DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 10. prosince 2018

Report, photos, video - BLOODBATH, KREATOR, HATEBREED, DIMMU BORGIR - Forum Karlín, Prague - 9. 12. 2018


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.


V neděli jsem si připadal jak vyslanec pekla. Viděli jste kultovku Hellraiser? Hlavní postava, která v knižní předloze není tolik výrazná - Pinhead, má v hlavě ostny a já asi vypadám před vánoci v práci hodně podobně, jen mám všechny hroty zaryté dovnitř do mozku. Znáte to, výroba, dodržování termínů, někdy kolem Silvestra skončí svět, pokud se všechno nestihne! Potřeboval jsem upustit ventil, aby mi nerupla žilka a netahal za chvíli nohu za sebou nebo neseděl pod práškama někde v domě šílenství. Lidem jebe před vánoci ještě víc než normálně!


Většina akcí, které během roku navštívím, se odehrává v zaplivaných pajzlech, s pár fanoušky pod pódiem. I mí kamarádi si ťukali na hlavu. Asphyx se zbláznil, on dal osm stovek za jednu kapelu, která hrála jako první a ještě jen 35 minut. A co mám jako dělat? Poslední dvě alba BLOODBATH s Nickem Holmesem se tak nějak samy propracovaly mezi jedny z nejposlouchanějších. Naživo jsem je hodně dlouho neviděl (v této sestavě ještě nikdy) a taky jsem potřeboval restartovat. Stát se na chvilku součástí metalového davu, nasát atmosféru, sledovat nadšení z muziky. 


Jedu vlakem, hezky postaru. S walkmanem SONY na uších, jen už to není kazeťák, ale mp3 přehrávač. Uzavřen ve své bublině nevnímám okolní svět. Snad jen krajinu, ubíhající kolem. Z hlaváku jdu pěšky, musím trošku rozhýbat své bolavé koleno. Jsem konečně na místě. Zajímavé je, že střízlivý pokaždé bloudím i s navigací v kapse - pod vlivem najdu pokaždé klub najisto. Chvílema jsem vypadal jak zmatená včela, co lítá po Vítkově v parku pořád dokola. Vesničan v hlavním městě.


Velké koncerty mají možná nevýhodu ve velkém počtu lidí, ale aspoň vám za zadkem nestojí nikdo děsně přechytralej, jako tomu bývá občas v undergroundu. Lidi se přišli spíš bavit, užít si hudbu a kamarády, než sežrat další Šalamounovo hovno a všem vykládat, kolik kdo zahrál za minutu riffů a kolikrát se spletl a jak není progresivní. Oboje má svoje a jak jsem starej a hlava dubová, tak si prostě chodím, kam chci. Vybírám si a neskutečně si užívám jen tu možnost, že to jde. Vyrazit si na kapely, který mám rád. 

Fórum Karlín je na metal možná "až moc hezký", vždyť já vyrůstal po kulturácích, hospodách a klubech. Vyslanec pekla, co se přišel mrknout do metalového kostela. Jsem najednou kolečkem v soukolí velkého byznysu. O prachy jde především a cítím to na každém kroku. Nakonec, proč vlastně ne, celá akce má něco do sebe. Aspoň je tu spousta lidí. Pivo nechci, jednak je drahý a nějak se mi ani nechce popíjet. To máte - prodírat se davem k výčepu, prodírat se davem na záchod a pak bych taky nemusel nic vidět. A stejně je hnusný jak někde v nádražce (co říkali kluci).


Nemám dávno iluze, i metalisti jsou jen lidé a vše není pouze růžové a nádherné. Spousta jich je ožralých, neumí se chovat, ale takhle to bývalo vždycky a občas dochází k vtipným situacím. Třeba když vidíte otrhaného thrashera, jak balí goticky oblečenou dívku (očividně fanynku Dimmu Borgir). Klučina je namol jak zákon káže a princezna chladná a šíííllleeeněěě tajemná. "Nejdi hoden": řekne mu jakože vznešeně a s hororovým výrazem a on ji pošle do prdele. Krása, krása, krása, musím se smát, miluju živá vystoupení, hrozně rád poslouchám podobné rozhovory. Jsou pro mě důkazem, že je tahle muzika pořád ještě živá. Je to jako všude, hodně (řekl bych pořád většina) skvělých lidí a pár debilů. Všichni ale přišli na metal a já koneckonců taky, tak dost vykecávání a pojďme na to. 

BLOODBATH - pro většinu návštěvníků byla tahle skupina asi opravdu jen předkapelou. Já byl ale ve svém živlu a pro mě byli hlavním tahákem. Chladný zvuk, spousta smrti, řeznické řemeslo zvládnuté na výbornou. Nebyl jsem na tomhle světě, koupal jsem se ve vaně plné krve. Nick zapadl do kapely jakoby tam byl odjakživa (vzájemná chemie funguje), naživo jsem si to jen potvrdil. Kosti popraskaly, mrtvá těla byla pochována do studených hrobů. Jako bych byl opravdu přímo ve starém zpracování filmu Hellraiser z roku 1987. Poctivě odvedená severská práce! Kult! Classic Swedish and cold gig, that reminds me to the northern storm! Killer bloody work! High quality and the sign: "Made in the grave!" Kult!


























setlist:
Fleischmann, Let the Stillborn Come to Me, So You Die, Bloodicide, Outnumbering the Day, Chainsaw Lullaby, Eaten


HATEBREED - nechtějte po mě nějaké soudy, metalcore je mému srdci blízký asi jako růžové slipy, ale musím uznat, že to kapela rozproudila pěkně. Aspoň si na nic nehrála, nasypala to do nás pod tlakem a odešla středem. Být fanouškem, byl bych asi spokojen. Takhle jsem jen stál, chvílemi nevěděl, co se děje, ale nakonec, proč vlastně ne. Podobnou hudbu jsem neslyšel už hodně dlouho, tak jsem se aspoň utvrdil v tom, že ji nebudu poslouchat dál. Ten tlak tam ale byl (i když někde v klubu to musí být ještě lepší) a bylo to velmi dobře zahrané. Energy, strength, pressure, very good performance!







DIMMU BORGIR - divadlo, kostýmky, bubáci, gotičky, krávovinky. Norský symfonický orchestr, pardon black metal. Žádný peklo, ale spousta čarodějů. Chvílemi jsme nechápal, občas se musel usmívat nad patosem a chvílemi jsem dostával strach, kdy přijde Harry Potter a švihne mě kouzelnou hůlkou přes půlky. Tahle kapela splňuje beze zbytku přesně to, co nemám na metalu rád. Nebudu vám to kazit, občas si taky rád dám popcorn a Piráty z Karibiku. Byl to profesionální tyjátr bez duše. Za mě fakt totální nuda. Patos, boredom, Norwegian Symphony Orchestra, pardon black metal. No hell, but a lot of sorcerers. Professional kitsch without a soul.















setlist (bez záruky):
The Unveiling, Interdimensional Summit, The Chosen Legacy, The Serpentine Offering, Gateways, Dimmu Borgir, Council of Wolves and Snakes, Puritania, Indoctrination, Progenies of the Great Apocalypse, Mourning Palace, Rite of Passage

KREATOR - na Mille Petrozzovi a jeho věrných jsem kdysi vyrůstal. Z německých thrashovek, které jinak dodnes zbožňuji, je mám ale asi nejméně rád. Nebo jinak, na některá alba nedám dopustit, jiná bych s chutí proklel. Každopádně, show to byla parádní. Oni to pánové moc dobře umí, mají zkušenosti. A to i přesto, že příklon k heavíku na posledním albu mi nic neříká. Na koncertě to bylo jiné - zdálo se mi lepší, atmosféra strhující, i když před lety na Metalfestu v Plzni se mi líbili asi o trošku víc. Co vlastně dodat víc? Snad jen, že starý páky pořád umí zahrát poctivej thrash. Za mě spokojenost a paroháč nahoru! This is how thrash metal should look! KREATOR are legend which screamed again. It is like a awaken monster which will chase you. Very goodl! Cult!



















setlist:
https://www.setlist.fm/search?query=kreator

Zvuk se mi líbil na první dvě kapely (i když Nick byl během prvních dvou skladeb trošku utopený). Od DIMMU BORGIR mi přišlo všechno hrozně nahlas (zvuková koule), ale možná to bylo i tím, že jsem se přesunul od zvukaře dozadu (lidi co byli na balkoně, tak si zase pochvalovali, jak vše znělo super - čert aby se v tom vyznal, co?). Stoupla si přede mě totiž jedna vysoká Ruska a i když bych se na její zadek dokázal dívat do skonání světa, porušila moji intimní zónu. A taky mě trošku štvala, jak furt mávala rukama a mobilem. 

Co se týká návštěvnosti, tak lidí bylo opravdu hodně. Ne úplně plno, ale hodně narváno. Jelo se dle plánu, takže k organizaci nemám žádných námitek (mimochodem, konečně klub v Praze, kde bylo větráno!). Pořád nedokážu pochopit les rukou s mobily nad hlavou, kdy se všichni snaží na nekvalitní čínské telefony zachytit rozmazané fotky a šumící video - jako jednu, dvě fotky na památku, ale půlku koncertu? Myslel jsem, že tohle už všechny přešlo, očividně ale ne. Aneb, jak sdílet a promrdat data, co nikoho nezajímají.


Samotnou kapitolou je rozdělení sálu na "pro stání u pódia" a ostatní. Zkrátka a jednoduše, další variace na to, jak z fanoušků vytřískat další peníze. Metalista, který chce dnes navštívit podobné akce, nemůže být zkrátka chuďas, o ceně triček (650,- Kč) nemluvě. Každého věc, jen na to nějak nejsem z toho našeho podzemí zvyklej a trošku jsem na to valil bulvy. 

Zpátky mě vezmou kluci z Domažlic, kterým patří velký dík nejen za odvoz, ale také za parádní pokec nejen o muzice. Děkuji i všem kamarádům, které jsem potkal a samozřejmě fanouškům blogu, bylo vás opravdu hodně. Moc si toho vážím, jste skvělí!

Vyplatilo se, ano, osm stovek vezmi čert, dlouhou cestu i skoro žádný spánek také, ranní vstávání a zombie den v práci jakbysmet. Stálo to za to. Cítím se opravdu jako Pinhead, hlava mi třeští, ale zažil jsem svoji oblíbenou kapelu BLOODBATH zase jednou naživo. Srdci, jak známo, neporučíš. Má pekelná mise se vydařila. Vyčistil jsem si hlavu, psychicky si odpočinul a hlavně - jsem spokojený. Přesto se ale rád vrátím s chutí zpět do metalového undergroundu. Je tam víc útulněji, příjemněji a celkově větší pohoda. Děkuji za pozornost!


about bands on DEADLY STORM ZINE/ o kapelách na DEADLY STORM ZINE:





VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

Recenze/review - CHAPEL OF DISEASE - ...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye (2018)


CHAPEL OF DISEASE - ...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye
CD 2018, Ván Records

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovaly částečky prachu, které se vznáší v kuželech skomírajícího světla. Staré katakomby s malými okny. Říká se, že se někde v těchto místech zrodilo v dávných časech zlo. Něco na tom bude, mrtvá těla, která leží všude kolem, mají divný výraz ve tvářích. Krve by se ve mě nedořezal. Do kostí se vkrádá chlad a lehký závan studeného větru dává na vědomí, že jsem otevřel Pandořinu skříňku. Usedám na mramorový trůn a nechám se unášet neotřelými melodiemi nové desky německých CHAPEL OF DISEASE.

Základem je opět starý prašivý death metal. Ten je ale rozvíjen, připomíná košatý strom, na jehož větvích sedí krkavci a čekají, až vypustíte duši. Novinka je nebývale pestrým albem, dotýkajícím se mocně i rocku. Připomíná noční můru, která ožila za denního světla. Mraky jsou těžké a má tvář zachmuřená. Proč někdo vyřízl ze všech obrazů na zdech oči?



"...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" vychází se samé podstaty metalu a rocku (death metal z osmdesátých let a progresivní rock let sedmdesátých ve vzájemné symbióze). Perfektně vystavěné skladby v sobě mají obrovský náboj a jiskru. Kapela nejen že má svůj vlastní výraz a tvář, ale ještě navíc se jí povedlo složit hudbu, která se opravdu dobře poslouchá. Obdivuji zvuk i obal, ale hlavně určitý neklid, chvění, které se vznáší nad dobrým řemeslem jako hejno černých vran. Podvědomě cítím, že o tomhle je přesně umění. O předané energii, o uchopení mé maličkosti a celkovém podmanění mysli. CHAPEL OF DISEASE surfují po zpěněných vlnách přílivu. Slova již nestačí, lepší je se zavřít do pokoje a poslouchat. Jakoby ožily temné stíny, jakoby tma vydala další svědectví. Nová deska snese ty nejpřísnější požadavky a pokud posloucháte metal jako já srdcem, mohu vám album jen a jen doporučit. Až mě jednou pustí z mé kobky ven, budu "...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" nasávat jako jemné částečky prachu každý den. Pocta věčnosti a vynikající záležitost!


Asphyx says:

I have always been fascinated by the particles of dust floating in the cones of dying light. Old catacombs with the small windows. It was reported that somewhere in these places in ancient times the evil was born. Maybe it’s true, dead bodies lying everywhere around have a strange look on their faces. I stand like frozen. The cold and light breeze of the cold wind is creeping into the bones, which indicate that I have opened Pandora's cabinet. I'm going to sit at the marble throne, and I'm going to drift along by the fresh melodies from the new album of the German CHAPEL OF DISEASE.

The basics here are represented again by old scabby death metal. But it is developing, reminds the patulous tree, on whose branches the Ravens are sitting and waiting for you to give up the spirit. The new record is an unusually miscellaneous album powerfully touching the rock music. It reminds the nightmare that came back to life in the daylight. The clouds are heavy, and my face is gloomy. Why did anyone cut out the eyes from all the paintings on the walls?

"... And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" arises from the basic essence of metal and rock (death metal of the eighties and progressive rock of the seventies in a mutual symbiosis). Perfectly built tracks have enormous charge and sparkle. The band not only has its own expression and face, but they also succeeded to write music which is really good for listening. I admire the sound and the cover art, but especially a certain restlessness, that is floating over a good craft like a flock of black crows. I unconsciously feel that this is precisely an art. About the transmitted energy, about grasping of myself and total conquest of the mind. CHAPEL OF DISEASE surfs on the foamy waves of the tide. Words are not enough; it's better to close yourself in the room and listen. As if dark shadows came back into life as if darkness had given further testimony. The new record bears the strictest demands, and if you listen to metal like me – by the heart, I can only recommend it to you. Once they let me out from the dungeon, I'm going to inhale the record "...And As We Have Seen The Storm, We Have Embraced The Eye" as fine particles of dust every day. A tribute to eternity; outstanding album!

TRACKLIST
1. Void Of Words (7:24)
2. Oblivious - Obnoxious - Defiant (7:30)
3. Song Of The Gods (7:12) 
4. Null (9:21) 
5. 1.000 Different Paths (6:17) 
6. The Sound Of Shallow Grey (9:49)

LINE-UP
Laurent T. - Vocals, Guitar
Cedric T. - Guitar
Christian K. - Bass
David D. - Drums

TWITTER