DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 19. února 2025

Recenze/review - DEADSPAWN - Bile Of The Gods (2025)


DEADSPAWN - Bile Of The Gods
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Další prázdná rakev, další zmizelé tělo. Zbylo tu jenom pár krvelačných můr, vznášejících se v kobce jako děsivé svědectví. O bolesti, o smrti, o utrpení. Podle dostupných informací zde měli být kdysi pohřbíváni prokletí. Vypadá to, že se právě probudili a chtějí se vrátit. Aby se mohli pomstít, aby nás mohli spálit na popel. Alespoň takovým způsobem vnímám novou desku black death metalových maniaků DEADSPAWN z Arizony.

Jedná se o smečku, která byla založena v roce 2009 a letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. Recenzi a rozhovor si můžete přečíst i u nás na stránkách. Stačí se podívat dolů pod dnešní článek. Pánové pokračují ve své trnité cestě a opět nám přinášejí jedovatý koktejl umíchaný z těch nejkrutějších ingrediencí. Měli jste někdy pocit, že vám hoří vnitřnosti, že se pomalu rozpadáte v prach? Potom víte, o čem píšu a o čem je letošní nahrávka.


Jako bych se právě probudil z nějakého šíleného krvavého hororového snu. Poslouchám nové album stále dokola a stává se postupně mojí součástí. Dostalo se mi do krve i do podvědomí. Mrazí mě v zádech a užívám si jednotlivé mrtvolné a chladné melodie, mocný vokál i zničující bicí. Skladby jsou napsány velmi podmanivým způsobem. Jako bych byl opravdu zavřený v nějaké staré opuštěné kobce a strávil v ní několik nocí s dávno mrtvými těly. DEADSPAWN si dali pozor na zvuk, který se opravdu povedl. Je syrový, temný a dobře čitelný. Podepsán je pod ním vždy skvělý Phil Pluskota (mixing, mastering). Uhrančivý je i obal, který namaloval Jon Zig. Po formální stránce si tedy není na co stěžovat. Naopak, vše sedí perfektně na svých místech a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která je v tomto provedení spíše rituálem, pradávnou mantrou, hnilobnou ozvěnou ze záhrobí, než jen obyčejnou nahrávkou. Zkrátka a dobře, pánové letos přišli s deskou, která mě rozdrásala do krve. Má v sobě velké množství černé energie, zajímavých nápadů i drtivých momentů. Pokud máte rádi smečky jako BEHEMOTH, HATE, MORBID ANGEL, BELPHEGOR, LORD BELIAL, IMMOLATION, potom si narvěte do hlavy i "Bile Of The Gods". Myslím si, že budete spokojeni jako já. Při společných setkáních mě neustále pronásleduje takový zvláštní, nebál bych se napsat až melancholický pocit, který z celého alba cítím a který se prolíná deskou jako had. Další prázdná rakev, další zmizelé tělo. Zbylo tu jenom pár krvelačných můr, vznášejících se v kobce jako děsivé svědectví. O bolesti, o smrti, o utrpení. Temný black death metalový rituál, který vstoupí i do vašich děsivých snů! Horor, který se stal krutou realitou! 

Asphyx says:

Another empty coffin, another missing body. All that's left are a few blood moths, floating in the dungeon like a terrifying testimony. Of pain, of death, of suffering. According to the information available, the cursed were once buried here. Looks like they just woke up and want to come back. So they can take revenge, so they can burn us to ashes. At least that's how I see the new album from Arizona's black death metal maniacs DEADSPAWN.

This is a pack that was formed in 2009 and this year comes with their second full-length album. You can read the review and interview on our website. Just look down below today's article. The gentlemen continue their thorny journey and once again bring us a poisonous cocktail mixed with the most cruel ingredients. Have you ever had the feeling that your insides are on fire, that you're slowly crumbling into dust? Then you know what I'm writing about and what this year's record is all about.


It's like I just woke up from some crazy bloody horror dream. I listen to the new album over and over and it gradually becomes a part of me. It's gotten into my blood and my subconscious. I get chills and enjoy the individual dead and cold melodies, the powerful vocals and the devastating drums. The songs are written in a very captivating way. It's like I'm really locked in an old abandoned dungeon and spent a few nights with long dead bodies. DEADSPAWN took care of the sound, which was really good. It's raw, dark and easy to hear. Signed by the always great Phil Pluskota (mixing, mastering). The cover artwork by Jon Zig is also mesmerizing. Formally, there is nothing to complain about. On the contrary, everything fits perfectly in its place and you can enjoy the music, which in this performance is more a ritual, an ancient mantra, a rotten echo from beyond the grave, than just an ordinary recording. By and large, the gentlemen have come up with a record this year that ripped my blood. It has a lot of black energy, interesting ideas and crushing moments. If you like bands like BEHEMOTH, HATE, MORBID ANGEL, BELPHEGOR, LORD BELIAL, IMMOLATION, then cram "Bile Of The Gods" into your head. I think you will be as satisfied as I am. When we meet together I am constantly haunted by this strange, I wouldn't be afraid to write melancholic feeling that I feel from the whole album and that runs through the album like a snake. Another empty coffin, another missing body. All that's left are a few blood moths, hovering in the dungeon like a terrifying testimony. Of pain, of death, of suffering. A dark black death metal ritual that will enter your horrible dreams! A horror that has become a cruel reality!




about DEADSPAWN on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Unsleep
2. Harrowing Pantheon
3. Eyes Of Savior
4. Eminence Upon The Throne
5. Architect Of Atrocity
6. Graveline
7. Catharsis
8. Bile Of The Gods

Line-up:
Curt DuRocher - Guitar/Vocals
Ryan Frech - Drums
John Rueger - Bass/Backing Vocals
Ryan Roubison - Guitar/Backing Vocals
All music and lyrics by Curt DuRocher



Recenze/review - AEDES - Odius Imprecation (2025)


AEDES - Odius Imprecation
CD 2025, Blood Harvest

for english please scroll down

Probouzíš se ve stejný čas. Vstaneš a vydáš se do tmy. Tvůj úkol je jednoduchý. Musíš posbírat všechna mrtvá těla, která najdeš a pohřbít je v hromadném hrobě daleko za městem. Procházíš se temnými ulicemi, nasáváš pach smrti. Posloucháš u toho nové EP finských AEDES. Death metal a mrtvolná atmosféra k sobě vždy patřily jako rakev k zemřelému. Některá těla jsou zohavená, s vyděšenými tvářemi, s bolestí a strachem v obličeji. Musíš vše uklidit, aby byl pro ostatní den krásný. Pokaždé několikrát zemřeš, abys šel nakonec zase spát. 

Jsou kapely, které hrají tak, že se vám dostanou do snů a stanou se šílenými nočními můrami. AEDES přistupují ke své morbidní práci jako staří, zkušení hrobníci. Povedlo se jim přenést ducha devadesátých let minulého století do současnosti. A to velmi elegantně a uvěřitelně. Myslím si, že spokojení budou všichni, kteří byli kdysi dávno prokleti. 


Všichni známe klasickou a tradiční finskou death metalovou školu. V hudbě těchto šílenců ji lze vystopovat. Pánové jsou ale ovlivněni i takovými smečkami jako MORBID ANGEL, MORTEM, SADISTIC INTENT, INCANTATION, IMMOLATION, ENTOMBED. Ostré melodie jsou jednou zcela devastující a masakrující. Jindy jsou zase obestřeny chladnými pavučinami. "Odius Imprecation" je nahrávkou, která byla vydána digitálně již v roce 2003. Za rok následovala kazeta a letos přichází label Blood Harvest i s CD, vinylem a opět kazetou. Zkrátka a dobře, jedná se o hluboký underground a na své si přijde každý fanoušek dlouhých stínů. Skladby, i když jsou jen čtyři, jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive i pradávnou sílu. Takovou tu prašivinu, která se dle mého nedá naučit. Musíte věřit v opravdové pohřby do země. AEDES mě svojí prvotinou přesvědčili na svoji stranu. Už teď se těším, až se dočkáme dlouhohrajícího alba. Doufám, že to nebude moc trvat. Neznám totiž nic lepšího, než dlouhé večery ve starých márnicích, se sluchátky na uších. Finové sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jenom o dobře zahrané řemeslo. Naopak, ze skladeb cítím oddanost, smrad rozkládajících se těl i hnilobu. Pokud máte tuhle odrůdu kovu smrti rádi, nelze jinak, než vám nové EP doporučit. Poslouchejte v chladu a naprosté tmě, teprve potom vylezou na povrch jednotlivé morbidní nuance. Probouzíš se ve stejný čas. Vstaneš a vydáš se do tmy. Tvůj úkol je jednoduchý. Musíš posbírat všechna mrtvá těla, která najdeš a pohřbít je v hromadném hrobě daleko za městem. Procházíš se temnými ulicemi, nasáváš pach smrti. Morbidní, hnilobný, syrový death metal ze starých pohřebišť! Smrt vás obejme jako chladné pavučiny! 

Asphyx says:

You wake up at the same time. You get up and go into the darkness. Your task is simple. You must collect all the dead bodies you can find and bury them in a mass grave far outside the city. You walk through the dark streets, taking in the smell of death. You listen to the new EP of Finnish AEDES. Death metal and dead atmosphere have always belonged together like a coffin to the dead. Some of the bodies are mutilated, with terrified faces, with pain and fear on their faces. You have to clean it all up to make the day beautiful for the others. Each time you die a few times to finally go back to sleep.

There are bands that play in a way that gets into your dreams and become crazy nightmares. AEDES approach their morbid work like old, experienced gravediggers. They have managed to bring the spirit of the 1990s into the present. And they do it very elegantly and believably. I think everyone who was cursed once upon a time will be pleased.


We all know the classic and traditional Finnish school of death metal. It can be traced in the music of these madmen. But the gentlemen are also influenced by such packs as MORBID ANGEL, MORTEM, SADISTIC INTENT, INCANTATION, IMMOLATION, ENTOMBED. The sharp melodies are once quite devastating and butchering. At other times they are enveloped in cold cobwebs. "Odius Imprecation" is a record that was released digitally back in 2003. A cassette followed a year later, and this year the Blood Harvest label is coming out with a CD, vinyl and cassette again. In short, this is a deep underground record and there is something for every fan of long shadows. The songs, even though there are only four, are very well written and have drive and ancient power. The kind of scabrousness that I don't think can be taught. You have to believe in real burial in the ground. AEDES have won me over to their side with their first book. I'm already looking forward to seeing a full-length album. I hope it doesn't take too long. Because I don't know anything better than long evenings in old morgues with headphones on. The Finns may not be bringing anything new or groundbreaking, but it's definitely not just well played craft. On the contrary, I can smell devotion, the stench of decaying bodies and rot from the songs. If you like this variety of death metal, we can't help but recommend the new EP. Listen in the cold and total darkness, only then will the individual morbid nuances come to the surface. You wake up at the same time. You get up and head out into the dark. Your task is simple. You must collect all the dead bodies you can find and bury them in a mass grave far outside the city. You walk through the dark streets, breathing in the smell of death. Morbid, rotten, raw death metal from the old burial grounds! Death embraces you like cold cobwebs!

úterý 18. února 2025

Recenze/review - CHAOS INCEPTION - Vengeance Evangel (2025)


CHAOS INCEPTION - Vengeance Evangel
CD 2025, Lavadome Productions

for english please scroll down

Probudíš se do absolutní tmy. Cítíš, vnímáš všemi póry svého těla, že někde v temnotě se ukrývá čiré zlo. Divoké a nespoutané, surové a brutální. Schválně to někdy zkuste. Zhasněte všechna světla a pusťte si nové album death metalových maniaků CHAOS INCEPTION. Zasvěcení moc dobře vědí, že se jedná o kapelu, která sice netrpí nadprodukcí, ale když už něco vydá, tak to stojí opravdu za to. Již potřetí máme možnost navštívit pravé peklo. Takové, jak si jej představovali staří malíři i spisovatelé. Nezastírám a ani nemohu, z návratu téhle smečky mám velkou radost.

Smrtící kov se dá hrát mnoha způsoby. Ten, který nám předkládají démoni z Alabamy, je morbidní, technický, špinavý a ošklivý. Shnije vám v rukou a budete zvracet krev smíchanou se sírou. Pánové jdou opět na dřeň, na samou podstatu zla, které spalo dlouhé roky ve studené jeskyni. "Vengeance Evangel" je k dokonalosti vybroušený stylový černý drahokam. S masivním, zabijáckým zvukem (Andrea Petucco -  mixing, mastering), s obalem, který je neklidný a dotýká se pekla (autorem je David Glomba). 


Je to tanec na ostrých střepech, je to výlet do záhrobí, je to divoká jízda, směřující přímo do Hádovy říše. Při poslechu ožívají starodávné bestie. Skladby jsou napsány komplikovaně, zpočátku tak alespoň působí. Proto je nutné více poslechů, více společných černých mší. Teprve po nějakém čase se vám dostanou do krve i do podvědomí. Pokud máte rádi smečky jako DIABOLIC, HATE ETERNAL, KRISIUN, DEICIDE, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, CENTURIAN, AZARATH a další kapely, které definují tmu, zlo a nenávist pomocí kovu smrti, určitě oceníte i sílu a energii CHAOS CONCEPTION. Pánové napsali skladby, které v sobě mají spoustu zajímavých momentů. Tahle smečka má svůj vlastní, zcela nezaměnitelný rukopis a poznáte ji ihned, jakmile zazní prví tón, první nota. Vše je v podstatě dokonalé, po formální stránce určitě. Navíc je potom přidáváno velké množství neotřelých nápadů. Na rouhání bylo vždy něco přitažlivého, něco, co po sobě nechává bolestivý otisk. S novým albem "Vengeance Evangel" je to podobné. Jakoby se mi dostala kapela do hlavy a zůstávala po ní krvavá stopa. Hudba zde připomíná starou ránu, neléčený vřed, který je právě proříznut a vytéká z něj zkažený hnis a špína, nasbírané na onom světě. Osobně se mi potom líbí neklidná a pochmurná atmosféra celé desky. Procházím se morbidní galerií smrti a nasávám pach zkaženého masa. Ožívají přede mnou veškerá zvěrstva, kterých je schopen jenom člověk. Koneckonců, naše historie mluví sama za sebe. Tohle album je zahrané od srdce, je dílem mistrů ve svém oboru. Náhodě nebylo ponecháno nic a hudba zde zní jako krutá a hnusná symfonie samotné smrti. Divoký a nespoutaný, surový a brutální death metalový útok z absolutní tmy! Totální zlo, přetavené v hudbu! 


Asphyx says:

You'll wake up to total darkness. You feel, you sense with every pore of your body, that somewhere in the darkness there is pure evil. Wild and unbridled, raw and brutal. Try it sometime. Turn off all the lights and listen to the new album of death metal maniacs CHAOS INCEPTION. Insiders know very well that this is a band that doesn't suffer from overproduction, but when they do release something, it's really worth it. For the third time we have the opportunity to visit the real hell. The kind of hell as it was imagined by old painters and writers. I can't hide it, and I can't hide it, I'm very happy to see the return of this pack.

There are many ways to play the death metal. The one presented by the demons of Alabama is morbid, technical, dirty and ugly. It will rot in your hands and make you vomit blood mixed with sulfur. The gentlemen go to the bottom again, to the very essence of the evil that has slept for years in a cold cave. "Vengeance Evangel" is a stylish black gem polished to perfection. With a massive, killer sound (Andrea Petucco - mixing, mastering), a cover that is restless and touches hell (by David Glomba). 


It's a dance on sharp rocks, it's a trip to the beyond, it's a wild ride, heading straight for the realm of Hades. As you listen, ancient beasts come to life. The songs are written in a complicated way, at least they seem so at first. That's why more listens are necessary, more black masses together. Only after some time do they get into your blood and subconscious. If you like bands like DIABOLIC, HATE ETERNAL, KRISIUN, DEICIDE, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, CENTURIAN, AZARATH and other bands that define darkness, evil and hatred with the metal of death, you will definitely appreciate the power and energy of CHAOS CONCEPTION. The gentlemen have written songs that have a lot of interesting moments in them. This pack has its own, completely unmistakable signature and you will recognize it as soon as the first note is played. Everything is basically perfect, formally for sure. And then a lot of fresh ideas are added. There has always been something appealing about blasphemy, something that leaves a painful imprint. With the new album "Vengeance Evangel" it is similar. It's like the band got into my head and left a trail of blood. The music here is reminiscent of an old wound, an untreated ulcer that has just been cut open and oozing out the rotten pus and filth collected in the hereafter. Personally, then, I like the restless and gloomy atmosphere of the whole record. I walk through the morbid gallery of death and take in the smell of rotten flesh. All the atrocities that only man is capable of come alive before me. After all, our history speaks for itself. This album is played from the heart, the work of masters in their field. Nothing has been left to chance and the music here sounds like a cruel and ugly symphony of death itself. A wild and unbridled, raw and brutal death metal assault from the absolute darkness! Total evil, transformed into music! 


tracklist:
1. Artillery of Humwawa
2. Falsificator
3. La Niebla en el Cementerio Etrusco
4. 10,000 Dead By Pincer
5. Vengeance Evangel
6. Ultima Exitium
7. Reckoning of the Blade
8. Thymos Beast
9. Empire of Prevarication
10. The Omegaddon
11. Tusk of the Black Sow

band:
Gary White - Vocals
Matt Barnes - Guitars, Songwriting
Kévin Paradis - drums



pondělí 17. února 2025

Recenze/review - BRUTAL TORMENT - Lair of Iniquity (2025)


BRUTAL TORMENT - Lair of Iniquity
CD 2025, Sevared Records

for english please scroll down

Nečekal jsem to. Líbila se mi, vždycky mi připadala krásná. Bylo na ní sice něco divného, ale pokaždé, když šla kolem, tak se mi zastavilo srdce. Dnes mi ukázala, že mě má také ráda. Vytrhla mi vnitřnosti z těla a konečně se na mě usmála. Už si nepamatuji, co říkala, ale když jsem padal na studenou zem a umíral, tak jsem měl takový krásně morbidní pocit na duši. Připomnělo mi to první moment, když jsem potkal na svých toulkách podzemím kapelu BRUTAL TORMENT. 

Jedná se o smečku, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Znáte skupiny jako Horde Casket, Flesh Consumed, Sadistic Halucinations, Prescription a Buryfication? A máte rádi zlověstný, divoký a nekompromisní brutální death metal? Potom jste zde správně. Nové album totiž hoří jasným plamenem a totálně vás zničí. Vítejte na starých opuštěných jatkách. 

Je to jízda od začátku do konce. Jedná se o totálně devastující materiál ve stylu třeba takových SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEEDS OF FLESH, SINISTER. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je, že tahle smečka má svůj vlastní ksicht a výraz. Líbí se mi krvavá, morbidní atmosféra. Jakoby mi někdo celou dobu stál okovanou botou na prsou. Jsou to ostře řezané riffy, které se vám zadřou hluboko pod kůži. Jsou to devastující bicí a bestiální vokál, které dělají z téhle desky doslova povinnost nejen pro všechny fanoušky žánru. BRUTAL TORMENT vás rozemelou na prach, rozdrtí a vaši mrtvolu pohodí u cesty. Nebývám v brutálním death metalu zase tolik častým hostem, hodně si vybírám. A album "Lair of Iniquity" se mi dostalo hluboko do hlavy i do podvědomí. Jedná se spíše o starší, klasickou a tradiční death metalovou školu. Není to ale jenom dobře odvedené řemeslo. Naopak, skladby si vás zcela podmaní, spoutají vás a přikovají na zeď. Alespoň tak vnímám první dlouhohrající album kapely já, starý prašivý pes. Kývám se spokojeně do rytmu, beru do rukou nůž a jdu porcovat maso. Atmosféra je těžká a nálady mrtvolné. Přesně takhle si představuji starou pitevnu, ve které se stále pitvají lidé, i když už měla být dávno zavřená. Nové album je nejen stylovým, k dokonalosti vybroušeným krystalem. Když se přes něj podíváte do světla, poznáte o čem je zlo, krev a temnota. Stejně jako při poslechu této nahrávky, která má mimochodem parádní zvuk i obal (Jon Zig). Brutální, devastující death metal, který vás vyvrhne zaživa! Temnota, chlad, zlo a nakumulovaná nenávist! 


Asphyx says:

I wasn't expecting it. I liked her. I always thought she was beautiful. There was something strange about her, but every time she walked by, my heart stopped. Today she showed me that she liked me too. She ripped my guts out and finally smiled at me. I don't remember what she said, but as I fell to the cold ground and died, I had this beautifully morbid feeling on my soul. It reminded me of the first moment I met the band BRUTAL TORMENT on my underground wanderings. 

They are a pack that is made up of all experienced musicians. You know bands like Horde Casket, Flesh Consumed, Sadistic Hallucinations, Prescription and Buryfication? And do you like sinister, wild and uncompromising brutal death metal? Then you are here. Because the new album burns with a bright flame and will totally destroy you. Welcome to the old abandoned slaughterhouse. 

