DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 3. února 2025

Recenze/review - PILLAR OF LIGHT - Caldera (2024)


PILLAR OF LIGHT - Caldera
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Vnitřnosti v jednom ohni, bolest hlavy, rozbité zrcadlo. Jako byste se brodili po kolena v těžkém bahně, byli stahováni dolů, do bažiny. Nepomáhají léky, ani terapie. Děsí vás zvuky, světlo, připadáte si jako prokletí. Kdo to nezažil, ať hodí kamenem. Nevím jak vám, ale mě v podobných momentech pomáhá hudba. PILLAR OF LIGHT ze Detroitu jsem začal poslouchat jednoho mlhavého rána, když jsem šel do práce.

Kolem mě stály, jako nějaké divné svědomí, tiché budovy továren. Moji duši sevřel smutek a naplno jsem si vychutnával sludge doom metal v zajímavé a neotřelé podobě. Naléhavost, ano, to je první slovo, které mě napadlo. Z nebe začal padat černý déšť. Zbývali snad už jen oběšenci na stromech. Samota je stav duše, to jednou napsal nějaký moudrý člověk. Je prostou pravdou že nové album "Caldera" si nejvíce vychutnám sám, odstřižen od současného podivného světa. 


Vždycky se mi líbila protiváha světla a tmy. To jemné balancování na hraně. Co je vlastně dobro a co už je zlé? Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, nabije mě energií. V případě PILLAR OF LIGHT se jedná o velmi pochmurnou záležitost. Přesto, i když vám to možná přijde divné, zde cítím, vnímám pozitivní energii. Naději, která jak známo vždycky umírá jako poslední. Co se týká formálních věcí jako jsou zvuk, obal, celkové provedení i produkce, vše je v absolutním pořádku. Pokud chcete, abych k někomu hudbu téhle smečky přirovnal, napsal bych jména jako CULT OF LUNA, AMENRA, GOD´S TOWER, NEUROSIS. Samozřejmě, kapela se snaží přijít s vlastními nápady a invencí. Musím rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud vám bude jednou připadat zase svět jako místo, na kterém nechcete žít, dejte si několikrát po sobě tohle album do přehrávače. Vaše mysl se uklidní a možní začnete zpívat spolu s kapelou texty, které v sobě mají hloubku. Doporučuji k bližšímu prostudování. Ne, kapela vám nedá rozhřešení, ale rozhodně se u téhle hudby uklidníte. Bude to chvilku trvat, pravděpodobně vás to bude hodně bolet, ale nakonec dojdete do konce. Pamatujte ale na to, že i cesta může být někdy cílem. Dovedu si představit malý klub někde na periferii města, šedivý a začouzený. Na pódiu stojí tahle kapela a vy si naplno vychutnáváte veškeré emoce, tenzi, která k vám ztéká. Nezbývá nic jiného, než vám nové album doporučit. Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Naléhavý, bolestivý doom sludge metal, po okraj narvaný bolestí, smutkem, melancholií i tmou! Naděje zemřela ve světle času! Nebo ne? 

Asphyx says:

I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, sit in cold places and have the insistent feeling that something is tugging at you from within. Guts on fire, a headache, a broken mirror. It's as if you're wading knee-deep in heavy mud, being pulled down into a swamp. Medication doesn't help, nor does therapy. You're frightened by the sounds, the light, you feel cursed. Anyone who hasn't experienced it should throw a stone. I don't know about you, but music helps me in moments like this. I started listening to Detroit's PILLAR OF LIGHT one foggy morning on my way to work.

Around me, like some strange conscience, stood the silent buildings of factories. Sadness gripped my soul and I fully enjoyed sludge doom metal in an interesting and novel form. Urgency, yes, that's the first word that came to mind. Black rain began to fall from the sky. All that was left were the hanged men in the trees. Loneliness is a state of mind, a wise man once wrote. It's a simple truth that I enjoy the new album "Caldera" most alone, cut off from the strange world of today.


I've always liked the juxtaposition of light and dark. That delicate balancing on the edge. What is good and what is evil anymore? I like music that can awaken some emotion in me, energize me. In the case of PILLAR OF LIGHT it is a very gloomy affair. Yet, even though it may seem strange to you, I feel, I perceive positive energy here. Hope, which, as we know, always dies last. As far as formal things like sound, cover, overall performance and production are concerned, everything is absolutely fine. If you want me to compare the music of this pack to someone, I would write names like CULT OF LUNA, AMENRA, GOD'S TOWER, NEUROSIS. Of course, the band tries to come up with their own ideas and inventiveness. I have to add right away that they are doing it very well. If one day the world will seem like a place you don't want to live in again, put this album in your player several times in a row. Your mind will calm down and you might start singing along with the band with lyrics that have depth to them. I recommend a closer study. No, the band won't give you absolution, but you will definitely calm down with this music. It will take a while, and it will probably hurt a lot, but eventually you'll get to the end. But remember, sometimes the journey can be the destination. I can imagine a small club somewhere on the outskirts of town, grey and dingy. There's this band on stage, and you're fully enjoying all the emotions, the tension that's flowing towards you. I have no choice but to recommend the new album to you. I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, you sit in cold places and you have the insistent feeling that something is tearing you up inside. Urgent, painful doom sludge metal, filled to the brim with pain, sadness, melancholy and darkness! Hope died in the light of time! Hasn't it?



Track Listing -
1.Wolf To Man
2.Leaving
3.Spared
4.Eden
5.Infernal Gaze
6.Unseeing
7.Certain End

Line up -
Aaron Whitfield - Vocals, Lyrics, Synths
Alex Kennedy - Guitars, Synths
Scott Christie - Guitars
James Obenour - Bass
Eric Scobie - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski


neděle 2. února 2025

Recenze/review - PYRE - Where Obscurity Sways (2025)


PYRE - Where Obscurity Sways
CD 2025, Osmose Production

for english please scroll down

Těžko se mi dýchá a každou chvíli mi praskne hlava. Už nemůžu dál. Stokrát jsem padl až na dno a pokaždé se zvedl a kráčel hrdě dál. Jenže teď už to nejde. Bolest mě pálí zevnitř, z vnitřností, v mozku a hlavně myšlenkách. Říká se, že špatné svědomí vás vždycky nakonec dožene. Jsem našeptávačem, jsem tichým stínem v záhrobí, který dokáže nasát veškeré vaše zlé myšlenky. Jsem stoupencem pekla, jsem démonem, ve kterého se jednou také proměníte. O death metalových PYRE jsem psal již několikrát, máme i společný rozhovor. Odkazy najdete dole pod dnešním článkem.

Jedná se o kapelu, kterou si s sebou beru pokaždé, když chci prozkoumat další temné kouty v záhrobí. Procházíme se nahrubo nasekanou tmou a do kostí se nám pomalu dostává nekonečný chlad. Potkáváme prokleté duše, které navěky bloudí mezi naším a oním světem. Pánové jsou velmi dobrými průvodci podsvětím. Jejich death metal je prašivý, surový i mrazivý, stejně jako atmosféra na tradičních pohřbech do země. Vítejte v márnici, ze které není úniku. 



Kapela je nadále volně inspirována smečkami jako ENTOMBED, GRAVE, ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THOWER, DEATH, POSSESSED, samozřejmě s tím, že jsou přidávány vlastní nápady a invence. Old school death metal je zde pevným základem, na kterém jsou vystavěny další zajímavé konstrukce. Prašivý zvuk, obal s motivem démona, kterého můžete potkat i ve svých děsivých snech, skvělá produkce, ale hlavně vlastní rukopis, tohle všechno dělá z PYRE velmi uvěřitelnou, ryzí a skvěle poslouchatelnou muziku. Nejsou to ale jenom formální věci, bez kterých to samozřejmě nejde, ale hlavně schopnost napsat bolestivý, masivní a zcela zničující motiv. Ostré riffy se zde potkávají s mrazivým chladem čerstvě exhumovaných hrobů. Pokud máte tento mrtvolný styl rádi, pokud je vám nejlépe v dávno opuštěných katakombách a pokud vám přijde současný svět divný a prokletý, potom jste zde správně. V textech potom naleznete klasická témata o smrti, morbiditě i gore záležitostech. Zkrátka a dobře, bylo splněno vše potřebné pro to, abych byl já, starý hrobník nadmíru spokojen. "Where Obscurity Sways" se ihned stala jednou z mých nejposlouchanějších nahrávek a už teď vím, že to tak ještě nějakou dobu zůstane. Svět kolem nás možná často hoří v plamenech, ale na PYRE je spolehnutí. Doporučuji podávat spolu se shnilými kusy masa a nejlépe na víku od rakve. Těžko se mi dýchá a každou chvíli mi praskne hlava. Už nemůžu dál. Stokrát jsem padl až na dno a pokaždé se zvedl a kráčel hrdě dál. Udělám to i tentokrát. Smrtící kov nesmí nikdy zemřít! Dokud budou hrát podobné smečky, tak o to strach nemám. Shnilou krví nasáklý, mokvající a plesnivý death metal z těch nejtemnějších koutů záhrobí! Démoni si jednou přijdou i pro vás! 


Asphyx says:

It's hard to breathe and my head is about to explode. I can't go on. I've fallen to the bottom a hundred times and each time I've picked myself up and walked proudly on. But now I can't. The pain is burning me from the inside, from my guts, in my brain and especially in my thoughts. They say a bad conscience always catches up with you in the end. I'm a whisperer, I'm a silent shadow in the beyond that can suck in all your evil thoughts. I'm a follower of hell, I'm the demon you'll turn into one day. I've written about death metal PYRE several times, we've even had an interview together. You can find the link below today's article.

This is the band I take with me every time I want to explore more dark corners in the beyond. We walk through the coarsely chopped darkness, and an endless chill slowly gets into our bones. We meet the cursed souls that forever wander between our world and the next. Gentlemen are very good guides to the underworld. Their death metal is dusty, raw and chilling, just like the atmosphere at traditional funerals into the ground. Welcome to the morgue from which there is no escape. 


The band continues to be loosely inspired by such bands as ENTOMBED, GRAVE, ASPHYX, PESTILENCE, MORGOTH, BOLT THOWER, DEATH, POSSESSED, of course with the addition of their own ideas and inventions. Old school death metal is here a solid foundation on which other interesting constructions are built. The dusty sound, the cover with the motif of a demon you can meet even in your scary dreams, the great production, but most of all their own handwriting, all this makes PYRE a very believable, pure and great listening music. But it's not just the formal stuff, which of course you can't do without, but more importantly the ability to write a painful, massive and utterly devastating theme. Here, sharp riffs meet the chilling coldness of freshly exhumed graves. If you like this deadpan style, if you're most comfortable in long-abandoned catacombs, and if you find the contemporary world strange and cursed, then you've come to the right place. In the lyrics, then, you'll find classic themes of death, morbidity and gore. In short, everything needed to make me, an old undertaker, supremely satisfied has been met. "Where Obscurity Sways" immediately became one of my most listened to records and I already know it will stay that way for a while. The world may often burn in flames around us, but PYRE can be counted on. I recommend serving it alongside rotten cuts of meat and preferably on a coffin lid. I find it hard to breathe and my head is about to explode. I can't take it anymore. I've fallen to the bottom a hundred times and each time I've picked myself up and walked proudly on. I'll do it again this time. The death metal must never die! As long as packs like this keep playing, I'm not worried. Rotten, blood-soaked, swollen and moldy death metal from the darkest corners of the beyond! The demons will come for you one day!



about PYRE on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. Where Obscurity Sways
2. From The Stygian Depths
3. Domains Of The Nameless Rites
4. Wandering…
5. Murderous Transcendence
6. Writhing Souls
7. Chanting Ancient Incantations
8. Pestilential Fumes
9. Descending…
10. Prognostic Of The Apocalypse

PYRE is: 
Dym Nox - vocals, bass 
Roman Rotten - guitars, backing vocals 
Fred Obsinner - guitars 
Oleg Malleus - drums



Recenze/review - LUDRA - Hysterie Doby (2024)


LUDRA - Hysterie Doby
CD 2024, Neurotoxin Records

for english please scroll down

Špinavé ulice, tma a blikající lampy, pod kterými někdo zvrací včerejší den. Všichni jsou již dávno mrtví, pomyslíš si, když jedeš s ostatními do práce. Jsme otroci doby, jsme vyděšení z ranních zpráv. Jenom vraždy, násilí a válka. Politici se dál usmívají a slibují lepší život a ty nemáš peníze na pohřeb vlastní matky. Sníš na sociálních sítích o lepším světě, aby ti nakonec zbyly jenom oči pro pláč.

Kdysi dávno, na začátku devadesátých let minulého století, jsem šel poprvé s davem do továrny. Tehdy ještě jako student. Se sluchátky na uších, s metalovými a punkovými kapelami ve walkmanovi. Když se ohlédnu za sebe, tak se toho kolem mě příliš nezměnilo. Máme sice lepší technologie (i na zabíjení), ale v jádru jsme zůstali stále stejní. Bohužel nebo bohudík. Těžko říct. Poslední roky to moc pozitivně nevidím. A s obsahovou stránkou nové desky lovosických grinderů LUDRA se tudíž plně shoduji. Většinou mě české texty spíše ruší, ale tentokrát si říkám - jasně, to je přesně ono. A tak zase jedu ráno do práce a ulice jsou špinavé. Je tma a pod lampami někdo zvrací včerejší den. 


Říkám si zaplať Satan za to, že se pánové (jinak také muzikanti, kteří působili nebo působí v kapelách jako DPK, SMASHING DUMPLINGS, INCARNATE) vydali surovou grindovou cestou a ne tou většinou hloupě veselou a taneční. Naopak, zde je všechno ohlodané na kost, na dřeň. Ostré riffy se zde potkávají s rychlými bicími a vokálem, ve kterém je vztek všech, co tráví většinu svého času ve smogu a kyselých deštích. O kapele jsem se dozvěděl klasickým, starým způsobem. Vystupovala u nás ve městě a ihned si mě získala na svoji stranu. Neznal jsem dopředu ani notu, ale již po několika skladbách jsem věděl, že tohle je přesně odrůda grindcore, kterou mám rád. LUDRA se zkrátka a dobře inspirovala ve Velké Británii, Finsku i Švédsku. Pokud máte rádi kapely jako ROTTING SOUND, CARCASS, NASUM, NAPALM DEATH, EXHUMED, je tohle divoké a šílené album určené i pro vás. Osobně se mi potom líbí taková ta až punková neurvalost, neučesanost, které jsou patrné po celou dobu poslechu. Jednotlivé songy jsou ostré jako hřeby, které jednou zatlučou i do tvé rakve. Budete nasáklí jedovatými plyny, budete se potácet ve špinavých stokách, v kanálech, ve kterých končí všechno zbytečné. Tuhle recenzi píšu v pátek a abych pravdu řekl, tak jediné, co mi kazí zážitek z poslechu "Hysterie Doby" je to, že nemůžu EP pustit do ksichtu všem hajzlům, co jsem dneska potkal. Pokud žiješ v krásném městě plném růžových jednorožců a miluješ romantické filmy, tak není tahle hudba pro tebe. Pokud ale každý den ráno vstáváš brzy ráno mezi šedivé domy, potom si zde správně. Špinavé ulice, tma a blikající lampy, pod kterými někdo zvrací včerejší den. Všichni jsou již dávno mrtví. Nebo ne? Masakrující, syrový a zahnívající grindcore s příchutí špíny a nenávisti! Trepanace lebky! 


Asphyx says:

Dirty streets, darkness and flickering lamps under which someone is vomiting yesterday. They're all long dead, you think as you drive to work with the others. We're slaves of the times, we're terrified of the morning news. Only murder, violence and war. Politicians keep smiling and promising a better life and you have no money to bury your own mother. You dream on social media of a better world, only to be left with eyes to cry in the end.

Once upon a time, in the early 1990s, I went to a factory for the first time with a crowd. I was a student then. With headphones on, metal and punk bands on my Walkman. Looking back, not much has changed around me. We may have better technology (even for killing), but at the core, we're still the same. Unfortunately or unfortunately. It's hard to say. I don't see much positive in the last few years. And therefore I fully agree with the content of the new LUDRA grinder board. Usually Czech lyrics disturb me, but this time I think - yeah, that's exactly it. And so I go to work in the morning and the streets are dirty. It's dark and someone is vomiting yesterday's day under the lampposts. 


I say pay Satan for the fact that the gentlemen (otherwise also musicians who were or are in bands like DPK, SMASHING DUMPLINGS, INCARNATE) went the raw grind route and not the mostly stupidly happy and danceable one. On the contrary, here everything is gnawed to the bone, to the marrow. Sharp riffs meet fast drums and vocals that contain the rage of everyone who spends most of their time in smog and acid rain. I found out about the band the classic old fashioned way. She performed in my town and immediately won me over. I didn't know a note beforehand, but after just a few songs I knew this was exactly the variety of grindcore I like. LUDRA was inspired by the UK, Finland and Sweden in a nutshell. If you like bands like ROTTING SOUND, CARCASS, NASUM, NAPALM DEATH, EXHUMED, this wild and crazy album is for you too. Personally, then, I like the almost punk-like rawness, the unkemptness that is evident throughout the listening experience. The individual songs are sharp as nails, which will one day hammer into your coffin. You will be soaked in poisonous gases, you will stagger in dirty sewers, in the sewers where everything useless ends up. I'm writing this review on Friday, and to be honest, the only thing that ruins my experience listening to "Hysterie Doby" is that I can't let the EP get in the face of all the assholes I've met today. If you live in a beautiful city full of pink unicorns and love romantic movies, this music is not for you. But if you get up early every morning amongst the grey houses, then you're right here. Dirty streets, darkness, and flickering lamps under which someone is vomiting up yesterday's day. They're all long dead. Aren't they? Massacring, raw and rotting grindcore with a taste of filth and hate! Trepanation of the skull!



tracklist:
01. Utrum 
02. Kenotaf 
03. Monument 
04. Zenit 
05. Ludra 
06. Katarze 
07. Uroboros 
08. Šrám 
09. Smršť 
10. Bratrstvo 
11. Vize 
12. Koroner


PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý čtvrtý - Exorcista


Příběh čtyř stý devadesátý čtvrtý - Exorcista

Sedím na chalupě na lavičce a dívám se občas do zeleného. Už mě bolí oči. Ještě chvilku a začnou se prodlužovat stíny. Nad Ještědem se honí mraky a soused zespoda říkal, že bude lejt jako z konve. Zatím to nevypadá, ale je pravda, že vlaštovky z protější stodoly létají příliš nízko. Čtu si Exorcistu, protože jsme byli nedávno na Vymítači ďábla ve filmovém klubu v Plzni. Pořád si nosím některé obrazy v sobě. Hned druhý den jsem zašel do knihkupectví a zakoupil si jeden výtisk. V knize je přeci jen více zla a temnoty. Jsem tu sám, blondýnka má nějakou velkou oslavu v Táboře a veškerou práci mám hotovou. Když obracím jednotlivé stránky, tak se mi klepou ruce. Sekal jsem dříví, ale nejvíc mě dostal živý plot. Nebyly tehdy křovinořezy a tak jsem velkými nůžkami, s napřaženýma rukama, vlál na štaflích. Zaslechnu divný nářek. Nebo se mi to jenom zdá?

Ne, zase. Pes nastraží uši. Začne štěkat. Jdu si pro něco k pití a rozsvítím si v kuchyni světlo, abych viděl. Zavřu okno, aby dovnitř nevletěli komáři i netopýři, kteří je každou chvíli začnou lovit. Jsem ve stavu absolutního soustředění, nevnímám svět kolem sebe. Další zavrčení, asi nějaká myš nebo rejsek. Má to v genech. Přemýšlím, jestli opravdu existuje ďábel a zlo. Vzpomenu si na svého otce, u kterého jsem někdy viděl v očích opravdovou temnotu. Říkal věci, které by nikdy nikdo dětem ani své ženě říkat neměl. Pamatuji si to celý život. Někdy ve snech stále vídávám dvě postavy, jak se hádají v kuchyni. Zamlžené neprůhledným sklem. Vidím jen obrysy, létající ruce. Slyším pláč. Jako puberťák to nedokážu pochopit. Teprve až po letech najdu dole ve sklepě lahve toho nejlevnějšího alkoholu. Je mi smutno, když čtu některé stránky a tak nějak pořád omlouvám, co otec dělal. Třeba byl prokletý, přesouvám jeho zodpovědnost a činy na jiné bytosti. Jenže to není pravda. Nechával na povrch vylézt pradávné pudy, nedokázal se ovládat. Zajímavé je, že jsem největší zlo vídával ve chvílích, kdy byl střízlivý. To dokázal hodně ranit. 

To je opravdu pláč, nastražím uši. Pojď, řeknu psovi a nechám ho, aby hledal. Panebože, co to je? Nejdříve si myslím, že je to prasklý strom, ty dokáží naříkat hodně podobně, ale zvuk mě vede níž, ke křoví za cestou. Přelezu. Sem vozíme listí, trávu a větve, kterých se potřebujeme zbavit. Pomoc. Zavzlyká znovu. Nejdřív si myslím, že je to sražená srna, to se zde občas stává, ale pak spatřím blonďaté vlasy. Do prdele. Je to sousedka z horní chalupy, celá zmáčená, špinavá a zmlácená. Má obličej plný modřin a asi zlomenou ruku. Proboha, vezmu ji do náručí, nesu ji do chalupy a pes kolem skáče, jakoby si chtěl hrát. Položím ji v kuchyni na gauč, dojdu pro vodu. Co se stalo? Nejdřív ji vůbec nerozumím, klepe se zimou, tak přinesu deku a starý spacák. Nechám ji chvilku v klidu. Uvařím čaj, nemáš hlad? Zavrtí hlavou a já si všimnu potrhaných věcí. Hele, tohle je vážný, doběhnu pro pomoc, ale musím do hospody. Jedině tam mají telefon. Chytne mě za ruku, nechoď, bojím se. Nechám ti tu psa. 

Běžím tmou a kolem se míhají stíny. Některé lampy jsou rozbité a kolem mě tančí démoni. Vezmu to horem, provléknu se vedle hřbitova a mám pocit, že vidím spoustu přízraků. Mám o ní strach, známe se dlouhé roky, hrávali jsme si spolu jako děti. Nebyla sice tou, která si se mnou hrála na doktory, i když jsem samozřejmě v určitém věku chtěl, ale měli jsme se tak nějak přátelsky rádi. Pokud to tedy mezi klukem a holkou jde. Přiběhnu do hospody, celý udýchaný a blekotám překotně. Co se stalo, zvedne se jeden kamarád, který vyrostl v obra. Dřevorubec, s hodným srdcem. Navenek vypadá jako ňouma, ale je to muž činu. Zaběhnu pro auto, měl jsem jen dvě piva. Vezmeme ji do nemocnice. Bude to rychlejší než sanita. Někdo mi dá do ruky rum. Napij se, uklidní tě to. Vzpomenu si na skelný pohled svého otce, nejdřív odmítnu, ale je toho na mě moc. Nakonec přijmu. Jedeme tmou. Na louce u chalupy potkáme toho hajzla, co jí to udělal. Takovej floutek, co vypadá jak houžvička. Chudák. Tluče na dveře,  jakoby je chtěl rozbít. Ty hazjle, zařve obr a srazí ho jednou ranou k zemi. Plivne na něj a dodá, že si to ještě vyřídí. Vezmu ji do náručí a odnesu do auta. Sednu si k ní. Vyskočí k nám pes a lísá se k ní. Pořád pláče.

Doktor je nevrlý, sestřička nepříjemná. Asi spali a mysleli si, že budou mít klidnou směnu. Nicméně, zafačuje ruku, ošetří podlitiny a několik tržných ran. Není to tak hrozné, ale stejně. Neznásilnil mě, slyším přes dveře. Protože lékař se ptá nahlas a opakovaně. Musí to být hrozně ponižující. Máš doma někoho? Ne, jsou všichni v Praze. Vyrazila jsem si jenom se svým klukem. Nebo vlastně, s bývalým...potřebuje se vymluvit. Nechám jí. Nemám na chlapy štěstí, pokaždé narazím na debila. Tenhle vypadal tak mile, nosil mi květiny, byl okouzlující, má dobrou práci a je úspěšný. Dokonce chodí do kostela. Je silně věřící. Vůbec nevím, co se s ním stalo. Byl jak zvíře, jako nějaká šelma. Dojedeme k chalupě a po násilníkovi nikde ani stopa. To nech na nás, řekne mi kamarád a já už raději nechci nic vědět. Už jsem to jednou zažil, když si vzali do pařátů chlapa, co jednomu z nich mlátil ségru. Polámali mu všechny žebra. Je to drsnej kraj. Nechám vše osudu a jen poděkuji za odvoz. To je samozřejmost vole, ale příště platíš v hospodě pivo. Usměju se a jsem rád, za jeho přímočarost, za to, že nekecá a jedná. Takových lidí moc není.

A co s tebou, zeptám se jí. Má smutný úsměv a protože neumím ani vařit, tak jí nabídnu lunch meat. Chvilku si povídáme o starých časech, pak otevřu rum a ona mluví o své zlé matce. Tvoje máma? Ta dáma z Prahy, co chodí i po lesích jako madam, co se neustále usmívá a neřekne sprosté slovo. Vážené osoby. To je navenek, uvnitř je shnilá, mluví dál. Už od malička mě mlátila, když mi nechutnalo jídlo, když se si vzala tričko, které se podle ní nehodilo k sukni. Když jsem měla dvojku na vysvědčení, když jsem se moc usmívala. Říkala mi děvko, ty malá hnusná děvko. Tahala mě za vlasy, nadávala mi a neustále popisovala moje tělo. Klepe se, zažila toho tolik, že té bolesti je na několik životů. Vždycky na mě působili jako hrozný slušňáci. Pan doktor a paní doktorová. Co na to otec? Dělal, že nic nevidí, teď už stárne a je jenom smutný a nechá tu harpyji, aby ho ovládala. Jak může být někdo takový, přemýšlím a znovu si vzpomenu na otce. Sedíme tam, uprostřed bouřky, která právě přišla a otevíráme svoje smutný duše jeden druhému. Nejhorší vždycky bylo, když jsem něco dokázala, byla první ve škole, když se mi povedl závod a měla jsem radost. Ona pak přišla a sundala mě. Nikdy jsem pro ní nebyla dost dobrá. 

Prvního kluka mi odehnala. Když jsem přišla a nebyla panna, tak to nějak zjistila a přede všemi, na rodinné oslavě, o mě mluvila jako o kurvě. Smála se mi, že myslím jen na jedno, že jsem nečistá, chápeš, to, jak někdo může tohle říkat o vlastní dceři. Najednou jsem věděl, jak ďábel vypadá. Secvaklo mi to v hlavě. Je v nás, uložený hluboko, ale přesto doutnající, našeptávající. Ovládá naše pudy. Každý umíme ubližovat. Jde jen o míru, o to, jak ho necháme, aby nás pohltil. Dej si ještě jednoho panáka. Půjdeme spát. Hele, jsem tu pár dní, pokoj je volný, vyspím se dole. A neměj strach, mám tu psa, podrbu ho za ušima. Jdu ho ještě vyvenčit a mezi stromy vidím další přízraky. Prší. Usnu jako zabitý a protože toho na mě bylo moc, tak ležím docela dlouho. Když vstanu, tak v kuchyni voní snídaně. Usmívá se. Hergot holka, ty by ses mohla vdávat. Podívá se na mě zase smutně, jako raněné zvíře a jen přikývne. Můžu to ještě zůstat? Zítra přijedou naši a já nemám sílu na to, jim o všem říct. Klidně. Jen musíme dojít koupit něco k jídlu. Tak jo. Zamknu a když jdeme kolem zastávky, tak tam sedí ten zasranej hajzl. Je pomlácenej, jako kdyby spadl do drtičky. Dobře mu tak, chci mu ještě přidat, vykopat ho, pustit na něj psa. Chtěl bych ho praštit něčím po hlavě, rozsekat mu ksicht, ale ona mě chytne za ruku. Ne, zůstaň u mě. Tak na něj aspoň zakřičím a jdeme na druhou stranu.

Nakoupíme dva bágly, jeden si dám na záda, druhý na břicho a vezmeme to kolem kostela ve Smržovce. Pozdravíme kněze, který zrovna stříhá keř u dveří. Dá se s námi do řeči. Je to chytrej chlap a tak chvilku zůstaneme. Už jsem se s ním párkrát bavil. Když my kdysi bylo blbě, když jsem byl na dně a umřela mi Kačenka, tak jsem s ním často mluvil. Nikdy mě o bohu a odpuštění nepřesvědčil. Myslím si, že zlo by mělo být vždycky potrestáno. A tady, na zemi, v našem životě. Jinak si budou hajzlové dovolovat dál. Chápu rodiče obětí, kteří se chtějí podívat na popravu vraha. Nevěřím na nebe, peklo jsem ale už viděl. V očích svého otce, v tom debilovi, co moji sousedku málem přizabil. Mluvíme o tom a kněz má hrozně smutné oči. Na některé mé argumenty neumí odpovědět. Potom mi řekne, že ale když odpustíme něco zlého a ošklivého, tak se tím i pomalu uklidňujeme, pomalu se zbavujeme myšlenek na pomstu, na to aby nás pohltila a zničila. Jak jsem psal, je to chytrej chlap a pokecám s ním vždycky rád. Příště si rozebereme Exorcistu, ano? Jen se usměje a popřeje nám hezký den. A já si najednou uvědomím, jak se mám dobře. Otec sice za nic moc nestál, ale pořád mám mámu, bráchu, svoji blondýnku, svůj malej svět plnej skvělejch kamarádů, muziky a knih. Řeknu to sousedce a ona přikývne. Ty máš aspoň někoho. Já jsem sama.

Kdo nezažil to co my (u mě samozřejmě v o hodně menší míře, než u ní), nepochopí to. Děti by měly vyrůstat v pohodě a klidu. Měly by se smát. Měly by mít na co vzpomínat. Kurva, tenhle svět je někdy fakt ošklivý místo, řeknu jí a ona se na mě dívá tak nějak zvláštně. Hlavně neudělej nějakou blbost, budu chodit každej den kolem venčit psa. Neber to jako kontrolu, ale kdyby něco, přijď. Já tu budu stejně jenom sekat dříví, poslouchat muziku a číst si. Nepřišla a nepřišla už vlastně nikdy. Párkrát u nás byla na kafi. Ale pokaždé u sebe měla kluka, kterej byl divnej. Nebylo to ono. Měla zkrátka vkus na surovce. Já tohle nikdy nepochopil. Kolem je tolik hodnejch kluků, který stačí jen popostrčit. Vrátili jsem se do chalupy, ona se sbalila a odešla za svojí rodinou. Já si sedl zase před chalupu a knihu jsem dočetl. Exorcista je skvěle napsaným příběhem. Je o zlu v nás, o ďáblovi, který nás ovládá. Hodně jsem o tom přemýšlel a dodnes, když potkám někoho s temným pohledem, tak si na tuhle knížku vzpomenu. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 1. února 2025

Interview - CONCRETE ICON - Raw, morbid, massive, utterly devastating death metal dripping with corrupted blood!


Interview with death metal band from Finland - CONCRETE ICON.

Answered Jake (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):

Ave CONCRETE ICON! Greetings to the catacombs. First of all, let me pay my respects. I've been following your band since 2013 when you released your first album "Perennial Anguish" and you've been one of my favorite bands for a long time. But you are not very well known here in the Czech Republic, we are a small country with a small underground community. How did you guys get together and how did CONCRETE ICON come about?

Hails, glad to hear you‘ve been down on what we‘ve done for so long. Well it was actually me and our former bassist TK who decided to put up a project which was heavily into melodies of Paradise Lost and heaviness of bands like Crowbar mixed with death metal. So we called up some friends who I had been playing in other bands also to get the project going and when the guy who was our vocalist in our couple first demo recordings informed that he isn‘t interested in doing any live shows I decided to také over the vocal duties also as I was anyways writing all the music and lyrics already. That‘s how we ended up as four piece that lead to recording of our first EP back in 2012.


This year you have a new album "Voracious Streams" out, which is again full of pure true death metal. With what feelings did you go into the studio? For example, did you have a plan where and how you wanted to move on from the last record? Personally I find the new record more dark and at the same time colder. I have to admit that the atmosphere of the whole album literally captivated me.

I surely knew we were up to something cool as these songs had a lot of time to brew. I think I started writing already before Covid-19 hit and then all the member changes occurred and everything was just pushed forward all the time. So I had (or should I say used) much more time to come back to these tracks before we were entering the studio so there was not much second guessing needed by then. It was kind conscious decision to go forward a bit more aggressively as previous album, by my fault of course turned out to be a bit too monotonous and mid tempo.

Who is responsible for the mixing and mastering? The overall sound is great, it reminds me of records from the nineties, was that the goal?

Thanks! We have worked with Artturi since 2007 or something in various projects so he has kinda grown with us in his position as recording guy/mixer. Jackson has done the mastering also for pretty long to us and has a great capability in bringing the balls to our sound.


I'm also a big fan of the CD artwork and I really like your covers. Who is the author on the new album "Voracious Streams" and what is it supposed to express? I really like the motif a lot, just please tell us how it relates to the music, how is it thematically interconnected?

Juanjo Castellano did the artwork based on the concept I pitched. It‘s about vanity and egocentric nature of our humans, as we tend always to follow the “coolest“ thing at the moment. And as we are always searching for ourselves we jump into weird trends and by-passing ideals really easily. As social animals we have tendency to raise some individuals to pedestal because we believe they can lead us into some fucked up enlightenment or better life and much of this nowadays happens within the boundaries of social media. So that‘s basically the cover idea, people looking for redemption/cocoon of eternal youth or some shit like that and that statue is posing as the figurine they are worshipping.

I would be interested in the process of how a new song is created at CONCRETE ICON. Are you classical musicians who lock yourselves in a rehearsal room and jam or do you use modern technology and send ideas to each other? Do you even go out for a beer together?

We are Finnish so we don‘t hang out that much haha. We do see each other occasionally outside the band activities too but mainly everyone has their own lives and as an adult you sometimes seem to have enough going on so you just rather chill at home when the weekend comes. I write with guitar pro program the full songs (usually I‘m too lazy to add bass at this point) and then I sent the song to our other guitarist Makk who does his leads. Then we send ‘em back and forth until we seem to be satisfied enough to show them to rest of the band and everybody rehearses at home and we come to rehearsal place when everybody knows their parts. It‘s just more effective than to trying to craft a track with many people in same place throwing ideas around. Plus after almost 20 years I feel like I kinda know how we should sound so I gladly také the main responsibility of it.


You're experienced dogs who play your own way. You have your own handwriting, which is something that is sometimes forgotten nowadays. A lot of bands just sound like copies of other bands. Are you sure you had any role models? Who influenced you as a musician and who was your role model? When and how did you actually start playing? What was the first impetus for you picking up an instrument?

Thanks man, cool to hear that people think we kinda have our own sound. I just try to write what I like and of course I look up to the forefathers of the death metal to draw my influences. I started when I was 10 years old and went to guitar class, got bored really fast and decided I wanted to play drums. Took drum lessons for 5 years and played in a band with local school friends. Around when I was turning 18 I started messing again with guitar and realized that it was something I enjoyed more as I started writing stuff on my own and here we are.

I think the biggest reward for any band is the reaction of the fans. I like smaller clubs the most, where the musicians and fans are close to each other. How often does CONCRETE ICON actually perform? Do you tour, for example? I've searched the internet and haven't found much live footage of your shows. So how are CONCRETE ICON's live shows? How about a tour in Europe? I would love that.

The main problem is basically the location of Finland as it‘s pretty damn expensive to get out of here especially in this political etc. climate we are facing now in Europe. We are still operating in the underground level where we pretty much pay everything ourselves so we play as much as we can. We love to get out of Finland of course and see other countries but it‘s always a situation for us where four guys all have to get time off from work or something as we are not earning anything by playing at least yet haha.


You're from Turku, Finland. What is your death metal scene like? I feel like it's been very lively again in Finland lately. I really like your old bands from the 90s (I love PURTENANCE!), when I used to follow your scene a lot. But how is it today? What about fans, concerts, festivals?

Yeah it seems there‘s some kind of boom going on with especially old school death metal, lot of young guys forming bands and creating a scene of their own also. As far as more extreme and underground music we have Helsinki Death Fest and now we have Kuopio Death Fest called Kuolio first time this year and then some old school geezers organizing Finnish Death Metal Maniacs fest so we have it pretty well covered here considering the size of the country.

I've always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums that you like to revisit often? What about some new releases from the last few years? Anything that intrigued you enough to buy a CD?

I always revisit the classics; Deicide, Morbid Angel, Monstrosity, Immolation, Cannibal Corpse, Carcass and so on. As for the newer stuff I liked a lot of Glorious Depravity‘s Ageless Violence album. Cemetery Filth‘s Dominion was badass old school brutality and of course these albums are already like fuckin‘ 5 years old or something haha so there goes the “new“ aspect. Vomit Forth is crushing newer stuff, shit I‘m trying so hard to think about the new stuff. Other than that I dig a lot of some softer stuff too like Grave Pleasures and the new Tribulation album sounded really good, gotta pick that up at some point. My music taste is pretty much all over the place so I could really go on forever.

 

Death metal is my favorite style of music. I'm fascinated by the darkness of it, the dusty smell from old graves. Then also the power and the pressure. When I listen to a good record, I'm literally energized. What does it mean to you? How does it influence your life, your worldview, how do you perceive it as a creator?

I just love to play it, no other style gives that feeling when playing guitar that you are on the edge of your skills all the time and you have to give your everything to it. It‘s an wholesome experience to me and I love it. When I was a kid I wanted to say that I play in a death metal band and I think at this point I am finally qualified to say it haha, proudly.

Thank you so much for the interview! I wish not only the new record "Voracious Streams" but also the whole CONCRETE ICON a lot of success. I'm going to listen to the album again! It's really great. Good luck in your personal lives too.

Thanks a lot for you on taking a time on writing these questions and sending them over, all the best to Deadlystorm Zine and hopefully we can return to Czech one day, Symbolic Fest 2022 was awesome!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONCRETE ICON - Surový, morbidní, masivní, zcela zničující death metal, ze kterého odkapává zkažená krev!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - CONCRETE ICON.

Odpovídal Jake (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):

Ave CONCRETE ICON! Zdravím do katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2013, kdy jste vydali své první album „Perennial Anguish“ a patříte dlouhodobě k mým oblíbeným kapelám. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli CONCRETE ICON?

Ahoj, jsem rád, že nás tak dlouho sleduješ. No, vlastně jsem to byl já a náš bývalý basák TK, kdo se rozhodl dát dohromady projekt, který se silně opíral o melodie Paradise Lost a těžkost kapel jako Crowbar smíchanou s death metalem. Zavolali jsme tedy pár kamarádům, se kterými jsem hrál v jiných kapelách, abychom ten projekt rozjeli, a když nám chlapík, který byl na prvních demáčích naším zpěvákem, řekl, že nemá zájem o živé koncerty, rozhodl jsem se převzít zpěv, protože jsem už stejně psal veškerou hudbu a texty. Takže jsme nakonec skončili jako čtyři, což vedlo k nahrání našeho prvního EP v roce 2012.


Letos máte venku novinku „Voracious Streams“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temná a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.

Určitě jsem věděl, že chystáme něco skvělého, protože tyhle písničky měly spoustu času na přípravu. Myslím, že jsem začal psát už před úderem Covid-19 a pak došlo ke všem těm změnám členů a všechno se pořád jen posouvalo dopředu. Takže jsem měl (nebo spíš využil) mnohem víc času vrátit se k těm skladbám, než jsme vstupovali do studia, takže už nebylo potřeba moc sekundovat. Bylo to takové vědomé rozhodnutí jít trochu agresivněji dopředu, protože předchozí album se samozřejmě mou vinou ukázalo jako příliš monotónní a ve středním tempu.

Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Celkově je zvuk skvělý, připomíná mi desky z devadesátých let, bylo to cílem?

Díky! S Artturim spolupracujeme na různých projektech už od roku 2007 nebo tak nějak, takže s námi tak trochu vyrostl v pozici nahrávače/mixéra. Jackson nám dělal mastering taky docela dlouho a má skvělé schopnosti vnést do našeho zvuku koule.


Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Voracious Streams“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený?

Juanjo Castellano vytvořil výtvarné návrhy na základě mého konceptu. Je to o marnivosti a egocentrické povaze našich lidí, protože máme tendenci vždy sledovat to, co je momentálně „nejvíc cool“. A protože neustále hledáme sami sebe, velmi snadno naskakujeme na podivné trendy a pomíjivé ideály. Jako společenská zvířata máme tendenci vyzdvihovat některé jedince na piedestal, protože věříme, že nás mohou dovést k nějakému podělanému osvícení nebo lepšímu životu, a hodně z toho se dnes děje v rámci sociálních médií. Takže to je v podstatě myšlenka obálky, lidé hledají vykoupení/kokon věčného mládí nebo nějakou podobnou sračku a ta socha se vydává za figurku, kterou uctívají.

Zajímal by mě proces, jakým vzniká u CONCRETE ICON nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?

Jsme Finové, takže se tolik nestýkáme, haha. Občas se vídáme i mimo aktivity kapely, ale hlavně má každý svůj vlastní život a jako dospělému člověku se někdy zdá, že toho má dost, takže když přijde víkend, raději se schladí doma. Píšu s kytarovým profi programem celé písničky (většinou jsem v tuhle chvíli líný přidávat basu) a pak jsem poslal písničku našemu druhému kytaristovi Makkovi, který dělá svoje leadery. Pak si je posíláme sem a tam, dokud se nám nezdá, že jsme s nimi dostatečně spokojení, abychom je ukázali zbytku kapely, a každý zkouší doma a na místo zkoušky přijdeme, až když každý zná své party. Je to prostě efektivnější než se snažit vytvořit skladbu, když si spousta lidí na jednom místě přehazuje nápady. Navíc po téměř dvaceti letech mám pocit, že tak nějak vím, jak bychom měli znít, takže jsem za to rád zodpovědný.


Jste zkušení psi, kteří hrají po svém. Máte vlastní rukopis, což je věc, na kterou se dnes občas zapomíná. Spousta kapel zní jen jako kopie ostatních. Určitě jste měli nějaké vzory? Kdo tě ovlivnil jako muzikanta a kdo byl tvým vzorem? Kdy a jak si vlastně začal hrát? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj?

Díky chlape, je super slyšet, že si lidi myslí, že máme tak trochu vlastní zvuk. Já se prostě snažím psát to, co se mi líbí, a samozřejmě vzhlížím k praotcům death metalu, abych z nich čerpal vlivy. Začal jsem, když mi bylo deset let a chodil jsem na kytaru, rychle mě to přestalo bavit a rozhodl jsem se, že chci hrát na bicí. Pět let jsem chodil na hodiny bicích a hrál v kapele s místními kamarády ze školy. Někdy v osmnácti jsem si zase začal pohrávat s kytarou a uvědomil jsem si, že mě to baví víc, protože jsem začal psát vlastní věci a jsme tady.

Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně CONCRETE ICON vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy CONCRETE ICON s koncerty? Co takhle tour po Evropě? To by se mi moc líbilo.

Hlavním problémem je v podstatě poloha Finska, protože je zatraceně drahé se odsud dostat, zejména v tomto politickém atd. klimatu, kterému nyní v Evropě čelíme. Stále fungujeme na úrovni undergroundu, kde si v podstatě všechno platíme sami, takže hrajeme, jak se dá. Samozřejmě rádi vyjedeme z Finska a podíváme se do jiných zemí, ale vždycky je to pro nás situace, kdy si všichni čtyři kluci musí vzít volno z práce nebo tak něco, protože hraním si alespoň zatím nic nevyděláváme, haha.


Pocházíte z finského města Turku. Jaká je vaše death metalová scéna? Poslední roky mi připadá, že to u vás ve Finsku zase hodně žije. Mám hodně rád vaše staré kapely z devadesátých let (PURTENANCE miluju!), kdy jsem vaši scénu hodně sledoval. Jak je tomu ale dnes? Co fanoušci, koncerty, festivaly?

Jo, zdá se, že je tu nějaký boom, hlavně co se týče old school death metalu, spousta mladých kluků zakládá kapely a vytváří si vlastní scénu. Co se týče extrémnější a undergroundovější hudby, máme Helsinki Death Fest a teď poprvé letos Kuopio Death Fest s názvem Kuolio a pak nějací oldschooloví podivíni pořádají Finnish Death Metal Maniacs fest, takže to tu máme vzhledem k velikosti země docela dobře pokryté.

Vždycky mě zajímalo, co vlastně poslouchají muzikanti za muziku. Máš nějaká alba, ke kterým se rád a často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, aby sis koupil CD?

Vždy se vracím ke klasikám: Deicide, Morbid Angel, Monstrosity, Immolation, Cannibal Corpse, Carcass a tak dále. Co se týče novějších věcí, hodně se mi líbilo album Ageless Violence od Glorious Depravity. Cemetery Filth's Dominion byla drsná oldschoolová brutalita a samozřejmě tyhle alba jsou už tak pět let kurva starý nebo tak něco haha, takže tím se ten „novej“ aspekt vytrácí. Vomit Forth drtí novější věci, do prdele, tak moc se snažím myslet na nové věci. Jinak hodně žeru i nějaký měkčí věci jako Grave Pleasures a nový album Tribulation znělo fakt dobře, to musím někdy vzít do ruky. Můj hudební vkus je docela všude, takže bych mohl pokračovat opravdu donekonečna.

 

Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?

Prostě mě to baví, žádný jiný styl nedává při hře na kytaru ten pocit, že jste neustále na hraně svých schopností a musíte do toho dát všechno. Je to pro mě plnohodnotný zážitek a miluju to. Když jsem byl malý, chtěl jsem říct, že hraju v deathmetalové kapele, a myslím, že v tuhle chvíli jsem konečně způsobilý to říct, haha, hrdě.

Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Voracious Streams“, ale i celým CONCRETE ICON hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.

Díky moc za to, že jste si udělali čas na sepsání těchto otázek a poslali je, přeji Deadlystorm Zine vše nejlepší a doufám, že se jednou budeme moci vrátit do Čech, Symbolic Fest 2022 byl úžasný!

Recenze/review - CONCRETE ICON - Voracious Streams (2025):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 31. ledna 2025

Recenze/review - CONSUMPTION - Catharsis (2025)


CONSUMPTION - Catharsis
CD 2025, Dusktone

for english please scroll down

V některých lidech zůstává  zlo ještě dlouho po smrti. Mrtvoly shnilé nenávistí zkažené zevnitř. Často dokáží škodit ještě dlouho potom, co jsou pohřbeny v hrobech, které nikdo nenavštěvuje. Vkrádají se do děsivých snů, do šílených představ. Pomáhá jenom jediné. Spálit je na popel nějakou krutou a stejně mokvající hudbou. Nové album švédských maniaků CONSUMPTION je zde! 

A opět se jedná o smrtící koktejl, umíchaný z těch nejkvalitnějších surovin. Základem je stále poctivý, prašivý death metal, u kterého nadskakují rakve. Přidávány jsou (nutno dodat že velmi zkušeně a vkusně) grindové melodie. Výsledkem je album, které opět hoří zevnitř. Na povrchu je chladné jako ruka dobře uleželé mrtvoly. 


Vítejte v království kruté smrti i tradičních pohřbů do země. Na téhle smečce mám rád hlavně jejich rukopis. Poznáte ji během několika tónů. Mám to takhle zkrátka rád. Pánové jdou rovnou na věc, s ničím se moc nepářou, ale nezapomínají ani na to, že skladby by měly být zajímavé a měly by v sobě mít určité množství temné energie a tlaku. Co se týká zvuku, tak ten je velmi dobře čitelný, syrový, masivní a perfektně k předkládané hudbě sedne. Stejně jako obal, který se nebývale povedl. Zkrátka a dobře, pokud jste klasický fanoušek starých záhrobních rituálů, budete určitě spokojeni. Stejně jako fanoušci třeba takových CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. Letos přibylo melodií, novinka je více propracovaná, přesto neztrácí živočišnost a takovou tu podmanivou surovost, kterou máme všichni na tomhle stylu tolik rádi. Nové album je také nahrávkou, která se opravdu velmi dobře poslouchá. Má v sobě velké množství dobrých nápadů, zajímavých pasáží. Mám pokaždé při poslechu velkou chuť vzít do rukou kladivo a jít rozdrtit do márnice další prašivé kosti. "Catharsis" je přesně tou odrůdou death metalu, který koluje i v mé krvi. Postupně se usadila i v mé hlavě a podvědomí. Svět se možná už dávno otáčí jiným směrem, ale na CONSUMPTION je spolehnutí. Jako na smrt. V některých lidech zůstává  zlo ještě dlouho po smrti. Mrtvoly shnilé nenávistí zkažené zevnitř. Často dokáží škodit ještě dlouho potom, co jsou pohřbeny v hrobech, které nikdo nenavštěvuje. Vkrádají se do děsivých snů, do šílených představ. Pomáhá jenom jediné. Spálit je na popel nějakou krutou a stejně mokvající hudbou. Prašivý, temný, mokvající death metal, který vám rozdrtí všechny kosti v těle! Syrovost a chlad ze starých márnic!

Asphyx says:

In some people, evil remains long after death. Corpses rotten with hatred, corrupted from within. They can often do harm long after they are buried in graves that no one visits. They creep into horrible dreams, into crazy fantasies. Only one thing helps. Burn them to ashes with some cruel and equally drenching music. The new album from Swedish maniacs CONSUMPTION is here! 

And once again it is a deadly cocktail, mixed with the finest ingredients. The base is still honest, dusty death metal, with coffins jumping over it. Added (very skilfully and tastefully, it must be added) are grind melodies. The result is an album that once again burns from within. On the surface, it is as cold as the hand of a well-laid corpse. 


Welcome to the kingdom of cruel death and traditional burials into the ground. What I love about this pack is their handwriting. You'll know it within a few notes. I just like it that way. The gentlemen get straight to the point, they don't mess with anything too much, but they don't forget that the songs should be interesting and have a certain amount of dark energy and pressure. As for the sound, it's very clear, raw, massive and fits the music presented perfectly. As does the cover art, which is unprecedentedly good. In short, if you're a classic fan of the old death rituals, you'll definitely be satisfied. As well as fans of such bands as CARCASS, EXHUMED, ENTOMBED, BOLT THROWER, REPULSION, CARNAGE, DISGRACE, GENERAL SURGERY. This year there are more melodies, the new stuff is more sophisticated, yet it doesn't lose the animalism and that captivating rawness we all love so much about this style. The new album is also a record that is really very easy to listen to. It has a lot of good ideas, interesting passages. Every time I listen to it I have a great desire to pick up a hammer and go crush some more mangy bones in the morgue. "Catharsis" is exactly the kind of death metal that runs in my blood. Gradually it settled in my head and subconscious. The world may have turned in a different direction long ago, but CONSUMPTION can be counted on. Like death. In some people, evil lingers long after death. Corpses rotten with hatred, corrupted from within. They can often do harm long after they are buried in graves that no one visits. They creep into horrible dreams, into crazy fantasies. Only one thing helps. Burn them to ashes with some cruel and equally drenching music. Dusty, dark, drenching death metal that will crush every bone in your body! The rawness and coldness of the old morgues!



about CONSUMPTION on DEADLY STORM ZINE: 






tracklist:
1. Exterminator
2. Eaten By Dawn
3. Butchery Catharsis
4. Piece By Piece Devoured
5. Mortal Mess
6. Womb Of Worms
7. The Cleaver Falls
8. The Art Of Dismemberment
9. One Step Beyond Sanity
10. The Guillotine Dream
11. Odium In Corde Tuo
12. Iron Faith

band: 
Jon Skäre - drums
Ludvig Johansson - Guitars (lead)
Håkan Stuvemark - Vocals, Guitars, Bass



KNIŽNÍ TIPY - Smrt před úsvitem - Robert R. McCammon (2023)


Smrt před úsvitem - Robert R. McCammon
2023, Fobos

K něčemu se vám přiznám. Mám slabost pro malá americká města a období šedesátých - osmdesátých let. Vlastně ani nevím proč. Možná je to díky filmům, autům, módě. A taky knize TO od Kinga, to je jasné. K tomuto zásadnímu dílu je často přirovnáván i příběh Smrt před úsvitem, který jsem si koupil, prosím pěkně, v jedné pěkné slevě. Bylo to pro mě náročné, čekat několik dní, než mi otevřeli Zásilkovnu. Na dveřích bylo napsáno, že jsou na lyžích. A já chodil každý den okolo a odpočítával hodiny. Vyšlo to nakonec ale krásně. Ve čtvrtek odpoledne jsem zašel, chvilku pokecal, podělil se se slečnou o tip na knihu a doma kartonovou krabici ihned roztrhal. Přivoněl jsem si a dal knihu do batohu. V pátek jsem byl celý nedočkavý, ani jsem nešel na oběd, pelášil jsem na vlak. V kupé netopili, ale já byl mimo. Ihned jsem se začetl, Alabama mě schramstla jako nějaká pradávná bestie. Mohl byste mi prosím dát nahoru tašku, ptá se mě stařenka, co přistoupila. Udělám to, ale jsem jako ve snách, totálně mimo.

Málem nepřestoupím. Polabská nížina, kterou jedeme, je placatá a i když mě vždycky hrozně baví sledovat hemžení kolem, tak tentokrát jsem zcela pohlcený. Kniha mě opravdu baví a málem přejedu. V Boleslavi vystoupím, čeká mě tam máma a jede se pro pivo pro mě na večer. Povídáme si a když jde stařenka spát, tak ve svém kdysi dětském pokoji znovu zapnu lampičku. Zvenku ke mě doléhají zvuky ulice, ale mě to nijak nevadí. Usnu jen tak, s brýlemi na očích. Probudím se v noci, venku je tma tmoucí a padá mlha. Jdu na záchod a mám pocit, že vidím venku stíny. Jsou to přízraky, co když je někde ukrytý vrah? Nějak se mi všechno pomotá a mám divné sny. Ráno jsem probuzen velmi brzy. Ty ses vůbec nezměnil, pamatuješ, jak jsem vás chodila kontrolovat a ty sis četl s baterkou pod peřinou? Jojo, to bývala edice KOD, která má doteď čestné místo na chalupě ve knihovně. Jedeme tam. Od osmi set metrů nad mořem svítí sluníčko a je sníh. Nemůžeme zaparkovat, tak necháme auto poměrně daleko. Zatímco máma kontroluje, co napáchala zima, uklidím se nostalgicky ke knihovně. Každá kniha tu má v sobě nějaký příběh, který mi teď vyskakuje v hlavě. Dobrodružství, objevování, plavby na konec světa. Indiáni, fantazie malého kluka. Já věděla, kde tě najdu. Půjdeme se projít?

Jdeme a je krásně. Naschvál vybíráme stezky, po kterých chodí více zvěře než lidí a o kterých turisté vůbec nevědí. Máma vypráví, je ve svém živlu. Prožila tu také dětství, mládí, potkala tu mého otce. Nechávám jí, i když jsem toho už spoustu mnohokrát slyšel. Dělá jí to radost. Dojde i řeč na knihy, ve kterých se tedy moc neshodneme, ale co já vím, co budu číst, až mi potáhne na sedmdesát. Sám na sobě pozoruji, že se občas můj vkus trošku mění, že mám najednou chuť na něco jiného, než obvykle. Robert R. McCammon je pro mě novým autorem. Říkal jsem si, že zkusím, jak se mi budou jeho knihy číst. Je znát, že je to stará poctivá škola. Mě se, stejně jako v Simmonsově Temném létě hodně líbí popis městečka, vztahů mezi lidmi, té doby. Opravdu naplno vnímám, jak se procházím ulicemi. Někomu to možná bude vadit, ale pro mě je právě tohle hodně přitažlivé. Samotný děj je potom napínavý, temný, záhadný, přesně jak to mám rád. 

Najíme se jen tak lehce, není čas ztrácet čas, jak napsal mistr Cimrman. Jedem domů, celé odpoledne naslouchám a když už je máma unavená, zalezu si zase s knihou a pivem do kouta. Popíjím a nechávám se znovu unášet. Jenže jsme ušli spoustu kilometrů na čerstvém vzduchu, tak se mi klíží oči. Přemáhám se, ale nakonec to vzdám. Ještě kouknu z okna a mám neodbytný pocit, že na kraji ulice stojí někdo, kdo snad ani nepatří do naší doby. Přemýšlím o tom, ale nakonec se mi zdá o chalupě. O psovi, co jsem ho kdysi měl a s kterým se stále chodím rozloučit. Zvláštní, že ano? Ale já ho měl fakt rád. Zdá se mi, jak spolu jdeme lesem a tyhle sny patří vždy k nejhezčím. Je s námi i moje žena. Musím jí ráno napsat z vlaku. Udělám to a do Prahy je klid na čtení. Na Plzeň si vedle mě sedne nějaká paní, co se chce očividně seznamovat. Nasadím si sluchátka a brýle a už ji neslyším. Mám klid až do Rokycan, kdy si řeknu, že zbytek dorazím doma. Ale nedá mi to a v Plzni vystupuji na poslední chvíli. Hergot, to byla ale jízda.

Jak už jsem psal výše, mám rád Ameriku šedesátých až osmdesátých let. A když je ještě o klukovi, co zrovna dospívá, tak je u mě úspěch víceméně zaručen. Jsem moc rád, že jsem na svých toulkách po knižních webech tuhle knížku potkal a dal jsem na doporučení ostatních. Má v sobě něco zvláštně přitažlivého a navíc se opravdu velmi dobře čte. Do vlaku ideální. Takže přátelé, to je můj dnešní tip pro vás. Nechte si chutnat a teď už nezbývá, než poděkovat za vaši přízeň a věrnost. Díky moc, přátelé. Mějte se co nejlépe. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V idylickém Zephyru v Alabamě rok 1964. Lidé buď pracují pro papírnu u řeky Tecumseh, nebo pro místní mlékárnu. Je to jednoduchý život, ale podněcuje působivou představivost dvanáctiletého začínajícího spisovatele Coryho Mackensona. Ten si je jistý, že cítil, jak si na hřbitově šeptají duchové. Slyšel o podivných pašerácích, kteří číhají ve tmě za městem. Viděl na hlavní ulici potopu hadů. Cory je z toho všeho tak nadšený, jak jen malý chlapec může.

Když pak jednoho rána doprovází svého otce při rozvozu mléka, spatří auto, jak sjíždí ze silnice a pomalu se potápí do bezedného Saského jezera. Jeho otec skočí do ledové vody, aby řidiče zachránil, a najde zbitou mrtvolu, nahou a připoutanou k volantu – s měděným drátem utaženým kolem krku. Časem se zdá, že obyvatelé města na nevyřešenou vraždu už úplně zapomněli. Ale Cory a jeho otec nemohou.

Jejich hledání pravdy je cestou do světa, kde se střetává nevinnost a zlo. To, co leží před nimi, je strach a bázeň, magie a šílenství, fantazie a realita…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine