DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 19. prosince 2025

KNIŽNÍ TIPY - Křeslo vykoupení - M. W. Craven (2025)


Křeslo vykoupení - M. W. Craven
2025, Vendeta

Někdy, většinou na podzim, když ráno vstanu  a cvičím, tak se ozve z balkónu skřehotání. Už vím, kdo nás navštívil. Je to krkavec, ne vrána, jako v téhle knížce, ale stejně. Naklání hlavu na stranu a přijde mi, jakoby se mi díval přímo do duše. Bylo mi už týden 51 let. Malou oslavu v rodinném kruhu jsme udělali v sobotu večer. Od dcerky jsem dostal Křeslo vykoupení. Ihned jsem si jej rozbalil. Přičichl tajně ke stránkám. Přiťukli jsme si a strávili spolu hezký večer. Povídalo se dlouho do noci, pivko také bylo a tak jsem usínal spokojený a s úsměvem na tváři. Ráno se probudím a jdu zkontrolovat balkon. Nic. Prázdno. Je mi to trošku líto, bylo by to stylové, říkám si pod vousy, když usedám do svého křesla. Uvelebím se a než všichni vstanou, tak mám v sobě několik kapitol. Vlastně mi ani nedojde, jak mě kniha pohltila.

Nasnídáme se a jde se ven. Venku mrzne a jdeme tichým lesem, kde nikdo není. Dorazíme na mýtinku. Máme to tu moc rádi, jsou to naše cestičky, které vedou tak trošku bokem, daleko od hlavních cest, od pejskařů a cyklistů. Jsou tady, zašeptám, abych je nevyplašil. Hejno krkavců. V mých představách jsou ale havrany. Před patnácti lety mladá dívka vyvraždila celou svoji rodinu. Souvisí to i se současností. Zase mě jednou hrozně mrzí, že nesmím manželce nic prozrazovat, ani naznačovat. Přitom bych tolik chtěl. Vrátíme se, najíme a zalezeme do svých koutů. Nasadím si brýle, vypiju kávu a pak se zase jednou ztratím v jiných světech. Poslouchám nové Blood Red Throne. Je mi hrozně dobře, knížku si vyloženě užívám.

Asi bych se měl nad sebou už trošku zamyslet, protože zase začínám sérii od šestého dílu. Ehm, tentokrát jsem v tom ale nevinně. Byl to dárek. Jsem moc rád, že má dcera podobný vkus jako já. Zrovna dočetla povinnou četbu, co mají na gymnáziu a já si říkám, jak je skvělé, že jde v mých stopách. Učení mají opravdu hodně, to se s mojí střední školou nedá vůbec srovnat, ale ještě k tomu čte. Jdu jí ještě jednou poděkovat a vidím jí na očích, že jsem jí udělal radost. Trefila se mi přesně do vkusu. Mám tu ještě nějaké další knihy v pořadí, ale nechávám je naschvál čekat, protože budou vánoce, dovolená a šetřím si je. Taky mám nové brýle, se kterými se trošku učím a trápím, ale přijde mi, že v nich lépe vidím. Zatím mám unavenější oči, ale mělo by se to poddat. Tentokrát jsem byl skoro až šílený. V půl páté ráno jsem si četl i těch půl hodiny, co jedu tramvají. Natolik mě knížka chytla.

Tohle je příběh o muži, kterého někdo ukamenoval. Přivázal ho ke stromu a pak se slétli ptáci. Seržant Washington Poe i analytička Tilly Bradshawová jsou mi oba sympatičtí. Znovu to napíšu, pro mě je tohle pokaždé hrozně důležitá věc. U autorů, se kterými se setkávám poprvé, tak určitě. Hlavní postavy mi musí být příjemné. Nesmí mě štvát. Začátek je tentokrát trošku pomalejší, tak vydržte, po nějaké době se vše neskutečně rozjede a získá na napínavosti. Všichni šli už zase spát. Jsem také unavený, ale ještě potřebuji svoji pravidelnou dávku čtenářských emocí. Už ale fakt nemůžu. Vydám se na záchod a když jdu pozhasínat, tak si myslím, že na balkóně je krkavec. Nebo dokonce vrána? Jdu se schválně podívat, ale spatřím jen v dálce kroužícího netopýra. Neměli by se už ukládat k zimnímu spánku, napadne mě ještě a pak usnu na zádech jako zabitý. Zdají se mi hodně divné sny. 

Na závěr by se slušelo nějaké to shrnutí, co říkáte? Možná byste neměli být jako já a začít číst sérii od začátku. Jen co jsem Křeslo vykoupení schroustal, dal jsem si do seznamu i ostatní díly. Jinak to ale ničemu nevadilo. Opravdu jsem si knížku užil. Líbí se mi autorův jazyk, i styl vyprávění. Zajímavé bylo i hlavní téma, i když je to samozřejmě opět velká temnota. Budu se muset někde podívat, proč jsem  již několikrát nalezl hejno krkavců pod platanem. Jednou i uprostřed města. Jakoby mě pronásledovali. Je to samozřejmě jen výplod mé fantazie, ale to přeci ničemu nevadí. Od toho nám byl dán mozek. Rád u knížek přemýšlím, tříbím myšlenky. A Křeslo vykoupení se do mě zakouslo opravdu hodně hluboko. Snad se bude líbit i vám. Děkuji moc opět za pozornost a mějte se co nejlépe. Na balkóně je krkavec, teď už jsem si s tím jistý. Nebo ne? 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
„Na počátku všeho byli nenechaví ptáci. Vrány. Slétly se jich desítky. A zvěstovaly smrt...“ Seržant Washington Poe se vrací s šestým příběhem a potřebuje, abyste si ho vyslechli. Bude vám vyprávět o muži, jehož kdosi přivázal ke stromu a ukamenoval. O muži, který si na tělo vlastnoručně vytetoval natolik podivná alfanumerická tetování, že se z nich i talentované analytičce Tilly Bradshawové pořádně zavařil mozek. O muži, jehož smrt souvisí s tragédií, při které před patnácti lety mladá dívka vyvraždila celou svou rodinu.

A nakonec vám poví o křeslu vykoupení a o tom, proč by si někteří lidé raději sáhli na život, než aby se k němu – byť jen ve vzpomínkách – vraceli.

Dávejte bedlivý pozor. Protože v tomhle příběhu nic není takové, jak se zdá…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. prosince 2025

Recenze/review - THE OMINOUS CIRCLE - Cloven Tongues of Fire (2025)


THE OMINOUS CIRCLE - Cloven Tongues of Fire
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Plameny se pomalu přibližují k tvým nohám. Dav jásá, natěšený na bolest a utrpení. Hlavní kněz se usmívá. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Odtrhávali maso od kostí. Přesto si nemohl odvolat. Už dávno nevěříš v boha, nikdy ti nepomohl. Zato Satana si potkal již mnohokrát. Díval se na tebe ze stínu. se žhnoucíma očima a jedovatým šklebem na tváři. Je ti povědomý, znáš ho, víš kdo to je. Hoříš a teprve teď ti všechno dojde. Kněz i ďábel jsou jednou osobou, jednou děsivou entitou. Vítejte na okultním obřadu pro vyvolávání temných sil. 

THE OMINOUS CIRCLE jsou black death metalová kapela z Portugalska, která letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. Stačilo mi několikrát zapnout play na mém přehrávači, abych věděl, že jsme stejné krve. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k hudbě. Je opravdová, má jasný a zřetelný výraz, vlastní postupy a hlavně - ihned mě strhla do hlubiny. 


THE OMINOUS CIRCLE působí jako našeptávači, jako pradávní démoni, kteří moc dobře ví, o čem je opravdové zlo a absolutní tma. Nové album muselo být nahráváno hluboko v podzemí, mezi prašivými mrtvolami prokletých. Pokud se vám líbí smečky typu ALTARAGE, DEAD CONGREGATION, PORTAL a další temné skupiny, potom byste mohli ocenit i "Cloven Tongues of Fire". Vše je tu zahalené do krvavé mlhy, nasáklé špínou a takovým zvláštním neklidem, který je svým způsobem ohavný a zároveň velmi přitažlivý. Jakoby z těch nejtemnějších koutů vylezly přízraky, nemrtví a přišli se pomstít za všechno zlo, které jim bylo kdysi způsobeno. Poslech se tak pro mě stává spíše obřadem, než jen obyčejným setkáním. Kapela je tvořena zkušenými muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zvukově je nahrávka velmi dobře ošetřena, líbí se mi motiv na obalu a celková grafika. Jako vždy je pro mě ale hlavní hudba. Mám pokaždé pocit, že sestupuji dolů po špinavých kamenných schodech. Otevírám bránu do podzemí. Je naprostá tma a chlad se mi dostává do kostí. Těžkým, sirnatým vzduchem zazní první riff, disonantní melodie a já jsem ztracen. Jsem v jiné dimenzi. Potkávám zástupy nemrtvých, tichých děsivých démonů. Všichni kývají souhlasně hlavou. Hraje se tu hlavně pro ně, i pro všechny prokleté. Plameny se pomalu přibližují k mým nohám. Dav jásá, natěšený na bolest a utrpení. Hlavní kněz se usmívá. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Odtrhávali maso od kostí. Přesto jsem neodvolal. Okultní, temný a zkaženou krví nasáklý black death metalový rituál! Ztratíte se v mrazivé mlze! 

Asphyx says:

The flames slowly approach your feet. The crowd cheers, eager for pain and suffering. The high priest smiles. They tortured you, burned you with hot iron, stretched you until you were about to break. They tore flesh from your bones. Yet you could not recant. You stopped believing in God long ago; he never helped you. But you have met Satan many times. He watched you from the shadows, his eyes burning and a venomous grin on his face. He is familiar to you, you know him, you know who he is. You are burning, and only now do you understand everything. The priest and the devil are one and the same, one terrifying entity. Welcome to the occult ceremony for summoning dark forces. 

THE OMINOUS CIRCLE is a black death metal band from Portugal, which is releasing its second full-length album this year. It took me only a few plays on my player to know that we are of the same blood. I like the way the band approaches music. It is genuine, has a clear and distinct expression, its own methods, and most importantly, it immediately drew me into its depths. 


THE OMINOUS CIRCLE act as whisperers, like ancient demons who know very well what true evil and absolute darkness are. The new album must have been recorded deep underground, among the mangy corpses of the damned. If you like bands such as ALTARAGE, DEAD CONGREGATION, PORTAL, and other dark groups, then you might also appreciate "Cloven Tongues of Fire". Everything here is shrouded in a bloody mist, soaked in filth and a strange uneasiness that is both repulsive and very attractive in its own way. It's as if ghosts and the undead have emerged from the darkest corners to take revenge for all the evil that was once done to them. Listening to it becomes more of a ritual for me than just an ordinary encounter. The band consists of experienced musicians who know very well what and how they want to play. The sound of the recording is very well done, I like the motif on the cover and the overall graphics. As always, however, the music is the most important thing for me. I always feel like I'm descending down dirty stone stairs. I open the gate to the underground. It's pitch black, and the cold seeps into my bones. The first riff rings out in the heavy, sulfurous air, a dissonant melody, and I'm lost. I am in another dimension. I encounter crowds of undead, silent, terrifying demons. They all nod their heads in agreement. The music is played mainly for them, and for all the damned. The flames slowly approach my feet. The crowd cheers, eager for pain and suffering. The high priest smiles. They tortured me, burned me with hot iron, stretched me until I was about to break. They tore the flesh from my bones. Yet I did not recant. An occult, dark, and blood-soaked black death metal ritual! You will lose yourself in the freezing fog!



tracklist:
01. Thus Beckons The Abyss 
02. Lowest Immanations 
03. Through Tunnels Ablaze 
04. In Ira Flammae Devoratur Qui Salvatur 
05. Black Flesh, Sulfur, And All In Between 
06. Writhing, Upturning, Succumbing 
07. Utterance Of The Formless

středa 17. prosince 2025

Recenze/review - DEFAMATORY - Path Of No Return (2025)


DEFAMATORY - Path Of No Return
CD 2025, Awakening Records

for english please scroll down

Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o jeden z děsivých snů, které občas přicházejí z nenadání ve chvílích, kdy je nejméně čekáte. Poslouchal jsem zrovna celý den nové album kolumbijských maniaků DEFAMATORY. Užíval jsem si mrtvolně zahnívající atmosféru. Tohle je přesně odrůda death metalu, která koluje i v mých žilách, říkal jsem si ve svém pokoji, když jsem seděl u přehrávače. Potom jsem usnul a ocitl jsem se na jednom starém pohřebišti kdesi v horách. Nemrtví lezli z prašivých hrobů a toužili po jediném. Prokousnout mi hrdlo.

Tohle je hudba, u které budete pohřbeni zaživa. Ostré, divoké riffy, chorobami nasáklý vokál, touha ničit a zabíjet melodiemi. Jsem tu správně, říkám si stále dokola, když chodím se sluchátky na uších ještě temnými ulicemi našeho špinavého města. Ne, už dávno nejsem v dnešním zkaženém světě. Jsem v záhrobí a kývám se spokojeně do rytmu. 


Pokud bychom měli hovořit o formálních, vždy nezbytných věcech,  jako je zvuk, motiv na obalu, celkovém provedení, tak bych neměl žádných námitek. Vše je v pořádku. Co se týká hudby samotné, tak ta je volně inspirovaná kapelami jako DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, ENTOMBED. Zkrátka a dobře, Kolumbijci vzali staré postupy z devadesátých let, opatřili je vlastními nápady a invencí a podávají nám je na dřevěném víku od rakve. Není to samozřejmě nic nového, ani převratného v záhrobí, ale dle mého skromného úsudku se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, skladby v sobě mají něco navíc, něco hnilobného, zlého, zuřivého, děsivého, co mě nutí se neustále vracet a znovu a znovu zapínat play. Strávil jsem s novým albem několik týdnů a stále mě neomrzelo. Rval jsem si jej pod tlakem do hlavy a užíval jsem si morbidně podmanivou atmosféru. "Path Of No Return" se mi zadřelo pod kůži i do podvědomí. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již od počátku devadesátých let minulého století a jako takový nemohu jinak, než nalepit na tuhle nahrávku známku vysoké kvality. Zkrátka a dobře, pokud jako já trávíte dlouhé hodiny ve stínu a s chutí si užíváte svoje noční můry, potom by neměli DEFAMATORY chybět ani ve vaší sbírce. Tady se hraje od srdce, opravdově, uvěřitelně, ryze, autenticky. Hroby jsou exhumovány s elegancí a nadšením starých mistrů v oboru. Kývám se spokojeně do rytmu a těším se na další dlouhou noc, až si v márnici tohle album zase pustím. Zahnívající, prašivý, temný a chladný death metal ze starých prokletých pohřebišť! 

Asphyx says:

At first, I thought it was one of those terrifying dreams that sometimes come out of nowhere when you least expect them. I had been listening to the new album by Colombian maniacs DEFAMATORY all day. I was enjoying the deathly decaying atmosphere. This is exactly the kind of death metal that runs through my veins, I thought to myself as I sat in my room listening to the player. Then I fell asleep and found myself in an old graveyard somewhere in the mountains. The undead were climbing out of their rotten graves, craving only one thing: to bite through my throat.

This is music that will bury you alive. Sharp, wild riffs, disease-soaked vocals, a desire to destroy and kill with melodies. Am I in the right place, I keep asking myself as I walk through the dark streets of our dirty city with headphones on. No, I am no longer in today's corrupt world. I am in the afterlife, swaying contentedly to the rhythm. 


If we were to talk about formal, essential things such as sound, cover art, and overall design, I would have no objections. Everything is fine. As for the music itself, it is loosely inspired by bands such as DEATH, OBITUARY, MORBID ANGEL, and ENTOMBED. In short, the Colombians took old techniques from the nineties, added their own ideas and inventiveness, and serve them to us on a wooden coffin lid. Of course, this is nothing new or revolutionary in the underworld, but in my humble opinion, it is not just a job well done. On the contrary, the songs have something extra, something rotten, evil, furious, terrifying, that keeps me coming back and pressing play again and again. I spent several weeks with the new album and still haven't grown tired of it. I forced it into my head and enjoyed the morbidly captivating atmosphere. "Path Of No Return" got under my skin and into my subconscious. I'm an old dog who has been guarding the entrance to the underworld since the early 1990s, and as such, I can't help but give this recording a stamp of high quality. Simply put, if, like me, you spend long hours in the shadows and enjoy your nightmares, then DEFAMATORY should not be missing from your collection. Here, they play from the heart, genuinely, believably, purely, authentically. Graves are exhumed with the elegance and enthusiasm of old masters in the field. I nod contentedly to the rhythm and look forward to another long night when I play this album again in the morgue. Rotting, mangy, dark, and cold death metal from the old cursed graveyards!


tracklist:
01. Degrading Being 
02. Ascent Into Decay 
03. Summoning Hate 
04. Elusive Truth 
05. Path Of No Return 
06. Corruption Of The Corpse 
07. Cauterizing God 
08. Maledictory 09. Ritual Torment

Lineup: 
Anderson Alvarez: Drums 
Cesar Castrillon: Guitars 
Andres Figueroa: Vocals, Guitars 
Claudia Yepes: Bass



úterý 16. prosince 2025

Recenze/review - LUST OF DECAY - Entombed in Sewage (2025)


LUST OF DECAY - Entombed in Sewage
CD 2025, Comatose Music

for english please scroll down

Mrtvola pohozená u cesty vypadá jako nějaká loutka. Zohavené tělo, obličej bez očí. Jak tohle mohl někdo udělat? Ptám se do ticha. Jakoby vrah stál stále ve stínu a sledoval bolest, která se vznáší  kolem jako děsivé memento. Nakloním se nad tu kdysi krásnou dívku a potom se leknu. Ona ještě žije! Šeptá hlasem, který již dávno není z našeho světa. Zabij mě, zabij mě. Potom se probudím z téhle šílené noční můry.

Američané LUST OF DECAY hrají ostře a nekompromisně. Jejich divoká a nespoutaná hudba se pohybuje na pomezí brutálního death metalu a grindcore. Jedná se přesně o takovou tu hnusnou, ošklivou a hnisavou porci zkaženého masa, které budete chtít ochutnat pokaždé, když se ocitnete v nějakém šíleném hororu. Jak asi všichni víme, tak realita bývá někdy ještě krutější. Je něco maniakálního v téhle desce, něco, co ve mě probouzí pradávné zvířecí pudy. 


Zvuk, obal, i všechny ostatní důležité formální věci, považuji za velmi povedené. Soustřeďme se ale na muziku samotnou. Ta vám vystřelí mozek z hlavy a rozdrtí všechny kosti v těle. Pánové hrají takový ten brutální death metal s klasickým krvavým a hnisavým výrazem, jako to uměly a umějí kapely typu CANNIBAL CORPSE, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, GORGASM, DISAVOWED, SUFFOCATION, a další smečky, které dokáží navodit tu správnou mrtvolnou atmosféru. "Entombed in Sewage" není nahrávkou, která by otočila hudební dějiny jiným směrem, ale rozhodně to není jenom dobře odvedené řemeslo. Ve skladbách je něco navíc, něco morbidně přitažlivého. Každopádně, i když mám raději smrtící kov v jeho ještě starší podobě, tak se k novému albu rád vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy mě štve svět kolem mě. Beru do rukou kladivo a toužím rozbít nejbližší zeď. Pokud vám přijde současná společnost zkaženější než kdysi, potom věřte, že po poslechu této desky bude váš mozek čistý a propláchnutý kyselinou. Novinka je jako lavina, jako tsunami, jako návštěva dávno opuštěných jatek, kde se v noci odehrávají další hnusné věci. Zavřeni v klecích, čekáme na smrt. Někdy je dobré roztrhnout řetězy, bouchnout do stolu a pořádně přidat hlasitost. Máš rád klasickou a tradiční americkou zabijáckou školu? Potom neváhej ani chvilku, hraje se zde i pro tebe. Na těchto patologických sálech se pitvají stále živá těla. Mrtvola pohozená u cesty vypadá jako nějaká loutka. Zohavené tělo, obličej bez očí. Jak tohle mohl někdo udělat? Ptám se do ticha. Jakoby vrah stál stále ve stínu a sledoval bolest, která se vznáší  kolem jako děsivé memento. Morbidní, surové, maniakální brutal death metalové album, které vám způsobí vnitřní krvácení! Děsivá noční můra!

Asphyx says:

The corpse lying by the roadside looks like some kind of puppet. A mutilated body, a face without eyes. How could anyone do this? I ask into the silence. It's as if the murderer is still standing in the shadows, watching the pain that hangs around like a terrifying memento. I lean over the once beautiful girl and then I get scared. She's still alive! She whispers in a voice that is no longer of this world. Kill me, kill me. Then I wake up from this crazy nightmare.

The Americans LUST OF DECAY play sharply and uncompromisingly. Their wild and unrestrained music straddles the line between brutal death metal and grindcore. It's exactly the kind of nasty, ugly, and festering piece of rotten meat that you'll want to taste every time you find yourself in some crazy horror movie. As we all know, reality is sometimes even crueler. There's something maniacal about this album, something that awakens ancient animal instincts in me.


I consider the sound, packaging, and all other important formal aspects to be very well done. But let's focus on the music itself. It will blow your mind and crush every bone in your body. These guys play the kind of brutal death metal with a classic bloody and festering expression that bands like CANNIBAL CORPSE, PROSTITUTE DISFIGUREMENT, GORGASM, DISAVOWED, SUFFOCATION, and other packs that can evoke the right corpse-like atmosphere have mastered. "Entombed in Sewage" is not a record that will change the course of music history, but it is definitely more than just a job well done. There is something extra in the songs, something morbidly attractive. Anyway, even though I prefer death metal in its older form, I like to come back to the new album. Especially in moments when the world around me annoys me. I pick up a hammer and long to smash the nearest wall. If you find today's society more corrupt than it used to be, then believe me, after listening to this album, your brain will be clean and flushed with acid. The news is like an avalanche, like a tsunami, like a visit to a long-abandoned slaughterhouse where more horrible things happen at night. Locked in cages, we wait for death. Sometimes it's good to break the chains, bang on the table, and turn up the volume. Do you like the classic and traditional American killer school? Then don't hesitate for a moment, there's something here for you too. In these pathological halls, still-living bodies are being dissected. A corpse lying by the roadside looks like some kind of puppet. A mutilated body, a face without eyes. How could anyone do this? I ask into the silence. It's as if the killer is still standing in the shadows, watching the pain that hovers around like a terrifying memento. A morbid, raw, maniacal brutal death metal album that will cause you internal bleeding! A terrifying nightmare!




tracklist:
01. Parasitic Exsanguination 
02. Hallucinations Of The Decrepit 
03. Nourishing The Swine 
04. Fetal Contamination Process 
05. Rusty Razor Rimjob 
06. Order 66 
07. Desiccate The Epithelium 
08. Entombed In Sewage

pondělí 15. prosince 2025

Recenze/review - SEPULCHRAL - Beneath The Shroud (2025)


SEPULCHRAL - Beneath The Shroud
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Chodil jsem kolem již dlouhé roky. Kobka, zarostlá břečťanem. Vypadala nenápadně, ztraceně. Pravděpodobně ji již dlouhé roky nikdo nenavštěvoval. Sedával jsem na nedaleké lavičce a vzpomínal na své předky. Měl jsem pocit, že slyším šepot nemrtvých. Něco mě lákalo, přitahovalo. Jednoho dne jsem se odhodlal a vstoupil dovnitř. Otevřel jsem rezavé dveře a dýchl na mě pach smrti. Na kamenném oltáři leželo tělo ve značném stádiu rozkladu. A drželo v rukou nové CD baskických maniaků SEPULCHRAL. Kapely, která hraje prašivý death metal způsobem, že u něj praskají víka od rakví.

Přiznám se bez mučení, že jsem o kapele dosud nevěděl. Omlouvám se, je toho hodně. Každopádně, zaslané materiály mě ihned zaujaly. Zmiňme na začátek masivní a surový zvuk s takovým tím chladným odérem. Přesně takhle to mám rád (mix a mastering od Gorky Pérez). Zapomenout nesmím ani na excelentní motiv na obalu (Luciana Nedelea). Po formální stránce je vše v naprostém pořádku a vy se tak můžete soustředit na pach rozkládajícího těla, který se při poslechu vznáší kolem, jako tiché svědomí. 


Ta mrtvola, kterou jsem právě objevil, ožije pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači. Jde mi po krku. Užívám si morbidní atmosféru, kývám se spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, který již zažil mnohé. Kapela velmi elegantně a zkušeně kombinuje jak evropské, tak americké death metalové vlivy. Užívám si takovou tu starodávnou patinu. Jasně, Španělé nepřinášejí do záhrobí nic nového, ani převratného, ale ruku na srdce, kdo to dnes dokáže? Pro mě je důležitější, že mě baví nové album "Beneath The Shroud" poslouchat, že si jej užívám. Nejvíce brzy ráno, když jsou ještě v ulicích přízraky nebo právě při mých nekonečných toulkách v podzemí. Tahle smečka splňuje všechny mé požadavky na to, abych si jejich novou nahrávku zařadil do své soukromé sbírky. Pánové jsou uvěřitelní, opravdoví, reální, autentičtí. Zajímavá, i když tradiční, jsou i témata textů. Smrt, horror, gore. Přesně takhle to mám rád a přesně tohle mi dělá dobře na mé prokleté duši. Opravdu si při poslechu představuji nějaký starý hřbitov, na kterém byli kdysi pohřbíváni prokletí mniši. Také cítíte ve vzduchu takový ten nasládlý pach rozkládajících se mrtvol? Potom vám nemusím nic vysvětlovat. Ostré, plesnivé riffy, divoký vokál, zabijácké bicí. Najdete zde všechno pro dlouhou noc v márnici. Jako bych se při poslechu brodil bahnem, jako bych byl stahován do močálu. Kolem jsou vyděšené tváře mých předchůdců. Na tuhle smečku si dejte velký pozor, jejich hudba je totiž svým způsobem opravdu návyková. Ocení ji všichni staří maniaci i ti, kdo rádi a často tráví svůj čas ve stínu. V kostech cítím chlad! Temný a prašivý death metal ve značném stádiu rozkladu! Masakr v márnici! 

Asphyx says:

I had been walking around it for years. A dungeon, overgrown with ivy. It looked inconspicuous, lost. Probably no one had visited it for years. I used to sit on a nearby bench and remember my ancestors. I felt like I could hear the whispers of the undead. Something was drawing me in, attracting me. One day, I made up my mind and went inside. I opened the rusty door and the smell of death hit me. On a stone altar lay a body in an advanced state of decomposition. And in its hands it held a new CD by the Basque maniacs SEPULCHRAL. A band that plays mangy death metal in a way that makes coffin lids crack open.

I admit without hesitation that I didn't know about the band before. I apologize, it's a lot. Anyway, the materials sent immediately caught my attention. Let's start with the massive and raw sound with that cold smell. That's exactly how I like it (mix and mastering by Gorky Pérez). I mustn't forget the excellent cover art (Luciana Nedelea). Formally, everything is in perfect order, so you can concentrate on the smell of decomposing flesh that hovers around you as you listen, like a silent conscience. 


The corpse I just discovered comes to life every time I press play on my player. It's after my throat. I enjoy the morbid atmosphere, swaying contentedly to the rhythm like an old gravedigger who has seen it all. The band very elegantly and skillfully combines both European and American death metal influences. I enjoy that ancient patina. Sure, the Spaniards don't bring anything new or revolutionary to the afterlife, but let's be honest, who can do that today? For me, it's more important that I enjoy listening to the new album "Beneath The Shroud", that I enjoy it. Mostly early in the morning, when there are still ghosts in the streets, or during my endless wanderings underground. This band meets all my requirements for adding their new recording to my private collection. These gentlemen are credible, genuine, real, authentic. The themes of the lyrics are also interesting, albeit traditional. Death, horror, gore. That's exactly how I like it, and that's exactly what does my damned soul good. When I listen to it, I really imagine an old cemetery where cursed monks were once buried. Can you also smell that sweetish scent of decomposing corpses in the air? Then I don't need to explain anything to you. Sharp, moldy riffs, wild vocals, killer drums. You'll find everything you need for a long night in the morgue. It's as if I'm wading through mud while listening, as if I'm being pulled into a swamp. All around me are the terrified faces of my predecessors. Be very careful with this pack, because their music is really addictive in its own way. It will be appreciated by all old maniacs and those who like to spend their time in the shadows. I feel the cold in my bones! Dark and mangy death metal in an advanced state of decay! Massacre in the morgue!



TRACKLIST
01. A Pact Written In Bone Dust
02. Beneath The Shroud
03. Abandoned Feretrum
04. Conflagration Of Sacred Bones
05. Torchless Crossroads
06. Cloaked Spectres
07. From The Crypt, The Putrid Mist
08. Blood, Phlegm, Black Bile
09. Gravestone Covenant
10. Poison Wind
11. Lost In The Ruins

LINE-UP
Dusk - Bass / Vocals
Gaueko - Vocals
Gorka - Guitars / Drums
Guest solos: Pestilence Breeder


Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Terrified (2025)


SLAUGHTERDAY - Terrified
EP 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Rezavý nůž, pomalu zajíždějící do tvého břicha. Úsměv na tváři, překvapení, které se postupně mění v čirý děs. Nečekal si to. Kráčel si dosud světem, veselý a spokojený. Myslel sis, že je to tvůj přítel. Jenže nebyl. Celou tu dobu, co jste se spolu znali, v něm narůstal vztek a nenávist. Když padáš k zemi, tak se v tobě míchá směsice podivných pocitů. Zrada? Proč? Smutek. Nakonec ale stejně následuje tma a poslech nového EP německých patologů SLAUGHTERDAY. 

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle smečku velkou slabost. Vždycky se mi líbil jejich staroškolský přístup k muzice. Způsob, jakým dokážou zabíjet ostrými riffy. Novinka není žádnou výjimkou. Kapela je stále ve skvělé formě a vy si tak můžete v klidu vychutnat čtyři skladby ostré jak břitva, které byly nahrávány na těch nejtemnějších pitevnách. 


Jako bych opět spadl do velkého mlýnu na syrové maso, jehož konstrukce je volně inspirována tím, co hráli a tvořily kapely typu AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, POSSESSED. Nové EP "Terrified" je divokou, nespoutanou jízdou od začátku až do konce. Chvílemi mám neodbytný pocit, že jsem se ocitl v lavině z kostí, krve, nahrubo otesaných kamenů. Řítím se spolu s ostatními prokletými do obrovského hromadného hrobu, ve kterém budu hnít zaživa. Pochválit musím jako vždy povedený zvuk i motiv na obalu, který je volně inspirovaný legendárním motivem na albu "Horriffed" od maniaků REPULSION. Je to vlastně jednoduché. Můj přístup k hudbě je stále stejný. Pořád jsem duší ten mladý kluk v džínové vestě, co sedával dlouhé rodiny u přehrávače a byl nadšený z každé nové nahrávky. Němečtí maniaci mě vrátili po časové ose zpět. Zavřený jsem byl sice ve svém pokoji, ale moje fantazie létala ve zcela jiných dimenzích. Byl jsem svědkem děsivých veřejných pitev i nekonečného bolestivého umírání. Je vám doufám jasné, co jsme všichni poslouchali. Jasně, "Terrified" nám bylo skvělou kulisou. Jedná se o zásek do živého, ke kterému se, ostatně jako vždycky, když tahle smečka něco vydá, opravdu rád vracím. Pánové jsou totiž opravdoví, reální, ryzí a autentičtí. A to se u nás na pitevně cení nadevšechno. Nemohu tedy jinak, než vám novinku doporučit z celého svého srdce. Rezavý nůž, pomalu zajíždějící do mého břicha. Úsměv na tváři, překvapení, které se postupně mění v čirý děs. Nečekal jsem to. Kráčel jsem dosud světem, veselý a spokojený. Je tak příjemné s touhle smečkou stále dokola umírat. Krvavá, nahrubo nasekaná death metalová směs, smíchaná s grindcoreovými přísadami! EP ostré jako břitva! 

Asphyx says:

A rusty knife slowly sinking into your stomach. A smile on your face, surprise gradually turning into sheer terror. You didn't expect it. You had been walking through the world, happy and content. You thought he was your friend. But he wasn't. All the time you knew each other, anger and hatred grew inside him. As you fall to the ground, a mixture of strange feelings stir inside you. Betrayal? Why? Sadness. But in the end, darkness follows, and you listen to the new EP by German pathologists SLAUGHTERDAY. 

It's no secret that I have a soft spot for this band. I've always liked their old-school approach to music. The way they can kill with sharp riffs. The new release is no exception. The band is still in great shape, so you can sit back and enjoy four razor-sharp tracks recorded in the darkest autopsy rooms. 


