DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 21. července 2025

Interview - BEYOND MORTAL DREAMS - Dark, wild, beastly death metal where you will meet your own demons!

Interview with death metal band from Australia - BEYOND MORTAL DREAMS.

Answered Doomsayer, thank you!

Recenze/review - BEYOND MORTAL DREAMS - Devastation Hymns (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/06/recenzereview-beyond-mortal-dreams.html

Ave BEYOND MORTAL DREAMS! Greetings to the Australian underground. Before we take a look at your album, I have to thank you. I heard your new album, Devastation Hymns, for the first time on Friday when I was coming home from work totally pissed off. You know how it is, everything was getting on my nerves. The people around me seemed dull and stupid. I felt like setting up speakers in front of them and blasting your music. You've made a bone-crushing album! How and where did you want to move forward from your previous album, "Abomination of the Flames"? The new album seems rawer and wilder to me.

Hails, Deadly Storm! Glad to know our music can provide you with some therapy against the daily grind, haha. The intent with this one was indeed to return to a much rawer, aggressive tone. After the last album was done, I found myself revisiting the first album, FROM HELL, and thinking, man, we should come out with something more akin to that again. As it turned out, the songs that feature on DEVASTATION HYMNS evolved beyond that and ended up with a feel of their own.


Before I forget, could you please introduce your band? Die-hard death metal fans probably know you, but for everyone else, please walk us through the history of BEYOND MORTAL DREAMS. How did you get together back in 1995, and why this particular style of music? Please reminisce for us.

As it stands now, it's me (Doomsayer) - guitars/vocals, Jamie (Bloodspawn) - Guitars, Ross (Ghuul) - Bass. For the new release, we enlisted the session services of Henry (Plague), who is the hyper-skinsman of the black metal entity CHRIST DISMEMBERED. Check out the debut that was released earlier this year, 'Ov Vampiracy'. It's a high-speed black metal attack. Back in 1995, it was a different band. I'm the last one standing from those days. Back then, the name Beyond Mortal Dreams had evolved from the previous name, Suffering, which originated around 1992. We crafted a bunch of songs, played some shows, but that all burned out by the late 90's. It was after myself and Matt (Hellaeon) reunited in another band called ONI that we started BMD up again, this time taking it further than we had in the early days. We recorded two demos, completed the lineup with Jamie and Ross, and recorded the first full-length 'From Hell'. Soon after, though, Matt decided to move on to other things, and after a while, we recruited Simon into the fold, who made his debut on the 'Dreaming Death' EP. We started playing live again, put out the 'Lamia' 7 inch through Lavadome/Unholy Prophecies, and working with Lavadome again in releasing the compilation CD 'As Death, We Shall Walk', then got to work on the long overdue second album. But, as anyone would know, life tends to change things up. Members moved away, so regular rehearsals and shows were out. Finding available and competent players here in an already highly incestuous band scene in Adelaide is close to impossible. Hell, I'm involved with a few other bands, myself. I was determined to carry on with BMD in a recording capacity, though. Due to the change-ups and the long distance, it stalled the production of the second album quite a lot, and that covid bullshit didn't help matters either, but, in 2022, 'Abomination of the Flames' finally saw the light! During all that time, I remained productive with writing more material, some of which you now hear on 'Devastation Hymns'. As far as the choice in style, well, the Death Metal sound made a huge impact on me as a teenager who was always on the lookout for something heavier, darker. I love a lot of the older styles, but Death Metal was something I could really sink my teeth into. That sound was something that resonated with me, and it never left. Never will.

On a side note, I've recently teamed up with former BMD skinsman Matt (Hellaeon) again to create a new entity called HELLSTORM APOCALYPSE. Style-wise, think old BMD/DARKLORD. We'll be releasing the first demo CD, hopefully by the end of this year, so keep an eye and ear out for that.


Let's move on to the new release. Probably everyone who discovers new music, including me, pays a lot of attention to the cover. They say that the cover sells. Who is the author of this year's successful motif? How did you get together? And how does the cover theme relate to the music?

The cover was done by Jan of Lavadome Productions, actually. It's a combination of AI and heavy Photoshop manipulation. It had to be something vicious to reflect the music. Think of it as a monolithic temple to devastation. Not anything that reflects the topic of any song in particular, but of the atmosphere of the music as a whole. It was Jan who was the driving force to utilise the technology for this release. That cover turned out pretty savage, so we went with it. You've got to admit, it stands out quite a lot. I'm of two minds when it comes to the use of AI. Now, I realise that its use has become highly taboo in the underground metal world, but I do get the sentiments against it. However, I think, if used correctly, with limits, it can become a useful tool, and that's all it should be. There are artists/designers/visualizers out there who are creating some stunning pieces using the technology. On the other side of that, though, there's a shit-ton of lazy, unimaginative slop swamping our social media feeds, making it a total abuse of the technology. It's in at least half of what we see on our feeds nowadays, and really, nobody needs that crap. As much of a novelty as AI can be, it will never surpass the human touch. As far as utilizing it in the future, I don't think so. Perhaps for future video clips, maybe, but not for album covers, at least.

As I mentioned, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, reminiscent of a bulldozer working in a cemetery. Tell us where you recorded, who is responsible for the mastering and mixing?

We worked with Andy again at Against the Grain Studio, who has recorded all of our works since the 2005 'The Demon and the Tree of the Dead' demo. Recording, mixing, and mastering for DEVASTATION HYMNS were all done there. After the last album, this time around I wanted something with a more raw, crushing aggression. The intent was for a return to the earlier atmosphere of 'From Hell', but as I mentioned earlier, it's become its own beast, surpassing From Hell in my opinion.


What are the lyrics on "Devastation Hymns" about? Is it classic death metal - graves, bones, skulls, cemeteries? Or are you trying to convey a message? Who is the author?

There's no real deep and meaningful message that's trying to be conveyed here, rather than just the classic death metal themes, as you say. The lyrical content varies in each song, and I wanted to move away from the previous themes we usually touch on, into more obscure realms, but no less dark. Arachnivore is a horror trip into the insect world as a spider being prey to the Spider-Wasp. Tormenting the Iniquitous was inspired by a documentary I saw on 'The Beast of Buchenwald', Ilse Koch. There was a part towards the end during her time in prison where she talked about spirits coming through the prison cell walls (I'm paraphrasing here a bit), so that inspired a vengeful spirit haunting style concept. Fetid Beyond all Conception is based on an obscure historical French figure known as Tarrare, who lived during the late 1700s and was known for his inhuman, insatiable appetite. A true freak of nature. It was said that he could, and did, eat just about anything. It makes for some interesting reading and an interesting concept to put a death metal spin on. For Predatory Dysmorphia, I put on my 'X-Files' cap and spun a small tale of a human-like creature of prey. Based on a parasite called Sacculina, which is parasitic to crabs, destroying their genitalia and manipulating them for their benefit, even changing the gender of the infected crab. It made for a good horror-twist tale of a predatory species on the hunt for the unsuspecting human. Bred for Possession is inspired by a book I read years ago by Wes Craven called Fountain Society. I took some liberties with the premise of the book, though, to turn it into a tale of elites that farm clones of themselves to then inhabit the bodies once they come to adulthood, thus extending their lifespan, becoming virtually immortal.


My favorite question, and I think the readers' too. How does BEYOND MORTAL DREAMS create new songs? Please give us a glimpse into your kitchen. Who is the author of the basic motifs? Does everything originate in the rehearsal room? I'm interested in the process of composing new songs.

All songs are written by me, with the rest of the band adding their embellishments once they've learnt the material. A lot of ideas come to mind whilst I'm on the move. I do a lot of walking and cycling, and the motion always gets the mind going with new melodies constantly flowing. Traditionally, I'd come up with a bunch of riff ideas, then craft them into song structures. The lyrics would normally come last and be written to fit the song. With Devastation Hymns, however, I went the other way around. I had most of the lyrics already written, and crafted the music around them. I think it's helped in broadening my style somewhat in approaching it this way, giving these songs a bit of a different feel compared to my previous works.

One thing is bothering me a little. You're from Australia, and I follow your scene quite closely. Most underground death metal bands from your country play very dark, cold music, but at the same time, their music has a certain wildness, animalistic quality to it. For me, this is a distinguishing feature of Australian bands (at least that's how I perceive it). But you are "different," you have your own style! Raw, uncompromising. Do you feel music differently? Did you have different role models?

We all interpret and feel music in our own way. I guess the style I have is an extension of my younger self, who was always on the lookout for music that was darker and heavier than the last. I'm always going to change up how I express that as I keep moving forward, but that basic essence is always going to remain there. I guess some of my influences could be different than others, but I've come up in this life listening to and supporting a lot of the same music as many others here.

 

Everyone started somewhere, learned, discovered. BEYOND MORTAL DREAMS is a band of experienced musicians. But what were your beginnings like? What was the first impulse that made you pick up an instrument, what bands did you listen to as a young man?

My metal journey started out with bands like Iron Maiden, WASP, Metallica, Slayer, Megadeth, you know, a lot of the classic metal and thrash, then moving into heavier stuff like death and black metal when that started to crawl out from the dark. I've always had a bit of a creative streak growing up. I spent all my time devoted to drawing as a kid. That creative streak eventually moved from illustration to music, though. It just wasn't enough to listen to it anymore, as I'm sure all musos out there can relate. My earliest days of being in a band were just as a vocalist, however. In the old Suffering (pre-BMD) days, we came up with some pretty brutal-sounding songs, but still with a lot of youthful inexperience. Overall, not bad for a bunch of young burnouts. Our priorities back then were perhaps somewhat questionable in those days, but you gotta start somewhere, I guess. My ability as a lyricist was pretty woeful back then, haha. It wasn't until later on that I started to pick up an instrument, would've been around my early to mid 20's I think. Man, that was a long time ago now! I was partly driven to do so by periods of inactivity due to band instability, and also just the basic desire to keep creating. I couldn't play two chords back then, but there was much in me I felt like I had to get out, so I persisted. I kept practicing, kept learning. That mindset hasn't changed at all to this day. I feel like there is still much to do.

You've already released your second album with the excellent Lavadome Productions. Great choice! The new release came out on CD and digitally. Will the new EP also be available on vinyl? What is your relationship to music media? Are you a collector? Do you support bands?

Man, I'm hoping for a vinyl release. I feel like this one really needs it! There is talk of a vinyl release for Abomination of the Flames as well. I can't say when that'll be, but it is on the cards. I don't mind the digital media space, but I'm still a big fan (and always will be) of physical media. I'd say I have a pretty sizeable collection I've amassed over the years, mainly CDs, though. I do own a fair amount of vinyl, but not the huge amount like some collections I've seen out there. I try to support bands I like out there whenever I can. Whenever I travel abroad, I like to pick up merch, be it t-shirts or CDs/vinyl, from a lot of the bands that I see. It's a kind of tradition I have.

 

I'm always interested in the underground scene in the country where a band comes from. How is Australia doing with death metal? Do people go to concerts a lot? Do they buy media and merchandise? What is a concert in Australia that you consider very successful like?

There's never any real shortage of death metal here in Australia. I can't speak for any of the other states, but here in SA, the more successful shows these days, as far as I've observed, tend to be the big Fest-like bills that are put on at various times of the year. There are exceptions, though, depending on the popularity of the bands here. The more 'mainstream' side of the scene here tends to like the thrash metal bands. There are one or two thrash bands here that are quite popular. They've been at it for years and have worked hard to reach that level, so it's well deserved. Probably the most successful that's out of Adelaide right now is a thrash band called Hidden Intent. Death Metal (and Black Metal) is a bit more underground, particularly the really brutal stuff. Tzun Tzu and Omnium are active Death Metal bands here that are going strong. The more sludgy, grindy death metal that exists here seems to have its loyal crowd of fans as well, though I can't say I'm too familiar with that scene, myself.

What about concerts in general? How important are they to you? Do you prefer large festivals or small clubs? What about a tour? Obscene Extreme or Brutal Assault would be ideal festivals for you!

If I had to pick, I do prefer the smaller, more intimate club environments, but festivals are great as well. Particularly for introducing your music to a broader audience that wouldn't otherwise normally go to clubs. I can't speak for BMD, as we're a recording band only, but I'd love to take my other bands, OATH OF DAMNATION and DESCEND TO ACHERON, out on the road! Either of those festivals would be ideal. Both are just as aggressive as BMD, with a feel of their own. OATH OF DAMNATION will be recording our third album at the start of '26, so when that's released, we'll be wanting to extend our shadow over the realm, for sure!


Finally, allow me to ask a slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death metal? Is it relaxation, recreation, or a lifestyle for you?

Well, it's been my rock for a very long time. I honestly couldn't tell you where I'd be otherwise, or if I would still be, for that matter. Man, it's been a singular passion of mine for a long time. It's been my purpose in life. To what status does that purpose bring? We can only see. I am eternally grateful for the support that has been given to my endeavours over the years, and I plan to carry on for as long as humanly possible. As for a definition, it's all of the above. I'd say that for Heavy Metal in general, for all of the music and sub-genres under that umbrella that have resonated with me over the years.

Please tell us what BEYOND MORTAL DREAMS has planned for the coming months. Give your fans a little teaser. If you have a message for them, or perhaps for promoters or labels, here's your chance...

I've been quite prolific behind the scenes as far as songwriting goes, actually. I've got a couple of new concepts in the works, which will each have their own unique atmosphere about them. I'll not say much more on that other than they are still as brutal as the previous works, and still very much BMD, so keep an ear out! I'm always open to labels reaching out with interest in the band. I'd be keen on working with other bands for split releases, even. That's not something we've done before.

Thank you very much for the interview. When I get annoyed at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to – "Devastation Hymns," of course! It's a great album, thank you very much for that! All the best!

My pleasure, and thanks for the chat! Glad you are digging the new release. And to everyone out there, cheers for your support, it means a lot! Grab a copy of the new recording, and set your volume to Devastation!!


about BEYOND MORTAL DREAMS on DEADL STORM ZINE:

Recenze/review - BEYOND MORTAL DREAMS - Devastation Hymns (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/06/recenzereview-beyond-mortal-dreams.html








---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - BEYOND MORTAL DREAMS - Temný, divoký, bestiální death metal, u kterého potkáte své vlastní démony!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Austrálie - BEYOND MORTAL DREAMS.

Odpovídal Doomsayer, děkujeme!

Recenze/review - BEYOND MORTAL DREAMS - Devastation Hymns (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/06/recenzereview-beyond-mortal-dreams.html

Ave BEYOND MORTAL DREAMS! Zdravím do australského podzemí. Ještě, než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Devastation Hymns“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout oproti předchozímu albu „Abomination of the Flames“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Ahoj, Deadly Storm! Jsem rád, že naše hudba ti pomáhá odreagovat se od každodenní rutiny, haha. Záměrem tohoto alba bylo skutečně vrátit se k mnohem syrovějšímu, agresivnějšímu tónu. Po dokončení posledního alba jsem se vrátil k prvnímu albu FROM HELL a řekl si, že bychom měli vydat něco, co by se mu více podobalo. Nakonec se ale skladby na albu DEVASTATION HYMNS vyvinuly dál a získaly svůj vlastní charakter.


Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci death metalu vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií BEYOND MORTAL DREAMS? Jak jste se dali kdysi v roce 1995 dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Zavzpomínej pro nás prosím.

V současné době jsme já (Doomsayer) – kytara/zpěv, Jamie (Bloodspawn) – kytara, Ross (Ghuul) – baskytara. Pro nové album jsme si najali Henryho (Plague), který je hyper-bubeníkem black metalové kapely CHRIST DISMEMBERED. Poslechněte si debutové album „Ov Vampiracy“, které vyšlo na začátku tohoto roku. Je to rychlá black metalová nálož. V roce 1995 to byla jiná kapela. Já jsem jediný, kdo z té doby zůstal. Tehdy se název Beyond Mortal Dreams vyvinul z předchozího názvu Suffering, který vznikl kolem roku 1992. Napsali jsme několik písní, odehráli pár koncertů, ale na konci 90. let to všechno skončilo. Poté, co jsme se s Mattem (Hellaeon) znovu sešli v jiné kapele jménem ONI, jsme znovu založili BMD, tentokrát s ambicemi jít dál, než jsme byli schopni v počátcích. Nahráli jsme dvě dema, doplnili sestavu o Jamieho a Rosse a nahráli první album „From Hell“. Brzy poté se však Matt rozhodl věnovat jiným věcem a po chvíli jsme do kapely přijali Simona, který debutoval na EP „Dreaming Death“. Začali jsme znovu hrát naživo, vydali jsme 7palcovou desku „Lamia“ přes Lavadome/Unholy Prophecies a znovu jsme spolupracovali s Lavadome na vydání kompilace „As Death, We Shall Walk“, pak jsme se pustili do práce na dlouho odkládaném druhém albu. Ale jak každý ví, život má tendenci věci měnit. Členové se odstěhovali, takže pravidelné zkoušky a koncerty byly mimo hru. Najít volné a kompetentní hráče v již tak velmi uzavřené hudební scéně v Adelaide je téměř nemožné. Sakra, sám jsem zapojený v několika dalších kapelách. Byl jsem však odhodlaný pokračovat s BMD v nahrávání. Kvůli změnám a velké vzdálenosti se produkce druhého alba značně zpomalila a ta covidová blbost tomu také nepomohla, ale v roce 2022 konečně vyšlo album „Abomination of the Flames“! Po celou tu dobu jsem zůstal produktivní a napsal další materiál, z něhož část nyní uslyšíte na albu „Devastation Hymns“. Co se týče volby stylu, death metalový zvuk na mě jako teenagera, který vždy hledal něco těžšího a temnějšího, měl obrovský vliv. Mám rád spoustu starších stylů, ale death metal byl něco, do čeho jsem se mohl opravdu zakousnout. Ten zvuk ve mně rezonoval a nikdy mě neopustil. A nikdy neopustí.

Mimochodem, nedávno jsem se znovu spojil s bývalým bubeníkem BMD Mattem (Hellaeon), abychom vytvořili novou skupinu s názvem HELLSTORM APOCALYPSE. Co se stylu týče, představte si staré BMD/DARKLORD. První demo CD vydáme, doufejme, do konce tohoto roku, takže se můžete těšit.


Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, včetně mě, dá hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo je autorem letošního povedeného motivu? Jak jste se dali dohromady? A jak souvisí námět obalu s hudbou?

Obálku vytvořil Jan z Lavadome Productions. Je to kombinace umělé inteligence a rozsáhlé manipulace v programu Photoshop. Muselo to být něco brutálního, aby to odráželo hudbu. Představte si to jako monolitický chrám zkázy. Nejde o nic, co by odráželo téma konkrétní skladby, ale atmosféru hudby jako celku. Jan byl hnací silou, která využila tuto technologii pro toto vydání. Obálka dopadla dost divoce, tak jsme ji použili. Musíte uznat, že dost vyčnívá. Co se týče použití AI, mám smíšené pocity. Uvědomuji si, že její vnímání se v undergroundovém metalovém světě stalo velkým tabu a chápu proti ní namířené nálady. Myslím si však, že pokud se používá správně a s omezením, může být užitečným nástrojem, a to je vše, čím by měla být. Existují umělci/designéři/vizualizátoři, kteří pomocí této technologie vytvářejí úžasná díla. Na druhé straně však existuje spousta lenivých, nenápaditých braků, které zaplavují naše sociální sítě a představují totální zneužití této technologie. Je to alespoň polovina toho, co dnes vidíme na našich sociálních sítích, a opravdu, nikdo tyhle sračky nepotřebuje. Ať už je AI jakkoli novátorská, nikdy nepřekoná lidský dotek. Pokud jde o její využití v budoucnosti, nemyslím si to. Možná pro budoucí videoklipy, ale rozhodně ne pro obaly alb.

Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

Opět jsme spolupracovali s Andym ze studia Against the Grain Studio, který nahrával všechna naše díla od roku 2005, kdy vzniklo demo „The Demon and the Tree of the Dead“. Nahrávání, mixování a mastering alba DEVASTATION HYMNS proběhlo právě tam. Po posledním albu jsem tentokrát chtěl něco syrovějšího, s drtivou agresivitou. Záměrem bylo vrátit se k atmosféře alba „From Hell“, ale jak jsem již zmínil, stalo se z něj něco zcela jiného, co podle mého názoru tuhle nahrávku předčilo.


O čem jsou texty na „Devastation Hymns“? Je to death metalová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

Není tu žádné hluboké a smysluplné poselství, které by se zde snažilo sdělit, spíše jen klasická death metalová témata, jak říkáš. Obsah textů se v každé skladbě liší a já jsem se chtěl vzdálit od předchozích témat, kterých se obvykle dotýkáme, a vydat se do děsivějších sfér, které však nejsou o nic méně temné. Arachnivore je hororová cesta do světa hmyzu, kde je pavouk kořistí pavoučí vosy. Tormenting the Iniquitous bylo inspirováno dokumentem, který jsem viděl o „Bestii z Buchenwaldu“, Ilse Kochové. Ke konci dokumentu byla část, kde během svého pobytu ve vězení mluvila o duších procházejících stěnami vězeňské cely (trochu to parafrázuji), což mě inspirovalo k konceptu pomstychtivého ducha. Fetid Beyond all Conception je založeno na neznámé historické francouzské postavě Tarrare, která žila na konci 18. století a byla známá svým nelidským, nenasytným apetitem. Skutečný zázrak přírody. Říkalo se, že mohl jíst téměř cokoli, a také to dělal. Je to zajímavé čtení a zajímavý koncept, který se dá zpracovat i v death metalu. Pro Predatory Dysmorphia jsem nasadil svou „X-Files“ čepici a vymyslel malý příběh o lidské podobě dravé bytosti. Je založen na parazitovi jménem Sacculina, který žije na krabech, ničí jejich genitálie a manipuluje s nimi ve svůj prospěch, dokonce mění pohlaví infikovaného kraba. Vznikl tak dobrý hororový příběh o dravém druhu, který loví nic netušící lidi. Bred for Possession je inspirováno knihou, kterou jsem před lety četl, od Wese Cravena s názvem Fountain Society. Trochu jsem si ale pohrál s premisou knihy a vytvořil příběh o elitách, které chovají své klony, aby pak, jakmile dospějí, obývali jejich těla, čímž si prodlouží život a stanou se prakticky nesmrtelnými.


Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří BEYOND MORTAL DREAMS nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

Všechny písně jsem napsal já, ostatní členové kapely přidali své "ozdoby", jakmile se naučili materiál. Spousta motivů mě napadá, když jsem v pohybu. Hodně chodím pěšky a jezdím na kole, a pohyb vždy rozproudí mysl a neustále přicházejí nové melodie. Tradičně jsem vymýšlel spoustu nápadů na riffy a pak je zpracovával do skladeb. Texty obvykle přicházejí jako poslední a jsou psány tak, aby se hodily k písničce. U Devastation Hymns jsem však postupoval opačně. Většinu textů jsem měl již napsaných a hudbu jsem vytvořil kolem nich. Myslím, že mi tento přístup pomohl trochu rozšířit můj styl a dát těmto písničkám trochu jiný nádech ve srovnání s mými předchozími pracemi.

Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Austrálie a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina undergroundových death metalových skupin od vás hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou divokost, živočišnost. Pro mě je to poznávací znak australských kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale přeci jen „jiní“, máte svůj ksicht! Suroví, nekompromisní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Všichni interpretujeme a vnímáme hudbu po svém. Můj styl je asi prodloužením mého mladšího já, které vždy hledalo hudbu, která byla temnější a těžší než ta předchozí. Budu vždy měnit způsob, jakým to vyjadřuji, jak se budu posouvat vpřed, ale ta základní podstata tam vždy zůstane. Myslím, že některé z mých vlivů se mohou lišit od ostatních, ale v tomto životě jsem vyrůstal posloucháním a podporováním stejné hudby jako mnoho jiných tady.

 

Každý nějak začínal, učil se, objevoval. BEYOND MORTAL DREAMS jsou kapelou ze zkušených muzikantů. Jaké ale byly tvoje začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

Moje metalová cesta začala s kapelami jako Iron Maiden, WASP, Metallica, Slayer, Megadeth, víte, spousta klasického metalu a thrashe, pak jsem přešel k těžším žánrům jako death a black metal, když se začaly vynořovat z temnoty. Vždycky jsem měl trochu kreativní sklony. Jako dítě jsem trávil všechen čas kreslením. Ty kreativní sklony se ale nakonec přesunuly z ilustrace k hudbě. Už mi nestačilo jen poslouchat hudbu, což jistě chápou všichni muzikanti. Moje první kroky v kapele byly však jen jako zpěvák. V dobách staré Suffering (před BMD) jsme vymýšleli dost brutálně znějící písničky, ale stále s velkou dávkou mladické nezkušenosti. Celkově to nebylo špatné na partu mladých vyhořelých lidí. Naše priority byly v té době možná trochu sporné, ale někde se začít musí, že? Moje schopnosti jako textaře byly tehdy dost žalostné, haha. Teprve později jsem začal hrát na nástroj, bylo mi asi něco mezi dvaceti a pětadvaceti lety. Páni, to už je dávno! Částečně mě k tomu vedla nečinnost způsobená nestabilitou kapely a také základní touha pokračovat v tvorbě. Tehdy jsem neuměl zahrát ani dva akordy, ale cítil jsem, že ze sebe musím dostat spoustu věcí, tak jsem vytrval. Neustále jsem cvičil a učil se. Tento přístup se dodnes vůbec nezměnil. Mám pocit, že je ještě hodně co dělat.

Už druhé album jste vydali u vynikajících Lavadome Productions. Skvělá volba! Novinka vyšla jako CD a digitálně. Bude nové EP i na vinylu? Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

Člověče, doufám, že vyjde na vinylu. Mám pocit, že tohle album to opravdu potřebuje! Mluví se také o vydání alba Abomination of the Flames na vinylu. Nemůžu říct, kdy to bude, ale je to v plánu. Nemám nic proti digitálním médiím, ale pořád jsem velký fanoušek (a vždycky budu) fyzických médií. Řekl bych, že mám docela rozsáhlou sbírku, kterou jsem nashromáždil za ta léta, hlavně CD. Mám sice dost vinylů, ale ne tolik jako některé sbírky, které jsem viděl. Snažím se podporovat kapely, které se mi líbí, kdykoli to jde. Když cestuji do zahraničí, rád si kupuji merchandise, ať už trička nebo CD/vinyly, od mnoha kapel, které vidím. Je to taková moje tradice.

 

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Austrálie a death metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak probíhá třeba koncert v Austrálii, který považujete za hodně povedený?

V Austrálii nikdy není nedostatek death metalu. Nemůžu mluvit za ostatní státy, ale tady v Jižní Austrálii jsou podle mých pozorování v poslední době nejúspěšnější koncerty na velkých festivalech, které se konají v různých obdobích roku. Existují však výjimky, které závisí na popularitě kapel. Více „mainstreamová“ část scény zde má tendenci preferovat thrash metalové kapely. Je zde jedna nebo dvě thrash metalové kapely, které jsou docela populární. Dělají to už roky a tvrdě pracovaly, aby dosáhly této úrovně, takže si to zaslouží. Pravděpodobně nejúspěšnější kapelou z Adelaide je v současné době thrash metalová kapela Hidden Intent. Death metal (a black metal) je trochu více undergroundový, zejména ten opravdu brutální. Tzun Tzu a Omnium jsou zde aktivní death metalové kapely, které si vedou dobře. I sludge a grind death metal, který se zde vyskytuje, má své věrné fanoušky, i když já sám tuto scénu příliš neznám.

Co vy a koncerty celkově? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme nebo Brutal Assault by pro vás byly ideální festivaly!

Kdybych si měl vybrat, dávám přednost menším, intimnějším klubovým prostředím, ale festivaly jsou také skvělé. Zejména pro představení své hudby širšímu publiku, které by jinak do klubů normálně nechodilo. Nemůžu mluvit za BMD, protože jsme pouze nahrávací kapela, ale rád bych vzal své další kapely, OATH OF DAMNATION a DESCEND TO ACHERON, na turné! Kterýkoli z těchto festivalů by byl ideální. Oba jsou stejně agresivní jako BMD, ale mají svůj vlastní charakter. OATH OF DAMNATION bude na začátku roku 2026 nahrávat své třetí album, takže až vyjde, určitě budeme chtít rozšířit svůj vliv na celou říši!


Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death metal. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

No, už dlouhou dobu je to moje opora. Upřímně řečeno, nedokážu říct, kde bych jinak byl nebo jestli bych vůbec ještě byl. Člověče, už dlouho je to moje jediná vášeň. Je to můj životní cíl. Kam mě ten cíl zavede? To se teprve uvidí. Jsem vděčný za podporu, kterou mi v průběhu let všichni poskytli, a plánuji pokračovat tak dlouho, jak to bude lidsky možné. Pokud jde o definici, je to všechno výše uvedené. Řekl bych, že pro heavy metal obecně, pro veškerou hudbu a subžánry pod tímto pojmem, které mě v průběhu let oslovily.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají BEYOND MORTAL DREAMS v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky. Pokud máš pro ně, nebo třeba pro promotéry, labely nějaký vzkaz, tak zde je prostor…

Co se týče skládání písní, byl jsem za kulisami vlastně docela plodný. Pracuji na několika nových konceptech, z nichž každý bude mít svou vlastní jedinečnou atmosféru. Neřeknu o nich nic víc, než že jsou stejně brutální jako předchozí díla a stále velmi typické pro BMD, takže zůstaňte na příjmu! Jsem vždy otevřený nabídkám od labelů, které mají zájem o kapelu. Rád bych spolupracoval i s jinými kapelami na společných albech. To jsme dosud nezkusili.

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Devastation Hymns“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!

Rádo se stalo, a díky za rozhovor! Jsem rád, že se ti nové album líbí. A všem ostatním děkuji za podporu, moc si toho vážím! Kupte si nové album a nastavte hlasitost na maximum!


about BEYOND MORTAL DREAMS on DEADL STORM ZINE:

Recenze/review - BEYOND MORTAL DREAMS - Devastation Hymns (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/06/recenzereview-beyond-mortal-dreams.html








---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 20. července 2025

Report, photos, video - HUSMAN FEST 8 - FLESHCRAWL, CUTTERRED FLESH, INGROWING, SECTESY, NEUROTIC MACHINERY - Tachov - 19. 7. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here: 


Staré spisy uvádějí, že heavy metal se zrodil 13. února roku 1970. Vyšlo tenkrát bezejmenné album Black Sabbath. Moje máma si hrála s panenkami. Bylo jí 12. Za čtyři roky měla potkat na chalupě mého otce a otěhotnět. O metalu jsem nevěděl nic dalších třináct let. Až mi bratránek přinesl kazetu Judas Priest. Byli jsme mladí, plní testosteronu a bral jsem to jako hroznou zábavu. Pivo, metal, holky. Takhle to mám rád pořád. Utíkal čas, potkal jsem spoustu mě podobných, zamiloval se, odmiloval, našel si manželku a před dlouhými roky začal psát o muzice. Ne že bych měl patent na rozum a tak jsou v dnešní době sociálních sítí mé stránky spíše azylem pro stejně prokleté jako jsem já, než zásadní metalové médium. Ale mám velkou spoustu fanoušků (minulý týden jsme dosáhli hranice 4 miliónů návštěv za 6,5 roku fungování, to už jde, co?), obzvláště ze zahraničí. Nejsem nikde organizovaný, nikdo mě neplatí. Mám prostě a jednoduše rád muziku. Na Basinu (report zde) jsem potkal Petra a on mi říká, hele, byl jsem loni na HUMAN FESTU, hráli tam OBSCENITY, nepojedeš? Říkám, uvidíme a co tam mají letos? A on že FLESCRAWL a že to odřídí, že nás odveze, že nebude pít. No, řekněte, dá se taková nabídka odmítnout?


Dělám v rámci svých sil promo festivalu. Sdílím a píšu. Uběhne další týden, ladíme detaily. V kolik a kde? Mám si brát hotovost? Jede s námi i Goro, což je vždy záruka dobré nálady a zábavy. My kluci, plantážníci, co spolu chodíme na koncerty v Plzni, za to pořád umíme vzít. Naše skráně sice již pokrývají šediny a revitalizace těla nám zabere vždy několik dní, ale nevzdáváme to. Sice jsme nezažili zrod heavy metalu, ale máme tuhle muziku rádi a v krvi. Každý posloucháme trošku něco jiného, ale taky rádi čteme, tak je v autě o čem se bavit. Vzpomíná se, vyprávějí se vtipné historky a já se po vší té práci, rodině, povinnostech, které život čerstvým padesátníkům přináší, cítím skvěle. Ty vole, poslouchám tuhle hudbu skoro 35 let a pořád mě to neskutečně baví. Pokaždé si vyberu jen pár oblíbených kapel. A ty si pořádně užiju. 







Jsem zvědavý na areál, na to, jak to bude na HUSMAN FESTU vypadat. Naschvál si nic dopředu nehledám, dávám na první dojem, na pocit. Zaparkujeme, vysmátí jak leča. Jdeme ke vstupu, platíme, vlezeme dovnitř a já si říkám pod vousy. Jo, hergot, to je přesně ono, takhle to mám nejraději. Malý festival, kde se nikde netlačíte, přijdou jen skalní a na debila tu nenarazíte. Prostředí Muzea Českého lesa v Tachově je nádherné. Františkánský klášter s pohnutou a zajímavou historií. Určitě se sem zajedu někdy podívat jen tak, za historií. Napadá mě sice spousta black metalových znesvěcujících myšlenek, ale berte to jen jako nadsázku, vtip. 

Jdu pro pivo, říkám ostatním a cestou potkám známé, seznamuji se, korzuji, jsem ve svém živlu. Rohlík od ucha k uchu na hubě, objímám se. Mám náladu tak akorát, je mi hrozně fajn. Znáte takové to příjemné chvění v žaludku? Jako když jste byli mladí a potkávali každé ráno hezkou holku na ulici? Mám ji oslovit nebo je to hloupý? Většinou jsem se zeptal a častokrát dostal košem, ale když se zadařilo, to vám byla radost! Joj, ty staré dobré časy vzpomínek. Proč o tom pořád píšu? Ne to není troušení myšlenek starého dadyho, to se jen snažím znázornit, jak jsem se v Tachově cítil, jak se mi tam líbilo. Hej, plantážníci, mám chuť si zase jednou zatančit Nádherňajs. Už nejsem usedlý pán z továrny, fotr od rodiny, jsem elegantní metalový kloboučník. Pokecáme, rozplyneme se v šumu a zajdeme i na nějaké ty kapely. Koneckonců, na ty jsme přejeli především. 


SECTESY - když zahrají svůj zombie death metal, tak to bývá vždycky dobré. Tahle smečka od Kolína na to vždy šla ostře a nekompromisně. Nikdy ale nezapomínala ani na morbidní melodie. I v Tachově se jejich výlet na severská pohřebiště vydařil. Vše sedělo na svých místech, maso odpadávalo od kostí, opravdu jsem si připadal jako v nějakém hororovém filmu s nemrtvými. Právě vylezli z hrobů a smrdí zatuchlinou. Smrt byla zase jednou hodně blízko a já si tenhle obřad za všechny prokleté opravdu užil. Vystoupení mělo potřebný tlak, energii i mrtvolnou sílu. Klášterní zdi i sklepy musejí ukrývat mnohá děsivá svědectví. SECTESY je vytáhli na povrch a rozsekali nás na kusy. Masakr v márnici! 




NEUROTIC MACHINERY - definovat hudbu tachovských pořadatelů pro mě nikdy nebylo lehké. Člověk má podvědomě v hlavě potřebu zařadit každou kapelu do nějaké škatulky. To u téhle skupiny moc dobře nejde. Některá alba znám poměrně dobře, jiná mě zcela minula. Rozhodně nemůžu říci, že by se jednalo o moji srdcovku. Nicméně, mám mysl otevřenou a rád se nechávám překvapit. A to se mi právě v sobotu stalo. Bylo to velmi dobře zahrané, na některé nápady a postupy jsem koukal s otevřenou pusou. Skvělé, přátelé! Možná to bylo náladou, stavem duše nebo místem, netuším, ale koncert jsem si opravdu užil. Dýchl na mě melodický death metal, post metal, spousta progresivních prvků. Jako celek na mě hudba fungovala. Výborně zahráno a provedeno. Odcházel jsem s tím, že se budu muset na jejich tvorbu podívat pečlivěji. Zažili jsme oheň i chlad, vnímali jsme vášeň i velký talent. Děkuji moc! 




INGROWING - takhle nějak si představuji, že se musely ve starých psychiatrických léčebnách provádět trepanace lebky. Death metal a grindcore, smíchané v jedovatém poměru. Koncert téhle jihočeské legendy v sobě měl vše potřebné pro veřejnou pitvu. Tlak, energii, spoustu zajímavých pasáží. Řezalo to, pálilo to, melodie se dostaly do mých vnitřností, začaly tam hnít a já si všechny tyhle morbidně bolestivé pocity užíval. Mám rád a vždycky jsem měl v oblibě kapely, které do toho jdou naplno a srdcem. INGROWING mezi ně patří a mě nezbývá než vyseknout poklonu až k zemi. Jednalo se o epesní jízdu přímo do pekla, které se, jak je všeobecně známo, ukrývá v každém z nás. Jakoby mi někdo opravdu zatloukl do hlavy ostré rezavé hřeby. Dejte mi někdo pivo, tenhle koncert ve mě bude rezonovat ještě pěkně dlouho. Death grindová lobotomie zahraná s elegancí starých patologů!




CUTTERRED FLESH - na DOOMAS jsem se opravdu těšil, nicméně nemohli kvůli zdravotním potížím přijet. CUTTERRED FLESH ale byli velmi dobrou náplastí na krvavou ránu, která se ve mě otevřela. Mokvající brutální death metal, zahraný jak z partesu, s krvavou jiskrou v oku a jistotou a nadhledem zkušených patologů. Jsem velký fanoušek kapely a jako takový jsem se rád nechal pozvat na další ze společných výletů do temných zákoutí lidské mysli. Byl to nářez přesně podle mého gusta. Kapela je ve skvělé formě a i když se každá jejich operace vždy změní v pitvu, tak jsem odcházel navýsost spokojený. Perfektně sehraná parta řezníků s charismatickým zpěvákem předvedla jedno ze svých nejlepších vystoupení, co jsem za poslední roky od nich viděl a slyšel. Tenhle koncert se mi zadřel hluboko do mysli, do vnitřností a ještě hodně dlouho tam zůstane. Absolutní masakr!




FLESHCRAWL - jakoby kapela vzala velké kladivo, ukované z té nejkvalitnější švédské oceli a rozdrtila všechny kosti v mém těle. Byl to masakr motorovou pilou od začátku do konce. Dlouhými lety prověřená tvorba řezala ostře a divoce. Poprvé vidím kapelu s novým vokalistou Boriszem (hergot to už jsou čtyři roky, co Sven odešel) a musím říct, že je to řvoun na svém místě. Jak asi všichni víte, tahle odrůda smrti je mojí součástí, mám ji dávno zakódovanou v genech a jako příslušník starodávné kasty prašivého smrtícího kovu, jsem byl nadmíru spokojený. Navštívili jsme starou márnici, ve které jsou v úhledných hromadách vyskládány kosti, lebky i děsivé vzpomínky na krutou smrt. Pánové tohle všechno vzali, smíchali to s tlakem a energií a narvali to do nás způsobem, že nezůstala jediná duše bez poskvrny. Byl jsem mimo. V jiné dimenzi. Na onom světě. Obejmula mě pradávná death metalová síla a utopil jsem se v řece Styx. Absolutní masakr, totální inferno! Kult!







It was as if the band had taken a large hammer, forged from the finest Swedish steel, and crushed every bone in my body. It was a chainsaw massacre from start to finish. Their long-proven work cut sharply and wildly. This is the first time I've seen the band with their new vocalist Borisz (damn, it's been four years since Sven left), and I have to say he's a screamer in his rightful place. As you all probably know, this variety of death is part of me, it's been encoded in my genes for a long time, and as a member of the ancient caste of mangy death metal, I was extremely satisfied. We visited an old morgue where bones, skulls, and terrifying memories of cruel deaths are neatly stacked in piles. The gentlemen took all of this, mixed it with pressure and energy, and crammed it into us in such a way that not a single soul remained untainted. I was out of it. In another dimension. In the other world. I was embraced by the ancient power of death metal and drowned in the river Styx. Absolute carnage, total inferno! Cult!


Organizace na jedničku, pivo Chodovar jsem zvládl jenom pětkrát, pak už mi nějak nejelo, ale měli plechovkovou Plzeň, takže cajk, zvuk v absolutním pořádku, jídlo si lidé kolem mě pochvalovali, já na něj zase zapomněl. Musím zde poděkovat všem známým, novým kamarádům a kamarádkám, bylo to velmi osvěžující se zase chvilku bavit s někým normálním. Zvláštní díky potom letí všem mým fanouškům, ani nevíte, jak si vaší přízně vážím. Jste skvělí!

Konec, tečka. Někde jsem četl, že i v dnešní době existují lidé, co nemají metal rádi. Volají na pořadatele policii, kvůli rušení nočního klidu. Jsou nepříjemní, svým způsobem zlí a zapšklí. Ani se mi nechce věřit, že někdo takový fakt je. Inu, každému není z hůry dáno a možná je jen smutný a sám a nevrlý a promítá si do takových činů své vlastní frustrace. Hele, kámo (nebo kámoško, nebo TO, abychom byli korektní)......přijď mezi nás, objednej si pivo nebo džus nebo mrkvovou šťávu. Pokecáme, dáme řeč a uvidíš, že pod těma našema drsnejma ksichtama je většinou velký hodný srdce. Pamatuj na to! Přeji otevřenou mysl. Někdo mi vyprávěl o minulých ročnících, tak jsem se z toho musel vypsat, soráč:))). 

Musíme jet. Petr nás naloží, řekne, abychom se připoutali a my máme až do Plzně hrozně chytrý a vtipný řeči. Tedy, my si to myslíme a stojíme si za tím. Poděkuji, vystoupím, zamávám ještě na pozdrav a pak se jako nějakej dědek došourám do bytu. Vypadáš jak zombie, řekne mi synátor, kterého probudím. Lehnu si a nemůžu spát. Pořád se usmívám jak měsíček. Spokojený a blažený. Heavy metal se zrodil 13. února roku 1970. To jsem byl ještě na houbách. Ale potom, pak jsem to fakt rozjel. Dnes už člověk není takový divočák, ale festivaly jako je HUMAN FEST navštívím vždycky rád. Protože to bylo na pohodu, v krásném prostředí, protože to bylo místo, kde jste na debila nenarazili. Ta stará, poctivá metalová stopa a nadšení, tam byly znát. Díky moc za to, opravdu rád a od srdce jsem si to užil. Mějte se fanfárově, děkuji všem věrným za pozornost a zase někdy někde pod pódiem plným marshallů. 



CUTTERRED FLESH:

Recenze/review - CUTTERRED FLESH - Love At First Bite (2024)


FLESHCRAWL:






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - DISEMBODIMENT - Spiral Crypts (2025)


DISEMBODIMENT - Spiral Crypts
CD 2025, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Určitě znáte ty krásně morbidní momenty, když se stane noční můra krutou realitou. Vyleze z vašeho nejtemnějšího podvědomí. Vždycky si chtěl do někoho zabodnout nůž v tiché uličce. Vydat se na lov, jakmile se setmí. Lidská mysl je někdy pěkně pokřivená a bývá těžké ji definovat. Jsou ale kapely, které to umí. Kanadští DISEMBODIMENT patří rozhodně mezi vyvolené. 

Stačí zapnout play na vašem přehrávači a z reproduktorů začne vytékat hnis a zkažená krev. Nové, debutové dlouhohrající album "Spiral Crypts" v sobě obsahuje vše, co mám na tomto stylu tolik rád. Plesnivé chladné a temné nálady, touhu ničit, tlak i obrovskou porci zkaženého masa. K celkovému zážitku, který se dá přirovnat snad jen k veřejné exhumaci, přispívá hodně masivní, špinavý a řezající zvuk. O obalu také netřeba diskutovat, ihned vás uvede do nečisté hry a hudbu doplňuje s elegancí a jasnou samozřejmostí. 


DISEMBODIMENT si vzali  z různých odrůd a směrů undergroundového smrtícího kovu to nejlepší, smíchali to v jeden velmi jedovatý, uvěřitelný, reálný a autentický koktejl. Zazní tak odkazy na pestrou paletu kapel jako INCANTATION, SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, MORBID ANGEL a další tmáře, kteří kdysi dávno formovali celou scénu. Ve výsledku je nové album velmi návykové, dobře se poslouchá, má v sobě potřebný tlak, takovou tu špinavou krvavou jiskru, která se dle mého nedá naučit. Muzikanti ji musí mít v sobě, musí být jejich součástí. Zde je patrná ve všech bodech obhajoby. Poslouchat "Spiral Crypts" je jako sestoupit dolů do sklepa, pod nemocniční sály. Leží tu zohavená těla, která nikdo nechce. Když budete pomalu přidávat hlasitost, tak v některých začne cukat, objeví se bělmo očí a vyceněné zuby. Také cítíte ten chlad a nasládlý pach rozkládajících se mrtvol? Mohu jen potvrdit, že tahle pitva se kapele opravdu povedla. Pacient zemřel. Nebo ne? Kdo ví? Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány, jak se mi pomalu dostaly do krve, jakou mají děsivě morbidní atmosféru. S nahrávkou jsem strávil spoustu času a raději jsem byl v její společnosti, než abych psal nějaká slova. Členové kapely jsou zkušení muzikanti, kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát. Nahrubo nasekaný smrtící kov, který je chladný jako čerstvě nabroušený skalpel.  Určitě znáte ty krásně morbidní momenty, když se stane noční můra krutou realitou. Vyleze z vašeho nejtemnějšího podvědomí. Vždycky si chtěl do někoho zabodnout nůž v tiché uličce. Vydat se na lov, jakmile se setmí. Lidská mysl je někdy pěkně pokřivená a bývá těžké ji definovat. Morbidní, temný a chladný death metal, s krvavě děsivou aurou! Exhumace starých plesnivých hrobů!'

Asphyx says:

You surely know those beautifully morbid moments when a nightmare becomes cruel reality. It crawls out of your darkest subconscious. You've always wanted to stab someone in a quiet alley. To go hunting as soon as it gets dark. The human mind is sometimes pretty twisted and difficult to define. But there are bands that can do it. Canadian band DISEMBODIMENT is definitely one of the chosen ones. 

Just press play on your player and pus and rotten blood will start flowing from the speakers. Their new debut full-length album, "Spiral Crypts", contains everything I love so much about this style. Mouldy, cold and dark moods, a desire to destroy, pressure and a huge portion of rotten meat. The overall experience, which can only be compared to a public exhumation, is enhanced by a very massive, dirty, and cutting sound. The cover art also needs no discussion; it immediately draws you into the unclean game and complements the music with elegance and clear naturalness.


DISEMBODIMENT took the best from various genres and styles of underground death metal and mixed it into one highly toxic, credible, realistic, and authentic cocktail. You'll hear references to a wide range of bands like INCANTATION, SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, AUTOPSY, MORBID ANGEL, and other dark forces that shaped the whole scene a long time ago. The result is a new album that is highly addictive, easy to listen to, and has the necessary punch, that dirty, bloody spark that, in my opinion, cannot be learned. Musicians must have it in them; it must be part of them. Here, it is evident in all aspects of the defense. Listening to "Spiral Crypts" is like descending into a basement beneath hospital wards. There lie mutilated bodies that no one wants. As you slowly turn up the volume, some of them begin to twitch, the whites of their eyes appear, and their teeth are bared. Can you also feel the cold and the sweet smell of decomposing corpses? I can only confirm that the band has really succeeded in this autopsy. The patient is dead. Or is he? Who knows? I like the way the songs are written, how they slowly got into my blood, how they have a terrifyingly morbid atmosphere. I spent a lot of time with the recording and preferred to be in its company rather than write any words. The band members are experienced musicians who know very well what and how they want to play. Roughly chopped deadly metal, cold as a freshly sharpened scalpel. You surely know those beautifully morbid moments when a nightmare becomes cruel reality. It crawls out of your darkest subconscious. You've always wanted to stab someone in a quiet alley. To go hunting as soon as it gets dark. The human mind is sometimes pretty twisted and difficult to define. Morbid, dark, and cold death metal with a bloody terrifying aura! Exhumation of old moldy graves!

tracklist:
01. Morbid Infestation 
02. Stygian Overture 
03. Spiral Crypts 
04. Putrification 
05. Larval 
06. Infected To Rot 
07. Unknown Origins 
08. Sentient Inorganic Mess



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý dvacátý osmý - Jedeme do Brna za black metalem


Příběh pětistý dvacátý osmý - Jedeme do Brna za black metalem

Měli  jsme s Vencou takovou nepsanou dohodu. Poslední měsíce jsem s ním dost často chodil na punkové koncerty. Bylo na čase také vyrazit na nějaký ten metal. Sejdeme se již v pátek odpoledne na nádraží v Praze. Postává v tom hnusným parku a odhání bezdomovce. Přidám se k němu a máme takovou radost, že se vidíme, že zalezeme ihned do hospody, která má v názvu něco s husou. Dáme si prejt, to si pamatuji přesně, protože vedle u stolu sedí nějaká mladá děvčata z hlavního města, která se nad námi ošklíbají. Dal bych ti hudlana, směje se můj kamarád a nabírá si další porci na vidličku. K tomu zelí a jelení průjem do nás padá jako Němci do krytu. Stejně tak piva, jako křeny, jako hořká láska, která nás provází od puberty. Otřeme si pěnu z našich drzých držek a hned se ptáme, jak je, jak bylo, co holky, co muzika, práce, znáte to. Dostáváme se do takového toho blahosklonného rozpoložení, které znají snad jen pivní skauti. Ty vole, nestihneme vlak.

Tlemíme se tak, že naskakujeme na stupínek. Paní průvodčí nás plísní jazykem, kterému příliš nerozumíme. Je to čeština, není to čeština? Některé vagóny jsou studené, jiné špinavé. Sedneme si k nějakým trampům, co jedou jen kousek za Prahu. Pojeďte s náma, říká nám dívka se smutnýma očima a dívá se na nás jako na svatej obrázek. Jel bych hned, moje milá, řeknu jí, ale zároveň se omluvím, že jsem zadaný. Podá mi lahev s rumem a řekne mi, že jí to vůbec nevadí. Joj, kamaráde, pořád jsme ještě hezký kluci, smějeme se až do doby, než vystoupí. Dostanu na rozloučenou hubičku. Možná jsme měli být kotlíkářema, mudrujeme několik dalších zastávek. Přisedne paní s pejskem a vnoučkem. A kampa to jedete, paní? Dáme se taky do řeči a ona vypráví, malej kluk mezitím žmoulá rohlík a když dojí, tak je divokej, jako jsme bývali my, když jsme byli malí smradi. Sedne si vedle mě a děláme hrozný kraviny, křičíme, zpíváme, paní se směje a Venca na nás kouká, jako bychom byli z jinýho světa. Neví totiž, jestli budou mít s Petrou holku nebo kluka. Nechtěli to vědět a když potom pak vystoupí, tak to hrozně řešíme. V závěru je to jedno, ale dovedeš si představit, že ti jednou budou lézt za princeznou takový hovada, jako jsme my dva? No, je fakt, že kluk by byl asi lepší.

Následuje dvojice, která se vůbec neusmívá. Pochopíme, že je slečna nasrávací, že má v prdeli pravítko a že je upjatá jak karamela. Kámo, tedy, tu si neber, udělá ti ze života peklo. Máme naváto a tak si myslíme, že jsme hrozně vtipní. Jí to tak nepřipadá. Ale mládenec se usmívá. Konečně se ho taky někdo zastal. Měl bys být ráda, že je na tebe hodnej, jinej by tě poslal do prdele. Hergot, to je ale kyselá paní, křičíme na ně a máváme jim z kupé. On se děsně tlemí a ona dělá, že nás neslyší. Tropíme trošku bordel a tak si k nám už nikdo nesedne. Kousek před Brnem usneme a málem nevystoupíme. Už jsem tu několikrát byl, ale nádraží tu mají stejně hnusné jako všude jinde. Zaplujeme do nádražky, dáme pivko, ale jen jedno. Ihned ho vyplivneme. Kurva, co je to za patoky, ty vole, chceš nás zabít. Řekneme to výčepákovi a on se na nás hrozně mračí a mumlá něco o zasranejch Pražákách. Asi má nějaký komplex nebo co. Máme ještě docela čas, na plakátě ve Sparku bylo napsáno od osmi a tak se nejdřív zeptáme na cestu. Jedna paninka nám ukáže na mapě prstem a doporučí hospodu, ve které můžeme počkat.

Když tam dojdeme, sedneme si do rohu. Je to tu na nás nějaký nóbl a všichni se tváří jako ta slečna s pravítkem v prdeli. Nicméně, pikolík nám přinese jídelák a my jsme zmateni. Je napsaný stejnou řečí, jakou mluvila paní průvodčí. O hantecu jsem již něco slyšel, ale momentálně se jedná o moje první reálné setkání. Kluci a holky, co byli z Brna, mluvili celkem normálně, když s náma pili na koleji v Plzni. Zeptám se číšníka, jestli nemá i verzi v češtině. Odfrkne si a opět pronese něco o zasraných Pražácích. Naseru se, udělám mu přednášku ze zeměpisu a také se ohradím, že s náma jednají jako s debilama. No, vždyť vy v tý Praze...pokračuje pikolík. To už nevydrží ani Venca, který je jinak o hodně větší kliďas než já. Tedy nevenek. Já se dokážu nasrat, ale to už musí být. My ale fakt kurva nejsme z Prahy a i kdyby, tak co ti je potom, debile. Zvedneme se a za neustálého nadávání opustíme podnik. Najdeme nejbližší konzum, koupíme si lahváče a točený salám. Sedíme na lavičce venku jak dva bezďáci a ládujeme se, futrujeme. A pomalu se také uklidníme. 

Přečkáme venku a pak se suneme pomaličku ke klubu. Nepamatuji si název, ale vím, že se šlo dolů do sklepa. U trik seděl sám velekněz pekel Big Boss, ostatní kolem něj. Předám mu peníze a vyberu si tričko. Prohodíme pár slov a pro mě je to svátek, protože Root jsou kapelou, kterou prostě miluju. Jsem velmi oddaný fanoušek. Venca přejde vše s nadhledem, je to kámoš, já mu jeho punkáče, co mnohdy ani neumějí hrát a on je žere, také nekritizuji. Jakoby byla mezi námi určitá nepsaná pravidla. Spíš se směje některým návštěvníkům. Copak o to, holky v elasťákách a černé, když jsou hezké, tak je to velkej rajc, ale někteří pánové vypadají fakt legračně. Ten biotop, společnost, je přeci jen trošku jiný, než třeba v Praze nebo Plzni, Liberci. Vše je černé, podmalované, zahalené jakoby do mlhy. Ale chlastá se tu fest a jak známo, tak alkohol spojuje lidi. Tady nám nikdo do Pražáků nenadává. Když řeknu, že jsem z Plzně, tak ihned všichni a co Fata Morgana. Raději kývám jen hlavou a svůj názor neříkám. Mohl bych dostat do držky. 

Jsou tu nějaký dvě holky, tak akorát věkově pro nás, co jsou tu samy a tak jim děláme společnost. Nijak to nemyslíme, nejsme zbytečně impertinentní, prostě se jen bavíme, kecáme, děláme rotyku. Taky si zapaříme na první dvě kapely, i když mi připadají divný. Ony mají krásné dlouhé vlasy, tak se díváme na všechna ta světla, která se míhají skrz jejich čupřiny k nám a zasníme se, protože co je krásnějšího, než mladé ženské tělo? Možná jenom hudba, která k nám stéká dolů z pódia. Root jsou ve skvělé formě, hraje jim to parádně a mezi skladbami se skoro nemluví. Je to jako obřad, vyprávění předků, o starých rituálech, o národech, co kdysi žili na zemi. Nebo ne? Netuším, je to jako sen, jako noční můra, ze které se nechci probudit. Taky do mě musí drknout, byl jsem ve svém klasickém rauši, do kterého se díky muzice dokáži dostat. Jdu mátožně k pódiu a děkuji muzikantům. Za ten zážitek, za jejich hudbu a vlastně všechno. O tomhle je metal. Amen.

Jde se někam do města a mám to už dost v mlze. Vím jenom, že je nám nabídnutý nocleh, já souhlasím, protože jediné, co čem toužím, je někam si lehnout, ale Venca nechce. Vlastně by se dalo také napsat, že zachránil moji čest. Dostaneme pusy na rozloučeno a ta menší, prsatější, se na mě nalepí jak přísavka. Nebýt tak opilý, asi bych se hodně lekl. Jenže je temná noc a my si místo laškování koupíme hrozně drahej rybízovej džus a pijeme ho ledovej venku. Venca potom zvrací na dlažební kostky. Nějakej pán na něj řve z okna a tak mu aspoň zamáváme, aby z toho taky něco měl. Netuším, jak jsme našli nádraží. Jediné, co vím je, že nasedáme do vlaku, o kterém vůbec nevíme, kam jede. Usneme a máme z pekla štěstí, protože souprava opravdu směřuje ku Praze. Dojedeme tam zmuchlaní a s polepšovnou v puse. Musíme si dát pivo na rozloučenou. A tak jsme zase U Husy a ládujeme se utopenci. Nikde nikdo, je přeci jen poměrně brzy.

A pak se to zvrtne v šílenou jízdu, jakou jsem už dlouho nezažil. Chodíme po podnicích v hlavním městě, pijeme, co teče a má v sobě alkohol. Vlastně vůbec nevím, jak jsem se ocitl na kolejích v Plzni. Pamatuji si jenom, že jsem někde zvracel a že vedle mě leží Venca a ne moje milá. Střízlivíme snad celý den. Je pondělí, Venca volá do práce, že je nemocný. Když konečně potkám blondýnku, tak je trošku naštvaná. Měla o mě strach. Neozval jsem se. Stydím se, je mi blbě jak už tomu po opici bývá. Jdu se vyvětrat a doprovodit Vencu na vlak. Skládáme dohromady střípky našeho výletu, na který potom dlouhé roky vzpomínáme. Venco, ty vole, tohle bych chtěl zažít ještě jednou. Tak v nebi, až se tam jednou potkáme. Protože ty si v nebi. Musíš být. Kdyby náhodou ne, tak jdu za tebou do pekla. Aspoň tam nebudu sám. Můžeme poslouchat třeba Root. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine