.jpg)
Rozhovor s atmospheric death metalovou skupinou - JADE.
Odpovídal Joan Fiar (basa, zpěv), děkujeme!
Recenze/review - JADE - Mysteries Of A Flowery Dream (2025):
Ave JADE! Zdravím do mystického undergroundu. Hned na začátek bych vám moc chtěl poděkovat za vaší hudbu. Sleduji vás již od první demonahrávky a hrajte přesně takový ten záhadný, magický death metal, který koluje i v mých žilách. Na letošní novou nahrávku jsem se moc těšil a když mi přišla na recenzi, byl jsem ihned ztracen. Mohl bys nám prosím novinku představit? Jak vznikala a jakým směrem jste se chtěli vydat?
Milý Jakube, jsem si dobře vědom podpory, kterou jsi nám od začátku poskytoval, a nemám dost slov, abych popsal, jak si toho vážíme… Moc děkuji za práci, kterou děláš pro underground, metalovou komunitu a samozřejmě i pro naši hudbu. K nezaplacení!
„Smoking Mirror“ vzniklo z primitivismu, jako cesta, na které jsme dali dohromady nějaké nápady a nastavili cestu, kterou jsme se od té doby vydali. Debutové album z roku 2022 „The Pacification of Death“ pravděpodobně odhalilo naši dosavadní deathmetalovější stránku, ale s mnohem vrstevnatější kompozicí a aranžmá, zatímco 3 skladby z „The Sempiternal Wound“ mají mnohem více doomový jazyk. Druhé album pravděpodobně klade rovnováhu na stranu black metalu díky atmosféričtějšímu a hutnějšímu přístupu k hudbě, ale nikdy to nebylo nic plánovaného.
Nerad používám označení black metal mimo atmosféru, ale jsem si docela jistý, že tvoji čtenáři a posluchači alba pochopí, co tím myslím. Jako posluchači Jade mají zkušenosti z minulých let a s tímto novým albem je teprve potkají, je potřeba hrát hru s rovnováhou, to vše s hlavním cílem, tzv. emocemi. Hudba musí vyzařovat emoce, hustotu a být dynamická. Rád bych, aby někdo vnímal hudbu Jade pod názvem kapely, tak jak se podle mého názoru děje u mnoha dalších kapel, jako například Bolt Thrower nebo Katatonia v minulosti, nebo dnešních Bölzer, abychom jmenovali alespoň tři.
Takže spíše než redefinování našeho stylu/zvuku chci věřit, že stále více formujeme náš vlastní jazyk.
Mě osobně přijde nové album „Mysteries Of A Flowery Dream“ ještě záhadnější, mystičtější. Připadám si při poslechu, jako bych navštívil nějaký starodávný rituál. Novinka mi přijde ale trošku komplikovanější, náročnější na poslech. Co je toho příčinou? Všiml jsem si, že došlo k výměně muzikantů? Proč vlastně?
Upřímně řečeno, změna sestavy nemá nic společného s kompozicí alba ani s aranžmá kromě syntezátorových sekcí v některých úvodních písních. Na tomto albu jsme pokračovali ve stejné metodě jako v debutovém EP. Demo písně jsem vytvořil já, a pak jsme se vrhli na kytarové aranžmá spolu s A. Mám pocit, že dát mu svobodu aranžovat kytarové linky s jeho jedinečnými harmonickými schopnostmi, bylo nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Ale to není vše... ve skutečnosti jsme tentokrát udělali jakousi předprodukční verzi alba mezi studiovým nahráváním a mými prvními demy. V podstatě proto, abychom měli více času na dokončení písní a práci s trochou větší zpětnou vazbou a šancí na zlepšení.
Ve studiu jsme strávili více času než v předchozích nahrávkách hledáním dobrého zvuku pro každý nástroj a tím, jak mezi nimi funguje frekvence atd. Měli jsme jasno v tom, že kytary by měly být určujícím prvkem z hlediska produkce, stejně jako z hlediska kompozice, ale myslím, že pocit svobody a kontroly, který cítíme album za albem a koncert za koncertem, jsou jedinými důvody, proč vnímat takovou úroveň složitosti. Vůbec to není schválně… Vlastně Albertovi vždycky říkám, že Jadeova hudba musí zůstat ve své podstatě primitivní, a to i přes dodatečný heavy metalový nádech a reinterpretaci, kterou může přidat k našim vlastním zdrojům.
Jediná změna, kterou jsme udělali, je na pozici bicích, což předpokládá třetího bubeníka od našeho debutového EP. Ale to, že jsme s Budem od splitu se Sanctuarium, nám umožnilo upevnit strategie a rytmické vzorce.
Abych nezapomněl... Mohl bys nás prosím provést historií JADE. Jak vlastně kapela vznikla, kdo stál u jejích počátků? Každý pocházíte odjinud (ze Španělska, z Německa), nepůsobí vám to problémy?
Jade byl můj výtvor, jehož semínko mi v hlavě leželo téměř 20 let kvůli dlouhé cestě do Mexika. Z té cesty zbylo něco skrytého, co ve mně v roce 2017 rozhodně vyrostlo a propojilo koncepty a hudební potřeby. V té době jsem byl v kontaktu se svým kamarádem Dylanem, který žil v Berlíně a před mnoha lety hrál na bicí. Shodli jsme se v zájmech a na metalovém open air festivalu Party San v roce 2016, kde hráli Graveyard, jsme si dali jakýsi slib, že si jednou zahrajeme společně. Udělali jsme si čas na nahrání čtyřskladbového dema, které jsem dokončil během krátké pracovní návštěvy Barcelony v roce 2018, a začali jsme projekt šířit. Nejprve prostřednictvím vlastního vydání kazety a později profesionálním vydáním pod hlavičkou Pulverised Records a také s pomocí švédského labelu Nigredo Records.
Dylan byl jakousi jiskrou mých hudebních očekávání, kvůli kterým jsem cítil potřebu znovu se stát skladatelem v kapele. Moje role ve Foscoru a samozřejmě i v Graveyardu jako živého zpěváka se v poslední době omezila na vokály, texty a manažerské práce, takže to byla přirozená a organická potřeba, kterou jsem cítil. Práce s někým z jiné země byla jakousi výzvou, ale pravděpodobně to nejlepší, co Jade kdy mohl mít, jako odrazový můstek.
Od té doby do současnosti došlo k velké změně Dylanova místa, což zcela ovlivnilo jeho možnosti pokračovat ve cvičení na bicí nebo zvažovat plnění harmonogramů, které jsem chtěl dodržovat. Mluvím o debutovém albu z roku 2022 „The Pacification of Death“, které bylo podle mého názoru hotové právě v době, kdy jsem se začal zotavovat ze svého života po pandemii a velmi těžkém osobním období. Jeho role se omezila na psaní textů, které byly zahrnuty do tohoto debutového alba a také do nedávného split LP se Sanctuarium. V poslední době jsme ztratili kontakt, a proto, i když jsme tento projekt začali společně, nyní zůstáváme v tichém režimu a většinu práce s kapelou řídím já.
Takže, jelikož je to kompletní sestava kapely se sídlem v Barceloně, je to Albert v hlavní kytarové roli, u kterého moje skladby dosahují úrovně aranžmá; Bud, jako třetí bubeník, se kterým jsem pracoval, který už měl na starosti bicí linky v „The Sempiternal Wound“, zmizel, jakmile Marc odešel, aby se soustředil na své hlavní kapely Trollcave a Sanctuarium; a pak je tu Christopher, starý pes z katalánské a španělské scény, který také hraje a hrál v některých z nejvýznamnějších kapel tady a který dodává pódiu noblesní nádech a přátelskou atmosféru. Moje role zůstává - jsem hlavním členem, skladatelem, textařem, manažerem a jakoukoli jinou mizernou rolí, kterou si dokážete představit... Miluji to, a ne proto, že bych byl nějaký strašidelný egoista, co se týče sdílení rolí v kapele. Považuji to spíše za způsob, jak usnadnit život svým kolegům z kapely a přimět je, aby se soustředili na to, když je kapela opravdu potřebuje.
Vraťme se k nové desce. První věc, které jsem si všiml, je samozřejmě obal. Autorem je Adam Burke a motivem je obrovský pavouk procházející bouří. Jak jste si vybrali motiv a jak se vztahuje k hudbě? Musím říct, že obal ve mně vyvolal spoustu zvláštních nálad. Líbí se mi, ale zároveň k němu chovám respekt. Co si o motivu myslíte a proč jste se spojili s Adamem?
Textový koncept alba se zabývá vztahem mezi životem na zemi a tajemným magickým světem snů, pro který bychom mohli identifikovat lidskou duši ve starověkých mezoamerických kulturách. Bdělá mysl a energetické tělo používané při smrti nebo ke spánku tvoří auru a zde se odehrává klíčová role snů v kosmovizi těchto kultur.
Hlavní část textového konceptu tvoří devítiúrovňová pyramida snů, kterou byste mohli přirovnat k vzestupnému procesu zdokonalování sebe sama jako jednotlivce.
Cesta do dialogu mezi vědomými a podvědomými snovými stavy a záhadami kolem nich.
S ohledem na to, jak tyto kultury chápaly svůj svět, s bohy a entitami na třech hlavních úrovních a bohatým seznamem příběhů a vzájemných vztahů, mi odkaz na mocnou měsíční bohyni Ixchel, tvořivou i destruktivní, přišel jako skvělý zdroj pro vyjádření toho, jak se zdálo, že veškerý tento život je ovládán neznámými silami. Byla spojována s Pavoukem, který vytváří nit života jako pupeční šňůru. Mohla dávat život bytostem a přírodě, ale také trestat a ve své destruktivní fázi posílat na Zemi povodně a bouře…
To byl první vodítko, které jsem sdílel s Adamem Burkem, a důležitost každé postavy v této scéně a jeho magie se přirozeně projevily, aby dovršily tento opravdu majestátní obraz.
Vždycky jsem Adamovo umění vnímal jako blízké své hudební vizi… Vychází z toho, jak jeho talent dokáže s jasností a efektivitou tvarovat a komponovat silnou a tak ikonickou myšlenku, zatímco jeho dovednosti se štětcem a barvou dokáží dosáhnout takového druhu textury, který u jiných umělců někdy nevnímám. Je to rovnováha mezi syrovostí a ne tak definovanými detaily, co se mě pravděpodobně dotýká a ve skutečnosti doplňuje můj pohled na hudbu. Jeho role je jistě stejně důležitá jako to, že je považován za dalšího člena Jade.
Kromě toho, i když obal debutového EP „Smoking Mirror“ nebyl dílem na zakázku, dát mu těch pár odkazů a prvků, které mám na mysli, je jistá sázka na úspěch hned od prvního náčrtu. Alespoň během dvou zkušeností s oběma alby si nepamatuji jedinou opravu z mé strany. I když si pamatuji, že jsem ho požádal, aby přidal ještě pár prvků (přízraky v případě obalu „The Pacification…“ a ascending bodys na novém albu), aby se koncept plně vyjádřil.
Zvuk, ano, zvuk je vždycky velmi důležitý. U vaší hudby to platí ještě víc než kde jinde. Musí být slyšet každý tón, každá nota, aby vynikla jejich síla. Vy jste se svěřili do rukou Javiho Bastarda a Jaimeho G. Arellana. S jakými pocity jste šli do studia a jakou jste měli představu? Jak se dá vlastně docílit takhle majestátního, dobře čitelného a zároveň neklidného a mystického zvuku?
Od úplně prvního EP opakujeme vzorec používaný v Moontower Studios. Javi, jeho majitel, je náš dlouholetý přítel a kolega z kapely v Graveyard. Známe se perfektně a věci se mohou odvíjet tím nejefektivnějším, nejproduktivnějším a nejdůvěryhodnějším způsobem, jaký si dokážete představit. Takže mít Javiho a jeho Moontower Studios jako místo, kde se věci dějí, je prostě sázka na jistotu a samozřejmě privilegium.
U předchozích vydání jsme vždy začínali nahrávat bicí tam a pak jsme se na několik týdnů u nás doma snažili nahrát kytary, basu a zpěv. Poté jsme naše linky ve studiu reampovali a mixovali, až do finálního mixu, který jako obvykle prošel jen velmi malými úpravami oproti Javiho původnímu návrhu. Jedinou změnou oproti předchozím věcem bylo, že finální mastering byl poslán našemu příteli Jaime G. Arellanovi, aby z jeho Orgone Studios v Portugalsku získal ještě lepší skladby.
Pravděpodobně je mnohem více pracovních souborů doma mezi A. a mnou během nahrávání akordů a vokálů než v samotném studiu. Mějte na paměti, že existuje předprodukční práce z mých prvních dem, která poskytuje dobré vodítko pro to, k čemu dojdeme v procesu finálního nahrávání. Myslím si ale, že neexistuje lepší tým, který by ztvárnil naše myšlenky, než Javi z Moontower a Jaime z Orgone. S Javim jsem mnohokrát mluvil o tom, jak vnímám a chápu hudbu, ať už je to death metal, black metal nebo mnohem progresivnější přístup. Vždycky je tam pocit emocí a nehmotná aura, která musí všechno pokrýt jako příchuť... je to způsob, jakým vnímáme hudbu jako kanál k zahájení dialogu se sebou samými a s něčím nehmotným daleko za hranicemi.
V textech se vydáváte do starých kultur, zaobíráte se duchovnem, temnotou, mystikou. Kde pro ně berete inspiraci? Z jakých knih čerpáte? Opravdu se mi líbí, že dáváte textovou stránku tolik vyniknout, že má jasné myšlenky a nápady. Nebývá to u death metalu příliš časté, přitom je to velmi důležité. Jak vznikaly texty pro nové album?
Lyrický koncept alba se zabývá vztahem mezi životem na zemi a tajemným magickým světem snů, s nímž bychom mohli ve starověkých mezoamerických kulturách identifikovat lidskou duši. Bdělá mysl a energetické tělo používané při smrti nebo ke spánku tvoří auru a to, jak sny hrají klíčovou roli v kosmovizi těchto kultur, je to, co zde přebývá.
Toto je poetizovaná cesta do dialogu mezi vědomými a podvědomými snovými stavy a záhadami kolem nich.
„Květinový sen“ je opilý stav extáze, pro který dochází k lucidnímu snu. Tohoto stavu můžeme dosáhnout i za bdělého stavu, změnou našeho stavu vědomí, spojením tonálního (bdělého stavu) a nahuálního (stavu spánku/snění) v tom, co lze nazvat denním sněním nebo sněním za bdělého stavu.
Od mezoamerických kultur po čínské a jihoasijské byl zelený kámen propůjčován hlubokou duchovní symbolikou a používán k propojení pozemské úrovně s neznámým. Historie nespočetných tradic, legend a kultů zůstává pro kapelu nekonečným zdrojem témat, co se týče textů, s bohatým historickým příběhem, který je poeticky ztvárněn, což v evropské půdě prostřednictvím tohoto vzácného minerálu nenajdeme. Myslím, že jsme mnohem více zvyklí vidět svět a jeho historické pojetí očima Evropanů než z hlubin jiných kultur. Propojení všech těchto pojmů a témat, které jsem si vytvořil při studiu symboliky, a moje cesta do Mexika před 20 lety, jak jsem zmínil již dříve v rozhovoru, byly pravděpodobně důvodem k výběru tak neobvyklého názvu a návrhu této lyrické krajiny.
Obvykle se ponořím do článků, historických knih nebo online zdrojů, když mám první nápad, který chci rozvinout. V mezoamerických kulturách předků existuje epické vyprávění popisující nebeský svět a to, jak jeho vzorce mohou sloužit k překonání zlověstných časů a shromažďování temných božstev a bohů stvoření pro Maye. Podvědomý průvodce byl nalezen v lunárním kalendáři a začíná skladbou „The Stars’ Shelter“, úvodní skladbou cesty snů.
Tématem skladby „Light’s Blood“ bylo zabývat se důležitostí snů, což dokazuje, jak o nich Mayové mluvili jako o znameních, kterých se nemáme bát. Sny jsou mýty, popisované v mytické řeči. Když mluvíme o duši, existuje v lidském těle fenomén zvaný „koyopa“, který by se dal popsat jako blesk v krvi nebo nebeští hadi, se kterými se někteří rodí a jiní se probouzejí skrze silné duchovní zážitky.
The Stars’ Shelter (II) je instrumentální skladba, která slouží jako soundtrack k mexické kosmovizi předků. Vzestup a sestup sil a nebeských těles se sbíhají ve střední říši a nacházejí rovnováhu. Jak nahoře, tak dole. A jako jakási přestávka v seznamu skladeb alba.
Říká se, že Mictlán (podsvětí) není místo, ale stav odpočinku, kdy se člověk nachází v okamžiku snění. Těžký boj a přechod čelící tyranským zkouškám a trestům dosahuje vrcholu a dosahuje vytouženého odpočinku duše v textu písně „9th Episode“.
V písni „Darkness in Movement“ (Tma v pohybu) se odkazuje na 9. úroveň Temictzacoalli, toltécké pyramidy snů, která se prohlašuje za posvátné místo spánku, místo temnoty, z něhož vychází světlo. Nejsou zde žádné sny, pouze tma v pohybu a my vstupujeme do mysli Černého orla, místa původního plánu. Toto je poslední test související s mocí a egem, kde máme možnost zasáhnout do původního plánu, či nikoli, v závislosti na tom, zda dokážeme překonat světlo a temnotu mysli.
A konečně, poslední píseň slouží jako shrnutí názvu alba. „A Flowery Dream“ (Květinový sen) je opilý stav extáze, pro který dochází k lucidnímu snu. Tohoto stavu můžeme dosáhnout i za bdění, změnou našeho stavu vědomí, spojením tonálního (bdělého stavu) a nahuálního (stavu spánku/snění) v tom, co lze nazvat denním sněním nebo sněním za bdění.
Každý z muzikantů hraje i v jiných kapelách. Znamená to, že JADE jsou spíše projektem? Hráli jste třeba někdy naživo? A nemáte to v plánu? Dovedl bych si představit nějaký starý chrám, ruiny, ve kterých by vaše hudba myslím velmi dobře vynikla…
Jade vzniklo z potřeby znovuobjevit dva hlavní aspekty mého života. Roli skladatele, kterou jsem několik let odmítal, abych nechal prostor pro skladání kytaristům a dosáhl lepších výsledků s mou druhou kapelou Foscor... A také znovuobjevit pocit, který jsem měl během prvních let té kapely na pódiu. Začali jsme hrát v květnu 2023, jen pár měsíců po vydání našeho debutového alba „The Pacification of Death“, a během prvních 6 měsíců od propagace a vydání alba odehrajeme naživo stejný počet koncertů jako za poslední 2 roky. Jednou jsme absolvovali turné po Velké Británii a opakovaně jsme hráli v Německu, Francii, Portugalsku a Španělsku. V září odehrajeme našich prvních 10 koncertů po Evropě, a jsem si jistý, že rok 2026 bude podobný.
Upřímně řečeno, s Jade jsem se potřeboval vrátit do své komfortní zóny, k mnohem energičtějšímu vystoupení, niternějšímu a snadno formovatelnému ve studiu i na pódiu. Také mi chyběla moje role zpěváka a baskytaristy z prvních let. Už téměř 15 let se více věnuji pouze zpěvu, psaní a managementu kapely než hraní vlastní hudby.
Náš debutový koncert se skutečně konal ve středověké pevnosti v Katalánsku v roce 2023 během festivalu Necesse Mori II. Docela unikátní událost a fantastický scénář pro debut naší kapely naživo.
JADE je jednou z kapel, které jsou rozpoznatelné hned na začátku. Máte svůj vlastní výraz, svou vlastní tvář, svůj vlastní rukopis. Zajímalo by mě, jak vlastně vzniká nová píseň? Kdy se zrodí první nápad? Je to ve studiu? Nebo doma, kde je ticho a mír? Kdy přichází inspirace?
Základy Jade jsou zasazeny do minulého hudebního období, ve kterém jsem cítil, že se potřebuji vrátit po mnoha letech snahy rozvíjet jiné hudební cesty prostřednictvím svých ostatních kapel. Potřeboval jsem zachránit to, co mělo být hlavní hudební inspirací mého mládí a co bezpochyby formovalo to, kým jsem.
Mluvím o death metalu z konce 80. a začátku 90. let, posvátné trojici britského doomu a norském black metalu z počátku poloviny 90. let. V té době měl posluchač pocit, že každé vydané album je jakýmsi průkopníkem, který používá podobné nástroje a zjevně jiný způsob. To je hodnota, která mě vždycky zajímala, i když to zní tak okázale. Není to snadná cesta, ale fakt, že říkáte, že naše hudba je rozpoznatelná na první poslech, mi dává opravdu zvláštní pocit uspokojení a hrdosti.
Rád mluvím o jazyce, ne o zvuku... Jadeův návrh by mohl být čten očima minulé doby, ale měl by být filtrován tímto postojem, který se snaží nabídnout novou perspektivu stávajícímu úhlu pohledu. Myslím, že hraní v různých kapelách po dobu téměř 30 let musí mít vliv na způsob, jakým čtete minulé odkazy, takže s vaším názorem na nás souhlasím, ale bez jakéhokoli inovativního cíle... Hudba z jakéhokoli žánru a doby má stále cestu, kterou se má rozvíjet. Rozdíl přirozeně pramení z toho, že jsme všichni jiní, ale máme otevřené srdce a mysl k překročení hranic.
Rád komponuju v noci, ve svém domácím studiu… obvykle s melodií sólové kytary, která může vést celou píseň. Jde o to, vytvořit solidní a souvislý hudební příběh ve 3 nebo 4 riffech, melodiích, které jsou pak oblečeny v rytmickém základu kytar a bicích, co nejprimitivnějším způsobem.
Nepřemýšlím o nové hudbě, dokud nevím, že bych měl začít plánovat nové vydání, a to vždycky poté, co vložím celé své srdce do fází a úkolů po vydání, jako jsou živé aktivity, propagace nebo tak něco… Neskáču do nové písně, dokud nedokončím tu, na které pracuji, a neexistuje jediná píseň, kterou jsem vytvořil, která by nebyla zahrnuta do kolekce skladeb k vydání. A co víc… všechny výtvory jsou chronologicky nahrané a vydané tak, jak jsem je dělal. Myslím, že to dává důvěryhodnější představu o tom, co Jade je a od koho a odkud pochází jeho hudba.
Každý s hudbou nějak začínal. Jaké byly vaše začátky? Kdy jsi poprvé vzal do ruky nástroj a začal hrát? Kdo tě inspiroval? Prosím, zavzpomínej si pro nás...
Pamatuji si, jak jsem byl na střední škole a trávil čas s přáteli, nejen poslouchal hudbu, ale i hrál na nějaké nástroje a snažil se pracovat na cover kapelách nebo dokonce s něčím novým. Myslím, že jsem si vybral basu, protože to byl v té době nejžádanější nástroj... Všichni chtěli hrát na kytary, bicí nebo dokonce zpívat!!! Ha, ha, ha... Rychle jsem se rozvinul i na jiné nástroje, jako klávesy, abych kapelám nebo zkouškám, které jsem sdílel s přáteli, dodal atmosféru.
Bylo to v době, kdy rock, metal nebo jakkoli chcete zmínit heavy metal, byl mnohem více průřezovým kulturním hnutím bez úrovní specifičnosti, kterou konec 90. let dodal hudbě.
Pohyboval jsem se na větvi heavy metalu, thrash metalu a později death metalu, grindu, doomu a black metalu... zatímco většina mých spolužáků ze střední se více věnovala hardcoru a punku, já byl otráven temnotou způsobem, který změnil celý můj svět až doteď. Začal jsem hrát od thrashe po hardcore, ale v polovině 90. let jsem začal napodobovat atmosféru převážně black metalových kapel, které mě inspirovaly na novou úroveň. Směs death metalu, doomu a blacku, o které jsem se zmiňoval.
Jak jsem již zmínil, jste kapela s německo-španělskými kořeny. Odráží se ve vaší tvorbě nějak historie obou zemí? Všichni jsme ovlivněni společností, zážitky, místy, kde vyrůstáme. Nedávno jsem shodou okolností četl pár knih, které se odehrávají v Katalánsku (byl jsem tam i na dovolené) a musím říct, že mě ta historie doslova fascinovala!
Ne v našem případě... nebo ne tak přímo, jakým například hraji v jiné mé kapele, jako je Foscor. Jsem si celkem jistý, že člověk, kterým jsem, nebyl formován jen hudbou, kterou jsem poslouchal, což v určitém okamžiku záviselo na tom, co jsem dokázal objevit v místě, kde žiji... ale také kulturním zázemím, ve kterém jsem vyrůstal. Ale Jade byl projekt, u kterého jsem chtěl dosáhnout nadčasových úrovní čtení od hudby po texty, takže zdroje z dávných kulturních středisek ho činí mnohem vzdálenějším od naší reality než u jiných kapel.
Pravděpodobně existuje pocit jasnosti ohledně toho, jak historie a tradice mohou otevřít široké dveře k objevování... jako se to děje s katalánskou kulturou, ale to jsem mnohem víc spojen s tím, kdo jsem a s postojem, který stojí za Jade, než se samotnou kapelou.
Co pro tebe znamená muzika? Je koníčkem, relaxem, životním stylem? Třeba já nemůžu bez hudby vůbec existovat. Poslouchám ji od rána do večera, dávkuji si ji podle nálady a chuti. Jsem ten blázen se sluchátky na uších, ztracený ve svém vlastním světě. Jak vnímáš hudbu, death metal ty?
Jsem hudebním konzumentem od mládí, a to nejen metalu ve všech jeho variantách, ale i post-punku, popu a klasické hudby. Mám méně času než dřív na to, abych si pořádně poslechl album, vytáhl obálku a užil si tento druh rituálu... ale potřebuji být propojen s hudbou, která mě spojuje od útlého věku, s tím novým, co přidávám a stále objevuji.
Vždycky jsem rád žil hudbu, ne jen ji poslouchal... Takže si myslím, že mít kapelu, účastnit se koncertů nebo být v kontaktu se všemi možnými agenty z hudebního průmyslu mi dává plnohodnotnější nebo bohatší zážitek než když jsem začínal jen s poslechem.
Obchodování v 90. letech bylo něco, co jsem se naučil poté, co jsem se připojil ke kapelám s mezinárodním přístupem k hudbě. Ale rozhodně to byla doba, která se stala zárodkem toho, kým jsem teď a jak stále můžu mít mnoho přátel, které jsem potkal díky společné vášni pro hudbu. Řekl bych, že můj životní styl lépe odpovídá definici toho, kým jsem.
Nezbytná otázka na závěr. Co chystají JADE v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, máš možnost, zde je prostor…
Jsme v polovině srpna a za necelý měsíc se nejen vydáme na desetidenní turné s našimi kamarády Totengott, ale také vydáme nové věci s touto spřízněnou kapelou. Čekáme na oficiální tiskovou zprávu, ale limitovaná várka kopií v jednom z nejúžasnějších hudebních formátů, které rád poslouchám, bude venku.
Termíny turné „A Veil Of Dreams“ 2025 jsou následující:
12.09 PÁ - LYON - Over Eighteen Motors s South Of Hell
13.09 PÁ – ŠTRASBURG – Le Local
14.09 NL – LEEUWARDEN – Alternative Café Mukkes s Mourn
15.09 NĚM - MÜLHEIM AN DER RUHR - AZ Mülheim
16.09 NĚM - BREMEN - Zollkantine s Hallucinate
17.09 NĚM - HAMBURG - Bambi galore s Hallucinate
18.09 NĚM - WOLFSBURG - s.v. Jugendhaus Ost s Hallucinate
19.09 NĚMECKO - VÝMAR - Party.San Herbstoffensive VI*
20.09 NĚMECKO - DRÁŽĎANY - HD - Die Rock& Metalbar
Navíc, před tímto turné budeme hrát na tomto fantastickém festivalu v našem rodném městě
06.09 SP - BARCELONA | Sadistic Intent + Krypts + Eurynomos + Hellish Crossfire... | Foment Martinenc
Děkuji moc za vaši muziku i za tenhle rozhovor. Asi tušíš, co jdu udělat. Zhasnu všechna světla a nechám se unášet novým albem „Mysteries Of A Flowery Dream“ do jiných světů. Přeji vám vše dobré i v osobních životech! Ať se vám daří!
Moc děkuji, Jakube!! Bylo mi potěšením sdílet tato slova a popovídat si na tvých stránkách. Doufám, že se brzy setkáme osobně, což by tento zážitek a vztah učinilo mnohem výjimečnějším a bohatším. Jen tak dál ve skvělé práci, kterou děláš!! Na zdraví!
Recenze/review - JADE - The Pacification Of Death (2022):
Recenze/review - JADE - Smoking Mirror (2019):
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)