It's a ride from start to finish. It is totally devastating material in the style of SUFFOCATION, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL, DEEDS OF FLESH, SINISTER. But that's not so important. The main thing is that this pack has its own face and expression. I like the bloody, morbid atmosphere. It's like someone's got a boot on my chest the whole time. It's the sharply cut riffs that dig deep under your skin. It's the devastating drums and bestial vocals that make this record a literal must for all fans of the genre. BRUTAL TORMENT will grind you to dust, crush you and dump your corpse by the roadside. I don't frequent brutal death metal that much, I pick and choose a lot. And the album "Lair of Iniquity" got deep into my head and subconscious. It's more of the older, classic and traditional school of death metal. But it's not just a craft well done. On the contrary, the songs completely captivate you, handcuff you and pin you to the wall. At least that's how I see the band's first full-length album I, Old Dusty Dog. I sway contentedly to the rhythm, pick up my knife and go to carve the meat. The atmosphere is heavy and the moods are deadpan. This is exactly how I imagine an old autopsy room, where people are still being dissected when it should have been closed long ago. The new album is not only a stylish, polished to perfection crystal. If you look through it into the light, you'll see what evil, blood and darkness is all about. Just like when you listen to this record, which by the way has a great sound and cover art (Jon Zig). Brutal, devastating death metal that will eviscerate you alive! Darkness, coldness, evil and accumulated hatred! 



tracklist:
01. Intro 
02. Murder the World 
03. Homicidal Home Invasion 
04. Deranged Hypnosis (Interlude) 
05. Satan's Orb 
06. I Will Kill You When I Find You (Interlude) 
07. Depopulating the Psychic Vampires 
08. Diminishing the Holy 
09. Doom (Interlude) 
10. Hung With a Rusted Halo 
11. Sorrow (Outro)

band:
Mike Poggione - Bass 
Mikko Koskinen - Drums
Steve Giddens - Guitars 
Corey Athos - Vocals


neděle 16. února 2025

Recenze/review - REPUGNATOR - Foul Transfixation (2025)


REPUGNATOR - Foul Transfixation
EP 2025, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Přicházejí za mnou jenom v případech, když mi pouštějí žilou. Stále si myslí, že jsem prokletý, že jsem zavržený, že mám černou duši. Jenže tohle jsou všechno věci, které nejdou zničit. Nepomáhá svěcená voda, ani zaříkávání. Modlili se za mě mnozí, pokoušeli se mě léčit, jenže já nikdy neodvolám. Moje víra v temnotu je stále pevná. Mučili mě a nakonec mě za moje názory upálí, přesto budu stále dál poslouchat rouhačské smečky, jako jsou portugalští REPUGNATOR.

Kapela vydává svoje první EP a ihned se stala mým stínem. Sešla se zde totiž parta muzikantů, kteří moc dobře vědí, o čem je opravdové reálné zlo a krutá smrt. Jako prostředek pro vyjádření svých nejtemnějších myšlenek si vzali na pomoc starý, prašivý death metal i chladný black. Výsledkem se koktejl, který když ochutnáte, tak si na něm získáte závislost. A také budete navěky prokleti. Amen!


Hudba musela být nahrávána v těch nejhlubších katakombách. Pánové se nechali ovlivnit kapelami typu BLASPHEMY, SADISTIK EXEKUTION, MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PROFANATICA, VULCANO, INCANTATION. Skladby jsou nahrány s jediným účelem. Spálit vás na popel. Myslím si, že se to téhle smečce rozzuřených prašivých psů, kteří hlídají vchod do podzemí, jednoznačně podařilo. Za povedený považuji i ostrý, nekompromisní a prašivý zvuk. S chutí se dívám i na obal, na kterém je snad kdysi prokletý kostel, ze kterého zbyly už jen ruiny. "Foul Transfixation" jsem si rval do hlavy nejvíce večer, když už se setmělo a přízraky se začaly toulat ulicemi. Obrátil jsem pokaždé všechny kříže dolů, zapálil černé svíce a začal jsem spolu s kapelou odříkávat obrácené modlitby. Nové EP je divokou, nespoutanou a nekompromisní jízdou, která směřuje rovnou do pekla. Kolem mě hoří při poslechu očišťující ohně. Smrt má, stejně jako samotný ďábel, mnoho podob. Tu, kterou nám ukazují REPUGNATOR, je zvrácená, morbidní, vytažená odněkud ze záhrobí. Není vůbec poznat, že se jedná o debutové album. Naopak, Portugalci nakopali zadek o hodně slavnějším smečkám. Nezbývá mi nic jiného, než vám novinku doporučit. Pokud každé ráno uléháte do své oblíbené rakve, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu i pro vás. Přicházejí za mnou jenom v případech, kdy mi pouštějí žilou. Stále si myslí, že jsem prokletý, že jsem zavržený, že mám černou duši. Jenže tohle jsou všechno věci, které nejdou zničit. Nepomáhá svěcená voda, ani zaříkávání. Jsem už dávno smířený se svým osudem. Temný, syrový, devastující black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Ďábelská mše plná zlého rouhání! 

Asphyx says:

They only come to me when they're bleeding me dry. They still think I'm cursed, that I'm condemned, that I have a black soul. But these are all things that can't be destroyed. Holy water doesn't help, nor does incantations. Many have prayed for me, tried to heal me, but I will never recant. My faith in the darkness is still strong. I have been tortured and will eventually be burned for my beliefs, yet I will continue to listen to blasphemous packs like the Portuguese REPUGNATOR.

The band released their first EP and immediately became my shadow. This is because they have brought together a bunch of musicians who know very well what true real evil and cruel death is all about. They've taken the help of old, dusty death metal and cold black as a means to express their darkest thoughts. The result is a cocktail that when you taste it, you get addicted to it. And you'll also be damned forever. Amen!


The music must have been recorded in the deepest catacombs. The gentlemen were influenced by bands like BLASPHEMY, SADISTIK EXEKUTION, MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PROFANATICA, VULCANO, INCANTATION. The songs are recorded with one purpose. To burn you to ashes. I think that this pack of angry mangy dogs guarding the entrance to the underground has clearly succeeded. I also think the sharp, uncompromising and dusty sound is hilarious. I also look with relish at the cover, which perhaps features a once cursed church, of which only the ruins remain. "Foul Transfixation" was the one I was banging around in my head the most in the evening, when it got dark and the ghosts started to roam the streets. I turned all the crosses down each time, lit the black candles, and started saying the inverted prayers with the band. The new EP is a wild, unbridled and uncompromising ride that goes straight to hell. Purifying fires burn around me as I listen. Death, like the devil himself, takes many forms. The one REPUGNATOR shows us is twisted, morbid, pulled from somewhere beyond the grave. It is not at all noticeable that this is a debut album. On the contrary, the Portuguese kicked the ass of much more famous packs. I have no other choice but to recommend the new album to you. If you lie down in your favorite coffin every morning, don't hesitate a moment. It's playing for you, too. They only come to me when they're letting me down. They still think I'm cursed, that I'm damned, that I have a black soul. But these are all things that can't be destroyed. Holy water doesn't help, nor does incantations. I've long since accepted my fate. Dark, raw, devastating black death metal where you meet your own demons! A devilish mass full of evil blasphemy!


tracklist:
01. Putrid Gates of Bone 
02. Sprawling Piles of Disgust 
03. Pyretic Smog of Degradation 
04. Foul Transfixation 
05. Visage of Rot

Line-up: 
Scourge Degradator - Ritualistic Bile Spewer 
Sulfuric Wraith - Odious Shreds 
Cryptic Smog - Gurgling Low End Tendons Poisonous 
Fumes - Unreleting Hammering of Shrapnel



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý šestý - Punkoví tuláci


Příběh čtyř stý devadesátý šestý - Punkoví tuláci

Jdeme do kopce a mě začínají bolet nohy. Mám plnou krosnu lahváčů. Nakoupili jsme dole v Tanvaldu a do Desný je děsnej krpál. Potím se, i když už je nějakých patnáct stupňů. Jsem zvědavej, jestli přežijeme noc. Máme starý stan po dědovi a každý jeden spacák. Nálada naší dvoučlenné výpravy je dobrá. Proto jsem se také nechal přemluvit. Přijel jsem na chalupu, sekal dva dny dříví a myslel po večerech na blondýnku, když jsem si prohlížel katalog bižuterie. Byla tam jedna, co jí byla moc podobná. Nebo jsem si to aspoň myslel. Když jsem se ráno probudil, seděl na lavičce Venca a kouřil. Nechal mě vyspat, ale pak se zeptal, jestli bych s ním nešel na túru. Jen tak pokecat, přespat v lesích, vylézt na nějakou horu, podívat se do kraje. Nojo, ale já musím nasekat dříví. A tak si vzal druhou sekeru a za chvilku jsme měli hotovo. Když si vzpomenu, jaký býval nešikovný a tak trošku mimoň. Je z něj skvělej chlap. S jiným bych asi do divočiny nešel. V hospodě jsme si včera rozložili mapu a na papír si okopírovali trasu, kterou chceme zdolat. Spousta kilometrů, ale jsme mladí a plní síly. Vezmu i baterku, co kdybychom museli někam v noci. 

A tak probíráme klučičí věci. Děláme si prdel, vzájemně se shazujeme, ale jen tak mile, neškodně. Nadáváme na hloupý lidi, smějeme se debilům. Každý jich máme ve svém okolí spoustu. To je taky zajímavá věc. Jakmile člověk odroste dětství a pochopí, že všechno není jenom zalité sluncem, tak si v sobě ještě nějaký čas nese naivitu. Už nás zkrátka trošku ohlodal život. Máme ještě hodně daleko do nervnosti některých starců, ale už víme, že život je někdy pěkně tvrdej. Venca s Petrou hodně řeší děti. Několikerý potrat po sobě jim na klidu rozhodně nepřidává. Možná i proto potřeboval trošku vypadnout. Musí to být hrozné, nedovedu si to představit. Každé oznámení o těhotenství vítali s radostí. Postýlka připravena, všichni se těší. Po několika měsících se ale pokaždé stane něco špatného. Už vyřešili otěhotnění, ale donošení je problém. Ty vole, já se dokonce modlil, ukončí svoji bolest Venca a zastaví se uprostřed kopce. Nemám to moc rád, raději bych vydechl až nahoře, ale udělám výjimku. Snažím se naslouchat. Je zajímavé, jak se některé problémy pro vás stanou středobodem světa. Jakoby nás opravdu trestal bůh. Jen tak, z plezíru. 

Nad Desnou je dlouhá silnice, v serpentýnách. Jdeme po okraji, tenkrát nejezdilo tolik aut. Občas si to zkrátíme lesem, ale většinou se plácáme po asfaltu. Je to dlouhé a náročné. Na rozcestí uvidíme turistickou značku Souš. To bychom mohli do setmění stihnout. Najdeme tam nějaké místo, utáboříme se, najíme a pak se budeme dívat na hvězdy a vést chytrý řeči, navrhne Venca a já nemám důvod s ním nesouhlasit. Tedy, až na to, že nevím, jestli tam dojdu. Lahváče jsou těžký. Měli jsme koupit rum, je lehčí, řeknu a zadýchaný pokračuji do kopce. Plíce nestíhají a svaly vylučují kyselinu mléčnou. Je to velký sportovní výkon. Zpocený se dostanu na další vrstevnici. Na nohou mě drží jenom představa oroseného piva. V přírodě, když jste odkázáni sami na sebe, poznáte opravdové kamarády. Nejde jen o to, na koho je spolehnutí, ale také si musíte rozumět lidsky. S někým, kdo si pořád stěžuje, pro koho je všechno špatně, bych nevydržel. Mám to takhle se svojí ženou a bývalo tomu tak i s Vencou. Netuším, jak by tomu bylo dnes, ale tenkrát jsme byli jako pokrevní bratři. Vyprávím o Plzni, o tom, jak mi je s blondýnkou dobře. Zajímavé je, že žádný z mých opravdových kamarádů nikdy nenadával na svoji dívku. Dokonce i teplý Tomáš měl vždy pohodové vztahy. 

Nevnímali jsme politiku, rozkrádání státu, nezajímaly nás praktiky mafie, které tu naší malou zemičku začínaly ovládat. Různé kauzy jsme nesledovali, byli totálně apolitičtí. Je ale pravda, že si lidé uměli otevřít hubu. Někteří ze srandy hajlovali, třeba před chvílí dole v Tanvaldu, skupinka zastydlých skinheads. Nikoho to nezajímalo. Lidé chodili okolo, někteří se tomu smáli a prdel byla, když se k ním přidal ožralý cikán. Pamatuji si, jak ho jeden hololebec objal kolem ramen a spolu řvali do hor Čechy Čechům. Koneckonců, oba se jako Češi narodili. Ani Venca, jako pravověrný punker, žádnou politiku neřešil. Měli jsme svý problémy jako muziku a pivo. Koncerty a svý holky. U voleb jsem jednou byl, ale zaboha si nemůžu vzpomenout, koho jsem volil. Asi někoho, kdo byl v Boleslavi oblíbený a byla za ním vidět práce. Hele, já se nedíval na zprávy a třeba o sportu jsem už neměl vůbec žádné ponětí. Raději jsem si četl, poslouchal muziku, psal tajně básně a měl plnou hlavu blondýnky. Taky jsem chodil do školy a na brigády. Nějakej Klaus se Zemanem mi byli u prdele. Jen mi přišli oba legrační. 

Dáme kabanos? Musíme. Už mi to nechodí. Lavička a posezení uprostřed lesa. Vytáhnu nůž a zakrojím. Hergot, to je slaný, ale aspoň nebudeme mít křeče, opakuji slova svých dědů a otce. Pivo si nedáme, jenom vodu, byli bychom malátní a nechodilo by nám to. Opláchnu si obličej vodou z potoka a pokouším se identifikovat skřehot dravce. Podle mě je to jestřáb. S touhle myšlenkou se vydáme znovu na cestu. Čeká nás ještě spousta kilometrů a mraky jsou hodně nízko. Snad to stihneme, mám pocit, že jsme kdysi byli s dědou nahoře nad Souší a tam bylo spaní i s přístřeškem. Ve vzduchu začne být cítit voda. Pro jistotu si vezmeme pláštěnky. Vypadáš jak ošklivej eskymák, řekne mi Venca a hrozně se tomu tlemí. Ty vole, vždyť si ještě nic nepil. Podívej na ten bouřkovej mrak. Objeví se první blesk. Utíkáme ke skále, hledáme nějaký výklenek. Kolem nás se rozpoutá peklo. Pokaždé, když vzduchem problikne světlo, čekáme, až zahřmí. Odpočítáváme a čas mezi bleskem a hromem se zkracuje. Jestli tady umřeme, tak nahoře na půdě v truhle je hromada mých básní. Asi nejsou moc dobrý, ale znáš to, básnici bývají slavní až po smrti. 

Jak rychle bouřka přišla, tak rychle i odešla. Na horách tomu tak vždycky bývá. Smráká se. Pomalu, ale jistě. V dálce je už vidět vodní hladina. Konečně Souš. Vydáme se tím směrem a nahoře zahlédneme přístřešek. Tak si to pamatuji dobře. Je dobré mít v životě nějaké jistoty. Nůž od dědy v kapsy, jeho mapu, spát v přístřešku, kam jsme kdysi jezdívali a on mě učil jako starý skaut přežít v lese. Hltal jsem každé jeho slovo. Jen jsem mu neříkal, že já chci být spíš jako indián. Byl jsem malej kluk a všechno jsem vnímal a pamatuji si to dodnes. Taky se nám spousta informací hodí. Třeba vím, jak ihned rozdělat oheň, i když fouká, kde postavit stan, aby nespadl a neuhodil do něj blesk. Je to tak nějak automatické, že začnu jednat a Venca se připojí. Jsem tak trošku ve svém živlu. Možná jsem měl být trampem, ale nějak jsem nikdy neměl kolem sebe někoho, kdo by se tomu věnoval nějak hlouběji. Ale když se naskytla příležitost, chopil jsem se jí. Najdeme dříví, rozděláme oheň. Sedneme si kolem něj a konečně si dáme pivo. Je sice zima, ale nijak nám to nevadí. Měli jsme si koupit ten rum.

Povídáme si o všem možném. Co kdo má na srdci. A co je ještě důležitější, vnímáme se, dáváme si prostor. Každého něco trápí, ale jsme vychováváni v tom, nechávat si problémy pro sebe. Možná i proto se konečně odhodlám s někým promluvit o svém otci, o tý kouli na noze, kterou mi zanechal. Vrátíme se i k Vencovým drogám, necháme všechny běsy a temnotu, aby vypluly na povrch. Uleví se nám. U piva, bez rumu, jenom se starým walkmanem, který máme připojený k malému repráku. Kdy se z tebe stal kutil? Zeptám se a on se rozesměje. Ty vole, nemáme moc peněz, pájka byla levnější. Hraje to chrastivě, ale vůbec nám to nevadí. Nehlučíme, nechceme plašit zvěř, ale jako kulisa jsou starý punkový fláky skvělý. Jako bychom byli najednou ve vesmíru a dívali se na malicherné lidské hemžení z vrchu, s nadhledem. Zpíváme refrény, už jsme utahaní a opilí, ale radost je tak veliká, že nemůžeme jinak. Padáme do spacáků, usneme hned, o hvězdách a křičení na mraky nemůže být řeč. 

Probudím se a je ještě tma. Dojdu se vyčůrat a když se dívám do tmy, uvidím dvě žhnoucí oči. Liška, jinak tak plaché zvíře, se na nás přišla podívat. Udělám na ní huhu, ale ona nic, jen tam tak stojí a já přemýšlím, jestli nemá vzteklinu. Nakonec si ale odštěkne a zmizí. Usnu znovu a spím až do rána. Sbalíme se a vydáme se do cíle naší cesty. Jizerka. Chráněná přírodní oblast s rašeliništi, krásnou přírodou a s jedním z nejchladnějších míst v naší zemi. Chvíli nám trvá, než rozchodíme své ztuhlé nohy, ale nakonec se nám jde dobře. Horný Polubný a jsme tam. Díváme se do kraje na tu krásu, necháváme se uklidnit. Nikde žádní turisté, jenom několik krav, spásajících zelenou trávu. Prolezeme celé údolí, dokonce vyfotíme i pár fotek. Tohle jsou zážitky, které si uložíme do svých pamětí a vytáhneme je, až nám bude jednou smutno. Navštívíme i muzeum, ve kterém nás provede mladé děvče na vdávání. Nevěděli bychom to, ale ona nám to sama řekne. Mám padla, nezajdeme do hospody, navrhne sama. Vezme nás do Panského domu a doporučí bramborák plněný uzeným. K tomu zelí a pivo. Necháme si od ní vyprávět spoustu zajímavých příběhů o místních. Potom se musí vrátit a my přemýšlíme, jak bude naše cesta pokračovat. Navrhuji se dneska zrušit tady a pak se stejným způsobem vrátit na chalupu. 

I stane se. Večer přijde pán s harmonikou, hospoda je plná a když ještě všem řekneme, že nejsem z Prahy, tak nás vezmou mezi sebe. Je to drsný kraj, ale lidé jsou tu upřímní a opravdoví. Vzpomenu si na některé pokřivené pány profesory ze školy, na studentíky s úchylnými pohledy a je mi tu o to lépe. Klidně bych tu zůstal na věky, vychoval tu děti. Dřel na pile a četl si na zápraží. Odklízel v zimě sníh a všude to měl daleko. Jenom já, blondýnka a vy byste bydleli vedle. Jak jsme opilí, tak málem koupíme dvě chalupy, co tu ještě zbyly po Němcích. Přespíme v kumbálu, který nám přenechá na noc hostinský. Smějeme se ještě ráno, když vyrážíme zpět. Čeká nás dlouhá cesta, která ale skončí velmi brzy. Venca si totiž vyvrkne lehce kotník a tak jedem raději autobusem a kousek vlakem. Ze Smržovky se dopajdáme na chalupu a já si zapíšu do hlavy, že lékárničku si musím brát vždy s sebou. Nohu má nateklou a tak mu chodím pro pivo do sklepa. Další den se rozloučíme a když mu mávám za autobusem, je mi tak nějak smutno na duši. Být punkovým tulákem totiž bylo skvělé. Vrátím se do chalupy a pouštím si samej doom metal. Čtu si a přemýšlím o životě. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 15. února 2025

Interview - UTTERTOMB - Ancient, dark and mysterious death metal that will take you to the endless depths of eternity!

Interview with death metal band from Chile - UTTERTOMB.

Answered Sebastián Salce (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):

Ave UTTERTOMB! Greetings to Chile. I hope everything is fine with you. I was really looking forward to your new album „Nebulas Of Self-Desecration“, I have always had a lot of fun with previous EP and I was happy to come back to them. How did the new piece come about and why did it actually take so long?

SS: Thanks for the inquisition. Time has passed since we’ve released NoSD, and now that I’m answering these everything turned out to be interesting for us. Even though we don’t care about the results and feedback, it was revealing the reviews here and there. It took that long to be released because it’s the way that we do everything. We kept it step by step maturating and decomposing before it became something relevant to release.


I must say that the news literally cut me open. It is dense, massive, dark and at the same time cold as a corpse's hand. That's exactly how I like it! The mix is ​​signed by Claudio Salinas. Did you record directly with him, or did you just mix the record? How did you feel about going to the studio and how did you manage to get such killer material?

SS: We have been friends with Claudio for so many years, so he knows everything about us pretty much. We know what to do at this point of our traveled path, so it was a natural situation to execute all the planification that we made this time. With Claudio we recorded only the strings and voices, the rest of the instruments were recorded at DM6 Studio. In the studio I have no nerves or anything bad, I feel comfortable doing that and as it is one of the most important things in my miserable life, I put everything of my energy and soul on it, to just desecrate my own work moments later. How it must be.

I always take the recordings as a whole and you underestimated not only the sound but also the cover. Stefan Todorović is a great painter. How did you get together and how did the packaging come about? Did you have any requirements, or did you choose from already prepared paintings? And how the cooperation went.

SS: I saw his work when I was looking for someone to do this endeavour. After so much effort and time invested on this, almost two years, we achieved what we wanted with him. It represents all what’s this record is all about, nothing is random on this record, but it was made through chaotic states enough to be real and not a plastic square of a work.


Texts are an integral part of the album. It states that you deal with death. So classic death metal themes. What are the lyrics to „Nebulas Of Self-Desecration“ about, who is their author? Where did you get your inspiration for?

SS: I’m in charge for everything. It’s a mixture of all what’s lurking in my mind, since the mental vision of everything around those tormented ideas that haunts me must be canalized somewhere. The lyrics fall upon the abyss from the concept of corruption of life, desecrating our own beliefs and secure valours, miserable fate, and the acceptance of our irrelevance as humans. How would a simple sack of flesh and bones think that we are important? I despise the elevation of mankind where they don’t belong.

And what about concerts? What about them in Chile? Do fans go to concerts or do they just sit in front of the internet? I need a club, beer, girls!

SS: We have a strong metal culture, every week there’s some international show or local show of many styles, be it on Santiago or elsewhere through the longest country in the world. There’s a bit of everything on the shows, guys fighting, paying attention to the bands, drinking or wasting time and air on the venues. But I can say that the intensity and tension is always there, and anything could happen. Gotta have eyes on your back…Be aware or be dead!


And what about the underground scene in your country in general? Does it live in Chile? Are you from Santiago, it's a big city, do you meet somewhere for death metal? If I visited the city, where should I go to the concert? And what about the fans? Do bands support?

SS: In Santiago there’s many scenes praying and living their own way, call it Thrash, Punk, Black, etc. Most of the biggest concerts are in the center of Santiago, but you can find on the outside or near there many other places to visit. If you go to take a quick walk on the streets, you can find from a kid to an old man with Metal shirts, from Iron Maiden for example to a bum with a Voivod shirt. The underground is more than alive, there’s so many things happening that I’m not able to know all of them. Even though it could sound interesting, and the level of the Metal bands is increasing year by year, there’s still just a couple of bands that keep pushing the boundaries and making things out of the copycat comfort.

Do you have any dreams with the band? In the underground you have a good name, but you want to move somewhere higher? I mean, are you attracted to a tour with a big name, to play at a big festival, to release another record at a well-known label? What dreams and vision do UTTERTOMB have?

SS: To get deeper on the foremost perdition place that we can. I don’t care playing live unless somebody is interesting and offering us something worth our attention. We are not doing this for anyone else but ourselves, and that will keep us loyal to us. There’s no point or objective for the rest. If a tour group or festival needs us, then it’s ok, but we are not going to pay to play or cry for an opportunity. We are focused on creating obscure music for our interests to be, nothing else. A new LP should fit our hunger now.


What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get to it and what kind of musicians were your role models when you started? Do you perceive death metal "only" as music or is it also a lifestyle for you? You can look at this page philosophically.

SS: To be honest, it’s just music, I’m not a preacher or something else. It’s a categorization of something bigger that’s into Metal, which probably is almost all about my life means to die for. I don’t consider Death Metal nothing but a key, a language that it’s natural to me and fits what my ideas and ambitions musically. It’s the perfect tongue for a depth context and contempt for us. When I was like 10 or something I’ve got a glimpse on Deicide and Cannibal Corpse through some friend’s relatives, and I hooked on that as a fly crawl into a carcass. After trying other instruments as a kid, I chose the guitar and got obsessed with it, playing almost all day at home. Of course, I enjoyed a lot of guitarists like Malmsteen, Azaghtoth, or Steve Vai for example. This last one has some classes on his page, but not just technical stuff or empty licks. He had a vision about what do you try to express, your mental vision and how to materialize things that cannot be expressed by simple words. Get deeper into the foremost limits of yourself, to find your voice. That lesson really had an impact on me as a novice, and I applied it on Uttertomb through Death Metal.

 

Do you have a band in your area that you would recommend to us? And what are people going to see when they are going to clubs in Chile?

SS: In my area I think there’s not something interesting that I can recall right now, but if we are talking about interesting Chilean releases that comes to my mind on the last year I can recommend Wrathprayer – Enkoimeterion, Unaussprechlichen Kulten – Haxan Sabaoth, Horrifying – Dreadful Parasomnia, Blood Oath – Lost in an Eternal Silence, Capilla Ardiente – Where Gods Live and Men Die, Hellavenger – The Primordial Fire. Get a glimpse on these ones! In the clubs you can find everything you want, but gotta know where are you standing and with who!

What can we look forward to from UTTERTOMB in the upcoming months? Aren't you going to release „ Nebulas Of Self-Desecration “ on vinyl also?

SS: Now I’m writing this, the vinyl and cd versions are sold out from our hands. It turned out to be a great pressing, so I’m satisfied with the result of the layout and formats. We played our first gig in 6 years at Destroying Santiago Fest along with Sextrash, Force of Darkness, Sacrocurse and many other bands. It was good, we don’t play regularly, but that festival was something special for us.

Thank you so much for the interview. I'm going to play the new „Nebulas Of Self-Desecration“ again. It's great! Good luck and I hope that we will meet somewhere at the concert and have a beer together!

SS: Thanks for the interest and questions. I’ll be waiting for that beer for sure!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - UTTERTOMB - Pradávný, temný a tajemný death metal, který vás strhne do nekonečných hlubin věčnosti!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Chile - UTTERTOMB.

Odpovídal Sebastián Salce (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):

Ave UTTERTOMB! Zdravím do Chile. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Nebulas Of Self-Desecration“ jsem se neskutečně těšil, předchozí EP mě vždycky hrozně bavily a rád jsem se k nim vracel. Jak novinka vznikala a proč to vlastně trvalo tak dlouho?

SS: Díky za invektivu. Od vydání NoSD už uběhl nějaký čas a teď, když na ně odpovídám, se ukázalo, že je pro nás všechno zajímavé. I když nás výsledky a ohlasy nezajímají, tu a tam to odhalily recenze. Vydání trvalo tak dlouho, protože takhle děláme všechno. Nechávali jsme to krok za krokem zrát a rozkládat, než se z toho stalo něco relevantního k vydání.


Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Claudio Salinas. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

SS: S Claudiem se přátelíme už mnoho let, takže o nás ví skoro všechno. Víme, co máme v tomto bodě naší cesty dělat, takže to byla přirozená situace, abychom tentokrát uskutečnili všechny plány, které jsme udělali. S Claudiem jsme nahrávali pouze smyčce a hlasy, zbytek nástrojů jsme nahráli ve studiu DM6. Ve studiu nemám žádné nervy ani nic špatného, cítím se při tom dobře, a protože je to jedna z nejdůležitějších věcí v mém bídném životě, dávám do toho všechnu svou energii a duši, abych o chvíli později vlastní práci jen znesvětil. Tak to asi musí být.

Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Stefan Todorović je skvělý malíř. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

SS: Viděl jsem jeho práci, když jsem hledal někoho pro tento projekt. Po tolika letech úsilí a času, které jsme do toho investovali, téměř dva roky, jsme s ním dosáhli toho, co jsme chtěli. Reprezentuje všechno, o čem tahle deska je, nic na ní není náhodné, ale vznikala v dostatečně chaotických stavech, aby byla skutečná, a ne umělohmotné dílo.


Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Nebulas Of Self-Desecration“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

SS: Já mám na starosti všechno. Je to směs všeho, co se mi honí hlavou, protože mentální vize všeho kolem těch trýznivých myšlenek, které mě pronásledují, se musí někde kanalizovat. Texty padají do propasti z pojetí zkaženosti života, znesvěcení vlastního přesvědčení a bezpečných valérů, bídného osudu a smíření se s naší lidskou bezvýznamností. Jak by si prostý pytel masa a kostí mohl myslet, že jsme důležití? Pohrdám vyvyšováním lidstva tam, kam nepatří.

A co koncerty? Jak je to s nimi momentálně v Chile? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

SS: Máme silnou metalovou kulturu, každý týden se koná nějaká mezinárodní nebo místní přehlídka mnoha stylů, ať už v Santiagu nebo jinde v nejdelší zemi světa. Na koncertech je od všeho trochu, kluci se perou, věnují pozornost kapelám, popíjejí nebo plýtvají časem a vzduchem na místech konání. Ale můžu říct, že intenzita a napětí jsou vždycky přítomny a může se stát cokoli. Musíš mít oči na šťopkách... Buď ve střehu, nebo budeš mrtvý!


A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Chile? Jste ze Santiaga, to je velké město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

SS: V Santiagu je mnoho scén, které se modlí a žijí svým vlastním způsobem, říkejme jim thrash, punk, black atd. Většina největších koncertů se koná v centru Santiaga, ale venku nebo poblíž najdete spoustu dalších míst, která stojí za to navštívit. Pokud se půjdete rychle projít po ulicích, můžete narazit od dítěte po starce s metalovými tričky, od Iron Maiden například až po vandráka s tričkem Voivod. Underground je víc než živý, děje se tam tolik věcí, že nejsem schopen je všechny poznat. I když by to mohlo znít zajímavě a úroveň metalových kapel rok od roku stoupá, pořád je tu jen pár kapel, které stále posouvají hranice a dělají věci vymykající se kopírovacímu pohodlí.

Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají UTTERTOMB?

SS: Abychom se dostali hlouběji na nejpřednější místo zkázy, které můžeme. Nezajímá mě živé hraní, pokud nás někdo nezaujme a nenabídne nám něco, co stojí za naši pozornost. Neděláme to pro nikoho jiného než pro sebe, a to nás udrží věrné nám. Pro ostatní to nemá smysl ani cíl. Pokud nás potřebuje nějaká skupina na turné nebo festival, tak je to v pořádku, ale nebudeme platit za hraní nebo plakat za příležitost. Soustředíme se na tvorbu obskurní hudby, která nás zajímá, na nic jiného. Nové LP by teď mělo odpovídat našemu hladu.


Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

SS: Abych byl upřímný, je to jen hudba, nejsem kazatel ani nic jiného. Je to kategorizace něčeho většího, co je do metalu, což je asi skoro všechno, pro co můj život znamená zemřít. Death Metal nepovažuju za nic jiného než za klíč, jazyk, který je pro mě přirozený a odpovídá tomu, jaké mám hudební představy a ambice. Je to perfektní jazyk pro hloubkový kontext a pohrdání námi. Když mi bylo asi deset nebo tak nějak, tak jsem přes příbuzné nějakého kamaráda nakoukl do Deicide a Cannibal Corpse a zaháčkoval jsem se na tom jako moucha na mršině. Poté, co jsem jako dítě vyzkoušel i jiné nástroje, jsem si vybral kytaru a stal se jí posedlý, hrál jsem na ni doma skoro celý den. Samozřejmě mě bavila spousta kytaristů jako Malmsteen, Azaghtoth nebo třeba Steve Vai. Ten poslední má na svých stránkách nějaké lekce, ale ne jen technické věci nebo prázdné olíznutí. Měl vizi o tom, co se snažíš vyjádřit, svou mentální vizi a jak zhmotnit věci, které se nedají vyjádřit jednoduchými slovy. Dostat se hlouběji do nejpřednějších hranic sebe sama, najít svůj hlas. Tahle lekce na mě jako na začátečníka opravdu zapůsobila a já ji aplikoval na Uttertomb prostřednictvím death metalu.

 

Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Chile?

SS: V mém okolí asi není nic zajímavého, na co bych si teď vzpomněl, ale pokud se bavíme o zajímavých chilských deskách, které mě napadají za poslední rok, tak mohu doporučit Wrathprayer - Enkoimeterion, Unaussprechlichen Kulten - Haxan Sabaoth, Horrifying - Dreadful Parasomnia, Blood Oath - Lost in an Eternal Silence, Capilla Ardiente - Where Gods Live and Men Die, Hellavenger - The Primordial Fire. Nahlédněte do nich! V klubech najdete vše, co chcete, ale musíte vědět, kde stojíte a s kým!

Na co se můžeme od UTTERTOMB těšit v nejbližších měsících? Nechystáte „Nebulas Of Self-Desecration“ i na vinylu?

SS: Teď, když to píšu, jsou vinylové a CD verze vyprodané. Vyšlo to skvěle, takže jsem s výsledkem uspořádání a formátů spokojen. Hráli jsme poprvé po šesti letech na Destroying Santiago Festu spolu se Sextrash, Force of Darkness, Sacrocurse a mnoha dalšími kapelami. Bylo to dobré, nehrajeme pravidelně, ale tenhle festival byl pro nás něčím výjimečný.

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Nebulas Of Self-Desecration“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

SS: Díky za zájem a otázky. Na to pivo si určitě počkám!

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine