DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 25. března 2025

Interview - INBORN SUFFERING - Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life!


Interview with doom death metal band from France - INBORN SUFFERING.

Answers by Emmanuel Ribeiro (bass), thank you!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! It's been a while since I received your new album "Pale Grey Monochrome" for review. And you immediately made it to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new release was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Wordless Hope"?

Hello, thank you for giving us the opportunity to answer these cool questions!
PGM differs from the previous albums due to, at least, three things:
The first one, the album was made as a sort of therapy. It talks a lot about my personal experiences during the past five years. I have written almost all the lyrics and the main theme of the album.

Secondly, Laurent wrote almost all the music for the first time. He had a lot of ideas and wanted to try doing melodic doom death songs. The music and his amazing voice fit perfectly with the lyrics. Stephane was busy with his other band, Fractal Gates, so after finishing his duty with them, he started writing the music and the lyrics of ‘The Oak’, talking about his own experiences and doing a lot of arrangements and all the keyboards on the album.

The last thing was that we have not played together for more than a decade and it was a long distance composition, really different than doing rehearsals and searching for inspiration together.”


Let's go back in history a bit. INBORN SUFFERING was formed in 2020 in Paris. Then (in 2012) you went on hiatus for ten years and came back in 2022. It's not easy to start again nowadays. Or did you not stop your activity? Why haven't you been heard from?

Wow…2002, that was a long, long time ago. It was not easy to restart the music now. After rereleasing the demo we talked about doing a ‘one more thing’ song, because we went on hiatus with a lot of anger and animosity towards each other. All activity with Inborn Suffering was completely stopped in 2012.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Olmo Lipani (Déhà). We all know his work. I'd be interested to know how you collaborated, how you got together and why him? With what feelings did you leave the studio?

The recording was actually done by Stephane at home, with the mix and the mastering by Déhá, I wanted Déhá because he has helped me a lot to keep my mind out of the water during the last years. And not only with this music, we talked a lot too.

He is singing too on ‘From Lowering Tides’. Laurent had already worked with him with Mourning Dawn and he does an amazing job.


When I look at the cover, it makes me a bit uncomfortable in a way. I like it, but there's a strange uneasiness to it. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif? What exactly is it supposed to express and how does it relate to the music?

The artist is Franck Besançon, he specialises in horror art. He’s a good friend of Stephane and he has worked on Silent Hill: Townfall, one of the next games in the Silent Hill franchise.

You can see bodies trying to find light but there is always someone pushing you down into the dark. It’s a great representation of depression, but also of the world nowadays. He has done an amazing job.

The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them? Who is their author? And what are they about on the new album?

I am the author of all the lyrics except ‘The Oak’. All the themes of the album talk about depression and especially about my own experience over the last few years. So inspiration was simple…just picking fragments of my life.


For the new song "The Oak" you have such a melancholic, very captivating and well shot video. Who is its author and how did he manage to combine the images with interesting and for me almost personal lyrics so beautifully?

Stephane did everything for ‚The Oak‘; the song, the lyrics, the clip. It’s all made with free images and it‘s a concept song talking about his own experience. He wanted the listener focus on the music instead of the lyrics - like reading the music and listening to the lyrics. I like to call it an upside down song. Probably the darkest thing we have done. The main singer is Fred from Wordless Hope

Is French nature influencing you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy, light progression into your songs. A lot of times I took the album to the woods in my country, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the north.

Not for the lyrics, maybe more the sadness of the city we are living. Laurent lives in the south of France and he travels a lot. I think Nature is more an inspiration for him.

Paris has always been a centre of culture. But what about doom metal? It's not exactly a style that the crowds go to. At least that's the case here in the Czech Republic. Do you play with other doom metal bands or do you play more with bands from other styles? I think doom metal is a discipline that requires a different approach than, say, thrash or death metal. Do you tend to perform only at doom festivals or do you play with "everyone"?

We have a great doom scene here, starting with Hangman’s Chair.

We have played with a lot of bands over the years, especially doom metal bands. We don’t play anymore but we have played with Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric and Pantheist to name a few.


How do you perceive your scene in general? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are solidly attended. Plus, I feel like the younger fans are already listening to something a bit different. Do you also go to concerts as a fan? Do you follow the scene in Paris?

We have a lot of really good black metal bands in France, some doom or death bands and a lot of renowned labels like Les Acteurs de L’ombre, Season of Mist etc…

Younger fans here tend to listen a lot to things like deathcore.

I don’t go to a lot of concerts now, but last month I went to Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Three great French black metal bands.

Personally, I find "Pale Grey Monochrome" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

I really don’t know if the band will continue doing things . We were expected to do one song, we have made an album. There are no plans. I think Laurent will keep playing with Mourning Dawn but he doesn’t really have time anymore for Inborn Suffering for the moment. We have no plans with new songs or live events.

 

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

I got into music with bands like New Order and A-ha - I’m a huge fan of A-ha!

My first gig as fan was Paradise Lost in 1995 and my first gig as a musician was in 2005 or 2006.

As for a wild experience, there was a gig in Belgium. The organiser told us one hour before we were due to play that he didn’t have the money to pay us. We played anyway because we were there and people were waiting for us. It was a good gig with My Lament.

I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Music is a way of life. I find peace listening to music. I listen to music all the time. There is are so many emotions you can find only in music

What is INBORN SUFFERING planning in the near future?

We have no plans for the moment.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new song "Pale Grey Monochrome" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Thank you.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INBORN SUFFERING - Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Francie - INBORN SUFFERING.

Odpovídal Emmanuel Ribeiro (basa), děkujeme!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! Je to už nějaký čas, co jsem dostal vaše nové letošní album „Pale Grey Monochrome“ na recenzi. A ihned jste se dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Wordless Hope“?

Dobrý den, děkujeme za možnost odpovědět na tyto zajímavé otázky!
PGM se od předchozích alb liší minimálně třemi věcmi:
První je, že album vzniklo jako určitý druh terapie. Hodně se na něm mluví o mých osobních zkušenostech z posledních pěti let. Téměř všechny texty a hlavní téma alba jsem napsal já.

Za druhé, Laurent napsal poprvé téměř celou hudbu. Měl spoustu nápadů a chtěl zkusit dělat melodické doom deathové písně. Hudba a jeho úžasný hlas se k textům skvěle hodily. Stephane byl zaneprázdněn svou druhou kapelou Fractal Gates, takže poté, co s nimi skončil své povinnosti, začal psát hudbu a texty pro ‚The Oak‘, mluvil o svých vlastních zkušenostech a dělal spoustu aranží a všechny klávesy na albu.

Poslední věcí bylo, že jsme spolu nehráli více než deset let a bylo to skládání na dálku, opravdu jiné než společné zkoušení a hledání inspirace.


Pojďme trošku do historie. INBORN SUFFERING vznikli v roce 2020 v Paříži. Potom jste (v roce 2012) se na deset let odmlčeli a vrátili jste se až v roce 2022. V dnešní době není lehké začínat znovu. Nebo jste nepřerušili činnost? Proč o vás vlastně nebylo slyšet?

Páni... 2002, to už je hodně, hodně dávno. Nebylo snadné znovu začít tvořit hudbu. Po znovu vydání dema jsme se bavili o tom, že uděláme písničku „one more thing“, protože jsme odešli na pauzu se spoustou zloby a nevraživosti vůči sobě navzájem. Veškerá činnost s Inborn Suffering byla v roce 2012 úplně zastavena.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Olmo Lipani (Déhà). Všichni jeho práci známe. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Nahrávku vlastně dělal Stephane doma, mix a mastering dělal Déhá, chtěl jsem Déhá, protože mi v posledních letech hodně pomohl, abych se udržel v klidu. A nejen s touhle hudbou, taky jsme si hodně povídali.

Na ‚From Lowering Tides‘ také zpívá. Laurent s ním spolupracoval už na albu Mourning Dawn a odvádí úžasnou práci.


Když se dívám na obal, tak mi je svým způsobem trošku nepříjemný. Líbí se mi, ale je v něm takový zvláštní neklid. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Autorem je Franck Besançon, který se specializuje na hororové umění. Je Stephanovým dobrým přítelem a pracoval na Silent Hillu: Townfall, jedné z dalších her ze série Silent Hill.

Můžete vidět těla, která se snaží najít světlo, ale vždy je tu někdo, kdo vás tlačí dolů do tmy. Je to skvělé ztvárnění deprese, ale i dnešního světa. Odvedl úžasnou práci.

Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci? Kdo je jejich autorem? A o čem pojednávají na novém albu?

Jsem autorem všech textů kromě „The Oak“. Všechna témata alba hovoří o depresi a zejména o mých vlastních zkušenostech z posledních několika let. Takže inspirace byla jednoduchá... prostě jsem vybíral střípky ze svého života.


K nové skladbě „The Oak“ máte takový melancholický, velmi podmanivý a skvěle natočený klip. Kdo je jeho autorem a jak se mu povedlo tak krásně spojit obrazy se zajímavým a pro mě až osobním textem?

Stephane udělal pro „The Oak“ všechno: píseň, text, klip. Vše je vytvořeno pomocí volných obrázků a je to koncepční píseň vypovídající o jeho vlastních zkušenostech. Chtěl, aby se posluchač místo na text soustředil na hudbu - jako by četl hudbu a poslouchal text. Rád tomu říkám obrácená píseň. Asi nejtemnější věc, kterou jsme udělali. Hlavním zpěvákem je Fred z kapely Wordless Hope.

Ovlivňuje vás nějak francouzská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii, lehkou progresi. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde u vás na severu.

Ne kvůli textu, možná spíš kvůli smutku z města, ve kterém žijeme. Laurent žije na jihu Francie a hodně cestuje. Myslím, že pro něj je příroda určitě inspirací.

Paříž byla vždy centrem kultury. Jak je na tom ale s doom metalem? Není to zrovna styl, na který chodí davy. Alespoň tak tomu je u nás v Čechách. Hrajete i s dalšími doom metalovými kapelami nebo vystupujete spíše se smečkami z jiných stylů? Doom metal je dle mého disciplína, která vyžaduje odlišný přístup, než třeba thrash nebo death metal. Vystupujete spíše jen na doomových festivalech nebo hrajete „se všemi“?

Máme tu skvělou doomovou scénu, počínaje Hangman’s Chair.

V průběhu let jsme hráli se spoustou kapel, zejména doom metalových. Už nehrajeme, ale hráli jsme například s Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric a Pantheist.


Jak vnímáš vaši scénu celkově? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného. Chodíš na koncerty i jako fanoušek? Sleduješ scénu v Paříži?

Ve Francii máme spoustu opravdu dobrých blackmetalových kapel, několik doomových nebo deathových kapel a spoustu renomovaných labelů jako Les Acteurs de L'ombre, Season of Mist atd.

Mladší fanoušci tady mají tendenci poslouchat hodně věcí jako deathcore.

Na koncerty teď moc nechodím, ale minulý měsíc jsem byl na Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Tři skvělé francouzské blackmetalové kapely.

Mě osobně připadá „Pale Grey Monochrome“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Opravdu nevím, jestli bude kapela pokračovat ve své činnosti. Čekalo se, že uděláme jednu písničku, udělali jsme album. Žádné plány nemáme. Myslím, že Laurent bude dál hrát s Mourning Dawn, ale na Inborn Suffering už momentálně nemá čas. Nemáme žádné plány s novými písněmi ani s živými akcemi.

 

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

K hudbě jsem se dostal díky kapelám jako New Order a A-ha - jsem jejich velkým fanouškem!

Můj první koncert jako fanouška byl Paradise Lost v roce 1995 a můj první koncert jako hudebníka byl v roce 2005 nebo 2006.

Co se týče divokého zážitku, tak to byl koncert v Belgii. Pořadatel nám hodinu před tím, než jsme měli hrát, řekl, že nemá peníze na zaplacení. Přesto jsme hráli, protože jsme tam byli a lidi na nás čekali. Byl to dobrý koncert s My Lament.

Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Hudba je způsob života. Při poslechu hudby nacházím klid. Hudbu poslouchám pořád. Je tolik emocí, které můžete najít pouze v hudbě.

Co chystají INBORN SUFFERING v nejbližší době?

V tuto chvíli nemáme žádné plány.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Pale Grey Monochrome“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Děkujeme.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 24. března 2025

Recenze/review - IMPRECATION - Vomitum Tempestas (2025)


IMPRECATION - Vomitum Tempestas
EP 2025, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Těla bez duše. Zlo, ukryté ve stínu, které zaútočí vždy v momentě, kdy to nejméně čekáte. Můžete se modlit, můžete obětovat všem padlým bohům, ale smrt si vás nakonec vždycky najde. Je to už hodně dlouho, co jsem přestal věřit v nebe. Není přece možné, aby umírali skvělí lidé a zůstávali zde dlouhé roky ti, kteří mají v sobě zlo. Poslední roky o tom dost často přemýšlím. Poslouchám už jenom kapely, které jsou mému srdci vlastní. Cestu amerických tmářů IMPRECATION sleduji od jejich úplných počátků.

Vždy se mi líbila tma, okultní atmosféra jejich nahrávek. S chutí jsem se znovu a znovu vydával na výlet bez konce a nechával se unášet na vlnách jejich démonické muziky. V roce 2021 zemřel na covid - 19 bubeník Ruben Elizondo. Nové EP je poctou, dokončenou prací tohoto skvělého maniaka. Nutno rovnou dodat, že se jedná o skladby, které hoří jasným, černým plamenem. Vynikající záležitost pro všechny tmáře, prokleté i padlé démony. 


Na albu naleznete i poctu kytaristovi Wesi Weaverovi (BLASHERIAN), který zemřel stejný rok jako Ruben Elizondo. Nové EP je tak pekelnou kompilací, ale i vzpomínkou, kterou by měl mít ve své sbírce každý opravdový fanoušek kapely. Sedím zase jednou na svém oblíbeném hřbitově, protože i já jsem za posledních několik let ztratil několik svých kamarádů a znovu přemýšlím o boží spravedlnosti. Myslím si, že opravdu neexistuje. "Vomitum Tempestas" je nahrávkou, která má masivní, špinavý, přesto velmi dobře čitelný zvuk (Harris Johns - mixing, mastering). Můžete se tak znovu vydat na cestu, která vede hluboko do podzemí. Do nekonečné říše špinavých močálů, hořících ohňů, bolesti a utrpení. Peklo má, stejně jako zlo, mnoho podob a tu, kterou předkládají IMPRECATION je velmi temná, syrová, ohlodaná na kost. Nemusím asi nikomu připomínat, že tohle je pravý, reálný, od krve ušpiněný texaský masakr v márnici. Kapelu lze zařadit po bok takových válečníků, jako jsou třeba prokletí PERDITION TEMPLE, DEICIDE, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER. Pokud máte slabost pro pradávné rituály, pro bestie, spící v chladných jeskyních a čekajících na svoji kořist, pokud se rádi procházíte tmou, potom jste zde správně. Texasané opět potvrzují svůj mrtvolný a záhrobní status a znovu dokazují, že se jedná o smečku, na kterou je vždy spolehnutí. Události posledních let nebyly pro tuhle kapelu rozhodně lehké, ale musím napsat, že obstála se ctí a nové EP se stalo pro mě na dlouhou dobu velmi dobrým průvodcem v podzemí. Už teď vím, že se k němu budu rád vracet. Těla bez duše. Zlo, ukryté ve stínu, které zaútočí vždy v momentě, kdy to nejméně čekáte. Můžete se modlit, můžete obětovat všem padlým bohům, ale smrt si vás nakonec vždycky najde. Okultní, démonický, tmou a krví nasáklý blasfemický death metalový rituál! Dokonalá esence nahrubo nasekané temnoty a zla! 

Asphyx says:

Bodies without souls. Evil, hidden in the shadows, that always strikes when you least expect it. You can pray, you can sacrifice to all the fallen gods, but death will always find you in the end. It's been a long time since I stopped believing in heaven. It's not possible for great people to die and those with evil in them to stay here for years. I've been thinking about that a lot lately. I only listen to bands that are my own. I've been following the journey of American darkies IMPRECATION since their very beginning.

I always liked the dark, occult atmosphere of their records. I have willingly taken the trip over and over again without end, letting myself drift on the waves of their demonic music. In 2021, drummer Ruben Elizondo died of covid - 19. The new EP is a tribute, the finished work of this great maniac. It should be added right away that these are tracks that burn with a bright, black flame. An excellent affair for all darkies, cursed and fallen demons alike.


The album also features a tribute to guitarist Wes Weaver (BLASHERIAN), who died the same year as Ruben Elizondo. So the new EP is a hell of a compilation, but also a memento that every true fan of the band should have in their collection. I'm sitting in my favorite cemetery once again, because I too have lost a few of my friends over the past few years, and I'm thinking about divine justice once again. I don't think it really exists. "Vomitum Tempestas" is a record that has a massive, dirty, yet very clear sound (Harris Johns - mixing, mastering). So you can once again embark on a journey that goes deep underground. Into an endless realm of dirty swamps, burning fires, pain and suffering. Hell, like evil, takes many forms and the one presented by IMPRECATION is very dark, raw, gnawed to the bone. I probably don't need to remind anyone that this is a real, real, blood-stained Texas morgue massacre. The band can be placed alongside such warriors as PERDITION TEMPLE, DEICIDE, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, INCANTATION, BLASPHERIAN, INFESTER. If you have a thing for ancient rituals, for beasts sleeping in cold caves waiting for their prey, if you like to walk in the dark, then you've come to the right place. The Texans reaffirm their dead and beyond status, proving once again that this is a pack that can always be counted on. The events of the last few years have certainly not been easy for this band, but I have to write that they have stood up to the test of time and the new EP has become a very good guide to the underground for me for a long time to come. I already know I'll be happy to return to it. Bodies without souls. Evil, hidden in the shadows, always attacking when you least expect it. You can pray, you can sacrifice to all the fallen gods, but death will always find you in the end. An occult, demonic, dark and blood-soaked blasphemous death metal ritual! The perfect essence of coarsely chopped darkness and evil!


about IMPRECATION on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1.Wretched Majesty 03:51
2.Cursed Into Black 04:28
3.Daemonium 03:04
4.Devil's Furnace 03:46
5.Ancient Portals of the Faceless Lord 04:41
6.Fire Salvation 05:49
7.Vomitum Tempestas 02:08

band:
- Milton Luna / guitars
- Nick Norris / guitars
- Jeff Tandy / bass
- Matt Heffner / drums, keyboards
- David Herrera / vocals



Recenze/review - WARHAMMER - Total Maniac (2025)


WARHAMMER - Total Maniac
CD 2025, Ván Records

for english please scroll down

Pamatuji si, že v ulicích se válela mlha a smog. Probudil jsem se brzy a moje holka ještě spala. Jako student jsem neměl moc peněz a tak jsem si ten den odpustil oběd i večerní pivo. Čekal jsem, až otevřou obchod s CD. S papírem v ruce, na kterém jsem měl napsaná jména, která si mám poslechnout. Ani vlastně nevím, kdo mi tenkrát, v roce 1998 dal tip na německé WARHAMMER. Nebo jsem se spletl a chtěl jsem koupit HELLHAMMER? 

Už nevím detaily, ale CD "The Winter of Our Discontent" mám ve své sbírce dodnes. Je už sice hodně pokryté prachem, ale faktem je, že když vystupovala kapela v roce 2016 s mými oblíbenci MASTER v Praze, tak jsem hrozil pěstí v první řadě pod pódiem. Kruh se tak uzavřel a já mám hudbu téhle smečky navždy zapsanou ve svém podvědomí. A to, prosím pěkně, pořádně ostrým nožem. 


Letošní album "Total Maniac" bylo vydáno jako pocta k výročí úmrtí Volkera "Irona Lungse" Frerichse. Jsem ze staré školy a když jsem jej potkal po koncertě, tak jsme prohodili pár slov a do mé paměti se zapsalo i setkání a byl to pro mě skvělý zážitek. Nicméně, smrt, ta stará kurva zase jednou zaúřadovala a tak je pro mě novinka takovou skvělou vzpomínkou, poctou, kterou jsem musel mít ihned ve své sbírce. Death metal, thrash, black metal, ale i třeba doom, tohle všechno smíchané v jeden jedovatý koktejl. Samozřejmě s náležitě prašivým a shnilým  zvukem. Riffy ohlodané na kost, melodie, které se vám zadřou pod kůži. Některé skladby jsou notoricky známé, mají v sobě hitový potenciál, jiné jsem si musel trošku osvěžit v paměti. Kritici, kteří jsou dnes na každém kroku, sice budou mluvit o tribute revivalu, ale to mi je tak nějak jedno. Vždycky jsem u hudby obdivoval hlavně nadšení, upřímnost, opravdovost. A tenhle výlet do doby, kdy se ještě pozéři polévali pivem a byli terčem vtipů, se mi moc líbí. Když si to vezmu kolem a kolem, tak bude nová deska hlavně sběratelským artefaktem ve sbírce všech pravověrných fanoušků. Asi vás, pokud čtete moje stránky, nepřekvapí, že se řadím hrdě mezi ně. Ono totiž, krev jen tak nevyměníte. Na téhle hudbě jsem vyrůstal a jiný už nebudu. Zkrátka a dobře, líbí se mi zvuk (mastering (by Obscured by Evil)), líbí se mi i obal, jsem prostě nadšený. WARHAMMER jsou navždy zapsáni i v mých vzpomínkách. A bude tomu tak až do konce mých dní. Tyhle songy jsou totiž nejen dobře zahrané, ale mají v sobě i potřebný drive a pradávnou sílu. V ulicích se zase válí mlha a smog. Je mi zima a svět kolem je ještě víc černý než dřív. Přidávám pomalu hlasitost, až na samou hranu bolesti...Absolutní definice starého, na kost ohlodaného black thrash death metalu! Povinnost pro všechny nekromaniaky! 


Asphyx says:

I remember the fog and smog rolling in the streets. I woke up early and my girlfriend was still asleep. As a student, I didn't have much money, so I skipped lunch that day and the evening beer. I waited for the CD store to open. With a paper in my hand, on which I had written the names to listen to. I don't even know who tipped me off to German WARHAMMER back in 1998. Or was I mistaken and wanted to buy HELLHAMMER? 

I don't know the details anymore, but I still have the CD "The Winter of Our Discontent" in my collection to this day. It's pretty much covered in dust now, but the fact is that when the band performed with my favorites MASTER in Prague in 2016, I threatened with my fist in the front row under the stage. The circle has come full circle and I have the music of this pack forever etched in my subconscious. And that, please, with a really sharp knife.


This year's album "Total Maniac" was released as a tribute to the anniversary of the death of Volker "Iron Lungs" Frerichs. I'm from the old school and when I met him after the concert, we exchanged a few words and the encounter is etched in my memory and it was a great experience. However, death, that old bitch, has once again taken over and so the novelty is such a great memory for me, a tribute that I had to have in my collection immediately. Death metal, thrash, black metal, but also doom, all mixed into one poisonous cocktail. Of course, with a properly filthy and rotten sound. Riffs gnawed to the bone, melodies that get under your skin. Some of the tracks are notorious and have hit potential, others I had to refresh my memory a bit. The critics who are all over the place these days will talk about tribute revival, but I kind of don't care. What I've always admired about music is the enthusiasm, the sincerity, the genuineness. And I really like this trip to the time when posers were still pouring beer on themselves and being the butt of jokes. All things considered, the new album will be a collector's item in the collection of all true fans. It probably won't surprise you, if you read my site, that I proudly count myself among them. You can't just change blood. This is the music I grew up on, and I won't be any different. Long story short, I like the sound (mastering (by Obscured by Evil)), I like the cover art, I'm just excited. WARHAMMER are forever etched in my memories. And will be until the end of my days. These songs are not only well played, but they have the necessary drive and ancient power. The fog and smog are rolling in the streets again. I'm cold and the world around me is even blacker than before. I slowly turn up the volume until I reach the very edge of pain... The absolute definition of old, gnawed-to-the-bone black thrash death metal! A must for all necromaniacs!



Report, photos, video - TRENDKILLER FESTIVAL VOL. 0 - MASTER, WARHAMMER, DEATHRITE, DOOMAS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 5. 2016:

Tracklist:
Disc 1 (46:23)
1. Angel Of Destruction (3:15)
2. Excruciation (Thrity Pieces of Silver Pt. II) (4:27)
3. Seven Witches of Malevolence (3:54)
4. Rise of a New Apocalypse (7:25)
5. Darkness Death Decay (4:43)
6. Forced Values (3:22)
7. Bestial Torment (2:47)
8. Strike of the Infernal Adversary (4:42)
9. Total Maniac (5:06)
10. Dying Is Easy (6:37)

band:
Tomb Crusher - Guitars
Zippi - Bass
Priest of the beast - Drums
Volker "Iron Lung" Frerich - (R.I.P. 2021) Vocals

neděle 23. března 2025

Recenze/review - EMBRIONAL - Inherited Tendencies for Self-Destruction (2025)


EMBRIONAL - Inherited Tendencies for Self-Destruction
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Zahleděni do sebe, kráčíme dál, vstříc smrti. Na prvním místě jsem já a potom zase já. Někde uvnitř nás samých je ukrytý jed, který vyleze na povrch, když to nejméně čekáme. Už dávno neumíme zacházet se zlem a adorujeme násilí kolem nás. Žijeme v krvavé mlze a slabí stále umírají osamocení. Vždycky jsem měl rád hudbu, která ve mě dokázala probouzet myšlenky, která mě přikovají na zeď. Ten den mě obejmul chlad, byl jsem v naprosté ve tmě. Zavřený ve sklepě jsem poslouchal nové album polských EMBRIONAL.

Čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsem velký fanoušek téhle kapely (odkazy na recenze, rozhovor i reporty naleznete dole pod dnešním článkem). Není divu, každé jejich album je velmi propracované, zajímavé, zahalené do absolutní tmy. Surový death metal se zde opět potkává s mrtvolnou black metalovou atmosférou. Přidávány jsou potom technické příměsi. I letos cítím při poslechu síru a tuhne mi krev v žilách. Kolik jste za poslední dobu potkali zlých bastardů, zahleděných do sebe? Doporučuji jim pustit tuhle desku přímo do ksichtu. Shoří u ní na popel. Amen.


Jsou známy případy sebezničení, samovznícení. Někdy se tomu nedivím, dnešní svět je horší, než samotné peklo. Vždycky se mi líbil rukopis mistra Skullrippera, jeho nápady a způsob, jakým skládá muziku. Letošní album "Inherited Tendencies for Self-Destruction" mi přijde vybroušené k dokonalosti. Pokud máte rádi valivý ďábelský smrtící kov ve stylu třeba takových INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, PERDITION TEMPLE, IMPRECATION, INFESTER, DEICIDE, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, asi víte, jakou cestou se EMBRIONAL vydali. Samozřejmě, směrem rovnou do podsvětí, to záhrobí, i do našich nejtemnějších myšlenek. Rozšklebená příšera z děsivých snů na obalu, pod kterou je podepsán jako vždy skvělý Maciej Kamuda vás uvede do nečisté hry. Do hlubiny vás stáhne i masivní, hutný a špinavý zvuk (Haldor Grunberg mixing and mastering at Satanic Audio (Behemoth, Azarath, Pestilence)). Po formální stránce bylo splněno vše, abyste byli spokojeni. Jenže to by bylo málo. Pánové navíc přidávají velkou porci talentu, skvělých morbidních nápadů, staroškolského feelingu a touhy ničit hudbou. Nutno rovnou dodat a podepíšu vám to klidně vlastní krví, že se jim to povedlo dokonale. Pokud máte rádi ostré riffy, chorobný vokál, drtivé bicí, zničující a mocné motivy, neváhejte ani chvilku. Hraje se zde pro vás, pro všechny prokleté i démony. V kostech se mi usadil chlad, v krvi mi koluje nahrubo nasekaná tma. Mám při poslechu pocit, že hořím zevnitř, že se mi zase objeví na rukou stigmata. Jedná se o hodně návykový materiál, o pradávný rituál opravdové a reálné smrti. Zahleděni do sebe, kráčíme dál, vstříc smrti. Na prvním místě jsem já a potom zase já. Někde uvnitř nás samých je ukrytý jed, který vyleze na povrch, když to nejméně čekáme. Už dávno neumíme zacházet se zlem a adorujeme násilí kolem nás. Žijeme v krvavé mlze. Nahrubo nasekaná tma smíchaná se zlem! Temnotou nasáklý, surový a démonický death metal, u kterého shoříte zevnitř! 


Asphyx says:

Lost in ourselves, we walk on, towards death. I come first and then I come second. Somewhere inside ourselves is a poison that comes out when we least expect it. We have long been unable to deal with evil and we adore the violence around us. We live in a bloody fog and the weak still die alone. I've always loved music that could awaken thoughts that pin me to the wall. That day the cold embraced me, I was in total darkness. Locked in the basement, I was listening to the new album by the Polish EMBRIONAL.

Readers of our site know very well that I am a big fan of this band (links to reviews, interview and reports can be found below today's article). No wonder, each of their albums is very sophisticated, interesting, shrouded in absolute darkness. Raw death metal meets deadpan black metal atmosphere again here. I can still feel the sulphur and the blood in my veins stiffens when I listen to it. How many self-absorbed evil bastards have you met lately? I suggest you play this record right in their faces. They'll burn to a crisp. Amen.


There are known cases of self-destruction, spontaneous combustion. Sometimes I don't wonder, the world today is worse than hell itself. I've always liked Master Skullripper's handwriting, his ideas and the way he writes music. This year's album "Inherited Tendencies for Self-Destruction" seems to me polished to perfection. If you like the rolling, devilish death metal in the style of the likes of INCANTATION, IMMOLATION, MORBID ANGEL, PERDITION TEMPLE, IMPRECATION, INFESTER, DEICIDE, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, CRUCIFIER, you probably know what path EMBRIONAL have taken. Of course, heading straight into the underworld, the beyond, even into our darkest thoughts. The gnarled monster from scary dreams on the cover, signed as always by the great Maciej Kamuda, will lead you into the dirty game. The massive, dense and dirty sound (Haldor Grunberg mixing and mastering at Satanic Audio (Behemoth, Azarath, Pestilence)) will also drag you into the depths. Formally, everything has been fulfilled to your satisfaction. But that would not be enough. The gentlemen also add a large portion of talent, great morbid ideas, old school feel and a desire to destroy with music. I must add right now, and I'll sign it with my own blood, that they have done it perfectly. If you like sharp riffs, morbid vocals, crushing drums, devastating and powerful themes, don't hesitate a moment. They are playing here for you, for all the damned and the demons. A chill has settled in my bones, a coarse darkness runs through my blood. I feel like I'm burning from the inside, that the stigmata on my hands will reappear. This is very addictive stuff, an ancient ritual of real and real death. Inward, we move on, towards death. I come first and then I come second. Somewhere inside ourselves is a poison that comes out when we least expect it. We have long been unable to deal with evil and we adore the violence around us. We live in a bloody fog. Coarsely chopped darkness mixed with evil! Darkness-soaked, raw and demonic death metal that will burn you from the inside!




tracklist:
1. Choirs Of Apocalypse (Intro)
2. The World Deserves Self-Destruction
3. Inspiration To Slay
4. Seduced By The Lies
5. Lies Of God
6. The Shrine Of Collapse
7. Suicide Journey
8. Purified By Death
9. Sadistic Desire
10. Extinction (Outro)
11. Obliteration Rites

Line-up:
Skullripper – vocals, guitars
Darek Młody – drums
Marek – guitars
Armagog – bass



Recenze/review - MORTUAIRE - Monde Vide (2025)


MORTUAIRE - Monde Vide
CD 2025, World Eater Records

for english please scroll down

Sedíš na kamenném náhrobku a marně se snažíš chytit vzpomínky předchozích dní. Zůstal si tu sám. Do kostí se ti pomalu vkrádá chlad a temnota je tvým nejlepším přítelem. Leží tu v hrobě, nedávno pohřbená a ty přemýšlíš, jestli bys také neměl přejít na druhou stranu. Svět ti stejně připadá divný, shnilý a často až příliš zlý. Nezbývá nic jiného, než projít krvavou mlhou. Zapínáš znovu play na svém přehrávači a volíš novou desku francouzských MORTUAIRE.

Tahle kapela se mi dostala do rukou při jedné z mých toulek v katakombách. Ihned mě zaujal stylový obal. Usedl jsem do křesla, zhasnul všechna světla a nechal se unášet na chladných vlnách řeky beznaděje a nihilismu. Novinka mě baví již od prvního setkání. Poslouchám ji stále dokola. Když v noci vstanu i když si jdu sednout na kamenný náhrobek. 


Jedná se o staroškolský, chladný a syrový, zkaženou krví nasáklý death metal, s mlhavou, chladnou doomovou atmosférou. Zahraný poctivě, opravdově, s takovou tou divokou energií a drivem, který mám u dobrých kapel tolik rád. Máte rádi třeba takové DEMIGOD, AUTOPSY, BOLT THROWER, CORRUPTED, ASPHYX? Potom určitě oceníte i tuhle nahrávku. Francouzi si navíc dali pozor na dobrý zvuk, na produkci i již zmiňovaný motiv na obalu. Jako bych se procházel mezi ruinami kdysi živého města. Stalo se tu něco zlého, děsivého a teď tu můžete potkat už jenom stíny démonů a prokletých. MORTUAIRE sice vydávají svůj dlouhohrající debut, ale rozhodně se nejedná o žádné nováčky na scéně. Naopak, jednotliví muzikanti již působili ve smečkách jako Year of No Light, Bombardement, The Great Old Ones, Monarch! a Faucheuse. Je tedy jasné, že pánové přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Za sebe potom musím doplnit, že se mi asi nejvíc líbí pochmurné nálady, které se celou nahrávkou prolínají jako jedovatý břečťan. Skladby se opravdu kolem mě nejdřív plazily jako nějací hadi, postupně mě uhranuly, podmanily si mě, dostaly se mi pod kůží a do podvědomí. Postupně se propadám do bažin věčnosti, zalykám se vlastním strachem, topím se a znovuzrozený mnohokrát umírám. Jedná se o opravdu povedený materiál po všech stránkách. Garanci vám dají všichni démoni i prokletí. Sedím na kamenném náhrobku a marně se snažím chytit vzpomínky předchozích dní. Zůstal jsem tu sám. Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad a temnota je mým nejlepším přítelem. Leží tu v hrobě, nedávno pohřbená a já přemýšlím, jestli bych také neměl přejít na druhou stranu. Temný a chladný doom death metal, s mlhavě krvavou atmosférou, který vás přenese do záhrobí! Potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:

You are sitting on a stone tombstone, trying in vain to catch the memories of days gone by. You're alone. The cold is slowly creeping into your bones and the darkness is your best friend. She lies there in her grave, recently buried, and you wonder if you should cross over to the other side too. The world still seems strange, rotten and often too evil. There's nothing to do but walk through the bloody fog. You switch the play button on your player again and select the new album by French MORTUAIRE.

This band came into my hands during one of my wanderings in the catacombs. I was immediately drawn to the stylish cover art. I sat in my chair, turned off all the lights and let myself drift on the cold waves of the river of hopelessness and nihilism. The novelty entertained me from the very first encounter. I listen to it over and over again. When I get up at night and when I go to sit on a stone tombstone.


This is old school, cold and raw, blood-soaked death metal, with a hazy, cold doom atmosphere. Played honestly, genuinely, with that ferocious energy and drive that I love so much in good bands. Do you like DEMIGOD, AUTOPSY, BOLT THROWER, CORRUPTED, ASPHYX? Then you will appreciate this record too. The French have paid attention to good sound, production and the already mentioned motif on the cover. It's like walking among the ruins of a once living city. Something evil and terrible happened here and now you can only see the shadows of demons and the damned. MORTUAIRE may be releasing their full-length debut, but they are certainly no newcomers to the scene. On the contrary, the individual musicians have already worked in packs like Year of No Light, Bombardement, The Great Old Ones, Monarch! and Faucheuse. It is clear that the gentlemen know exactly what they want to play and how they want to play it. Speaking for myself, then, I must add that I think what I like most about this record is the sombre moods that run through it like poison ivy. The songs really crawled around me like snakes at first, gradually they enchanted me, conquered me, got under my skin and into my subconscious. Gradually I sink into the swamps of eternity, drowning in my own fear, drowning and dying many times reborn. This is truly hilarious material in every aspect. All demons and curses are guaranteed. I sit on a stone tombstone, trying in vain to catch the memories of days gone by. I'm alone. The cold is slowly creeping into my bones and the darkness is my best friend. She lies here in her grave, recently buried, and I wonder if I should cross over to the other side as well. Dark and cold doom death metal, with a misty bloody atmosphere that will take you to the afterlife! You will meet your own demons!


tracklist:
01. Mauvais Présage 
02. Pyramide D'or 
03. Monde Vide 
04. Tranchant 
05. Octogone De Fer

Lineup
Vocals: Heddy Omer
Drums and percussion: Benjamin Sablon
Bass: Xavier Godart
Electric guitar: Shiran Kaidine
Electric guitar: Stéphane Miollan

Release notes
Recorded by Thibault Laisney in August 2023 at A/B Box Studio
Additional recordings by Stéphane Miollan at LocalOfWar
Mixed by Stéphane Miollan
Mastered by Ben Jones
Logo and design: Luc Ardilouze



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý devadesátý druhý - I zvířata mají duši


Příběh čtyř stý devadesátých druhý - I zvířata mají duši

Ležíme na pokoji na kolejích A3 a je nám hrozně fajn. Jsme tu sami, hezky o víkendu. Vypráví mi o tom, jak chtěla od malička pracovat s dětmi, že jí to fakt baví. Učitelkou zkrátka bude a basta. Závidím jí, že má tak jasno. Já jsem si jako malý na základce vystřihoval z časopisů a novin různé druhy zvířat a lepil si je do sešitů. V encyklopedii jsem si vyhledal pokaždé popis, zajímavé informace ve 100+1 a dokonce jsem uměl i latinské názvy. Budu veterinář, říkával jsem příbuzným, kteří se mě na návštěvách ptali. Tak to ses úplně minul povoláním, studuješ strojárnu. To je pravda, řekl jsem smutně a šel spočítat několik příkladů z matematiky. Moc mi to nešlo, tak jsem se asi po hodině vrátil a začal dotírat. Nečti si, určitě se chceš mazlit. Říkal jsem tak dlouho, dokud se smíchem nepodlehla. Pokud jsme nebyli spolu, tak jsem chodil běhat, plaval jsem, jezdil na kole, které jsem si nechal poslat vlakem z Boleslavi. Tužil jsem tělo, co to šlo, ale mezi sportovci jsem příliš kamarádů nenalezl.

Dělám sport totiž pro radost, nehoním se za zbytečnými výkony. Už tenkrát jsem to tak dělal a zůstalo mi to dodnes. Blondýnka je celý život velký spáč. Já se budím brzy, poslouchám muziku a čtu si. A také běhám. Pamatuji si, že byla mlha. Vyběhnu po naskládaných panelech. Mám na sobě čínské kecky. Dostanu se do tempa a přemýšlím o včerejšku, kdy jsem šel naivně kouknout na box. Kluci se tam nejdřív tvářili vcelku příjemně, ale když přišla řeč na tréninky, tak jsem zjistil, že se to hodně řídí podle zápasů fotbalové Viktorky. Byli to většinou huligans, ke kterým jsem tak nějak přirozeně nechtěl patřit. Navíc měli silně rasistické názory, které jsem nevydýchal ani já, který jsem chodil na základku hned vedle cikánské čtvrti. Můj asi pátý pokus chodit na nějaký organizovaný sport skončil opět neúspěchem. 

Mohl bych pak rovnou do sprchy a vlézt si ještě na chvilku pod peřinu s mojí milou, přemýšlím dál a vůbec mi nedojde, že slyším nějaké kvílení. Nejdřív mi zatrne. Někde tady kousek jsme našli tenkrát toho oběšeného kolegu z koleje. Snad se to nebude opakovat. Znáte to, mladí kluci a holky, na které jsou kladeny hodně vysoké požadavky. Rodiče, kteří si myslí, že jejich děti zvládnou všechno. I jejich hádky, buzeraci, vlastní problémy. Kurva lidi, dejte jim prostor, mají co dělat sami se sebou. Ještě před pár lety jsem byl stejně křehký. Nelze bojovat pořád. I když teď asi budu muset. Přede mnou se totiž odehrává scéna, která mě hodně zasáhne. Stojí tam asi padesátiletý, pupkatý pán. Typ vyšetřovatel z STB. Oči zapadlé v hlavě, mastná držka. Má na vodítku psa, středně vysokého, kterého zvedá na vodítku. On se dusí, kňourá. Potom do něj začne kopat a nadávat mu do sviní, hnusnejch kurev. Zastavím se a začne se mi vařit krev v žilách. Co to kurva děláš? Seš normální? Zařvu a on se na mě ohlédne.

Drž hubu kreténe a hleď si svýho. Zvedne pěst a udeří přímo do oka, pak do čenichu, který mají psi tak citlivý. Kope do žeber a já  už to nemůžu vydržet. Doběhnu k magorovi a strčím do něj. Vře to ve mě, já nesnáším, když se zvířatům ubližuje. Na chalupě, když prý bývali sedláci, co se chovali hnusně ke kravám, tak je ostatní zmlátili cepama a hráběma, vyprávěla babička. V tomhle chlápkovi, kterej vypadal jako takovej hodnej nudnej tatík, bylo zlo. Opravdový hnusný zlo. Jeho nejkrutější podoba. Ubližovat nevinným se nesmí. Prostě mu dám pěstí, což bych podle všech pravidel a zákonů neměl. Jenže jsem si nemohl pomoc. Chvíli na mě koukal a pak vyplivl krev. Vypadal jako nějaký monstrum. Tohle si budu pamatovat a dostanu tě. Asi to byl fakt nějakej bejvalej policajt nebo něco takovýho. Díval jsem se za ním, jestli se nebude na psovi mstít. Bolelo mě to. Ten pohled němé tváře. Na tohle jsem děsně měkkej. Zašel jsem za roh, ještě jsem poslouchal, jestli neuslyším nářek. Ale nic.

Vrátím se na kolej a jsem tak rozzuřený, že nejdu za blondýnkou a místo toho si pustím nějakou hodně brutální muziku. Mlátím kolem sebe, kopu, potřebuji ze sebe dostat všechen ten hnus, co jsem zažil. Najednou stojí u mě v noční košili a vyčítavě se mě ptá, co se děje. Probudil si mě. Jak asi víte, budit mladý holky se nevyplácí. A tak nejen, že jsem viděl ráno něco hnusného a ošklivého, ale ještě jsem si nic neužil. Vlastně, už se mi ani moc nechtělo. Nějak nechápu, jak může být někdo takovej ubožák, aby ubližoval zvířatům nebo dětem. Pro tyhle lidi nemám žádný slitování a měli by zažívat těžký vězení a ne chodit mezi lidmi. Jdeme se projít do města, dáme si něco malého k jídlu, já ještě chvilku slintám před antikvariátem a potom si vyjdeme do borského parku. Mám to tam dodnes rád. Jsou tu samí zamilovaní, maminky s dětmi. Nějací kluci si koupou míčem a taky je tu ten hajzl z rána. Vykračuje si, upravený a ulízaný. S manželkou zavěšenou a usměvavou. Taková ta dámička, co tráví čas hodně u kadeřníka, na kosmetice a tak. On mě ten zmrd s úsměvem a pokynutím hlavy normálně pozdravil. Ještě se sklonil a pohladil psa. Řekl mu nějakým mazlivým jménem. Stál jsem tam jak opařený, s otevřenou pusou a nevěřil svým očím.

Naschvál jsem každou sobotu měnil trasu, abych ho nepotkal. Ale on jakoby si na mě zasedl. Pokaždé se někde objevil. Sám se psem, v teplákách na gumě a pokaždé ho mlátil. Když mě ale uviděl, tak to obrátil. Provokoval mě, alespoň tak jsem to vnímal. Jednou jeli kolem dokonce policajti, já na ně zamával a říkám jim, co provádí. Myslíte Ference, ten mlátil vždycky všechny a moc rád. Tlemí se mi do obličeje a vzpomíná na svého bývalého kolegu. Dyk je to jenom pes, mávne nakonec rukou, když mě vidí, jak jsem zklamaný. Nevěděl jsem, jak to řešit. Zvířata totiž možná mají jinou duši, než máme my, ale mají ji. Na to vezměte jed. Nevěřím na duchy, ani zombie, ale o zvířatech bych si rád vyprávěl dlouhé hodiny. Znáte ten pocit, když se vám něco zakousne do hlavy a vy to zkrátka musíte vyřešit. Tenkrát byla někde na Slovanech taková právnická služba, poradna. Vlezu tam, u stolu sedí malinký, shrbený kluk. Očividně má nějaké postižení. Ihned se mě ujme. Vysvětlím mu svůj problém a on chvilku zadumaně sedí. Víte, jste tenhle měsíc už asi patnáctý, kdo by chtěl nahlásit týrání zvířat. Cože, vždyť je pátého? Ano, bohužel. Nemáme kapacity. Mohl byste podat stížnost. Ale to vám stejně každý smete ze stolu.

A tak vyjdu ven a je mi smutno. To fakt není způsob, jak potrestat někoho, kdo týrá zvířata? Prý moc ne, pes je jenom věc. Nemá duši. Berte to tak a vypusťte z hlavy. Díval se za mnou a měl v očích smutek lidí, kteří by chtěli bojovat, ale nemůžou. Šel jsem do hospody, nikomu nic neřekl a opil se tak, že mě našla blondýnka před pokojem, jak ležím opřený o zeď a blábolím něco o duších. O pravdě a spravedlnosti. Pro mě osobně se jednalo o věc, která mě dlouhé roky mrzí. Mohl jsem udělat víc, mohl jsem tomu malému psovi nějak pomoc. Cítil jsem se jako v kleci a padl na mě hrozný smutek. Nejdřív tedy opice. Bolela mě děsně hlava a styděl jsem se. Chtěl jsem být sám a docela se své milé divím, že se mnou tohle období překonala. Brávala mi ruku do dlaní a říkala mi, že nemůžu zachránit všechny, že bych měl myslet taky na sebe. Jenže já si pořád myslím, že když to takhle bude brát každý, tak to není dobré. Když uvidíte chlápka, jak fackuje malé dítě, tak se také podíváte stranou? Budete dělat jakoby nic? Tohle já neumím. Asi mám v sobě dědovy skautské zásady podpořené četbou indiánek zakořeněné až příliš hluboko. 

Kdybyste věděli, jakou jsem měl radost, když byl schválený zákon na ochranu zvířat. Ne, nejsem vegetarián, ale chápu je. Jsem jen chlápek, který si myslí, že slabí by měli být ochraňováni. Týraný pes vás totiž spíš pokouše, než ten, který žije v klidu a pohodě. S lidmi je to hodně podobné. Duši máme všichni. I zvířata. Na to fakt vemte jed. A teď se prosím omluvím, dávají pořad o australské poušti. Jsem sice vystudovaný strojař, ale přírodu, tu budu milovat asi navždy. Možná by se dalo napsat, že čím jsem starší, tím víc. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine