DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 1. března 2025

Rozhovor - CHAOS INCEPTION - Divoký a nespoutaný, surový a brutální death metalový útok z absolutní tmy!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických - CHAOS INCEPTION.

Odpovídal Matt Barnes (kytara, autor muziky), děkujeme! 

Recenze/review - CHAOS INCEPTION - Vengeance Evangel (2025):

Ave CHAOS INCEPTION! Zdravím do Huntsville, Alabamy! Nevím, jestli si ještě vzpomeneš, ale v listopadu 2012 jsme spolu dělali rozhovor pro web Fobiazine. Tenkrát si v jedné odpovědi zmiňoval, že máš připravených 100 nových riffů pro další album. Přesto vám to trvalo dlouhých třináct let, než jste přišli s novou deskou? Proč vlastně? Moc o vás slyšet nebylo, co jste vlastně dělali?

Ahoj, kamaráde. Kapela se nikdy úplně nerozpadla a rytmické kytary na album jsem nahrál asi před šesti lety. Většinu alba jsem měl napsanou v roce 2013. Mix a mastering trvaly několik měsíců, obal trval přes rok, načasování vydání přidalo další rok. Ve zkoušení jsme nikdy neměli mezeru. Většinou šlo o smůlu a špatné načasování a pak už nebylo potřeba věci uspěchat. Podívejme se - taky jsem odehrál spoustu koncertů s Monstrosity a za tu dobu jsem nahrál pět alb: dvě s Monstrosity (jedno ještě nevyšlo), jedno album Diabolic, na kterém jsem se podílel jako spoluautor a hrál jsem všechny rytmy a 90 % hlavních nástrojů, tohle album Chaos Inception, kde jsem hrál na všechny kytary a všechno napsal, a album Quinta Essentia. Osobně jsem hudbou velmi zaneprázdněn a jsem vděčný za možnost toho tolik dělat.


Přiznám se bez mučení. Když jsem dostal echo od vašeho labelu Lavadome Productions, že budete mít novou nahrávku, těšil jsem se jako malej kluk. Předchozí album „The Abrogation“ mám dodnes ve své sbírce hodně vepředu a často se k němu vracím. Kam jste se chtěli posunout? Novinka mi připadá stále divoká, komplikovaná a surová, přesto se mi zdá trošku přístupnější. Lépe se mi vstřebává. Také má více zapamatovatelných skladeb. A to i přesto, že je to stále totální brutální masakr. Jak vnímáš vaši novou desku ty, jako autor? Měl si nějakou vizi, kam si se chtěl posunout?

Děkujeme za milá slova. Vyzkoušel jsem několik nových přístupů. Je pro nás důležité, abychom rozšiřovali hranice toho, co budeme dělat, ale abychom neporušovali zaběhnuté zvyklosti. Zdá se, že je teď cool dělat mash-up stylů, jako kombinovat trip hop, OSDM, SDBM, další buzzwords, akronymy, black-gaze, ale většinou když to děláte, je to pro mě podvod. Je těžší napsat něco nového ve stejném stylu. Je v tom hrůza, vztek na svět, frustrace a vyčerpání z procesu vzniku alba, ale na tomhle albu svítí víc světla než na kterémkoli jiném. Je náročné vyjádřit v hudbě něco jako radost a oslavu na sedmistrunnou zkreslenou kytaru s neustálým blast beatem a několika monstrózními vokálními chrchly. Zrovna včera jsem poslouchal skladbu Thymos Beast. Kdy už si někdo uvědomí, že ta píseň je něco jako song od Manowar nebo Maidenů typu Flight of Icarus a vůbec to není nenávistný, naštvaný a brutální výbuch? Je to ta nejšťastnější a nejtriumfálnější deathmetalová píseň, jakou si dokážu představit. Má sólo inspirované Chuckem Berrym a Billym Gibbonsem. Tak jsme to natáhli - uznávám, že některé věci znějí jako Azagthoth, ale Azagthoth nikdy nehráli sólo ZZ Top přes blast beat. Smáli jsme se pokaždé, když jsme tu písničku hráli na zkoušce. Opravdu jsem se snažil napsat nějaké feel-good písničky a vytvořit album, které by nebylo čistou disonancí a depresí. Možná jsem teď prostě šťastnější než před třinácti lety.

Pod zvukem minulého alba jsou podepsáni Lance Wright a Brian Elliot. Novinku měl na starosti Andrea Petucco z MSTR Sound Studia. Proč ta změna? Osobně vnímám posun ve zvuku k trošku lepší přehlednosti. Novinka zní staře, pekelně, neurvale. Je to masakr, který když se mi dostal poprvé do hlavy, málem jsem upadl. Zkrátka a dobře, Andrea Petucco odvedl skvělou práci. Přesto si říkám, proč jste změnili osvědčený team?

Jan z Lavadome s Andreou spolupracoval již dříve a zapojil ho. Studio v Huntsville bylo zavřeno a s Lancem už nebylo možné pracovat. Ten stále nahrává kapely, ale mimo studiové prostředí. Práce s Andreou mě hodně bavila, ale možná o tom bude mít nějaké zajímavé historky. Musel jsem tlačit na to, aby se na kytarách objevilo víc zkreslení, protože on chtěl být hodně průzračný. Musel jsem tlačit na zkreslení baskytary a nakonec jsem mu dal instrukce, aby basa zněla jako zombie, které kape sliz a krev a které visí oční bulva z očního nervu, nebo něco takového. Řekl jsem mu, že album má znít jako Covenant a Fire of Unknown Origin od Blue Oyster Cult, což je asi nemožná kombinace. Ani jeden z nás nedokázal najít jediné nové album, na kterém bychom se shodli, že se nám líbí, takže v tomto smyslu to mělo znít starobyle. Všechno teď zní jako taneční hudba. Před pár týdny jsem projížděl novinky na Spotify a black, death, nu, power, cokoliv - všechen metal zněl jako taneční hudba, Spice Girls nebo tak něco, s obrovskými basy, zahranými s metronomickou přesností a maximální čistotou. Není v tom žádná hrana, žádná krev, žádné šílenství. Ale každopádně Andrea je skutečný génius a zachránil nám zadek před několika velmi hrubými chybami při nahrávání a je cenově velmi dostupný, takže doporučuji každé kapele obrátit se na MSTR Sound Studio.


Matte, jsi výhradním autorem veškeré hudby, riffů, melodií. U minulého alba jsem se zapomněl zeptat, jak vlastně tvoříš muziku? Hraješ i v MONSTROSITY. Jak vlastně odlišuješ tvorbu pro obě kapely? Kdy si řekneš, tohle je pro CHAOS INCEPTION? Zajímá mě samotný proces. Chápu to tak, že se zavřeš do zkušebny, nebo jen tak doma a tvoříš. Musíš mít náladu? Být v nějakém stavu? Třeba když tě něco naštve, tak se jdeš realizovat a nasázíš spoustu nových divokých riffů? Znám kapely, které tvoří zásadně jenom v alkoholovém opojeníJ). Kde bereš inspiraci?

Pomáhá mi, že Chaos Inception je jediná kapela, ve které hraju a která používá sedmistrunné kytary. Když je to Chaos Inception, obvykle myslím na šílený brazilský death metal a mám v riffech divné kytarové šmouhy. Monstrosity je přímočařejší kapela s thrashovějšími riffy. Lee Harrison píše většinu skladeb v Monstrosity a já je trochu obléknu a přidám do nich více technických tónů. Ale snažím se psát riffy pro všechny své projekty a většinou se to moc nepřekrývá. Quinta Essentia je spíš mystický, temný metal s epickými skladbami. Chci, aby Chaos Inception nakonec měl tříminutové písně. Teď píšu nové riffy pro Chaos Inception, snažím se udělat nemožné a vytvořit album, které lidi zajímá, které není nejvíc disonantní, nejbrutálnější, nejextrémnější věc vůbec, ale je to rychlé deathmetalové album s osmi dobrými, originálními skladbami. Vyzývám k tomu největšího skladatele na světě! Většinou píšu na kofeinu, brzy ráno, když manželka a děti spí. Někdy píšu i ve zkušebně, protože mě napadají jiné věci, když mi do obličeje duní zesilovač, než když sedím u počítače se sluchátky. Používám plug-in Amplitube a všechny písničky si píšu v Powertabu, než nahraju nějaké demo. Musím přestat cvičit na kytaru a přejít do režimu psaní, abych mohl psát, a jakmile jsem v režimu psaní, začnu během dne slyšet věci, které si zkusím zapamatovat podle vzoru, nebo musím běžet pro kytaru, abych získal zvuk. Takhle vznikají ty nejlepší riffy - ty nejobecnější, odbyté riffy vznikají jen tak z prstů. Musí to vycházet z představivosti a většinou je to tam tak rozmazané, že ten zvuk nedokážu obnovit. Někdy to zní jako porucha strojů nebo jako motor auta, který mi běží v hlavě. Při psaní takových písní musíš použít všechny triky, které tě napadnou, všechny možné přístupy a jakoukoli inspiraci, a protože je to death metal, musí to mít nějakou inspiraci z hororu. Ale v Chaos Inception, jakmile mám riffy, vezmu je do zkušebny a nechám Garyho, aby přes ně zahrál pár beatů, abych zjistil, co si myslí a jestli budou fungovat. Je to tvrdý chlap a všechny špatné riffy okřikne - například jeden riff, který jsem napsal, nazval S.R.E., což znamená Shittiest Riff Ever. Ten jsem musel po několika týdnech, kdy jsem o něm slyšel, že je tak označován, změnit.

Mám rád, když si dá kapela pozor i na texty. Nějak se nedovedu soustředit, pokud je sice skvělá muzika, ale ruší mě „texty o ničem“. Na CHAOS INCEPTION se mi vždycky líbilo, že jste měli v textech nějakou myšlenku, názor. O čem jsou texty na „Vengeance Evangel“? Kde jste pro ně brali inspiraci? Kdo je jejich autorem? Jsi to také ty, Matte nebo jsi to nechal na zpěvákovi Gary Whiteovi?

Jsem rád, že jim někdo věnuje pozornost! Výrazným tématem alba jsou lži a škody, které způsobují. A také o síle překonat lži a zabít draky. Myslím, že jsme možná byli svědky bezprecedentních událostí v dějinách a žádné společnosti v dějinách se nelhalo s takovým zápalem a vytrvalostí jako nám od roku 2019 do dneška. Bylo nám řečeno, abychom nevěřili vlastním zkušenostem, nevěřili svým sousedům, nedělali si vlastní průzkum a jen prudce a okamžitě reagovali na to, co řeknou úřady. O těchto událostech pojednávají knihy Falsifikátor, Říše prevariace a Omegaddon.

Jsou tam i lehčí témata, která vyvažují vztek, jenž byl vyjádřen prostřednictvím těchto písní. Nápad na píseň „Vengeance Evangel“ vznikl díky knize, kterou jsem našel ve vetešnictví. Byla to kniha Penguin Classics od nějakého afrického autora, na kterého jsem mezitím zapomněl. Dialogy postav zněly jedinečně, často přirovnávaly chování nějakého člověka k něčemu trvalejšímu z přírody a já jsem je jen upravil do deathmetalového kontextu: „Podívejte se, jak hora sedí bez hnutí, jak my odpočíváme skrze vaše výkřiky zkázy...“. Ta píseň je feel-good, metalová bratrská píseň. Lhal bych, kdybych řekl, že některé texty nejsou o pomstě na vymyšlených lidech, kteří nemají rádi naši kapelu, něco jako stará myšlenka Black Flag nebo Circle Jerks. I kdybychom si to jen vymysleli, je motivující si myslet, že nějací ubožáci říkají, že vaše kapela stojí za hovno. Spousta nápadů na texty a riffy vychází z téhle perspektivy: „Slyšeli jste, že ti kreténi z Chaos Inception mají další album? Už bylo na čase. Zajímalo by mě, jak moc to bude stát za hovno tentokrát...“ Náhle je pozérův projev přerušen výstřelem kulometu do obličeje. „Mám tě, děvko!“


Když už jsme u těch vokálů.. chápu to dobře, že na minulém albu namlátil Gary bicí a zpíval jeho bratr? Jak se ale potom dostal k mikrofonu? Každopádně, vokál je hodně bestiální a musím říct, že posunul novou desku ještě dále do pekla. Jen si říkám, že pokud jsou oba pánové opravdu bratři, na nedělní oběd bych s nimi nešel. Pokud by se totiž pohádali, asi by mi z jejich řevu pukla hlava:)).

Gary a Chris mají stejné příjmení, ale nejsou bratři. Chris se podílel na prvních dvou albech a spolu s baskytaristou Cameronem odešli a založili Black Hole Deity. Už si přesně nepamatuji, jak probíhaly diskuze, když se to stalo, ale oběma to vyšlo. Nemyslím si, že bychom tuhle desku mohli natočit, kdyby byli v kapele, protože by tam možná byli další dva lidé, kteří by mi říkali, co mám dělat. Tentokrát jsem měl velkou svobodu. Chtěli jsme si na album najmout zpěváka, ale Gary už dělal vokály se svou předchozí kapelou Convergence From Within a byl nadšený z výzvy. Místo toho jsme tedy najali Kevina Paradise, aby zahrál bicí party, které Gary napsal, protože to bylo jednodušší a levnější, než kdybychom našli studio, které by nahrálo jeho bicí. Gary přidal spoustu experimentálnějších věcí a hrdelní vokály a při jejich nahrávání jsme si užili spoustu legrace. Bylo tam hodně návrhů na poslední chvíli, kdy jsem říkal: „Teď to možná bude znít šíleně, ale co kdybys udělal tenhle zvuk tady . . .“. On byl většinou v pohodě, když jsem měl nějaké divné návrhy. K několika písním napsal texty. Pokud psal text, psal i textové vzory a já jsem dělal totéž.

CHAOS INCEPTION byli kapelou o čtyřech členech. Zůstali jste ale jenom dva. Dokonce i bubeník je pouze studiový (Kévin Paradise – MITHRIDATIC, BENIGHTED). Znamená to, že v současné době nemáte sestavu na živá vystoupení? Proč vlastně došlo k takovým personálním změnám?

Problémem živých vystoupení je, že jsme nikdy nedostali žádnou dobrou nabídku, takže to vždycky byla tak trochu lokální záležitost. Před lety jsme jednali o hraní na Brutal Assault festu, ale stačilo si koupit čtyři letenky do Evropy, hrát dvacet minut v deset dopoledne a nic nám nezaplatit. Ne, díky! Hraní nás baví, ale na dobré koncerty s dobrým publikem a plnými sály máme jen velmi málo vzpomínek, jako třeba na šílenou show v New Orleans, kterou jsme odehráli s Epoch of Unlight. Na koncerty chodilo většinou dvacet až třicet nezaujatých lidí a časem to nebyla priorita. Nedávno jsem hrál koncert s Quinta Essentia, který byl ve starožitnictví a bylo tam asi 20 lidí. Teď je to opravdu underground a chvályhodné pro lidi, kteří se na tom podíleli, ale na konci večera je to stejně deprimující. Po odchodu Cama a Chrise jsme zkoušeli další členy, ale nikdo se nikdy neosvědčil, hlavně proto, že se snažili změnit identitu kapely. Kapela je Gary White a Matt Barnes a v jistém smyslu jí vždycky byla.


Před třinácti lety jsi psal, že co se týká death metalu, tak se to v Huntsville velmi zlepšuje. Jenže pak přišel covid, lidé postupně zestárli. Vidím to kolem sebe. Každý má problémy se uživit, pro mnohé je dnes koncert poměrně drahou záležitostí. U nás stále chodí na undergroundové kapely málo lidí. Navíc generace, co byla zvyklá kapely opravdu podporovat, postupně stárne. Někteří dokonce už nejsou mezi námi. Zůstali jen srdcaři a věrní. Máte to u vás podobně? Jaký je současný stav undergroundu v Alabamě?

Odpusťte mi, že jsem si znovu nepřečetl starý rozhovor, abych zjistil, o čem jsem mluvil, ale byl jsem šokován, když jsem se dozvěděl, že v současné době existuje několik undergroundových death metalových kapel tady v Huntsville a ještě více v Birminghamu v Alabamě. Myslím, že některé z nich ale ani nemají nahraná dema. S některými kluky z Wretched Angel jsem se setkal jen proto, abych jim dal nějaký merch Chaos Inception a Monstrosity a pogratuloval jim, že něco dokázali. Změnili název a já se v tom teď nevyznám, protože většinou nechodím na koncerty všech věkových kategorií ve všední dny. Jít na koncert bývalo rovným dílem vidět kapelu a ožrat se. Byla to velká zábava. Bylo mi dokonce přes třicet a dostával jsem se do první řady a do prostoru pitu. Teď vidím na festivalech davy lidí, kterým je většinou čtyřicet a padesát, a ti jen popíjejí IPA a zírají na kapelu, ale pak jsem tam nahoře já, zhruba ve stejném věku, a očekává se, že budu poskakovat a headbangovat? Monstrosity hráli v Německu koncert, který byl v tomto smyslu naprosto příšerný. Všichni stáli padesát metrů od pódia a v davu nebyli žádní opilí šílenci. Musíme povzbudit mladší lidi, aby se do téhle hudby pustili, a ne jen sedět a dissovat jejich styl nebo gatě, protože brzy nezbude žádné publikum. Myslím, že jsem už před více než dvaceti lety rezignoval na to, abych se živil hudbou. To, že to vůbec ještě děláme, je zázrak, protože nikdo z našich známých mimo metalový underground nechápe, proč to děláme. Ale pro lidi, které v metalu známe, je to prostě zdravý rozum, že nikdy nepřestaneme.

O změnách v sestavě jsme se již zmiňovali. Hrajete ještě vůbec naživo? A zeptám se trošku jinak. Chodíš ty sám na koncerty? Navštěvuješ festivaly? Já mám třeba hrozně rád takovou tu uvolněnou atmosféru, když čekáš dole pod pódiem, těšíš se na svoji oblíbenou kapelu. Nechodím už tolik, taky už jsem všechno viděl, ale když už vyrazím, tak si to pokaždé hrozně užiju. Navíc si dám pár piv nebo víc. Ale co ti budu vyprávět, to znáš sám. Máš u vás nějakou oblíbenou smečku, na kterou pokaždé rád zajdeš? Podporuješ?

Asi chodím na méně koncertů, protože jsem v Monstrosity a hodně hrajeme. Kdykoli vystupujeme, snažím se navštívit co nejvíc kapel. Nedávno jsme hráli v Texasu a poprvé jsem viděl Morbosidad, Imprecation a Nasty Savage. Hraní na festivalech je proto skvělé. Hráli jsme v Marylandu a viděl jsem mimo jiné Sacrifice a Dismember. Nedávno jsem byl na zkoušce v Tampě s Monstrosity a viděl jsem Nocturnus a Perdition Temple. Před pár měsíci jsem byl na koncertě Suffocation v Nashvillu. Některé kapely jsem viděl tolikrát, že si nedokážu ospravedlnit náklady na patnáctou návštěvu koncertu, ale kapely jako Suffocation, Origin a skutečné Morbid Angel si vždycky dám záležet, abych je viděl na turné. Nemůžu si pomoct, ale když jdu na koncert, vždycky se trochu napiju, takže teď musím k ceně lístku a piv připočítat i cenu za Uber - myslím, že piva na koncertě Suffocation stála 18 dolarů za kus, protože PBR už pít nemůžu! Doufám, že nějaká novější kapela zaujme, abych mohl dál chodit na koncerty. I když se mi některé novější kapely líbí, třeba Cemetery Lights a Concrete Winds, na turné je nikdy nevidím. Jen novější kapely, které nemám rád, se staly natolik populárními, že jezdí po USA na turné. Příliš disonantní, příliš mnoho křiku, příliš mnoho zmučených duší.

 

Uff, nějak jsem se rozepsal, ale to víš, dlouho jsme se „neviděli“. Co chystáte s CHAOS INCEPTION do budoucna? A neříkej mi, že brzy vydáte další albumJ). Už mi bylo padesát a za dalších třináct let, třeba už budu hluchý:)).

HAHA! Ano, mám 100 riffů. Ne, mám asi 3 riffy na nové album Chaos Inception. Myslím, že chci zkusit poslední experiment s Chaos Inception - šestistrunná kytara, tříminutové písničky a kytara, která zní jako motor auta. Je to teď hodně mlhavá představa, ale je to cíl. Máme teď dobrou metodu nahrávání a mnohem víc zkušeností z kalamity, kterou bylo nahrávání Vengeance Evangel, takže bychom jen museli napsat písničky a sehnat asi 6000 dolarů na nahrávání bicích, mix a mastering a taky v dostatečném předstihu před dokončením alba sehnat obal. Takže pokud prodáme 100 CD z tohoto alba, budeme mít na to 1200 dolarů a zbytek bude muset pocházet ze stresu a potu v denní práci. Monstrosity mají v plánu vydat nové album (už je hotové, až na obal) a pojedeme k němu turné. Žádné další koncerty neplánujeme. Budu dál nudlovat na kytaru a uvidíme, co se stane. Pokud bude další album Chaos Inception, řekl bych, abyste ho očekávali maximálně za 4 roky, ne za 12 let.

Na závěr moje oblíbená otázka. Co pro tebe znamená death metal? Je to koníček, relax? Pro mě je to třeba nutnost, mám rád tu temnotu, rychlost, tvrdost, to napětí, mystično. Pro mě je to prokletí. Jak to máš s death metalem a s hudbou všeobecně ty?

Každý si myslí, že v extrémní hudbě už všechno bylo, a pak někdo udělá něco nového nebo ne, ale nikdy to nemusí skončit, protože lidé prostě potřebují něco dělat. Proč je prioritou dělat hudbu, která tu ještě nebyla? Proč se to nepovažuje za originální, pokud to není něco hloupého a spíš vystřiženého z nesourodých žánrů - no páni, heavy metal s xylofonem. Vede to do slepé uličky, kdy nevytváříte příjemnou hudbu, ale děláte moderní umělecký projekt, kde nové album je banán přilepený na zdi, nebo nějaká jiná pitomost, která mě nezajímá. Potřebuju dobré písničky, které mě motivují k rannímu vstávání nebo k cestě do práce. Potřebuju si v duchu zpívat písničku, která mě dokáže dostat z těžkých časů. Proč by to mělo být něco, co jsem nikdy neslyšel? Je to jeden z nejstarších příběhů v historii. Je to lidská potřeba a nedává to žádný logický smysl. Bing-bong-boop. Potřebuji slyšet řadu zvuků. Mám husí kůži, když slyším určitou sekvenci zvuků nebo určitý typ zvuku. S Chaos Inception bych chtěl dělat death metal s tím, že metalová část zůstane nedotčená. Metalová část je vnitřní síla, motivace, snaha o překonání. To je to, co se z death metalu vytratilo. Je to depresivní, robotické, příliš experimentální, nebo je to cover kapela, která dělá nostalgický rehash nějaké staré kapely. V tomhle starém, opotřebovaném stylu je jen úzké okénko k tomu, aby se dalo udělat něco originálního a dobrého. Ideální deathmetalové album vydané v roce 2025 je jako chrastící bota - má svou funkci. Tou funkcí je někam se dostat, a když už jste u toho, nakopat vesmír do mrtvého zadku. Sám sesadit z trůnu císaře lží. Když posloucháte death metal, King Kong na vás nemá ani hovno.

Všiml jsem si, že když jsem na koncertě, pokud jsem v zákulisí, hrající kapela nikdy nezní tak dobře. Ale když se dostanete do davu a před repráky, vyrazí vám to dech. Je to jako s albem. Představujeme vám album, které vám mohu slíbit - ano, vám, člověku, který čte tento rozhovor! - že když se dostanete před reproduktory a dostanete se do něj, můžete ho použít a bude se vám líbit. Pokud si od něj zachováte odstup a budete ho poslouchat jako kritik, který hledá něco nového mimo detaily, možná najdete spoustu věcí ke kritice a nemusí se vám líbit. Pokud jste si album nekoupili, pak nemáte žádnou investici do toho, abyste do něj vložili úsilí, tak proč ho posloucháte na bezplatném streamu a cítíte se povinni ho recenzovat? Vždyť jste ho nikdy pořádně neslyšeli.

Děkuji za rozhovor, bylo mi velkou ctí. Rád jsem tě zase po dlouhých letech slyšel. Moc si toho vážím. Děkuji ale hlavně za skvělou muziku! Mám při poslechu „Vengeance Evangel“ vždy pocit, že se procházím samotným peklem. Přeji ti, aby se ti s CHAOS INCEPTION dařilo a ať je vše dobré i v tvém soukromém životě. Opravdu moc děkuji. Pokud chceš ještě něco vzkázat fanouškům, promotérům nebo klidně hezkým fanynkám, zde je prostor! CHAOS INCEPTION RULES!

Děkujeme za rozhovor a děkujeme, že jste vynaložili úsilí na pochopení kapely. Stačí hrstka opravdových fanoušků, kteří pochopí poselství, aby nám dodali chuť tvořit. Vydat tohle album a dotáhnout ho do konce byl jeden z nejtěžších úspěchů v mém životě, ale opravdu by neměl být. Za tu dobu jsme se toho o sobě hodně naučili a museli jsme každý den přemýšlet o tom, proč to pořád děláme. Našli jsme svůj smysl a snažili jsme se ten smysl vtisknout i do alba, což je podle mě na desce tohoto stylu unikátní. Zrodila se tu naše taneční hvězda. Deadly Storm Zine rules!


pátek 28. února 2025

Recenze/review - CAUSTIC PHLEGM - Purulent Apocalypse (2025)


CAUSTIC PHLEGM - Purulent Apocalypse
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Vypadala jako když spí. Krásné mladé tělo, bledé a chladné. Zavřené oči a lehký úsměv na tváři. Potom se objevil první červ. Vylezl jí z břicha. Objevila se stará rána, která mokvala, pálila a žhnula. Vytékal z ní hnis a černá krev. Vstala, znovu se usmála a v ústech měla jenom samé zkažené zuby. Přišla jsem si pro tebe, řekla a začala mě svádět. Odpadávalo jí maso od kostí a její oči měly barvu nenávisti. Poslouchal jsem zrovna debutové album britských CAUSTIC PHLEGM a ona vstoupila do mých snů.

Stalo se pro mě děsivou noční můrou, pradávným obřadem, u kterého se zjevovaly duše prokletých. O téhle smečce, kapele tvořené jedním mužem (Evan - Vocals, Guitars, Bass, Programming), jsem již jednou psal. Bylo to loni, u příležitosti vydání vinylu "Putrefying Flesh". Novinka je volným pokračováním této morbidní nahrávky. Když ji budete poslouchat tak dlouho jako já, vylezou vám z vnitřností také červi.


Jedná se opět o velmi mokvající, shnilý a prašivý materiál. Skladby musely být vytvořeny ve starých temných katakombách. Evan si vzal inspiraci u smeček jako CARNAGE, ABHORRENCE, IMPETIGO, CARCASS, PUNGENT STENCH, ENTOMBED, UNDERGANG, CRYPTWORM, CEREBRAL ROT. Zkrátka a dobře, pokud jste někdy viděli pitvu mrtvoly z nějakého prastarého hrobu, určitě víte, o čem píšu. Skladby jsou ušpiněné pavučinami, obsahují v sobě takovou tu těžko popsatelnou patinu, které mívaly ty nejlepší kapely z devadesátých let minulého století. "Purulent Apocalypse" je navíc albem, které se velmi dobře poslouchá. Základem je zde totiž sice hlavně surový prašivý death metal, ale přidávány jsou i chladné a velmi zajímavé melodie. Připadám si, jako bych se procházel skrz krvavou mlhu na nějakém starém pohřebišti. Každý hrob, stejně jako tohle album, má svůj vlastní příběh. Představte si morbidní galerii, ve které jsou vystavována mrtvá těla v různých stádiích rozkladu. Je velmi tenká hranice mezi vkusem a hnusem. Záleží na vnímání každého fanouška. Novinka je deskou, která je určená pro staré psy, jako jsem já, nebo pro fanoušky absolutní tmy, ve které se ukrývá veškeré zlo světa. Stačí jenom vstoupit a zapnout znovu play. CAUSTIC PHLEGM sice letos vydávají svůj debut, ale když si novinku poslechnete, zjistíte, že se jedná o hudbu, která má náležitě surový a plesnivý zvuk i parádní obal evokují příšery z hororových filmů vydaných kdysi na VHS (autorem je Gorey Corey Tornlimbs). Brána do podsvětí byla otevřena! Mokvající, shnilý, plesnivý death metalový vřed, zanícená rána, ze které vytéká zkažená krev!


Asphyx says:

She looked like she was sleeping. A beautiful young body, pale and cold. Eyes closed and a slight smile on her face. Then the first worm appeared. It crawled out of her stomach. An old wound appeared, swollen, burning and glowing. It oozed pus and black blood. She stood up, smiled again, and her mouth was all rotten teeth. I came for you, she said, and began to seduce me. Her flesh was falling off her bones and her eyes were the color of hatred. I was listening to the debut album of British CAUSTIC PHLEGM and she entered my dreams.

It became a terrifying nightmare for me, an ancient ritual where the souls of the damned were revealed. I've written about this pack, a one-man band (Evan - Vocals, Guitars, Bass, Programming) before. It was last year, on the occasion of the release of the vinyl "Putrefying Flesh". The new one is a loose continuation of that morbid recording. If you listen to it as long as I did, worms will come out of your guts too.


This is again a very boggy, rotten and dusty material. The tracks must have been made in the old dark catacombs. Evan took inspiration from packs like CARNAGE, ABHORRENCE, IMPETIGO, CARCASS, PUNGENT STENCH, ENTOMBED, UNDERGANG, CRYPTWORM, CEREBRAL ROT. In short, if you've ever seen an autopsy of a corpse from an ancient grave, you'll know what I'm writing about. The songs are cobweb-stained, they have that hard-to-describe patina that the best bands of the 1990s used to have. "Purulent Apocalypse" is also an album that is very easy to listen to. The basis here is mainly raw dusty death metal, but there are also some cool and very interesting melodies added. I feel like I'm walking through a bloody fog in an old graveyard. Each grave, like this album, has its own story. Imagine a morbid gallery displaying dead bodies in various stages of decomposition. There's a fine line between taste and disgust. It depends on the perception of each fan. The new album is a record for old dogs like me, or for fans of absolute darkness, in which all the evil of the world is hidden. All you have to do is step in and put it on play again. CAUSTIC PHLEGM may be releasing their debut this year, but if you listen to the new music, you'll find that it's appropriately raw and musty sounding, and the awesome cover art evokes monsters from horror movies once released on VHS (by Gorey Corey Tornlimbs). The gate to the underworld has been opened! A oozing, putrid, moldy death metal boil, an inflamed wound oozing corrupted blood!


Recenze/review - CAUSTIC PHLEGM - Putrefying Flesh (2024):


tracklist:
1. Cadaveric Spasms & Purge Fluid Showers
2. The Teratophilist
3. Fouled, Infected & Infested
4. Flesh Melt Contagion
5. Impose To Decompose
6. Soft Bones (Audio bei YouTube)
7. Blister Bliss
8. Purulent Apocalypse

band:
Evan - Vocals, Guitars, Bass, Programming



Recenze/review - RETROMORPHOSIS - Psalmus Mortis (2025)


RETROMORPHOSIS - Psalmus Mortis
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Stalo se to během několika okamžiků. Přivítali jsme návštěvu z vesmíru s úsměvem. Ukázali jsme jim svoji dobrou tvář, což bylo divné, protože jsme už spoustu let válčili mezi sebou. Neznali jsme slitování. Nic neodpověděli. Začali rovnou útočit. Vyhlazovat nás, pitvat naše těla. Atmosféra byla hodně podobná starým hororovým sci-fi filmům. A připomínala mi také nálady, které se vznášejí kolem mě, když poslouchám debutové album technických death metalistů RETROMORPHOSIS.

Je to kapela se základnou ve Švédsku a také smečka, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Určitě vám něco říkají kapely jako SPAWN OF POSSESSION, ODIOUS MORTEM, ESCHATON, ABHORRENT a spousta dalších, ve kterých pánové působili. Výsledkem jejich spolupráce je album, které je postavené na starých progresivních death metalových základech. Přidáváno je potom velké množství nových, zajímavých a neotřelých prvků. 

 

Každý den se utvrzuji v tom, že je lidský rod dávno prokletý, možná jsme opravdu jen slepá vývojová větev, kterou jednou zničí mimozemšťané. Než se tak ale stane, budu nadále album "Psalmus Mortis" poslouchat s chutí. Líbí se mi totiž přístup kapely. Nesnaží se za každou cenu tlačit na pilu. Riffů je hodně, jsou komplikované, ale zároveň v sobě mají drive a takovou tu nespoutanost, kterou mám na tomhle stylu tolik rád. Navíc se celým albem prolíná taková zvláštní chladná temnota, kterou lze vystopovat právě ve vesmíru. Co se týká zvuku, obalu a celkového provedení, tak není nutné diskutovat. Vše je v absolutním pořádku. Posluchač tak dostane pořádně natlakované album, které neomrzí ani po nějakém čase. I po mnoha společných setkáních je stále co objevovat. Novinka je neklidnou, tvrdou nahrávkou. Není ale tolik uhlazená a plastová, jak tomu v současné době často bývá. Mám to takhle rád, pořád od hudby chci, abych věděl, že ji hrají lidé a ne stroje. I když je prostým faktem, že tahle smečka zrovna nějaký zabijácký stroj z budoucnosti připomíná. Zároveň jej ale stále ovládají mistři ve svém oboru. RETROMORPHOSIS zkrátka a dobře nahráli desku, která nejen že se povedla po všech stránkách, ale navíc má v sobě ještě něco navíc. Takový ten pradávný vztek, touhu ničit. A to se samozřejmě počítá. Ve výsledku je novinka originálním a dobře zapamatovatelným materiálem, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Stalo se to během několika okamžiků. Přivítali jsme návštěvu z vesmíru s úsměvem. Ukázali jsme jim svoji dobrou tvář, což bylo divné, protože jsme už spoustu let válčili mezi sebou. Neznali jsme slitování. Nic neodpověděli. Začali rovnou útočit. Surový, zničující technický death metal s krvavě temnou, podmanivou atmosférou! Zlo přichází z vesmíru i z našeho podvědomí! 


Asphyx says:

It happened in a matter of moments. We welcomed the visitor from outer space with a smile. We showed them our good face, which was strange because we've been at war with each other for years. We knew no mercy. They didn't say anything back. They just started attacking. Exterminating us, dissecting our bodies. The atmosphere was very much like an old sci-fi horror movie. And it also reminded me of the mood that hovers around me when I listen to the debut album of technical death metallers RETROMORPHOSIS.

It's a band based in Sweden and also a pack that is made up of all experienced musicians. I'm sure you know something about bands like SPAWN OF POSSESSION, ODIOUS MORTEM, ESCHATON, ABHORRENT and many others that the gentlemen have been in. The result of their collaboration is an album that is built on old progressive death metal foundations. Then a lot of new, interesting and fresh elements are added. 


Every day I am convinced that the human race is cursed long ago, perhaps we really are just a blind evolutionary branch that will one day be destroyed by aliens. But until that happens, I will continue to listen to the album "Psalmus Mortis" with gusto. I like the band's approach. They don't try to push the envelope. There are a lot of riffs, they are complicated, but at the same time they have drive and that wildness that I like so much about this style. Plus, there's a strange cold darkness that runs through the whole album, which can be traced in space. As for the sound, the cover and the overall performance, there is no need to discuss. Everything is absolutely fine. The listener gets a properly pressurized album that doesn't get tired even after some time. Even after many sessions together there is still a lot to discover. The new album is a restless, hard recording. But it's not as slick and plastic as it often is these days. I like it that way, I still want to know from music that it's played by people and not machines. Even if it's a simple fact that this pack is reminiscent of some killer machine from the future. But at the same time, it's still controlled by masters of their craft. In short, RETROMORPHOSIS have recorded a record that not only succeeds in every aspect, but also has something extra. That ancient rage, the desire to destroy. And that counts, of course. As a result, the novelty is an original and memorable material, I'll sign it with my own blood. It happened in a matter of moments. We welcomed the visitor from outer space with a smile. We showed them our good face, which was strange because we had been at war with each other for many years. We knew no mercy. They didn't say anything back. They just started attacking. Raw, devastating technical death metal with a bloody dark, captivating atmosphere! Evil comes from the universe and from our subconscious!


Tracklist:
01. Obscure Exordium 
02. Vanished 
03. Aunt Christie's Will 
04. Never to Awake 
05. The Tree 
06. Retromorphosis 
07. Machine 
08. Exalted Splendour

Recording Studio: Pama Studios, Sharkbite Studios

Produced, mixed, mastered and engineered by: Magnus Sedenberg

Recording Line-Up:
Dennis Röndum
Jonas Bryssling
Christian Muenzner
Erlend Caspersen
KC Howard

Cover Artwork Artist: Arif Septian (Posiondust)



KNIŽNÍ TIPY - Případ G - Håkan Nesser (2019)


Případ G - Håkan Nesser
2019, MOBA (Moravská bastei)

Nikdy jsem nepochopil holky, co se neustále zamilovávají do grázlů. Pár jsme jich na základní škole měli. Pamatuji si sraz po mnoha letech, kdy jsme se sešli v poměrně hojném počtu. Osudy byly vskutku zajímavé. Ti, se kterými jsem se bavil ve třídě, dopadli víceméně dobře. Zajímavá zaměstnání, u některých dívek jsem byl překvapený, jaký jsou z nich krásný ženský. Bylo jich ale několik, co se třeba třikrát rozvedly, manželé je mlátili a teď seděli ve vězení. Opakovaly stále dokola stejnou chybu. A hlavně, s každým magorem, co potkaly, měly dítě. Když jsem četl knihu Případ G, hodně často jsem nad tím přemýšlel. Pár grázlů, jako v knize, jsem měli také. Jeden se prodával do gay porna, měl problémy s drogama. Další padl až na dno a ožralý se vyboural v zatáčce. Jakoby měli skoro všichni svoje osudy dávno přeurčené, podle toho, z jakých byli poměrů, jaké měli rodiče. O jednom, co se stal členem místní mafie se říkalo, že dokonce někoho zavraždil, ale ten s námi byl jen chvilku. Ten nám na sraz samozřejmě nepřišel.

Inspektor Van Veeteren si bere případ velmi osobně. Není divu, v mládí byl svědkem šikany. U nás bylo jen několik pokusů. Já býval šprt s brýlemi a mimo hlášek o slepýších a brejlounech, si na mě nikdo moc nic nedovolili. Byl tu ale jeden, co mě zesměšňoval, dělal mi naschvály. Začal jsem kvůli němu cvičit a o jedné přestávce jsem si to s ním šel vyřídit. Držel jsem ho přes hodinu v kravatě. Ostatní šli na oběd a já si roztrhl ruku o sklo knihovny. Když se spolužáci vrátili, bylo pod námi docela dost krve. Vypadalo to, že jsem ho totálně rozsekal. Řval jsem na něj, ať mě nechá v klidu číst a žít. Nechal. Po letech se potom oběsil, protože jeho otec byl násilník a povídalo se, že i pedofil. Jsou to někdy hrozné osudy, to vám povím. Håkan Nesser je můj hodně oblíbený autor. Nejen, že dokáže perfektně vykreslit jednotlivé postavy, jejich chování, ale umí vytáhnout na povrch temnotu. A samozřejmě, vtáhnout do děje.

V knize je i soukromý detektiv, kterého si oběť objednala. Zkrachovalec, jak má být. Tuhle sérii doporučuji zkompletovat. Stojí rozhodně za to. Pokud má být, jestli jsem do dobře pochopil, tohle poslední díl, tak si lepší závěr nedovedu představit. Vše odsýpalo, bylo propracované, ohlodané na kost. Taková ta severská detektivka, s jasným a zřetelným motivem. S tahem na branku, chcete-li. Každý z nás měl určitě ve třídě (pokud jste tedy neabsolvovali výběrovou placenou školu, ve které vás odtrhli od reality) měl ve třídě svého G. Možná nebyl takový hajzl, možná byl ještě horší. Je to zajímavé, jak se u některých dětí pozná, že rostou pro šibenici. Van Veeteren si je naprosto jistý, že svoji manželku zavraždil on. Jenže tenkrát nebylo tolik důkazů. Nějak to vyšumělo. Vrtá mu to v hlavě, nenechá spát. Za spravedlnost se musí bojovat. Hele, chtěli byste být před důchodem také v antikvariátu? Sním o tom už hodně dlouho. Håkan Nesser byl pro mě vždy autor, který uměl do svých knih propašovat i úctu k životu. Jeho náhled na svět i filozofické úvahy jsou pro mě jakousi nadstavbou, jasným a pro mě osobně skvělým poznávacím znamením tohoto spisovatele. 

Byl to zvláštní víkend. Maloval jsem koupelnu a bojoval s lehkou plísní. Museli jsme několikrát čekat, až nám zaschne malba a nechtělo se mi převlékat. Sedával jsem v křesle přikrytém igelitem, abych nic neušpinil. Nechtělo se mi dělat cokoliv jiného. A četl jsem si. Škrábal jsem starou barvu, protahoval si bolavé svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Další den, když jsem knihu dočítal, jsme museli ven. Diskuze v lesích, o bývalých spolužácích, o jejich osudech, o podivných situacích, se sama nabízela. Vrátili jsme se a po několika hodinách předávám Případ G své manželce. Poslušně hlásím, dočteno. Jsem moc zvědavý, co ona na to. Malování koupelny se příliš nepovedlo. Nejsem profík a asi jej budeme muset objednat. Na něco mé síly již nestačí. Nevadí, hlavní je bojovat, stejně jako Van Veeteren. Mám rád knihy, ve kterých jsou starší vyšetřovatelé. Tak nějak jim rozumím čím dál tím víc. 

Minulost se spojí se současností a pokračujeme dál. Jak to celé dopadne? To vám samozřejmě neprozradím. Nezbývá, než napsat, že se celá série nebývale povedla. Už teď vím, že se mi bude trošku stýskat. Netřeba ale věšet hlavu, je tu ještě Gunnar Barbarotti. Jsem zvědavý, jestli ještě nějaký sraz se základkou mít budeme. Rád bych, koneckonců, je to kus mého života. Jsem moc rád, že jsme ve třídě žádného G. neměli. Někteří k němu měli hodně nakročeno, ale nikdo nebyl takový hajzl. Nebo ano? Děkuji vám za pozornost a držte se. Přeji hezký den a vlastně už i víkend. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Komisař Van Veeteren má za sebou dlouhou a úspěšnou kariéru u maardamské kriminálky. Jen jediný případ se mu nepodařilo vyřešit – případ G. Před patnácti lety byla nalezena mrtvá žena na dně vypuštěného bazénu. Van Veeteren ví, že její smrt má na svědomí G., jeho nenáviděný bývalý spolužák, ale nemůže to dokázat. Nyní je již v důchodu a dávný případ mu stále nedává spát. Náhle se však cosi stane a svitne naděje, že k rozluštění záhady přece jen dojde..


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 27. února 2025

Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Carnage Gathers (2025)


GRAVE INFESTATION - Carnage Gathers
CD 2025, Invictus Productions, Dark Descent Records

for english please scroll down

Opakovalo se to se smrtelnou pravidelností. Sněť se stále vracela. Nejdříve vždycky pocítil zvláštní tlak i neklid v vnitřnostech. Nemohl spát a budil se do temné noci. Přízraky vstoupily do jeho děsivých snů. Na smrt jsi nakonec vždycky sám, šeptali mu jeho vlastní démoni. Umíral a znovu se rodil, uzavřený v nekonečném koloběhu života. Do mozku se mu dostali červi a dávno už nevěděl, co je pravda a co lež. Zahalen do krvavé mlhy vstoupil na onen svět.

Když poslouchám nové album kanadských tmářů GRAVE INFESTATION, tak se cítím úplně jako hrdina dnešního příběhu. Mrtvý a tak trošku ještě živý. Nakažený nějakou hodně krutou a bolestivou chorobou. Přesně takový dojem na mě dělá i letošní nové album "Carnage Gathers". Mokvá a žhne, pálí i chladí, stejně jako sněť v mých vnitřnostech. 


GRAVE INFESTATION na to jdou postaru, syrově, morbidně a hlavně velmi uvěřitelně. Každá skladba je opusem ze záhrobí, neklidnou mantrou, temným obřadem se stylu třeba takových AUTOPSY, NIHILIST, ABHORRENCE, GRAVE, BOLT THROWER, SLAUGHTER, REPULSION. Samozřejmě, Kanaďané sice stavějí na tradičních, klasických základech, ale také přidávají velké množství svých nápadů a invence. Nadále rozvíjejí základní myšlenky opravdové smrti a dělají to velmi zkušeně a profesionálně. Skladby vám shnijí v rukou, rozpadnou se v prach, stanou se krutým mementem. Líbí se mi zvuk, pod kterým je podepsán mistr Greg Wilkinson, na něj je vždy spolehnutí. Dostanete pořádnou porci shnilého, mokvajícího a zkaženého masa. Povedl se i obal (Misanthropic-Art), na kterém je jeskyně, ve které musela být tahle deska nahrávána. Hluboko v podzemí, mezi dlouhými stíny. Nové album je takovou velmi děsivou a ošklivou ozvěnou ze záhrobí. Zprávou z onoho světa, která je plná rouhání, obrácených modliteb i hnisavého svědectví. Až zase jednou půjdeš navštívit svůj vlastní hrob, vzpomeň si na má slova. Smrt má, jak je všeobecně známo, nekonečné množství podob. Tu, kterou nám přinášejí GRAVE INFESTATION, je hnusná a ošklivá, smradlavá a mrazivá. Už jste se někdy dívali do očí nedávno zemřelého? Tak ani nemusíte, nové album "Carnage Gathers" vám zprostředkuje úplně stejné pocity. Jedná se hudbu ze starých márnic, o prokleté poselství nekonečného utrpení. Opakovalo se to se smrtelnou pravidelností. Sněť se stále vracela. Nejdříve jsem vždycky pocítil zvláštní tlak i neklid ve vnitřnostech. Nemohl jsem spát a budil jsem se do temné noci. Přízraky vstoupily do mých děsivých snů. Hnilobou nasáklý, mokvající death metal ze starých temných jeskyní! Surové ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

It repeated with deadly regularity. The anthrax kept coming back. At first he always felt a strange pressure and uneasiness in his bowels. He couldn't sleep and woke up to a dark night. Phantoms entered his frightening dreams. You're always alone to die in the end, his own demons whispered to him. He was dying and being reborn, locked in an endless cycle of life. Worms had gotten into his brain and he no longer knew what was true and what was false. Shrouded in a bloody mist, he entered the other world.

Listening to the new album by Canadian darkies GRAVE INFESTATION, I feel like the hero of today's story. Dead and still a little bit alive. Infected with some very cruel and painful disease. That's exactly the impression that this year's new album "Carnage Gathers" makes on me. Wet and burning, burning and cooling, just like the anthrax in my guts. 

GRAVE INFESTATION do it the old-fashioned way, raw, morbid and above all very believable. Each song is an opus from the beyond, a restless mantra, a dark ritual in the style of AUTOPSY, NIHILIST, ABHORRENCE, GRAVE, BOLT THROWER, SLAUGHTER, REPULSION. Of course, the Canadians do build on traditional, classic foundations, but they also add a great deal of their own ideas and inventiveness. They continue to develop the basic ideas of true death and do it in a very skilled and professional manner. The songs will rot in your hands, crumble into dust, and become a cruel memento. I like the sound that mastermind Greg Wilkinson has signed off on, he's always reliable. You'll get a good helping of rotten, soggy, rotten meat. The cover art (Misanthropic-Art) is great too, featuring the cave this record must have been recorded in. Deep underground, among the long shadows. The new album is such a very creepy and ugly echo from beyond the grave. A message from the other world, full of blasphemy, converted prayers and festering testimony. When you go to visit your own grave again, remember my words. Death, as is well known, takes an infinite number of forms. The one brought to us by GRAVE INFESTATION is ugly and nasty, smelly and chilling. Have you ever looked into the eyes of the recently deceased? You don't have to, the new album "Carnage Gathers" will convey the same feelings. This is music from the old morgues, a cursed message of endless suffering. It was repeated with deadly regularity. The anthrax kept coming back. At first I always felt a strange pressure and uneasiness in my bowels. I couldn't sleep and woke up to a dark night. Phantoms entered my terrifying dreams. Rotting, oozing death metal from the old dark caves! Raw echoes from the other world! 


Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Persecution Of The Living (2022):

Recenze/review - HIRAX - Faster Than Death (2025)


HIRAX - Faster Than Death
CD 2025, Armageddon Label, Doomentia Records

for english please scroll down

Je to pořád dokola. Chudí nemají žádná práva, svět se točí stále stejně. Přetvářka a klam, války a bolest, krásné reklamy, život a smrt. Na thrash metalu se mi vždycky líbila taková ta rebelie, odpor ke zkaženým hodnotám. Kdysi dávno, v dobách mého mládí jsem objevil na jedné burze s kazetami kapelu HIRAX. Byl jsem hodně překvapený, že má na svém kontě již několik nahrávek. Postupně jsem si všechny sehnal a založil jsem si sbírku poctivého thrash metalu. HIRAX stále hrají, vydávají nová alba. Pořád mají ve svém středu legendárního zpěváka Katona W. de Pena. Ten je také hlavním poznávacím znamením téhle smečky.

Nebudu vás dále unavovat výletem do starých dobrých časů. Takhle legendární kapela má na svém kontě samozřejmě spoustu dobrých i horších nahrávek. Letos se pánové vrátili ve velkém stylu a působí jako politi mrtvou vodou. Je to jízda od začátku do konce. Opravdu si připadám, jako bych v post apokalyptickém světě řídil auto, které je na stylovém obalu. Jsem tak trošku Šíleným Maxem. A z reproduktorů si pouštím pořádně nahlas "Faster Than Death". Kolem nás hoří celý svět! 


Staří fanoušci jako já ocení uvěřitelnost a sílu, kterou v sobě stále tahle smečka má. Mladí se obléknou, jako jsme se kdysi oblékali my a vyrazí s kazeťákem do ulic. Nebo ne? Doba se změnila, sociální sítě a lidská hloupost všechno zkurvili, jenom HIRAX zůstávají. Stále silní, ostří, s perfektním zvukem, s nápady, jak vystřiženými z thrash heavy metalového pravěku. Tahle smečka na to má nárok a narovinu - všichni to po nich chceme a kdyby změnili směr, do smrti bychom jim to neodpustili. Jasně, že HIRAX znějí jako HIRAX. Zaplať Satan za to. Potřebuji alespoň nějaký pevný bod ve vesmíru, kapely, na které je spolehnutí. Skladby řežou, pálí, mají v sobě velké množství nakumulované energie a tlaku. Co chceš víc, kámo? Já jsem spokojený i když je jasné, že v mém případě působí určitě i nostalgie. Necelých 22 minut hrubozrnného, divokého thrash metalu, s parádním ostrým zvukem, s obalem, který ve mě evokuje spoustu vzpomínek. Co si víc přát? Snad jenom, aby tahle legenda přijela i k nám do města a pořádně nám nakopala zadky. Stále ještě někdy udělám tu chybu, že se podívám na zprávy, pořád mě to nedá a věřím lidem. Když ale vidím ty zástupy hloupých, pochodujících jak ovce na porážku, mám sto chutí jim pustit tuhle desku přímo do ksichtu. Probuďte se! Na "Faster Than Death" naleznete to nejlepší, co tahle kapela umí. Možná jsme odsouzeni k pomalé dlouhé smrti. Než se tak ale stane, budu podobná alba stále poslouchat a podporovat. Hoří totiž jasným plamenem, jsou opravdová, upřímná, syrová. Jako život samotný. Thrash speed metalová jízda spáleným světem! Ostré, nekompromisní, divoké album, u kterého vypustíte duši z těla! 


Asphyx says:

It goes on and on. The poor have no rights, the world keeps spinning the same way. Pretence and deceit, wars and pain, beautiful advertisements, life and death. What I always liked about thrash metal was the rebellion, the resistance to corrupt values. A long time ago, in the days of my youth, I discovered a band called HIRAX at a tape exchange. I was very surprised to find that they already had several records to their credit. Gradually I got all of them and started a collection of honest thrash metal. HIRAX are still playing, releasing new albums. They still have the legendary singer Cato W. de Pena in their midst. He is also the main trademark of this pack.

I won't bore you further with a trip to the good old days. Of course, a band this legendary has a lot of good and worse recordings to its credit. This year the gentlemen are back in style and look like a dead water politician. It's a ride from start to finish. I really do feel like I'm driving a car in a post apocalyptic world that's on a stylish cover. I'm a bit of a Mad Max. And I'm blasting "Faster Than Death" out of the speakers really loud. The whole world is on fire around us! 


Old fans like me will appreciate the believability and strength this pack still has. The young will dress like we used to and hit the streets with a tape recorder. Don't they? Times have changed, social networks and human stupidity have fucked everything up, only HIRAX remain. Still strong, sharp, with a perfect sound, with ideas cut out of thrash heavy metal lore. This pack has it coming and let's face it - we all want them to, and if they changed direction, we wouldn't forgive them for the rest of our lives. Of course HIRAX sound like HIRAX. Pay Satan for that. I need at least some fixed point in the universe, bands that can be counted on. The songs cut, they burn, they have a lot of accumulated energy and pressure. What more do you want, buddy? I'm happy, although it's clear that nostalgia is definitely at work in my case. Less than 22 minutes of coarse-grained, ferocious thrash metal, with a cool, sharp sound, and a cover that evokes a lot of memories in me. What more could you ask for? Only that this legend comes to our town and kicks our asses. I still sometimes make the mistake of looking at the news, I still don't give a shit and trust people. But when I see those crowds of stupid, marching like sheep to the slaughter, I feel like dropping this record right in their faces. Wake up! "Faster Than Death" is the best this band has to offer. Maybe we're doomed to a slow, long death. But until that happens, I'll keep listening to and supporting albums like this. Because they burn with a bright flame, they are real, honest, raw. Like life itself. A thrash speed metal ride through a burnt world! Sharp, uncompromising, ferocious album that will make you let your soul out!

středa 26. února 2025

Recenze/review - FRIGHTFUL - What Lies Ahead (2025)


FRIGHTFUL - What Lies Ahead
CD 2025, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Mrtví se vrátili, aby nám podali zprávu o záhrobí. Bez masa, bez tváří, šeptají zlá slova o nenávisti. Lhali nám, celý život nám lhali. Žádné rozhřešení neexistuje. Jenom temnota, zlo a nekonečná bolest. Povstali z hrobů, aby se pomstili za všechna příkoří, která na nich byla spáchána. Ponížení, prokletí, znásilnění. Jako první přijdou na řadu kostely, ty špinavé chrámy plné lží a přetvářky. Jdu s davem, obracím kříže směrem dolů. Konečně mezi černými mraky probleskla pravda. 

Polské maniaky FRIGHTFUL sleduji již od jejich počátků. Vždy se mi líbil surový přístup kapely k hudbě a také temná a krvavá, chladná atmosféra, kterou jsou schopni vytvořit. Nové album "What Lies Ahead" je divokou jízdou od začátku do konce. Je také cestou, která směřuje rovnou do pekla. 


Jedná se o jedovatý koktejl, umíchaný ze starého death metalu a thrashe. Když jej vypijete, zemřete v nekonečných křečích. Přejdete na druhou stranu, na onen svět a budete tam zvěstovat veškeré zlo a hnus, který jste viděli během svého života. Skladby jsou napsány velmi návykově, mají v sobě potřebný drive i sílu. Dovedu si představit malý undergroundový klub, nejlépe v rodném Gdaňsku, ze kterého kapela pochází. Z pódia ztéká temná energie, nahrubo nasekaná nenávist a vztek, otištěné do ostrých riffů, chorobného vokálu i drtivých bicích. Přesně takhle to mám rád i já, starý metalový pes. Šel bych do mosh-pitu, na to přísahám. Líbí se mi, jakým způsobem je album "What Lies Ahead" zvukově ošetřeno. Sound je masivní, dobře čitelný a má v sobě takovou tu starou poctivou patinu. Zajímavý je i obal, pod kterým je podepsán mistr Belial NecroArts. Zkrátka a dobře, kapela si dala velký pozor na formální věci a odvedla velmi dobrou práci. Vy se tak můžete soustředit na hudbou samotnou, která je ostrá jako břitva, mokvající jako hluboké černé močály, bolestivá, jako žiletky, kterými vám někdo zlý pořeže obličej. Zajímavé jsou i texty, které rozhodně stojí za bližší prostudování. Pro mě osobně je potom také důležitá i určitá upřímnost, opravdovost, uvěřitelnost. FRIGHTFUL nahráli desku, která vás roztrhá na kusy. Je propracovaná, rychlá a nepostrádá v sobě takový ten pradávný, těžko definovatelný heavy efekt. Doporučuji poslouchat pořádně nahlas. Mrtví se vrátili, aby nám podali zprávu o záhrobí. Bez masa, bez tváří, šeptají zlá slova o nenávisti. Lhali nám, celý život nám lhali. Je na čase, abyste konečně slyšeli pravdu. Temná, ostrá, surová death thrash metalová jízda, směřující přímo do pekla! Budete roztrháni na kusy, prokleti a rozemleti na prach! 


Asphyx says:

The dead have returned to give us a report on the afterlife. Fleshless, faceless, whispering evil words of hate. They lied to us, they lied to us all our lives. There is no absolution. Only darkness, evil and endless pain. They rose from their graves to avenge all the wrongs done to them. The humiliation, the curse, the rape. The churches will be the first to go, those dirty temples full of lies and pretence. I walk with the crowd, turning the crosses downwards. At last, the truth flashes through the black clouds.

I've been following the Polish FRIGHTFUL maniacs since their early days. I've always liked the band's raw approach to music and also the dark and bloody, cold atmosphere they are able to create. The new album "What Lies Ahead" is a wild ride from start to finish. It is also a journey that goes straight to hell.


It is a poisonous cocktail, mixed from old death metal and thrash. If you drink it, you'll die in endless convulsions. You will cross over to the other side, to the other world, and you will herald all the evil and ugliness you have seen in your lifetime. The songs are written in a very addictive way, with the necessary drive and power. I imagine a small underground club, preferably in the band's hometown of Gdansk. Dark energy, coarsely chopped hatred and anger flowing from the stage, imprinted in sharp riffs, morbid vocals and crushing drums. That's just the way I like it too, old metal dog. I'd go mosh-pit, I swear it. I like the way "What Lies Ahead" is sonically treated. The sound is massive, easy to hear and has that old honest patina to it. The cover artwork is interesting as well, signed by the mastermind Belial NecroArts. All in all, the band has taken great care with the formal stuff and done a very good job. This way you can concentrate on the music itself, which is razor-sharp, swamping like deep black swamps, painful, like razor blades that someone evil will cut your face with. The lyrics are also interesting and definitely worth a closer look. Then, for me personally, a certain honesty, truthfulness, believability is also important. FRIGHTFUL have recorded a record that will tear you apart. It's sophisticated, fast and doesn't lack that ancient, hard to define heavy effect. I recommend listening to it really loud. The dead have returned to give us a message about the afterlife. Fleshless, faceless, whispering evil words of hate. They lied to us, they lied to us all our lives. It's time you finally heard the truth. A dark, edgy, raw death thrash metal ride, heading straight to hell! You will be torn apart, cursed and ground to dust!


Recenze/review - FRIGHTFUL - Spectral Creator (2021):


tracklist:
01. Cloaked By Nothingness 
02. Disincarnate Sower 
03. What Lies Ahead 
04. No Fear 
05. Into The Phantom Hearts 
06. Farewell 
07. Cathedrals Of Creation 
08. Inexplicable

band:

Recenze/review - NECRODEATH - Arimortis (2025)


NECRODEATH - Arimortis
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Někdy mívám děsivé sny o tom, jak se procházím mezi troskami našeho města. Spálená země, mrtvoly v ulicích, krev a nenávist. Žádné zpomalené záběry z války, žádné pečlivě nafocené snímky. Naopak, jenom smrad, bolest a utrpení. Ležím v zákopech a slyším samotnou Smrt, jak chodí kolem mě. V rukou mám zbraň z pečlivě ukované oceli. Je přes čtyřicet let stará, stejně jako italští maniaci NECRODEATH. Kapela, která používá úplně stejně zbraně jako já. Surový death metal, temný black metal i ostrý thrash. Další album v řadě, stále zahrané s velkou silou a nadšením.

Žádná válka nejde v závěru vyhrát, přesto si myslím, že lze italské bardy hrdě nazývat legendou. Jestliže jsou někteří jejich spolubojovníci dávno už jen svým bývalým stínem, NECRODEATH stále řežou tou správnou stranou nože. Důkazem budiž nové album "Arimortis", které je ostré jako břitva. 


Je to stále neutuchající schopnost napsat dobrou skladbu, je to vždy vynikající zvuk, jsou to zajímavé nápady, ale i pokaždé podmanivá atmosféra - tohle všechno mám na NECRODEATH rád. Navíc, a na to se občas zapomíná, se nové songy opravdu velmi dobře poslouchají. Stačilo několik společných setkání a pamatuji si jednotlivé motivy, pochmurné pasáže i nakumulovaný vztek, který je riffech i vokálu obsažen. Jasně, je to stále hudba, kterou všichni známe, lze v ní vystopovat odkazy třeba takových SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, ale to se mi právě líbí. Italové měli vždy svůj jasný a nezaměnitelný rukopis, výraz. Dokáží být ostří a nekompromisní, ale nezapomínají ani na chlad a temnotu. Změny tempa, různé melodické linky, zpěvák musí snídat hřebíky, tohle všechno tvoří dohromady celek, který musí vyhovovat nejen všem starým metalovým psům, ale i každému, kdo má rád poctivou a upřímnou muziku zahranou od srdce. Je vám asi jasné, že jsem fanoušek kapely od jejich počátků a jako takový musím smeknout a poklonit se až k zemi. Zachovat si i po tolika letech drive, sílu, schopnost zabíjet hudbou, je úctyhodné."Arimortis" je nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Jsou v ní obsaženy jen ty nejkvalitnější ingredience. Svět kolem nás hoří a na NECRODEATH je stále spolehnutí. Někdy mívám děsivé sny o tom, jak se procházím mezi troskami našeho města. Spálená země, mrtvoly v ulicích, krev a nenávist. Žádné zpomalené záběry z války, žádné pečlivě nafocené snímky. Naopak, jenom smrad, bolest a utrpení. Ležím v zákopech a slyším samotnou Smrt, jak chodí kolem mě. Black thrash death metal ukovaný z té nekvalitnější oceli! Surový, temný útok, po kterém zůstává jenom spálená země! 


Asphyx says:

Sometimes I have terrifying dreams of walking among the ruins of our city. Scorched earth, dead bodies in the streets, blood and hatred. No slow motion shots of the war, no carefully shot images. On the contrary, only the stench, the pain and the suffering. I'm lying in the trenches and I can hear Death himself walking around me. In my hands is a weapon of carefully forged steel. It's over forty years old, just like the Italian maniacs NECRODEATH. A band that uses the same weapons as I do. Raw death metal, dark black metal, sharp thrash. Another album in a row, still played with great power and enthusiasm.

No war can be won in the end, yet I think we can proudly call the Italian bards a legend. If some of their comrades-in-arms have long been a shadow of their former selves, NECRODEATH still cut with the right side of the knife. The proof is the razor-sharp new album "Arimortis"


It's the ever-elusive ability to write a good song, it's the always excellent sound, it's the interesting ideas, and it's the captivating atmosphere every time - all of these things I love about NECRODEATH. Plus, and this is sometimes forgotten, the new songs are really very easy to listen to. Just a few sessions together and I remember the individual motifs, the somber passages and the accumulated anger that is contained in the riffs and vocals. Sure, it's still the music we all know, you can trace in it references to the likes of SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, but that's what I like. The Italians have always had their clear and unmistakable signature, expression. They can be sharp and uncompromising, but they don't forget the coldness and darkness. Changes of tempo, different melodic lines, the singer has to eat nails, all this makes together a whole that must suit not only all old metal dogs, but also anyone who likes honest and sincere music played from the heart. It's probably obvious to you that I've been a fan of the band since their early days, and as such I have to bow my head and take a bow all the way down. To retain the drive, the power, the ability to kill with music after so many years is impressive. "Arimortis" is a record that succeeds in every aspect. It contains only the finest ingredients. The world around us is on fire and NECRODEATH can still be relied upon. Sometimes I have scary dreams about walking among the ruins of our city. Scorched earth, dead bodies in the streets, blood and hatred. No slow motion shots of the war, no carefully shot images. On the contrary, only the stench, the pain and the suffering. I'm lying in the trenches and I can hear Death himself walking around me. Black thrash death metal forged from the lowest quality steel! A raw, dark attack that leaves nothing but scorched earth!





tracklist:
01. Storytellers Of Lies
02. New God
03. Necrosadist
04. Arimortis
05. Near-Death Experience
06. Alien
07. No More Regrets
08. μετεμψύχωσις (Part Two)
09. Hangover

band:
Peso - Drums
Flegias - Vocals
Pier Gonella - Guitars
GL - Bass


http://www.youtube.com/channel/UCnyWQ5NH0zMK7q7eh9pzTDA

TWITTER