Představa, že vypadne elektrický proud, nás právem děsí. Ale není to kvůli tomu, že se vypnou obrazovky, které z nás dělají těla bez duše, ale ony také začnou lézt zombie z mrazáků. V márnicích by mohli vyprávět. Zkuste si přenocovat několik dní mezi chladnými těly a uvidíte sami. Také bych vám doporučil u toho poslouchat novou desku švédských hrobníků ONE DAY IN PAIN.
Kapela je sólovým projektem Nicke Olssona, kterého můžete znát třeba z HYDROGEN, LEPROSY, CENTINEX, BLOOD MORTIZED a spousty dalších severských smeček. V ONE DAY IN PAIN se obklopil dalšími muzikanty stejné krve, aby nám všem ukázal, jak se drtí hudbou staré kosti. Nutno rovnou napsat, že se jedná o velmi povedené album plné chladu, špíny a temnoty. Na CD může být s klidem napsána ochranná známka - old school swedish death metal!
Klasický zvuk, tradiční postupy ve stylu starých GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER, plus navíc vlastní nápady. Tak by se dala novinka "Doomsday Congregation" charakterizovat asi nejlépe. Patřím ke stejnému druhu, také jsem nasával hudbu nejvíce v devadesátých letech minulého století. Možná právě proto mi nesedí současný trend uřvaných kapel bez duše. ONE DAY IN PAIN splňují ale vše, co mám na death metalu tolik rád, jsou divocí, neurvalí, s ničím se nepářou. Přidávají nezbytné mrazivé melodie, chorobný vokál. Vše je v nejlepším pořádku a já mohu s klidem ulehnout do své oblíbené rakve. Jako všichni upíři a fanoušci ryzí opravdové smrti přes den spím a v noci tančím se zombie na opuštěných hrobech. Je jasné a pochopitelné, že pánové nepřinášejí nic nového, ale songy jim věřím, k nahrávce se rád a často vracím. Jako bych pokaždé podal ruku dámě s kosou. Odvede mě do míst, kde je ještě svět v pořádku. Ve vnitřnostech cítím divný tlak. Pulsuje to ve mě, pálí a žhne. Možná už jsem také nemrtvý. Není divu, po poslechu "Doomsday Congregation" se takové věci stávají. Smrt je hodně blízko a já vám můžu desku určitě doporučit. Jen musíte věřit stínům. Ryzí, prašivý švédský death metal par excellence!
Asphyx says:
The idea of a power outage rightly scares us. But it's not because the screens that make us soulless bodies turn off, but they also start crawling zombies out of the freezers. They could tell in the morgue. Try to spend the night a few days between cold bodies and see for yourself. I would also recommend listening to the new record of Swedish gravediggers ONE DAY IN PAIN.
The band is a solo project by Nick Olsson, whom you may know from HYDROGEN, LEPROSY, CENTINEX, BLOOD MORTIZED and many other Nordic packs. On ONE DAY IN PAIN, he surrounded himself with other musicians of the same blood to show us all how he crushes himself with old bone music. It must be written straight away that this is a very successful album full of cold, dirt and darkness. A trademark - old school Swedish death metal - can be written on the CD!
Classic sound, traditional techniques in the style of old GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER, plus your own ideas. This is how the new "Doomsday Congregation" could be characterized best. I belong to the same kind, I also absorbed the music the most in the nineties of the last century. Maybe that's why the current trend of soulless bands doesn't suit me. ONE DAY IN PAIN meet but everything I like so much about death metal, they are wild, unruly, they don't mate with anything. They add the necessary freezing melodies, sick vocals. Everything is fine and I can lie down in my favourite coffin. Like all vampires and fans of genuine real death, I sleep during the day and dance zombies on deserted graves at night. It is clear and understandable that gentlemen do not bring anything new, but I trust them in songs, I like to return to the recording often and often. It was as if I always held out my hand to a lady with a scythe. He will take me to places where the world is still fine. I feel a strange pressure inside. It pulsates in me, burns and glows. Maybe I'm undead too. No wonder, after listening to the "Doomsday Congregation", such things happen. Death is very close and I can definitely recommend the record to you. You just have to trust the shadows. Pure, dusty Swedish death metal par excellence!
Ave NUNSLAUGHTER! Greetings to the catacombs and thank you very much for your new album "Red Is the Color of Ripping Death". I'm really enjoying the record. As one of my friends says, this is old dusty metal, in which flames will always whip from your ass! It's a long-running album on your part after a long time. How did the record come about and how did you enjoy the recording? Have you changed your approach to the past?
This album came together quickly and easily. We have a very nice practice spot that is also a studio so making quick demos of riffs or songs is very easy. We had some old idea that I wanted to flesh out but most of the writing came from this current line up. Tormentor and I have been playing together for about 7 years and he has a very good sense of what NunSlaughter should sound like. He handled all of the recording, mixing and mastering himself so we didnt have to many people with differing ideas. That is the biggest difference from the older recordings.
It's been six years since drummer Jim Sadist has been among us. I really liked his drumming. In my opinion, he was one of the hallmarks of NUNSLAUGHTER. The newcomer Wrath is already signed under the novelty. How did you get together and why him? It must have been very difficult for him to follow Jim. But I think he took on his role very well. Have you been forced to change the upload method?
Wrath is a very good drummer. He was writing and performing with Tormentor in other projects for a few years before he was asked to join. He understood that there may be some backlash with filling Sadists shoes but he said he was up for the task. He has an exceptional attitude towards performing and can make adjustments quickly. He is not just the drummer he also entertains people and us for that matter. Good guy and great musician.
I really like the sound of the news. In general, NUNSLAUGTER are a guarantee of quality in this respect. Tormentor (Noah) is signed under it. Does this mean that in recent years the sound has been completely in the hands of the band? If I'm not mistaken, have you recorded elsewhere before?
Noah was working with NunSlaughter is different capacities over the last 10 or more years. Sometimes he just recorded and sometimes he mixed and or mastered for NunSlaughter.
For many years we would record with anyone or anyplace and the varying sound quality shows this all too well. We do not have label budget so all of the recordings are paid for by me. Depending on my job situation I have more or less to spend on making a recording happen.
Another hallmark of your band is the packaging. I like the motif for "Red Is the Color of Ripping Death" so much that I also had to order a T-shirt. Now he's on his way over the ocean. I'll be handsome once again! Who is the author of the cover and how does the theme relate to the theme of the album?
Guang Yang is the artist. I let him know we wanted horns, fire upside down crosses and blood. He decided to take an iconic image of Michelangelo and pair it with Satanic imagery. I think the art came out very well and fit NunSlaughter.
In the texts you deal with Satanism, anti-Christianity, death. You could say that these are classic metal themes. But you can present them in such a way that I enjoy listening to them. Who is the author of the lyrics and how are they created? Where do you get inspiration for them?
I wrote most of the lyrics but Tormentor penned Annihilate the Kingdom of God and Red is the Color of Ripping Death with only a few additions by me. He is a very good lyricist in him own right and very helpful when it comes to phrasing. I consult and lean on him quite a bit and this is what brings the songs to life.
I am still deep rooted in ancient lore, Satanism and Witchcraft. This is where I draw inspiration from and why, I think, the lyrics for NunSlaughter have not and will not change.
It has been bothering me for a very long time, why do you actually have so many splits? It seems to me that maybe at any moment you're releasing EP, split, compilation. I admit that I already have a bit of chaos in that. It must be very organizationally demanding. In addition, issuing physical media today is perhaps not even worthwhile. Or yes? What is your favourite carrier? Are they tapes? Vinyl? CD? Or do you have mp3 music on your phone?
Most collectors have a wild time with NunSlaughter. We offer all sorts of media to collect and it is always a passion for me to release something that people will enjoy. My personal favourite is/was 7"s especially split 7"s. It is a way for bands to be united and for people to hear 2 bands for the price of one. In recent years 7"s have become so expensive that the new way is the old way...tapes. We have release so many tapes and split tapes I've lost count.
I have diginal music on my phone and I listen to CD rips off my PC when working but nothing is as satisfying as sitting down to spin a record.
When you toured Europe in 2014 (with a stop at OBSCENE EXTREME), I was just sick. I was terribly annoyed when my friends told you how they liked your performance. Aren't you planning a new tour in support of the new "Red Is the Color of Ripping Death"? How are you doing with the concerts now and how did the covid pandemic affect you?
We do have a European tour planned for 2022 but with the pandemic still real we are never sure it will happen. If countries close their boarders there is nothing we can do. Covid helped us finish the album but it is hindering us from supporting it with proper shows and tours.
Covid took from me personally friends and family. It did give me a greater sense of urgency to do things in life that I want to happen. Lets hope this does not last many more years.
You are already witnesses, the history of NUNSLAUGHTER dates back to the late eighties. How do you think the underground scene has changed? How have modern technology influenced you as a musician? What about the fans? Did you have to change your approach somehow? Sometimes I feel that a lot of people are more concerned with taking a picture with a tape and putting it on a fuckbook than actually listening to it.
The underground is not as underground as it once was but that is just life. Things change not always for better but they change. It is not as personal any more but it is easier to write and correspond with people all over the world.
Technology has helped NunSlaughter and many bands get a proper recording for a lot less money than the 80's could provide. I have not tried to change our approach but I am sure in many ways it has changed. Jim Sadist would always say "Too many bands and not enough fans". I was / am a fan of metal music before I consider myself a musician.
Speaking of social networks. For example, it happens to me regularly that our site blocks us. Maybe for two months, because of the drawn nipple on the cover of a black metal band. What is your experience with censorship in NUNSLAUGHTER? There are not exactly pink bunnies on your records either). I experienced socialism during my childhood and censorship is perhaps even worse today.
The most notable is when I tried to Copy write NunSlaughter. It was denied by the US government on the basis of "Violence towards religious figures". That has since been resolved.
Our Hells Unholy Fire was pulled from stores in Germany due to the rape scene on the back of the original pressing.
Our name has also been changed in print and on marquees. They have read Sun Slaughter, NoneSlaughter and a few others. Stupid censorship in the US.
I'm an old dog and I always really enjoy this question. How did you actually get into music? Who was your role model? What was your first concert? How did NUNSLAUGHTER once come together? Please remember for us.
It was at an early age I heard Kiss. I liked the imagery and gimmicks and that started my fascination with music. My first ever LP purchase was Double Platinum. I didnt know that is was a compilation but I liked the foil cover and 2 LPs were $8.88 which was a lot of money for me. I purchased it at the mall at a store called Zares.
My first concert that I paid for was Ozzy/ Motley Crue and Waysted. It ran me $13 and I could not believe how great of a show it was. That was 1983 or 1984 Bark at the Moon tour.
By 1985 I met a guy at school that told me about underground music and he gave me some tapes and told me the record store I needed to go to. It was Eides in Pittsburgh PA and that is when this odyssey really began.
After that I saw flyers for punk and metal shows in the area and started going with some friends. I met Ted Williams from Dream Death and he invited me to hang out with the older crowd that were all in bands. Eventually me a my freinds decided that we wanted to make Death Metal since there were no bands in the Pittsburgh area doing this kind of music. I told Ted and he was cool enough to give me his bass so I could be the bass player in our new band. That band was NunSlaughter.
Even after all these years of listening to metal, I think it's always terrible to recognize them if the band plays it with their heart. I still have that feeling from NUNSLAUGHTER. What does music mean to you? Is it for relaxation, a lifestyle? How would you define your relationship to music?
For me music is both an artistic release and cathartic. It has educated me on history and the workings of the world. Mans in humanity to man and our stupidity with religion. It is like breathing. I rarely think of it because music is pervasive in my life and without it I would die. I dont only listen to metal music but many forms of music. It helps me become a well rounded person and musician.
Thank you so much for the interview. I respect her. And you know what? I'm going to play "Red Is the Color of Ripping Death" again. And really loud. I'm looking forward to "flames whipping out of my ass" again! I wish you all the best and may you prosper in private. NUNSLAUGHTER rules!
Thank you my friend. METAL IS DEATH DEATH IS METAL NUNSLAUGHTER DEATH METAL.
Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):
Ave NUNSLAUGHTER! Zdravím do katakomb a děkuji moc za vaše nové album „Red Is the Color of Ripping Death“. Já si desku neskutečně užívám. Jak říká jeden můj kamarád, to je starej prašivej metal, u kterýho ti budou vždycky šlehat ze zadku plameny! Je to po dlouhé době dlouhohrající album z vaší strany. Jak deska vznikala a jak jste si nahrávání užili? Změnili jste nějak přístup oproti minulosti?
Toto album vzniklo rychle a snadno. Máme velmi hezkou zkušebnu, která je zároveň studiem, takže tvorba rychlých ukázek riffů nebo skladeb je velmi snadná. Měli jsme nějaké staré nápady, které jsem chtěl rozvinout, ale většina složeného pochází od této aktuální sestavy. S Tormentorem hrajeme spolu asi 7 let a on má skvělý smysl pro to, jak by NunSlaughter měli znít. Veškeré nahrávání, mixování a mastering zvládl sám, takže nebylo mnoho lidí s odlišnými představami. To je největší rozdíl oproti starším nahrávkám.
Je to už šest let, co mezi námi není bubeník Jim Sadist. Já jsem jeho hru na bicí měl hrozně rád. Podle mého byl on jedním z poznávacích znamení NUNSLAUGHTER. Pod novinkou je podepsán již nováček Wrath. Jak jste se dali dohromady a proč právě on? Muselo to pro něj být velmi těžké, nastoupit po Jimovi. Ale myslím, že se své role ujal velmi dobře. Byli jste nuceni změnit způsob nahrávání?
Wrath je velmi dobrý bubeník. Několik let skládal a vystupoval s Tormentorem v jiných projektech, než byl požádán, aby se připojil. Chápal, že při převzetí postu po Sadistovi může dojít k určitým reakcím, ale řekl, že se toho úkolu zhostí. Má výjimečný vztah k vystupování a dokáže se rychle přizpůsobit. Není to jen bubeník, ale také baví lidi a nás. Je to dobrý chlap a výborný muzikant.
Mně se na novince hrozně líbí zvuk. Ono všeobecně jsou NUNSLAUGTER v tomhle směru zárukou kvality. Podepsán je pod ním Tomentor (Noah). Znamená to, že poslední roky je zvuk kompletně v rukou kapely? Jestli se nepletu, tak dřív jste ale nahrávali jinde?
Noah pracoval s NunSlaughter za posledních deset (možná více) let na různých úrovních. Někdy jen nahrával a někdy taky míchal a nebo masteroval. Po mnoho let jsme mohli nahrávat s kýmkoli a kdekoli a různá kvalita zvuku to ukazuje až příliš dobře. Nemáme budget od vydavatelství, takže všechny nahrávky platím já. Bez ohledu na mou pracovní situaci musím více či méně pokrýt náklady spojené s nahráváním.
Dalším poznávacím znamením vaší kapely jsou i obaly. Motiv k „Red Is the Color of Ripping Death“ se mi tak líbí, že jsem si musel objednat i tričko. Teď je někde na cestě nad oceánem. Budu zase jednou za fešáka! Kdo je autorem obalu a jak souvisí motiv s tématem alba?
Oním umělcem je Guang Yang. Oznámil jsem mu, že chceme rohy, oheň, obracené kříže a krev. Rozhodl se vzít ikonický obraz Michelangela a spárovat jej se satanskými výjevy. Myslím, že obal vyšel velmi dobře a sedí k NunSlaughter.
V textech se zaobíráte satanismem, antikřesťanstvím, smrtí. Dalo by se říct, že se jedná o klasická metalová témata. Vy je ale umíte podat tak, že mě baví je poslouchat. Kdo je autorem textů a jak vznikají? Kde pro ně berete inspiraci?
Napsal jsem většinu textů, ale Tormentor napsal Annihilate the Kingdom of God a Red is the Color of Ripping Death s mým drobným přispěním. Je to sám o sobě velmi dobrý textař a velmi nápomocný, pokud jde o frázování. Trochu se s ním radím a opírám se o něj a právě to vdechuje skladbám život. Stále jsem hluboce zakořeněný ve starověké tradici, satanismu a čarodějnictví. Tady čerpám inspiraci a proto si myslím, že texty pro NunSlaughter by se neměly a nebudou měnit.
Hrozně dlouho mi vrtá hlavou, proč vlastně máte tolik splitek? Připadá mi, že snad každou chvíli vydáváte nějaké EP, split, kompilaci. Přiznám se, že už v tom mám trošku chaos. Musí to být hrozně náročné organizačně. Navíc vydávat v dnešní době fyzické nosiče se snad ani nevyplatí. Nebo ano? Jaký nosič máš nejraději ty? Jsou to kazety? Vinyl? CD a nebo máš hudbu v mp3 v telefonu?
Většina sběratelů má s NunSlaughter divoké časy. Nabízíme všemožná média, vždy je pro mě vášní vydat něco, co se lidem bude líbit. Mými osobními favority jsou 7" a zejména split 7". Je to způsob, jakým se kapely spojují a lidé slyší 2 kapely za cenu jedné. V posledních letech jsou 7" ale tak drahé, že nová cesta je stará cesta ... kazety. Vydali jsme tolik kazet a split kazet, které jsem ztratil. Mám v telefonu digitální hudbu a při práci poslouchám CD z počítače, ale nic není tak uspokojivé, jako když si sednete a pustíte si desku.
Když jste v roce 2014 jeli turné po Evropě (se zastávkou na OBSCENE EXTREME), byl jsem zrovna nemocný. Hrozně mě štvalo, když pak kamarádi vyprávěli, jak se jim vaše vystoupení líbilo. Nechystáte nové turné pro podporu novinky „Red Is the Color of Ripping Death“? Jak jste na tom teď vůbec s koncerty a jak vás ovlivnila pandemie covid?
Máme naplánované evropské turné na rok 2022, ale vzhledem k tomu, že pandemie je stále v kurzu, nikdy si nemůžeme být jisti, že k němu dojde. Pokud země zavřou své hranice, nemůžeme dělat nic. Covid nám pomohl album dokončit, ale brání nám v jeho podpoře pořádnými koncerty a turné. Covid mě osobně vzal přátele a rodinu. Dalo mi to větší pocit naléhavosti dělat v životě věci, které chci, aby se staly. Doufejme, že to nebude trvat mnoho dalších let.
Jste už pamětníci, historie NUNSLAUGHTER sahá až ke konci osmdesátých let. Jak se podle tebe undergroundová scéna změnila? Jak tě ovlivnily moderní technologie jako muzikanta? Co fanoušci? Musel si nějak změnit svůj přístup i ty? Já mám někdy pocit, že jde spoustě lidem spíš o to, se s kazetou vyfotit a dát to na fuckbook, než že by ji doopravdy poslouchali.
Underground už není takový underground, jakým kdysi býval, ale takový už je život. Věci se ne vždy mění k lepšímu, ale mění se. Už to není tak osobní, ale zase je snazší psát a komunikovat s lidmi z celého světa. Technologie pomohla NunSlaughter a mnoha kapelám získat pořádnou nahrávku za mnohem méně peněz, než mohla poskytnout 80. léta. Nesnažil jsem se změnit náš přístup, ale jsem si jistý, že se v mnoha ohledech změnil. Jim Sadist vždy říkal: „Příliš mnoho kapel a málo fanoušků“. Byl jsem metalovým fanouškem, než jsem se začal považovat za muzikanta.
Když už jsme u těch sociálních sítí. Mně se třeba pravidelně stává, že nám naše stránky blokují. Třeba na dva měsíce, kvůli nakreslené bradavce na obalu black metalové kapely. Jaké máte zkušenosti s cenzurou vy v NUNSAUGHTER? Na vašich deskách taky nejsou zrovna růžoví králíčci:). Zažil jsem za svého dětství socialismus a cenzura je dnes snad ještě horší.
Nejpozoruhodnější bylo, když jsem se pokusil zaregistrovat název NunSlaughter. To vláda USA zamítla na základě „Násilí vůči náboženským osobnostem“. Od té doby je to vyřešeno. Náš Hells Unholy Fire byl stažen z obchodů v Německu kvůli scéně znásilnění na zadní straně původního alba. Naše jméno bylo také změněno v tisku a na štítcích. Třeba jako Sun Slaughter, NoneSlaughter, atd.. Hloupá cenzura v USA.
Jsem starej pes a tuhle otázku si vždycky hrozně užívám. Jak si se dostal vlastně k muzice? Kdo byl tvým vzorem? Jaký byl tvůj první koncert? Jak se dali NUNSLAUGHTER kdysi dohromady? Zavzpomínej pro nás prosím.
Už v útlém věku jsem slyšel Kiss. Líbila se mi ta prezentace a nápady, a tím začala moje fascinace hudbou. Můj vůbec první nákup LP byl “Double Platinum”. Nevěděl jsem, že je to kompilace, ale líbil se mi obal a 2 LP stálo 8,88 $, což pro mě bylo hodně peněz. Koupil jsem ho v obchoďáku v obchodě jménem ‘’Zares”. Můj první koncert, který jsem zaplatil, byl Ozzy/ Motley Crue a Waysted. Vyšlo mě to na 13 dolarů a nemohl jsem uvěřit, jak skvělá show to byla. To bylo 1983 nebo 1984 Bark at the Moon tour. V roce 1985 jsem ve škole potkal kluka, který mi vyprávěl o undergroundové hudbě, dal mi nějaké kazety a řekl mi o obchodu s deskami, do kterého jsem musel jít. Byl to Eides v Pittsburghu, PA a tehdy tato odysea skutečně začala. Poté jsem narážel na letáky punkových a metalových akcí a začal na ně chodit s několika přáteli. Potkal jsem se s Tedem Williamsem z Dream Death a ten mě pozval na setkání se starším Davem, kteří byli všichni v kapelách. Nakonec jsem se já a moji přátelé rozhodli, že chceme hrát death metal, protože v oblasti Pittsburghu nebyly žádné kapely, které by hrály tento druh hudby. Řekl jsem to Tedovi a on byl natolik “cool”, že mi dal svou basu, abych mohl být basákem v naší nové kapely. Tou kapelou byl NunSlaughter.
Pořád si i po těch všech letech poslechu metalu myslím, že je vždycky hrozně poznat, pokud jej kapela hraje srdcem. Z NUNSLAUGHTER ten pocit pořád mám. Co pro tebe hudba znamená? Je pro relaxem, životním stylem? Jak bys definoval svůj vztah k muzice?
Hudba je pro mě uměleckým uvolněním i katarzí. Vzdělalo mě to v historii a fungování světa. O lidskosti a naší hlouposti s náboženstvím. Je to jako dýchat. Málokdy na to myslím, protože hudba je v mém životě všudypřítomná a bez ní bych zemřel. Neposlouchám jen metalovou hudbu, ale mnoho forem hudby. Pomáhá mi to stát se dobře zaobleným člověkem a muzikantem.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. A víš co? Jdu si „Red Is the Color of Ripping Death“ znovu pustit. A to pořádně nahlas. Těším se, až mi zase budou „ze zadku šlehat plameny“! Přeji vám jen vše dobré a ať se vám daří i v soukromí. NUNSLAUGHTER rules!
Díky kamaráde! ‘’METAL IS DEATH DEATH IS METAL NUNSLAUGHTER DEATH METAL.’’
Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Red Is the Color of Ripping Death (2021):
Svět byl najednou jako ve snu. Rána postupně hnisala, pálila, žhnula a jed se dostával pomalu do krve. Díra po dýce se zanítila a přesunula tvoji mysl do jiné dimenze. Stejně jako nihilisté ANTICHRIST SIEGE MACHINE. Jenom špína, shnilé maso a smrt, která čeká za rohem s dalším nožem v ruce. Tohle je válka s temnými silami, kterou nelze nikdy vyhrát. Stojíš po kolena v bahně smíchaném s krví a nebe je těžké.
Pravý, poctivý black death metal je poměrně těžkou disciplínou. Hodně záleží na zvuku, ale také na způsobu, jakým kapela svůj morbidní úkol uchopí. Je to vlastně jako vždycky, musím jim jejich nečistou práci věřit, musí mě pohltit. Myslím, že Američanům se povedlo mě proklít, zavrhnout, udusit nahrubo nasekanou tmou.
"Purifying Blade" je albem, které lze stylově přirovnat k tvorbě smeček jako REVENGE, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY, ARCHGOAT, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL, DIOCLETIAN, MITOCHONDRIAN, ale třeba i MORTICIAN. Vše je zahalené v nepropustné mlze, fanoušek se musí prokousat hnusem a ošklivostí. Je to samozřejmě extrém, které mnohé odradí, ale tak je to vlastně v absolutním pořádku. Slabé kusy odpadnou a přežijí jenom ti silní, tak to platí, co svět světem stojí. Kapela jde záměrně na hranu, možná spíš kousek za ní. Jedná se o hudební teror, který vám nenechá nic zadarmo. Ve zdánlivém chaosu se ukrývá spousta zajímavých momentů, jen se k nim musíte brodit močálem lepkavé tekutiny. Deska působí jako jed, který vám postupně změní vnímání světa. Najdou vás s vystřeleným mozkem na zdi a s brokovnicí v ruce. Samozřejmě bez dopisu na rozloučenou, abyste si obrázek o nahrávce udělali sami. Komu se tenhle černý styl líbí, bude určitě spokojen, ostatní utečou strachy pryč a budou mluvit tiše, protože budou absolutně zničení. ANTICHRIST SIEGE MACHINE se povedlo přetavit syrovou ocel ve zbraně, které opravdu zabíjejí. Hnusný, ošklivý, surový black death metal! Válka se Satanem!
Asphyx says:
The world was suddenly like a dream. The wound gradually festered, burned, glowed, and the poison slowly entered the bloodstream. The dagger hole became inflamed and moved your mind to another dimension. Like the nihilists ANTICHRIST SIEGE MACHINE. Just dirt, rotten flesh and death waiting around the corner with another knife in hand. This is a war with the dark forces that can never be won. You stand on your knees in mud mixed with blood and the sky is hard.
Real, honest black death metal is a relatively difficult discipline. A lot depends on the sound, but also on the way the band takes on its morbid task. It's actually as always, I have to trust them with their dirty work, they have to swallow me. I think the Americans managed to curse me, reject me, suffocate roughly chopped darkness.
"Purifying Blade" is an album that can be stylistically compared to the creation of packs such as REVENGE, BLACK WITCHERY, BLASPHEMY, ARCHGOAT, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL, DIOCLETIAN, MITOCHONDRIAN, but also MORTICIAN. Everything is shrouded in impermeable fog, the fan must bite through disgust and ugliness. It is, of course, an extreme that discourages many, but it is actually in absolute order. Weak pieces fall off and only the strong ones survive, so it is true what the world stands for. The band intentionally goes to the edge, maybe a little behind it. It is a musical terror that will not leave you anything for free. There are a lot of interesting moments hidden in the seeming chaos, you just have to wade through them with a swamp of sticky liquid. The record acts as a poison that will gradually change your perception of the world. They will find you with a fired brain on the wall and a shotgun in hand. Of course, without a farewell letter, to make a picture of the recording yourself. Whoever likes this black style will surely be satisfied, the others will run away from fear and will speak quietly, because they will be absolutely destroyed. ANTICHRIST SIEGE MACHINE managed to turn raw steel into weapons that really kill. Disgusting, ugly, raw black death metal! War with Satan!