It's as if I've fallen back into a huge meat grinder, loosely inspired by the music of bands such as AUTOPSY, ASPHYX, MASTER, CELTIC FROST, BLACK SABBATH, and POSSESSED. The new EP, "Terrified", is a wild, unrestrained ride from start to finish. At times, I have the nagging feeling that I've found myself in an avalanche of bones, blood, and roughly hewn stones. Together with the other damned, I'm hurtling toward a huge mass grave where I'll rot alive. As always, I must praise the excellent sound and the cover art, which is loosely inspired by the legendary cover of the album "Horriffed" by the maniacs REPULSION. It's actually quite simple. My approach to music is still the same. I'm still that young guy in a denim vest who used to sit in front of the stereo for hours and get excited about every new record. The German maniacs took me back in time. I was locked in my room, but my imagination was flying in completely different dimensions. I witnessed terrifying public autopsies and endless painful deaths. I hope you understand what we were all listening to. Sure, "Terrified" was a great backdrop for us. It's a stab in the heart, which, as always when this pack releases something, I really enjoy coming back to. These guys are real, genuine, and authentic. And that's what we value above all else in our autopsy room. So I can't help but recommend this new release with all my heart. A rusty knife slowly sinking into my stomach. A smile on my face, surprise gradually turning into sheer terror. I didn't expect it. I had been walking through the world, happy and content. It's so nice to die over and over again with this pack. A bloody, roughly chopped death metal mixture, mixed with grindcore ingredients! An EP as sharp as a razor!


about SLAUGHTERDAY on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Ashes Of The Innocent 
02. Fleshtorn Future 
03. Terrified 
04. Chained To Oblivion

neděle 14. prosince 2025

Recenze/review - JORDSJUK - Naglet til livet (2025)


JORDSJUK - Naglet til livet
CD 2025, Indie Recordings

for english please scroll down

Vracela se ke mě pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkávala mlha s absolutní tmou. Vystoupila ze stínu, usmála se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekla do mě svůj dráp. Probouzel jsem se s nelidským křikem a na mém těle se objevovaly hluboké jizvy. Když o tom teď s odstupem času přemýšlím, tak mi dochází, že všechno začalo před několika měsíci, když jsem poprvé poslouchal první dlouhohrající album norských tmářů JORDSJUK.

Stačilo mi, stejně jako v případě mé noční můry, několik společných setkání, aby si mě tahle smečka, složená ze zkušených muzikantů, získala na svoji stranu. Umíral jsem a znovu se rodil v bolestivých křečích. Užíval jsem si velmi divoký, syrový, špinavý a zničující zvuk (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), s chutí jsem se díval na krvavou koláž na obalu. Ale hlavně, stal jsem se postupně také nemrtvým. Tohle je album, které vás spálí zevnitř a na povrchu pokryje ledem. 


Tihle démoni jsou věrni odkazu svých norských black metalových předků. Přidávají ale i ostrý thrash, nespoutaný punk i nahrubo nasekané death metalové ozvěny. Osobně se mi opravdu líbí, že není album jenom vzdálenou kopií pradávných ozvěn, ale pánové se snaží přinést i něco zajímavého, neotřelého, shnilého. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Důkazem budiž i to, že jsem novou nahrávku raději několik měsíců poslouchal, než abych o ní psal. Při poslechu totiž opravdu vylézají staré mrtvoly z hrobů a nad hřbitovem krouží hejno krkavců. Vše je tu ohlodané na kost, nesmírně intenzivní, zahrané s nadhledem a elegancí mistrů v oboru. Navíc, "Naglet til livet" má v sobě takovou tu opravdovost, syrovost, chvění. JORDSJUK kolem vás nechodí s přemýšlivým výrazem ve tváři. Naopak, rovnou vám prokousnou hrdlo ostrými riffy, divokými bicími a chorobným vokálem. Novinka má podmanivě záhadnou, temnou a chladnou atmosféru. Jako bych se spolu s kapelou procházel po starém pohřebišti a nechával si vyprávět kruté a děsivé příběhy plné smrti a utrpení. Skladby jsou napsány s originálním výrazem, kapele se povedlo vydat desku, která je svým způsobem jiná, odlišná, přesto ctí krvavé kořeny. Již teď mohu potvrdit, že se jedná o nejposlouchanější black metalový počin v mém přehrávači, ke kterému se stále rád a často vracím. Neznám nic lepšího, než hluboký spánek a děsivé noční můry. Smrt, která si uprostřed noci brousí kosu nad mojí postelí. Jsem moc rád, že se ke mě vrací pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkává mlha s absolutní tmou. Pokaždé vystoupí ze stínu, usměje se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekne do mě svůj dráp. Chladná a temná black metalová zkáza, ušpiněná zničující thrash metalovou intenzitou a punkovou nespoutaností! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

She came back to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog met the absolute darkness outside. She stepped out of the shadows, smiled at me with the poisonous laughter of the damned, and sank her claws into me. I woke up with an inhuman scream, and deep scars appeared on my body. Looking back now, I realize that it all started a few months ago when I first listened to the first full-length album by the Norwegian dark metal band JORDSJUK.

Just like in my nightmare, it only took a few encounters for this pack of experienced musicians to win me over. I was dying and being reborn in painful convulsions. I enjoyed the very wild, raw, dirty, and devastating sound (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), and I relished looking at the bloody collage on the cover. But most importantly, I gradually became undead myself. This is an album that burns you from the inside and covers you with ice on the outside. 


These demons are faithful to the legacy of their Norwegian black metal ancestors. However, they also add sharp thrash, unrestrained punk, and roughly chopped death metal echoes. Personally, I really like that the album is not just a distant copy of ancient echoes, but that the gentlemen are trying to bring something interesting, original, and rotten. I think they succeed brilliantly. The proof is that I preferred to listen to the new recording for several months rather than write about it. When listening to it, old corpses really do crawl out of their graves and a flock of ravens circles above the cemetery. Everything here is gnawed to the bone, extremely intense, played with the insight and elegance of masters in their field. Moreover, "Naglet til livet" has a certain authenticity, rawness, and tremor to it. JORDSJUK doesn't walk around with a thoughtful expression on their faces. On the contrary, they bite straight through your throat with sharp riffs, wild drums, and morbid vocals. The new album has a captivatingly mysterious, dark, and cold atmosphere. It's as if I were walking through an old graveyard with the band, listening to cruel and terrifying stories full of death and suffering. The songs are written with original expression, and the band has managed to release an album that is different in its own way, yet still honors its bloody roots. I can already confirm that this is the most listened to black metal album in my player, one that I still enjoy returning to often. I know of nothing better than deep sleep and terrifying nightmares. Death sharpening its scythe above my bed in the middle of the night. I am very glad that it returns to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog meets absolute darkness outside. Each time, it steps out of the shadows, smiles at me with the poisonous laughter of the damned, and sinks its claws into me. Cold and dark black metal destruction, sullied with devastating thrash metal intensity and punk unrestraint! Every bone in your body will crack!


tracklist:
1. Kollaps 
2. Grovt skadeverk
3. Riv skorpen av såret 
4. Skreddersøm 
5. Parasitt 
6. Traumemarsj 
7. Rottebitt 
8. Til ettertids plage 
9. Klarhet og dybde 
10. Rennestein 
11. Svikter din neste 
12. Naglet til livet 

band:
Renton - Drums, Songwriting, Lyrics
Sagstad - Guitars
Mannevond - Vocals
Birger Larsen - Bass



PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh pětistý čtyřicátý devátý - Parlament


Příběh pětistý čtyřicátý devátý - Parlament

Většinou, když jsme byli na víkend v Plzni, tak jsme se šli někam projít, pak na jídlo a nakonec jsme skončili v nějaké hospodě. Byl to takový poklidný život, určitě to znáte. Když jste mladí a zamilovaní, tak chcete být hlavně spolu. Ono to nebylo příliš často, jezdívali jsme za rodiči, do Boleslavi, do Tábora nebo do Jizerek. Měl jsem několik brigád a nestíhal jsem. Sem tam nějaký ten koncert a hodně jsem sportoval. Zkrátka jsme se nenudili a k takovým těm šíleným akcím docházelo spíš výjimečně. Jednou jsme se ale trošku pohádali a protože jsem hlava dubová a byl jsem opravdu vzteklý, tak jsem se zasekl. Prostě ne, říkám, že ne. Moc si nepamatuji, o co šlo, ale jak je všeobecně známo, tak se lidé málokdy hádají o něco důležitého. My nebyli jiní. Postavil jsem si hlavu a šel do města. Sedl jsem si do rohu v hospodě na náměstí a četl si. Uvnitř jsem pěnil. Nechápu ženský, mumlal jsem si pro sebe. Vydrželo mi to do té doby, než jsem potkal jednoho kamaráda.

Byl místní, hrál v jedné kapele, co ji nikdo neznal. Přivítali jsme se a dali si po žejdlíku. Povídalo se, jak se máš, co ženský, jak jde škola, co brigády. Dlouho jsme se neviděli a tak bylo co probírat. Chytl jsem svoji pověstnou slinu. Z popíjení se stalo postupně chlastání. Padalo to do nás. On měl pan muzikant vždycky dobrej splávek a na rozdíl ode mě opravdu hodně vydržel. Asi bych jej označil za alkoholika, ale tenkrát se to tak nebralo. Chlastali snad úplně všichni. Mladí určitě a o starých netřeba mluvit. Alkohol byl pro ně jediným dostupným únikem před marastem, který celý život v naší zemi zažívali. Už jsem nechtěl panáky, měl jsem dost. Tak vždycky jen vykroutil oči na vrch hlavy a vypil to za mě. Měl neskutečnou výdrž. Bylo to až obdivuhodné. Kam půjdeme dál? Ptal se mě stále dokola a já mu trpělivě vysvětloval, že já tedy rozhodně na kolej. Už jsem vychladl a chtěl jsem to s blondýnkou urovnat. Nerad chodím spát s nevyřešenými problémy. I když v zásadě žádnými problémy nejsou. 

Následovalo jedno z nekonečných pivních turné po plzeňských hospodách. On to měl našlápnutý a tak mě protáhl uličkami, o kterých jsem dosud nevěděl, že existují. Všude jej znali a tak jsme potkali jak dělníky, tak právníky. Padal mi v parcích na hubu, motal se po dlažbě. Měl jednu takovou zvláštní vlastnost. I když byl jak dělo a víceméně blábolil, tak na něj letěly ženský. Všude, kam jsme vlezli, měl nějakou kamarádku, známou, milenku. Často spával i s manželkami těch, se kterými pil. Byl to svým způsobem divnej pavouk, ale pravdou je, že s ním fakt nebyla nuda. Smáli jsme se jak prokoplí a protože jsem nikdy také nepatřil k sucharům, tak jsme se docela slušně doplňovali. Byl jsem mladej a tak mě jeho způsob života docela fascinoval. Proplouval světem se štěstím. Třeba pořád po někom dědil. Vlastně si jen užíval. Prachy pro něj nebyly problém. Tak trošku floutek, přidrzlý a s tahem na branku. Možná tohle se ženským na něm líbilo. Nevím, moc jsem o tom nepřemýšlel. Raději jsem si dal pivo. Pil jsem jej ale pomalu. Už jsem nemohl.

Sem chodím, když už končím. Tady je moje zázemí a základna. Tvrdil mi o hospodě Parlament. Už jsem zde několikrát byl. Chodívali sem skinheadi, ale i spousta studentů. Hrávali tu skvělou muziku a co si pamatuji, tak se zde i tančilo. Dnes je ve sklepě klub, ale tenkrát bylo otevřeno hlavně nahoře. Když jsme vstoupili dovnitř, zrovna někoho vyváděli. Asi moc řádil. Normálně ho hodili ven na ulici, kde se pokoušel několikrát vstát a vrátit se. Odpovědí mu pokaždé byla rána. Muzikant se pozdraví s gorilou, se servírkami a ony vyhodí nějakou dvojici z rohu hospody. Vypadněte. Táhněte. Hele, máme tu volno, směje se a mě je to hloupý. Nemám podobné chování rád. Jsem ale tak utahaný, že vezmu za vděk sezením, to zase jo. On se rozvalí, zapálí si a ihned přiskotačí dvě slečny. Blondýnka a bruneta, jak z nějakého filmu, ehm. Začnou se k němu lísat a prý, pojď tančit. Tahají jej na plac. Zírám na ně jak na zjevení. Tady holky tančí za peníze viď, pohladí jednu po zadku. Aha, striptérky, dojde mi. Na jejich vyzývavém tanci je to hodně znát. Je na ně moc hezký pohled.

Neseď tam jak panic, křičí na mě. Nechám se ale přemlouvat hodně dlouho. Hraje nějaký rock, který se mi líbí, je tu plno a lidé se hodně baví. On je fakt král hospod, barů i diskoték. Mě se ve spoustě podniků, co jsme byli, moc nelíbilo. Jsem spíš na klasiku, takhle si sednout, v klidu popít, pokecat a když je dobře, tak potom třeba nějaký koncert, akci. Býval jsem tenkrát rád venku, doma jsem nikdy nepil, protože to dělal můj otec. Musel jsem ven, do šumu. Seznamoval jsem se s lidmi, tenkrát mě ještě tolik neštvali, socializoval jsem se. Vždycky se našel někdo, s kým stálo za to vyrazit. Dnes to byl pan muzikant. Já jsem Jana. Řekne mi blondýnka a přitiskne se ke mě. Jsem opilej, tak se do ní zavěsím. Nepůjdeme ke mě? Dodá hned po prvním našem společném tanci. Omlouvám se a prý to působí sympaticky a roztomile. Prostě půjdeš s námi, křičí na mě a tahají mě ven. V Parlamentu to vře, je po okraj narvaný testosteronem, šílenstvím a sexem. Všichni jsou opilí, někteří možná i sjetí. Sranda je, že vedle sebe tančí cikáni i skinheadi. Vlastně, oni ještě existují skinheadi? Napadne mě jako poslední, když se za námi zavřou dveře. 

Moc si nepamatuji, jak jsem se do toho bytu dostal. Slečny se rovnou svlékly jen do kalhotek a vypadalo to velmi vážně. Neměly vůbec žádný problém mi dát. Kdybych tedy chtěl. Abych pravdu řekl, tak mě zachránilo asi to, že jsem byl totálně na mol. Usnul jsem v křesle a nereagoval jsem ani na facky, co mi ta blonďatá dávala. Chtěla se tulit, líbat, ale já místo toho vyhodil všechno, co jsem v sobě měl. Nadávala mi do prasat, ale já nemohl jinak. Všechno mi to přišlo hrozně upocený, lepkavý, slizký. Nebyl jsem naivní, ale já na tyhle jednorázový dobrodružství nejsem. Připadal bych si jak děvka. Muzikantovi to ale nevadilo. Bylo mu jedno i to, že to dělají přede mnou. Ve třech. Mám to všechno v mlze, ale nějaké záblesky si pamatuji. Bral je zezadu, ony se smály, celé to připomínalo tříhlavou saň. Říkal jsem si, že má neskutečnou výdrž. Pořád do toho bušili a já průběžně usínal a probouzel se. Odbíhal jsem na záchod a chtěl se někam ukrýt, ale všude jinde bylo zavřeno. 

Tma, neskutečná tma. Bolest. Hrozná krutá bolest. Vypadni, sklání se nade mnou brunetka. Už není tak hezká jako včera. Bez šminek je dokonce nic moc. Má ale velká prsa. Momentálně odkrytá a kývající se. Nadává mi do impotentů. Teď mi čumíš na kozy, co? Je sprostá, takový ten typ, co nemám vyloženě rád. Jak jsem se s nimi mohl včera vůbec bavit? Je mi blbě a hrozně se stydím. Co je za den? Prochlastali jsme dva dny. V kuse. Spoustu hodin jsem také prospal. Vylezu před dům a do hlavy mě praští slunce. Hnus, to je takovej hnus, mumlám si a marně hledám stín. Doplazím se na kolej a jako spráskaný pes jdu k blondýnce. Ty vypadáš. Jdi do sprchy. Není zrovna nadšená, ale vidím na ní, že se jí ulevilo. Prý i plakala. Omluvím se a usnu na posteli. Probudí mě až hrozný hlad. Najím se a pak zjistím, že jsem někde ztratil peněženku. Po chvíli paniky mi moje milá řekne, že půjde se mnou. A tak se vydáme do města a navštívíme zase všechny hospody a bary. Jdeme tam, kde si to pamatuji.

Mám vlastně velké štěstí, protože v Parlamentu zrovna otvírají. Luxuje se tu, zametá a pígluje bar. Nejdřív se se mnou nikdo nechce bavit, ale nakonec mě zachrání jedna servírka. Moje peněženka s doklady je na světě. Někdo z ní tedy vybral veškeré peníze, které jsem dostal za měsíc na brigádě. Je mi skoro do breku. Blondýně trvá několik dní, než mi zvedne náladu. Nahlas i v duchu se jí omlouvám, co jsem to byl za hlupáka, že jsem se s ní hádal. Muzikanta ještě párkrát potkám. Postupně sešel, ty jeho nekonečné pařby pokračovaly s krutou pravidelností. Chlast jej rozežral a stala se z něj troska. Začal mít chraplavý hlas. Potkal jsem párkrát i blondýnu s brunetou, dokonce jsem je viděl někde tancovat. Tenkrát to byla velká móda. Ale pokaždé mi připadaly unavenější, utahanější. Mládí se pomalu vytratilo a i když mají možná na co vzpomínat, tak teď jsou z nich neskutečný fuchtle, zatímco mojí ženě to pořád sluší. Do Parlamentu můžete stále zajít. Je z něj ale undergroundový metalový klub. A je to tam o hodně víc fajn, než kdysi. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 13. prosince 2025

Interview - TERROR CORPSE - A festering, dark, morbid death metal ritual!


Interview with death metal band from USA - TERROR CORPSE.

Answered Dobber (drums, guitars), thank you! 

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):

Ave TERROR CORPSE! Greetings to the Texas underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the first great full-length album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your EP "Systems of Apocalypse"? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings differ? Personally, I hear the biggest difference in the sound.

Glad you liked it. When we first got together for the Systems EP, we were just revamping some older songs Mat and Josh (former guitarist) had tucked away. As soon as we got through that, Mat and I got to talking about moving forward with much darker and sinister death metal direction. It was just timing.

"Ash Eclipses Flesh" has all the attributes of good, dirty, dark death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does TERROR CORPSE compose new material?

Honestly it’s just part of what I grew up with. I played satanic death metal for a decade plus since the late 90’s. Mat also enjoys the style a lot and we just got after it. We wrote the whole record in about two weeks time.


Who is responsible for the sound? I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, and at the same time dark and animalistic, with an analog feel. How did you work with it and why did you choose it? In which studio did you record and how did everything go? Also, I hear a hint of CELTIC FROST, was that the intention?

I tracked and produced the record myself. I’ve been recording since the early days after Infernal Dominion broke up, being unhappy with everything we recorded under that band. We’ve got a fairly extensive gear collection and I have a pretty good idea of what I want the band to sound like. And yes, the Celtic Frost tone was most definitely intentional. Huge, huge fan of Tom’s horn like mids.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Dark Descent Records and it has a macabre cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

We worked with Shoggoth Kinetics on the Malignant Altar records and we wanted to continue with the motif in Terror Corpse. He really summarizes the landscapes we associate Terror Corpse with so well.


I've been wandering around the underworld for almost thirty-five years, and I go to Texas for music because I know I'll find what I'm looking for. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I'm even a little jealous of you, because we only have a few death metal bands that are worth listening to. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I honestly don’t know. I think those who kind of forged the path (Incantation, Morbid Angel, Immolation) unlocked something in the subsequent generations that just have had a lasting effect. The scene and the fans are also reinvigorated by generation. As time moves, the players and fans might change, but the game will always exist in some fashion.

You play old-school-influenced death metal. Nowadays, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form TERROR CORPSE came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, would you be willing to tour with a more famous band? Why did MALIGNANT ALTAR break up?

I think it’s just a continuation for me. I’ve also been involved in this scene, in one form or another, for the last 25 plus years. Now was just the right time to try and record some of this style. Biggest influences for me would be Morbid Angel, Disciples of Mockery, and Incantation. Festivals would be great. Touring is a bit hard for us, but we could make it work with the right opportunity. Malignant Broke up because the timing was just off. Some people were all in, others were not.


When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We’ve got a little network of music contacts we’ve made through the years, so a combo of that and the label takes care of our promotion. And yes, we definitely listen to new bands and buy the records we like. Not much partying, but we all go to shows fairly often.

On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology affect you as TERROR CORPSE? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

I think it’s just something you have to factor in. It’s here and it isn’t going anywhere. Some people use streaming to check records out and buy them if they like them. Some don’t. We’re lucky to have had fans already who purchase records and that’s a massive win these days. Physical dollars versus digital penny’s. One helps artist continue to work and create, and the other just looks good to digital marketers. I am a proprietor of both.


I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

It’s like film or photography to me. Just a scene or a snapshot of my personality. A place where we can create and exist in a fantasy like state. A place all ours.

Finally, a classic but important question. What does TERROR CORPSE have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you be visiting Europe? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance...

We’ve got some time off at the beginning of the year, so we might start working on new music. If all goes to plan we will be in Europe around the fall of 2026, but we will have to see…

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Ash Eclipses Flesh" again!

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine