DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 4. června 2018

Recenze/review - MALICHOR - Nightmares and Abominations (2018)


MALICHOR - Nightmares and Abominations
CD 2018, Iron, Blood and Death Corporation

Začíná se mi vařit mozek ve vlastní šťávě. Má kůže je vláčná a každou chvíli se z ní svléknu. Kosti jsou nahlodány bolestí, lámou se, jakoby byly z papíru. Sedím v pekelném kotli plném žhavého oleje a trpím za své hříchy. Hoď kamenem ty, kdo jsi bez viny. Skončíme takhle všichni, jen někteří slepě věří v nebe. To už ale dávno není, shořelo!

Australští black/thrasheři MALICHOR mi udělali svojí novinkou "Nightmares and Abominations" velkou radost. Tihle ctitelé díla H.P. Lovercrafta za to umí totiž vzít tím správným způsobem. Jejich hudba neskutečně řeže, tepe, pálí. Mám opravdu pocit, že jsem v obrovském kotli starých prašivých postupů a vaří mě zaživa.



Tvorbu MALICHOR lze přirovnat k deskám třeba takových VENOM, HELLHAMMER, DESASTER, SODOM, DESTROYER 666, AURA NOIR, NIFELHEIM. Samá dobrá společnost, co říkáte? Tenhle thrash/black metal smrdí opravdovou sírou, nečekejte dnes tolik časté náhražky. Album neskutečně odsýpá, má dobrý zvuk i obal. Splněno bylo vše pro to, abych se cítil jako doma v pekle. Pokrm je podáván rovnou, hezky na hrobníkově lopatě. Bez jakýchkoliv příkras a zbytečností. Hudba je ohlodána na kost. Nevím, kolik jste ve svém životě zažili mosh-pitů, ale ty ve starých katakombách bývají nejlepší. "Nightmares and Abominations" je totálně maniakální deskou, ortodoxní, syrovou, poctivou. Pokud to máte tahle rádi, tak neváhejte. Vždyť koneckonců, nakonec všichni stejně skončíme v pekle. Tak proč se nepřipravit, nemám pravdu? Black, thrash, smrt! Skvělá deska!


sumarizace:

Peklo zase hoří! Není divu, když nám k tomu hrají australští maniaci MALICHOR. Kapela, která připomíná dávné thrash/black metalové poutníky ze starých časů je přesně tím typem skupiny, která musí chytnout za srdce všechny milovníky old schoolu. Pojďte si spolu se mnou zavzpomínat na dobu, kdy se ještě hrálo reálně, bez pozlátek a zbytečností. "Nightmares and Abominations" je hodně syrovou, nekompromisní deskou, nahranou snad v samotné márnici. Jako bychom právě potkali dámu, zvanou Smrt. Hudba je tady hodně stará, plesnivá, ošklivá a nepostrádá jakousi černou jiskru, kterou jsem vždy u kapel obdivoval. Málokdo umí vyvolat samotného Satana. MALICHOR se to povedlo. Vítejte na exkurzi v samotném pekle. Podávat se budou jen ty nejkrvavější kousky pokrmů. Nejlepší je, že Hádova říše v podání téhle australské mašiny, je velmi přitažlivá, nakažlivá a zákeřná. Líbí se mi tady a místo toho, abych dál něco psal, tak si nahrávku raději znovu pustím. Starodávná deska, nahraná s neskutečným feelingem! Album, které odtrhává maso od kostí! Skvěle!


Asphyx says:

The Hell is on fire! And it is like this because of MALICHOR, the maniacs from Australia. A band which reminds the old thrash/black metal pilgrims from the old days who were the exact type of band which catch your heart if you are a fan of the old school music. Let´s bring back in memories the times when music was played in real way without any gloss or disutility. "Nightmares and Abominations" is a very raw uncompromised album which must have been recorded in a mortuary. It´s like we just met lady whose name is Death. The music is very old, moldy, ugly and it doesn´t lack of black sparkle which is the main thing I have always admired about bands. There is only a few band which are able to call the Satan itself. MALICHOR made it happen. Welcome on an excursion to the Hell. There will be served only the bloodiest meals. The best thing is that Hades world which is created by this Australian band is very magnetic, catchy and cruel. I like it here and instead of writing something I´m going to play this record again. An old album which is recorded with an unbelievable feeling! An album which would chop your meat of bones! Great! 


MALICHOR – NIGHTMARES & ABOMINATIONS
1. The Swarm
2. God of a Thousand Forms
3. Sentinels
4. Death Gazer
5. Insidious Umbrae
6. Vile Ichor
7. Rise of the Ancient
8. Descent into Madness

Malichor are:
D. Defiler – voclas
B. Exhumus – guitar
A. Abominatus – guitar
R. Morturus – drums
I. Murdoroth – bass

neděle 3. června 2018

Recenze/review - FECALIZER - Fecal Inferno (2018)


FECALIZER - Fecal Inferno
CD 2018, Coyote Records

 Rozpárej prosím, moje břicho odshora dolů. Vytáhni má střeva a pročisti je kyselinou. Lebku rozřízni a mozek raději zahoď. Osekej mé ruce a nohy, ale prosím tě, nenuť mě přestat poslouchat muziku.

Mívám to často u desek nastavené tak, že dám mnohdy víc na nadšení a energii, které z hudby cítím, než na hráčské umění. U mexických FECALIZER jsem nemusel oči přivírat vůbec. Stejně by to nešlo. Mám odříznutá víčka. Staří death/grindeři přesně vědí, jak nahrát dobrou desku. Myslím, že pokud máte rádi starou BRUJERIU, případně třeba takové GUTALAX, plus samozřejmě stylově další podobné smečky, mohli by se vám líbit i tito maniaci.


Nová deska "Fecal Inferno" je klasickou grindovkou, deathovou smrští, která ale nepostrádá ani stylovou hravost. Vše samozřejmě vynikne hlavně při živých vystoupeních. Sám jsem zažil dvě a bylo to vždy totální tsunami. Ona celá deska vypadá na první poslech jako hrozná legrace, ale časem vyroste a zadře se vám pod kůži. Nepostrádá totiž nadšení pro gore praktiky, takovou tu prastarou surovou sílu, která drtí vše v okruhu několika kilometrů. Nic pro přemýšlivé povahy, ani pro hloubavé jedince hledající "umění". Ne, tady se zabíjí ostrými mačetami a hrubostí. Představte si chladné ráno v malém mexickém městě. Vyjdete před dům a tam leží hlava nějakého nešťastníka. Překročíte ji a vydáte se dál, vstříc novým dobrodružstvím. Masakr!



sumarizace:

Hey bastards! Mexická death grindová mašina FECALIZER je zde se svým novým albem "Fecal Inferno"! Je až po okraj narvané těmi nejkrutějšími melodiemi a působí jako dlouhá, bolestivá smrt na opuštěných jatkách. Nahrávka se opravdu povedla. Pánové na ní kombinují to nejlepší, co kdy bylo v deathu a grindu nahráno. Tohle album je syrové jako srážka s náklaďákem plným shnilých kostí, masa a utrpení. Novinka je doslova povinností pro všechny fanoušky surového zvuku, morbidního vokálu a riffů, které vás rozsekají na malé kousky. "Fecal Inferno" vám vyřízne srdce z těla a přibije jej na dveře od pitevny! Takhle si představuji hudbu, která bude znít při konci lidské civilizace. FECALIZER jsou ve své vrcholné formě a tak vám mohu jejich letošní počin jen a jen doporučit! Death grindová exhumace lidské mysli! Skvělé album!


Asphyx says:

Hey bastards! The Mexican death grind machine FECALIZER is here with new album "Fecal Inferno". It is full to the brim of the most cruel tunes and it is like the long, painfull death on the deserted abattoir. The recording has succeeded. The men connect the best what was played in grind and death. This album is raw like crash with a lorry full of rotten bones, flesh and suffering. The news is duty for all fans of raw sound, morbid vocals and riffs that cut you into small pieces. "Fecal Inferno" cuts out your heart and nails it on the door of autopsy room! This is how I imagine the music playing at the end of human civilization. FECALIZER are in their top form and I can their act only recommend. Death grind exhumation of human mind! Great album!



Tracklist:
1.We Are The Infection 
2.Welcome To The Crack Whores Nation 
3.Rectal Barbecue 
4.Your Last Day On Earth 
5.One More Day To Survive 
6.Misanthropic Manifesto 
7.No Matter What We Will Rise Again 
8.A Crust The Universe 
9.Its Coming For Me 
10.I Want Pussy 
11.Born In A Cesspool Of The Third World 
12.Hell Is Here 
13.Even So I Have To Kill You 
14.When The Protocol Fails 
15.Fecal Inferno (Instrumental)

band:
Ariel Blaster: Drums
Mr. Bogdan Nowak: Guitars
Necro Cannibal: Vocals & Bass

Příběh sto čtyřicátý sedmý - Sabath se strýcem vypráví a my nasloucháme s otevřenýma hubama


Příběh sto čtyřicátý sedmý - Sabath se strýcem vypráví a  my nasloucháme s otevřenýma hubama

 První teplo se povalovalo mezi panelovými domy a já hledal stín. Pro strejdu, kterýho mi zase hodili "na hlídání". Protože byl starý a hluchý, protože s ním bylo těžký pořízení. Tak jsem ho vzal na pivko k Hymrům. Kluci ho měli rádi a tak si hned sedneme, vzájemně se poplácáme po ramenou a já na svém příbuzném vidím, jak je spokojený a šťastný. Má pivo, drát od ucha k naslouchátku. To si postaví vedle piva a během chvíle je středem pozornosti.

 Všichni opilci, máničky, metalisti, skinheads i dělňasové koukají naším směrem. A strýc vypráví. Má toho na srdci hodně. Stačí poslouchat. Příběhy o lágru, o tom, jak jednu noc přemýšlel, že z hladu zabije svého souseda a sní ho, o nekonečných bolestech, když musel tahat i v nemocech těžké kamení. Jen kvůli tomu, že je Žid. Kvůli Davidově hvězdě, kvůli svému původu. Strýc uměl vyprávět. A taky se díky své hluchotě nenechal moc přerušovat. Jeden příběh rovná se jeden panák. Každý ze starších o válce od někoho ještě slyšel. A jak známo, osobní zážitky vám toho řeknou stokrát víc, než upravené učebnice.

Strýc zrovna vyprávěl o jedný dozorkyni - bestii, která ráda mučila vězně. Povídal syrově, s pohledem upřeným někam do historie. Běhal nám mráz po zádech a Kačenka, holka moje citlivá, mi tiskla ruku, jakoby mi ji chtěla rozdrtit. Rozlítly se dveře a mezi nimi stál Sabath. Nasranej jak bůh pomsty. Neomaleně přerušil strejdu a začal rozčileně řvát, jak potkal jednoho estébáka na ulici. Prej pan podnikatel, debil. Jak je kurva možný, že někdo, kdo zničil tolika lidem život, má tak zasraně svobodnej a bohatej život? Sabath (ano, pořád jsme ho psali s jedním B, aby se prý odlišil od slavné kapely) křičel dál. 

 Pak se stalo něco, co si soukromě zařazuji do škatulky nevysvětlitelných jevů. Strýc vstal, beze slova podal Sabathovi obě ruce a díval se mu tak nějak divně do očí. Něco zamumlal. Náš kamarád byl najednou klidný, jako kůň, kterého právě někdo zkrotil. Oba dva, jeden pronásledovaný fašistama, druhý komoušema, jakoby se znali odnepaměti. Usedli vedle sebe, dali si ruma a celá hospoda na ně koukala jako na nějaký zjevení. Kolem našeho stolu se vznášelo tolik zažité bolesti, že se holkám začaly na tvářích válet slzy. My jsme měli taky namále. Trvalo dlouho, než napětí povolilo. Člověk by řekl hospoda, tady se jen chlastá a dělaj kraviny, ale tenhle večer byl výjimečný. Hodně výjimečný. Alespoň pro nás.

 Z obou pánů bylo kromě bolesti taky cítit obrovská hrdost a síla. Je nikdo nikdy nezlomil. Oni by měli být hrdiny, ke kterým se vzhlíží (což taky pro nás byli). Jeden málem umučený kdysi při útěku z lágru, druhý skoro umlácený k smrti policajty. Kde je tvé svědomí národe, ptali jsme se s Prcalíkem, když jsme chcali do žlábku. Oni si toho zažili tolik, že by to vydalo na několik životů. Sabath o starých časech nerad mluvil, ale tenhle večer se rozpovídal. Jak máničky naháněli před koncerty, jak je odvezli na nějakou ves a bez výjimky zmlátili. Včetně holek, komplet, do krve. Kvůli hudbě. Kvůli dlouhým vlasům. Výslechy, výslechy, výslechy. Vyhození ze školy, zničený život. Zajímavý bylo, že oba milovali hudbu. Jeden klasickou, vážnou a druhej rockovou (a pak metalovou).

 "Já to nikdy nebral tak, že bych někdy bojoval za nějakou svobodu. Já jen nemám rád, když se děje bezpráví, když se ubližuje nevinným a bezbranným. Tak jsem se sebral a šel jsem bojovat. Mladej, asi i naivní, ale já byl takhle vychovanej. Bejt rovnej, mít sílu se podívat na sebe do zrcadla, neohnout se": vysvětloval nám strýček, jak kdysi začal s roznášením letáků. Poprvé ho zatkli. Byl tak nějak v našem věku. Sabath přikyvoval a přidal své první setkání s policajty. Starší brácha chtěl vidět svoji holku, tak ho vzal s sebou na koncert. Někam za Prahu. Hrozně tajný a on vůbec nevěděl, co se děje. Pak pobíhal sám po lesích a měl strach, šílenej strach. 

 Vyprávěli nám o celách, kde všude seděli. O lidských sviních, ale i o naději v temnotě. O ženských, který to měly ve vězeních ještě horší, protože pak třeba už nikdy neměly děti. O vztazích. O starých šedivých časech. A taky o svobodě, o tom, jak se super, že si můžou takhle v klídku zajít na pivo. Strýc se Sabathem povídali a my naslouchali s otevřenýma hubama. Protože se před náma odehrávala historie. Drsná, ošklivá, ale naše. Politický vězeň nezlomený ani náckama, ani rudejma kurvama. Spolu s máničkou, která chtěla alespoň kousek světla. Pamatuju si přesně, že oba měli ten večer všechno zadarmo. Všichni, včetně výčepáka, kterej byl jinak tak trošku magor, jakoby se trošku styděli. Protože oni takovýhle koule neměli, nenašli v sobě tolik síly. 

 Sabath byl už dlouhá léta náš mecenáš, dodavatel hudby. Tak trošku vzor. Měl nás rád a my jeho. A strejda mezi nás taky kdysi na panelech hned zapadl. Člověk by řekl, že si s nimi nebudeme mít co říct, protože jsou pro nás starý, ale opak byl pravdou. Musíme ještě na noční výlet, takhle končíme vždycky. Na strejdovi je vidět, jak mu září očička. Největší zážitek za poslední roky. Čůrání do kašny. Můj oblíbený zvyk a rituál. Taky zpěv opileckých písní. Řev o svobodě. Rušení nočního klidu a kontrola policií. Víte pane policajt, my měli v hospodě setkání svobodných lidí, trošku jsme to přepískli, ale slibujeme, že už půjdeme domů. Vyřešil jsem to jako vždycky já. Strýc i Sabath, když viděli uniformu, tak ztráceli řeč.

Odvedeme Káču, Jana jde s Mirkou, Prcalíkem a Kytkou domů. Jenže já nemám sílu na to, strýce od Sabatha odtrhnout. Tak si jdeme sednout na zídku kousek od hradu. Kýváme nohama, já oběma nabízím rum, zakoupený v nonstopu. Vypráví až do ranního rozbřesku. Hrozně mě to bolí, ale pro ně je to terapie, zpověď. Oni se nedojímají, já ano, chvílema brečím jak želva. Vždyť, čím si to zasloužili? Oba jsou čistí, neposkvrnění jako panny. Jsou tak křehcí a zranitelní. Jak to mohli všechno kurva vydržet? A proč se jim nedostane nikdy spravedlnosti? Viděl jsem před sebou tu noc dva obrovské silné bojovníky. Chlapy z masa a kostí, kteří to všechno prožili. Do života mi to dalo šíleně moc. Taky jsem začal být na některý lidi a jejich pózy a názory alergický.

 "Můžeš mi prosím tě říct, kde jste byli?": dostaneme vynadáno od mámy, která trnula hrůzou, kam jsem strýce zavlekl. "Panenko, máš úžasnýho syna": odpověděl jí na to strýc a dal jí obrovskou pusu. Máma už nic neříkala, ale bylo na ní vidět, že by mě nejradši přerazila. Lehnu si na zem, brácha spí na posteli a ještě zahlédnu strejdu, jak se převléká do pyžama. Na zádech má pořád ty šílené jizvy. Bože! Když usínám, tak mě pohladí po tváří, odhrne mi vlasy z obličeje a zakřičí: "Děkuju ti!". Strýc prostě šeptat neuměl. 

 Ráno je pokoj prázdný. Jen na stole v kuchyni je obálka nadepsaná krásným rukopisem. Je v ní dopis, napsaný sice ve spěchu, ale dožene mě zase k pláči. Strejda mi taky nechal dva tisíce, prý kup si nějakou hudbu a pozvi kamarády na pivo. Mám tě rád. Drž se! A kluci, buďte pořád takoví jako jste. Opravdoví.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 2. června 2018

Recenze/review - DEFIATORY - Hades Rising (2018)


DEFIATORY - Hades Rising
CD 2018, Black Lion Records

 Představte si planetu, plnou oddaných fanoušků thrashe. Králové vysněné země jsou sice již dávno jasní, ale vznikají jejich následovníci. Zástupy věrných, kteří se rozhodli hrát rychle, krutě, zběsile. Je skvělé, že si můžete vybírat, porovnávat a rvát si do hlavy jen ty, kteří vás zaujmou. Přesně tohle se mi stalo i s druhým albem švédských maniaků DEFIATORY. První, co mě chytlo za vlasy a omlátilo mi hlavu o nejbližší popelnici, byl zvuk. Ostrý, průrazný, čitelný, tlačící.

 Jenže, jak známo, dobré desky nejsou jen o zvuku. Švédi mají jednu takovou schopnost, na kterou se občas zapomíná. Umí skládat. Divoké úvody, vyhrávky, surovost, temnost i chvilkové vydechnutí plné chladu. Pánové na to jdou hezky postaru (SLAYER, METALLICA, MEGADETH, EXODUS, TESTAMENT), ale s takovou vervou a energií, že jsem zkrátka ihned podlehl.


Mám rád, když se mnou hudba něco dělá, hněte mě, mění k obrazu svému a to se "Hades Rising" daří na sto procent. Na podobném "americkém" thrashi jsem také vyrůstal a letošní novinka DEFIATORY ve mě zjitřila staré rány. Jakoby se přede mnou opakovala historie. Hrozně se mi líbí, že i když pánové čerpají ze starých učebnic, dávají do muziky i kus sebe. Je to hrozně cítit a abych pravdu přiznal, tak se mnou album dělá docela divy. Kroutí mnou, zpívám si jednotlivé sloky, mlátím rukou do klávesnice. Zmínit musím i skvělého vokalistu, který dodává další potřebný efekt pro pořádnou pařbu. O podobných nahrávkách je vyloženě radost psát. Pokud jste tedy thrasheři srdcem a duší a oprostíte se od toho, že se zde netvoří nové dějiny, tak neváhejte. "Hades Rising" je přesně tím druhem inteligentního, perfektně zahraného thrashe, který musí rozpohybovat i mrtvého. Skvělý počin!



sumarizace:

Povolávám do zbraně všechny pravé thrashery! DEFIATORY totiž letos vyhlásili válku celému vesmíru a nahráli vynikající album. Je v něm obsaženo absolutně úplně vše potřebné k tomu, aby bylo lidstvo vyhlazeno hudbou. Ostré riffy, skvělé melodie a strojově chladná atmosféra. Takhle nějak si představuji zemi po apokalypse. Ve skladbách je narváno obrovské množství energie a vynikajících nápadů. A ten zvuk! Klaním se až k podlaze a novinku si neskutečně užívám! "Hades Rising" mě totálně rozsekalo a přeneslo mě do jiné dimenze. Zabijácký thrash metal, který ničí vše živé a je pro mě adeptem na album měsíce! Wov!



Asphyx says:

I call to arms all true thrashers! DEFIATORY declared war against the whole space this year and they recorded an excellent album. It contains absolutely everything you need to wipe out the humanity with music. Sharp riffs, great melodies and machine-cool mood. This is how I imagine the Earth after the apocalypse. There is crammed a huge amount of energy and excellent ideas in the tracks. And the sound! I'm bowing down to the floor and I enjoy the news incredibly! "Hades Rising" hacked me totally and it moved me into another dimension. Killer thrash metal, which destroys all living things and for me aspirant to the album of this month! WOV!


 TRACK-LIST:
01. In Hell
02. Dance of the Dead
03. King in Yellow
04. Stronger Than God
05. Death Takes Us All
06. Morningstar
07. Down To His Kingdom Below
08. Metatron
09. Bane of Creation
10. All That Remains
11. Hades Rising

Album Credits:
Lineup Martin Runnzell: Vocals
Ronnie Björnström: Guitars
Ludvig Johansson: Lead Guitars
Patrik Wall: Bass
Jon Skäre: Drums

DEFIATORY
https://www.facebook.com/defiatory
https://www.youtube.com/channel/UCRoNMvw_JCR6Le448dQA60Q
https://defiatoryblacklion.bandcamp.com
https://open.spotify.com/artist/0AUKhHIEkdOgdCGxTRmV4S

BLACK LION RECORDS
https://www.facebook.com/blacklionrecordsswe
https://twitter.com/Blacklionrecswe
https://blacklionrecords.bandcamp.com
https://www.youtube.com/c/BlackLionprod666
https://www.instagram.com/blacklionrecordsswe

pátek 1. června 2018

Recenze/review - SACROCURSE - Gnostic Holocaust (2018)


SACROCURSE - Gnostic Holocaust
CD 2018, Hells Headbangers

 Několik metrů pod zemí, pod hromadami těžké hlíny, se často ukrývají věci, o kterých byste raději ani nechtěli vědět. Občas vylezou na povrch. Jako stará exhumovaná těla. Jen s tím rozdílem, že se nerozpadnou na prach, ale začnou šířit zlo. Hodně podobné pocity mám i při poslechu mezinárodního temného uskupení SACROCURSE. Kapely, která nadevše uctívá peklo, chaos, smrt a blasfemii. Jako prostředek pro velebení odvrácené strany světa si vzala nihilistický black death metal v podobě, v jaké ho hrají třeba takoví BLASPHEMY, IMPIETY, REVENGE, BESTIAL RAIDS, BLACK WITCHERY. 



Pokud máte v hudbě překapané a natlakované zlo, tak neváhejte ani chvilku. Masakrující zvuk, obal hodný padlých andělů a nekompromisní riffy utkané snad z těl trpících ubožáků. SACROCURSE jsou ortodoxní, šílení, maniakální. Jejich víra je pevná a neotřesitelná. Navíc neskutečně smrdí sírou.

"Gnostic Holocaust" je přesně tím druhem desky, kterou buď obdivujete nebo ihned odvrátíte zrak. Samozřejmě, podobný death metal zde již byl, ale u SACROCURSE se mi hrozně líbí, že si na nic nehrají. Jsou uvěřitelní, jejich hudba tepe, pálí, dělá ze mě kus hadru, kterým vytřou zítra ráno kostel po černé mši. Album mě opravdu baví, není jen skvěle složené, ale také má v sobě poctivý kus černého prachu. SACROCURSE působí jako jezdci apokalypsy, kteří právě rozrazili dveře chrámu při nedělní modlitbě. Spálí vše na popel, zohaví tváře věřících, vypálí cejch do našich duší. Infernální death metal, u kterého vám začnou mokvat staré rány! Skvěle!


sumarizace:

Okultní death metalisté SACROCURSE na svém novém albu jasně pochopili základní myšlenku zla. Album je napěchované tmou, špínou, hnisem. Připomíná nekonečnou bažinu, plnou hnijících utopenců. Každým dalším poslechem vás stahuje do svého nitra a vy máte sto chutí podlehnout nihilismu. Líbí se mi smutné vrstvy kytar i syrová nálada celé nahrávky. "Gnostic Holocaust" je jako četba ze starých spirituálních knih. Plazí se pomalu jako had, čekající na svoji oběť. Během společných setkání jsem jako uhranutý, prokletý, vyhoštěný z tohoto světa. Procházím se záhrobím, nasávám šedivou atmosféru a těším se na každý další song. Death metal v tomto provedení bude dělat dobře všem, kdo mají rádi onen svět. Smrt je opravdu hodně blízko! Podává vám ruku a vy přijímáte. Tahle okultní seance se určitě povedla! Temná, death metalová nahrávka, která vyvolává duše dávno zemřelých. Skvěle!


Asphyx says:

Occult death metallers SACROCURSE clearly get the basic idea of ​​evil on their new album. The album is full of darkness, dirt and pus. it recalls the endless swamp full of rotting drowned bodies. It pull you down into its mind with each next listening and you want to go down the nihilism. I like sad sounds of guitars and raw mood of the record. "Gnostic Holocaust" is like reading from the old spiritual books. It is crawling slowly like a snake waiting for its victim. During the common meetings I'm bewitched, cursed, expelled from this world. I'm walking in the beyond, I'm soaking up the grey atmosphere and I'm looking forward to the next song. Death metal in this way will do well to all who loves the other world. Death is really close! It gives you its hand and you take up. This occult seance was succeeded! Dark, death metal record, which invokes souls of long dead. Great!

TRACK STREAM:

MORE INFO

čtvrtek 31. května 2018

Report, photos, video - HAEMOPHAGUS, EKPYROSIS, SARCOM - club Modrá Vopice, Prague - 30. 5. 2018


club: Modrá Vopice - http://modravopice.eu/

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
https://www.youtube.com/user/jakubasphyx/videos

HLUBOKO, HLUBOKO pod zemí byl širý, nekonečný prostor, chmurný, temný, plný hrůzy. Říkalo se mu podsvětí. Byla to říše věčné mrákotné tmy, mlhy a smutku. Království běd, pláče a nářku. Vládl tam přísný bůh Hádés se svou manželkou Persefonou. Byl to temný, věčně mlčící a zamračený bůh, nejstrašnější ze všech ostatních bohů, který neznal slitování. Kdo se jednou dostal pod jeho moc, za kým se jednou uzavřela pevná kovová brána, ten už nikdy nespatřil sluneční světlo. Živí i mrtví se báli vyslovit i pouhé jméno tohoto boha. S odvrácenou tváří mu lidé obětovali zvířata černé barvy, ale nelítostný bůh neslyšel jejich modlitby a obětmi se nedal usmířit. 

Citace "Starověké báje a pověsti - Říše mrtvých / Odsouzenci podsvětí."

Včera jsem propadl skoro depresím. Venku sice svítilo slunce a všichni byli šíleně veselí, ale jejich tváře byly plné přetvářky a klamu. Práce mě poslední dobou ubíjí nebo spíše lidé v ní. Chybí mi temnota. Potřebuji výlet do světa za oponu, vypadnout, ponořit se naplno do krvavé řeky smrti. Ještě, že se v dnešní době najdou lidé, kteří myslí i na nás, staré death metalisty. My žijeme ze tmy, byli jsme kdysi ukováni z černého železa. Potřeboval jsem pustit žilou. 

Ještě taky, že je tu (totálně vyhřátá) Modrá Vopice a koncert dvou italských smrtících kapel. Ještě, že je tu Michal, který mě odveze. Od rána jsem jak na trní. Své povinnosti v práci plním jako v mrákotách. Jsem robotem, který sedí u počítače a počítá a kreslí do roztrhání těla. Myšlenkami se ale už dávno toulám v podzemí.

Do podsvětí se vcházelo několika ponurými propastmi, jimiž protékaly podzemní vody. Přicházely tam duše všech zemřelých v podobě mátožných stínů. Jen někteří lidé tam přišli i se svým tělem a vypadali tak, jako když žili na světě. Do této neradostné říše mrtvých provázel duše zemřelých posel bohů Hermés a ten je pak předváděl před trůn podsvětních soudců.


Miluju staré báje a pověsti. Míhají se mi hlavou, když jedeme po dálnici, když močíme u výrobce papírového jídla slavné značky, když vjíždíme do Prahy, když stojíme v koloně. Mluvím o něčem jiném, ale mám pořád všechny ty příběhy ze Říše mrtvých v hlavě.


Má mysl je možná někde uvnitř potemnělá, ale navenek jsem veselý. Snažím se vtipkovat, nasávám vopičí atmosféru. Už jsme zde dlouho nebyli a už si mi chyběla Vopičko moje milá. Je to tak, vracím se pokaždé moc rád. Zdravíme známé i méně známé, čekáme na první kapelu, kecáme. U vstupu není pes Kerberos, ale jen usměvavý výběrčí Žlába, kterého vždy (když to jen trošku půjde) rádi podpoříme. Díky ti za pořádný metal! 


SARCOM - pražští klasici byli na začátek opravdu dobrou volbou. Řemeslně velmi poctivě zvládnutý koncert mě uvedl do Hádovy říše přesně tím způsobem, jak jsem to potřeboval. Krutě, divoce, neurvale. Hezky po "kanibalovsku". Chtělo by to novou desku, pánové! Naživo každopádně masakr jak se patří! Velmi dobrý výkon! Totally bloody massacre! Killer gig!










EKPYROSIS nás přenesli do záhrobí během několika prvních tónů. Americkými klasiky nasáklá špína ve mě probouzela jen samé černé vzpomínky. Mohl bych mít připomínky k nepůvodnosti materiálu, ale nebudu. Strhla mě totiž mocně zlá energie, dlouhé masivní pasáže i řev bestie. Zkažená krev tekla všude kolem a po kolena jsem se brodil v močálech plných utopenců. Tlak, temnota, rouhání, smrt! Našel jsem si vše potřebné. Parádní koncert s devastujícím účinkem! Italian dark cult EKPYROSIS is alive again with incredible strength and energy. Doom mood of open graves breathes from all sides at me. I´m lost in darkness. Great, maniacal and moldy gig! 



























HAEMOPHAGUS na to šli trošku jinak. Dynamičtěji, ostřeji, rychleji. Představte si trojici šílenců, kteří když začali hrát, tak asi nejvíce připomínali bourací kladiva. Absolutně ničivá smršť deathu a grindu. Jasně, opět podle starých postupů, ale s tak neskutečně ostrým vyzněním, že jsem měl co dělat, abych to ustál. Dostal jsem do ruky granát, odjistil ho a s úsměvem na tváři vybuchl. Řezalo to opravdu hodně. Ostře, nekompromisně, bez zbytečností. Mé kosti byly ohlodány na dřeň a mozek propláchnut kyselinou. Vynikající zážitek, jak vystřižený z devadesátých let. Klobouk i se skalpem dolů! Vynikající! The music was cruel, uncompromising, crazy and full of energy. These songs are full of dirt and human filth. I am full of them from the beginning to the end. Great job!






















Zvuk byl po celý večer velmi dobrý. Organizaci musím opět pochválit (lidí bylo tak akorát, snad to nebude moc finančně bolet). Brzký konec je pro nás z daleka rozhodující. Vše odsýpalo jak mělo. K tomu si připočtěte nakažlivou atmosféru klubu a výsledek se sám nabízí. Radost až na kost! Díky!

Středeční výlet do hlavního města za temnotou se opravdu povedl. Bývají to nejlepší koncerty. Tři kapely jsou tak akorát, k tomu skvělé pohodové prostředí, přijdou jen lidé, co jdou na hudbu a "pozéři" zůstanou doma. Mám to tahle asi nejraději. Obloha je temná a dálnice dlouhá. Jsem ve stavu mezi bděním a sny. Už na mě čekají, někde v dálce. Jsou černě odění. Mí vlastní démoni. Michal mě vyhodí, poděkuji pěkně, protože on je ten, kdo to oddře (zatímco moje maličkost celý večer pije pivo a kecá s holkama). Já jsem pouhým pokorným pisálkem, který se pokouší slovy popsat zažité. Byl to hodně hudebně vydařený smrtící večer. Skvělý, rouhačský. Plný nepropustné tmy. Nevím, jestli zítra ráno všechno to světlo všude okolo zvládnu. Chci zůstat v podzemí. Navždy. S tím usínám i jdu velmi brzy do práce (proč už svítá?). Snad se budou podobné zážitky brzy opakovat. Jel bych hned. Děkuji moc všem! 

Měli tedy nejen lidé, ale i bohové úctu před přísným vládcem podsvětí. A nikdo se netěšil na tuto poslední cestu, z níž není návratu.

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine