CD, LP, TAPE 2019, Hells Headbangers Každý správný metalista ví, že na začátku bylo slovo a heavy metal. Ostré riffy, melodické linky a vypjaté vokály. Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já když slyším podobné desky, jako je ta od kalifornských POUNDER, tak mě proběhne páteří příjemné chvění. Když si potom v bookletu přečtete, že je tahle kapela vedlejší projekt maniaků Matta Harveyho (EXHUMED), Toma Drapera z Carcass a Alejandro Correda z NAUSEA, uvědomíte si, že základy máme všichni stejné. Na rovinu, je to heavy metalová deska na pohodu. K pivku a odpočinku. Pánové se nikam netlačí, heavy metal z nich leze tak nějak přirozeně, žádná křeč. Osobně mám podobný přístup raději, než vyumělkované podivnosti některých současných heavy rádoby legend. Album mi trošku připomíná kapely jako NIGHT DEMON, DIAMOND HEAD, ENFORCER, TANK, SKULL FIST, CAULDRON. Nahrávka je svým způsobem velmi syrová nebo mi tak alespoň připadá.
"Uncivilized" má v sobě spoustu pro mě důležitých ingrediencí. Je energická, melodická i chladná zároveň. Nepostrádá drive, jiskří. Je v tom asi spousta nostalgie, vzpomínek a touhy po opravdovém metalu, která mě stále neopouští, ale i když se oprostím od osobních vjemů (pokud to tedy jen trošku jde), tak i tak deska s klidem obstojí. Jakoby do heavy metalu pánové přenesli ve skladbách sílu svých vlastních kapel. Po zvukové stránce i co se týká obalu, tak se jedná o velmi poctivou záležitost. Jak to tak vidím po nějaké době společných setkáních, POUNDER odvedli vskutku velmi dobrou práci. Zabrousili sice do časů, kdy byl metal ještě klídek, zábava a odpočinek a nevím, jak je budou hodnotit dnešní zvukově "postižení" posluchači, ale "Uncivilized" je pro mě natolik uvěřitelnou záležitostí, že nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. Úplně se vidím, jak si večer otevřu plechovku piva a přidám volume. Chtěli jste pravý heavy metal? Máte ho mít!
sumarizace:
Do hlavy se mi vkrádá při poslechu "Uncivilized" neustále myšlenka, že už jsem dlouho neslyšel takto energické, magické heavy metalové album. Napadá mě lehká paralela s kapelou NIGHT DEMON. Ti také, jako POUNDER, dokáží napsat skvělou skladbu, předat potřebné množství energie a ještě člověk odchází od své hi-fi věže s obrovským úsměvem na tváři. Vadit někomu může nepůvodnost materiálu, ale přátelé, ruku na srdce, kolik dnes znáte originálních kapel, které posouvají metal někam dál? Pokud tedy máte rádi třeba takové DIAMOND HEAD, ENFORCER, TANK, SKULL FIST, CAULDRON, neváhejte ani chvilku. Tohle album vás totiž přenese do jiného, lepšího světa. Hraje se v něm jen poctivý heavy metal, pivo teče proudem a holky jsou neskutečně krásný. Vynikající, dravé, jiskřivé album, kterému se klaním až k zemi!
Asphyx says:
While listening to "Uncivilized" there is always the thought in my head that I have never heard such an energetic and magic heavy metal album. I think about a slight parallel with NIGHT DEMON band. They also (just like POUNDER) can write an amazing song, pass a great portion of energy and after listening you are leaving the room with a big smile on your face. Some people might not like that their material is not original but friends, let´s be honest how many original bands do you know who add something new to death metal? So if you like bands like DIAMOND HEAD, ENFORCER, TANK, SKULL FIST, CAULDRON, then do not hesitate for a minute. This album will bring you to another and better world. And in that world sounds only real heavy metal, there is a lots of beer and girls are amazingly hot. Excellent, horny sparkling album that I bow down to!
Ave GODS FORSAKEN! Když jsem poprvé slyšel v roce 2017 vaši první desku „In a Pitch Black Grave“, tak jsem byl doslova nadšený. Ihned mi pronikla do krve. Teď mám doma na recenzi vaši novinku „Smells of Death“ a musím říct, že doopravdy znovu smrdí jako smrt! Jak jste se vlastně dali GODS FORSAKEN dohromady? Proveď nás prosím historií kapely.
Anders:
Všechno to začalo, když moje bývalá kapela BLOOD MORTIZED zakopala válečnou sekeru. Napsal jsem spoustu skladeb pro nové album BLOOD MORTIZED a místo toho, abych je vyhodil, zeptal jsem se Jonnyho Petterssona a Brynjara Helgetuna, jestli by nechtěli založit old schoolový projekt. Mysleli si, že je to skvělý nápad. Zpočátku jsme přemýšleli o tom, že uděláme tak trochu duchařinu, že vydáme album, o kterém nikdo neví, kdo jej napsal, ale moc nám to nevyšlo hahaha, protože se rychle šířilo na internetu, že jsme to my! Rok po vydání prvního alba, kdy jsme s Jonnym hráli s JUST BEFORE DAWN na Pitfestu (NL) v roce 2018, jsme se potkali s Alwinem a stali se z nás dobří přátelé. Zeptali jsme se ho, jestli se k nám chce přidat jako skladatel a člen na plný úvazek. Nabídka, které jako old school death metalový šílenec nemohl odolat. Začaly přicházet nabídky na koncerty a já se zeptal svého nejlepšího přítele a bývalého člena z BLOOD MORTIZED Gustava Myrina, jestli nechce vstoupit na palubu jako hlavní kytarista kapely. Přišel s nápadem získat našeho bývalého bubeníka Pelle Ekegrena z BLOOD MORTIZED za bicí na nadcházející živá vystoupení, protože Brynjar je pouze studiový bubeník. Není schopen hrát živě, takže Pelle byl nyní také rekrutován do Gods Forsaken. Na živých akcích budu já hrát na basu, protože Alwin se chopil rytmické kytary. Tak to je prozatím část příběhu!
Každý z muzikantů v GODS FORSAKEN je zainteresován v dalších kapelách, jste death metaloví „veteráni“, kteří perfektně rozumí svému řemeslu. Nemáte trošku problém s tím, když se dohadujete, jak bude skladba znít? Jakým způsobem probíhá nahrávání? A kdo má poslední slovo?
Alwin:
Je pravda, že na scéně nejsme žádní nováčci. Všichni jsme předtím hráli a stále hrajeme vedle GODS FORSAKEN v dalších kapelách. Anders, Gustav a Jonny mají své povinnosti v JUST BEFORE DAWN. Předtím byli Anders a Gustav také součástí BLOOD MORTIZED. Většina lidí mě zná jako basáka ASPHYX. Také jsem měl několik dalších kapel, kde jsem hrál na kytaru (GRAND SUPREME BLOOD COURT a ESCUTCHEON), takže myslím, že jsme za posledních pár let získali nějaké ty zkušenosti. Dokonce jsme napsali nové album ve třech muzikantech a celý proces psaní byl velmi snadný a rychlý. Všechno do sebe perfektně zapadlo. Různé riffy, které jsme všichni psali, prostě splynuly do skladeb. Všichni cítíme totéž, co se týče směru GODS FORSAKEN. Komunikace probíhala hladce a všichni se navzájem posloucháme a jsme otevřeni nápadům. Obecně tedy vůbec nebylo třeba se dohadovat. Jednalo se o jedno z nejuvolněnějších nahrávání, které jsem kdy zažil a myslím, že můžu mluvit za všechny.
Přiznám se, že i letos mě doslova přikoval ke zdi zvuk. Je studený, chladný, mrtvolný a zároveň neskutečně řeže a pálí? Kde jste album nahrávali, kdo ho mixoval a kdo je podepsán pod výsledným zvukem? Minule vám dělal mastering Jonny Pettersson, zůstali jste mu věrni i na novince?
Alwin:
Je skvělé slyšet, že se ti album líbí. Prostě skládáme a hrajeme od srdce a jak to zrovna cítíme a jak si myslíme, že by death metal měl znít. Myslím, že konečný výsledek je masivní "přímo na komoru”. Death metalové album, které obsahuje všechny potřebné ingredience pro takový styl, jaký hrajeme. Album bylo nahráno na různých místech kvůli tomu, že všichni žijí někde jinde. Bicí byly nahrány ve studiu Liklukt v Norsku. Prostě jsme poslali naše skladby Brynjarovi Helgetunovi, a on nám nahrál bicí. Všechny kytary a basy byly nahrány u Anderse ve sklepě (Riders on the Storm studio). Já sám jsem odjel na víkend do Stockholmu, abych nahrál své kytarové party u Anderse ve studiu. Kde je lepší nahrávat švédský death metal než v samotném Stockholmu. Takže kredity za zvuk kytar jsou určeny Andersovi. Od začátku věděl, co chce přesně za zvuk u tohoto nového alba. Všechny vokály byly nahrány v Jonnyho studiu “Unbound” ve Velké Británii. Jonny odvedl skvělou práci s mixem a masteringem u první desky, tak proč měnit vítězný tým. Jonny ví a má zkušenosti ze studia. Kromě toho jsme všichni velmi dobře věděli, jak má album znít. Dosud jsem viděl velmi slibná hodnocení, což je pro nás něco jako odměna za práci, kterou jsme odvedli.
Jsem velkým sběratelem hudebních nosičů a dám hodně i na obaly, texty, celkové provedení nahrávky. Patříte ke kapelám, která odvedla opět velmi dobrou práci. Už jen ten obal od Patricka Tegnandera! Ten motiv musím mít na tričku! Vím, že se jedná o kytaristu švédských GRAVEBOMB, jejich hudbu mám moc rád, ale jak jste přišli na jeho grafickou práci? Podle čeho jste vybírali motiv?
Anders:
Patrick je můj dobrý přítel. Spolupráce s ním je opravdu snadná. Řekl jsem mu název alba "Smells of Death" a ukázal mu různé odkazy, které se mi líbily. Ze všech těch nápadů a odkazů přišel s tímto úžasným a velmi brutálním obalem. Na prvním albu odvedl opravdu skvělou práci, takže mi to přišlo logické, se ho znovu zeptat. Z jeho mysli vycházejí opravdu old schoolové věci.
Když jsem slyšel novinku poprvé, tak mě ihned napadlo, že jsem za poslední roky neslyšel lepší album, u kterého by název tak přesně vystihoval to, co se na desce odehrává. Kdo tvořil pro novinku texty a o čem pojednávají? Jedná se o klasická death metalová témata? Jaký důraz na texty kladete?
Anders:
Všechny texty na „Smells of Death“ napsal Jonny Pettersson. Hlavním tématem pro GODS FORSAKEN jsou většinou myšlenky z hororů. Texty jsou víceméně inspirovány především starými klasikami. Na albu používáme několik ukázek a outro, které jsou převzaty z těchto klasických filmů. Naše poslední skladba alba "The Curse of Matul" je předělávka úvodního zvuku filmu "Zombie Flesh Eaters" od Lucia Fulcise. Je to skvělá verze, porovnejte to s originálem a řekněte sami.
Osobně miluju švédský death metal od doby, kdy vznikal. Mám rád staré desky DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, SORCERY, jedná se o hudbu mého mládí. Jsem ale jen pouhý fanoušek a posluchač. Vy jste těmi, kdo v tomto stylu pokračují, rozvíjejí jen a tvoří. Možná se bude jednat o těžkou otázku, ale mě by zajímalo, jak bys styl zvaný švédský death metal definoval a co pro tebe znamená?
Anders:
Švédský death metal je pro mě osobně podlazený hutný zvuk kytar hraný s HM-2 a takzvaným typickým švédským zvukem jako u CARNAGE, ENTOMBED, DISMEMBER, GRAVE. Vyrůstal jsem na tomto druhu hudby a to je to, co chceme znovu vytvořit v GODS FORSAKEN. Udržet tento extrémní brutální styl hudby naživu. Ale s co největším vlastním přesahem, což není vůbec snadné v době, kdy bylo všechno v hudbě již vytvořeno.
GODS FORSAKEN, je, jak jsem již zmiňoval, kapelou, která je složena z velmi aktivních muzikantů. Jak to máte s koncerty? Každý máte spoustu povinností ve svých domovských kapelách. Bude, je možnost vůbec vidět někde GODS FORSAKEN naživo? Nechystáte turné? Co takhle vzít i své domovské kapely a vyrazit?
Alwin:
Jsme vskutku všichni velmi zaneprázdněni, ale to neznamená, že nemůžeme s GODS FORSAKEN hrát živě. Vlastně už máme v plánu několik akcí. Naše první show bude Pitfest v Nizozemsku 24. května tohoto roku. O týden později budeme hrát na Gamrocken festivalu ve Švédsku. V tuto chvíli domlouváme několik akcí v Německu na leden 2020. To je vše, co aktuálně máme. Nějaké evropské festivaly by pro nás byly dobré k propagaci nového alba. Ale celkově budou koncerty GOODS FORSAKEN exkluzivní záležitostí a navíc máme také naše práce a rodiny, takže bude velmi těžké naplánovat skutečné dlouhé turné. Krom toho, pokud hraješ jednou za čas, zůstaneš pokaždé, když vylezeš na pódium něčím speciálním. Nevíme, co nám přinese budoucnost, ale zatím je to dobré tak, jak to je.
Sleduji vás i na sociálních sítích a musím říct, že působíte jako „parta sympatických chlápků, kteří se u death metalu i pořádně baví“. Všude samé úsměvy, pohoda, klídek. Je tomu tak i doopravdy? Chodíte spolu na pivo, pokecáte, proberete ženský, metal? Na lidi, kteří death metal neznají, působí drsně, samé mrtvoly, otevřené hroby a přitom jej dle mé zkušenosti hrají většinou velcí pohodáři. Mám pravdu?
Alwin:
Pro mě byl metal vždycky o zábavě. Být s přáteli, tvořit nebo poslouchat nějakou skvělou muziku. Je to jako velká šťastná rodina. Žiju pro tuto hudbu a všechno, co s ní souvisí. Procházet se po festivalech. Nasávat atmosféru, povídat si s lidmi. Tohle všichni v GODS FORSAKEN chceme. Užít si ten čas, dobře se zasmát a hrát skvělou hudbu s pár pivy. Hraju hodně s ASPHYX a potkávám se se starými přáteli. Všichni jsou skvělí a chtějí si prostě jen užít ten čas. Myslím, že mnoho čtenářů se v tom pozná. Témata a brutální obaly jsou pouhým počinem, který se perfektně hodí k hudbě. Znělo by to idiotsky, kdybys k této hudbě zpíval o růžích, západu slunce atd...prostě to k tomu nepasuje.
Vždycky mě zajímá, jakou hudbu poslouchají muzikanti. I tentokrát neudělám výjimku. Jaké desky tě poslední dobou oslovily, jaké sis koupil a které bys nám doporučil?
Anders:
Neposlouchám až tak moc death metal. Pouze když jsem v procesu psaní nového alba. Album, které jsem si nedávno pouštěl je nové album CANDLEMASS. To rozhodně nakopává prdel. Normálně poslouchám všechny druhy hudby, ale hlavně staré heavy metalové věci, které vyšly v 80. letech. Kapely jako SAXON, IRON MAIDEN, KISS a tak dále.
Alwin:
V tom chaosu kapel v dnešní době není vždy snadné najít to skvělé death metalové album, které hledáš nebo chceš slyšet. Když se dívám na ty stojany s CDčky, je tolik kapel, o kterých jsem nikdy neslyšel. Zdá se, že s příchodem domácího nahrávání je každý schopen vydat nahrávku. Je mi líto, že to říkám, ale mezi všemi těmi nahrávkami je spousta sraček. Naštěstí existuje také mnoho dobrých nahrávek v dostupném množství a já si jich kupuji spoustu. To udržuje scénu naživu! Jedním na výsluní z minulého roku je „Mark of Necrogram“ od Necrophobic. Mám divoký vkus. Zbožňuji starou švédskou scénu, ale také mám rád kapely jako PRIMORDIAL či IMMOLATION. Úplně různé směry, díky nímž je hudba tak nekonečně úžasná. Vždycky je tady něco, co se ti líbí. Jednoduše řečeno je hodně dobrých kapel, které by se daly zmínit. Jsem také velmi hrdý na naši holandskou metalovou scénu. V současné době máme opravdu dobré old school death metalové kapely, jako jsou BODYFARM, GRACELESS, ENTRAPMENT. Všechny opravdu stojí za to si poslechnout, pokud jste zapálení do old school deathu.
S GODS FORSAKEN vydáváte nové album po dvou letech. Možná se zeptám předčasně, ale kdy plánujete další desku? Nebo tomu necháváte volný průběh? Co chystají GODS FORSAKEN v nejbližších měsících?
Alwin:
“Smells of Death” bude vydáno 19. dubna. Prozatím se budeme těšit na nadcházející nahrávku a sledovat její dopad na svět. Jak už jsem zmínil, máme nějaká živá vystoupení, ale ty zůstanou exkluzivní. Zatím žádné plány na nové album nemáme. Kromě toho si myslím, že je dobré mít nějaký čas mezi nahrávkami a nezahltit jimi trh. To ovšem neznamená, že bychom nemohli tvořit nový materiál kdykoliv chceme. Pokud jeden z nás přijde s něčím dobrým, pak to bude samozřejmě uchováno pro příští nahrávku.
Děkuji moc za rozhovor, už se těším, až si vaši desku pustím doma z originálu. Přeji vám hodně prodaných nosičů, narvané koncerty a vše dobré i v osobních životech. Ať se vám daří po všech stránkách! GODS FORSAKEN rules!
Alwin:
Jménem GODS FORSAKEN bychom rádi poděkovali Deadly Stormu za možnost říct čtenářům něco více o GODS FORSAKEN, o naší nadcházející nahrávce a plánech. Doufáme, že se vám všem album bude líbit stejně tak, jako nám a možná se s některými z vás v blízké budoucnosti někde potkáme. “Old school death metal never dies”! Nazdar!
Ave GODS FORSAKEN! When I first heard your first album "In a Pitch Black Grave" in 2017, I was really excited. That album immediately penetrated into my blood. Now I have at home your novelty "Smells of Death" for review and I have to say that it really smells like death again! How did you actually get together to found GODS FORSAKEN? Please tell us the history of the band.
Anders:
It all started out when my former band Blood Mortized did lay down the battle axe. I had written a lot of tracks for the new Blood Mortized album and instead of throwing them away I did ask Jonny Pettersson and Brynjar Helgetun if they wanted to start an old school project. They thought it was a great idea. In the beginning we were thinking of doing a ghost thing , release an album that nobody know who had written it, But that did not work that well hahaha , as it quickly spread out on the internet who we where! The year after the first album release when Jonny and I were out playing with Just Before Dawn at Pitfest (NL) in 2018 we met Alwin and became good friends. We asked him if he wanted to join us as songwriter and fulltime member. An offer he could not resist as an old school Swedish death metal freak. Some offers for shows started to come and I ask my best friend and former member from Blood Mortized Gustav Myrin if he wanted to come aboard as lead Guitarist in the band as well. He came up with the idea to get our old drummer Pelle Ekegren from Blood Mortized” in on drums for the upcoming live shows. Brynjar is only a studio drummer. He isn’t able to play live, so Pelle was now also recruited to Gods Forsaken. I’m will play the bass during the live shows as Alwin has taken the duty on rhythm guitars. So that’s a bit the story up till now!
Every GODS FORSAKEN musician is involved in other bands, you are death metal "veterans" who perfectly understand to their craft. Do you have a little problem with arguing how the song should sound? How does recording work? And who has the last word?
Alwin:
We are all not new in this scene. That’s correct. We all have played bands before and still play bands besides Gods Forsaken. Anders, Gustav and Jonny have their duties in Just Before Dawn. Before that Anders and Gustav were also part of Blood Mortized.
Most people may know me as bass player of Asphyx. also had some other bands where I played guitars (Grand Supreme Blood Court and Escutcheon), so I guess we did gathered some experience over the last couple of years.
Even tough we wrote the new album with 3 musicians the whole writing process went very easy and fast. It all fitted perfectly together. The different riffs we all wrote just melted together as a song. We feel all the same way about Gods Forsaken direction. Communication went smoothly and everybody was listening to each other and open for ideas. So in general there was no need for arguing at all. This was one of the most relaxing albums I have ever recorded and I think I can speak for everybody here.
I have to admit that even this year I was literally nailed to the wall. This album is cold, cadaverous and at the same time incredibly cutting and burning! Where did you record the album, who mixed it and who is signed under the sound? Last time Jonny Pettersson did mastering, did you stay loyal to him on the new album as well?
Alwin:
Great to hear that you like the album. We just write and play from our hearts, what feels right and this is how we think death metal should sound. I think the end result has become a massive “straight in your face” death metal album which contains all necessary ingredients for such the style we play.
The album has been recorded in different places due to the fact that everybody lives somewhere else.
The drums has been recorded in Liklukt studios in Norway. We just have send our songs over to Brynjar Helgetun, where he recorded the drums for us. All guitars and bass have been recorded in Anders his basement (Riders on the Storm studio). For my own guitar parts travelled to Stockholm for a weekend to record them at Anders his studio. Where better to record Swedish Death Metal then in Stockholm itself. Credits for the guitar sound goes to Anders. He knew from the beginning what he wanted with the sound for this new album. And it has become massive.
All vocals have been recorded at Jonny’s own studio Unbound back in the UK. Jonny did a great job mixing and mastering the first record so why changing a winning team. Jonny knows his way around in the studio with his experience. Besides that we all knew very good what the album must sound like.
So far the reviews I have seen are very promising, which for us is like an award to the work we did.
I am a big collector of music and I care a lot about the covers, lyrics, the whole recording. You belong to bands that did a very good job again. What a cover by Patrick Tegnander! I must have that motif on my shirt! I know he is a guitarist of Swedish GRAVEBOMB, I love their music, but how did you figure out his graphic work? How did you choose the theme?
Anders:
Patrick is a very good friend of mine. It’s really easy to work with him. I just told him the album title “Smells of Death”, and showed him some different references i liked. From all those ideas and references he came up with this amazing cool and very brutal cover art.
He did a really great job on the first album as well I think, so it was logical for me to ask him again. Some real old school stuff is coming out of his mind.
When I heard the new album for the first time, it immediately occurred to me that I hadn't heard a better album over the last few years which title accurately describe what's happening on the album. Who created lyrics for the new album and what do they discuss? Are these classic death metal themes? What emphasis do you put on the lyrics?
Anders:
All lyrics on “Smells of Death” are written by Jonny Pettersson The main lyric theme for Gods Forsaken are mostly ideas out of horror movies. The lyrics are more or less inspired by especially the old classic ones. We use some samples and outro’s on the album now and then, which are taken from some of those classic movies. Our last song of the album, “The Curse of Matul”, is a cover of the opening sound track from Lucio Fulcis “Zombie Flesh Eaters”. It has became a great version. Check out the original and decide for yourself.
I personally love Swedish death metal since it was created. I like the old albums DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, SORCERY, it is the music of my youth. But I'm just a fan and listener. You are the ones who continue, develop, and create this style. It may be a difficult question, but I wonder how you would define the style of Swedish death metal and what does it mean to you?
Anders:
Swedish Death Metal for me personnaly is the really down tuned fat guitars played with and HM-2, the bands with the so called typical Swedish sound like Carnage, Entombed, Dismember, Grave. I grew up with this kind of music and thats what we want to re-create in Gods Forsaken. Keep this extreme brutal style of music alive. But with an own touch as much as possible, which is not easy in a time were everthing has been done already music wise.
GODS FORSAKEN, as I have already mentioned, is a band composed of very active musicians. How are you doing it with concerts? Everyone has a lot of responsibilities in your home bands. Will there be a chance to see GODS FORSAKEN live at all? Are you going to tour? How about taking even your home bands and going?
Alwin:
We are all very busy indeed. But that doesn’t mean we cant play live shows with Gods Forsaken. Actually we already have a couple of shows coming up. Our first show ever will be at Pitfest in the Netherlands on the 24th of may this year. A week later we will play at Gamrocken festival in Sweden. At this moment we work on a couple of shows in Germany, planned in January 2020. That’s all we have for now. Some festivals in Europe would be good for us to promote the new album.
But overall the Gods Forsaken shows will remain exclusively, and we also have our jobs and families so real long touring will be hard to do. Besides that if you play once in a while it stays very special every time you hit the stage. We don’t know what the future brings but for now it is good the way it is.
I watch you on social networks and I have to say that you act as a "band of nice guys who really enjoy playing death metal". Everywhere smiles, cool, relax. Is it really true? Do you go to beer together, talk, talk about women, metal etc.? On people who do not know death metal maybe you act as harsh, dead bodies everywhere, open graves, and in my experience death metal is mostly played by great coolers. Am I right?
Alwin:
For me metal has always been about fun. Being with friends, making or listening to some great music. Its like a big happy family. I live for this music and all what’s comes with it. Walking around on festivals. Taste the atmosphere, talk to people. This we all want in Gods Forsaken. Just good times. A good laugh, making some great music with some beers.
I play a lot with Asphyx and meet many old friends, making new friends. They are all nice and cool and just want to have good times. I guess many of the readers will recognize themselves in this.
The themes and brutal covers are just an act which fits perfect to the music. It would sound idiot when with this music you would sing about roses, sunsets etc. Just doesn’t fit.
I always wonder what music the musicians listen to. I will not make an exception this time. What albums have you been approached lately, what have you bought and what would you recommend to us?
Anders:
I don‘t listen to Death Metal that much at all. Only when im in a writing process for a new album. The album I have been playing a lot lately is the new Candlemass album. That one kicks ass. Normally I listen to all kind of music but mostly the old Heavy Metal stuff that came out in the 80‘s. Bands like Saxon, Iron Maiden, Kiss and so on.
Alwin:
In the chaos of bands these days it is not always easy to find that great death metal album you are looking for or want to hear. When I look at those cd stands there are so many bands I never heard of. Seems that everybody is able to release a record since the coming of home recordings. Sorry to say this but there is a lot of crap between all those releases. Fortunately there are also a lot of good releases in the mass of available albums, and I do buy a lot of records. This keeps the scene alive!
One of my last year highlights was “Mark of the Necrogram” from Necrophobic. I have a wide taste. I adore the old Swedish scene, but I also like bands like Primordial, Immolation. Totally different directions which makes music so never ending awesome. There is always something you like. Simply to much good bands to mention. I am also very proud of our Dutch Metal scene. Currently we have some real good old school death metal bands like Bodyfarm, Graceless, Entrapment. All really worth to check out if you’re into some old school death.
With GODS FORSAKEN you are releasing a new album after two years. Maybe I'll ask early, but when do you plan the next record? Or do you let it go free? What are plans of GODS FORSAKEN in the coming months?
Alwin:
“Smells of Death will be released on the 19th of April. For now we are just going to enjoy the upcoming release and watch the impact of it on the world. Like I mentioned before we have some live shows coming up but they will remain exclusively. No plans for a new record so far. Besides that I think its good to have some time between records and not overkill the market with it. This doesn’t mean that we cannot write material whenever we want to. If one of us comes up with something good then of course it will be stored for a next record.
Thank you very much for the interview, I am looking forward to playing your album at home from the original. I wish you a great CD sales, stuffed concerts and all good in your personal lives. Make you thrive in every way! GODS FORSAKEN rules!
Alwin:
On behalf of Gods Forsaken we would like to thank Deadly Storm for the possibility to tell the readers a bit more about Gods Forsaken and our upcoming release and plans. We hope you all like the album as much as we do and maybe we meet some of you somewhere in a near future. Old school death metal never dies. Cheers!
Nový tištěný hudební magazín z podsvětí Telepatie oznamuje: dotisk je na světě!
Po nečekaně rychlém vyprodání 300kusového prvního vadání jsme naskladnili avizovaný dotisk a opět můžeme vyřizovat veškeré objednávky. Zhruba čtvrtina druhého 200kusového nákladu už byla předobjednaná, ale i tak máme k dispozici 150 novotou vonících zinů. Jen dodáváme, že další dotisk už nebude...
Z intenzivní potřeby vytvořit něco hmotného vznikl nový tištěný časopis s přesahem napříč hudebními žánry. Obsah tvoří hlavně podrobné rozhovory, a to jak se známými jmény tuzemského hardcore a metalu (mj. se Žroutem z LAHAR, s Banánem nebo se SEE YOU IN HELL), tak s těmi, kteří zatím nepatří mezi nejznámější pojmy. A kromě hybatelů tuzemskou scénou dostali slovo i zajímaví protagonisté zpoza hranic.
Na 134 stranách formátu A4 se vedle rozhovorů nachází i velice zajímavá sonda nazvaná “Ženy v tuzemském hardcore“, v níž se představuje 15 hudebnic. V návaznosti na převratné změny v GRIDE vznikl článek mapující jejich dlouhou historii s dosud nezveřejněnými informacemi a komentáři k momentální situaci. Nechybí ani tour report z dílny kytaristy DECULTIVATE nebo článek zamýšlející se nad uměleckými díly na obalech hudebních nosičů. A co by to bylo za fanzin, kdyby chyběl cestopis, takže hodně prostoru dostaly zápisky z cest po Africe.
Telepatie je kolektivním dílem, na kterém se podílelo celkem osm lidí pohybujících se už léta na scéně v rolích pisatelů na webziny (Fobia, Echoes), aktivních muzikantů, pořadatelů koncertů a vydavatelů hudebních nosičů. Bližší informace jsou k dispozici na Facebooku. Objednávky: telepatiezine@seznam.cz.
CD 2019, Testimony Records for english please scroll down Kaluž krve, uprostřed ulice. Hledáš dál, následuješ stopy. Tělo najdeš pohozené stranou, ukryté pod hromadou odpadků. Na její tvář nikdy nezapomeneš. Je plná děsu a utrpení. Kdo mohl napáchat tolik zla? Ohlédneš se, uslyšíš tichý šramot. V mihotavém světle lampy se zaleskne ostrá čepel nože. Jsi další na řadě, vítej mezi mrtvými. Pár smrtelných skřeků a jinak nic. Ulice dál spí a nad městem se vznáší temný přízrak bolesti. Starodávný, prašivý death metal v sobě musí obsahovat poctivou chladnou a černou atmosféru. Musí hnít zaživa, mokvat, krvácet a bolet. Musí mít zastřený, ohavný zvuk, být špinavý, syrový. Troufám si tvrdit, že album "Foretold Monuments Of Flesh" tohle všechno splňuje na výbornou. Dívali jste se někdy do očí mrtvoly? Měli jste pocit, že každou chvíli promluví? Vše je cítit i z desky maniaků KHNVM.
KHNVM mají cit pro ohavnosti tohoto světa. Umí exhumovat death metal z devadesátých let takovým způsobem, že začnete krvácet z očí. Svět bývá někdy hodně těžké místo k žití, ale pořád lepší, než se toulat nekonečný čas v záhrobí. Dobré desky jsou pro mě ty, které umí probudit emoce, roztrhat na kusy, proklít, zničit. O tom kdysi smrtící kov býval a jsem rád, že KHNVM ctí základy bezezbytku. "Foretold Monuments Of Flesh" v sobě obsahuje potřebnou jiskru, tlak, ošklivost a hlavně smrt. Oceňuji rezavě znějící zvuk, zajímavý obal i chorobami nasáklé nápady. Toulám se na onom světě už dlouhý čas a nahrávka mě opravdu zaujala. Svým výrazem, devastujícím účinkem i tlakem. KHNVM jsou jako stín v šeré uličce vašeho města. Mají v ruce nůž, který řeže do živého. Stejně jako album, které je poctivou esencí starého prašivého death metalu. Velmi dobře!
Asphyx says:
A pool of blood in the middle of the street. You keep looking, you follow the tracks. You will find the body thrown aside, hidden under a pile of garbage. You will never forget her face. It is full of terror and suffering. Who could have done so much evil? You look back, you hear a silent noise. A sharp knife blade gleams in the flickering light of the lamp. You're next in line, welcome among the dead. A few deadly shrieks and nothing else. The street continues to sleep, and a dark ghost of pain floats above the city.
The ancient, dusty death metal must contain an honest cold and black atmosphere. He must rot alive, swallow, bleed and hurt. He must have a veiled, hideous sound, be dirty, raw. I dare to say that the album "Foretold Monuments Of Flesh" have all of this. Have you ever seen eyes of corpse? Did you feel like that corpse will start to talk at any moment? Everything is possible to felt from the KHNVM maniac new album.
KHNVM has a feeling for the abominations of this world. They know how to exhume death metal from the nineties in such a way that you start bleeding from your eyes. The world is sometimes a very difficult place to live, but still better than wandering endless time in the grave. Good records are for me those who can awake emotions, tear apart, curse, destroy. The formerly deadly metal used to be like this, and I'm glad that KHNVM honors the basics of it all. "Foretold Monuments Of Flesh" contains the necessary spark, pressure, ugliness and, mainly death. I appreciate the rustling sound, the interesting cover and the ideas soaked by disease. I have been wandering in the other world for a long time and I was really interested by this record with her expression, devastating effect and pressure. KHNVM is like a shadow in the dim alley of your city. They have a knife in their hand that cuts into the living meat. Just like the album, which is an honest essence of old dusty death metal. Very good!
Určitě to znáte taky. Jsou stále mezi námi. Lidé, na které když si vzpomenete, tak se vám na tváři rozzáří úsměv. Můžou to být babičky se širokou náručí a nejlepšími koláči na světě. Může to být kolega z práce, který když vstoupí do místnosti, tak ji celou rozsvítí. Podobných jedinců bývá málo, ale jsou. Mají v sobě dar zaujmout, strnout svými slovy, pohladit třeba jen melodií hlasu. Každý chceme být v jejich přítomnosti, je nám líto, když je dlouho nevidíme.
Venca byl dítě boží.
Uvědomoval jsem si to nejvíc ve chvílích, když mi bylo blbě, když mě dostihla minulost, když jsem dostal splín, depresi. Říkejte si tomu jak chcete. On jen přišel, podíval se tím svým pichlavým pohledem. Pročísl si neustále neučesané kudrny a pronesl něco v tom smyslu, že dneska by se to krásně šukalo, že cítí ve vzduchu mrd. Taková blbost, říkáte si, ale přesto se začnete smát. Přitom víte, že zrovna on si snad nikdy neskočí. Holky ho milovaly, ale jen platonicky. Taky zvláštní věc. Kolikrát jsem se jich ptal, proč, proboha, proč? Takovej vtipálek, suprovej kluk. Odpovědi jsem se nikdy nedočkal.
Punkáčem se stal na gymplu.
Protože se vždycky všechno naučil dopředu a nudil se. Nadevše miloval svobodu a byl jedním z mála lidí, který byl opravdu svobodnej. Miloval The Exploited a uměl o nich nekonečně dlouho vyprávět. A já mu skákal do řeči a říkal, že neumí hrát a on na to, že Sodom jsou pozéři, že všichni metalisti potřebujou bejt neustále v křeči. Naše rozhovory, vedené s nadsázkou a vtipem, vstoupily do vyprávění. Některý hlášky používám dodnes.
Byl sprostej jako dlaždič.
A vůbec nikomu to nevadilo. Viděl třeba poprvé ve vlaku paní průvodčí, řekl v jedný větě kurva, píča, mrdat, prcat, svině a vlak. Nedostal po čuni jako bychom dostali my ostatní, ale dáma v modrém se usmála, štípla lístek a s pobrukováním nějaké písně z televizní estrády odcházela pryč. Nikdo neuměl říct do prdele tak mile, s takovým krásným přízvukem a jadrností. Tímhle připomínal Prcalíka, vizáží byl ale spíš do Kytky. Když jsem ho představoval Mirce ve vysokém stupni těhotenství, tak se rozbrečela.
Jakoby nám bůh chtěl všechno vrátit.
Nebo příroda, osud, hvězdy, mimozemšťani, ilumináti. Nevím, ale když jsem se takhle U Hymrů zamyslel a díval se na něj, tak jsem málem začal věřit na magii. Byl jako mí nedávno zemřelí kamarádi. Spojený v jednoho kluka, který byl jak velký dítě. Upřímný, rovný, byl takový, jako bývávali lidé kdysi na vsích. Neopracovaný, svůj, divoký, připomínal rozevláté ruské básníky. Žil jen s malinkou kulaťoučkou maminkou, ze které doslova sálala dobrota. Když mě viděla poprvé, tak mi řekla, že mě miluje, protože mám dobrý srdce. Pohladila mě po tváři a já si připadal jak v nějaký krásný knížce.
Punkáči ho brali s rezervou.
Protože nebyl rád součástí davu. V tomhle jsme si byli hrozně podobní. Prostě měl svoji hlavu, nenechal se moc ovlivnit. Prachy, jako každej správnej punkáč, taky nikdy neměl a s holkama jsme mu museli zaplatit tolik piv, že by za to mohl mít barák, ale nečichal a bál se hulit. Zato vrcholově chlastal. Nebyl tenkrát mezi námi výjimkou, spíš pravidlem. Nějak jsme si nedovedli představit koncerty bez piva, bez rumu, výlety bez lahváčů, pátek bez hospody.
Možná byl trošku šílenej.
Ale my taky, aspoň v rámci tehdejší doby. Zkrátka a jednoduše. Naše torzo kdysi thrash metalové party bylo tak nějak automaticky doplněno o jednoho punkového maniaka. Bylo zase super vidět na akcích nějakého kamaráda. Probrat věci hezky "po chlapsku". Zanadávat si na život, plivat cestou z hospody, krkat, čůrat u zdi. Koukat po holkách, nalévat se navzájem panáky. Uměl jednu úžasnou věc. Nebral se zase tolik vážně, nebyl vztahovačnej a uměl se zasmát sám sobě. Už tohle je dar, který se jen tak nevidí.
Vzaly ho mezi sebe i holky.
Což bylo s podivem. Ono taky, jedna nedávno špatně opuštěná (Kristýnka), jedna s mrtvým klukem (Prcalinka), jedna náročná a až moc chytrá (Jana) a jedna moje (Monika - netřeba komentovat, kdo by se mnou tak mohl vydržet?), to není zrovna úplně zdravá skvadra. Já moc dobře vím, že si Vencu ze začátku nechtěly připustit k tělu. Jenže, znáte to, dobrých lidí je málo, člověk si jich musí vážit a ledacos jim odpustí. Vencovi stačilo, aby se usmál a chvíli mluvil. Jana mi sice řekla jednou v opilosti, že je jako úplně super kluk, ale není vhodnej na chov. Dodnes pořádně nevím, jak to myslela. Tenkrát jsem to neřešil.
Nikdo neuměl líp zevlovat.
Co dělaj mladý kluci, když nemají peníze na hospodu, jejich holky se někam ztratily a jdou si jen tak ulicí? Blbosti, jasně. To musí bejt. Jednou na všechny ty šílenosti pak vzpomínáme a usmíváme se shovívavě nad činy svých synů, protože jsme nebyli jiní. Už dlouho jsem potřeboval parťáka. Návrat zevlujících šílenců. Co my jsme vymýšleli. Všechno bylo spontánní. Mnohdy trošku na hraně, ale když je člověk mladý, tak zkouší, testuje a dělá spoustu věcí, nad kterými jako starý usedlý kroutí hlavou. Že nepřejdeš po támhletom plotě, no a co, to přece nevadí, když je z jedný strany dobrman a z druhé vlčák. To nedáš? Dám!
Zákon o zachování energie fungoval.
Osud nás všechny podivně semlel. Měli jsme někdy s holkama pocit, že už nikdy neuvidíme světlo, že už se budeme jen do smrti potácet ve tmě, hledat marně záchytný bod, utápět se ve smutných vzpomínkách. Venca tohle všechno vycítil, ne rozumově, spíš nějak telepaticky, empaticky, nevím. A když na nás šly chmury (jakože se stále občas objevily jako nějaké zlé stíny), tak vždycky udělal něco, že je zahnal. Jak říkám, byl asi dítě boží, s velkým darem. Byl také člověkem, který přišel ve správný čas na správné místo. Kolem pomalu začínalo pučet jaro a vypadalo to, že bude líp.
Nikdy nezapomenu.
Na jednu úžasnou věc. Jdeme si takhle po ulici, házíme po sobě metalově punkový vtípky, občas z přebytku energie popoběhneme. Jen tak, na pohodu. Nálada je výborná, člověk málem zapomněl na všechnu bolest. Jenže pak se zastavím, proběhne mnou jako blesk vzpomínka, jak jsem kdysi stával pod lampou s Kačenkou a říkávali jsme si spoustu krásy. Pořád to bolí, ale snad už méně. Musím se otočit, se slzami na očích. Venca zmlkne, vůbec se mi nesměje. Začne mě konejšit, má hypnotický hlas. Má dar mě uklidnit. Vybrečím se jako stará bába a U Hymrů pak přemýšlím, jestli fakt existuje nebe, protože mám co do činění s dalším svým andělem strážným.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
