DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 17. ledna 2026

Rozhovor - UNDERSAVE - Temný, syrový a chladný disonantní death metal s příchutí zkažené krve!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Portugalska - UNDERSAVE.

Odpovídal Nuno Braz (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025):

Ave UNDERSAVE! Zdravím do portugalského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozími počiny? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube a Deadly Storm Zine!! Díky za rozhovor! Toto album lze vnímat jako přirozený vývoj/regresi předchozích děl. Není lepší, jen jiné. Od vydání Sadistic Iterations... Tales of Mental Rearrangement uplynulo šest let a vše bylo složeno až poté, což je přirozené; nesnažíme se dělat něco jiného, ale také nechceme opakovat nápady, které již byly použity.

Co se týče nahrávání, bylo to docela jiné. Byl to mnohem delší proces a vybrali jsme si novou osobu, která se postarala o mix a mastering alba – Diogo Santana – Noise Portrait Recordings! Paulo Vieira nahrál předchozí dvě alba, ale pro toto jsme se rozhodli pro změnu!


„Merged In Abstract Perdition“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál UNDERSAVE?

Všechno začíná riffy. V zásadě začínáme s několika dobrými riffy, které jsme vytvořili doma, abychom mohli začít skládat písničku, a pak v zkušebně, s pomocí několika piv, začneme rozvíjet nápady. Tvůrčí proces je to, co nás na Undersave přitahuje nejvíc. Musíme zkoušet, nahrávat a poslouchat, dělat a rušit, a rušit znovu, dokud není někdo spokojený.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí až analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo ve studiu? Kde jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Diogo Santana! Je to náš dlouholetý přítel, který nás sleduje už od našeho prvního alba. Odvedl skvělou práci s jinými kapelami, takže jsme se rozhodli nahrávat s ním. Navíc s ním sdílíme stejnou vizi toho, jak má vypadat death metal.

Co se týče nahrávání, kytary, basu a vokály jsme nahráli sami v naší zkušebně a bicí jsme nahráli ve studiu s ním. Mix a mastering pak proběhl v jeho studiu Noise Portrait Studio.

Snažíme se vyhnout komprimovanému, nedynamickému zvuku, který charakterizuje moderní death metal. Jak jste zmínil, dostali jsme na náš zvuk dobré recenze.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Transcending Obscurity Records a je opatřeno zajímavým temným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Toto je obraz od Nuna Zukiho z Belial Necroarts. Vytváří velmi dobré obrazy v různých stylech, takže jsme jeho práci již dříve věnovali pozornost. Jakmile zveřejnil obraz, který se stal naší obálkou, okamžitě jsme se rozhodli ho kontaktovat.

Obálka se k nám hodí, zdá se, že vyzařuje pocity naší hudby – zoufalství, úzkost a zatracení. Tato obálka získala velmi dobré ohlasy.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Portugalska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death/black doom metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Portugalsko je země s mnoha dobrými kapelami, ale nemyslím si, že metal je v Portugalsku úspěšný!

Možná proto, že jsme daleko od centra Evropy, mnoho kapel nikdy nezíská uznání a nedozraje, a kapely se po několika letech rozpadnou. Další věc, která tomu nepomáhá, je to, že nejsme nijak zvlášť bohatá země, takže kapely nakonec ztrácejí motivaci. V undergroundové black metalové scéně máme docela dost dobrých kapel! Pokud jde o death metal/grindcore, máme dobré příklady jako Holocausto Canibal, Grog, Bleeding Display, Dead Meat a v poslední době Phenocryst, Tvmvlo, Pestifer a Resurge!

Pokud jde o vydavatelství, máme několik docela dobrých – Vomit Your Shirt, Larvae, Caverna Abismal, Helldprod Records, Selvajaria Records, Miasma atd.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou, zároveň jsme ale svým způsobem progresivní. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit UNDERSAVE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Když jsme založili kapelu, byli jsme tři bratranci, kteří objevili heavy metal a začali se učit hrát na nástroje. Bylo nám kolem 13 let, takže náš vkus v té době, kdy byl na vrcholu nu metal, byl dost diskutabilní. Naše hlavní vlivy v té době však byly Sepultura, Slayer a Pantera. Chtěli jsme založit thrash/death metalovou kapelu, ale něco se pokazilo.

Naším hlavním cílem jako kapely je dělat hudbu, která nás postaví na roveň kapelám, které uctíváme. Ale je to proces deziluze, protože jsme toho dosud nebyli schopni dosáhnout, musíme to zkusit znovu.

Ano, rádi bychom někdy udělali pořádné turné. Lákají nás undergroundové festivaly! Pro rezervace nás kontaktujte na – undersave@gmail.com

Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Je tak důležité, že existují lidé s vaší vizí! Některé z mých oblíbených kapel jsou poměrně neznámé a bez propagace, jako je ta vaše, bych je pravděpodobně neznal.

Udělali jsme nějakou propagaci pro naše album, ale mezi zkouškami, skládáním hudby a koncerty jsme nakonec měli v den vydání málo času na jeho propagaci.

Co se týče koncertů, ano, chodím na ně často a utrácím také spoustu peněz za CD, vinylové desky a pivo! Opravdu si cením fyzického formátu!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako UNDERSAVE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Podle mého názoru by každý měl poslouchat hudbu z jakéhokoli zdroje, který si vybere, ale kapely by měly dostávat spravedlivé autorské honoráře z legálního streamování.

Nejpodivnější na tom je, že taková propagace by měla zaručit větší návštěvnost koncertů a více undergroundových koncertů... ale není tomu tak.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Neřekl bych jen death metal, ale metal obecně. Mimochodem, právě poslouchám album „The Day of Wrath“ od Bulldozer, skvělé album!

Řekl bych, že metal je filozofie a životní styl, protože některé naše životní rozhodnutí s ním souvisejí! A podobné závěry můžete vyvodit, když analyzujete skupinu lidí oddaných metalu.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají UNDERSAVE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš něco na srdci a rád bys to vzkázal fanouškům, labelů, promotérům, tak zde je prostor…

Na příští měsíce máme naplánované koncerty v Portu, na Barroselas Metal Festu a v Lisabonu! A snažíme se domluvit i několik termínů, abychom mohli album propagovat i mimo Portugalsko.

Děkujeme vám všem za podporu! Přijďte na koncerty a kupte nám drinky!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Merged In Abstract Perdition“ zase narvat do hlavy!

Díky, Jakube! Na zdraví!

pátek 16. ledna 2026

Recenze/review - ECTOVOID - In Unreality's Coffin (2026)


ECTOVOID - In Unreality's Coffin
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Říznutí přímo do živého. Dlouho neléčená rána, která začala znovu mokvat. Vytékající hnis má barvu zkažené, černé a smradlavé krve. Přesně takhle by se dal definovat i death metal, který nám letos předkládají britští (američtí) tmáři ECTOVOID. Pokud sledujete tuhle smečku od jejich počátků stejně jako já, tak moc dobře víte, že pokaždé dostanete hudbu, která má svůj vlastní výraz i rukopis.

Staré, tradiční a klasické postupy jsou zde nadále rozvíjeny. Nad každým zajímavým nápadem, riffem, melodií, jsou vystavěny košaté a neotřelé kompozice. Kapela nijak zbytečně nepreluduje, soustředí se spíše na to, aby jednotlivé skladby byly pevné jako celek a zároveň zabíjely. Pro mě osobně se opět jedná o záležitost, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Přeci jen, moje slova nedokáží přesně popsat nihilistickou a děsivě temnou náladu celé nahrávky. Poslouchejte v naprostém chladu a tmě. 


Novinka "In Unreality's Coffin" působí velmi uvěřitelně, opravdově, ryze, autenticky. Věřím kapele každý zásek, který provedou do mé hlavy, každé bodnutí do vnitřností i do podvědomí. Jednotlivé motivy v sobě mají něco zvláštního, jinakého, něco, co do mě pokaždé zasekne svůj dráp, jako děsivá noční můra. Pokud máte jako já na death metalu nejraději jeho surovost, tlak, drtivou energii a zároveň se rádi a s chutí kýváte do rytmu chladných melodií, potom jste zde správně. ECTOVOID vždy byli, jsou a pevně věřím, že i budou, jasnou definicí, etalonem toho, co mám na death metalu jako stylu pořád tolik rád. Jakoby přede mnou ožívaly pradávné přízraky z hlubin lidského podvědomí. Jakoby mě naplnila prázdnota a strach ze smrti a umírání. Na nahrávce totiž nenaleznete jenom perfektně odvedené řemeslo, ale i něco navíc - velkou porci talentu, vášně a nekonečného rouhání. Zkrátka a dobře, věřím kapele všechno a činím tak bezezbytku a celým svým bytím. Vypadá to, že jsme stále stejné krve a že nám srdce tepe ve velmi podobném rytmu. Každý máme někde v sobě ukrytou temnou schránku, jakýsi pradávný zvířecí pud. Britové a Američané jakoby jej vytáhli na povrch a nastavili nám křivé zrcadlo. Nemůžu jinak, než vám novinku doporučit celým svým já, celou mojí bytostí. Technika se zde totiž potkává s progresí, to vše v mezích syrového zákona smrti. Vše je navíc elegantní, tak nějak samozřejmé, navíc opravdu velmi návykové. Deska se velmi dobře poslouchá a při každém setkání objevím něco nového. Říznutí přímo do živého. Dlouho neléčená rána, která začala znovu mokvat. Vytékající hnis má barvu zkažené, černé a smradlavé krve. Surový, naléhavý, propracovaný death metal, který vás roztrhá na kusy!  Album, které řeže přímo do živého! 

Asphyx says:

A cut straight to the quick. A long-untreated wound that has started to ooze again. The pus that flows out is the color of rotten, black, and foul-smelling blood. This is exactly how you could define the death metal presented to us this year by the British (American) dark lords ECTOVOID. If you've been following this band since their beginnings, as I have, you know very well that you always get music that has its own expression and signature.

Old, traditional, and classic techniques continue to be developed here. Every interesting idea, riff, and melody is built into rich and original compositions. The band doesn't waste time with unnecessary flourishes, focusing instead on making each song solid as a whole and deadly at the same time. For me personally, this is again something I prefer to listen to rather than write about. After all, my words cannot accurately describe the nihilistic and terrifyingly dark mood of the entire recording. Listen to it in complete cold and darkness. 


The new album "In Unreality's Coffin" comes across as very believable, genuine, pure, and authentic. I believe every stab the band makes into my head, every stab into my guts and subconscious. The individual motifs have something special, something different, something that sinks its claws into me every time, like a terrifying nightmare. If, like me, you love death metal for its rawness, pressure, and crushing energy, and at the same time you like to sway to the rhythm of cold melodies, then you've come to the right place. ECTOVOID has always been, is, and I firmly believe will continue to be, a clear definition, a benchmark of what I still love so much about death metal as a style. It's as if ancient ghosts from the depths of the human subconscious are coming to life before my eyes. It's as if I am filled with emptiness and fear of death and dying. On this recording, you will find not only perfectly executed craftsmanship, but also something extra a large dose of talent, passion, and endless blasphemy. In short, I believe everything the band does, and I do so wholeheartedly and with my entire being. It seems that we are still of the same blood and that our hearts beat in a very similar rhythm. We all have a dark box hidden somewhere inside us, a kind of ancient animal instinct. The British and Americans seem to have brought it to the surface and held up a distorted mirror to us. I can't help but recommend this new release with my whole heart, my whole being. Here, technology meets progress, all within the limits of the raw law of death. What's more, everything is elegant, somehow natural, and really very addictive. The album is very easy to listen to, and I discover something new every time I hear it. It cuts right to the quick. A long-untreated wound that has started to ooze again. The oozing pus is the color of rotten, black, and foul-smelling blood. Raw, urgent, sophisticated death metal that will tear you to pieces! An album that cuts right to the quick!


Recenze/review - ECTOVOID – Dark Abstraction (2015):


tracklist:
01. Dissonance Corporeum 
02. Collapsing Spiritual Nebula 
03. Intrusive Illusions (Echoes From A Distant Plane) 
04. Formless Seeking Form 05. Irradiated Self 
06. In Unreality's Coffin 
07. Erroneous Birth 
08. It Is Without Shape... 
09. In Anguished Levitation

KNIŽNÍ TIPY - Vraní strom - Ben Cheetham (2025)


Vraní strom - Ben Cheetham
2025, Fobos

Pod stromeček jsem dostal jako každý rok hodně knih. Sedím někdy před Silvestrem doma v pokoji a rozhoduji se, co si přečtu. Konec roku pro mě není žádným velkým svátkem, už jej nijak moc neprožívám. Vlastně jsem byl vždy raději doma, než abych jako na povel někde slavil s lidmi, kteří neumějí ani pořádně pít. Letos tomu nebylo jinak. Venku zrovna pořádně mrzlo a přišel jsem z procházky v lesích. Rozložím si knížky před sebe a čtu si na zadních stranách, o čem jsou. Vraní strom mi ihned padl do oka. Ani nevím, kdo byl tím Ježíškem, který mě obdaroval. Sednu si do křesla a nasadím sluchátka. Pořád dávají v televizi samé pohádky a viděl jsem je již tolikrát, že mě moc nebaví. Když se začtu a v prvních kapitolách se setkám s otcem alkoholikem, tak mě trošku mrazí v zádech. Vzpomenu si na toho svého. Uff.

Děj ale směřuje jinou cestou a pomalu se dostaneme do venkovského domku, který se nachází uprostřed lesů. Troufám si tvrdit, že tahle knížka se bude líbit hlavně lidem, kteří mají opravdu bohatou fantazii. Syrový příběh se totiž postupně mění v nekonečnou temnotu, plnou čarodějnic a věcí, které nejsou z našeho světa. V pokoji máme stále stromeček, který svítí do tmy. Já u lampičky a všichni šli už dávno spát. Tak nějak podvědomě se schoulím do sebe. Na nadpřirozené věci moc nevěřím, ale zde je vše napsáno tak autenticky, že když jdu vyvětrat před spaním, tak se raději podívám ven z okna, jestli tam nejsou přízraky. Nikdo tam není, zato v mých snech se odvíjí dál děj, který je stejně děsivý a brutální. Proč já si vždycky vyberu knihu, která je temná a šílená? 

Je to moje první knížka od tohoto autora. Nečekal jsem vůbec nic, jak píšu výše, dostal jsem ji k vánocům. A jsem opravdu velmi mile překvapen. Ben Cheetham rozhodně dle mého umí psát. Jeho styl je jedním slovem strhující. Alespoň tak jsem celý příběh vnímal já. Druhý den se vydám na další procházku. Nikdo se mnou nechce jít a tak potkávám na lesních cestách osamocené ženy i mumlající si muže. Připadám si divně, chodit sám na procházky se mi nestává příliš často. Má to ale jeden překvapivě skvělý efekt. Utřídím si myšlenky v hlavě a ujasním si spoustu věcí. Rybníky jsou zamrzlé a ihned se na ně vydaly desítky lidí. Led není příliš tlustý a slyším tupé praskání. Představuji si jezerní příšeru, která všechny hlupáky strhne do hlubiny. Žijí u nás v lesích čarodějové? A jak se poznají? S touto myšlenkou se vracím zpět domů a opět nasazuji sluchátka. Přehrávám švédský death metal a pomalu se dostávám do rozpoložení vášnivého čtenáře.

Mám moc rád češtinu a i když nejsem žádný odborník, tak se mi moc líbí, jakým způsobem je kniha přeložena. Všímám si skvělých obratů, některé si pamatuji a jsou pro mě potom volnou inspirací při psaní recenzí. Vždycky jsem hudbu i knížky vnímal spíše srdcem, než jen hlavou. Dovedu pochopit, že se spoustě lidem nebude Vraní strom stejně jako spousta muziky, o které píšu, líbit. O to bývá vždy lepší setkání s jedinci, kteří jsou podobně naladěni jako já. Kdysi před lety, v dobách covidu, když jsem se rozhodl troufale psát i o knihách, jsem ani netušil, kam se moje vášeň posune. Zažívám skvělé chvíle. Když se ke mě na death metalovém koncertě nakloní obrovský chlápek s výrazem dřevorubce a potichu mi poděkuje za knižní tip, který jsem dával před několika měsíci, zahřeje to, to nepopírám.  

Moje mise, moje osvěta pokračuje. Dokud budu mít síly, chuť, náladu a zdraví, tak v ní hodlám pokračovat. Vraní ostrov byl pro mě knihou, od které jsem nic nečekal a postupně vyrostla v až povinnou záležitost. Nějak si už nedovedu představit, že bych knížku nečetl. Opravdu, čtení jsem si užil a i když se kolem mě začaly dělat chlebíčky a jednohubky a nějakej magor už asi v sedm vyběhl mezi domy s rachejtlemi, dočetl jsem, zaklapl a řekl si sám pro sebe, hotovo, skvěle. Popíjel jsem pak v klídku pivo a přemýšlel o starých domech v lesích, o čarodějnictví. Mějte se co nejlépe a moc vám děkuji za pozornost! Držte se!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Otec patnáctileté Lily Knightové propadl alkoholu a chorobné žárlivosti. Při jedné z vyhrocených hádek ho Lilyina matka Hazel nešťastnou náhodou zabije. Soud ji sice vzhledem k okolnostem osvobodí, ale pro okolí nadále zůstává matkou vražedkyní. Proto s radostí uvítá zprávu, že zdědila venkovský domek uprostřed lesů. Po náročné rekonstrukci se do něj Hazel s Lily přestěhují s nadějí na nový život.

K domku se však váže děsivá historie. Před více než třemi sty lety jej totiž obývala Mary Longová, kterou skupina vesničanů obvinila z čarodějnictví a nechala upálit u staré jeřabiny. Ta dodnes stojí nedaleko domku a je opředena řadou pověr.

Lily se seznamuje s okolím i svéráznými obyvateli vesnice. K těm patří jak členové místního covenu novodobých, zdánlivě neškodných čarodějů, tak potomci těch, kteří Mary dohnali na hranici.

Byla Mary opravdu čarodějnice? Nebo šlo jen o její pozemky? A jak do jejího příběhu zapadají Hazel a Lily?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 15. ledna 2026

Recenze/review - VOIDHÄMMER - Noxious Emissions (2025)


VOIDHÄMMER - Noxious Emissions
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Tak nějak podvědomě jsem věděl, že nastal čas. Venku zrovna sněžilo a mlha se válela v ulicích jako děsivé svědomí. Vstal jsem velmi brzy, stejně mě celou noc pronásledovaly noční můry. Připadal jsem si jako prokletý. S lopatou v ruce jsem zamířil na hřbitov, na kterém trávím snad veškeré své volné chvíle. Na náhrobcích jsou napsána jména kapel z devadesátých let minulého století. Jsem v dobré společnosti. Zajdu do márnice, pozdravit nemrtvé. Vypadá to na náročný, i když hezký den. Konečně se dostanu k hrobu, který mám dnes exhumovat. Vykopu rakev a otevřu jí. Ležím v ní já.

Krve by se ve mě nedořezal, když poslouchám nové čtyř skladbové demo divokých maniaků z Los Angeles. Je to moje první setkání s VOIDHÄMMER a rovnou musím napsat, že si jejich hudbu neskutečně užívám. Směs starého prašivého death metalu, crustu a grindcore mi dělá velmi dobře na mé zkažené duši. Pálí mě kosti, když poslouchám tuhle nahrávku. 


Společná setkání, když sedím ve svém pokoji a neustále přidávám hlasitost na svém přehrávači, mi připomínají staré dobré časy mých začátků. Když jsme běhávali s muchlajícími se kazetami s kamarádem domů, abychom dlouhé hodiny diskutovali u reproduktorů o smečkách jako CARCASS, MORBID ANGEL, COFFINS, když jsme spolu zažili tehdy novou éru švédského death metalu. Těch vzpomínek, které se mi při poslechu "Noxious Emissions" vrací, je velká spousta. Jasně že je to tím, že se těmito kapelami VOIDHÄMMER volně inspirovali, přidali hromadu svých nápadů a invence. Výsledný dojem je ale určitě hodně podobný. Zajisté to bylo účelem, to je mi absolutně jasné. Troufám si tvrdit, že se těmto šílencům povedlo vrátit ducha starých dobrých časů velmi přesvědčivým, opravdovým, ryzím a autentickým způsobem. Navíc, já mám pro podobné desky vždycky velkou slabost. Koneckonců, kvůli nim jsem si kdysi dávno, před deseti lety tyhle webové stránky zakládal. Nenašel jsem nic, co by mi vadilo, co by mě štvalo. Naopak, užívám si mrtvolně plesnivý a zahnívající zvuk. Baví mě jednotlivé nápady, i demo jako celek. Za zajímavý a stylový považuji i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, až jednou zase nebudu moc spát a vstanu brzy, je mi zcela jasné, že se vydám jako pokaždé na hřbitov. Tuhle nahrávku si vezmu s sebou, to je mi jasné a jsem si s tím jistý, jako s tím, že jednou zemřu. Nebo se stanu nemrtvým? Těžko říct, vím jenom to, že tahle deska se povedla po všech stránkách a mohu vám ji jen a jen doporučit. Tak nějak podvědomě zase vím, že nastal čas. Venku zrovna sněží a mlha se válí v ulicích jako děsivé svědomí. Je čas zase jít. Starodávnými chorobami nasáklý death metal s nechutnou příměsí crustu a grindcore! Tohle demo bude jednou soundtrackem k apokalypse! 

Asphyx says:

Somehow, subconsciously, I knew that the time had come. It was snowing outside, and fog rolled through the streets like a terrifying conscience. I got up very early, as nightmares had haunted me all night. I felt cursed. With a shovel in my hand, I headed to the cemetery, where I spend almost all my free time. The gravestones bear the names of bands from the 1990s. I'm in good company. I go to the morgue to greet the undead. It looks like it's going to be a challenging, albeit pleasant, day. Finally, I reach the grave I'm supposed to exhume today. I dig up the coffin and open it. I'm lying inside.

My blood runs cold as I listen to the new four-song demo by these wild maniacs from Los Angeles. This is my first encounter with VOIDHÄMMER, and I have to say right away that I'm really enjoying their music. The mixture of old, mangy death metal, crust, and grindcore does my corrupted soul a world of good. My bones burn when I listen to this recording. 


When I sit in my room and keep turning up the volume on my player, it reminds me of the good old days when I was just starting out. When my friend and I used to run home with our crumpled cassettes to spend long hours discussing bands like CARCASS, MORBID ANGEL, and COFFINS by the speakers, when we experienced the then-new era of Swedish death metal together. Listening to "Noxious Emissions" brings back a lot of memories. Of course, it's because VOIDHÄMMER was loosely inspired by these bands, adding a bunch of their own ideas and inventions. But the resulting impression is definitely very similar. That was certainly the intention, that's absolutely clear to me. I dare say that these madmen have managed to bring back the spirit of the good old days in a very convincing, genuine, pure, and authentic way. Besides, I always have a soft spot for albums like this. After all, it was because of them that I started this website ten years ago. I didn't find anything that bothered me or annoyed me. On the contrary, I enjoy the deathly moldy and rotting sound. I like the individual ideas, as well as the demo as a whole. I also find the motif on the cover interesting and stylish. In short, when I can't sleep again and get up early, I know that I will go to the cemetery, as I always do. I will take this recording with me, that much is clear to me, and I am as sure of that as I am that one day I will die. Or will I become undead? It's hard to say, all I know is that this album is a success in every way and I can only recommend it to you. Somehow, subconsciously, I know that the time has come. It's snowing outside and fog rolls through the streets like a terrifying conscience. It's time to go again. Death metal steeped in ancient diseases with a disgusting admixture of crust and grindcore! This demo will one day be the soundtrack to the apocalypse!




Tracklisting:
1. Rotting in Excrement
2. Cadaveric Bloat
3. Phosphorized
4. Coffin Leakage

VOIDHÄMMER lineup
Mike Royal - guitars / vocals
Shane Bogdon - drums
Roger Herrera - bass / vocals

Release notes
Recorded & mixed by Michael Foster
Mastered by Dan Lowndes


Recenze/review - PUTRIDARIUM - Natvm Ad Mortem (2026)


PUTRIDARIUM - Natvm Ad Mortem
EP 2025, Night Terrors Records

for english please scroll down

Vždycky jsi miloval smrad rozkládajících se těl. Výrazy v mrtvých obličejích. Trávil si dlouhé hodiny v márnicích, abys naslouchal šepotu nemrtvých. Lehával si s těmi nejkrásnějšími ženami, vyznával jsi jim lásku. Nikdo tě nechápal. Chtějí tě zavřít za mříže, jakoby nedokázali ocenit tvoji vášeň pro nekonečné stíny ze záhrobí. Už nastal čas, musíš jít. Včera nedaleko pohřbívali jednu mladou dívku. Těšíš se. Jsi napnutý. 

Pokaždé, když slyším nějakou hudbu z dílny německých doom death metalových PUTRIDARIUM, vzpomenu si na tenhle příběh. Viděl jsem jej v jednom hororovém filmu, četl o něm v knize a moc dobře vím, že je inspirován skutečnou událostí. Je uvěřitelný, děsivý, temný a bahnitý, stejně jako nové EP "Natvm Ad Mortem".


Věrní fanoušci našich stránek moc dobře vědí, že jsem již o téhle smečce zkušených hrobníků psal. Bylo to před dvěma lety, u příležitosti vydání alba "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind". Máme i rozhovor. Odkazy naleznete dole pod dnešním článkem. Němci pokračují ve své morbidní práci. Znovu otevírají ty nejplesnivější hroby. Tentokrát se spojili s legendárním Mikem Perunem z CIANIDE (ano, také máme rozhovor, stačí zadat jeho jméno do vyhledávače na našich stránkách). Mike odvedl jako vždy vynikající práci. Ale skvělé jsou, dle mého skromného úsudku starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, obě skladby. Mají v sobě potřebný drive, sílu, energii, takovou tu shnilou prašivinu, kterou umí vytvořit jen dobré kapely. Vychází na vinylu a digitálně, takže na své si přijde každý opravdový fanoušek záhrobních melodií. Líbí se mi zvuk, který je náležitě masivní, špinavý, nahraný s krvavou jiskrou v oku. Za velmi zajímavý považuji i motiv na obalu (Tomáš Mitura), o kterém lze napsat snad jen jediné, kurva dobrá práce. "Natvm Ad Mortem" je přesně tím druhem nahrávky, ke které se rád a často vracím. Má v sobě totiž něco neklidného, něco, co se mi pokaždé zadře pod kůži i do podvědomí. Během poslechu nejsem najednou ve svém temném pokoji u přehrávače, ale procházím se po jednom starém, zdánlivě opuštěném hřbitově. Ze stínu sleduji hlavního hrdinu dnešního úvodního příběhu. Vše se mi spojilo v jedno, hororová nálada i hudba těchto tmářů. Nemohu zase jinak, než vám jejich novinku doporučit. Je totiž mrtvolná po všech stránkách. PUTRIDARIUM jsou ve skvělé formě. Špinavý, zahnívající doom death metal ze starých pohřebišť! Budete rozmlouvat s nemrtvými!

Asphyx says:

You always loved the stench of decomposing bodies. The expressions on dead faces. You spent long hours in morgues listening to the whispers of the undead. You lay with the most beautiful women, professing your love to them. No one understood you. They want to lock you behind bars, as if they couldn't appreciate your passion for the endless shadows from beyond the grave. The time has come, you must go. Yesterday, a young girl was buried nearby. You're excited. You're tense.

Every time I hear music from the German doom death metal band PUTRIDARIUM, I remember this story. I saw it in a horror movie, read about it in a book, and I know very well that it is inspired by a true story. It is believable, terrifying, dark, and muddy, just like the new EP "Natvm Ad Mortem".


Loyal fans of our website know very well that I have already written about this pack of experienced gravediggers. It was two years ago, on the occasion of the release of the album "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind." We also have an interview. Links can be found below today's article. The Germans continue their morbid work. They are reopening the most moldy graves. This time, they teamed up with the legendary Mike Perun from CIANIDE (yes, we also have an interview with him, just type his name into the search engine on our website). Mike did an excellent job, as always. But in my humble opinion as an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years, both songs are great. They have the necessary drive, power, energy, and that rotten scabby quality that only good bands can create. It's being released on vinyl and digitally, so every true fan of otherworldly melodies will get their money's worth. I like the sound, which is appropriately massive, dirty, and recorded with a bloody spark in the eye. I also find the cover art (Tomáš Mitura) very interesting, about which I can only say one thing: fucking good job. "Natvm Ad Mortem" is exactly the kind of recording I like to return to often. It has something unsettling about it, something that gets under my skin and into my subconscious every time. While listening, I am suddenly no longer in my dark room by the player, but walking through an old, seemingly abandoned cemetery. From the shadows, I watch the main character of today's introductory story. Everything came together for me, the horror atmosphere and the music of these dark masters. I can't help but recommend their new release to you. It is deadly in every way. PUTRIDARIUM are in great shape. Dirty, rotting doom death metal from old graveyards! You will talk to the undead!


about PUTRIDARIUM on DEADLY STORM  ZINE:





Tracklist:
1. Schmerzfresser
2. Death Metal Warriors (feat. Mike Perun)

Line-up:
Giona - Guitars, Bass and Vocals
Julian - Drums
Lukas - Guitars


https://putridariummetalofdeath.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/putridarium/
https://instagram.com/putridarium.death

https://night-terrors-records.net/
https://night-terrors-records.bandcamp.com/
https://www.instagram.com/night_terrors_records/
https://www.facebook.com/p/Night-Terrors-Records-100088326873332/

středa 14. ledna 2026

Recenze/review - DEAD HEAD - Repression Tank (2025)


DEAD HEAD - Repression Tank
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Na vědomost se dává, že holandská death thrashová legenda DEAD HEAD (a také jedna z mých srdcových kapel) vydala loni před vánoci nové album "Repression Tank". Tedy, ono není zase tak nové, již bylo jednou nahráno v roce 2009. Novinka je ale přepracovaná a znovu vydaná. Nutno rovnou dodat, že jí současnější a syrovější produkce sluší úplně stejně, jako vám bude jednou slušet vaše rakev. Pořád ve mě doznívá vystoupení téhle smečky na festivalu SYMBOLIC u nás v Čechách, které řadím k nejlepším koncertům minulého roku. 

Přidány jsou i živé záznamy, vychází na 2CD, vinylu i digitálně. Záleží, co preferujete. O koncertě jsem napsal report, mám i nějaké ty recenze i rozhovor s kapelou. Zkrátka a dobře, udělal jsem si k vánocům radost a tohle album jsem si nadělil pod stromeček. Musel jsem. Nešlo to jinak, jako pravověrný fanoušek uctívám všechno, co tahle kapela kdy vytvořila. A tak asi chápete, že jsem zase jednou seděl ve svém pokoji, nejdříve jsem si jen tak podupával nohou, pak skákal jako po úrazu elektrickým proudem, abych nakonec pařil jako o život. Kdyby mě někdo viděl, tak by si asi ťukal na čelo, že jsem se zbláznil. Jinak totiž působím poměrně seriózně a už na to nemám ani věk. Jenže když hudbu miluješ, tak nemůžeš jinak, určitě to znáte. 


Kurva brácho, to řeže jako dobře nabroušený skalpel, řekl mi kamarád, když jsem mu při návštěvě album pustil. Je to tsunami, masakr, je to divoká jízda přímo do pekla. Když jsme už u té jízdy, album jsem si rval do hlavy velmi často i v autě a měl jsem potom problémy dodržet rychlost. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, užívám si vlastně všechno. Už dávno, vlastně odjakživa, poslouchám hudbu hlavně srdcem. Ve skladbách je obsažen takový ten zdravý vztek a naštvanost. Mám vždycky po společných setkáních chuť vzít do rukou kladivo a jít rozbít do márnice nějakou tu rakev. Té energie, kterou mě DEAD HEAD zasáhli, je opravdu velké množství. Moc dobře vím, že tato CD jsou takovým dárkem pro všechny fanoušky, jako jsem já a vlastně všichni, co se mnou pařili pod pódiem na SYMBOLICU. Hrozně moc bych chtěl být hudebním kritikem, který by na nahrávce našel něco, abych nezněl jenom nadšeně, jenže já fakt nemůžu jinak. Pořád jen přidávám dokola hlasitost a usmívám se. Tohle je totiž přesně druh hudby, která koluje i v mých žilách. Divoká, agresivní, surová, nahrubo nasekaná. Najednou nejsem solidním pánem v letech, pracujícím v továrně, ale zase je ze mě ten mladý kluk v džínové bundě, který uctíval kazety, hezký holky a dobré pivo. Připadám si, jako by na mě spadla lavina z kamení, kostí, ostrých riffů, surových melodií, jedovatého vokálu, zabijáckých bicích. "Repression Tank" je albem, které vám způsobí zástavu srdce. Restartuje vám tělo i mysl. To není zase tolik málo v dnešním podivném světě, co říkáte? Pokud jsi opravdový fanoušek kapely, je pro tebe tahle deska doslova povinností. Moc dobře vím, o čem píšu. A teď mě prosím nechte, musím jít doma do soukromého mosh-pitu. Death thrash metalové tsunami, které vás strhne do hlubiny! Album, po kterém zůstává jenom spálená země! 

Asphyx says:

It is hereby announced that Dutch death thrash legends DEAD HEAD (and also one of my favorite bands) released a new album, "Repression Tank", before Christmas last year. Well, it's not that new, as it was originally recorded in 2009. However, the new release has been reworked and reissued. It must be said that the more contemporary and raw production suits it just as well as your coffin will suit you one day. I still remember this band's performance at the SYMBOLIC festival here in the Czech Republic, which I consider one of the best concerts of last year. 

Live recordings have also been added, and it is available on 2CD, vinyl, and digitally. It depends on what you prefer. I wrote a report about the concert, and I also have some reviews and an interview with the band. In short, I made myself happy for Christmas and put this album under the tree. I had to. There was no other way. As a true fan, I worship everything this band has ever created. So you can probably understand that I was sitting in my room again, first just tapping my foot, then jumping around like I'd been electrocuted, and finally dancing like my life depended on it. If anyone had seen me, they would have thought I was crazy. Otherwise, I come across as a fairly serious person, and I'm not even young enough for that anymore. But when you love music, you can't help yourself. I'm sure you know what I mean. 


Damn, bro, it cuts like a well-sharpened scalpel, my friend told me when I played him the album during his visit. It's a tsunami, a massacre, a wild ride straight to hell. Speaking of rides, I listened to the album a lot in my car and then had trouble keeping to the speed limit. I like the sound, the cover art, I enjoy everything about it, actually. For a long time, actually since forever, I've been listening to music mainly with my heart. The songs contain that kind of healthy anger and rage. After our get-togethers, I always feel like picking up a hammer and going to smash some coffins in the morgue. DEAD HEAD hit me with a huge amount of energy. I know very well that these CDs are a gift for all fans like me and, in fact, everyone who partied with me under the stage at SYMBOLIC. I would love to be a music critic who could find something to criticize on the recording so I wouldn't sound so enthusiastic, but I really can't help myself. I just keep turning up the volume and smiling. This is exactly the kind of music that runs through my veins. Wild, aggressive, raw, roughly chopped. Suddenly, I am no longer a respectable middle-aged man working in a factory, but once again that young guy in a denim jacket who worshipped cassettes, pretty girls, and good beer. I feel like an avalanche of stones, bones, sharp riffs, raw melodies, venomous vocals, and killer drums has fallen on me. "Repression Tank" is an album that will give you cardiac arrest. It will restart your body and mind. That's not so little in today's strange world, don't you think? If you're a true fan of the band, this album is literally a must for you. I know very well what I'm writing about. And now please leave me alone, I have to go home to my private mosh pit. A death thrash metal tsunami that will drag you into the depths! An album that leaves only scorched earth behind!


about DEAD HEAD on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. Dissolved in Purity 03:21
2. Green Angel 02:20
3. Cryptocynic 04:20
4. The Swing 03:40
5. Daemonique 04:54
6. Firegate 03:39
7. Less than Zero 02:32
8. Hateland 03:41
9. Nero Dies 04:45
10. Murder 03:27
11. Pesticide 04:35
12. Intro (Live) 00:42
13. The Festering Intro (Live) 01:03
14. Phantom Palace (Live) 04:38
15. Less than Zero (Live) 02:40
16. House of Ambience (Live) 04:37
17. Slay Your Kind (Live) 04:31
18. In Your Room (Live) 05:33
19. Kill Division (Live) 04:00
20. Faust II (Live) 04:13
21. Until the Sun Appears (Live) 03:29
22. Dissolved in Purity (Live) 03:28
23. Green Angel (Live) 02:29
24. Firegate (Live) 03:39
25. Cold Being (Live) 03:43


 

úterý 13. ledna 2026

Recenze/review - FUNERAL VOMIT - Upheaval Of Necromancy (2025)


FUNERAL VOMIT - Upheaval Of Necromancy
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Mrtvolné ticho nad starým hřbitovem vysoko v horách bylo jen zdánlivé. Procházel jsem se mezi náhrobky a něco bylo jinak, než obvykle. Z márnice se začaly ozývat podivné zvuky. Měl jsem pocit, že někdo stojí ve stínu, že slyším šepot nemrtvých. Měl jsem strach a v kostech se mi jako nějaké děsivé svědomí usadil chlad. První kostnatou ruku jsem spatřil u jedné staré hrobky obrostlé břečťanem. Nemrtví se vrátili. Nad vchodem byl nápis FUNERAL VOMIT.

Všichni, kdo tuhle kolumbijskou smečku znáte, tak moc dobře víte, že se jedná o kapelu, na kterou je spolehnutí. I letos pánové přicházejí s nahrubo nasekaným death metalem té nejvyšší kvality. Žádné zbytečnosti, jenom bolest a utrpení. Pouze čerstvě otevřené hroby, smrad rozkládajících se těl. Vítejte v záhrobí!


Kousek od našeho domu našli oběšence. Byl zmrzlý na kost a kýval se ve větru. Oči mu vyklovali krkavci a říká se, že od té doby chodí lesem a straší. Nevím, co je na tom pravdy, jistý jsem si ale s tím, že atmosféra je velmi podobná, jako ta, kterou můžete potkat i na novém albu "Upheaval Of Necromancy". Chlad, temnota, hnis a špína, tohle všechno zde naleznete. Vše zabalené v masivním, syrovém zvuku, s děsivým stylovým obalem. Pánové jsou ve skvělé formě a osobně musím říct, že si jejich novinku opravdu od srdce užívám. Je pro mě přesnou definicí toho, co mám na death metalu jako stylu rád. Pokud se vám líbí smečky jako AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION, INFESTER, SINISTER, potom bude i pro vás nová nahrávka sázkou na jistotu. Kolumbijské podsvětí vydalo další děsivé svědectví. O nemrtvých, o nekonečné bolesti, o strachu a beznaději. Všechny tyhle věci při poslechu z hudby těchto tmářů cítím a vnímám všemi póry svého těla i duše. Víte, pro mě je vždy velmi důležité, abych kapele jejich morbidní práci věřil, aby byla reálná, ohlodaná na kost, ryzí, poctivá a autentická. FUNERAL VOMIT tohle všechno splňují i letos na sto procent. Pokaždé, když si nové album poslechnu, tak mám pocit, že nejsem ve svém pokoji, ale že kráčím po zdánlivě opuštěném hřbitově vysoko v horách. Smrt je velmi blízko, vnímám ji jako něco samozřejmého. My, kteří tuhle hudbu posloucháme dlouho, moc dobře víme, že existuje ještě jeden svět, který je negací toho našeho. Nechte se do něj pozvat. Hrát vám k tomu bude tahle deska. Hnilobou a zkaženou krví nasáklý morbidní death metal, který vás pohřbí zaživa! Temné a chladné ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

The deathly silence above the old cemetery high in the mountains was only apparent. I was walking among the gravestones and something was different than usual. Strange sounds began to emanate from the morgue. I had the feeling that someone was standing in the shadows, that I could hear the whispers of the undead. I was afraid, and a chill settled in my bones like some terrifying conscience. I saw the first bony hand at an old tomb overgrown with ivy. The undead had returned. Above the entrance was the inscription FUNERAL VOMIT.

All of you who know this Colombian band know very well that they are a band you can rely on. This year, the gentlemen are back with rough-hewn death metal of the highest quality. No frills, just pain and suffering. Only freshly opened graves, the stench of decomposing bodies. Welcome to the afterlife!


Not far from our house, they found a hanged man. He was frozen to the bone and swaying in the wind. His eyes were pecked out by ravens, and it is said that since then he has been wandering the forest and haunting people. I don't know how much truth there is to that, but I am certain that the atmosphere is very similar to what you will find on the new album "Upheaval Of Necromancy". Cold, darkness, pus, and filth—you will find all of this here. All wrapped up in a massive, raw sound, with a terrifying, stylish cover. The guys are in great shape, and I personally have to say that I really enjoy their new album from the bottom of my heart. For me, it is the exact definition of what I like about death metal as a style. If you like bands such as AUTOPSY, MORTICIAN, CARNAGE, CREMATORY, CARCASS, INCANTATION, INFESTER, SINISTER, then this new recording will be a sure bet for you as well. The Colombian underworld has released another terrifying testimony. About the undead, about endless pain, about fear and despair. I feel and perceive all these things with every pore of my body and soul when listening to the music of these dark masters. You know, it's always very important to me that I believe in the band's morbid work, that it's real, stripped down to the bone, pure, honest, and authentic. FUNERAL VOMIT fulfills all of these criteria one hundred percent this year as well. Every time I listen to the new album, I feel like I'm not in my room, but walking through a seemingly abandoned cemetery high in the mountains. Death is very close, I perceive it as something natural. Those of us who have been listening to this music for a long time know very well that there is another world that is the negation of ours. Let yourself be invited into it. This album will play for you. Morbid death metal soaked in rot and corrupted blood that will bury you alive! Dark and cold echoes from that world!



about FUNERAL VOMIT on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Intro (The Disentombment) 
02. Upheaval Of Necromancy 
03. Sulphuric Regurgitation 
04. Hematophagia 
05. Interlude (Mortuary Ecstasy) 
06. Winds Of Exhumation 
07. Altars Of Doom 
08. Cryptic Miasma Stench 
09. Rancid Insorcism 
10. Outro (Effluvia Of The Mass Grave)

Line-up:
Y. Lopez – Guitar
C. Monsalve - Guitar/ Vocals
H. Montaño - Bass guitar
J. Carvajal – Drums

Recenze/review - MORTAL RITES - Promo 2025 (2025)


MORTAL RITES - Promo 2025
demo 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Každý nový den mě utvrzuje v tom, že Bůh neexistuje. Proč by jinak bylo na světě tolik utrpení, tolik zlých lidí, tolik válek, nemocí a hlavně tolik hlouposti? Přemýšlím o tom čím dál častěji a mezitím potkávám Satana tolikrát, že mě to až děsí. Možná je naším základním životním cílem temnota. Nevím, ale spousta podobných otázek mě napadalo ve chvílích, když jsem si rval pod tlakem do hlavy dvě nové skladby kanadských maniaků MORTAL RITES. 

O kapele jsem již jednou psal (máme i rozhovor, odkazy najdete dole pod dnešním článkem). Již v roce 2024 se mi líbil nejen přístup Kanaďanů k death metalu, ale hlavně jejich způsob vyjadřování, motivy, které jsou schopni napsat. Zkrátka a dobře, jsme jedné krve, já i tahle divoká smečka z Quebecu. A tak se zase jednou dívám do tmy a užívám si morbidní melodie, ostré riffy, chorobami nasáklý vokál a bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. 


Ve většině případů, když mi pošle nějaká kapela na recenzi demo nahrávku, tak musím trošku přimhouřit oči nad zvukem, u "Proma 2025" to ale vůbec neplatí. Sound je plnohodnotný, ostrý, surový, masivní, chladný a dobře čitelný, má v sobě takovou tu starodávnou patinu a zároveň je velmi živý, jestli mi rozumíte. Myslím, že ano, znám své čtenáře. Určitě to máte nastavené jako já. Raději dáte přednost kapelám, které nejsou třeba zase tolik "dokonalé", ale hrají hlavně srdcem, jsou upřímné, opravdové, uvěřitelné a autentické. MORTAL RITES i na loňském demu splňují všechny body mé obhajoby. Když si to vezmu kolem a kolem, tak se jedná "jenom" o dvě nové skladby. Přesto jsem je velmi rád poslouchal a vracel jsem se k nim a moc dobře vím, že si je zařadím i do svého soukromého playlistu. Ono totiž, v hudbě těchto maniaků je něco zvláštně přitažlivého, divokého, neklidného, něco, co mě pokaždé doslova přikove ke zdi. Abychom ještě splnili povinnost a přirovnali tvorbu kapely k někomu známějšímu (pro lepší rozlišení), tak musím jmenovat legendy jako BOLT THROWER, DEATH, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE. Těmi se pánové volně inspirovali. Nenechte se ale mýlit, rozhodně se nejedná o jenom dnes tolik častou kopii věcí minulých. Naopak, kapele se povedlo do skladeb vložit i spoustu vlastních nápadů a invence. Osobně mi nezbývá nic jiného, než vám tvorbu kapely, včetně novinky, doporučit. Až se budete jednou ptát, jestli existuje Bůh a nebudete si vědět rady, pusťte si tuhle nahrávku. Je po okraj narvaná dobrou, poctivou hudbou. Poslouchejte hodně nahlas! Propracovaný, syrový a autentický death metal s krvavě temnou aurou! Budete strženi do hlubiny! 

Asphyx says:

Every new day confirms my belief that God does not exist. Why else would there be so much suffering in the world, so many evil people, so many wars, diseases, and above all, so much stupidity? I think about this more and more often, and in the meantime, I encounter Satan so many times that it scares me. Perhaps darkness is our fundamental goal in life. I don't know, but many similar questions came to mind when I was struggling to get two new songs by Canadian maniacs MORTAL RITES into my head. 

I've written about the band before (we also have an interview with them, links can be found below today's article). Back in 2024, I liked not only the Canadians' approach to death metal, but mainly their way of expressing themselves, the themes they are able to write about. Simply put, we are of the same blood, me and this wild pack from Quebec. And so, once again, I look into the darkness and enjoy the morbid melodies, sharp riffs, disease-soaked vocals, and drums that will blow your brains out. 


In most cases, when a band sends me a demo recording for review, I have to turn a blind eye to the sound quality, but that's not the case with "Promo 2025". The sound is full-bodied, sharp, raw, massive, cold, and clear, with an old-fashioned patina, yet very lively at the same time, if you know what I mean. I think you do, I know my readers. I'm sure you feel the same way I do. You prefer bands that aren't necessarily "perfect," but play mainly with their hearts, are sincere, genuine, believable, and authentic. MORTAL RITES, even on last year's demo, fulfill all the points of my defense. All in all, there are "only" two new songs. Nevertheless, I really enjoyed listening to them and kept coming back to them, and I know very well that I will add them to my private playlist. There is something strangely attractive, wild, restless about the music of these maniacs, something that literally pins me to the wall every time. To fulfill our obligation and compare the band's work to someone more famous (for better distinction), I must mention legends such as BOLT THROWER, DEATH, MORBID ANGEL, and CANNIBAL CORPSE. These are the bands that freely inspired the gentlemen. But make no mistake, this is definitely not just another copy of past works, which are so common today. On the contrary, the band has managed to incorporate a lot of their own ideas and inventiveness into their songs. Personally, I can only recommend the band's work, including their new album. When you ask yourself if God exists and you don't know what to do, play this recording. It is filled to the brim with good, honest music. Listen to it loud! Sophisticated, raw, and authentic death metal with a bloody dark aura! You will be drawn into the depths!


about MORTAL RITES od DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Eternal Warfare 
2. Onward to Victory 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine