DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 27. května 2022

Recenze/review - POST-MORTEM - The Monumental Pandemonium (2022)


POST-MORTEM - The Monumental Pandemonium
CD 2022, Great Dane Records

for english please scroll down

Za ty roky, co poslouchám muziku, jsem se zařadil spíše ke gurmánům. Vybírám si ty nejchutnější kousky a trávím s nimi dlouhé hodiny. Jsem klasik, tradicionalista, ale pokud se objeví kapela, která mě zaujme i svými výlety do jiných dimenzí, rád se k ní vracím. Francouzským POST-MORTEM jsem se věnoval již v roce 2006 a dnes již mohu říci, že mě tenkrát album oslovilo hlavně svojí energií a touhou ničit. 

I novinka je pro mě velmi chutným koktejlem, umíchaným ze stylů jako je death metal a thrash. Nezapomíná se i na chladné a divoké melodie. Stojím zrovna na střeše vysokého domu a dívám se dolů. "The Monumental Pandemonium" mi hrají hlasitě do uší a představuji si, jaké by to bylo, skočit dolů. Myslím, že díky téhle desce bych mohl létat. 


Je totiž vznešená i zemitá zároveň. Skvělý zvuk, zajímavý obal, ale hlavně skladby, které připomínají tsunami. Tohle všechno zde naleznete a ještě spoustu navíc. Zpočátku jsem ochutnával opatrně, abych pořádně nasál atmosféru. Již při druhém poslechu jsem ale spokojeně kýval hlavou, podupával si nohou a měl touhu roztrhnout řetězy a vyrazit ven do ulic. Hudba pro mě byla celý život relaxem, odpočinkem, ale vždy musela být zahraná od srdce. POST-MORTEM mají talent na to napsat dobré motivy. Songy pálí a žhnou a spálí vás na popel. Na pevných tradičních základech jsou vystavěny zajímavé a košaté kompozice s moderní produkcí. Ano, "The Monumental Pandemonium" je nahrávkou pro fajnšmekry, pro zmlsané gurmány, kteří si rádi užívají. Je dobré mít i v dnešní pomatené době nějaký pevný bod ve vesmíru. Kus něčeho surového, zručně opracovaného. Muzika POST-MORTEM je pro mě opravdovým uměleckým dílem. Špatně se to vysvětluje, o umění by se přeci nemělo psát, ale mělo by se vnímat všemi póry těla. Připadám si jako v nějaké morbidní galerii. Z reproduktorů zní nové album a já se spokojeně procházím chodbami podsvětí. Jsem hrozně rád, že jsem měl možnost letos z tohoto koktejlu ochutnat. Je skvělý! Doporučuji všem, kteří pořád objevují, mají fantazii a vytříbenou chuť. Jestli se vám líbí smečky jako CARCASS, ENTOMBED, BOLT-THROWER, PARADISE LOST, CRUSHER, neváhejte ani chvilku. Zničující jízda po spálené zemi! 


Asphyx says:

In the years I've been listening to music, I've become more of a foodie. I choose the most delicious pieces and spend long hours with them. I am a classical traditionalist, but if there is a band that captivates me with its excursions into other dimensions, I like to come back to it. I got into French POST-MORTEM back in 2006 and I can say now that the album appealed to me then mainly because of its energy and desire to destroy.

I find the new album to be a very tasty cocktail, mixed from styles like death metal and thrash. Not forgetting the cool and wild melodies. I'm standing on the roof of a tall building looking down. "The Monumental Pandemonium" plays loudly in my ears and I imagine what it would be like to jump down. I think this record would make me fly.


It is both sublime and earthy at the same time. Great sound, interesting cover, but mainly the songs that remind of a tsunami. You'll find all that here and a lot more. I tasted it carefully at first, to get a good feel for the atmosphere. However, on the second listen I was already nodding my head in satisfaction, stomping my feet, and feeling the urge to break the chains and hit the streets. Music has been relaxation and recreation for me all my life, but it always had to be played from the heart. POST-MORTEM has a knack for writing good themes. The songs burn and glow and burn you to ashes. Interesting and colorful compositions with modern production are built on solid traditional foundations. Yes, "The Monumental Pandemonium" is a record for connoisseurs, for the gluttonous gourmands who like to enjoy themselves. It's good to have a fixed point in the universe even in these crazy times. A piece of something raw, skillfully crafted. POST-MORTEM music is a true work of art for me. It's hard to explain, art shouldn't be written about, it should be felt through all the pores of the body. I feel like I'm in a morbid gallery. A new album is blasting from the speakers, and I'm happily strolling through the corridors of the underworld. I'm so glad I had the opportunity to sample this cocktail this year. It's great! I recommend it to anyone who is still exploring, imaginative, and has a refined palate. If you like packs like CARCASS, ENTOMBED, BOLT-THROWER, PARADISE LOST, CRUSHER, don't hesitate a moment. A devastating ride on scorched earth!


Minirecenze/minireview - POST-MORTEM - God With Horns (2016):
https://www.deadlystormzine.com/2016/05/minirecenzeminireview-post-mortem-god.html

Tracklist:
01. Abyssus Abyssum Invocat
02. Genocider
03. Skin Of My Enemy
04. Mountain Of Skulls
05. Opening Of The Underworlds Gates
06. The Pure Terror
07. Cryptic Revelations
08. Arallu Imperator
09. Soul Inquisitor
10. Altar Of Inner Ghouls
11. Graviora Manent
12. Massive Decimation

POST-MORTEM are:
Samuel Clauss : rhythm and lead guitars
Pierre Mohn : bass
Jack Ruetsch : rhythm and lead guitars
Xavier Schreiber : vocals
Laurent Greder : drums



KNIŽNÍ TIPY - Největší z pierotů - František Kožík (1954)


Největší z pierotů - František Kožík
1954, Československý spisovatel

Do naší party čtenářů na vysokoškolských kolejích patřil i jeden obrovský kluk. Vypadal, jakoby neuměl do pěti počítat. Opak byl pravdou. Velký talent na matematiku, ale totálně neschopný žít mezi lidmi. My ho vzali mezi sebe, protože byl duše čistá. Neposkvrněná, co na srdci, to na jazyku. Co vím, tak žije celý život sám. Nenašla se žádná, která by s ním chtěla být. Přitom má peníze, je schopný a upřímně hodný. Velký chlap. Ale má šíleně smutný obličej. Jako Pierot. Jako pan Vladimír Javorský, který Největšího z Pierotů tak nádherně ztvárnil v seriálu. Ten jsem viděl až po letech. Knihu od Františka Kožíka mi doporučil kamarád Michal, který díky tomu, že chodil s holkou z peďáku, tak se sem tam ochomýtl kolem divadla.

A já ji hltal jedním dechem. Patří k dílům, které si musím vždy jednou za čas přečíst. Cítím v ní obrovskou sílu. Je to pocta pantomimě, divadlu, hercům. Je životopisem Kašpara Deburaua. Čtu ji zase po nějaké době a znám mistra osobně. Alespoň tak to cítím. Nejsem zrovna z těch, kteří by se pořád dojímali. Jsem zcela prost jakýchkoliv póz a mám raději příběhy ohlodané na kost, ale tady mé srdce sevřel zvláštní, velký smutek. Vlastně je to hodně osobní čtení. Srdcovka, ohmataný svazek, který je další z mých osobních Biblí. Víte, tady už se bavíme o nitru, o osobním prožitku. Když jsem četl tenhle příběh poprvé, chtěl jsem být také chvilku mimem. Samozřejmě mi to vůbec nevydrželo, ale zůstala ve mě krásná stopa. Divotvorná, řekl bych.

Kašpar má české kořeny. Kočuje s divadlem, s cirkusáky. A zažívá za svůj život tolik věcí, jako nikdo jiný. Pestré, košaté, s krásnou češtinou staršího typu. Nevím, nakolik by se příběh líbil mladší generaci, ale o to ani tak nejde. Vždycky, když jsem dočetl kapitolu a už bylo fakt pozdě, tak jsem knihu odkládal s až nábožnou vážností. Spousta obrazů se mi potom přenesla do snů. Do myšlenek, když jsem brzy ráno vstal a dělal automatické pohyby nutné k přežití. Cesta do práce, není náhodou támhle u zdi Pierot? Zase jsem jej viděl všude. Měl tvář mého dávného kamaráda. Jeho zvláštní smutek. Jedná se o první uměleckou ligu. Žádné zbytečné hraní si na cosi, ale silný, syrový příběh, od kterého jsem se i po letech nemohl odtrhnout. Navíc, přál bych si zažít tehdejší Paříž. Její kouzlo. Zašel bych na nějaký kousek do divadla a pak se vrátil do současnosti. Tak už hergot někdo vymyslete stroj času!

Nedávno jsem psal report z koncertu a na Pierota jsem si zase vzpomněl. Vždyť je jeho příběh zase tak aktuální. Máme kolem sebe spoustu rádoby vtipných klaunů, kteří sází jen na jednoduché trapné vtípky. Na sprostotu a nízké lidské pudy. O tom ale přeci humor nemá být. Pierot je pro mě šlechticem zábavy. Někým, kdo dokáže rozesmát a zároveň donutit člověka se zamyslet. Každý den jsme konfrontováni se zlem, s emocemi, které jsou vytažené na maximum. Buď sexy a sama sebou! Nemusíš mít mozek, ale hlavně pořád proti někomu a něčemu bojuj. Ne, já raději lehké náznaky, vtipy ostré jako břitva nebo jen milé pohlazení. Miluju jednotlivé chytré nuance. Já raději elegantní dámu s jemným úsměvem, než sprostotu a špinavost duše. Sotva zřetelný náznak v obličeji Pierota, než kopání do zadku. A o tom tahle kniha také je.

Panu Kožíkovi se povedlo mě přitáhnout i k divadlu. Jako studentík jsem sedával na nejlevnějších sedadlech. Pak zašel s kamarády do hospody a všechno jsme nekonečně rozebírali. Stejně jako knížky, které nás zaujaly. Zajímavé je, že střední školu mám navěky spojené s muzikou a vysokou zase s literaturou a divadlem. Tak nějak si od té doby podvědomě přeji, abych potkával víc Pierotů než klaunů. Víc lidí, kteří přemýšlí, něco umějí. Jsou pokorní. Já vím, je to boj s větrnými mlýny, ale přátelé, pořád se vyplatí bojovat. Když totiž pak někdy potkáte Pierota (ano, i když se to nezdá, pořád jsou mezi námi), tak je to jako nanebevzetí, jako takový malý zázrak. 

Dnes už dávno vím, že kdybych tuhle knihu nečetl, něco by mi chybělo. Nebyl bych úplný. Ano, natolik mě ovlivnila a nasměřovala. Tolik krásných myšlenek za syrovým a smutným příběhem. Tolik dobroty a lidskosti. I po letech se mi knížka četla neskutečně dobře. Neskonale skvělý zážitek, který vám opravdu od srdce doporučuji. Mějte se co nejlépe a děkuji za podporu! A ať potkáváte jen samé Pieroty a co nejméně klaunů!

------------------------------------------------------------------------------------------------
Rozsáhlý román inspirovaný životní a uměleckou dráhou mistra pantomimy Jeana Gaspara Debureaua (1796-1846), který byl po své matce českého původu.

Autor líčí jeho dětství ä mládí strávené uprostřed kočovné artistické společnosti, léta čekání na výraznější umělecký úspěch a konečně i léta triumfu a uznání. V Paříži dosáhl po mnoha letech nesmírné popularity a byl milován a obdivován všemi - od prostého publika až po představitele kulturní elity tehdejší Francie. Román není životopisem v pravém slovy smyslu, ale především psychologickou studií o cestě umělce za vyjádřením svých představ a poetickou básní o divadle a lidském životě.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 26. května 2022

News! - WAYWARD DAWN - Cage Of Resentment (official video)



WAYWARD DAWN - “Cage Of Resentment” (official video)


With the release of the two full-length albums, “Soil Organic Matter” and “Haven of Lies”, as well as more than 50 gigs in Denmark, Norway, and Germany, WAYWARD DAWN have already made themselves known in the Scandinavian metal scene with their primal death metal. The band has, among other things, played at Aalborg Metal Festival, UHØRT Festival and SPOT Festival, supported bands like Nailed to Obscurity (DE) and Blood Red Throne (NO), and is booked to play Copenhell 2022.

This year, Wayward Dawn will be back with their third album “All-Consuming Void”, set to be released via Emanzipation Productions. The first single to be known from the record is “Cage of Resentment”, a short but hard-hitting death metal track that keeps it simple with themes centering around anger and the difficulties of dealing with this. This will be sure to get your head banging!


Line-up:
Kasper Szupienko Petersen - bass, vocals
Lukas Nysted - drums
Jakob Kristensen - guitars
Rasmus Johansen - guitars, vocals

Digital single:

Web:


------------------------------------------------------------------------------------------------------

Photos - NICE TO EAT YOU DEATHFEST 2022


Author of photos Michal Radoš.





























































































































































































































































































































































































































Author of photos Michal Radoš.



------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER