DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 9. května 2026

Interview - FOETOREM - Dark and frosty death doom metal from the ancient cursed swamps!


Interview with doom death metal band from Denmark - FOETOREM.

Answered Daniel (vocals, guitars) and Claus (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

Ave FOETOREM! Greetings to the Danish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your demo? Where did you want to go, and how do you think the recordings differ?

Claus: Thank you for the kind words about our debut album! When we first started recording “Demo 25,” we already had about 90% of the music written for the album. However, we wanted to get our music out to people quickly, and it really paid off, as Everlasting Spew contacted us about two weeks after we released the Demo 25 online.

For the recording of the album, we got some better equipment, and we all stepped up our performances, taking more time to make the record sound better. The guitars on the demo are double-tracked, while on the album they are quad-tracked. We just put a lot more time into the whole creation.

Daniel: I think for me the two releases differ mostly in preparation. They have their different soundscapes and feel, where the demo acted as a bit of a testing ground for what we wanted Foetorem to sound like. We had only really been a complete band for half a year at that point.

When we got around to the album we all knew what we wanted and were fully aligned on the concept and able to perform at our best. I think one thing that really makes a difference for me are all the finer details in the songs enhanced by the excellently composed drumparts by Geistaz.


“Incongruous Forms of Evergrowing Rot” contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does FOETOREM compose new material?

Claus: The songs began to take shape about late 2021, but some of the riffs were already written in some form about 10 years ago. So when I hooked up with Daniel & Ric, we all started to work on lyrics and arrangement ideas. Now, with the album out, we are still composing new music, with both Daniel & Ric contributing to the music this time.

Daniel: As Claus is the main composer we do our best to feed him ideas and concepts he can build on. We are slowly getting back into composing, building on all the elements we like and adding a bit of growth and fine tuning of concepts.

I looked it up and saw that Dan Lowndes is credited with the mastering. I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Daniel: So, working backwards in your question, we recorded the album ourselves. As with many bands we were on a tight budget for this first album so it was decided that I would do the engineering on the drums, bass and my own guitar as I had sound engineering experience, while Claus recorded his parts himself. We tracked the drums in our rehearsal room where we did some sound treatment and rearranging of the space for those days. Everything else was either tracked at my place or at Claus’s.

Mixing was primarily done by me working closely with Claus on what sound we wanted for each element on the album. Claus was the primary driver on creating the guitar tone that gives the album that raw but balanced feel where my focus was on getting the drums, bass and vocals sitting right in the mix. All of this was of course through several iterations but I think we got there in the end.

Everything was then sent off to Dan who did his mastering magic to the final mix. We were so pleased with what he did on the demo that it was a no-brainer to go with him for the album and he totally did it justice, not overly changing the sound of the mix but doing that necessary touch up and control needed to sound optimal on each medium.

All in all, we are quite satisfied with the result but we do have bigger plans for the next album. As much fun as it is recording and mixing your own music, we aim to upgrade to a studio for some of the recording next time and let an external engineer mix the album. This way we can focus more on the songwriting and production side as well as playing concerts.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it on Everlasting Spew Records, and it features a corpse-themed cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

We worked closely with N. Zui from Belial NecroArts on the cover art. He was able to take our notes and ideas on what would fit with the lyrical themes of the album and turn it into what you see. There is no direct tie to any specific thing on the album but it expresses the same feeling of death and decay we do enjoy lyrically.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Denmark is a sure bet for me. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands here that are worth checking out. How do you explain that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

Claus:
In Denmark, I think death metal is doing better than ever. We have a lot of killer bands that are especially successful internationally. A couple of death metal bands formed in the late ’80s are still active, and musicians from that era have gone on to play in numerous projects. Because of that, I think Denmark has a strong pool of experienced musicians who still know how to create crushing death metal.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form FOETOREM actually came about, who your role models were and are, and where do you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Claus: I was in another band before , and we split up in 2022.
So in late 2023 I wanted to play in another band once more with a different style , so I contacted our bass player Ric, and showed him some of the songs I’ve been working on. We then hooked up with Daniel, and he was playing drums at first but he switched over to play 2nd guitar & vocals, to make way for Geistaz to play the drums, so we just took it from there.

I really like Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, old Hypocrisy, and our fellow countrymen Iniquity, just to mention a few.

I don’t know if I have role models any more? But in my teens I was really into Trey Azagthoth, Jeff Loomis for the guitars, and Bill Steer, Brian Petrowsky, Mads Haarløv for vocals…

Daniel: As far as concerts we are working closely with our booker in setting up concerts for the rest of 2026 and 2027. Realistically we aim to play more outside Denmark from 2027 and if any relevant festival should offer us a slot i think that’s a great opportunity to share our music and there might just be a new fan amongst the horde of metal lovers.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Daniel: We do have great support in our label who actively work hard in promoting our music and band overall. We try our best to engage with anyone reaching out or sharing our music and for a band that is hugely dependent on an international audience we utilise social media a great deal. I personally like to go to as many metal concerts as I can, prioritizing the band I like of course, and buy merch and music.

Claus: I buy physical copies of bands that I like on vinyl, and if it’s not on vinyl I try to support them by buying digital copies on Bandcamp.

For concerts I try to go out and support as much as I can.


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as FOETOREM? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

Claus: I stream music on my day job, to kill some time. I never really “Download music” because I want to support the scene. But on the other hand, I think streaming is a good way to discover new bands, and if I like what I hear, I’ll try to get their music on vinyl.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Claus: I started listening to metal in the early 90’s.

