DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 15. června 2025

Recenze/review - IMPERISHABLE - Swallowing the World (2025)


IMPERISHABLE - Swallowing the World
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Čekání na smrt. V zimě, ve sněhu, v divoké vichřici. Hudba i chlad se ti dostávají až do morku kostí. I do podvědomí. Vznášíš se na zpěněných vlnách vlastních myšlenek. Mají barvu krve a když se setmí, tak tě jako nějaké pevné pavučiny obejme smutek. Osamocen bojuješ s přírodou i s vlastním svědomím. Posloucháš u toho nové album švédských tmářů IMPERISHABLE a přemýšlíš o věčnosti. Tahle muzika je křišťálově čistá. Jako čerstvý led, který za chvilku pokryje tvoji mrtvolu. 

Pánové nám letos přinášejí svoji druhou dlouhohrající nahrávku a nutno rovnou dodat, že se jedná o vskutku povedený smrtící kov severského střihu. Není divu, kapela pochází z Gothenburgu a má tenhle styl dávno zakódovaný v genech. I letos dostanou fanoušci poctivou porci ostrých riffů, mocných melodií, divokých bicích i surového vokálu. A to vše zahalené do sněhové bouře. Zemřete uvrženi do hlubiny.


Jak je všeobecně známo, kapela je tvořena zkušenými muzikanty (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY a spousta dalších), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Dali si pozor na skvělý, dobře čitelný zvuk (Recorded by Andy LaRocque at Sonic Train Studios (At the Gates, Lord Belial, King Diamond)) i zajímavý a perfektně provedený motiv na obalu od mého oblíbeného malíře Juanjo Castelana. Na první i druhý, i každý další poslech je slyšet i vidět, že vše sedí perfektně na svých místech. Hlavní je ale, jako vždy hudba, a ta má v sobě potřebný drive i sílu, takový ten poctivý heavy efekt, který mám na death metalu tolik rád. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych byl někde daleko na severu a bojoval tam proti přírodě i sobě samému. Jednotlivé skladby mají vždy jasné a zřetelné nápady, které jsou nadále rozvíjeny. A to vždy takovým způsobem, že si je pamatuji a rád se k nim vracím. Pokud jste fanoušci třeba takových AT THE GATES, NECROPHOBIC, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, ENTRAILS, EVOCATION, WOLFHEARTH určitě mi dáte za pravdu, že se nové album opravdu povedlo. Jako bych se ztratil někde v lesích na severu. Osamocený, jenom se svými vlastními démony. Vždycky říkám, že si musím k desce získat osobní vztah, musím mít chuť si ji rvát do hlavy pod tlakem. U "Swallowing the World" tomu tak je, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Zkrátka a dobře, IMPERISHABLE umí své řemeslo na výbornou a přidávají ještě něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu, nadšení a odhodlání. Věřím jim každý tón, každou notu. Čekání na smrt. V zimě, ve sněhu, v divoké vichřici. Hudba i chlad se mi dostávají až do morku kostí. I do podvědomí. Vznáším se na zpěněných vlnách vlastních myšlenek. Mají barvu krve a když se setmí, tak mě jako nějaké pevné pavučiny obejme smutek. Osamocen bojuji s přírodou i s vlastním svědomím. Mrazivý severský death metal, který vás strhne do hlubiny! Temnota nasáklá chladem!

Asphyx says:

Waiting for death. In winter, in the snow, in a wild storm. The music and the cold penetrate you to the bone. Even into your subconscious. You float on the foamy waves of your own thoughts. They are the color of blood, and when darkness falls, sadness envelops you like a solid web. Alone, you struggle with nature and your own conscience. You listen to the new album by Swedish dark metal band IMPERISHABLE and think about eternity. This music is crystal clear. Like fresh ice that will soon cover your corpse. 

This year, the gentlemen bring us their second full-length album, and it must be said right away that it is truly a successful piece of deadly metal in the Nordic style. No wonder, the band comes from Gothenburg and has this style encoded in its genes. This year, fans will once again get a solid dose of sharp riffs, powerful melodies, wild drums, and raw vocals. And all of this is shrouded in a snowstorm. You will die cast into the depths.


As is widely known, the band consists of experienced musicians (VAMPIRE, DR. LIVING DEAD, NOMINON, LEPROSY, CARNAL SAVAGERY, and many others) who know exactly what they want to play and how. They paid attention to the excellent, clear sound (Recorded by Andy LaRocque at Sonic Train Studios (At the Gates, Lord Belial, King Diamond)) and the interesting and perfectly executed cover art by my favorite painter Juanjo Castelan. On the first and second, and every subsequent listen, you can hear and see that everything fits perfectly in its place. But the main thing, as always, is the music, and it has the necessary drive and power, that honest heavy effect that I love so much in death metal. When I listen to it, I really feel like I'm somewhere far north, fighting against nature and myself. The individual songs always have clear and distinct ideas that are further developed. And always in such a way that I remember them and like to come back to them. If you are a fan of bands such as AT THE GATES, NECROPHOBIC, DEATH, DISMEMBER, ENTOMBED, ENTRAILS, EVOCATION,  WOLFHEARTH, you will surely agree with me that the new album is really good. It's as if I were lost somewhere in the forests of the north. Alone, only with my own demons. I always say that I have to develop a personal relationship with an album, I have to feel like I want to pound it into my head under pressure. That's the case with "Swallowing the World", I'll gladly sign that with my own blood. In short, IMPERISHABLE knows its craft perfectly and adds something extra. A piece of themselves, their talent, enthusiasm, and determination. I believe every tone, every note. Waiting for death. In winter, in the snow, in a wild storm. The music and the cold penetrate to the marrow of my bones. Even to my subconscious. I float on the foamy waves of my own thoughts. They are the color of blood, and when darkness falls, sadness envelops me like a solid web. Alone, I struggle with nature and my own conscience. Frosty Nordic death metal that will pull you into the depths! Darkness soaked in cold!



Recenze/review - IMPERISHABLE - Come, Sweet Death (2023):


tracklist:
01. Bells 
02. Blood To Bleed 
03. Where No One Survives 
04. Riding Demons 
05. The Remembering 
06. Cenotaph Of Dreams 
07. Out Of The Night 
08. The Erosion Of Reason 
09. Swallowing The World

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý třetí - Zdař bůh!


Příběh pětistý dvacátý třetí - Zdař bůh!

Sedím v garsonce na kraji Karviné a dívám se do tváře své babičky. Kdysi tak silná žena zkřehla, zhubla a v jejích očích je smutek stáří. Za oknem je asi dvacet komínů, které čmoudí přímo na nás. Šedivo a sychravo, takovým tím těžkým, hodně depresivním způsobem. Nebyl jsem tu už hodně dlouho, tak nějak jsem předpokládal, že už nás nechce vidět. Ona nikdy, jak už to matky dělávají, nepochopila, nechtěla přijmout, jaký byl její syn. Možná někde uvnitř cítila, že na tom má svůj podíl viny, netuším. Nic moc neříká, ale přinese hromadu koláčů. Dejte si. Potom mě požádá, abych vyvenčil obrovskou dogu, kterou hlídá mým bratrancům. Jdu ven a když hodí pes bobek, zmizí pod ním malý stromek. Tahá mě někam za roh a já přemýšlím, jak mohla moje babička opustit krásné Jizerky a zakopat se tady, na severu Moravy. Mezi domy se potácejí temné postavy. Jsou jako duchové, kteří zapomněli jít spát. Jsme tu už několikátý den a kousek za rohem jsou Lázně Darkov.

Mladí Arabové si kupují na lavičkách drogy a mladá zmalovaná děvčata. Mezi nimi sedávají právě stařenky jako moje bábi a vzpomínají. Párkrát jsme tu s nimi byli. Nechápal jsem, jak mohla zapomenout na to, jak děda chlastal, jak ji mlátil bičem. Pokaždé sehnula svůj hřbet a šla makat na pole nebo do lesa, do kravína. Jako malý kluk jsem to nevnímal, ale po letech, když jsem dospěl, mě začalo docházet spousta věcí. Jak ho vozívala na kárce ožralého z hospody. Jak mu kupovala cikareta, jak říkávala a tahala do kopce desítky lahváčů a rumu. Jak se schovávala do sklepa, když přišel po svých, jak se za něj styděla, když lezl vedle do penzionu za mladýma holkama, co tam byly v ozdravovně. Ženy byly tenkrát vychovány jako poslušné a poddajné. Měly smutné oči, ale vydržely všechno. Bylo zvykem seřezat děti, když jste přišli domů. Jen tak, pro jistotu. Asi ne vždy a ve všech rodinách, ale otec býval pánem tvorstva. Hlavně se nikdy nerozváděj, slyšela od ní mnohokrát blondýnka, když zůstaly spolu v kuchyni. Vrátil jsem se se psem a našel je, jak sedí a rozmlouvají o mužích.

Přišli i bratranci. Oba přibrali a stali se klasickými diskofily. Jako děti jsme lítali po stráních a lesích a rozuměli si, ale teď si nemáme moc co říct. Hrozně machrují. Musím jít, stejně jako kdysi s Kačenkou, na tenisový zápas, na kterém sedíme a posloucháme jejich naučené fráze, okoukané od slavných tenistů. Celé je to předváděčka, tak trošku zašlá sláva hornických paniček, které nemusely do práce, protože je chlapi uživili. Kožené sedačky, kožichy, mikrovlnka, Tuzex, všechno je pasé, doly se pomalu zavírají a v ulicích jsou stovky lidí, co jen chlastají a čekají na smrt. Je to tu hodně depresivní, řekneme si spolu, když se tulíme na madračce. Ve vedlejším bytě někdo mlátí ženu. Jsou to šílené rány. Babička je zvyklá, jen pronese do ticha ze spaní - Hlavně se nerozvádějte. Dávala za vinu mojí mámě, že od otce odešla. Napsala i několik dopisů. Bylo mi jí svým způsobem líto, na mě byla vždycky hrozně hodná. Probudím se velmi brzy. Někdo zvrací na chodbě. Doga začne štěkat.

Udělala mu na hornickém hřbitově malý hrob, aby si mohla s ostatními vyprávět. Babi, vždyť tě děda mlátil, byl to alkoholik a násilník. Tak proč ten oltář? Ale on nebyl zase tak hroznej. Jasně, pamatuji si, jak ti zlomil několik žeber, jak ho otec nesnášel, jak se nám jednou ožral v Boleslavi a dělal ostudu. Jak mi můj vlastní táta přísahal, že nikdy nebude jako on a nakonec svůj boj prohrál. Mezi domy bylo smutno a deprese. Lidi tu kdysi těžce makali, dřeli do úmoru, aby je jako použitej hadr vyhodili. Večer jdeme s bratranci na nějakou diskotéku. Už mezi dveřmi nám nabídnou drogy. A všichni tu chodí v teplákách. Kluci mají po polsku knírky a holky jsou zmalovaný jako truhly. Pije se hodně tvrdej a když se tančí, tak se to pokaždé popere. Nebaví nás to, ale pořád nám nosí panáky. Leju je za závěs a chci pryč. Zdrhneme. Utíkáme ulicemi, trošku ztratíme směr a když jdeme kolem kostela, rozezní se houkačky sanitek a policajtů. Zaparkují kousek od nás. Lekneme se, ale kolem jde nějaká dvojice a mávne rukou. AAAAllééé, jenom někoho pobodali. Druhý den, když jdeme do kostela (babička na stará kolena objevila víru), tak spatříme nakreslenou postavu na chodníku.

V dřevěných lavicích sedí i hodně mladých. Bez boha tady nepřežiješ. Řekne nám strýc, který má v sobě tak pět promile. Zastaví ve starém žigulíku a prý nasedněte, mám pro vás překvapení. Pamatuji si, že kdysi trénoval hokej a byl v tom hodně dobrej. Oficiálně dělal elektrikáře na dole, ale moc tam nebyl, sport byl přednější. Teď hraje automaty a bojí se říct babičce, že se také rozvádějí. Jízda je docela šílená. Bojíme se. Zaparkujeme před těžební věží. Tady Franta vás vezme dolů. Řekne nám a odjede. Chlap jak hora, s černými víčky, které už nikdy nepůjdou umýt, na nás zamrká a usměje se. Tak jdeme kurva. Oblékneme se do montérek, které na mojí milé plandají a zalezeme do výtahu. Následuje výklad a přednáška od člověka, co tu pracoval spoustu let. Byl i jednou zavalený. Nadává na politiky, na ty, kteří všechno rozkradli. Má lahev vody, kterou s radostí přijmeme, máme na plicích prach. Poděkujeme a zpátky musíme pěšky. Strýc se stihl ožrat U Permoníka tak, že nemůže chodit. Vyvenčíme dogu a jdeme raději brzy spát.

Měl by tu být nějaký koncert, dvě polské kapely, asi thrash metal, co jsem tak nějak pochopil. Ptáme se na cestu dvou kluků, co mají dlouhé vlasy. Ochotně nám nabídnou pivo a stanou se našimi průvodci. Mladý metly, co ještě ctili zásadu, že metalisté drží při sobě. Vzali nás do hospody, pokecali, byla s nima sranda. Jenom v sobě měli takový zvláštní smutek, možná melancholii, kterou jsem viděl často u slovanských národů. Uvědomím si, jaké jsou rozdíly v různých částech republiky. Drsný sever, pohodový jih, moje oblíbené východní Čechy, divná Plzeň, pokaždé, když jste někam přijeli, tak vás metly vzali mezi sebe. Cestoval jsem hodně, něco málo o tom vím. Mnohokrát mě úplně cizí lidé nechali přespat doma. Všechno se řešilo po hospodách, pak se šlo na koncert a potom ještě do nonstopů. Bylo ale znát, že doba přeci jen pokročila. Někde už byli opatrnější. Devadesátky pomalu končily a nastupoval tvrdý kapitalismus. Dneska jsme ale byli rozhodnutí, si všechno užít.

Vždycky jsem měl polské kapely zafixované jako velké dříče, kteří obětovali muzice celé srdce. Tyhle thrashovky ale byly divný. Pánové moc hrát neuměli a navíc byli navátí, že chvílemi padali z pódia. Nikomu to ale nevadilo. Odpoledne jsme slušně popili, ale na sále jsme byli asi nejvíc střízliví. Já měl vždycky zafixované, že slušné holky jen tak popíjejí, když už se někdo totálně ožral, tak to byl nějaký kluk. Tady to ale neplatilo. Některé dámy už dávno dámami nebyly. Šel jsem třeba na záchod a tam jedna seděla na takovém malém stolku, nohy roztažený, před ní fronta kluků, co chodili zasunout. Měla vyvrácený pohled, smála se a v jedné ruce měla lahev vodky a v druhé cigáro. Dělej kurva, mrdej, nejsi na to sám, křičela nakřáple. Oklepal jsme se hnusem i přesto, že to jinak bylo opravdu hezké děvče. Viděls ji? Zeptala se mě moje milá a já jen kývl hlavou. Šli jsme raději pod pódium. Pomalu, příliš pomalu, dohrála i druhá kapela a začala diskotéka. 

Sem tam se někdo serval, většinou o lahev nebo nějakou holku. Tady fakt nešel nikdo pro ránu daleko. K babičce jsme šli až ráno, už svítalo. Na schodech v paneláku ležel nějaký chlap. Museli jsme ho překročit. Rovnou jsem vyvenčil dogu a místo spaní jsme si dali snídani. Zdař bůh, pozdraví nás soused, co kouří vedle na balkóně. Takovej milej chlápek. Pro druhé by se rozkrájel, řekne o něm babička. Jojo, rozkrájel by i svoji ženu, doplní ji blondýnka. Babička ale špatně slyší, tak nic dalšího neříká. Ano, to je ten, co si dává v noci opravdu záležet. Ten, co řval a nadával a u toho rozdával rány. Na sídlišti v Karviné jsem zažil, stejně jako kdysi v Boleslavi, takovej zvláštní lidskej marast. Jakoby byli všichni smutní a šediví, jakoby hledali v chlastu pravdu nebo ztracené naděje. Staří chlastaj, mladí fetujou, shrnul to kdysi Venca a ten o tom něco věděl. Drogy nastoupily velmi rychle. Nikdo se nechtěl dívat do očí pravdě. 

Rozloučíme se, poděkujeme a asi desetkrát si vyslechneme, že se hlavně nemáme rozvádět. Babi, ale my ještě ani nejsme svoji, směju se, ale jí to nevadí. Musíme se k té malé ženě, co viděla za války hořet zvířat, co dřela, která v sobě měla šílenou sílu, sklonit a ona nám udělá pár křížků na čelo. Obejmu ji a je to naposledy, co má ještě čistý rozum. Když přijedeme příště, už ji schramstne stáří a jak už tomu bývá, tak je milosrdné. O svém manželovi mluví jen v dobrém, usmívá se a vše zlé je zapomenuto. Tělo jí vydrží žít hodně dlouho. Přežije i mého otce, ale už o tom neví. A komíny jí stále kouří do oken a mezi paneláky se válí ožralí horníci. Když vyjíždíme vlakem z Karviné, řeknu Zdař bůh! a těším se na hory, na čistý vzduch a pohodu, která v Jizerkách je. Nejdřív ale musíme ještě na chvilku do Plzně. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 14. června 2025

Interview - CANNIBAL ACCIDENT - A raw, gore destroying death grindcore feast! A massacre in an old slaughterhouse!


Interview with death grindcore band from Finland - CANNIBAL ACCIDENT.

Answered Kurwa Doktor (supersonic sodomy) and Kolkka (guitar), thank you!


Ave CANNIBAL ACCIDENT! I couldn't find any interview with you in Czech anywhere. So I'll ask you first to introduce the band to the readers who don't know you yet. You can start from the beginning and take us through the whole bloody history of CANNIBAL ACCIDENT.

Kurwa Doktor:

In the beginning of 2007 the former drummer Lenets and guitarist Kolkka were boozing in their hometown Turku and they ended up in a local rock club and the roots of Cannibal Accident was planted. Fueled by this intoxicated ambition Cannibal Accident was founded to bring you oldschool grindcore with quality mosh parts.

Cannibal Accident has shared the stage and toured with f.ex. the following awesome entities: Gutalax, Cannabis Corpse, Rotting Christ, Misery Index, Exhumed, Cumbeast, Torture Killer, Inferia, Lubricant, Solothus, Convulse, Galvanizer and many others.

The band has played a short East European tour in the past and some Baltic shows recently. Also festivals like Tuska, Nummirock, Helsinki Death Fest, Rites Of North to name a few.

So far the band has released five full length albums and several EP's.


Current line-up:

Kolkka - guitar

Wilkman - drums

Heikki Raisio - brutal grunts

Kurwa Doktor - supersonic sodomy

Jondom - bass & backing screams


This year you released the still fresh new album "Disgust". Again it is dark, gritty and honest death grindcore metal. Did you approach the recording differently than last time or did you go with tried and tested methods?

Kolkka: This time our recording process was a bit different, f.ex. I recorded all guitar parts at home and they were the re-amped at the studio – where we also recorded all vocals. For me, this was a pleasant recording process without the normal „pressure“ of working in studio environment. Drums were also recorded at a friend's studio in a different place.

I find the new record an order of magnitude more complicated, maybe less accessible at first, more raw, but at the same time incredibly dark and evil. Was that the intention? How was the album actually made and how did you compose the music?

Kolkka: I wanted the guitar and bass parts differ from each other more than ever before which resulted hopefully in a kind of evil mixture of musicality, heh. There are some of dissonant chords used here and there which is a new aspect in the CA songs. Me and the bassist Jondom compose most of our songs nowadays, but also drummer Wilkman had some of his morbid ideas blended in which also expanded the whole sound picture. So the final result was a varied mutual combination of individual efforts.


I have "Disgust" in my MP3 player and I have to say that I am literally consumed by it. It's not just the great ideas, but the sound, which is in a word devastating. For example, I'm sitting on the tram and suddenly I find myself tapping my foot. I feel like partying. If I weren't a gentleman of my years, I'd probably do it. Where did you record the album and who is the mastering engineer?

Kurwa: Great! Just do the tapping, or fapping, whatever you feel like if you enjoy the music and the moment! :)

Kolkka: The vocals were recorded at Noise For Fiction studios by Mr. Joona Lukala who also mixed and mastered the whole album. We took the sound files of our previous recordings (guitar, bass, drums) to him and he performed some insanely good sound wizardry as you can hear when listening to Disgust.

Who wrote the lyrics on "Disgust"? And what are they about? Where do you get inspiration for the themes?

Kurwa: Mostly I did, but also Kolkka and Jondom contributed in some songs (I Want To Pay..., Inhumanely... and Scorched..., Flesh... at least) and the guest vocalists wrote the lyrics for their songs. More than the gore fantasies and detailed descriptions of imagined brutality and perversions in our previous albums, the lyrics of the new album are leaning more and more towards the everyday madness, real life horrors and disgust towards the majority of humanity. We are doomed to extinction, addicted to useless dispensable products and pleasures and brainwashed by the most imbecile ideas and ideals - yet still we don't give a fuck.


Who signed the cover of "Disgust"? I like his work a lot. How did you choose the theme for the cover?

Kurwa: Maxime Taccardi, great artist from France (lives in the USA now). Some of the red you see on the cover is his own blood. We liked his style and asked if we could you use his talent. And with a convenient amount of euros this happened.

If we go back to the beginning... What was the first impulse to put the band together? And why death/grindcore metal? It's not exactly a style that would get you a lot of "fame".

Kurwa: See the first answer mostly. I think, on top of that this is the kind old school shit we have grown up with, so it's quite natural to follow your roots, so to speak. With a sick modern twist sometimes, of course, to keep it more interesting!

You come from Turku, Finland and play extreme death grindcore metal. Our readers would be interested to know how the death metal scene works in Turku? To tell you the truth, I've been hearing only great bands from you lately (CONCRETE ICON are excellent!). Does that mean that the scene is very strong in your country at the moment? What about the gigs, how many people come?

Kurwa: Yes we are strongly connected to underground scene in our hometown as well as in some other Finnish towns. Maybe the best and wellknown death metal band from Turku is definitely Torture Killer, the masters of groovy death metal. Also the slam masters of Cumbeast have gained quite a lot of following in the Western European area as well. Some other great death metal (related) bands are Sepulchral Curse and Guts, for example. Our local shows gather somewhere between 80-150 people, depending on situation and lineup.


From your music you can feel that you are influenced by the Finnish death/grindcore metal school as well as old European bands. How are you as fans? Do you prefer the original death metal of the 90s or do you draw inspiration from new records as well? If so, I would be interested to know which bands had/have the biggest influence on CANNIBAL ACCIDENT.

Kurwa: Personally I always prefer the old school originators to newcomers, even if the new bands sound as old school as possible. However, I still like a lot of newer „old sounding“ bands as well. Personal all-time favorites in death/grind scene: Bolt Thrower, Deicide, Morbid Angel, Carcass, most Swedish pioneering bands, Asphyx, Pestilence with van Drunen on vocals, Macabre, Brutal Truth, Benediction, Repulsion, some Napalm Death, Pungent Stench etc. Etc. However, I have never been VERY fond of Finnish old school death metal, although I respect their pioneering work 100% as well. Maybe it's too twisted for my straight-forward brain...? Xysma's First & Magical is fucking killer though, yet it's not much death/grind anymore! In general,CA was inspired in the beginning mostly by old Napalm Death, old Carcass, Repulsion, S.O.D. and endless consumption of alcohol products.

 

What about you and concerts in general? Are you a band that goes to as many shows as possible or do you pick and choose a lot? Do you have a dream, like a band you'd like to tour with or a festival or city you'd like to perform in?

Kurwa: We do not play „anytime everywhere“ cos as an underground band consisting of 5 middle-aged bastards it's not very useful to play f.ex. during week in Finland unless it's very special occasion. Also even we have some (small, but still) standards in regards of the deals we will accept for shows. We are not picky but we are not desperate for shows either. For festivals, Obscene Extreme would be great to experience in the band's point of view, but as they have never even replied to our requests during the years, it seems pretty frustrating, haha! :) As we have already shared the stage with Gutalax, Frederik and Dingo, there are no dreams left!

 

I'm going to go listen to your new record "Disgust" again. I have to say that for me personally it is basically a perfect death grind metal masterpiece. A total inferno. I wish the record to do well, to reach as many fans as possible. It deserves it. I wish you all the best in your personal life. Good luck and the last words are yours. If you have something to say to fans, labels, promoters, you have space. Thank you for the interview and I'm already looking forward to seeing you live sometime!

Kurwa: Thank you for support! For some reason we missed the Czechia towns completely when we toured in Poland, Slovakia etc. so that needs to get fixed sooner or later!

Rozhovor - CANNIBAL ACCIDENT - Surová, gore zničující death grindcoreová hostina! Masakr na starých jatkách!


Rozhovor s death grindcore metalovou kapelou z Finska - CANNIBAL ACCIDENT.

Odpovídali Kurwa Doktor (supersonická sodomie) and Kolkka (kytara), děkujeme!

Recenze/review - CANNIBAL ACCIDENT - Disgust (2025):

Ave CANNIBAL ACCIDENT! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou krvavou historií CANNIBAL ACCIDENT.

Kurwa Doktor:

Na začátku roku 2007 bývalý bubeník Lenets a kytarista Kolkka popíjeli ve svém rodném městě Turku a skončili v místním rockovém klubu, kde byly položeny základy Cannibal Accident. Poháněni touto opilou ambicí byla založena kapela Cannibal Accident, aby vám přinesla oldschoolový grindcore s kvalitními mosh pasážemi.

Cannibal Accident sdíleli pódium a absolvovali turné s následujícími úžasnými kapelami: Gutalax, Cannabis Corpse, Rotting Christ, Misery Index, Exhumed, Cumbeast, Torture Killer, Inferia, Lubricant, Solothus, Convulse, Galvanizer a mnoha dalšími.

Kapela v minulosti absolvovala krátké turné po východní Evropě a nedávno odehrála několik koncertů v Pobaltí. Vystoupila také na festivalech jako Tuska, Nummirock, Helsinki Death Fest, Rites Of North a dalších.

Dosud kapela vydala pět alb a několik EP.


Aktuální sestava:

Kolkka – kytara

Wilkman – bicí

Heikki Raisio – brutální grunty

Kurwa Doktor – supersonická sodomie

Jondom – baskytara a doprovodné výkřiky


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Disgust“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death grindcore metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Kolkka: Tentokrát byl náš nahrávací proces trochu jiný, např. jsem nahrál všechny kytarové party doma a ty byly pak znovu zesíleny ve studiu – kde jsme také nahráli všechny vokály. Pro mě to byl příjemný nahrávací proces bez obvyklého „tlaku“ práce ve studiovém prostředí. Bicí byly také nahrány ve studiu kamaráda na jiném místě.

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, surovější, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Kolkka: Chtěl jsem, aby se kytarové a basové party od sebe lišily víc než kdy předtím, což snad vedlo k jakési zlověstné směsi muzikálnosti, hehe. Tu a tam se objevují disonantní akordy, což je v písních CA novinkou. Většinu našich písní dnes skládáme já a basák Jondom, ale i bubeník Wilkman přispěl svými morbidními nápady, které také rozšířily celkový zvukový obraz. Konečným výsledkem tak byla pestrá kombinace individuálních snah.


Mám „Disgust“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Kurwa: Skvělé! Prostě si zatancuj, nebo si ho vyhoň, cokoliv tě baví, pokud se ti líbí hudba a ten okamžik! :)

Kolkka: Vokály byly nahrány ve studiu Noise For Fiction panem Joona Lukala, který také mixoval a masteroval celé album. Vzali jsme mu zvukové soubory z našich předchozích nahrávek (kytara, basa, bicí) a on předvedl neuvěřitelně dobrou zvukovou magii, jak můžete slyšet při poslechu Disgust.

Kdo je autorem textů na „Disgust“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Kurwa: Většinou já, ale také Kolkka a Jondom přispěli do některých skladeb (alespoň do I Want To Pay..., Inhumanely... a Scorched..., Flesh...) a hostující vokalisté napsali texty ke svým skladbám. Více než gore fantazie a podrobné popisy imaginární brutality a perverzí v našich předchozích albech se texty nového alba stále více přiklánějí k každodennímu šílenství, hrůzám skutečného života a znechucení vůči většině lidstva. Jsme odsouzeni k zániku, závislí na zbytečných, postradatelných produktech a potěšeních a vymytí mozků nejhloupějšími myšlenkami a ideály – a přesto nám to je úplně jedno.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Disgust“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Kurwa: Maxime Taccardi, skvělý umělec z Francie (nyní žije v USA). Část červené barvy, kterou vidíte na obálce, je jeho vlastní krev. Líbil se nám jeho styl a zeptali jsme se ho, jestli bychom mohli využít jeho talent. A za přiměřenou částku v eurech se tak stalo.

Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death/grindcore metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Kurwa: Viz. první odpověď. Myslím si, že kromě toho je to ten starý dobrý styl, se kterým jsme vyrostli, takže je celkem přirozené následovat své kořeny, abych tak řekl. Samozřejmě někdy s moderním nádechem, aby to bylo zajímavější!

Pocházíte z Turku, z Finska a hrajete extrémní death grindcore metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Turku death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky (CONCRETE ICON jsou vynikající!). Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Kurwa: Ano, máme silné vazby na undergroundovou scénu v našem rodném městě i v některých dalších finských městech. Nejlepší a nejznámější death metalovou kapelou z Turku je určitě Torture Killer, mistři groovového death metalu. Také mistři slamu z Cumbeast si získali poměrně velkou popularitu v západní Evropě. Dalšími skvělými death metalovými (a podobnými) kapelami jsou například Sepulchral Curse a Guts. Naše místní koncerty navštěvuje někde mezi 80 a 150 lidmi, v závislosti na situaci a line-upu.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak finskou death/grindcore metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CANNIBAL ACCIDENT největší vliv.

Kurwa: Osobně vždy upřednostňuji old schoolové průkopníky před nováčky, i když nové kapely znějí co nejvíce old schoolově. Nicméně mám rád i mnoho novějších „old schoolově znějících“ kapel. Moje osobní oblíbené kapely v death/grindové scéně: Bolt Thrower, Deicide, Morbid Angel, Carcass, většina švédských průkopnických kapel, Asphyx, Pestilence s van Drunenem na vokálech, Macabre, Brutal Truth, Benediction, Repulsion, některé Napalm Death, Pungent Stench atd. atd. Nikdy jsem však neměl příliš v lásce finský old school death metal, i když jejich průkopnickou práci respektuji na 100 %. Možná je to pro můj přímočarý mozek příliš zvrácené...? Xysma's First & Magical je sice sakra dobrá deska, ale už to není moc death/grind! Obecně řečeno, CA byla na začátku inspirována hlavně starými Napalm Death, starými Carcass, Repulsion, S.O.D. a nekonečnou konzumací alkoholických nápojů.

 

Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Kurwa: Nehrajeme „kdykoli a kdekoli“, protože jako undergroundová kapela, složená z pěti středně starých bastardů, nemá moc smysl hrát například během týdne ve Finsku, pokud nejde o nějakou výjimečnou příležitost. Také máme určité (malé, ale přesto) standardy, pokud jde o podmínky, za kterých přijímáme nabídky na koncerty. Nejsme vybíraví, ale ani nejsme zoufalí, co se koncertů týče. Z pohledu kapely by bylo skvělé zahrát si na festivalu Obscene Extreme, ale protože nám za ta léta ani jednou neodpověděli na naše žádosti, je to docela frustrující, haha! :) Jelikož jsme už sdíleli pódium s Gutalaxem, Frederikem a Dingem, už nám nezbyly žádné sny!

 

Jdu si vaši novou desku „Disgust“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death grindové metové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Kurwa: Děkujeme za podporu! Z nějakého důvodu jsme při turné po Polsku, Slovensku atd. úplně vynechali česká města, takže to musíme dříve či později napravit!

pátek 13. června 2025

Recenze/review - MOONFALL - Odes to the Ritual Hills (2025)


MOONFALL - Odes to the Ritual Hills
CD 2025, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Četl jsem zrovna knížku o starodávných sukubách, o jejich kultu, o krvavých rituálech. V pokoji jsem nechal rozsvícené jenom jedno světlo. V ulicích se prodlužovaly stíny. Poslouchal jsem zrovna debutové album finských MOONFALL a přemýšlel jsem, jaká asi byla kdysi kolem oltáře děsivá atmosféra. Nějak se mi všechno spojilo v jedno. Hudba i příběh. Mrazilo mě v zádech a měl jsem najednou pocit, že za mnou přišli mí vlastní démoni.

Stylově lze hudbu na novince označit jako black metal, notně načichlý doomovou atmosférou. Přemýšlel jsem, jaké slovo by tuhle nahrávku definovalo nejlépe a nejvíce mi v hlavě naskakovala myšlenka - mlha. Krvavá, těžká, smradlavá mlha, která se vám dostane až do morku kostí. 


Oba pánové, kteří v kapele působí, hrají i ve spoustě dalších smeček (zmiňme alespoň BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT a další a další). Na kost ohlodané riffy jsou doprovázeny starodávnými syntetizátory. Vše působí plesnivě, chladně, temně. Opravdu si připadám jako na nějakém obřadu. Nejdřív to vypadalo celé jenom jako nějaká hra. Jenže časem, když se setmělo a rezavý nůž poprvé zajel do nebohého těla a objevila se krev, všichni jsme najednou uvěřili. "Odes to the Ritual Hills" je nahrávkou, která má velmi zvláštní, podmanivou, záhadnou a děsivou atmosféru. Je po okraj narvaná melodiemi, které se vám postupně dostanou pod kůži i do podvědomí. Cítím zde i jakousi melancholii. Jakoby jsem navštívil dávno opuštěný, prokletý a znesvěcený kostel. Legendy praví, že se zde odehrávaly hrozné věci. Padlí kněží, oběti zavřené v chladných celách. Čekali na mučení, na to, až shoří na hranici. Ve jménu slepé víry, bestie se znovu vrátila. Pamatujete na staré hororové filmy na VHS? Často jsem si na ně při poslechu vzpomněl. Co se týká zvuku, obalu a celkového provedení, tak vše je v nejlepším pořádku. Jinak pro představu, pokud máte rádi kapely jako NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, případně CEREMONIAL TORTURE, potom jste zde správně. Doporučuji absolutní klid, spoustu času, nahrubo nasekanou tmu a garantuji vám, že potom dojde mezi vámi a touhle smečkou ke vzájemnému přenosu. U mě tomu tak rozhodně bylo. Kříže jsou obráceny směrem dolů, ohně hoří jasným plamenem a éterem zní syrový a chladný black doom metal! Oltář je připraven a Satan se usmívá!

Asphyx says:

I was reading a book about ancient succubi, their cult, and bloody rituals. I left only one light on in the room. Shadows lengthened in the streets. I was listening to the debut album by Finnish band MOONFALL and wondering what the terrifying atmosphere around the altar must have been like back then. Somehow, everything came together for me. The music and the story. I felt a chill down my spine and suddenly had the feeling that my own demons had come for me.

Stylistically, the music on the new album can be described as black metal, heavily infused with a doom atmosphere. I wondered what word would best define this recording, and the idea that came to mind most was "fog." A bloody, heavy, stinking fog that gets into your bones. 


Both gentlemen who play in the band also play in many other groups (let's mention at least BEHERIT, ARCHDEMON, CEREMONIAL TORTURE, DARKERA, WITCHCRAFT, and many others). The bone-gnawing riffs are accompanied by ancient synthesizers. Everything seems moldy, cold, and dark. I really feel like I'm at some kind of ceremony. At first, it all seemed like some kind of game. But over time, when darkness fell and the rusty knife first pierced the poor body and blood appeared, we all suddenly believed. "Odes to the Ritual Hills" is a recording with a very special, captivating, mysterious, and terrifying atmosphere. It is filled to the brim with melodies that gradually get under your skin and into your subconscious. I also feel a kind of melancholy here. It's as if I visited a long-abandoned, cursed, and desecrated church. Legends say that terrible things happened here. Fallen priests, victims locked in cold cells. They waited for torture, for burning at the stake. In the name of blind faith, the beast returned. Do you remember old horror movies on VHS? I often thought of them while listening. As far as sound, packaging, and overall production are concerned, everything is in perfect order. Otherwise, if you like bands such as NECROMANTIA, BARATHRUM, LEGEMETHON, NEBIROS, or CEREMONIAL TORTURE, then you've come to the right place. I recommend absolute peace and quiet, plenty of time, and thick darkness, and I guarantee that you will then experience a mutual connection with this pack. That was definitely the case for me. The crosses are turned upside down, the fires burn brightly, and raw and cold black doom metal echoes through the ether! The altar is ready and Satan is smiling!



"Odes to the Ritual Hills" Track-listing:
1560
Countess Carody
Ode to the Ritual Hills
Thus Spoke Satanael

Moonfall Lineup:
Goatprayer - Bass, Vocals
Black Moon Necromancer - Guitars


KNIŽNÍ TIPY - Hladový hrob - Robert Galbraith (2025)


Hladový hrob - Robert Galbraith
2025, Kniha Zlín

Přiznám se, že patřím asi k menšině. Mě Harry Potter moc nebaví. Asi nebudu úplně cílová skupina. Ale chápu to. J.K. Rowlingová je velmi dobrá spisovatelka. Pod pseudonymem Robert Galbraith rozhodně. Dostala se mi, opět víceméně náhodou, při mých toulkách po knihkupectvích, do rukou její zbrusu nová kniha Hladový hrob. Přečetl jsem si perex, otřel z čela pot, protože bylo dusno k zalknutí. Moje první setkání. U sedmého díla série. Chvilku jsem pohazoval knížkou v ruce a slečna za pultem na mě divně koukala, jakoby čekala, že jí uteču, srazím ochranku v supermarketu a ona přijde o prémie. Moc tyhle velké obchody nemusím. Jsou neosobní. Jenže jsem čekal na dva techniky z T-mobile, až mi přenesou esim z jednoho telefonu do druhého. Překvapilo mě, že nemají přístup na wifinu. Museli využívat tu ze Starbucks. Přišlo mi to vtipný a tak jsem se u regálu s knížkami asi divně usmíval. Nakonec jsem až nábožně, jak je mým zvykem, donesl knížku k pokladně. Platím hodinkami a odcházím. Žádné, děkuji, mějte se hezky. Slečna dál sjíždí tik tok. Znuděná.

Já znuděný nejsem. Pořád mě zajímá svět, rád se podívám na hezkou holku, ochutnám dobré pivo, pustím si muziku, která je vlastní mému srdci. Hladový hrob byl pro mě završením příjemného dne. Venku sice lilo, ale mě to nevadí. Mám batoh, jsem voděodolný a knížku jsem si dal do igelitové tašky. Doma jsem si jen otřel čelo a vyměnil tričko. Jak to dopadlo, ptá se mě žena a myslí tím moji akci u operátora. Nabízeli mi internet, ale sami neměli přístup. Smějeme se tomu a já potají vyndám knížku na stůl. Copak si to zase koupil? Zeptá se mě a já začnu vyprávět. Byl jsem skeptický, přiznávám. Ale ihned jsem se začetl a bavilo mě to. Robert alias Rowlingová zkrátka umí psát. I v detektivním románu, v thrilleru, je jistá v kramflecích. Harryho jsem odložil po několika kapitolách, mě všichni ti čarodějové a lektvary dokonale odradili. Moc totiž nemusím fantasy. Ale tady, to je něco jiného. Temná sekta. Rituály, děsivé příběhy. Joj, tak to já zase můžu. Zapomínal jsem dýchat, dokonce mě začalo bolet koleno, jak jsem neměnil polohu při čtení. Budiž to důkazem, že mě kniha fakt bavila.

Jenže jsem musel zase na chalupu. Díky bouřkám se strhla spoušť a polámané větve na mě čekaly jako nějaké polámané kosti. Jsem z rodiny snad poslední, co může něco tahat. Práci si rozložím, ale dělám rychle. Řežu a pořád u toho přemýšlím, kam se bude děj ubírat. V dálce se rozštěkal pes. Pomalu se stmívá a nad Ještědem je zase zataženo. Volám domů. Zalezu si dovnitř a strhnou se běsy. Kdo zažil bouřku a vichřici na horách, určitě ví, o čem píšu. Bylo to strhující, sem tam poblikávala lampička, jak elektrická síť nestíhala. A já si četl dál a dál, dokud jsem neusnul a neprobudily mě stíny noci. Po cestě jede někdo na kole. Ohlédne se na chalupu, má rozšklebenou tvář. Ony se všechny tyhle sekty tváří tak mírumilovně. Jenže uvnitř, uvnitř jsou zkažené a shnilé. Musí to být něco hrozného a jak vidno, tak jim propadá stále spousta i hodně chytrých lidí. Možná to je tím, že se nemají nikomu svěřit, možná jsou jen sami. Je to hnusné, zneužívat lidské slabosti. Vaří se mi krev v žilách, když o tom čtu ve zprávách. 

Netopil jsem v kamnech a bylo mi pěkná zima. Spacák mi spadl na zem a čekám, až opadne rosa. Mám pomalý víkendový rozjezd. Vynesu si na lavičku pilu i rukavice. Pak si sednu, dám si jen pár stránek, jen kousek. Začtu se a pak musím rychle kvaltovat, abych do večera všechno stihnul. Pomalu se zase stmívá a přemýšlím o zlu. Kde se bere? Jsme k němu předurčeni? Dědí se? Nebo je ukryté v každém z nás, někde hluboko a čeká jen na příležitost? Přinášíme vám lásku. Pojď k nám. Nebezpečí číhá ukryté ve stínu. Hladový hrob je opravdu dobrá kniha. Zase něco trošku nového, jiného a jsem moc rád, že jsem dal autorce šanci. Opět jsem se poučil, že bych neměl mít předsudky. Dalo by se to pochopit, už jsem starý pes, ale jsou to právě i páteční knižní tipy, které mě stále motivují objevovat.

Nasednu na ranní autobus do Jablonce. Jedu sám. Batoh plný vzpomínek, kniha prosím pěkně dočtena. Bolí mě svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. To víte, kancelářská krysa zase jednou vyrazila za opravdovou prací. Mám ze všeho dobrý pocit. Sice mám hlad, ale to se spraví v Praze na hlaváku. Mám tam svoje oblíbené občerstvení. Když ve vlaku na Plzeň potom přendávám nějaké věci v krosně, vytáhnu knížku na světlo. Naproti mě sedí taková malinká obrýlená slečna. Musím si sundat sluchátka, neslyším ji. Ptá se mě, jestli je Hladový hrob dobrá knížka. Napevno a jasným hlasem potvrdím, že ano. Svět knížek a čtení je fakt parádní koníček. Pořád je co objevovat. Snad jsem vám svým dnešním tipem udělal také radost. Mějte se co nejlépe a pamatujte na to, že všechny sekty jsou totální zlo. Vyhýbejte se jim jako čert kříži. Amen. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cormorana Strikea kontaktuje znepokojený muž, jehož syn se vydal do hlubin norfolkského venkova, aby se připojil k náboženské sektě. Univerzální humanitární církev navenek působí jako mírumilovná organizace, pojí se s ní však zlověstné události a nevysvětlená úmrtí. Robin Ellacottová se proto rozhodne sektu infiltrovat a odcestuje do Norfolku, aby žila inkognito mezi jejími členy. Není ale připravena na všechna nebezpečí, která tam na ni čekají – ani na to, jaké oběti bude muset přinést…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 12. června 2025

Recenze/review - NIGHTBEARER - Defiance (2025)


NIGHTBEARER - Defiance
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Sledují tupé soutěže, vzorem jsou jim lidé, kteří nic nedokázali. Pokud se o věci zajímáte hlouběji a rádi necháváte svoji fantazii, aby byla občas rozdrásána, potom bych pro vás měl jeden tip. Němečtí NIGHTBEARER vydávají nové album. A opět je plné podmanivě chladné atmosféry, řezajících riffů, divokých melodií i zvláštní tajemné magické aury. 

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle smečku slabost. Líbí se mi, jakým způsobem kombinuje různé mrtvolné ingredience. Dokáže být surová, nekompromisní, pánové ale nezapomínají ani na do tmavých odstínů zabarvené nálady. Pohodlně se usaďte, otevřete si pivo a nechte se unášet třetím dílem "His Dark Materials". Pro mě osobně je album "Defiance" velmi podmanivou záležitostí. Poslouchejte ve tmě, v chladu a pořádně nahlas. 


A tak se zase jednou nechávám unášet řekou beznaděje. Topím se, zalykám, vznáším se na vlnách zpěněných melodií. Mají barvu krve. Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že sice hrají postaru, klasicky a tradičně, ale zároveň dokáží do své hudby vložit i spoustu vlastních nápadů i invence. HM-2, ve své surové podobě, se zde potkává s melodickým death metalem velmi vysoké kvality. Nechte si vyprávět propracované, opravdu dobře napsané fantasy i hororové příběhy. Pokaždé, když jsem novinku "Defiance" poslouchal, tak mi připadalo, že se venku setmělo. Mraky byly nízko a krkavci usedli na nejbližší strom. Nakláněli hlavu a čekali na svoji oběť. V jednotlivých motivech je něco neklidného, přitažlivého, magického. Jakási pradávná energie, načerpaná snad v ryzí temnotě. Na NIGHTBEARER je skvělé to, že jsou uvěřitelní, opravdoví, reální, že umí napsat skvělé skladby. Věřím jim zkrátka každý tón, každou notu. Navíc se k novému albu opravdu rád vracím. Venku je možná slunečno a hezky, ale já jsem zahalený do krvavé mlhy a mrazí mě v kostech. Pokud máte tuhle odrůdu kovu smrti rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi návykového materiálu. Zvedá se vítr, cítím napětí a energii. Jakoby měla každou chvílí přijít bouřka. Je až s podivem, kolik lidí dodnes žije v temnotě a nevědomosti. Uctívají dávno padlé modly, bohy, co jsou jen prázdným slovem. Umírají a rodí se a o smyslu života netuší vůbec nic. Smrt i démoni obcházejí kolem. Ulice jsou plné mrtvých duší. Tahle nahrávka se opravdu povedla po všech stránkách. Zvuk, obal, produkce, vše je na velmi vysoké úrovni. To vám klidně podepíšu. Chladná death metalová vichřice, která přišla z temnoty! Vaše fantazie bude rozdrásána do krve! 

Asphyx says:

It is astonishing how many people still live in darkness and ignorance. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and have no idea about the meaning of life. They watch mindless competitions, and their role models are people who have achieved nothing. If you are interested in things more deeply and like to let your imagination be torn apart from time to time, then I have a tip for you. German band NIGHTBEARER is releasing a new album. And once again, it is full of a captivatingly cold atmosphere, cutting riffs, wild melodies, and a strange, mysterious, magical aura. 

It's no secret that I have a soft spot for this band. I like the way they combine various deathly ingredients. They can be raw and uncompromising, but the gentlemen don't forget about moods tinged with dark shades. Sit back, open a beer, and let yourself be carried away by the third installment of "His Dark Materials." For me personally, the album "Defiance" is a very captivating affair. Listen to it in the dark, in the cold, and really loud. 


And so, once again, I let myself be carried away by the river of despair. I drown, I choke, I float on waves of foamy melodies. They are the color of blood. What I always liked about this band was that, although they play in an old-fashioned, classic, and traditional way, they also manage to incorporate a lot of their own ideas and inventiveness into their music. HM-2, in its raw form, meets melodic death metal of very high quality here. Let yourself be told elaborate, really well-written fantasy and horror stories. Every time I listened to the new album "Defiance", it seemed to me that it was getting dark outside. The clouds were low and the ravens settled on the nearest tree. They tilted their heads and waited for their prey. There is something unsettling, attractive, magical about the individual motifs. A kind of ancient energy, perhaps drawn from pure darkness. The great thing about NIGHTBEARER is that they are believable, genuine, real, and that they can write great songs. I believe every tone, every note. What's more, I really enjoy returning to the new album. It may be sunny and nice outside, but I am shrouded in a bloody fog and my bones are freezing. If you like this variety of death metal, don't hesitate for a moment. You'll get a solid dose of highly addictive material. The wind is picking up, I can feel the tension and energy. It's as if a storm is about to break. It's amazing how many people still live in darkness and ignorance today. They worship long-fallen idols, gods that are nothing but empty words. They die and are born, and they have no idea about the meaning of life. Death and demons walk among them. The streets are full of dead souls. This recording is truly successful in every way. The sound, the cover, the production, everything is of a very high standard. I can vouch for that. A cold death metal storm that came out of the darkness! Your imagination will be torn to shreds!



about NIGHTBEARER on DEADLY STORM ZINE:






TRACKLIST
01. Dust
02. His Dark Materials
03. Defiance
04. One Church over All
05. Dying Knows No Bounds
06. Reign Supreme
07. Under the Sun of War
08. Ascension
09. Until We Meet Again
10. Republic of Heaven

LINE-UP
Michael Torka - Vocals
Dominik Hellmuth - Lead Guitar
Tristan Schubert - Rhythm Guitar
Florian Böhmfeld - Bass
Manuel Lüke - Drums


Recenze/review - SAMIARUS - Reign Destroyer (2025)


SAMIARUS - Reign Destroyer
EP 2025, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Další odkytré hroby nám jasně dokazují, že lidé si krutost a bestialitu užívají po celou dobu existence našeho nebohého rodu. Jakoby v každém z nás byla hluboko v podvědomí uložena temnota. Stačí opravdu málo, aby vyplula na povrch jako zohavený utopenec. SAMIARUS patří ke smečkám, které umí svojí hudbou podobné zhoubné myšlenky vytáhnout na povrch. Potkáte tak tváře svých vlastních démonů, zahalených do rudé krve. 

Pánové z Kalifornie tak činí pomocí nahrubo nasekaného black a death metalu. Zazní ale i prvky noise, punku, hardcore nebo industriálního hlomozu. Výsledný dojem je potom velmi pochmurný, zákeřný, divoký a nespoutaný. Jako ďáběl, kterého někdo právě pustil ze řetězu. 


SAMIARUS působí jako smečka vzteklých prašivých psů, kteří kdysi hlídali vstup do podzemí, ale když začala apokalypsa, tak se začali toulat špinavými ulicemi a lovit všechny ty, kteří stále věří v padlé modly. Skladby jsou napsány s jediným účelem - totálně vás zničit, pohřbít zaživa, znovu vytáhnout a rozemlít na prach. Ostré riffy, chorobami nasáklý vokál, bicí, co vám vystřelí mozek z hlavy. Tohle všechno smíchané se vztekem, skvělým morbidním zvukem a zkaženou krví. Americké vyslance samotného pekla lze považovat za pokračovatele třeba takových BLASPHEMY, ARCHGOAT. Smozřejmě, pánové přidávají pořádnou porci svých vlastních zvrácených nápadů a invence. Ohně zase jednou hoří jasným černým plamenem a v kotlích se vaří všichni ti, kteří stále klečí před kněžími s falešnými úsměvy. U téhle nahrávky rozhřešení rozhodně nedostanete. Naopak, shoříte jasným plamenem. Budete trpět, začnete hnít zevnitř. U citlivějších jedinců se objeví stigmata. Představte si starodávný rituál pro vyvolávání temných sil. Postavy v kápích zahalené v dlouhých pláštích. V rukou mají nože. Krvavý rituál může znovu začít. Pokud bych měl někomu definovat peklo, určitě bych mu nové EP "Reign Destroyer" doporučil. Je totiž po okraj narvané vztekem, válkou, okultismem i terorem. Dobro už dávno chcíplo schoulené v koutě. Novinka rozhodně neosloví slabší povahy. Tohle je muzika z těch nejtemnějších koutů podsvětí. Přidejte hlasitost a nechte se unášet špinavou řekou plnou zohavených mrtvol. Další odkytré hroby nám jasně dokazují, že lidé si krutost a bestialitu užívají po celou dobu existence našeho nebohého rodu. Jakoby v každém z nás byla hluboko v podvědomí uložena temnota. Stačí opravdu málo, aby vyplula na povrch jako zohavený utopenec. Nihilistický, blasfemický black death metalový obřad plný nenávisti, krutosti a špinavé krve! Okultní záležitost pro všechny prokleté!

Asphyx says:

Other uncovered graves clearly show us that people have been enjoying cruelty and bestiality throughout the existence of our poor race. It's as if there is a darkness deep within each of us. It takes very little to bring it to the surface like a mutilated drowning man. SAMIARUS is one of the packs that can bring such pernicious thoughts to the surface with their music. You will meet the faces of your own demons, covered in red blood.

Gentlemen from California do it with roughly chopped black and death metal. But there are also elements of noise, punk, hardcore or industrial noise. The final impression is very gloomy, insidious, wild and unbridled. Like a devil that someone just let off the chain.


SAMIARUS is like a pack of rabid mangy dogs that once guarded the entrance to the underworld, but when the apocalypse began, they began roaming the dirty streets, hunting down all those who still believe in fallen idols. The songs are written with one purpose - to totally destroy you, to bury you alive, to pull you out again and grind you to dust. Sharp riffs, disease-soaked vocals, drums that will blow your brains out. All this mixed with rage, a great morbid sound and corrupted blood. American emissaries of hell itself can be considered as a continuation of such bands as BLASPHEMY, ARCHGOAT. Obviously, the gentlemen add a good portion of their own twisted ideas and inventiveness. The fires are once again burning with a bright black flame, and the cauldrons are boiling with all those who still kneel before the priests with fake smiles. You certainly won't get absolution with this recording. On the contrary, you will burn with a bright flame. You'll suffer, you'll rot from the inside. For more sensitive individuals, the stigmata will appear. Imagine an ancient ritual for summoning dark forces. Hooded figures wrapped in long cloaks. Knives in their hands. The bloody ritual can begin again. If I had to define hell for someone, I would definitely recommend the new EP "Reign Destroyer". It's filled to the brim with rage, war, the occult and terror. The good has long since died huddled in a corner. The new release will definitely not appeal to the weaker natures. This is music from the darkest corners of the underworld. Turn up the volume and let yourself drift down a filthy river of mutilated corpses. More uncovered graves clearly show us that humans have enjoyed cruelty and bestiality for as long as our poor race has existed. It's as if there is a darkness stored deep in the subconscious of each of us. It takes very little to bring it to the surface like a mutilated drowning man. A nihilistic, blasphemous black death metal ritual full of hatred, cruelty and dirty blood! An occult affair for all the damned!




Tracklist:
1. Praesagium (Intro) (1:18)
2. New Iron Age (3:38)
3. Torment's Spear (3:11)
4. Eradicating Wind (2:39)
5. Throne Devoured (3:40)
6. Crushed by Inferior (3:32)
7. Exitium (Outro) (1:30)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine