be spinning in a completely different way today and the means FAITHXTRACTOR choose to kill are outdated. It's just that when it's all so well played and so much fun to listen to, I can't help but recommend the record to you. You get a stinking pile of bones and skulls. And also a chilling doom atmosphere that is very artfully combined to crushing effect. I don't know how many times I've died and been reborn. Hanged, drowned, stabbed with a knife, I fell to the cold ground and suffocated in the dark depths of the other world. Each time it was a little different, but I always took some good dead music with me. This time, I'm going to the other side and I'm smiling. It's playing just right for me and all the undead. Dead rotten death metal from the old catacombs that will damn you forever! Sick, dirty and dark stuff from beyond the grave!


Recenze/review - FAITHXTRACTOR - Contempt for a Failed Dimension (2023):


tracklist:
01. Noose Of Being 
02. The Loathing 
03. Fever Dream Litanies 
04. Flooded Tombs 
05. Ethos Moribund 
06. Caveats 
07. Beholden To The Nightmare 
08. Cerecloth Vision Veil

band:
Ash Thomas (vocals, guitars, drums) and Zdenka Prado (bass)

pondělí 13. ledna 2025

Recenze/review - MUTAGENIC HOST - The Diseased Machine (2025)

 

MUTAGENIC HOST - The Diseased Machine
CD 2024, Memento Mori, Dry Cough Records, Gurgling Gore

for english please scroll down

Kousek od tebe umírá další druh a ty sdílíš na internet status o tom, co si měl právě k jídlu. Procházíš se spálenou krajinou, sleduješ mrtvý oceán. Stroje jsou již dávno chytřejší než lidé. Ztratili jsme to poslední, co jsme ještě měli. Víru v sebe sama. Poslouchám nové album britských tmářů MUTAGENIC HOST a nad podobnými věcmi přemýšlím. Hudba mi pomalu proniká do podvědomí a ze sociálních sítí mezitím vytéká nenávist. Mám rád, když mají nahrávky nějaké poselství.

V tomto případě se jedná o debutovou desku od zkušených muzikantů, kteří se zhlédli jak ve starém floridském death metalu, tak i v hardcore. Skladby jsou velmi dynamické, ostré a nekompromisní. Obsahují v sobě třaskavou směs, kterou když vezmete do dlaní, tak vás roztrhá na kusy. Doporučuji poslouchat hodně nahlas. 


Chodím každý den ráno do práce kolem starých továrních hal. Vypadají zdánlivě opuštěné. Zdání ale, jak už tomu často bývá, klame. Poslouchám nové album "The Diseased Machine" a mám pocit, že se stroje každou chvíli probudí a začnou žít svým vlastním životem. Připadám si, když kráčím temnotou, jako v nějakém postapokalyptickém sci-fi filmu. Líbí se mi zvuk, obal, celkové provedení. Hlavní je ale jako vždycky hudba a ta mě doslova přikovala na zeď. Skladby v sobě mají drive, takovou tu pradávnou sílu. Určitě jste někdy zažili pocit, kdy jste se cítili pod psa, když na vás všechno padalo a svět kolem byl šedý. Jakoby vám někdo stál na prsou okovanou botou. MUTAGENIC HOST jsou tu od toho, aby vám pomohli roztrhnout řetězy. Nutno rovnou dodat, že to dělají velmi zkušeně a s elegancí starých mistrů. Pokud jste fanoušci třeba takových 200 STAB WOUNDS, COFFIN MULCH, MAUL, NECROT, TERMINAL NATION, UNDEATH, OUTER HEAVEN, SLIMELORD a dalších členů nové vlny smrtícího kovu, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se tu i pro vás. Osobně se mi asi nejvíc líbí, že jsou Britové uvěřitelní, opravdoví. Pokaždé, když se s jejich novým albem setkám, tak mám sto chutí vzít do rukou kladivo a zbourat nejbližší zeď. Jestliže jsou lidé v současném světě zahleděni do sebe a nechávají se jenom strhnout proudem, potom si dovedu představit, že je tahle deska probudí. Kousek od tebe umírá další druh a ty sdílíš na internet status o tom, co si měl právě k jídlu. Procházíš se spálenou krajinou, sleduješ mrtvý oceán. Stroje jsou již dávno chytřejší než lidé. Ztratili jsme to poslední, co jsme ještě měli. Víru v sebe sama. Syrový death metal s hardcoreovou příměsí, po kterém zůstává jenom spálená země! Dystopie se stala realitou! 


Asphyx says:

Another species is dying not far from you, and you share a status online about what you just had to eat. You're walking through a scorched landscape, watching a dead ocean. Machines have long been smarter than humans. We've lost the last of what we had. Faith in ourselves. I'm listening to the new album by British darkies MUTAGENIC HOST and thinking about things like this. The music is slowly seeping into my subconscious and meanwhile the hate is pouring out of social media. I like it when records have a message.

In this case, this is the debut record from seasoned musicians who have looked at both old Florida death metal and hardcore. The songs are very dynamic, sharp and uncompromising. They contain a shattering mixture that when you take it in your hands it will tear you apart. I recommend listening very loud.


I walk past the old factory halls every morning to work. They look seemingly abandoned. But appearances, as they often do, are deceiving. I'm listening to the new album "The Diseased Machine" and I get the feeling that the machines are about to wake up and take on a life of their own. I feel like I'm walking through darkness, like in some post-apocalyptic sci-fi movie. I like the sound, the cover, the overall execution. But the music is the main thing, as always, and it literally had me pinned to the wall. The songs have drive, that ancient power. I'm sure you've had the feeling of feeling under the weather, with everything falling on you and the world around you being grey. Like someone was standing on your chest with a shod shoe. MUTAGENIC HOST are here to help you break the chains. It should be added that they do it with the skill and elegance of the old masters. If you are a fan of the likes of 200 STAB WOUNDS, COFFIN MULCH, MAUL, NECROT, TERMINAL NATION, UNDEATH, OUTER HEAVEN, SLIMELORD and other members of the new wave of death metal, then don't hesitate for a moment. There's a game on for you too. Personally, I think what I like most is that the Brits are believable, real. Every time I come across their new album, I have a hundred urges to pick up a hammer and smash down the nearest wall. If people in today's world are self-absorbed and just get swept up in the current, then I imagine this record will wake them up. Another species is dying not far from you and you're sharing a status on the internet about what you just had to eat. You're walking through a scorched landscape, watching a dead ocean. Machines have long been smarter than humans. We've lost the last of what we had. Faith in ourselves. Raw death metal with hardcore mixed in, leaving only scorched earth! Dystopia has become a reality!



Tracklist:
1. Neurological Necrosis (04:39)
2. Genestealer (03:30)
3. The Twisted Helix (04:42)
4. Artificial Harvest of the Obscene (05:14)
5. Organometallic Assimilation (03:45)
6. DIRECTIVE:: kill_on_sight (02:02)
7. Incomprehensible Methods of Slaughter (03:35)
8. S.W.A.R.M. (Systematic War Against Restless Machines) (03:34)
9. Promethean Dusk (04:35)
10. Rivers of Grief (05:30)

band:
Vocals - Ash Moore
Guitar - Jack Thompson
Guitar - Sami Tuohino
Guitar/Bass - Dan Bulford
Drums - George Kinsella-Pearn

neděle 12. ledna 2025

Recenze/review - NECROMANIAC - Sciomancy, Malediction & Rites Abominable (2025)


NECROMANIAC - Sciomancy, Malediction & Rites Abominable
CD 2025, Invictus Productions, The Ajna Offensive

for english please scroll down

I z tebe se jednou stane prázdné tělo bez duše. Uloží tě v dřevěné rakvi do studené země a postupně shniješ a rozpadneš se v prach. Zůstane po tobě jenom krvavý otisk, mlhavá vzpomínka. Než se tak ale stane, musíš znovu sestoupit dolů, do podzemí a uspořádat další z temných rituálů. Jsi prokletý, jsi zavržený, patříš mezi vyvolené, mezi ty, kteří vždy poslouchali pravý a reálný extrémní metal. Black, thrash, death, vše nasáklé špínou a zkaženou krví. Přesně jako na debutovém dlouhohrajícím albu britských tmářů NECROMANIAC. 

Jsou kapely, u kterých již během několika prvních poslechů vím, že jsme stejné krve. Mnohé dopředu napovídala i sestava muzikantů, kteří tuhle smečku tvoří. Sešli se tu muzikanti, kteří moc dobře vědí, o čem je absolutní tma, o čem je nahrubo nasekané zlo a blasfemie. Smrt obchází během poslechu kolem mě a čeká na vhodný okamžik, aby do mě zasekla svůj dráp. 


"Sciomancy, Malediction & Rites Abominable" je mrtvolně zahnívajícím, plesnivým albem, na kterém se uctívají pradávné okultní krvavé rituály. Jednotlivé motivy se se kolem mě nejdříve začaly plazit jako jedovatí hadi. Postupně vás uhranou, abyste byli uštknuti a do krve se vám dostal prudký jed nenávisti. Zavřeni ve studených kobkách marně hledáme alespoň malý náznak světla. Dobro už dávno neexistuje. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, mají v sobě takovou tu pradávnou sílu a energii. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, ADORIOR, SCYTHIAN a další nejen death metalové čaroděje, tak neváhejte ani chvilku. Nové album je opravdu spíše pradávným obřadem, než jen obyčejnou muzikou. Děsivé nálady se zde potkávají s chladem. Kamenný oltář je připraven. Postavy v kápích stojí v kruhu a odříkávají zvrácené modlitby. Hlavní velekněz pozvedá ostrý nůž a svět kolem náhle zčernal. Mraky jsou nízko, vítr se proplétá mezi zdmi starého chrámu. Sem, hluboko do podzemí, sem do podsvětí tahle hudba patří a zde musela vznikat. NECROMANIAC vám vypálí do hlavy cejch. Jedná se o nahrávku, která má skvělý morbidní zvuk, stylový děsivý motiv na obalu a u které shoříte na popel. I z tebe se jednou stane prázdné tělo bez duše. Uloží tě v dřevěné rakvi do studené země a postupně shniješ a rozpadneš se v prach. Zůstane po tobě jenom krvavý otisk, mlhavá vzpomínka. Brána do posvětí byla otevřena. Stačí jenom vstoupit. Smrtící, krvavý death black thrash metalový rituál plný blasfemie, rouhání a zkažené krve! Budete strženi do hlubiny! 


Asphyx says:

You too will one day become an empty body without a soul. They will put you in a wooden coffin in the cold earth and you will gradually rot and crumble into dust. All that will be left of you is a bloody imprint, a vague memory. But before that happens, you must descend again, underground, and perform another of your dark rituals. You're cursed, you're damned, you're one of the chosen ones, one of those who have always listened to true and real extreme metal. Black, thrash, death, all soaked in filth and corrupted blood. Exactly like on the debut full-length album of British obscurantists NECROMANIAC. 

There are bands where I know within the first few listens that we are of the same blood. A lot was also suggested by the line-up of musicians that make up this pack. Musicians have come together who know very well what absolute darkness is all about, what coarsely chopped evil and blasphemy is all about. Death walks around me as I listen, waiting for the right moment to sink its claw into me. 

"Sciomancy, Malediction & Rites Abominable" is a dead-rotting, moldy album that worships ancient occult blood rituals. The various motifs first began to slither around me like venomous snakes. Gradually, you'd be bitten and the violent venom of hatred would enter your blood. Locked in the cold dungeons, we search in vain for some hint of light. The good is long gone. The songs are written in a very believable, real way, they have that ancient power and energy. If you like bands like GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, ADORIOR, SCYTHIAN and other not only death metal wizards, don't hesitate a moment. The new album is really more of an ancient rite than just plain music. Eerie moods meet coldness here. The stone altar is ready. Hooded figures stand in a circle and recite twisted prayers. The High Priest raises a sharp knife and the world suddenly goes black. The clouds are low, and the wind sweeps between the walls of the old temple. This is where this music belongs, deep in the underworld, and this is where it must have originated. NECROMANIAC will burn a mark into your head. This is a record that has a great morbid sound, a stylish eerie motif on the cover and one that will burn you to ashes. You too will one day become an empty body without a soul. They'll put you in a wooden coffin in the cold earth and you'll gradually rot and crumble into dust. All that will be left of you is a bloody imprint, a vague memory. The gates of sanctity have been opened. All you have to do is enter. A deadly, bloody death black thrash metal ritual full of blasphemy, blasphemy and corrupted blood! You will be thrown into the depths! 



TRACKLIST
1. Caput Draconis
2. Daemonomantia
3. Grave Mound Oath
4. Calling Forth the Shade
5. Great is the Thirst of the Restless Dead
6. Teraphim (Skull Sorcery)
7. Conjuration of St. Cyprian
8. Swedenborg's Skull
9. Necromancess / Cauda Draconis

LINE-UP
C. Howler : Throat Possessions, Black Arts Spells & Conjurer of the Restless Wraiths of the Abyss
Sadistik Fornicator : Guitarmageddon, Keys of Death and Hades, Megalomantic Decompositions & Die-Hard Cult Leader
The One : Basstard Tremblings, Necrophonous Disarray, Winds of Mayhem & Macabre Consigliere of Deadly Omens
V. Pestilencia : Apocalyptic Drumonitions, Therianthropic Aural Assault & Morbid Coven Mediator

Guest musicians: A.A. Nemtheanga: Choir on "Caput Draconis". A Corpse Without Soul: Vocals on "Calling Forth the Shade" and "Conjuration of St. Cyprian". Nameless Void: Synths and bell samples on "Necromancess".

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý první - Starý básník sedící v rohu hospody


Příběh čtyř stý devadesátý první - Starý básník sedící v rohu hospody

Starý básník už všechno viděl a slyšel. Sedával v rohu hospody a vždycky nám připadal jako bezdomovec, se všemi těmi taškami a dlouhým vousem. Jenže on s sebou, na rozdíl od pravých lidí bez domova, nosil knihy. Čítával si s pivem v ruce, občas se díval do dálky, zasněný a ve svém pestrém světě. Někdy jsem jej potkal na záchodě, kde jsme močili do žlábku, bok po boku, jako by mezi námi bylo jakési pouto. Samozřejmě nebylo, jen jsem si představoval, že vydám také nějakou dobrou knihu básní a budu z ní žít a psát celý život. Bylo to ode mě samozřejmě naivní, ale já vždycky inklinovat spíše k humanitním vědám, než k technice, kterou jsem celý život studoval. Chyběl mi Michal, chyběli mi kamarádi. Samota byla pro mě, který byl vždy v nějaké partě, divným stavem. Měl jsem svoji holku, nejlepší na celém světě, ale jinak skoro všichni dávno odešli do svých domovů. Pokusili se studovat, zjistili, že je to nebaví a šli raději na vojnu nebo se oženili a vdaly.

Bylo pro mě velmi zvláštní sedávat odpoledne po hospodách, pít levné pivo a číst si. Mělo to jednu obrovskou výhodu. Potkal jsem spoustu muzikantů, umělců, ale i podvodníků, čerstvě zkrachovalých podnikatelů, ale i svobodných matek, které se prodávaly pod cenou. Jen jsem seděl, nehodnotil, čerpal inspiraci pro básně, které jsem nikdy nenapsal. Nebo napsal a pak roztrhal a spálil na chalupě v kamnech. Mnohdy mi připadaly dobré, ale potom příliš osobní nebo divné. Jenže jak říkal tenhle starý pán, básník musí odhalit svoji duši, musí nechat na povrch vyvřít vše, co jej trápí. Bolest se stane psaním. On tomu věřil, byl to jeho styl a také psal tak, jak se mi to líbilo. Dnes už mi připadají jeho slova dávno překonaná. Psal hodně o tom, jak mu komunisti ublížili, o své židovské rodině, která si zase užila své za války. Nikdy se nestal slavným mezi běžnou veřejností, ale líbilo se mi, že nebyl zatrpklý. Naopak. Když za ním přišla jeho krásná dcera a její kamarádky, tak zářil. V těchto chvílích mi připadal spokojený. Ale možná to byla jenom moje představa, kterou si děláme o lidech, které potkáváme, ale neznáme je. 

Když nepřišel, bylo to jiné. Nebavily mě hlasité společnosti z firem, ani oslavy narozenin, odcházel jsem, když přišli fanoušci fotbalu. Někdy si přivedl kamarády. Byly to zastydlé máničky, které se bavily o starých dobrých časech, kdy bylo proti komu bojovat. Umolousané vlasy, nečesané a namáčené do pivní pěny. Cigarety, ubalené jen z levného tabáku. Pozoroval jsem lidi, ale snažil jsem se nerušit. Největší sranda byla, když ho navštívili kamarádi z fabriky, ve které kdysi dělal. Špinavé montérky, ale na obličejích úsměv. Vtipy létaly vzduchem, měli pro něj dokonce přezdívku. Doveda. Tak se říká v Plzni lidem, co nejsou moc šikovní. Pokaždé, když si z něj dělali srandu, byl blahosklonný. Utíral si bílé vousy od bílé pěny. Nikdy jsem neviděl tak hluboké oči. Když byl mladý, musely na něj holky letět. Byly ale i chvíle, kdy býval nevrlý a nepříjemný. Na servírku, která k němu přišla a slušně a mile se zeptala, co by si dal k pití. Jen odsekl a vytáhl arch papíru. Okousal kus tužky a nenapsal nic. Vyschla v něm inspirace? Odkud vlastně přichází? Je to podvědomí nebo vesmír? Chtěl jsem se ho zeptat, ale nikdy jsem to neudělal. Třeba bych byl zklamaný.

Měl i kamarády, co byli od pohledu teplí. Vždycky přišli a měli na sobě pestrobarevné oblečení a podmalované oči. Sedávali koketně, s nohou přes nohu, způsobem, kterým to obyčejný chlap nikdy neumí. Občas mě zahlédli a udělali na mě pukrle a posílali mi pusy. Musel jsem se smát, jejich způsobům, pohybům i tomu, jak vypadali. Nebyl to z mé strany zlý smích, spíše pobavený. Básník se jim smával taky, řehotal se na plné kolo, plácal se do stehen. Byl jako starosta všech prokletých, který pořádal své pravidelné audience v hospodách čtvrté cenové skupiny. S pivem na keramickém tácku, s rumem, který voněl na několik metrů daleko. Když se hodně opil, končil poměrně brzy. Potkávali jsme ho na rohu, jak močil za kandelábrem. S pohledem upřeným na těžké nebe. Možná i za mraky viděl hvězdy. Možná ale taky ne, možná to byl jen můj sen, zbožné přání. Třeba to byl jen obyčejný opilec, co si myslel, že je básníkem. Ale pro mě ne, já mu věřil. Jeho slova, která vyryl na hajzlíku do zdi. Musel to být on, kdo jiný by psal o lesích a vznášejících se ženách v ulicích. Na záchodech se píše jen o kokotech a buznách a dámském přirození. Žádná vznešenost. Tu on ale měl. Připadal mi jako padlý šlechtic, jako někdo, kdo toho zažil tolik, že už nemusel nikomu nic dokazovat.

Muzikanti chodili vždycky ve skupině a byli hluční. On jenom někdy. Chtěl jsem mu pomoc, když spadl na schodech, vedoucích do našeho doupěte. Ale předběhla mě mladá dvojice. Tedy, pomohl mu mladý pán, slečna se ofrňovala, mluvila o špíně a hnusu, o tom, jak to někdo může takhle dopracovat? Pořád se dívala do zrcadla, co nosila stále s sebou. Pěkný maso s prázdným pohledem, ucedil básník, když šel zase na záchod. Možná chlastal první ligu. Ale se slovy to pořád uměl. Všimli jste si, jaký mají někteří lidé mrtvý pohled? Splácejí peníze, chodí každý den do práce, serou přesně ve stejnou dobu, chyceni do sítí. Matky, co je štvou vlastní děti, chlapi bez koulí, vzpomínají na to, co krásného kdysi zažili. Dvojice, co si říkají zdrobnělinami a zahýbají si na každém rohu. Život je složitej a málokdo má sílu na to zůstat rovný. Možná jenom děti a nebo blázni. Odposlechl jsem od něj spoustu vět, můj stůl byl totiž hned vedle jeho. Asi jsem čekal, že když mě vídává s knihami, že mě osloví, něco mi řekne, ale bylo to stejné jako s mým otcem, taky jsem nikdy necítil, že mě má rád. Byl jsem mladý, rozevlátý a neklidný. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem potkal blondýnku. Bez ní bych už asi dávno hrál v nějaké šílené kapele a nebo bych byl stárnoucím básníkem sedícím v rohu hospody. 

Zažil jsem i momenty, které nebyly příjemné. Občas to přehnal s chlastem, obtěžoval všechny kolem sebe a říkal lidem, víte, kdo já jsem? Básník nicoty. Lidé ho posílali do prdele, štítili se ho. Byl povalečem, vagabundem, ničemou i příživníkem. Jednou jsem jej dokonce zažil i rozžhaveného do běla. To když si sedl vedle chlápek s kostěnými brýlemi a hnědou košilí. Dal mu pár facek a vykopal ho ven, nahoru po schodech. A celou dobu na něj řval ty stará estébácká svině. Vrátil se a na kloubech svých pěstí měl krev. Objednal si celou lahev rumu a pil jen tak z flašky. Neustále mumlal něco o tom, jaká to byla kurva, kolika lidem ublížila. Takový se měly pověsit! Zrovna jsem se učil mechaniku a pevnostní výpočty. Když jsem měl druhý den zkoušku, nemohl jsem se zbavit dojmu, že je můj vyučující hrozně podobný tomu vyhozenému pánovi. Byl to samozřejmě jeho bratr, který na něj čekal po hodině před školou. Poznal jsem ho podle monoklů ve tváři. Dostal jsem obligátně za tři a vše ihned zapomněl. Raději jsem u stejného stolu jako včera napsal několik básní o nespravedlnosti. Ani tentokrát si mě nikdo nevšímal. Za týden jsem celý skvost nové poezie roztrhal. Nebyla v tom vášeň, ale jenom vztek. 

Jeho dceru jsem párkrát potkal na koncertech kapel, na které chodívali studenti. Měla v sobě něco ze svého otce. Možná držení těla nebo pohled, netuším. Vždycky byla v obložení chlapců a usmívala se. Znáš ji? Ptám se své budoucí ženy. V odpovědi jsem dostal příběh o smutné princezně, která to neměla v životě lehké. Prý byla dcerou ženy z "lepší" společnosti, která se kdysi zamilovala do básníka. Jak z červené knihovny, dodá ještě a já si říkám, jaký je ten osud někdy zvláštní. Hrozně záleží, koho kde a jak potkáte, jestli se rozhodnete ho oslovit, jestli má náladu, jestli je dobrý tlak a rosný bod, jestli zrovna padá hvězda. Znovu si uvědomím, jaké jsem měl štěstí. Na holky, co jsem s nimi chodil. Kdybych potkal třeba nějakou megeru, byl bych zahořklý a smutný. Ale nemusím. Políbím svoji milou a ona se zeptá, proč a za co. No, protože jsi. Odejdeme až k ránu a nepamatujeme si ani jednu kapelu. 

Netuším, proč jsem do té hospody přestal chodit. Důvodů mohlo být tenkrát mnoho. Asi zdražili pivo o korunu nebo odešla oblíbená servírka. Už si to nepamatuji. Básník ale stále seděl u svého stolu a byl tak nějak nad věcí. Neřešil hlouposti, ani zbytečnosti. Zažil toho už tolik, že se mohl usmívat. Stejně je to zvláštní. Při svých divokých studiích jsem v Plzni potkal velkou spoustu podobných postaviček. Na básníka ale poslední dobou často vzpomínám. Doba se změnila, lidé jsou stále stejní. Jen si tak říkám, že by to asi chtělo více básníků a méně neustálých bojovníků proti všemu. Bylo by nám lépe, nemyslíte?


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 11. ledna 2025

Interview - SCYTHROW - A freshly exhumed, mangy old death metal coffin!


Interview with death metal band from Finland - SCYTHROW.

Answered Arttu (guitars) and Nuutti (bass), thank you!

Recenze/review - SCYTHROW - Blameless Severed Extremities (2024):

Ave SCYTHROW! Hello to the Finnish underground. I hope everything is okay with you. It should be, you have the third long-playing great album of your career this year. I have to admit that it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your first album "Paragon of Pain"? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Arttu: Greetings, glad to hear our album has aroused interest and you've liked it. Compared to our first album, almost everything has changed. Our songs, sounds and atmosphere are very different, in a good way tho. Recordings were very different too, because we've had a drummer since our first record and recording drums takes its time. We knew what kind of sound we are looking for and I've learned a lot about producing a record since our first album so I knew how to implement the sound we wanted ''well''.


"Blameless Severed Extremities" contains all the attributes of good death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How do you compose new SCYTHROW material?

Arttu: Usually I or Nuutti composes a demo at home, then we take the demo to rehearsals for listen. Then we arrange the song together and Make writes lyrics on it. If the song turns out well, it will probably end up on some upcoming release. Sometimes we write songs in rehearsals, for example title track of ''Blameless Severed Extremities'' has been written in rehearsals together.

Who is signed under the sound? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time, it feels analogue. What studio did you record in and how did everything go?

Arttu: I produced, mixed and mastered the album by my self. Everything went surprisingly well, although I've been behind the sound and production of every Scythrow release. We recorded the album at bombshelter and I mixed and mastered it at home. The sound isn't perfect, but is that necessary in death metal?


An integral part and a kind of extra bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Awakening Records and it comes with a deadpan cover. Who is the author? How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?

Nuutti: I had been put to the charge of getting us our album art. I thought that it should be based on our song ''Necrotic High'', because the song encapsulates how our album sounds like. Then I thought blue would be a good theme as our all other releases themes are red and something different would fit us. Then this artist called Apostle Ink did a great job on finishing the design of our album cover and eventually drawing it.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Finland's underground for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. I might even be a bit envious, we only have a few death metal packs here that are worthwhile. How do you perceive your scene, fans, labels?

Arttu: The Finnish underground death metal scene has been growing rapidly during this decade and is doing very well. There is a lot of death metal fans and bands consisting of young people keeps popping up all the time. But unfortunately there aren't many underground labels in Finland, only few.


You play death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I'm interested to know how the idea to start SCYTHROW came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?

Arttu: We started the band with Make and Nuutti when we were about 15-years olds and our influensers mostly consisted of classic thrash metal back then. Over the years we've listened and explored a lot of more metal music and we enjoy death metal most today. So naturally we ended up doing death metal with this same band we started from thrash metal roots. When writing and planning ''Blameless Severed Extremities'' our biggest influensers and inspirations have been Sotajumala, Tuokkanuotta, Galvanizer, Morbific, Cadaveric Incubator, Undergang, 200 Stab Wounds and Frozen Soul. In the future we want to keep doing this shit, playing live shows and releasing more music. And of course we want to tour with bigger bands some day!

When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I felt weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

Arttu: We do both! Our label has been promoting our album and sending CDs to other labels and promoters for review, and we have sent some CDs for review too. About going to other bands live, yeah we do like to support other bands and see them live!


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as SCYTHROW? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

Arttu: We think that it's a good thing that people can find our music easily. Of course we do respect a lot people who are supporting us by buying our physical copies, but it's always good thing that people listens to our music, whether they listen to it from streaming service or physical copy.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Arttu: Me and Nuutti are the biggest fans of death metal in our band, so we do listen to death metal very often and we all like to perform death metal as a band of course, so I say it's at least important thing for all of us!


Finally, a classic but important question. What are SCYTHROW planning in the coming months? Where can we see you in concert and what about some tour in Europe, will there be?

Arttu: We will continue playing live shows to summer 2025. Then we will take a break, because we are going to mandatory military service. After that new music, more shows and hopefully the tour in Europe in some day.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Blameless Severed Extremities" in my head again!

Arttu: Thank you for giving me an opportunity to spit out some things about our album, band and my other thoughts! Hopefully you'll get to see our show some day, cheers!


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SCYTHROW - Čerstvě exhumovaná, stará prašivá death metalová rakev!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - SCYTHROW.

Odpovídali Arttu (kytara) a Nuutti (basa), děkujeme!

Recenze/review - SCYTHROW - Blameless Severed Extremities (2024):

Ave SCYTHROW! Zdravím do finského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším prvním albem „Paragon of Pain“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Arttu: Jsem rád, že naše album vzbudilo zájem a líbilo se vám. Oproti našemu prvnímu albu se změnilo téměř vše. Naše písně, zvuky a atmosféra jsou úplně jiné, ale v dobrém slova smyslu. Nahrávání bylo taky hodně jiné, protože od první desky máme bubeníka a nahrávání bicích zabere svůj čas. Věděli jsme, jaký zvuk hledáme, a já jsem se od našeho prvního alba naučil hodně o produkci desky, takže jsem věděl, jak požadovaný zvuk ''dobře'' realizovat.


„Blameless Severed Extremities“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál SCYTHROW?

Arttu: Obvykle já nebo Nuutti složíme demo doma, pak ho vezmeme na zkoušku a poslechneme si ho. Pak společně písničku zaranžujeme a Make k ní napíše text. Pokud píseň dopadne dobře, pravděpodobně skončí na nějakém připravovaném albu. Někdy píšeme písně na zkouškách, například titulní skladba ''Blameless Severed Extremities'' vznikla na společných zkouškách.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Arttu: Album jsem si produkoval, mixoval a masteroval sám. Všechno šlo překvapivě dobře, ačkoli jsem stál za zvukem a produkcí každého alba Scythrow. Album jsme nahrávali v Bombshelteru a já jsem ho doma smíchal a zmasteroval. Zvuk není dokonalý, ale je to v death metalu nutné?


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Awakening Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Nuutti: Dostal jsem na starost, abych nám sehnal obal alba. Napadlo mě, že by měl vycházet z naší písně ''Necrotic High'', protože ta píseň vystihuje, jak naše album zní. Pak mě napadlo, že by se hodilo modré téma, protože všechna naše ostatní vydání mají červenou barvu a hodilo by se k nám něco jiného. Pak jeden umělec jménem Apostle Ink odvedl skvělou práci na dokončení návrhu obalu našeho alba a nakonec ho i nakreslil.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Finska podzemí si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Arttu: Finská undergroundová death metalová scéna se v tomto desetiletí rychle rozvíjí a daří se jí velmi dobře. Je tu spousta deathmetalových fanoušků a kapely složené z mladých lidí neustále vznikají. Ale bohužel ve Finsku není moc undergroundových labelů, jen pár.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit SCYTHROW, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Arttu: Tehdy jsme s Make a Nuutti založili kapelu, když nám bylo asi 15 let a naši hudební inspiraci tvořil hlavně klasický thrash metal. V průběhu let jsme poslouchali a prozkoumali spoustu další metalové hudby a dnes nás nejvíc baví death metal. Takže jsme přirozeně skončili u death metalu s tou samou kapelou, se kterou jsme začínali u thrashmetalových kořenů. Při psaní a plánování ''Blameless Severed Extremities'' nás nejvíce ovlivnili a inspirovali Sotajumala, Tuokkanuotta, Galvanizer, Morbific, Cadaveric Incubator, Undergang, 200 Stab Wounds a Frozen Soul. V budoucnu chceme pokračovat v tomhle hnusu, hrát živé koncerty a vydávat další hudbu. A samozřejmě chceme někdy vyrazit na turné s většími kapelami!

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Arttu: Děláme obojí! Naše vydavatelství propaguje naše album a posílá CD jiným vydavatelstvím a promotérům k recenzi a my jsme také poslali několik CD k recenzi. Co se týče návštěvy živých koncertů jiných kapel, ano, rádi podporujeme jiné kapely a vidíme je naživo!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako SCYTHROW ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Arttu: Myslíme si, že je dobře, že lidé mohou naši hudbu snadno najít. Samozřejmě si vážíme spousty lidí, kteří nás podporují tím, že si kupují naše fyzické kopie, ale vždycky je dobré, že lidé poslouchají naši hudbu, ať už ji poslouchají ze streamovací služby nebo z fyzické kopie.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Arttu: Já a Nuutti jsme největšími fanoušky death metalu v naší kapele, takže death metal posloucháme velmi často a všichni jako kapela samozřejmě death metal rádi hrajeme, takže říkám, že je to pro nás všechny přinejmenším důležitá věc!


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají SCYTHROW v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a co nějaké turné po Evropě, bude?

Arttu: Budeme pokračovat v koncertování až do léta 2025. Pak si dáme pauzu, protože nás čeká povinná vojenská služba. Poté bude následovat nová hudba, další koncerty a snad někdy i turné po Evropě.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Blameless Severed Extremities“ zase narvat do hlavy!

Arttu: Děkuji, že jste mi dali příležitost vyklopit pár věcí o našem albu, kapele a mých dalších myšlenkách! Doufám, že se ti někdy podaří vidět náš koncert, na zdraví!


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine