DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 30. června 2025

Report, photos, video - BASINFIREFEST 2025 - MOONSPELL, TIAMAT, CARCASS, BENEDICTION, SINISTER, VADER, ASSASSIN - Spálené Poříčí - 26. 6. - 28. 06. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 

promoter: https://basin.cz/cs 

Chvílemi jsem si připadal jako starý jezevec, kterého někdo vytáhne na světlo. Z jeho nory, ve které je víceméně spokojený a ze které se mu normálně nechce vůbec ven. Když nad tím tak přemýšlím, tak doteď netuším, co mě vlastně vedlo k tomu vyrazit? Cena vstupenky? Těch pár kapel, co jsem viděl a užil si je? Když je můžu každou chvíli potkat někde v klubu, kde je to o hodně lepší a osobnější? Já fakt nevím. Možná jsem jen chtěl po nějaké době vypadnout, sledovat cvrkot kolem. Utratit nějaké peníze jen za sebe. Hele, já festivaly nikdy moc nemusel. Čím jsem starší, tak je to ještě horší. Mám lidi vcelku rád, nejsem žádným samotářem, ale štvou mě prostoje mezi kapelami. Vidím tak i to co nechci, dostanu se ke skupinám, které by jinak u mě nesměly ani přes práh. Manželka mi odjede do rodného města, děti už jsou velké a zůstal bych sedět jen s knihou. No, to není špatná představa. Než se někde potit a chcát prdelí, jak říká jeden můj kamarád. 


Výhodou je, že spím doma. Dojíždím. Normálně Arrivou. Moje návštěvy jsou tak omezeny časem. Vlastně je to jedno. Skoro všechny kapely jsem stejně již několikrát viděl. Tady šlo o něco jiného. Jen si tak udělat dobře. Nechat se spálit sluncem, dehydrovat se. Ale hlavně pokecat se známými i pocestnými. Nasát atmosféru, kterou uměli na Basinu vždycky udělat dobrou. Návštěvnost tak akorát, abych se nikde netlačil, sestava taky slušná a o organizaci nemluvě. Nejsem moc náročný, zbytečně nekritizuji. Kdyby ano, tak už se na všechno vybodnu, sedím jen u kompu (náhrada dřívější hospody) a nadávám na všechno. Já to mám nastavené jinak. Pořád rád cítím pradávnou sílu metalu, pořád to mám v sobě. To nadšení. Brzy to bude 35 let, co tenhle styl poslouchám. Jsem veterán a rád bývám připravený. Proto jsem si vše dopředu vytiskl, naplánoval, srovnal v hlavě, aby to nakonec bylo trošku jinak. Ale tak je to správně, to k festivalům patří. Tohle vlastně ani není report. Vybral jsem si jen kapely mě vlastní, co mám rád. Zkrátka a dobře, na pohodu kámo. Ostatně jako vždycky. Jinak to ani neumím. 

Čtvrtek 26. 6. 2025

V práci po mě pořád někdo něco chce. Ještě sepiš tohle, pošli támhleto, fabrika je organismus s vlastními pravidly. Musím je dodržovat, abych mohl odejít dřív, vyměnit si doma triko, vzít foťák, odložit brýle a s lehkým chvěním v žaludku se odebrat na Terminál hlavní nádraží v Plzni. Odtud mi jede autobus. Platím pár peněz a už si to šineme do Spáleného Poříčí. Vystoupím a potkávám černě oděné postavy. Některá trika jsou super, jiná ve mě vzbuzují úsměv. Líbí se mi ta pestrost. Vždycky jsem zastával názor, ať si každý poslouchá, co chce, co se má rád. Vstupuji do areálu a najednou mám na hubě rohlík a už to jede. Pivo a kamarádi, známí, noví známí. Hezký holky, nehezký ale milý holky. Pohodička klídek. Na tý louce zelený, nepasou se tu jeleni, ale my, starý i mladý metly. Vyžunknu další kelímkáč a už jsem dole pod pódiem. Na Poláky nesmím chybět, je to srdcovka, tomu snad rozumíte. 

VADER - připadal jsem si jako bych byl na frontě a proti mě vyrazil útočný tank s nápisem VADER na boku. Kapelu sleduji od jejich počátků, jsem ortodoxním fanouškem. I když ale od této skutečnosti odhlédnu, tak musím znovu napsat - bylo to vynikající, dokonale zabijácké. Miluji ten drive, tu sílu, energii, která se v jejich death thrash metalových motivech ukrývá. Poláci jsou zkrátka klasici, kteří nejen, že perfektně ovládají své morbidní řemeslo, ale pokaždé přidají i něco navíc. Byl jsem smeten z povrchu zemského a moje ztracená duše byla navýsost spokojena. Tenhle útok mě opět totálně zničil! VADER forever, amen! I felt like I was on the front line and an attack tank with the word VADER written on its side was charging towards me. I've been following the band since their beginnings, I'm an orthodox fan. But even if I disregard this fact, I have to write it again - it was excellent, perfectly killer. I love the drive, the power, the energy hidden in their death thrash metal motifs. The Poles are simply classics who not only perfectly master their morbid craft, but also add something extra every time. I was swept off the face of the earth and my lost soul was supremely satisfied. This attack totally destroyed me again! VADER forever, amen!

 



SÓLSTAFIR - s Islanďany máme spolu takový zvláštní vztah. Pokaždé, když vydají nové album (ano od roku 1995), tak jej na sebe nechám jen tak působit. U mě se jedná o osobní, nepřenositelný zážitek. Už jsem je naživo neviděl hodně dlouho. Nicméně, i když bych se s nimi raději setkal někde v klubu, i na festivalovém pódiu jim to šlapalo pěkně. Najednou jsem byl daleko na severu, užíval si všechny ty vikingské, folklórní, post rockové i black metalové nálady a melodie. Byl jsem uhranut, spálen na popel, abych znovu povstal a vydal se na dalekou cestou. Do říše stínů, na sever, mezi opuštěné mohyly. Byla to dokonalé esence roztodivných emocí. Nádherné vystoupení. We have a special relationship with Icelanders. Every time they release a new album (yes, since 1995), I just let it sink in. For me, it's a personal, non-transferable experience. I haven't seen them live in a long time. However, even though I would rather meet them somewhere in a club, they rocked the festival stage nicely. Suddenly, I was far north, enjoying all the Viking, folk, post-rock, and black metal moods and melodies. I was spellbound, burned to ashes, only to rise again and set off on a long journey. To the realm of shadows, to the north, among abandoned burial mounds. It was the perfect essence of bizarre emotions. A wonderful performance.



HATEBREED - tahle kapela rozhodně není moje krevní skupina. Ale vydržel jsem na ně, nenudil se. V hardcore si hodně vybírám. Už jsem je párkrát viděl a nikdy nebyl zklamaný. Tihle veteráni zkrátka umí. Stále mají energie na rozdávání. Navíc to bylo i zábavné. Za mě velký dobrý. This band is definitely not my cup of tea. But I stuck it out and wasn't bored. I'm very selective when it comes to hardcore. I've seen them a few times and have never been disappointed. These veterans simply know their stuff. They still have energy to spare. Plus, it was fun. A big thumbs up from me.



Něco jsem popil, pojedl, obličej si spálil. Je mi fajn na těle i na duši. Procházím stádiem blaženosti. Jako starý mnich v období hojnosti. Stejně, my se u nás v Čechách máme. Každý víkend od května do září nějaký festival, každý si přijde na své. Stačí si jen vybrat a pak už je to jen o vkusu a penězích. Ani po prvním dni ze mě sice asi nebude festivalový harcovník a když si sednu do auta (veze nás jedna nová známá a já jí tímto děkuji) zpět, jsem utahaný jako kdybych složil náklaďák uhlí. Ale usmívám se. Přehrávám si vše v hlavě a děje se mi to i v momentě, když už ležím ve své posteli na Košutce. Budík nařízen, nohy nataženy, manželka políbena. Můžu jít spát. 

Pátek 27. 6. 2025

Když jsem po snídani kopíroval první sadu fotek, zjistil jsem, že fotím čím dál tím méně. Stejně je všude obrázků až moc a díky sociálním sítím ztratily svoji sílu. Navíc mě to nějak poslední dobou nebaví. Vyfotit totiž něco pořádného mezi davem s mobily nad hlavou, moc ani nejde. No nic, ještě se pořádně napiju vody, vyměním triko a už si to zase štráduju na hlavák. U stánku si koupím prvního kelímkáče, a párek v rohlíku plus řízkovou bagetu. Jako za starých časů. Jasně, není to dýňové pyré, ale prodávají tu dvě moc hezký holky a já mám hlad. Navíc nejsem z Prahy a nechodím na náplavku (to jsem musel, sorry). Chce se mi tím pádem na záchod a v Poříčí marně hledám nějaký kout, kde bych si ulevil. Nerad ochcávám rohy, ale když musíte, tak to jinak nejde. Ono strávit celý den s koláčem v mezinoží, na to ještě nemám věk. Už jsem zase v areálu a všechno začíná nanovo. No, myslím, že ty tři dny budou tak akorát. 

SINISTER - kobercový bombový útok z Holandska mě doslova přikoval k pódiu. Kapela hrála nekompromisně, s morbidním nadšením a předvedla jedno ze svých energických maniakálních vystoupení. Bylo to hodně surové, drásající až do krve, s takovou tou černě smradlavou aurou, kterou mám u téhle smečky tolik rád. Jakoby se, i přes brzkou hodinu, setmělo a z nebe začala pršet krev. Pánové to do nás nasypali a jejich songy působily jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj kostmi, hnisem, zkaženou krví a vztekem. Death metal s typickým rukopisem, zahraný jak z partesu. Pokud se nacházel v blízkosti pódia nějaký kněz muselo dojít k jeho samovznícení. Měl jsem pocit, že se mi každou chvíli objeví na rukou stigmata. The carpet bombing from Holland literally pinned me to the stage. The band played uncompromisingly, with morbid enthusiasm, and delivered one of their energetic, maniacal performances. It was very raw, gut-wrenching, with that black, stinking aura that I love so much about this pack. It was as if, despite the early hour, it had grown dark and blood was raining from the sky. The gentlemen poured it into us, and their songs felt like a collision with a truck loaded to the brim with bones, pus, rotten blood, and rage. Death metal with a distinctive style, played like clockwork. If there was a priest anywhere near the stage, he must have spontaneously combusted. I felt like stigmata were about to appear on my hands at any moment.



HENYCH 666 - bylo přehráno album Institut klinické smrti z roku 1991, na kterém se podílel i místní muzikant Daniel "Šakal" Švarc. Bylo v tom spousta vzpomínek a nostalgie. Musím přiznat, že chvílemi jsem byl opravdu dojatý. Víte, tohle je i kus mé historie a tak vlastně nemám co dodat. Vlasta Henych zkrátka pořád umí a i muzikanti kolem něj odvedli velký kus poctivé práce. "Královna zvratků se ve mě bouří, z řitního věnce vychází smrad, po pátý trávě z hlavy se kouří, z těch vašich keců mě chvátí chlad" - myslím, že nemusím už nic dalšího dodávat. The 1991 album Institut klinické smrti (Institute of Clinical Death), which featured local musician Daniel "Šakal" Švarc, was played. It brought back a lot of memories and nostalgia. I must admit that at times I was really moved. You see, this is also a part of my history, so I don't really have anything else to add. Vlasta Henych still has what it takes, and the musicians around him have done a great job. "The queen of vomit is raging inside me, a stench is coming from my asshole, smoke is coming out of my head for the fifth time, your bullshit is giving me the chills" - I don't think I need to add anything else.


TIAMAT - jedna z dalších kapel, které mám navěky zapsané ve svém vlastním soukromém archívu jako zásadní. Také jsem je neviděl hodně dlouho a byl jsem hodně zvědavý. Stoupl jsem si bokem a nechal na sebe hudbu jen tak působit. V hlavě mi postupně naskakovaly všechny gothic, doom death metalové motivy, jakoby byly uloženy někde hluboko v mém podvědomí. Možná jsem pod pódiem chvílemi snil, vznášel se v oblacích, procházel se na onom světě, převážel duše přes řeku Styx. TIAMAT je v sumerské, babylónské, akkadské a asyrské mytologii bohyně oceánu. Měl jsem pocit, slyšel jsem, vnímal jsem, že jsem ji potkal. A pořád dokola jsem se ptal, jak se dá vlastně hodnotit hudba, která je i mojí součástí? Another band that I have forever recorded in my own private archive as essential. I hadn't seen them in a long time and was very curious. I stood to the side and let the music wash over me. All the gothic and doom death metal motifs gradually popped into my head, as if they were stored somewhere deep in my subconscious. Maybe I was dreaming under the stage at times, floating in the clouds, walking in the other world, transporting souls across the river Styx. TIAMAT is the goddess of the ocean in Sumerian, Babylonian, Akkadian, and Assyrian mythology. I had the feeling, I heard, I sensed that I had met her. And I kept asking myself, how can I evaluate music that is also a part of me?

 




Jsme staří metaloví psi, co si dávají rum, protože tohle je srdcovka a byli jsme zkrátka dojatí. 

E-FORCE - když jsem dělal před pár lety s Ericem Forrestem rozhovor, tak jsem se zařekl, že musím tuhle kapelu vidět naživo. Mám totiž moc rád jeho rukopis, jeho kytarovou práci. Konečně se mi to splnilo! Do techniky hozený thrash metal zahráli pánové perfektně. Tolik talentu, zajímavých momentů, různých vyhrávek, odboček, progresivních prvků - zkrátka to nejlepší z alb Negatron a Phobos od Voivod. Vše zamíchané s elegancí, takovým tím staroškolským, hodně přesvědčivým způsobem. Bylo slyšet i vidět, že kapela hraje srdcem. Bylo to vynikající, opravdu jsem byl nadšený. Změny tempa i nálad, síla a energie, vše zde bylo v míře vrchovaté. Nádhera! When I interviewed Eric Forrest a few years ago, I vowed that I had to see this band live. I really like his style, his guitar work. Finally, my wish came true! The gentlemen played their thrash metal perfectly. So much talent, interesting moments, various riffs, detours, progressive elements—in short, the best of Voivod's Negatron and Phobos albums. All mixed with elegance, in that old-school, very convincing way. You could hear and see that the band plays with their hearts. It was excellent, I was really excited. Changes in tempo and mood, power and energy, everything was in abundance. Wonderful!

 



Kecáme do tří do rána. Nějak máme slinu. Tlemíme se. Mám blbý a trapný vtipy, jsme sami sebou a je nám fajn. Pak nás vyhodí. Taxík to jistí...

Normálně chodím spát poměrně brzy a vstávám ve 3:50. Díky Basinu si ale rozhodím celý biorytmus. Být autista, tak jsem v prdeli, ale jelikož a protože mám volno, tak to tolik neřeším. Tím vším chci říct, že se mi chtělo fakt spát, když jsem jel domů. Škruká ve mě pivo, dával jsem převážně Kozla. Jednak jej mám rád a hlavně stál tak nějak rozumně. Manželka je pryč. Jsem tu sám. Chvilku se dívám na město, které usíná. Pode mnou řvou sanitky a letí i vrtulník. Snad se nikomu nestalo nic zlého, řeknu do tichého bytu a odeberu se do hajan. Spím čtyři hodiny jak dřevorubec. Zítra normálně vstávám, musím něco dodělat. Jsou čtyři hodiny  v limbu málo nebo moc? Zajímavé je, že kapely, co na ně chodím, hrají dnes na festivalech velmi brzy jako předkapely. Nešpačkuj, řeknu sám sobě a odeberu se do říše snů. Zdá se mi o jedný slečně, co jí to na fesťáku moc slušelo a pravidelně jsem jí potkával. Blbý je, že spolu nehřešíme, ale sekáme dříví na chalupě. Ty vole, já jsem fakt starej. 

Sobota  27. 6. 2025

Doma není nic moc k jídlu. Nějak jsem s tím dopředu nepočítal. Vyhrabu starý chleba. Připadám si jako blahý paměti na koleji. Tehdy jsem také jezdil na koncerty hlavně sám. Inu, co mám dělat, jsem asi prokletý. Nasadím sluchátka, jedu teď hodně polské CHAINSWORD a za libých zvuků válečného death metalu se odeberu zase na nádraží. Opakuji svůj rituál. Pivo a párek v rohlíku. Za to dostanu jedny z nejhezčích úsměvů posledních měsíců. Hergot, já bejt mladší a bez ženy. Nojo, ale takhle bych dostal od manželky asi pěkně za uši. A tak si sednu v autobuse zase bokem, sleduji krajinu a když dorazíme, tak jsem rád, že mám cestu za sebou. Dneska to bude asi chvílemi na autopilota. Uvidíme. Tak hurá vstříc novým dobrodružstvím, přátelé. Potkáme povědomého kluka z Prahy. Dáme řeč a pivo, je z Bulharska, rozumíme si, protože jsme oba old school metal až za hrob.

ASSASSIN - jedni z německých thrashových veteránů, kteří kdysi dávno formovali i můj pohled na muziku jako takovou. I přes změny v sestavě jsou stále ve skvělé formě. Navíc, a to pro mě hodně znamená, jsou to velcí pohodáři a sympaťáci (ověřeno také rozhovorem). Mám rád, když thrash metal pořádně odsýpá, když to řeže a pálí, když je v tom neklid, když mám sto chutí dát nějakému hajzlovi pěstí. Bylo tomu tak i u téhle smečky. Nasypali to do nás, vystřelili nám mozek z hlavy a totálně mě zničili. Thrash metal až za hrob! One of the German thrash veterans who once shaped my view of music as such. Despite changes in the lineup, they are still in great shape. What's more, and this means a lot to me, they are really cool and likeable guys (verified by an interview). I like it when thrash metal really kicks ass, when it cuts and burns, when there's unrest in it, when I feel like punching some asshole. That was the case with this band. They blew us away, blew our brains out, and totally destroyed me. Thrash metal to the grave!




Celý den pak nemůžu vyhnat z hlavy refrén Aaaassasssinnn kurva!

LEGION OF THE DAMNED - s touhle holandskou kapelou je tu u mě jako na houpačce. Někdy, když poslouchám jejich hudbu, tak mi perfektně sedne do nálady i do chuti, jindy jdu raději pryč. Občas mi připadá trošku stereotypní, ale tentokrát jsem byl velmi spokojený. Jakoby už při prvním riffu vylezli z děr všechny čerti a roztrhali nás na kusy. Vytahali nám střeva z vnitřností a trepanovali nám lebku. Nebi byla opět vyhlášena válka! With this Dutch band, I'm on a roller coaster ride. Sometimes, when I listen to their music, it perfectly suits my mood and taste, other times I'd rather walk away. Sometimes it seems a little stereotypical to me, but this time I was very satisfied. It was as if, with the first riff, all the devils came out of their holes and tore us to pieces. They pulled our guts out and trepanned our skulls. War was declared again!




BENEDICTION - Dave Ingram, který se před lety znovu vrátil do kapely, je pro mě jednou z největších postav death metalové scény (ano, také ověřeno rozhovorem, stačí si jej u nás na stránkách vyhledat). Britové poslední roky vydávají skvělá staroškolská alba, která v sobě mají všechno potřebné k poctivým exhumacím pradávných hrobů. Představoval jsem si, že kolem leží vybělené kosti a na nich sedí havran. Držel v zobáku čerstvě vyklovnuté oko. Tak na mě celé skvělé a neskutečně energické vystoupení působilo. Death metalová šlechta z Birminghamu mě rozsekala na malé kousky. Tohle byl buldozer, který před sebou hrnul hromadu lidské špíny! Škoda jen zahuhlaného zvuku. Absolutní inferno, totální masakr a za mě asi nejlepší kapela festivalu. Dave Ingram, who returned to the band years ago, is one of the greatest figures in the death metal scene for me (yes, also verified by an interview, just search for it on our website). In recent years, the British band has been releasing great old-school albums that have everything necessary for honest exhumations of ancient graves. I imagined bleached bones lying around with a raven sitting on them. It held a freshly pecked-out eye in its beak. That's how the whole great and incredibly energetic performance struck me. The death metal nobility from Birmingham tore me to pieces. This was a bulldozer pushing a pile of human filth in front of it! An absolute inferno, a total massacre, and for me probably the best band of the festival.



SACRED REICH - pro tyhle veterány mám také velkou slabost. Naposledy jsem je potkal kdysi dávno na jednom pražském koncertě. Byli tenkrát ve vynikající formě. Letos tomu bylo také tak. Vždycky jsem měl rád kapely, které řežou do živého, které se s tím nepářou a zároveň nezapomínají ani na ostré melodie. Jakoby do mě někdo zabodl rezavý nůž, tak jsem celé vystoupení vnímal. Užíval jsem si každou notu, každý tón, každý motiv. Už jsem nebyl jen pouhým fanouškem, ale byl jsem součástí něčeho velkého. Zkrátka a jednoduše, kdybych mohl, pokloním se. Bylo v tom všechno. Včetně obrovského srdce. I also have a soft spot for these veterans. The last time I saw them was a long time ago at a concert in Prague. They were in excellent form back then. This year was no different. I've always liked bands that cut to the chase, that don't beat around the bush, and at the same time don't forget about sharp melodies. It was as if someone had stabbed me with a rusty knife, that's how I perceived the whole performance. I enjoyed every note, every tone, every motif. I was no longer just a fan, but part of something big. Simply put, if I could, I would bow down. It had everything. Including a huge heart.


CARCASS - míval jsem kapelu rád v jejich goregrindových časech, obdivoval jsem ji i když začali s melodickým death metalem. Uznávám jejich status, ale pravdou je, že po jejich posledním návratu v roce 2013, mě jejich nové desky nebaví. Zažil jsem kdysi po dlouhé době koncert v jedné pražské hale a na rovinu, žádný šlágr to nebyl. Vystoupení na Basinfirefestu bych rozdělil na dvě části - něco mě bavilo, něco spíš nudilo. Celkově tomu něco chybělo, možná větší drive, nadšení, nevím. Mě přišlo vystoupení možná až moc chladné, neosobní, sice dobře zahrané, ale bez energie. Takže za mě - píšu si splněno a celkově tak na půl. Profesionální koncert, to ano, ale už jsem asi zvyklý na něco jiného. Prostě do  mě svůj dráp nezasekli, s tím nic neudělám. I used to like the band during their goregrind days, and I admired them even when they started playing melodic death metal. I acknowledge their status, but the truth is that since their last comeback in 2013, I haven't enjoyed their new albums. I once attended a concert in a Prague hall after a long time, and to be honest, it wasn't a hit. I would divide their performance at Basinfirefest into two parts - some of it I enjoyed, some of it I found rather boring. Overall, something was missing, maybe more drive, enthusiasm, I don't know. I found the performance perhaps too cold, impersonal, well played, but lacking in energy. So for me - I'll mark it as done and overall about half. A professional concert, yes, but I'm probably used to something else. They just didn't grab me, and there's nothing I can do about that.



MOONSPELL - k albu Wolfheart mám spoustu osobních vzpomínek. Provázelo mě,  když jsem začal chodit se svojí ženou, viděl jsem kapelu na spoustě památných koncertů (i s českými ROOT), patří k nahrávkám, které umím nazpaměť. Fascinuje mě jeho chlad a temnota, melodie. Všechno tohle, všech těch 30 společných let, se zúročilo i dole pod pódiem. Byl jsem dojatý, totálně hotový. Jen já a muzika, jen já a démonický Fernandův vokál (ano, rozhovor také máme). Vydali jsme se za soumraku na lov, běželi jsme bok po boku, prokousli jsme tepnu plnou teplé krve. Ne, tohle nebylo jen tak nějaké vystoupení, tohle byl obřad, tajemná a prastará ceremonie, černá modlitba. Neumím to ani popsat slovy, co jsem zažíval. Natolik osobní to bylo. Krása temnoty, chladu a černé poezie! I have many personal memories associated with the album Wolfheart. It accompanied me when I started dating my wife, I saw the band at many memorable concerts (including with the Czech band ROOT), and it is one of the albums I know by heart. I am fascinated by its coldness and darkness, its melodies. All of this, all of those 30 years together, came to fruition below the stage. I was moved, totally exhausted. Just me and the music, just me and Fernand's demonic vocals (yes, we also have an interview). We set out hunting at dusk, running side by side, biting through an artery full of warm blood. No, this wasn't just any performance, this was a ritual, a mysterious and ancient ceremony, a black prayer. I can't even describe in words what I experienced. It was that personal. The beauty of darkness, coldness, and black poetry!





Stojím na kraji kempu a čekám na festivalový autobus. Někdo se vykloní z okýnka auta a zařve, že nám bude řídit lesba.  Asi nějaký vesnický vtip, protože řidičem byl chlap jak hovado:)). Noční autobus v Plzni jede odjinud, je výluka a předělávají koleje tramvají. Utíkám (to  už je boj o přežití) na jinou zastávku. Tam mě osloví asi šedesátiletá dáma s pivem v ruce. Asi je na zajíčky. Protože mi pořád žmoulá ruku. 

Návštěvnost byla velká. Na některé kapely bylo fakt narváno, přesto tak nějak příjemně, že mě lidi kolem neštvali. 

Zvuk až na zmiňované BENEDICTION v pořádku, tedy neviděl jsem všechny kapely, ale i z dálky pohoda. 

Pivo za mě v cajku. Sem tam nestíhali u výčepu, ale na tohle jsem tolerantní. Chuťově Plzeň v pořádku. Nic jiného jsem nepil, tedy mimo malinovky a té druhé limonády, co si nemůžu zaboha vzpomenout z čeho byla a byla také dobré. 

Organizace - za mě mám vlastně jen jednu připomínku. Proč je deštník považovaný za útočnou zbraň? Ty vole, když na to přijde, tak tě klidně zabiju i kelímkem kámo:))). Jinak ale absolutně bez námitek. Pohoda, vše odsýpalo jako na drátkách. 

Je konec. Jakože pro mě fakt konec. Mám toho dost. Překonal jsem sám sebe. Fyzicky to dávám, ale i když jsem si kapely jen vybíral, hodně vybíral, tak je toho na mě moc. Tohle mi na fesťácích vadí asi nejvíc. Dávám tak  3 - 4 kapely denně, pak už ztrácím pozornost. Nedovedu se soustředit. Ale bylo to moc fajn. Většinou, naladěn na festivalový mód, jen tak korzuji, snažím se vtipkovat, pokecat. O tomhle metal vždycky býval. O setkávání. Určitě tu vzniklo spousta nových přátelství. Možná i nějaká ta láska, jak už tomu někdy bývá. Na akce, na které chodím já, se to hemží jen šedivými vlasy a vráskami. Na Basinu bylo možné potkat i mladší fanoušky. Dává mi to naději, že jednou nebudu chodit na koncerty sám, protože jak to tak vypadá, tak je budu navštěvovat, dokud budu moct. Jsou pro mě relaxem, odpočinkem. Už když jsem jel domů, tak jsem si říkal, že pokud bude příští rok dobrý line-up, jedu znovu. Tenhle festival je už dávno v mém srdci. Nebyl jsem zde pokaždé, ale pokud ano, vždycky jsem si jej užil. Nezbývá než poděkovat všem kapelám, organizátorům, všem které jsem potkal a byli jste na mě hodní a nakonec i vám, věrným čtenářům. Vždyť to celé vždycky píšu hlavně pro vás. Díky moc. Tak zase někdy někde. Budu se těšit. 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 



---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

twitter:

instagram:

facebook:

Interview - REPUGNATOR - Dark, raw, devastating black death metal where you meet your own demons!


Interview with black death metal band from Portugal - REPUGNATOR.

Recenze/review - REPUGNATOR - Foul Transfixation (2025):

Ave REPUGNATOR! Hello to the Portuguese underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first great EP of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record? Could you please introduce your band?

Hails! Thank you so much for having us. First of all, I'd like to thank you for these questions, they're great, coming from someone who really cares and gets what we're about. Now to answer your question, we are Repugnator, a putrescent black death band from Porto, Portugal consisting of Scourge Degragator on vocals, Sulfuric Wraith on guitar, Cryptic Smog on bass and Poisonous Fumes on drums. We're really proud of our release; we believe it truly demonstrates our power. We poured our soul into this release, and it's sick to see that so many people enjoyed it. One of our goals was to make something malignant, spastic, and unique, and I think we achieved it.


"Foul Transfixation" has all the attributes of good black death metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it created? How did REPUGNATOR compose the new material?

Sulfuric Wraith: The band started with me wanting to just really create a barbaric and primitive sounding black/death band with all the right influences, but one that could, in a way, stick out and not just be a worship band. So, I eventually just called up the other members, having already played before with two of them in two different bands, and we just made it happen. One aspect that really made us grind and do what we had to do to make this work was to book a gig as soon as possible, so we’d have a deadline to actually focus and make music. It was a great opportunity since the first gig was with Morbific from Finland, which is a band we truly respect. In terms of artistic process, I usually just composed guitar riffs and song structures at home, and then, layer by layer, we added the other elements. Poisonous Fumes and I start out just jamming the song structures, constantly changing them and rearranging the riffs, really trying to perfect the composition of the song. Then we just include the other members who come up with the lyrics and the bass part. The lyrical aspect is made by our vocalist Scourge Degradator, and we all pitch in with our opinion on the lyrics.

I have to confirm that I like the production of the EP. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. Who made you a sound that is harsh, raw and dark and animalistic at the same time. How did you work with him and why him? What studio did you record in and how did everything go?

Glad you asked that, Foul Transfixation was produced by André Fernandes at his studio called Tanoaria (Instagram: tanoaria_music.complex). We recorded the EP in his studio as a live take, with a few overdubs to ensure the sound was as organic as possible and not too choppy. We chose him because we had heard great things about his professional methods and his studio. Since he was really intrigued by our project and actually eager to produce it, we had to go with him, and honestly, it was the perfect choice.


The album has a dark cover. I imagine, I perceive, the image as a once desecrated church. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the album?

The author of our cover is Maria Madalena (ig: nosfewatuwu), who is an amazing artist and our obvious first choice for our album cover. The art is basically a visual representation of the "Foul Transfixation" song. We depict an alternative hellish dimension of degradation and rot in our lyrics and, in a way, try to connect this alternative reality to our current society. Everything in our lyrics is just pure morbid fantasy that is supposed to be perceived as a metaphor for the filth that is humankind and, in a way, a punishment for all its wrongdoings.

I've been wandering the underworld for over thirty years and I go to Portugal to get music for sure. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that extreme metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

It’s funny that you say that because we don’t really look at our scene that way. We feel that our extreme metal scene has a few great bands, but it really lacks originality and the primitive and raw feeling we truly appreciate in extreme metal. Honestly, the metal crowd sometimes lacks passion and emotion at most gigs. I wouldn't say that extreme metal thrives here in Portugal, and we’d go as far as to say that the punk crowd is far more enthusiastic and fun to play to, but there are always exceptions.


The population of Portugal is ten million according to wikipedia. We, the Czechs, are the same number. But in your country eighty percent of the population is Christian. We're almost all atheists here. Does the church interfere in your lives? What about music? Have you ever had problems with concerts, etc.? What's your relationship to your faith?

Well, even though Portugal is a religious country, it's not conservative. We don't feel it being shoved down our throats, even though it has been getting more conservative with the uprising of the fascist scum throughout all Europe... it's 100% there culturally since we all grew up with a religious upbringing and even most patrimony has a religious connotation. But, even though we despise Christianity and catholicism (and any other religion) it doesn't really affect our daily lives or our concerts. However we hate oppression and for us, religion is just another form of oppression that obviously fuels our hate towards mankind.

You play old school influenced death/black metal. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I'm curious to know how the idea of starting REPUGNATOR actually came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?

Repugnator’s story was already answered above and obviously this urge to create the band came from the die hard mentality we have towards this type of music. Even though we have our identity, we obviously have many bands we worship and channel through our music, to name a few that we love: Necrovore, Order From Chaos, Profanatica, Sarcófago, Vulcano, Sex Messiah, Bestial Warlust, Blasphemy, Mortuary Drape, Von, Rottrevore, Revenge, Impetigo, Repulsion, Autopsy, Incantation etc. We want to go everywhere and play with many different bands that align with our sound. We’ll play at a big festival if it has great bands and is not riddled with poser bullshit, to keep it simple.

When I started my site eight years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We are all huge music fanatics, each one of us with different projects and different obsessions but we all definitely share this passion and we all love buying physical format and buying merch. We do a little bit of both when it comes to promotion, we send out merch and cds ourselves and we also trust the labels to handle their side of the promotion, whether it be Noxious Ruin or Gods ov War.

We believe it is mandatory for an underground music fan to support their scene, even if sometimes the music doesn't align perfectly with their music taste like for exemple in Portugal the underground scene is kind of a melting pot of multiple different genres. Even us, sometimes play with bands that have nothing to do with black or death metal but if we respect the spirit of it, we’ll definitely play. We need to keep it alive, we need to go to gigs, rage out and buy other band’s stuff. In terms of partying, we obviously love to party but we never let it affect our end goal with our band. I feel like sometimes bands loose track of their passion with booze and drugs and we personally like to stay focused.


On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as a REPUGNATOR? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

Honestly there are way more chances for exposure with the internet nowadays and obviously we take advantage of it but what matters for us is the human interactions, performing our lives rituals, selling stuff in person, having passionate discussions about music with other maniacs. For us, the scene is saturated and the music is getting gradually more soulless in general. Obviously the scene is 100% alive for now and amazing bands come out every year but online platforms are turning even the most underground music a bit like fast food, everyone knows everything but nobody has a passion for it. It seems as if every band is disposable cause there isn’t any effort in finding music and there are too many bands and not that many fans. For these reasons, underground magazines are not nearly as supported as they used to be. I feel like technology can sometimes be the enemy of underground music with stuff like AI. Underground music should be a celebration of the human feeling, from listening to underground demos with flaws and mistakes to amateur artworks, it’s all raw and organic and we must accept for what it is. If I listen to a band like necrovore, what makes it beautiful for me is the raw emotion in every bit of it. For us it is an insult to the genre having bands like Deicide and Pestilence just using a fucking machine to do their art. The artwork is as important as the music and the artists have an equal part in the scene as the musicians. If we take the raw visual aesthetic away from death and black metal I won’t be interested in the genre anymore.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me this sub sub genre brings out the best of metal. The mystical and occult energy of black metal and growling and cavernous feeling of death metal. With this subgenre we try to balance everything from each genre, the continuous momentum of black metal and the spastic energy of death metal. In a way it is just how we can identify our band and channel our love for this music scene and bands who made it in 80s and 90s but it can be way more than that. Repugnator goes beyond what it is categorized, it’s its own lifeform with no shackles and no restraints. We want to use everything we got to be barbaric but also original and for us this small sub genre isn’t more than just a label on our band so people can get grasp of what we’re about.

Finally, a classic but important question. What are REPUGNATOR planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic?

A new release and new gigs in different places, hopefully outside of Portugal. We’d be more than happy to play in Czech Republic and if we get someone to book us that I’ll definitely happen.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Foul Transfixation" in my head again!

Thank you so much for the interview! It's clear you genuinely understand what we're aiming for with REPUGNATOR. We really appreciate your kind words and we're thrilled to hear that "Foul Transfixation" is still getting under your skin! For anyone that is interested in booking us throughout Europe, please reach out through our email: repugnator.band@gmail.com.

Recenze/review - REPUGNATOR - Foul Transfixation (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - REPUGNATOR - Temný, syrový, devastující black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Portugalska - REPUGNATOR.

Recenze/review - REPUGNATOR - Foul Transfixation (2025):

Ave REPUGNATOR! Zdravím do portugalského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první skvělé EP své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku ty? Mohl bys prosím představit vaší kapelu?

Zdravím! Moc děkujeme za rozhovor. Nejprve bych chtěl poděkovat za tyto otázky, jsou skvělé, pocházejí od někoho, komu na nás opravdu záleží a kdo rozumí tomu, o co nám jde. Nyní k odpovědi na vaši otázku: jsme Repugnator, hnilobná black death metalová kapela z Porta v Portugalsku, kterou tvoří Scourge Degragator (zpěv), Sulfuric Wraith (kytara), Cryptic Smog (basa) a Poisonous Fumes (bicí). Jsme opravdu hrdí na naše album; věříme, že skutečně demonstruje naši sílu. Vložili jsme do něj celou svou duši a je úžasné vidět, že se tolik lidem líbí. Jedním z našich cílů bylo vytvořit něco zlovolného, spastického a jedinečného, a myslím, že se nám to podařilo.


„Foul Transfixation“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál REPUGNATOR?

Sulfuric Wraith: Kapela vznikla z mé touhy vytvořit barbarskou a primitivně znějící black/death metalovou kapelu se všemi správnými vlivy, která by ale zároveň nějakým způsobem vyčnívala a nebyla jen kapelou uctívající své vzory. Nakonec jsem tedy zavolal ostatním členům, se dvěma z nich jsem už předtím hrál ve dvou různých kapelách, a prostě jsme to rozjeli. Jedním z aspektů, který nás opravdu motivoval a donutil udělat vše pro to, aby to fungovalo, bylo co nejdříve domluvit koncert, abychom měli termín, na který jsme se mohli soustředit a tvořit hudbu. Byla to skvělá příležitost, protože první koncert byl s finskou kapelou Morbific, kterou opravdu respektujeme. Co se týče uměleckého procesu, obvykle jsem doma složil kytarové riffy a struktury skladeb a pak jsme vrstvu po vrstvě přidávali další prvky. Poisonous Fumes a já jsme začali tím, že jsme jamovali struktury písní, neustále je měnili a přeskupovali riffy, abychom dosáhli dokonalé kompozice písně. Pak jsme zapojili ostatní členy, kteří vymýšleli texty a basovou linku. Texty píše náš zpěvák Scourge Degradator a všichni se podílejí svými názory na jejich tvorbu.

Musím potvrdit, že se mi líbí produkce EP. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Jsem rád, že se ptáš. Foul Transfixation produkoval André Fernandes ve svém studiu Tanoaria (Instagram: tanoaria_music.complex). EP jsme nahráli v jeho studiu jako živý záznam s několika overduby, aby byl zvuk co nejpřirozenější a nebyl příliš trhaný. Vybrali jsme si ho, protože jsme slyšeli samé dobré věci o jeho profesionálních metodách a studiu. Jelikož ho náš projekt opravdu zaujal a měl velkou chuť ho produkovat, museli jsme se rozhodnout pro něj a upřímně řečeno, byla to perfektní volba.


Album je opatřeno temným obalem. Představuji si, vnímám, obraz jako kdysi znesvěcený kostel. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorkou obalu je Maria Madalena (ig: nosfewatuwu), která je úžasnou umělkyní a naší jasnou první volbou pro obal alba. Umělecké dílo je v podstatě vizuálním ztvárněním skladby „Foul Transfixation“. V našich textech popisujeme alternativní pekelnou dimenzi degradace a rozkladu a svým způsobem se snažíme propojit tuto alternativní realitu s naší současnou společností. Všechno v našich textech je čistá morbidní fantazie, která má být vnímána jako metafora špíny, kterou je lidstvo, a v jistém smyslu jako trest za všechny jeho špatné skutky.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Portugalska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se extrémnímu metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je legrační, že to říkáš, protože my naši scénu takhle opravdu nevnímáme. Máme pocit, že naše extrémní metalová scéna má několik skvělých kapel, ale opravdu jí chybí originalita a primitivní a syrový pocit, který na extrémním metalu opravdu oceňujeme. Upřímně řečeno, metalovému publiku někdy na většině koncertů chybí vášeň a emoce. Neřekl bych, že extrémní metal v Portugalsku vzkvétá, a dokonce bychom řekli, že punkové publikum je mnohem nadšenější a je zábavnější pro něj hrát, ale vždy existují výjimky.


Počet obyvatel Portugalska je dle wikipedie deset miliónů. Nás, Čechů je stejně. U vás je ale až osmdesát procent populace křesťanů. U nás jsme skoro všichni ateisté. Zasahuje nějak církev do vašich životů? A co do muziky? Měli jste někdy třeba problémy s koncerty apod.? Jaký máš vlastně vztah k víře?

No, i když je Portugalsko náboženská země, není konzervativní. Necítíme, že by nám to bylo vnucováno, i když se s nástupem fašistické chátry v celé Evropě stává konzervativnější... Kulturně je to tam stoprocentní, protože jsme všichni vyrůstali v náboženském prostředí a dokonce i většina kulturního dědictví má náboženský podtext. Ale i když pohrdáme křesťanstvím a katolicismem (a jakýmkoli jiným náboženstvím), nemá to žádný vliv na náš každodenní život ani na naše koncerty. Nenávidíme však útlak a pro nás je náboženství jen další formou útlaku, která samozřejmě podněcuje naši nenávist vůči lidstvu.

Hrajete death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit REPUGNATOR, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Na otázku ohledně historie Repugnatoru jsme již odpověděli výše a je zřejmé, že touha založit kapelu vycházela z naší neochvějné oddanosti tomuto hudebnímu žánru. I když máme svou identitu, samozřejmě máme mnoho kapel, které uctíváme a které se promítají do naší hudby. Abychom jmenovali alespoň některé, které milujeme: Necrovore, Order From Chaos, Profanatica, Sarcófago, Vulcano, Sex Messiah, Bestial Warlust, Blasphemy, Mortuary Drape, Von, Rottrevore, Revenge, Impetigo, Repulsion, Autopsy, Incantation atd. Chceme jezdit všude a hrát s mnoha různými kapelami, které se shodují s naším zvukem. Budeme hrát na velkém festivalu, pokud tam budou skvělé kapely a nebude to plné pozérských keců, abych to zjednodušil.

Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Všichni jsme velcí hudební fanatici, každý z nás má i jiné projekty a jiné zájmy, ale rozhodně sdílíme tuto vášeň a všichni milujeme nákup fyzických nosičů a merchandisingu. Pokud jde o propagaci, děláme trochu obojí, sami rozesíláme merchandising a CD a také důvěřujeme labelům, že se postarají o svou část propagace, ať už je to Noxious Ruin nebo Gods ov War.

Věříme, že pro fanoušky undergroundové hudby je povinností podporovat svou scénu, i když někdy hudba neodpovídá úplně jejich vkusu, jako například v Portugalsku, kde je undergroundová scéna takovým tavícím kotlem různých žánrů. I my někdy hrajeme s kapelami, které nemají nic společného s black nebo death metalem, ale pokud respektujeme jejich ducha, rozhodně hrajeme. Musíme to udržovat naživu, musíme chodit na koncerty, pařit a kupovat věci jiných kapel. Co se týče paření, samozřejmě pařit milujeme, ale nikdy to nenecháme ovlivnit náš konečný cíl s kapelou. Mám pocit, že někdy kapely ztrácejí svou vášeň kvůli alkoholu a drogám, a my osobně se rádi soustředíme.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako REPUGNATOR ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Upřímně řečeno, v dnešní době je díky internetu mnohem více příležitostí k zviditelnění a my toho samozřejmě využíváme, ale pro nás jsou důležité lidské interakce, provádění našich životních rituálů, osobní prodej zboží, vášnivé diskuse o hudbě s ostatními fanatiky. Pro nás je scéna nasycená a hudba se obecně stává postupně bezduchou. Samozřejmě, že scéna je zatím stoprocentně živá a každý rok se objevují úžasné kapely, ale online platformy mění i tu nejundergroundovější hudbu v něco jako fast food – všichni všechno znají, ale nikdo k tomu nemá vášeň. Zdá se, jako by každá kapela byla na jedno použití, protože se nikdo nesnaží hudbu hledat a je příliš mnoho kapel a málo fanoušků. Z těchto důvodů nejsou undergroundové magazíny zdaleka tak podporovány jako dříve. Mám pocit, že technologie může být někdy nepřítelem undergroundové hudby, například v podobě umělé inteligence. Undergroundová hudba by měla být oslavou lidských pocitů, od poslechu undergroundových demonahrávek s chybami a nedostatky, po amatérská umělecká díla, vše je syrové a organické a musíme to přijmout tak, jak to je. Když poslouchám kapelu jako Necrovore, to, co mi na ní přijde krásné, jsou syrové emoce v každém jejím kousku. Pro nás je urážkou žánru, když kapely jako Deicide a Pestilence používají ke své tvorbě jen zasranou mašinu. Umělecká tvorba je stejně důležitá jako hudba a umělci mají na scéně stejný podíl jako hudebníci. Pokud bychom z death a black metalu odstranili syrovou vizuální estetiku, přestal by mě tento žánr zajímat.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě tento subžánr přináší to nejlepší z metalu. Mystickou a okultní energii black metalu a growling a jeskynní pocit death metalu. V tomto subžánru se snažíme vyvážit vše z každého žánru, nepřetržitý impuls black metalu a spastickou energii death metalu. V jistém smyslu je to způsob, jakým můžeme identifikovat naši kapelu a vyjádřit naši lásku k této hudební scéně a kapelám, které ji vytvořily v 80. a 90. letech, ale může to být i mnohem víc. Repugnator přesahuje to, do čeho je zařazen, je to vlastní forma života bez pout a omezení. Chceme využít vše, co máme, abychom byli barbarští, ale také originální, a pro nás tento malý subžánr není víc než jen nálepka na naší kapele, aby lidé pochopili, o co nám jde.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají REPUGNATOR v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?

Nové album a nové koncerty na různých místech, doufejme i mimo Portugalsko. Byli bychom velmi rádi, kdybychom mohli hrát v České republice, a pokud se nám podaří najít někoho, kdo nás zarezervuje, určitě se to podaří.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Foul Transfixation“ zase narvat do hlavy!

Moc děkujeme za rozhovor! Je jasné, že opravdu rozumíš tomu, o co se s REPUGNATOR snažíme. Velmi si vážíme tvých milých slov a jsme nadšení, že tě „Foul Transfixation“ stále tak dostává! Kdokoli má zájem o naše vystoupení v Evropě, může nás kontaktovat na e-mailu: repugnator.band@gmail.com.

Recenze/review - REPUGNATOR - Foul Transfixation (2025):


---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 29. června 2025

Recenze/review - PAINSTORM - Fun and Violence (2025)


PAINSTORM - Fun and Violence
CD 2025, Base Record Production

for english please scroll down

Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do míst, na kterých se stalo něco zlého. Děsivé krvavé vraždy, hnusné násilné činy nebo znásilnění těla i duše. Najednou, mnohdy ani nevím jak, stojím ve starých opuštěných domech, na starodávných pohřebištích nebo v alejích sebevrahů. Jako bych byl součástí nějakého šíleného hororu, který se přede mnou začne odehrávat pokaždé, když poslouchám druhé dlouhohrající album španělských tmářů PAINSTORM. 

Opět se jedná o surový death metal se spoustou morbidní a temné atmosféry. Nahrubo nasekaná tma a zlo pokaždé vyplují na povrch, jako těla nafouklých utopenců. A tak se opět dívám do tmy, postupně přidávám hlasitost a užívám si do krvavé mlhy zahalené nálady tohoto alba. 


"Fun and Violence" mě asi nejvíce zaujala tím, že je plná zajímavých momentů. Základem je tradiční, klasický death metal staré školy, ale přidávány jsou i kousky nových neotřelých momentů. PAINSTORM mají svůj vlastní výraz, rukopis, ksicht chcete-li. Navíc se novinka velmi dobře poslouchá. Španělé dokáží být jednou pořádně divocí, nekompromisní, podruhé zase podmanivě temní a chladní. Jako ruka dobře uleželé mrtvoly. Zajímavý je i hororový obal, užívám si prašivý zvuk, zkrátka a dobře, po formální stránce byla odvedena velmi dobrá práce. Vy se tak můžete soustředit na jednotlivé motivy, užívat si všechnu tu krev odkapávající z čerstvých ran. O tom, že existují nemrtví, ví každý zkušenější posluchač metalu. Tihle maniaci mě chytili za vlasy a vymáchali mi obličej v kaluži plné krve. Věřím jim každý tón, každou notu. Užívám si jednotlivé morbidní ingredience, takový ten smradlavý odér zahnívajícího masa, který vždy býval jasným poznávacím znamením dobrých smrtících kapel. Hroby jsou znovu otevřeny a zombie lezou z děr. Touží i po vás, k smrti vás milují. Nezbývá než jim i téhle nahrávce podlehnout. Pokud máte rádi opravdový, reálný, z té nejkvalitnější oceli ukovaný death metal, tak je to bez debat. Jsem opravdu hodně rád, že jsem na svých toulkách podsvětím tuhle kapelu objevil. Rozhodně se na ně podívejte a poslouchejte zásadně ve tmě a chladu. Nejlépe v plné márnici. Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do míst, na kterých se stalo něco zlého. Děsivé krvavé vraždy, hnusné násilné činy nebo znásilnění těla i duše. Najednou, mnohdy ani nevím jak, stojím ve starých opuštěných domech, na starodávných pohřebištích nebo v alejích sebevrahů. Rakve jsou exhumovány a v nich leží zetlelý, shnilou krví nasákly death metal zahraný morbidně krutým způsobem! Nemrtví touží po čerstvém mase! 

Asphyx says:

My steps always lead me to places where something terrible has happened. Horrific bloody murders, disgusting acts of violence, or rape of body and soul. Suddenly, often without even knowing how, I find myself standing in old abandoned houses, ancient burial grounds, or avenues of suicides. It's as if I'm part of some crazy horror movie that starts playing out in front of me every time I listen to the second full-length album by Spanish dark metal band PAINSTORM. 

Once again, it's raw death metal with a lot of morbid and dark atmosphere. Roughly chopped darkness and evil always rise to the surface, like the bodies of bloated drowned men. And so I look into the darkness again, gradually turning up the volume and enjoying the bloody fog-shrouded mood of this album.


"Fun and Violence" caught my attention most because it is full of interesting moments. The basis is traditional, classic old-school death metal, but there are also bits of new, fresh moments added. PAINSTORM have their own expression, style, face, if you will. What's more, the new album is very easy to listen to. The Spaniards can be really wild and uncompromising at times, and at other times captivatingly dark and cold. Like the hand of a well-aged corpse. The horror-themed cover is also interesting, and I enjoy the raw sound. In short, a very good job has been done on the formal side. This allows you to focus on the individual motifs and enjoy all the blood dripping from fresh wounds. Every experienced metal listener knows that the undead exist. These maniacs grabbed me by the hair and washed my face in a pool of blood. I believe every tone, every note. I enjoy the individual morbid ingredients, the stench of rotting flesh, which has always been a clear sign of good death metal bands. The graves are reopened and the zombies are crawling out of their holes. They crave you too, they love you to death. All that's left is to succumb to them and this recording. If you like real, authentic death metal forged from the highest quality steel, then there's no question about it. I am really glad that I discovered this band on my wanderings through the underworld. Definitely check them out and listen to them strictly in the dark and cold. Preferably in a full morgue. My steps always lead me to places where something evil has happened. Horrific bloody murders, disgusting acts of violence, or rape of body and soul. Suddenly, often without even knowing how, I find myself standing in old abandoned houses, ancient burial grounds, or avenues of suicides. Coffins are exhumed, and inside them lies decayed, rotten blood-soaked death metal played in a morbidly cruel manner! The undead crave fresh flesh!



Tracklist:
1. Warning (01:20)
2. Dr. Shiro (03:14)
3. Fun and Violence (03:23)
4. Anthropophagus (03:53)
5. Cavemen Riot (01:32)
6. Scaphism (03:34)
7. A.B.S.C.E.S.O. (feat. Aaron Taake) (02:14)
8. Zombification (04:01)
9. Synodus Horrenda (03:13)
10. All my Friends are Dead (feat. Aaron Taake) (02:22)

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý pátý - Růžový panter


Příběh pětistý dvacátý pátý - Růžový panter

Měl jsem strach, aby mi nepopraskaly šlachy v těle. V noci byla opravdu pěkná kosa. Vyložit a zase naložit. Tahat těžké pytle s uhlím, dřevem i kamením. Když už jsem si myslel, že je konec, tak přijel další nákladní vlak. Nikdo nemluvíme. Někdo žvýká tabák, ti starší hekají pod tíhou nákladů. Jsem trénovaný sportovec v nejlepší formě i věku, přesto, když jdu na kolej, tak mě pálí všechny svaly, o kterých jsem ani nevěděl, že je mám. Doplazím se do pokoje, ve sprše se klepu jako ratlík a potom si lehnu na záda. Místo spánku třeštím oči do stropu. Usnu jen na pár hodin a probudí mě podivné sténání. Měl bych tu být sám, naskočí mi ihned v hlavě. Blondýnka je doma u rodičů a sousedky by měly být také pryč. Jenže se očividně někdo vrátil. Ona pláče? Co se zase proboha stalo? Chci se jít podívat, jenže se mi seknou záda. Tuhle brigádu, i když dobře placenou, asi už nebudu moc dělat. Nechci se úplně odrovnat.

Klepou se mi ruce, ale sousedky mám rád. Jsou to hodný holky, snad je v pořádku. Zaťukám na dveře, ale nic, nikdo neodpoví. Je slyšet jenom pláč a vzdychání. Naschvál si odkašlu, abych o sobě dal vědět. Přede mnou se odehrává scéna jak z nějakého pornofilmu. Roztažené nohy, mezi nimi vibrátor a hlava zvrácená dozadu. Trapná situace. Konečně mě zaregistruje a usměje se. Nechceš jít ke mě? Jsem zmatený. A tak normálně uteču. Tohle jsem asi neměl vidět. Lehnu si znovu do postele a teď už nezaberu vůbec. Jsem v takovém tom podivném stavu mezi spánkem a bděním. Netuším, jak to dlouho trvalo, ale nakonec zaťukala. Nese mi na tácu snídani a kafe. Dáš si? Sedneme si a já nevím kam s očima. Má na sobě jen noční košilku a vidět je všechno. Hergot, co to děláš, řeknu jí. Zatím co jím, zapálí si cigáro. A začne vyprávět, že jí zase odkopnul nějaký kluk. Ona je moc hodná, z malé vsi, stará se o nemohoucí rodiče. Hledá asi jako každý v našem věku někoho k sobě, protikus. Jenže má takové ty submisivní oči a chodí za ní buď starší pánové nebo magoři. Dojím, omluvím se a jdu do sprchy.

Když vylezu, trošku se mi uleví. Byla takovým tím typem ženy, které neumí být samy. Chtěl jsem si číst, vyčistit hlavu od práce i školy. Taky jsem musel někdy odpočívat, jenže mi opět nebylo přáno. Měl by sis otevřít psychologickou poradnu, říkala mi vždycky moje milá. Je fakt, že lidé za mnou chodí, svěřují se mi. Nechápu proč, možná umím naslouchat, ale rozhodně nikomu neradím. Asi jim to stačí. Ona mi tu pláče a já se ji bojím obejmout, protože je moc hezká a asi bych to nevydržel. Podám jí raději kapesník a přejdu její otázku, jestli se mi líbilo, co jsem viděl, když jsem ji překvapil. Jasně, že jo, bylo to moc hezký, pomyslím si, ale nahlas řeknu něco opatrného. Nechci ji dávat nějaké naděje. Vždycky, když jsem slýchával starší kluky, jak machrovali, s kým vším spali, tak jsem si říkal, že machrujou, že kecaj, protože holky nikdy jejich řeči nepotvrdily. Jenže ony jsou některé opravdu do větru. 

Nebudeme to nikomu říkat, pokračuje a já mám co dělat, abych odolal. Zase ty oči, achjo. Nevím, co mám dělat, tak řeknu, že bychom měli vyrazit ven. Konečně se oblékne a touláme se Plzní. Dorazíme do borského parku a ona mi vypráví o tom, že ji každej balí, ale jenom samí debilové. Nechám ji povídat a je mi trošku trapně, protože ji chvílemi ani nevnímám. Nezajdeme někam? Kývnu souhlasně hlavou. Na sídlišti je taková klasická knajpa, kde už sedí dělníci z nedaleké stavby. Dáme si pivo, já tlačenku, ale moc to do mě neleze, jsem z brigády šíleně hotovej. Tělo mám ale mladý a postupně únavu přepiju. Když je pozdní odpoledne, tak se přesuneme do baru na kolej. Tam sedí holky od nás z kruhu a připravují se na večer. Jé ahoj, to je ta tvoje holka? Vždyť není blonďatá? Nechám je, aby si spolu promluvily a jdu za barmanem, který mi pustí metal. Pomalu se dostávám zase do rytmu. Takhle se musí cítit staří alkáči, pomyslím si, když čůrám do žlábku. Ale co, zapaříme. 

Nejdřív mě vezmou na nějakou kapelu do Anděla. Moc to tam nemusím. Samý studenti a hraje se pro intouše. Nezávislé, avantgardní, vůbec tomu nerozumím. Ale holky jsou nadšený. Tančí přede mnou, svíjejí se, pohazují hlavou. Dívám se na ně přes sklo půllitru a konečně je mi docela fajn. Dokonce, i když nerad, se nechám pozvat na parket. Moc mi to nejde, jak se mi muzika nelíbí, ale tak aspoň předvedu pár klasických kroků, co jsem se kdysi naučil v tanečních. Musím vypadat jako pitomec. Ale mám v sobě spoustu piv i nějakého toho panáka, tak mi to vůbec nevadí. Když konečně kapela skončí, vyslechnu si spoustu keců od kluků kolem. Jak to, že takovej vlasatej vágus má kolem sebe tolik krásnejch holek? A my, mladí a v košilkách nic? Nevím, nechápu to. Já si jen dělám ze všeho prdel a nežeru se. Jde se do Růžového pantera! Vylezu na ulici a tančím v dešti. Jo, někdy je se mnou fakt sranda. 

Už jsem v tomhle podniku několikrát byl. Občas jsem tam skončil. Sám bych tam nikdy nešel, ale takhle v partě. Uvnitř jsou různé kouty a poměrně levné pivo. Sedí se tu na gaučích a vypadá to, že sem chodí moje kolegyně i sousedka dost často. Aha, tak tady se všichni dávají dohromady. Jak jsem se svojí holkou už docela dlouho a nejsem z Plzně, tak bych ani nevěděl, kde se seznámit. Chodím převážně do rokáčů a na koncerty a tam jsou úplně jiné dívky než tady. Vždycky jsem měl pro metalový víly slabost. A není to jen díky muzice. Pořád si myslím, že jsme většinou tvrďáci navenek, ale uvnitř jsme dobráci. Sem tam na metalu taky nějakou svini potkáte, ale celkově hrozně na pohodu. Alespoň takovou zkušenost mám já. Tady to je ale úplně jiný. Takový upocenější, vyzývavější. Nechám všechny samotné, abych jim neodrazoval případné nápadníky a popíjím na baru. Pivo tu mají dobré. Během hodinky i ke mě, vlasaté metle přijde několik dívek, a jestli bych jim nekoupil něco k pití a odkud jsem a co dělám, vždyť to znáte. 

Odmítnu všechny, raději se dívám. Zajímavé je, jak tu mají úspěch pánové, co mi přijdou na mé kolegyně staří. Je tu i několik partiček kluků tak v mém věku, ale ti se moc nechytají. Je to pro mě takový zajímavý sociální experiment. Překvapuje mě, na co ženský letí. Nechápu to, někomu, kdo mě přijde vyloženě odpornej, stačí přijít, usmát se a povýšeně kývnout a ony s ním jdou. Takový ty hodní dobráci jsou skoro bez šance. Vlastně je mi jich tak trošku líto. Ale asi je to fakt jinej biotop, než jsem zvyklej. Sousedka se zrovna zavěsí do takového pupkatého chlápka, co by jí mohl dělat klidně tátu nebo strejdu. Když mě míjí, tak se usměje. Ještě chvilku posedím a pak už mě to nebaví. Vylezu ven a nadechnu se čerstvého chladného vzduchu. Jsem na sebe hrdej, že jsem se s žádnou nespustil a hrozně se těším do postele. Ani nevíte jak. Když jdu kolem parku, uslyším křik. Vydám se tím směrem a uvidím tam sousedku, jak se brání chlápkovi, co s ním odešla. Chytnu ho za límec a zvednu. Co to kurva děláš? Přišel jsem právě včas. On byl takovej milej a měl peníze. Vyprávěl mi o tom, jak je nešťastnej s manželkou, jak ho nechápe. A že já jsem jiná. Kroutím nevěřícně hlavou. Nechápu to. Taková chytrá a vzdělaná slečna, navíc fakt hezká, ale pokud jde o vztahy, tak má inteligenci nula. Možná kdybys si pokecala s tím vysokým klukem z FAVky, co na tebe celý večer koukal, našla bys někoho normálního. Odvedu ji na kolej a zamknu se na pokoji. Pro jistotu.

Když se mi vrátí blondýnka, všechno jí vyprávím. Některé detaily vynechám, ale zajímá mě hlavně, jak je možný, že letí holky na takový namachrovaný magory. Usměje se na mě a řekne, že vůbec netuší. Hodně nad tím potom přemýšlím, ale nakonec nepřijdu vůbec na nic. Jedná se o záhadu, která zůstane nevyřešená. Znám tolik krásných, chytrých ženských, co jsou potřetí rozvedený. Pokaždé je jejich partner mlátil, někdy i týral. Nedávno měli moje děti nějakou akci od školy. Pak šly do Růžového pantera. Nezbývá mi, než se modlit, aby dcera nepotkala nějakého magora a syn krávu. Snad budou mít dost rozumu i štěstí. Snad jsou po mě a po mámě.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 28. června 2025

Interview - DESTRUKTOR - A blasphemous, savage, devastating black death thrash metal assault from the deepest underground!


Interview with black death thrash metal band from Australia - DESTRUKTOR.

Answered Glenn Destruktor (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):

Ave DESTRUKTOR! Hello to the Australian underground. Before we look at your album, I must thank you. I first heard the new album "Indomitable" one Friday when I was walking home from work totally pissed off. You know, everything was coming at me. People around me seemed dumb and stupid. I felt like putting the speakers up against them and turning your music up. You've made a record that breaks bones! How and where did you want to move on from the previous album "Opprobrium"? I find the new one more raw, wilder.

Hails Jakub! Thank you for your words and support man! Your simple analysis is very much what the intention was with the album. Nothing in particular was over-thought, but Jared and I decided early that the next album was going to be a bit wilder, and basically by that, we just got into the songs quicker with minimal epic sort of build ups. The next album, once again, will have the Destruktor trademarks, but might be a touch more varied, maybe a bit more mood, a little more black, we shall see though. I will be pulling some riffs from years ago, which no doubt means we won’t venture too far from what we have done the last 3 decades.


Not to forget, could you please introduce your band? Honest fans of death metal and black metal probably know you, but for the rest. Please take us through the history of DESTRUKTOR? How did you guys get together back in 1997 and why this particular style of music? Please reminisce for us.

DESTRUKTOR came to be around the the end of the year 1996, from the ashes of APHASIA. Jarro (original drummer) managed to tune into the radio show I was doing at the time, “Armageddon”, and got in touch. We both played instruments, but lived far away from each other and could not drive so we only jammed once and did a demo as Aphasia 1995. Jarro left, then rejoined and we did another demo in 1997, this time as Destruktor. Jarro basically left to play with D666 whilst I spread the demo, made connections and did interviews all over the place 1997-99 and Regan joined the ranks on Bass whilst Jarro eventually completely dropped off from the band before Chris Volcano offered to do the drums for our Brutal Desecration EP and first live show around 2001. Jarro rejoined not long after this and we did another 2 gigs, released a split live 7" with Nunslaughter, and recorded Nuclear Storm, then Jarro left for the last time early 2002 after one last gig. I continued primarily solo again until 203/2004 when I met local metalhead and drummer Jared. This started a strong, consistant and trusted connection as not just muso's and metalheads, but top fucking mates!

A split 10"/MCD with Bestial Mockery was the last recording to feature Regan on Bass, and he left DESTRUKTOR when we moved to Geelong, and recorded Nailed as a 2 piece around the time we recruited Brad to handle Bass duties, which he did on our split 7" with Throneum, and then Opprobrium. We played some killer gigs including internationals in New Zealand and then the USA, before Brad was moved on. Jared on I kept things rolling slowly for a period before getting Chris on Bass, who has been in the fold for 5 years now, and was the first person I asked to replace Regan when we moved to Geelong back in 2007, but he was too busy at the time!

Why this music? I guess it all starts from what got me into the extreme metal back in the day. Death Metal like Deicide and Morbid Angel, Black Metal like Emperor and Dark Throne, more savage shit like Blasphemy, Beherit, Sarcofago, darker shit like early My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema. Heavy, Dark, Intense, Evil shit. I was not interested in the softer elements that many bands of the mid-90's started gravitating to.


Let's get to the news. Probably everyone who discovers some new music, even I put a lot on the cover, they say the cover sells. Who's the author of this year's hilarious theme? How did you guys get together? And how does the cover theme relate to the music?

NOTE-(Hilarious means “Funny” in English)

The tried and trusted Mark Riddick was the man behind the art, as he has done for all 3 of our full length albums. We became aware of him as Hells Headbangers used his art for our split with Bestial Mockery. We work closely with him when the time comes. We'll put the idea theme to him, and let him go for it, then adjsut to suit our needs before he finalises it all. It is not "off the shelf" stuff, jsut like the first two full lengths.

The cover directly relates to the title track, being about Death itself, and the line “I am the poisoned arrow aimed at the target on your back” connects the two specifically.

As I mentioned before, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, it's raw, it's like a bulldozer in a cemetery. Tell us, where did you record, who is signed for mastering and mixing?

This time around, we worked with Adam Calaitzis at Toyland Studio in Melbourne, which is an hour or so from where we live. It was our first time with this set up, and we went in with the intent of not cleaning things up too much, keeping it as "live” as possible. We did our thing, and he brought it all together with a little creative freedom. He has been doing some of the more extreme stuff for many years, and is a master of his art.

For Mastering, we used Dav Byrne at Iridium Audio in Ballarat. He has done a lot of things with a heavy sound, so trusted he would take care of that side of things with aplomb, and he also knew to not compromise on that sharpness we lean towards. He was also responsible for the mastering/re-mastering for all content in the “Unholy Trinity” Compilation CD. We have known him for years, and we had him lined up a long way out! Like Adam, he is a master of his craft, and it is great to be able to keep things local! It worked out very well indeed!


What are the lyrics on "Indomitable" about? Is it a death black classic - graves, bones, skulls, graveyards? Or are you trying to convey something, a message? Who is the author?

I have taken care of most lyrics over the years, and for Indomitable, I wrote them all. They were done towards the end of the process, but in the initial stages of putting together lyrics, it appeared that all themes were leaning towards death (surprise!), and when considering what was actually “Indomitable”, I came to the simple conclusion that “death” is indomitable so I did end up developing a theme throughout the album, and once I started zoning in on the lyrics, they just came out of me song by song at a steady pace.

At this age, fair to say I have lived a life, and unlike before, I drew a lot more from personal shit, and it is by far the darkest, deepest lyrics I have written for basically anything from past to present.

My favourite question and I think the readers' too. How does DESTRUKTOR create new songs? Please let us take a peek into your kitchen. Who is the author of the basic themes? Is everything created in the rehearsal room? I would be interested in the actual process of composing new songs.

Well, over the years it has happened in many ways, but at the centre of it all has been the riffs I have written/put together. Some of the early stuff was written by me before any rehearsals had taken place as we did not have a drummer for periods in the older days. That is not so much the case now.

Generally, I’ll have a riff that is of Destruktor quality, sometimes a couple, and we will start rehearsing that as a band. I tend to have a basic idea of beats and feel to get things moving along, and then things just take form from there. I always have ideas, but Jared will introduce some accent that adds a dynamic, might change how the feel of the song should be, or initiates a new idea with another beat whilst just rehearsing which then in turn changes how the song is going to come along. Vocally, I know early where the vocals will be, but the lyrics and patterns do not get done until late in the process.

Bit by bit Chris adds his thing, throws in ideas, and for Indomitable, he was great in working through the whole session, like an assistant engineer and also, in particular pushing me to go that bit harder and adding some creative input/feedback when I was laying down vocals.

Ultimately, the rehearsal room is where most songs get developed, but there are no rules on how things must be done. Due to my distance from the other 2 at the moment, I might have to knuckle down and do it the old way and get a majority of a song written, but I am close to seperating a heap of old usable riffs from old unusable riffs, and might take creative license to write something a little more epic on the side whilst we knuckle down and do a couple of typical Destruktor smashers. Really though, who the fuck knows? this tie we might do a bit of pre-production earlier in the piece, and that might change how we look at things. No rules!


I'm wondering a little bit about one thing. You're from Australia and I follow your scene quite closely. Most of your underground death metal bands play very dark, cold and at the same time their music has a certain wildness, animalism. For me that's the hallmark of Australian bands (at least that's how I perceive it). But you guys are "different", you have your own face! Raw, uncompromising. Do you feel music differently? Did you have other role models?

Oh yeah, I feel we have our own sort of spot man. I can say that most “underground” bands in Australia are not dark and cold, yet somewhat wild. Plenty of generic shit, wimpy melodic crap, but the “underground” as I knew it was Necrotomy, Corpse Molestation, Bestial Warlust, Sadistik Exekution, Martire, Abominator and the like, which we can source the more “wild” element to the local scene.

DESTRUKTOR for some time was driven almost exclusively by me, and I lived away from any scene. I was more a lone wolf in the wilderness on the outskirts of the desert. I had no one to impress apart from Jamie and another couple of mates. I absorbed myself in the underground with letters and buying/trading/selling

I grew up with a musical household. I saw Queen when I was 7 in 1985, I loved KISS when I was 4. My parents both played instruments/sang, We had instruments in the house, and music was pretty much the most important thing for me from a young age. Dad played Pink Floyd, Jethro Tull, The Beatles and the like on the stereo, Mum played Queen and lot’s of random stuff. I was given free reign when it come to my music. I liked a bit of pop music (and still don't mind some of the pop I grew up with), but I liked the themes and sound and feel of the heavier stuff from a young age. I might not be unreasonable to suggest that some of the song craft would come from earlier pop and rock influences, with KISS and Metallica shaping me for the first 15 years of my life primarily. I guess when I moved onto the extreme stuff, I found my influences from a wide range of death/black/thrash/doom metal mostly from the late 80’s to the mid 90’s.

There has been influence from other members in many different ways, and the occasional line up changes combined with our time between releases means every EP and full length recording has been recorded with a different line up. The next album will be a bit different again as every song will be crafted with the Indomitable line-up (Chris joined after we had some stuff written for Indomitable). I also have a different living arrangement, and we do not jam in the shed at my old house as we had done for the last few years, so we will approach the new songs in a slightly different manner, but it will be when we jam, as always, that things will get repeated, improved, completed etc.


Everybody started somehow, learning, discovering. DESTRUKTOR are a band of experienced musicians. But what were your beginnings like? What was your first impulse to pick up an instrument, what kind of bands did you listen to when you were young?

Well, I guess I answered that in the previous questions. I learnt a few chords when I was 10 and went from there. It was probably Ace Frehley and KISS that inspired me more than any other band for my first years of life. I have gone through some stuff I liked, but it was in 1988 when Poison, GNR, Skid Row, Motley Crue and the like ruled the world that really set me on a path towards heavier and harder stuff.

It is best Jared and Chris speak for themselves, but Jared certainly had a musicians upbringing, his Dad was a muso, and Jared discovered jazz and the like from a pretty young age. Fair to say he is the most musical of us all. Can play guitar, bass, sing, a bit of piano, whatever else you put in front of him. And Chris, well he is into a wide range of shit also, not blinkered by extremity only but metal is his absolute passion, and his field of expertise. I am musically a little more diverse than would be perceived, but I am stauncher, and less open to non-metal shit (and metal shit). I take a bit of the ignorance is bliss attitude with my metal.

You've already released your third album on the excellent Hells Headbangers Records. Great choice! The new album was released as a cassette, CD and digitally. The album will even be released on vinyl. What's your relationship with music media? Are you a collector? Do you support bands?

Of course, due to my delay in answering this interview, everything has been released and is available, though some stuff might be getting a bit low or sold out already. I am not too sure as we have nearly ran out of our supply. Hells Headbangers have stuck with us, and us them for over 2 decades. It was a pact made in hell!

In regards to media, I have been a collector for many years. I have my old mags, plenty of old tapes, CD’s, records, posters etc. I have thinned the collection out slightly over the last 5 years, but I can’t help myself from picking up the occasional new thing also. I only have so much space to work with, and I have enough to do me until I am dead really, so it is more replacing, updating, and finding the occasional gem. I care very, very little for the digital side of things. Apart from a bit of youtube, I don’t really use streaming services for music at all.

I from time to time chase up something by newer bands, but not so often. I have plenty to keep me occupied, responsibilities etc, so I try to get stuff I will use/listen to, I am not interested in building a crazy huge collection, I am quite happy with what I have.

 

I'm always interested in what the underground is like in the country a band comes from. How is Australia and death black metal? Do people go to a lot of shows? Do they buy records, merchandise? How's it going in Australia, for example, which you think is a very good gig?

Australia has a moderately strong scene when it comes to the underground scene. It is not big by any means, but people get out and support shows, and buy merch. But, some things never change, and unless you are any good (or at least build a following of bandwagoners), you won’t get many people coming to your gigs, and you will not sell much merch.

There have been many great/good bands over many years, and no point me mentioning them really, do a bit of digging for yourself, too many to mention really

If you mean by attendance, really, for a more local show with 3 or 4 bands, and not of big status, 100 or so people is generally OK for most of the bigger cities, but really, 150-200 is probably considered successful for something with a couple of stronger Aussie bands headling/co-headling. We sold out a venue with a 250 capacity in Sydney, and for our sort of stuff, that is certainly above expectations, and a rarity for us. Get the right bill, on the right night, at the right venue, and things can still go very well.

For the occasional bigger show (not festivals), sometimes a touring band, or one of the bigger Aussie bands such as Portal 500-1000, would be as good as it gets aside from a very rare exception.

What about you and gigs in general? How important are they for you? Are you more into big festivals or small clubs? What about any touring, will there be any? Maybe Obscene Extreme or Brutal Assault would be ideal festivals for you!

For me, they are just a part of the bigger picture. It helps spread the word further, helps sell merch, but not necessarily essential. It is not my favourite part playing in a band, but it is cool to get out to see other places. and see people I aint seen in ages, or never met (but know) Hopefully plenty more to see!

I prefer smaller local gigs. Give me 200 people getting into over 500 people with 100 getting into it. The vibe and atmosphere rules over motionless people just coming for the scenery. I hope to find out more so what some bigger gigs will be like. We have played a few, but not often.

Chris has made the journey from Australia to Brutal Assault more than once, and has expressed his desire to get over for that. I’m sure it would be killer. If the right offer is put up to do such things, we are very open to going anywhere basically.

There are discussions happening in regards to getting off Australian land, and hopefully we can make an announcement before years end. It could be Europe, maybe the Americas, and if not, we expect to at least get to parts of Asia. It is time we started speaking to more people as we are keen to do this over 2026/27! Promoters, get in touch if you think you might be able to assist in getting us to your lands!


Finally, I'll allow myself one slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death black metal. Is it a rest, relaxation or lifestyle for you?

Music is the key to my life really. It has been there through thick and thin. Death/Black Metal can be all 3 of rest, relaxation and lifestyle. I have music for all moods, and sometimes it is not extreme stuff. It can be enjoyed alone, socially, can be quiet, loud, fast, slow, sad, happy. Different metal (and other styles of music) suit different moods. I mean, when I was younger, and more depressed and the like, I would listen to moody, and dark music. Doom stuff like My Dying Bride, Anathema, Worship, Skepticism etc. Depressive music for depressive people. Happy, energetic music does not suit that mood. I am sure many people understand what I mean.

Please tell us more about what DESTRUKTOR is planning in the next few months? Give a little hint to the fans.

We have a couple of gigs in our Sourthern most state, Tasmania, booked for early April, and headling the pre-Essence festival in the nations capital, Canberra, in October.

We may play other gigs over the coming months, but we have had a few recently, and it would be good to maybe just jam, add a couple of old songs to the live repertoire, and start working on a couple of new songs. Playing new lands is also on the agenda, and needs to be moved on sooner than later. I certainly don’t expect such a long timespan between albums next time, but still, it can’t be forced. I am keen to get something on the move with that soon.

Thank you very much for the interview. When I get pissed off at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to - of course "Indomitable"! It's a great album, thanks so much for it too! Good luck to you!

Recenze/review - DESTRUKTOR - Indomitable (2024):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine