.JPG)
Příběh pětistý dvacátý šestý - Hypnóza
Když jste tenkrát něco chtěli vytisknout, tak jste museli do Tylovky. Tam byly přednáškové sály ekonomické fakulty. Tiskárny hlídali nervní a děsně důležití doktoranti. Jednou jsem si tam zase tiskl tabulatury na basu a opět jsem všechno zahltil tak, že se objevil kouř. Dostal jsem zákaz tisku a musel jsem do města, kde se v Bílém slonovi také tisklo ve velkém. Akorát za peníze. Jinak jsem ale chodil to tohoto starého domu moc rád. Měl v sobě zvláštní kouzlo a také tam chodily holky. K nám na strojárnu moc ne. A pokud ano, tak nebyly moc hezký. Petr, můj kolega z koleje, jinak také velký znalec filmů, je potkal někde tady. I když byl jinak velmi nesmělý, tak do nich omylem vrazil a poté vykoktal pozvánku do hospody. Nevím z jakého důvodu souhlasily, každopádně, teď mě postavil před hotovou věc. Musíš se mnou jít. Nikoho jinýho neznám. Nechtělo se mi. Nerad dělám křoví. Raději bych si četl nebo řádil se svojí milou. Vždyť jsme mladí a dá se dělat tolik věcí. Jsou aspoň hezký? Zeptám se ho a on mi odpoví, že ano, že moc, že se asi zamiloval.
Blondýnka, která tu momentálně sedí s námi na baru na kolejích, mě přemlouvá, abych šel. Proč? Pomůžeš přeci kamarádovi. Problém trošku byl, že on Petr pořád mluvil. Fakt neustále. Měl hlavou plnou informací, byl opravdu chytrej a rád se o své znalosti podělil. Bohužel, jak už tomu bývá, nebyl zrovna moc dobrý vypravěč. K tomu si připočtěte malý vzrůst, pleš již ve značném stádiu rozkladu a silné brýle. Také mluvil moc nahlas. Vlastně ani nevím, proč jsem tehdy kývl. Uběhl týden, on je znovu potkal a opět se ujistili, že se setkáme. A tak jsem znuděně zaťukal na jeho dveře a pak musel čekat, protože se připravoval jako na ples. Seděl jsem v křesle a ani mi nedal pivo. Myslel jsem, že zdechnu. Jeli jsme tramvají a on pořád básnil, jak je krásná. Zrzavá, s moc pěknými prsy, zadkem i nohama. A ten úsměv, panebože, kdybys ji viděl. Počkej, uvidíš sám. Kýval jsem hlavou a modlil se, aby nebyl v příliš dobré formě. On dokázal Petr mluvit třeba tři hodiny o tom, jak se povedl záběr na oko v uměleckém filmu. Nějak podvědomě jsem tušil, co na něm dívkám asi vadí. Problém trošku byl, že se mu stejně nedalo moc co říct. Dobré rady byly hrachem, házeným na zeď. Měl hroší kůži.
Obě stojí u Andělíčka na náměstí Republiky. A vskutku, jedna byla moc hezká. Druhá ale ne. Malá, oplácaná, copak o to, ale neupravená, s divně střiženými vlasy. Navíc měla, stejně jako Petr, takový ten nejistý, těkavý pohled. Jestli funguje opravdu prvních několik sekund, tak ne moc dobrý dojem ještě dotvářelo ne moc dobře padnoucí oblečení. Jakoby přišla odněkud ze vsi, kde se i do obchodu chodí v teplákách. Představíme se a já ihned jména zapomenu. Budu jim říkat malá a hezká. Obě studují na lékařky. Řekneme si několik frází, snažím se prohodit nějaký ten vtípek, který se ihned setká s úsměvy. Pro Petra je asi špatný to, že se ta vysoká zrzavá zavěsí do mě a ta malinká jde k němu. Mělo to být přesně obráceně. Což se jim snažím celou dobu, kterou strávíme v hospodě, snažím sdělit. Ale znáte ženský, dělají si co chtějí. Možná se jim na mě líbí i to, že se je nesnažím křečovitě sbalit. Mám doma svoji milou a není ze mě cítit zoufalost, jako z Petra.
Když odejde na záchod, tak mě ihned obě začnou vykládat, že to byla spíš taková sranda, že mu kývly na schůzku spíš proto, že se nudí. Ale on tedy taky není moc zábavnej. Snažím se ho omluvit, vyzdvihuji jeho dobré stránky, dělám z něj chlapa, ale moc mi to neulehčuje ani po návratu z hajzlíku. Kopu do něj pod stolem. Moc mluvíš, moc kecáš. Nikoho to nezajímá. Nereaguje. Takhle si nikdy neskočíš, pomyslím si a když mám v sobě asi páté pivo, tak ucítím na stehně ruku. Zrzečka si přisedne opravdu hodně blízko. Teď jdu na záchod zase já. Když jdu mezi stoly zpět, tak na mě obě pohlédnou a protočí oči. Venku se pomalu smráká a tak navrhnu, že bychom mohli někam jinam. A ony že ano, že by rády tančily. To se mi líbí, tam nebude Petr tolik moc mluvit. Zavěsíme se do sebe a já se snažím moc netisknout. Protože víte co, já byl fakt zamilovanej, opravdově a nechtěl jsem si to pokazit. Jasně, že by se to asi nikdo nedozvěděl, ale já se znám, dostihlo by mě svědomí. Když dorazíme do klubu, marně přemýšlím, jestli jsem zde někdy byl. Asi ne. Je to takové retro. Disko koule u stropu, DJ s gelem na hlavě a repertoár starý jako Metuzalém. Chyběly snad už jen flitry, elasťáky a mulety.
Chodíme sem rády, dobře tu hrají. Pozvou nás na drink, já to pak otočím a sedneme si na takový promáčklý gauče. Zapluji do nich, holky se smějou, protože je to na druhé straně nadnáší. Jakože vtipně na mě zrzečka padne a malá se snaží na Petra. Odtáhnu ji, omluvím se, i když mám co dělat, protože je to fakt kus. Začne se tančit a mě to moc nebaví. Mě disko irituje. Na ploužáky se ale nechám přemluvit. Něco mi šeptá do ucha, ale už jsem opilej a když mě potom odchytne před záchodem, tak se omluvím a jdu se jakože nadýchat ven. Potom uteču na kolej, kde se sprchuju asi hodinu studenou vodou. Nemůžu spát a ráno se musím k blondýně pořádně přitulit. Vyprávím jí potom o celém večeru a ona kroutí hlavou. Druhý den ve škole potkám Petra. Nejdřív si myslím, že mě seřve, ale ne, prý jsme pozváni na kolej. Přímo k nim do pokoje. Takže dneska v sedm, jo? Marně opět přemýšlím, jak to zaonačit, abych nemusel.
Nenechám ale kamaráda v nesnázích. Koneckonců, moc známých a lidí, se kterými bych se mohl bavit, tu nezbylo. Jdeme nahoru do kopce na lochotínské koleje a mě se v hlavě honí všelijaké věci. Ty si mi minule utekl! Vyčte mi lehce zrzka a mě nezbývá nic jiného, než se omluvně usmát. Na stole jsou chlebíčky a v lednici lahváče. Hele, kluci, než začnete pít, mohly bychom na vás něco vyzkoušet? Tady malá se zajímá o hypnózu. Něco jsem už o tom četl, ale pokaždé to bylo spíše v souvislosti s různými šarlatány, eskamotéry a dalšími podivnými existencemi. Vyloženě regulérní, na vědeckých základech postavenou hypnózu, jsem nikdy nestudoval. Slečny nám tedy objasní základy a já se začnu ihned cukat. Nerad nad sebou ztrácím kontrolu a potom, co když se mi opravdu dostane do hlavy? Aby vytáhla moje noční můry na povrch. Ne, děkuji. Ale Petr nadšeně souhlasí a ihned zmíní i několik filmů. Zhasnou se světla a lehne si na záda. Nejdřív mi to připadá hrozně vtipný. Potom mě zrzka stiskne ruku a položí prst na pusu.
Kdybych tu s ní byl sám, asi bych to nevydržel. Je takt moc krásná, ale na to teď není čas. Petr začíná něco mumlat. Má otevřené oči a je opravdu zhypnotizovaný. Já vím, asi by se to nemělo takhle dělat, slečna nebyla nijak zkušená a mohla mu i ublížit, ale byli jsme mladí a hloupí. Navíc zafungovalo kouzlo neznámého. Najednou se posadil a vypadal jako zombie. Už nešeptal ani nemumlal. Mluvil jasně a zřetelně. O svém dětství. Jak byl sedmé dítě v řadě, jak ho otec brzy opustil. Jak byla matka dominantní a jak ho pořád kontrolovala. Sám nemohl dělat vůbec nic. Najednou zařval. Křičel ne, nechci, nech mě. Plakal a bál se. Bouchl dlaní do zdi. Přestaňte s tím, řekl jsem té malé, která ale seděla a fascinovaně se na něj dívala. Mluvila na něj klidně a on se pomalu schoulil do klubíčka, jako malé dítě. Hladila mu plešku a on si začal cumlat prst. Pochopil jsme to tak, že ho kdysi jedem z mnoha otčímů, znásilnil. Že se jako malý setkal s pedofilem. Do prdele, to je hrozný, řekl jsem si, ale jenom v myšlenkách.
Pomalinku, polehounku, opatrně ho probouzela. Chvíli jsme potom seděli a nevěděli, co říct. Není to lehké, otevřít před ostatními svoji třináctou komnatu. Najednou jsem se na svého kamaráda díval úplně jinak. Už byl úplně vzhůru, když se začal zase smát nahlas. Povídal a povídal, že si nepamatuje vůbec nic a že doufá, že nikomu neprozradil, že je ještě panic. Všichni se podívali na mě. Jsi na řadě. Nebudu vás napínat, nepovedlo se to. Nejsem dobře hypnotizovatelný. Možná za to ale může moje nátura. Zajímavé ale je, že jsem od té doby mnohokrát přemýšlel, jaké by to asi bylo. Mám tu představu stále někde hluboko v hlavě. Ale tenkrát se to nepovedlo. Chtělo se mi sice spát, ale neusnul jsem. Raději jsme tedy otevřeli pivo a kecali. Zvláštní bylo, že se najednou měl Petr k malé. Jakoby mu pošeptala i něco, co ho začalo k ní přitahovat. Ono tedy na rovinu, hodili by se k sobě. Ještě chvilku kecáme, rozebíráme všechno možný, když tu najednou ho chytne za ruku a zatáhne vedle do pokoje. Jde jako omámený. Ona ho fakt uhranula, dělám si ještě srandu, ale moc vtipné to není.
Sedíme se zrzečkou na posteli, ona jen v kalhotkách a s vínem v ruce. Já mám lahváče a jsem plně oblečený. Odvedle se začne ozývat vzdychání. Muž a žena, muž v ženě, žena na muži. Zrzka mi vypráví o svých představách a jsou v nich intimnosti, které bych neměl nikde říkat. Vlastně ani moc nechápu, proč se mi svěřuje. Připadám si jako v nějakém filmu, o kterých Petr pořád mluví. Jsou v nich muži a ženy, kteří procházejí pokušením. Chodím s blondýnkou a od té doby bych měl tolik příležitostí. Když je kluk mladý cucák, tak by chtěl skoro každou. A ony nechtějí. Když je potom zadaný, tak se mu samy kolikrát servírují. Je to divnej svět. Omluvím se zrzce, vysvětlím ji svoji situaci a ona jenom smutně vytáhne lahev rumu. Když jsme v polovině, tak jsou Petr a malou zase v nejlepším. Nějak je to chytlo, co? Smějeme se, děláme blbosti a fandíme jim. Usnu, ani nevím jak. Pamatuji si jenom, že byla v mém náručí.
Ráno je to na obou poznat. Uculují se a šeptají si. A co vy? Dobrý? Ihned se nás zeptají, jako by bylo samozřejmé, že jsem spolu taky spali. Zavrtím hlavou a Petr světácky vyfoukne kouř. Někdy se prostě nezadaří. Nechám ho, ať si to užije, ať na to vzpomíná v hezkém. Co na tom, že v jeho věku už mají někteří druhé dítě, co na tom, že jim to se vší pravděpodobností nevydrží. V tomhle čase a na tomhle místě zažil něco, co si bude pamatovat celý život. Představoval si to asi úplně jinak, ale to je v závěrů jedno. Dodnes mi ale vrtá v hlavě, jestli se nakonec vyspali kvůli té hypnóze nebo ne. Protože jestli ano, tak bych ji chtěl umět:)). Na koleji na mě čeká blondýnka a chce všechno slyšet. Řeknu jí, co si pamatuji, ale některé drobné detaily vynechám. A jsem na sebe zase hrozně hrdý, že jsem překonal pokušení. A taky, že jsem nebyl v hypnóze.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