And this music/genre is everything to me! It has given me so much. It is what I am! For me it’s a community.

I have heard from different people saying to me “you will know better when you get older” . I am now in my mid 40’s, and still as passionate about metal as I was when I first started listening to it!.

Finally, a classic but important question. What does FOETOREM have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be touring? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Claus: We have some concerts lined up in our home country, which we are really looking forward to play, and then we’re trying to get as many gigs as possible, and we are writing new material as well.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Incongruous Forms of Evergrowing Rot” in my head again!


Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):




 ---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - FOETOREM - Temný a mrazivý death doom metal za starých prokletých močálů!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Dánska - FOETOREM.

Odpovídali Daniel (zpěv, kytara) a Claus (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):

Ave FOETOREM! Zdravím do dánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší demonahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Claus: Děkuji za milá slova o našem debutovém albu! Když jsme poprvé začali nahrávat „Demo 25“, měli jsme už asi 90 % hudby pro album napsané. Chtěli jsme ale naši hudbu dostat k lidem rychle a to se opravdu vyplatilo, protože Everlasting Spew nás kontaktovali asi dva týdny poté, co jsme Demo 25 vydali online.

Pro nahrávání alba jsme si pořídili lepší vybavení a všichni jsme vylepšili své výkony, věnovali jsme více času tomu, aby deska zněla lépe. Kytary na demu jsou dvoustopé, zatímco na albu jsou čtyřstopé. Celé tvorbě jsme prostě věnovali mnohem více času.

Daniel: Myslím, že pro mě se tato dvě vydání liší hlavně v přípravě. Mají své odlišné zvukové krajiny a atmosféru, přičemž demo fungovalo trochu jako  testovací pole pro to, jak jsme chtěli, aby Foetorem zněli. V té době jsme byli kompletní kapelou teprve půl roku.

Když jsme se dostali k albu, všichni jsme věděli, co chceme, a byli jsme plně dohodnutí na konceptu a schopni podat co nejlepší výkon. Myslím, že jedna věc, která pro mě opravdu dělá rozdíl, jsou všechny ty jemnější detaily v písních, které umocňují skvěle zkomponované bicí party od Geistaze.


„Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál FOETOREM?

Claus: Písně začaly nabývat tvaru koncem roku 2021, ale některé riffy byly v nějaké formě napsány už asi před 10 lety. Takže když jsem se spojil s Danielem a Ricem, všichni jsme začali pracovat na textech a aranžmá. Teď, když je album venku, stále skládáme novou hudbu, tentokrát se na ní podílejí Daniel i Ric.

Daniel: Protože je Claus hlavním skladatelem, snažíme se mu co nejvíce dodávat nápady a koncepty, na kterých může stavět. Pomalu se vracíme ke komponování, stavíme na všech prvcích, které se nám líbí, a přidáváme trochu růstu a dolaďování konceptů.

Dohledal jsem si, že pod masteringem je podepsán Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Daniel: Takže, když se vrátíme k vaší otázce pozpátku, album jsme nahráli sami. Stejně jako mnoho kapel jsme měli na toto první album omezený rozpočet, takže bylo rozhodnuto, že se o zvukovou techniku ​​postarám já, protože jsem měl zkušenosti, zatímco Claus si své party nahrál sám. Bicí jsme nahrávali v naší zkušebně, kde jsme pro ty dny dělali zvukové úpravy a úpravy prostoru. Všechno ostatní jsme nahrávali buď u mě, nebo u Clause.

Mixáž probíhala především v úzké spolupráci s Clausem a domlouvali jsme se, jaký zvuk chceme pro každý prvek na albu vytvořit. Claus byl hlavním hybatelem při vytváření kytarového tónu, který albu dává ten syrový, ale vyvážený pocit, zatímco já jsem se soustředil na to, aby bicí, basa a vokály v mixu správně zapadly. To vše samozřejmě proběhlo v několika iteracích, ale myslím, že jsme se nakonec do cíle dostali.

Všechno pak bylo odesláno Danovi, který se postaral o mastering finálního mixu. Byli jsme tak spokojeni s tím, co udělal na demu, že bylo jasné, že jsme ho chtěli i na album. A on to zvládl naprosto  správně. Nepřehnaně změnil zvuk mixu, ale provedl i nezbytné úpravy a kontrolu potřebnou k optimálnímu zvuku na každém médiu.

Celkově jsme s výsledkem docela spokojeni, ale s dalším albem máme větší plány. I když je nahrávání a mixování vlastní hudby zábavné, příště se chystáme část nahrávání přesunout do studia a nechat album mixovat externím zvukařem. Takto se můžeme více soustředit na skládání písní a produkci a také na koncerty.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Everlasting Spew Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Na obalu jsme úzce spolupracovali s N. Zuiem z Belial NecroArts. Dokázal si vzít naše poznámky a nápady, co by se hodilo k textům alba, a proměnit to v to, co vidíte. Neexistuje sice přímá vazba na žádnou konkrétní věc na albu, ale vyjadřuje to stejný pocit smrti a rozkladu, který si v textech užíváme.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Dánska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Claus:
Myslím, že v Dánsku se death metalu daří lépe než kdy dříve. Máme spoustu skvělých kapel, které jsou obzvláště úspěšné v mezinárodním měřítku. Pár death metalových kapel založených na konci 80. let je stále aktivních a hudebníci z té doby hrají v mnoha projektech. Díky tomu si myslím, že Dánsko má silnou základnu zkušených hudebníků, kteří stále vědí, jak tvořit drtivý death metal.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit FOETOREM, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Claus: Předtím jsem byl v jiné kapele a rozešli jsme se v roce 2022.

Takže koncem roku 2023 jsem chtěl hrát znovu v jiné kapele s jiným stylem, tak jsem kontaktoval našeho baskytaristu Rica a ukázal mu některé písně, na kterých jsem pracoval. Pak jsme se spojili s Danielem a on nejdřív hrál na bicí, ale přešel na druhou kytaru a zpěv, aby uvolnil místo Geistazovi na bicí, takže jsme prostě pokračovali dál.

Moc se mi líbí Morbid Angel, Carcass, Bolt Thrower, staré Hypocrisy a naši krajané Iniquity, abych jmenoval alespoň některé.

Nevím, jestli mám ještě nějaké vzory? Ale v pubertě jsem měl opravdu rád Treye Azagthotha, kytaristy Jeffa Loomise a vokály Billa Steera, Briana Petrowského a Madse Haarløva…

Daniel: Co se týče koncertů, úzce spolupracujeme s naším bookerem na plánování koncertů pro zbytek roku 2026 a 2027. Realisticky vzato se snažíme od roku 2027 hrát více mimo Dánsko a pokud by nám nějaký relevantní festival nabídl místo, myslím, že je to skvělá příležitost, jak sdílet naši hudbu, a mezi hordou milovníků metalu by se mohl objevit nový fanoušek.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Daniel: V našem labelu máme skvělou podporu, která aktivně pracuje na propagaci naší hudby a kapely celkově. Snažíme se co nejlépe oslovit každého, kdo podporuje nebo sdílí naši hudbu a pro kapelu, která je nesmírně závislá na mezinárodním publiku, hodně využíváme sociální média. Osobně rád chodím na co nejvíce metalových koncertů, přičemž upřednostňuji samozřejmě kapelu, která se mi líbí, a kupuji si merchandise a hudbu.

Claus: Kupuji si fyzické kopie kapel, které se mi líbí, na vinylu, a pokud nejsou na vinylu, snažím se je podpořit nákupem digitálních kopií na Bandcampu. Na koncerty se snažím chodit ven a co nejvíce podporovat.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako FOETOREM ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Claus: V práci si streamuji hudbu, abych zabil čas. Nikdy si moc „nestahuji hudbu“, protože chci podpořit scénu. Ale na druhou stranu si myslím, že streamování je dobrý způsob, jak objevovat nové kapely, a když se mi líbí, co slyším, zkusím jejich hudbu dostat na vinyl.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Claus: Metal jsem začal poslouchat na začátku 90. let.

A tato hudba/žánr je pro mě vším! Dala mi toho tolik. Je to, kým jsem! Pro mě je to komunita.

Slyšel jsem od různých lidí, kteří mi říkali: „Až budeš starší, budeš to vědět líp.“ Teď je mi přes 45 let a metal mě stále baví stejně jako tehdy, když jsem ho začal poslouchat!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají FOETOREM v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy vás uvidíme na turné? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor….

Claus: Máme naplánované nějaké koncerty v naší domovské zemi, na které se opravdu těšíme, a pak se snažíme získat co nejvíce vystoupení a také píšeme nový materiál.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Incongruous Forms of Evergrowing Rot“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - FOETOREM - Incongruous Forms of Evergrowing Rot (2026):




 ---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 8. května 2026

Recenze/review - UNEARTHLY RITES - Tortural Symphony of the Flesh (2026)


UNEARTHLY RITES - Tortural Symphony of the Flesh
CD 2026, Svart Records

for english please scroll down

Otevíráš rezavou bránu a vstupuješ dovnitř. Po stěnách teče zkažená krev a ve zdi jsou přikováni ti, kteří za svého života hřešili. Někdo jim vytrhal z břicha vnitřnosti a zatloukl do hlavy ostré hřeby. Jdeš dál a otevře se před tebou chrám nekonečné bolesti. Vzduch je těžký, nasáklý sírou a nenávistí. Smrt sedí na svém trůnu a usmívá se. Zde jsme si všichni rovni, tady se žádné rozdíly nedělají. Poslouchám druhé dlouhohrající album finských maniaků UNEARTHLY RITES a potácím se nekonečnou tmou. Nakonec jsem rád, že jsem zde a ne v tom zlém, nespravedlivém světě.

Pokud se rádi jako já pohybujete v tom nejhlubším podzemí, tak jste zde správně. O kapele jsem již jednou psal, bylo to u příležitosti jejich předchozí nahrávky "Ecdysis" v roce 2024. Líbilo se mi, že je tahle smečka opravdová, syrová, nekompromisní a že nezapomíná ani na temnou a chladnou atmosféru. Letošní počin je pokračováním věcí minulých. Znovu máme co do činění se staroškolským kovem smrti, který je zahrán s vlastním výrazem a ksichtem. 


Pokud jste v záhrobí již nějakou dobu, tak mi určitě potvrdíte, že nejlepší jsou kapely, které mají zahnívající, prašivý zvuk, zajímavý motiv na obalu a které řežou do živého. Já, jako starý fanoušek, potom vyžaduji, aby mě bavilo nahrávku poslouchat, abych se k ní rád vracel a aby se mi dostala hluboko pod kůži i do podvědomí. Je vám asi jasné, že tihle Finové splňují všechny mé požadavky. Koneckonců, jinak bych o nich ani nepsal. Svět je při společných setkáních zahalený do krvavé mlhy a najednou opravdu nejsem ve svém pokoji, ale procházím se po hřbitově za městem. Mezi náhrobky je zatím tma, ale já moc dobře ví, že když si budu "Tortural Symphony of the Flesh" přehrávat neustále dokola, tak vstup na onen svět najdu velmi brzy. Nové album se pro mě stalo spíše povinností, děsivým každodenním obřadem, než jen obyčejnou hudbou. Nejvíce jsem si užíval morbidní, mrtvolnou atmosféru, takovou tu starodávnou patinu, kterou se dle mého nemůžete naučit. Musíte jí mít v sobě, musíte věřit v poslední věci člověka, v reálnou exhumaci prokletých hrobů. Zde, v márnici, je úplně jedno, čím si kdysi byl. Jen mi připadá, že lidé, kteří byli zlí, kteří ubližovali ostatním, tak hnijí jinak, hnusněji, ošklivěji. Jakoby se jejich činy promítly do jejich tváří i po smrti. Kapela se ve svých textech zaobírá anti-kapitalismem a anti-kolonialismem, což jsou náročná a potřebná témata, i když pro tento styl poměrně netypická. UNEARTHLY RITES na mě působí jako vyslanci z toho nejhlubšího podzemí, jako démoni temnoty. Už teď vím, že se k jejich letošnímu albu budu rád a často vracet. Amen! Mokvající, hnilobný, syrový a temný death metal z prokletých katakomb! Brána do podsvětí je otevřena!


Asphyx says:

You open the rusty gate and step inside. Rotten blood runs down the walls, and those who sinned in life are chained to them. Someone has ripped out their entrails and driven sharp nails into their heads. You walk on, and a temple of endless pain opens before you. The air is heavy, saturated with sulfur and hatred. Death sits on his throne and smiles. Here we are all equal; here, no distinctions are made. I’m listening to the second full-length album by the Finnish maniacs UNEARTHLY RITES and stumbling through endless darkness. In the end, I’m glad I’m here and not in that evil, unjust world.

If, like me, you enjoy venturing into the deepest underworld, then you’ve come to the right place. I’ve written about the band before, on the occasion of their previous release, “Ecdysis,” in 2024. I liked that this pack is genuine, raw, uncompromising, and doesn’t forget the dark and cold atmosphere. This year’s release is a continuation of things past. Once again, we’re dealing with old-school death metal, played with its own expression and character. 


If you’ve been in the grave for a while, you’ll surely agree that the best bands are the ones with a rotten, gritty sound, an interesting cover design, and a raw, visceral edge. As an old-school fan, I demand that I enjoy listening to the record, that I want to come back to it, and that it gets deep under my skin and into my subconscious. You probably realize that these Finns meet all my requirements. After all, otherwise I wouldn’t even be writing about them. During our shared listening sessions, the world is shrouded in a bloody fog, and suddenly I’m not in my room at all, but walking through a cemetery outside the city. It’s still dark among the gravestones, but I know very well that if I keep playing “Tortural Symphony of the Flesh” on repeat, I’ll find the entrance to that world very soon. For me, the new album has become more of a duty, a terrifying daily ritual, than just ordinary music. What I enjoyed most was the morbid, cadaverous atmosphere, that ancient patina which, in my opinion, cannot be learned. You have to have it in you; you have to believe in the final moments of a person’s life, in the actual exhumation of cursed graves. Here, in the morgue, it doesn’t matter at all what you once were. It just seems to me that people who were evil, who hurt others, rot differently more disgustingly, more hideously. As if their deeds were reflected in their faces even after death. The band’s lyrics deal with anti-capitalism and anti-colonialism, which are challenging and necessary topics, though relatively atypical for this style. UNEARTHLY RITES strike me as emissaries from the deepest underworld, like demons of darkness. I already know that I’ll be happy to return to their album from this year often. Amen! Oozing, putrid, raw, and dark death metal from the cursed catacombs! The gate to the underworld is open!


Recenze/review - UNEARTHLY RITES - Ecdysis (2024):


Tracklist:
01. Tuonen Tulijat, Manan Menijät 
02. Sokli Fields Forever / A Radiative Picnic 
03. Solstice 
04. A Stygian Winterscape 
05. Tortural Symphony Of The Flesh 
06. Ignis Fatuus 
07. Metalli, Liha, Kone 
08. Absurd Transgression 
09. Not For The Weak 
10. The Notion Of Emerging Totalitarianism

band:
Tapsa - drums.
Sisli - vocals.
Jennika - bass / vocals.
Santtu - guitar
Simo - lead guitar / vocals

KNIŽNÍ TIPY - Lhář - Mikel Santiago (2022)


Lhář - Mikel Santiago
2022, Vendeta

Moje čtenářská mise pokračuje. Bude to trvat ještě nějaký čas, než začnu postupně chodit a vrátím se po zlomené noze zase do běžného provozu. Nejsem zrovna samotářský typ a jsem moc rád, že mám rodinu a kamarády, kteří se o mě tak hezky starají. Nicméně, všichni chodí do práce, do školy a já mám najednou po home office spoustu času. Postupně se prokousávám knihami, která tu mám na hromadě. Lháře jsem dostal kdysi dávno od Gora, jako dárek. Přiznám se, že jsem podle několika opatrných setkáních, kdy jsem knihu jen tak otáčel v rukou, toho příliš nečekal. Mýlil jsem se. Goro má, měl a vždycky bude mít dobrý vkus, to vám klidně podepíšu. Končím u počítače vždy ve dvě hodiny. Venku se zrovna vrátila zima a já byl najednou na pobřeží Baskicka a prožíval příběh jednoho věčného lháře. Děj má spoustu zvratů, je perfektně vystavěný a i když vás hlavní hrdina bude občas štvát, tak se rozhodně jedná o hodně zajímavou postavu.

Navíc ta příroda kolem, ten styl života, který je tak odlišný od toho našeho, vnitrozemského. Moře, jídlo, ale hlavně postavy, které jsou přírodními živly otesány jako surové sochy (ano, dědeček je svéráz, navíc trpí postupnou demencí). Malé městečko má navíc ve své historii spoustu temných míst, které se pokoušel poměrně neomaleně a surově vynést na povrch jeden spisovatel. Zabili ho a hlavní hrdina netuší, jestli je vrahem on. Prožívá totiž amnézii a je zpočátku velmi zmatený. Skládá postupně dohromady jednotlivé střípky vzpomínek. Pokud máte rádi psychologii, pak je kniha opravdu pro vás. Autora jsem dosud neznal a musím rovnou říct, že jsem si jej ihned zapsal do svých soukromých poznámek s tím, že bych se určitě měl časem podívat na jeho další díla. Lhář je přesně tou odrůdou příběhu, která vás chytne a už nepustí.

Nikdy bych nevěřil, jak dlouho může zlomená noha bolet. Už nemám žádné prášky, doktor mi je vysadil, abych se na nich nestal závislým a já to chápu, ale pravdou také je, že když odpoledne polehávám s knihou, tak nemůžu najít polohu, která by mě vyhovovala. Pořád mě něco tlačí, jsem nevrlý, mrzutý. Jsem zvyklý pořád někam chodit, toulat se, plavat, cvičit, navštěvovat koncerty, cestovat a pracovat fyzicky na chalupě. Místo toho tu ležím jak lemra a chvílemi nevím, co mám dělat. Už je to dlouhé a nebýt knih a muziky (kolikrát já už to ve svém životě napsal), tak mi asi začne hrabat. Podobné příběhy jsou pro mě tedy také výletem, cestuji časem, s hlavními hrdiny, snažím se pochopit jejich myšlenky i činy. A co si budeme, Alex není rozhodně prvoplánovým hrdinou, kterého si každý hned oblíbí. Mě se naopak líbí, že má chyby, že nežil vždy zrovna příkladně. 

V knize je spousta postav, které jsem si oblíbil. Již zmiňovaný děda, starý námořník, jeho ukrajinská hospodyně, která je mimochodem vykreslena opravdu parádně, Alexova krásná partnerka z bohaté rodiny. Jejich milostné chvilky jsou mimochodem velmi krásně napsány. Několik přátel, ale také matka, která zemřela před několika lety, ale její stín se dosud vznáší městečkem, stejně jako jejích kdysi kamarádek na život a na smrt. Staré příběhy, které znovu ožívají, na povrch vylézají křivdy, násilí, zlo. Přiznám se, že mám vždycky moc rád, když knížka postupně graduje, což se zde děje mírou vrchovatou. Ale hlavně, i když jsem po přečtení někde viděl poměrně dost drsné kritiky, tak mě kniha chytla a nepustila vlastně po celou dobu, co jsem ji četl. 

Pan doktor říkal, že když mi sundají sádru, tak se potom stejně budu muset obrnit trpělivostí, protože bude následovat dlouhá rehabilitace. Už je to dlouhé, přiznávám. Lháře jsem před několika dny zaklapl, sundal si brýle a jen tak chvilku koukal do stropu. Je to skvělá kniha, která se do mě zadřela a myslím si, že tam ještě dlouho zůstane. Už se chystám na další. Večer se sice díváme na nějaké ty seriály, ale já si stejně raději čtu. Mám, asi jako každý, své rituály. Dám na doporučení svých kamarádů. Snad jsem vám svým dnešním knižním tipem udělal také radost. Píchám si do břicha injekci proti trombóze a hledám v hromadě další knížku. Která to asi bude? To se dozvíte za týden. Mějte se moc hezky a děkuji vám za pozornost!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Některé romány už po prvních stránkách jednoduše není možné pustit z hlavy. Jsou příběhy, které udržují čtenáře v neustálém napětí a konec každé kapitoly znamená další nevyřešenou otázku. Mikel Santiago v tomto neuvěřitelně originálním thrilleru boří limity psychologické zápletky a zkoumá křehké
hranice mezi vzpomínkou a amnézií, mezi pravdou a lží.
V první scéně se hlavní hrdina probouzí v opuštěné továrně vedle mrtvoly neznámého muže a kamene
potřísněného krví. Poté, co odtamtud uteče, se rozhodne sám rozluštit, k čemu tam došlo. Má ovšem
problém: pamatuje si jen velmi matně, co se v uplynulých osmačtyřiceti hodinách stalo. A to málo, co ví,
je lepší si nechat pro sebe.
Tak začíná thriller, který nás přenese do pobřežního baskického městečka, mezi klikaté cesty na krajích
útesů, do domů se stěnami popraskanými od nočních bouří: do malého města, kde na první pohled nemá
nikdo před nikým žádné tajemství.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. května 2026

Recenze/review - BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance (2026)


BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance
EP 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Jako bych byl součástí krvavé verze filmů Heroquest. Umírám a znovu se rodím. A stále mě fascinuje brutalita a krutost, jakých jsme jako druh schopni. Někde tady, v místech, která jsou ukrytá v nekonečném stínu, muselo vznikat i nové EP německých BARBARIC OATH.

Jedná se o kapelu, která je tvořena z muzikantů působících ve smečkách jako INTO COFFINS, NEKUS, PUTRIDARIUM. O kvalitu je tedy postaráno. Pokud máte rádi bestiální, nekompromisní death black metal, ukovaný z těch nejsurovějších ingrediencí, potom jste zde správně. Tahle muzika zní nekonečnými chodbami podzemí. A nejlépe vynikne v místech, kde byli a stále jsou mučeni lidé hladem, železem a nenávistí. 


Novinka asi nejvíce osloví fanoušky třeba takových ANGELCORPSE, BLASPHEMY, starých DEICIDE, DIABOLIC. Jednotlivé motivy jsou opravdu natolik bolestivé, že působí jako rozžhavené železo, kterým vám kapela vypálí cejch přímo do masa i do podvědomí. Rozhodně to není hudba pro slabé povahy nebo pro hledače jemných nuancí. Naopak, tam kde jiné kapely přemýšlejí, experimentují a hledají nové cesty, tak tam BARBARIC OATH ničí, trhají na kusy a spalují na popel. Krutosti je podřízeno vše. Masivní, špinavý a hnusný zvuk, černobílý motiv na obalu i celkové provedení (vychází digitálně, na CD i kazetě). Po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Poslouchat "Sword, Sorcery, Vengeance" je opravdu jako se vrátit po časové ose zpět, do středověku, do plesnivých katakomb, do mučíren, mezi hnus a špínu. Mezi kusy zahnívajícího masa. Absolutní ztráta lidskosti, na povrch vyplouvají pradávné pudy a touha zabíjet hudbou. Nebo je to současnost? Příliš se toho v uvažování některých jedinců nezměnilo. Ať už ale nahlížíte na současný svět jakkoliv, tak věřte tomu, že tohle je nahrávka, která je na povrchu chladná, nepřístupná a odkapává z ní zkažená krev. Uvnitř ale hoří jasným černým plamenem. Pokaždé, když si ji pustím, tak sestupuji dolů, do podzemí. Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Myslím, že odtud není návratu, alespoň tak vnímám novou desku já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Hnisavý, surový, hnusný a absolutně blasfemický black death metal, který vás uvrhne do té nejkrutější hladomorny! 


Asphyx says:

People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. It’s as if I were part of a bloody version of the Heroquest movies. I die and am reborn. And I’m still fascinated by the brutality and cruelty we’re capable of as a species. Somewhere here, in places hidden in endless shadow, the new EP by the German band BARBARIC OATH must have been created.

This is a band made up of musicians active in groups like INTO COFFINS, NEKUS, and PUTRIDARIUM. So quality is guaranteed. If you love brutal, uncompromising death black metal, forged from the rawest ingredients, then you’ve come to the right place. This music echoes through the endless corridors of the underworld. And it shines brightest in places where people were and still are tortured by hunger, iron, and hatred. 


This new release will likely appeal most to fans of bands like ANGELCORPSE, BLASPHEMY, early DEICIDE, and DIABOLIC. The individual motifs are so painfully intense that they feel like a red-hot iron with which the band brands you directly into your flesh and your subconscious. This is definitely not music for the faint of heart or for those seeking subtle nuances. On the contrary, where other bands ponder, experiment, and seek new paths, BARBARIC OATH destroys, tears to pieces, and burns to ashes. Everything is subject to cruelty. A massive, dirty, and nasty sound, a black-and-white motif on the cover, and the overall presentation (released digitally, on CD, and on cassette). Formally speaking, there is definitely nothing to complain about. Listening to "Sword, Sorcery, Vengeance" is truly like traveling back in time, to the Middle Ages, to moldy catacombs, to torture chambers, amidst filth and grime. Amidst chunks of rotting flesh. A complete loss of humanity; primal instincts and a desire to kill through music rise to the surface. Or is this the present? Not much has changed in the minds of some people. But no matter how you view the world today, believe me when I say that this is a recording that, on the surface, is cold, unapproachable, and dripping with rotten blood. Inside, however, it burns with a bright black flame. Every time I play it, I descend into the underworld. People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. I think there’s no turning back from here at least that’s how I, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for decades, perceive this new album. Pus-filled, raw, disgusting, and utterly blasphemous black death metal that will cast you into the cruelest dungeon!


tracklist:
1. Crom Cult 
2. Sword and Sorcerer 
3. Bestial Witchery 
4. Dragon Lord 
5. For Victory (The Warrior Path) 

Recenze/review - BLACK CILICE - Votive Fire (2026)


BLACK CILICE - Votive Fire
CD 2026, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Působil mile, lidé jej měli rádi, ale jeho duše byla dávno prokletá. Ti, kdo ho poznali osobně, o něm mluvili jako o démonovi. Pustil jsem mu nové album portugalských black metalistů BLACK CILICE a odhalil jsem jeho pravou tvář i děsivé myšlenky, které jej provázely jako hejno krkavců.

Stejně jako po téhle hudbě po něm zůstávala hluboká krvavá stopa. Kapela má svůj vlastní výraz, rukopis a poznáte ji podle několika prvních tónů. Není to sice album pro slabé povahy, ale to se ani neočekává. Jako bych slyšel mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí. Jsou nasáklé naprostou tmou, nenávistí a zadřou se vám hluboko do hlavy i do podvědomí. U nové nahrávky potkáte své vlastní démony. Poslouchejte v naprostém klidu a tmě, teprve potom vynikne síla téhle desky naplno. 

Základem je zde prastarý, ryzí a opravdový black metal, ušpiněný satanismem, okultismem, smrtí. Riffy smrdí sírou, kříže jsou obráceny směrem dolů, vokál je jedovatý a zvuk náležitě prašivý a plesnivý. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace hrobu prokletého mnicha, ale ani nemusíte. Tohle album vám zprostředkuje velmi podobný zážitek. Toulám se posvětím již hodně dlouho a rád ochutnávám z hudby, která mě zasáhne, rozdrásá do krve, která mě prokleje a dostane se i do mých myšlenek. "Votive Fire" mi tak připomíná spíše starodávný rituál pro vyvolávání temných sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa, než jen obyčejnou hudbu, se kterou se můžete normálně setkat. Všichni už dávno víme, že současný svět je plný zla a nenávisti. Bylo tomu tak vždy a pokaždé, když poslouchám tuhle nahrávku, tak mám pocit, že démoni opravdu stojí ve stínu, usmívají se a spokojeně kývají do rytmu. Satan sedí na svém trůnu a je spokojený. Hraje se tu také (a nebo hlavně) pro něj. Možná už nikdy neuvidím světlo a budu umírat nekonečně dlouho v plesnivé kobce, ale než přejdu na druhou stranu, tak si budu tohle album rvát pod tlakem do hlavy. Má v sobě totiž naprosto vše, co od tohoto stylu vyžaduji. A ještě spoustu věcí navíc. BLACK CILICE jsou i letos ve skvělé formě a nelze jinak, než je doporučit všem, kteří uctívají temnotu. Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Má moji tvář. Pradávný black metalový rituál smrti! Album, které vás sežehne pekelným ohněm a zmrazí vaši duši! 


Asphyx says:

His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He seemed kind; people liked him, but his soul had long been cursed. Those who knew him personally spoke of him as a demon. I played him the new album by the Portuguese black metal band BLACK CILICE and uncovered his true face and the terrifying thoughts that followed him like a flock of ravens.

Just like this music, he left a deep, bloody trail behind him. The band has its own distinct style and signature, and you’ll recognize it from the very first few notes. It’s certainly not an album for the faint of heart, but that’s hardly surprising. It’s as if I’m hearing chilling echoes from the deepest underground. They’re steeped in utter darkness and hatred, and they’ll burrow deep into your mind and subconscious. On this new recording, you’ll encounter your own demons. Listen in complete silence and darkness; only then will the power of this album truly shine through. 


At its core lies ancient, pure, and authentic black metal, tainted by Satanism, the occult, and death. The riffs reek of sulfur, the crosses are turned upside down, the vocals are venomous, and the sound is appropriately scabby and moldy. I have no idea if you’ve ever been present at the exhumation of a cursed monk’s grave, but you don’t need to have been. This album will give you a very similar experience. I’ve been wandering through the underworld for a long time now, and I love sampling music that strikes me, tears me to shreds, curses me, and seeps into my very thoughts. "Votive Fire" reminds me more of an ancient ritual for summoning dark forces that are definitely not of this world than just ordinary music you might normally encounter. We all know by now that the modern world is full of evil and hatred. It has always been this way, and every time I listen to this recording, I get the feeling that demons are truly standing in the shadows, smiling and nodding contentedly to the beat. Satan sits on his throne and is satisfied. We play here (or rather, mainly) for him. I may never see the light again and may die after an eternity in a moldy dungeon, but before I cross over to the other side, I’ll be hammering this album into my head. It has absolutely everything I demand from this style. And plenty more besides. BLACK CILICE are in great form again this year, and I can’t help but recommend them to everyone who worships the darkness. His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He has my face. An ancient black metal ritual of death! An album that will scorch you with hellfire and freeze your soul!

tracklist:
1. Released by Fire 
2. Vows Sworn for Centuries 
3. Into the Inner Temple 
4. Deconstruction of all Realities 


středa 6. května 2026

Recenze/review - XORSIST - Aberrations (2026)


XORSIST - Aberrations
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Od malička si byl jiný. Nejdřív to působilo roztomile. Ten kluk se šibalskýma očima, říkali o tobě. Pak se začaly v okolí ztrácet zvířata. Lidé je nacházeli pověšené na stromech, umučené. Jako mladý si poprvé vraždil a vydrželo ti to až do stáří. Prožil si život plný vášně a mrtvých pohledů. Miloval si, když oběti trpěly, když se ti dívaly do očí. Jde z tebe strach i po smrti. Ležíš tu na studeném stole, v márnici s ostatními a všichni moc dobře víme, že během noci se staneš démonem. Třetí album švédských maniaků XORSIST je plné zvrácených melodií, ostrých riffů a touhy zabíjet hudbou.

Vše je zde ohlodané na kost, přesně tak, jak si to nepsané death metalové zákony žádají. Pánové hrají přesně podle dávno zavedených šablon. Ale dělají to velmi elegantně, zajímavě a pokud máte tuhle odrůdu smrti rádi, tak budete určitě spokojeni jako já. Doporučuji naprostou tmu a chlad, potom vynikne nové album nejvíce. Démoni stojí ve stínu a čekají na čerstvou krev. 


Kapela se pohybuje ve velmi přesně vymezených mantinelech. Volně se inspirovala u smeček jako GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED. Smrt je při poslechu velmi blízko, nemrtví tančí na svých vlastních hrobech a vy tak máte, ostatně jako vždy dvě možnosti, buď přistoupit na tuhle nečistou hru a nebo utíkat pryč. Osobně jsem s novým albem velmi spokojený a rád se k němu vracím. Obsahuje v sobě totiž potřebnou dávku tlaku, energie, ryzosti, opravdovosti a naprosté autenticity. XORSIST se sice nesnaží změnit styl, ani nepřinášejí nic nového, ale rozhodně se nejedná jen o dobré řemeslo. Myslím si, že my staří psi, to už dávno poznáme. Když sedíme před reproduktory a čerpáme sílu ze záhrobí, tak buď dojde ke vzájemnému přenosu mrtvolných a morbidních emocí a nebo nikoliv. "Aberrations" je přesně tím druhem alba, které se vám zařízne rovnou pod kůži i do podvědomí. Najednou si začnete podupávat nohou do rytmu, mlátit hlavou do zdi a hlavou vám bude létat spousta nejen nostalgických vzpomínek. Tihle Švédi na to jdou velmi dobře, nezapomněli ani na precizně ošetřený zvuk (Fredrik Folkare - mixing, mastering) i zajímavý a stylový motiv na obalu (autorem je James Campbell). Zkrátka a dobře, kapela je i na své třetí dlouhohrající nahrávce ve velmi dobré formě a nelze jinak, než ji doporučit všem tmářům. Až zase jednou budete trávit noc ve staré prašivé márnici, tak si album vezměte určitě s sebou. Každý mrtvý má za sebou příběh plný bolesti a utrpení. Téhle smečce se tohle všechno podařilo smíchat ve velmi zajímavý a jedovatý koktejl. Stačí se jenom napít a uslyšíte sami. Vážení a milí hrobníci, tohle je hudba přesně pro vás. Démoni stojí ve stínu a čekají na čerstvou krev. Stačí je jenom pozvat dál. Syrová a temná esence starého švédského death metalu! Album, které zabíjí na potkání!

Asphyx says:

You were different from the moment you were born. At first, it seemed cute. “That boy with the mischievous eyes,” they used to say about you. Then animals started disappearing from the neighborhood. People found them hanging from trees, tortured to death. You committed your first murder as a young man, and you kept it up until old age. You lived a life full of passion and dead stares. You loved it when your victims suffered, when they looked into your eyes. You still inspire fear even after death. You lie here on a cold table, in the morgue with the others, and we all know very well that during the night you will become a demon. The third album by the Swedish maniacs XORSIST is full of twisted melodies, sharp riffs, and a desire to kill with music.

Everything here is stripped down to the bone, exactly as the unwritten laws of death metal demand. The guys play exactly according to long-established formulas. But they do it very elegantly, interestingly, and if you like this variety of death metal, you’ll definitely be as satisfied as I am. I recommend complete darkness and cold that’s when the new album shines the brightest. The demons stand in the shadows, waiting for fresh blood. 


The band operates within very clearly defined boundaries. They drew loose inspiration from bands like GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, and ENTOMBED. Death feels very close while listening; the undead dance on their own graves, and so you have as always two options: either join this unclean game or run away. Personally, I’m very satisfied with the new album and enjoy returning to it. It contains the necessary dose of intensity, energy, purity, sincerity, and absolute authenticity. XORSIST may not be trying to change their style, nor are they bringing anything new to the table, but this is definitely more than just good craftsmanship. I think we old hands can tell that a long time ago. When we sit in front of the speakers and draw strength from beyond the grave, either a mutual transfer of deathly and morbid emotions takes place, or it doesn’t. "Aberrations" is exactly the kind of album that cuts right under your skin and into your subconscious. Suddenly, you’ll start tapping your foot to the beat, banging your head against the wall, and your mind will be flooded with more than just nostalgic memories. These Swedes really know what they’re doing; they haven’t overlooked the meticulously crafted sound (Fredrik Folkare – mixing, mastering) or the interesting and stylish cover art (by James Campbell). In short, the band is in top form on their third full-length album, and I can’t help but recommend it to all fans of the dark arts. The next time you spend the night in an old, dilapidated morgue, be sure to take this album with you. Every dead person has a story behind them, full of pain and suffering. This bunch has managed to blend all of this into a very interesting and poisonous cocktail. Just take a sip and you’ll hear for yourselves. Dear and beloved gravediggers, this is the music for you. Demons stand in the shadows, waiting for fresh blood. All you have to do is invite them in. The raw and dark essence of old-school Swedish death metal! An album that kills on sight!


about XORSIST on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Rest Impending 
2. Souls to Mourn 
3. Draped in Sorrow's Cloth... 
4. An Elegy Unfolds 
5. Of Where I Reside 
6. Faceless 
7. His Shrouded Gaze 
8. ...And Aged in Embers 
9. Disbelief 
10. Memorial Cries 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine