Nemůžeš utéct jinak, než zemřít. Zla je kolem už příliš mnoho. Ranní zprávy na internetu, dezinformace, lidé s prázdným pohledem, pochodující ulicemi. Už se nejedná o děsivé představy vizionářů, ale o krutou realitu. Slabší povahy páchají sebevraždy a ostatní se toulají prostorem jako těla bez duše. Svět se řítí do záhuby a můžeme si za to sami. Staly se z nás stroje, šílené stroje bez emocí, bez duše, bez svědomí.
Na tenhle příběh z devadesátých let jsem si vzpomněl, když jsem začal poslouchat první dlouhohrající album francouzských death metalistů BEYOND THE VOID. Je stejně chladné, kruté a temné. Jako dávná vize jednoho spisovatele. Atmosféra nahrávky je velmi podmanivá, uvěřitelná, silná a šílená. Jako současný svět.
Pokud bych měl přirovnat hudbu těchto Francouzů ke slavnějším kolegům, volil bych jména jako CANNIBAL CORPSE, CARCASS, ANAAL NATHRAKH, THE BERZERKER, ABOYRM. Jedná se o velmi jedovatý a chutný koktejl, který je postaven na pevných death metalových základech staré školy. Přidávány jsou potom velmi vkusně black metalové i industriální technické vlivy. Výsledkem je velmi třaskavá směs, která vám doslova vybuchne v rukou. Skvěle ošetřený je i zvuk - ostrý, čitelný, chladný a drtivý zároveň. Hrozně se mi líbí, jakým způsobem jsou skladby napsány. Nikde nic nechybí, nikde nic nepřebývá. Riffy se na mě sypou jako lavina z kostí, kamení a zbytků těl prokletých. Je pro mě hrozně příjemné chodit ulicemi se sluchátky na uších, nasávat atmosféru těkajícího města a užívat si hudbu. "The Machinist" je pro mě velmi zajímavým albem, ke kterému se rád a často vracím. Pokud mě štve všechno kolem, pokud udělám tu chybu a podívám se na zprávy, pokud je všude až příliš jedu, pustím si BEYOND THE VOID a vyčistím si hlavu. Zapomenout nesmím ani na parádní obal, který krásně podtrhuje to, co se na desce odehrává. Krutá, chladná, šílená smrt. Death metalový masakr lidské mysli!
Asphyx says:
You can't escape except to die. There's too much evil around. Morning news on the internet, misinformation, people with blank stares marching through the streets. It's no longer the frightening imaginings of visionaries, but a harsh reality. Weaker natures commit suicide and others wander the space like bodies without souls. The world is falling into ruin, and it's our own fault. We have become machines, mad machines without emotion, without soul, without conscience.
I was reminded of this story from the nineties when I started listening to the first full-length album by French death metallers BEYOND THE VOID. It is equally cold, cruel and dark. Like a writer's ancient vision. The atmosphere of the record is very captivating, believable, powerful and insane. Like the contemporary world.
If I had to compare the music of these Frenchmen to their more famous colleagues, I would choose names like CANNIBAL CORPSE, CARCASS, ANAAL NATHRAKH, THE BERZERKER, ABOYRM. This is a very venomous and tasty cocktail that is built on solid old school death metal foundations. Then added very tastefully are black metal and industrial technical influences. The result is a very shattering mixture that will literally explode in your hands. The sound is also well treated - crisp, clear, cold and crushing at the same time. I really like the way the songs are written. Nothing is missing, nothing is missing anywhere. The riffs are showered on me like an avalanche of bones, stones and the remains of the bodies of the damned. I find it terribly enjoyable to walk the streets with headphones on, soaking up the atmosphere of the flowing city and enjoying the music. "The Machinist" is a very interesting album for me and one that I like to come back to often. If I'm annoyed by everything around me, if I make the mistake of looking at the news, if I'm eating too much everywhere, I'll put on BEYOND THE VOID and clear my head. Not forgetting the awesome cover art, which beautifully highlights what's going on on the record. Cruel, cold, crazy death. Death metal massacre of the human mind!
A few questions - interview with death metal band from France - BEYOND THE VOID.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hello ! We are Beyond The Void, from France. Since 2018, we play death metal which navigates between brutality and finess with oldschool, progressive and modern touches. Our first album “The Machinist” was released in November 2022.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
This first album was mainly self recording in the home studio from Antoine Grasser, guitarist and principal composer from this project. Drums were recorded at the Black-Up Rec Studio.
Jamz from Razorback Studio has produced the album.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
It’s our label, Great Dane Records, who has released 500 digipaks from this new album.
You can also find it in digital on Bandcamp, YouTube, Spotify and more other platforms.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
It’s Cyril COZZA, our singer, who wrote the lyrics. They deal with the destruction of the planet by men, who are both actors and spectators of their own extinction. Wars, madness, overexploitation are themes dealt within the album.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
It’s Sebastien MOCKERS, our first singer who created the band logo.
Laurent GREDER, painter and drummer from the death metal band Post-Mortem, has made all the paintings from the album The Machinist.
We don’t have any website and we mainly use Facebook and Instagram for our communication. the most important thing is the work around the music, but today it is not enough, it is also necessary to know how to communicate to make the band spread its music.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
The Machinist was released by Great Dane Records, a french label. We contacted him, he appreciated our project and proposed that we work together. It’s a good opportunity to work with a label for the fist album, it brings seriousness, and allows a communication with networks different from ours.
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
We don’t idolise bands, but we appreciate a lot of bands, and each musician have differents influences. However, we all meet around bands such as Death, Cannibal Corpse, Obscura, Atheist. The inspiration comes from the multitude of influences that we each have and put together in our music.
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
We went directly to Great Dane Records who agreed to release this album. He signed us while we were working on preprods.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
The band was found in 2018 and we played 8 gigs before the release of the new album.
The Machinist was released in November 2022 with a release party in the concert hall from Colmar in France with Mercyless and Post-Mortem.
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We work on the second album and we want to play a lot of gigs in France and beyond.
Metal is something that shall mainly live with gigs !
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Bylo mi dvacet. Měl jsem svoji krásnou holku. Začínalo jaro a všechno mi připadalo zalité sluncem. Po děsivé střední škole a skvělé nástavbě jsem se ocitl zase mezi techniky, kteří uctívali spíše materiální věci. Přesný popis, výpočty, bez úsměvu, poměrně nudné předměty. Ale proplouval jsem. Nebavilo mě to, ale do Plzně jsem se vždycky hrozně těšil. Mívali jsme už svoje rituály. Jako každé dvojice. Sraz na hlaváku před vchodem, kousek od bezďáků. Jedno pivko v hospodě U Husy a hurá na kolej, do postele. Doma to stálo pořád za prd, ale už jsem se s tím naučil žít. Přetrpěl jsem další hádky, další výstupy, pláč a nářek. Kdo nezažil, tak si neumí představit. To nemá moc cenu popisovat. Po brigádě nebo po práci na baráku, případně na chalupě, jsem utahaný jezdil tmou za svojí milou. Dokázala můj život rozzářit. Už jsme spolu něco zažili, patřili jsme k sobě. Vypadalo to, že spolu zůstaneme. Už mě viděla po nočních můrách, už mě hladila, když jsem plakal ze spaní. Víc o mě vědět netřeba.
Připadal jsem si, že jsem toho zažil už hrozně moc. Problémy spolužáků z dobrých rodin, kteří řešili nová auta, byty, případně jakou diskotéku "ošukají", se mě netýkaly. Vzbuzovaly ve mě spíše úsměv. Měli jsme pečlivě vybrané kamarády. Zakládali jsme si na tom, že máme podobný vkus a že posloucháme podobnou hudbu, čteme stejné knihy. Volný čas jsme trávili v lesích, na nekonečných procházkách nebo po hospodách. Když byla chuť, zašli jsme na koncert a bylo to moc fajn. Na jednom jsme potkali i Vladimíra. Stal se naším známým, pak dokonce kamarádem. Bydlel na Borech na Máchovce a byla s ním děsná sranda. Obstál v mnoha pivních zkouškách, rádi jsme poslouchali jeho příběhy. Měl kamaráda, který byl svině. Chtěl být jako Vladimír, chtěl dosáhnout kvality jeho vtipů. Ale vždycky jenom paběrkoval. S divným pohledem, ze kterého holky nemohly. Děsil je. Pomlouval, byl slizký, když s ním zůstaly samy.
Já vyrůstal v rodině, kde se všechno říkalo na rovinu a lež byla snad horší než volit komunisty. Kamarád Vladimíra, říkejme mu třeba Ivan, se nejdřív tvářil hrozně příjemně. Mě na něm ale bylo pořád něco divného. Po mnoha letech na brigádách, mezi dělňasy a na cestách, jsem měl čuch na křiváky. Byl s námi v hospodě, pokecal a za dva dny začaly o mě i o mé budoucí ženě kolovat divné řeči. Lži a pomluvy. Nejhorší zrada, která se vám může stát. Někdo, kdo se tváří jako kámoš, komu věříte, jste na stejné vlně a najednou vám vrazí nůž do zad. Tenkrát nebyly sociální sítě, tak se všechno řešilo na chodbách. Princip byl ale stejný. Jdu třeba k Darebákovi na oběd (rozuměj utopenci a pivo) a najednou si celý stůl ode mě odsedne. Co se děje, řeknu ještě veselý, protože všechny hrozně rád vidím. Jako vždycky. Tentokrát si ale vedle šeptají. A že prý svoji holku mlátím, že jsem satanista, že ona je divná a vůbec, samý kecy. Nedovedete si představit, co se ve mě dělo. Zrada. Zrada je nejhorší. Ten smutek, když nevíte, proč?
Jak jsem blbej dobrák od kosti, tak jsem ještě Ivanovi dodával učení, výpisky, dělal za něj několik prací, pomáhal mu u zkoušek. Pořád se, i když hadovitě, usmíval. Jsem z principu spíše optimista a i když mi o něm ostatní říkali, že je to debil, nevěřil jsem jim. V každém je přeci kus něčeho dobrého. Jak v kom, ale to jsem ještě nevěděl, že Ivan je skrz na skrz shnilý. Chodil jsem s ním ze školy, vyprávěl mi a pokaždé ze svých příběhů vyšel jako děsnej borec. Chtěl být tak urputně úžasný a skvělý jako Vladimír, který ale na rozdíl do něj opravdu dobrák byl, že to až bolelo. Ještě mu říkám, co jsem při obědě zažil a on, že je to hrozný, co někteří lidé dokáží. Byl jsem rád, že si můžu někomu postěžovat. Věřil jsem mu. Chyboval jsem. Já, který si o sobě vždycky myslel, že poznám lidi po pár chvílích. Hrozně jsem se mýlil. Dokonce jsem mu večer přinesl na pokoj pivo a pokecal. On mezitím rozšiřoval další lži. Jen tak, protože rád čerpal z lidského neštěstí.
Poslouchali jsme tenkrát s manželkou hodně doom metal a možná to bylo i díky muzice, že jsme z toho byli hodně smutní. Vůbec jsme nevěděli, že proti nám někdo něco má. Nikdy jsme nikomu neubližovali, víceméně si hleděli svého. Byli šťastní s málem. Žádní boháči, ale jen obyčejná dvojice, kterých jsou stovky. Jdeme spát a je nám divně. Tak vidíš, povedlo se mu to. Cože? No, pokazil nám celý den, celý večer. Ale kdo? Usneme a máme oba zvláštní sny. Pořád přemýšlím, kdo by to mohl být. Druhý den je sobota a já nemusím jet makat. Spíme dlouho a odpoledne jdeme za Vladimírem. Ivan je, jak jinak, u něho. Vláďa je totálně v prdeli, Jeho holka se s ním rozešla. Někdo ji nakecal, že okukuje v bazénu kluky a že je skrytej buzerant. Ještě za ní dojdu a snažím se jí vysvětlit, že nám se děje něco podobného. Ale ona na mě začne hystericky řvát. Hele a to ti nedošlo, že Vladimír je v pohodě? Ty s ním chodíš a znáš ho nejvíc. Jen zabořila obličej do peřin a zamumlala, abych šel pryč. Nastal klasický problém, kdy spolu lidi nemluví.
Kolik zla by se vysvětlilo, kolik neštěstí by se nestalo. Uplynul měsíc a Vladimír se stal stínem. Zato Ivan zářil. A my byli tak hloupí. Dolejzal za jeho bejvalou, tvářil se jako ochránce. Ale lži kolovaly dál. O nás i o Vladimírovi. Odjeli jsme na několik dní na chalupu, tuším že byly zrovna jarňáky. Na chalupě se ještě běžkovalo a zářili jsme štěstím. Po návratu do Plzně nás ale čekal šok. Vladimír se v borským parku oběsil. Bohužel nešel nikdo kolem. Pohřeb je za týden v Mariánkách. Bylo to šílený. On byl opravdu kámoš. Nebo spíš, mohl jím být, kdyby dostal víc času. Blondýnka se šla vyzvracet a já ožrat. S Michalem a Blankou, všichni naštvaní, protože nás zradil i Vláďa. Pili jsme na něj, až jsme nemohli chodit. Zavítali jsme i do Studny, kde seděl Ivan a děsně se smál. Ty vole, jak se můžeš tlemit. A v tu chvíli mi všechno došlo. Posadili jsme se k jeho stolu a bez vytáček jsem se ho zeptal. Odpověděl mi, že vítězí jen silní, že pro slabé není na světě místo. Jak nějakej zasranej nácek.
Moji ruku držela Blanka i Michal a měli co dělat, aby mě udrželi. Zrada je hrozná, šílená a hrozně bolí. Když se na vás někdo usmívá, vy se snažíte pro něj udělat první poslední a pak je to jako blesk. Dlouho, opravdu hodně dlouho jsme přemýšleli, proč? Ivan dostal do držky, ani nevím od koho. Zlo nakonec vždycky zahubí sebe samo. Lidí se jím zalknou. Boží mlýny fungují. Společnost toho debila doslova vyštípala, že přestoupil někam do Prahy. Možná se z něj stal člověk s titulem a škodí někde jinde. Poučili jsme se. Za lidi mluví činy, nejen slova. Pamatujte na to. Já vím, dnešní příběh není vůbec veselý. Ale musel jsem jej napsat. Už jen kvůli Vladimírovi. Víte, takových postaviček se naším životem mihla velká spousta. Myslím těch dobrých. Vždycky nám dodaly odvahu. Se zlem se totiž musí bojovat. Jinak se začne moc roztahovat. Koneckonců, vidíme to každý den. Svět už jinej nebude. Opatrujte se a děkuji za přízeň.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Objevil se pokaždé na místech, kde se stalo něco zlého. Usmíval se. Byl stínem, nasával smutek a násilí. Uprostřed davu, ve kterém si natáčel umírající. U poprav i bouraček. Připomínal démona temnoty. Lidé o něm říkali, že není z tohoto světa. Poprvé jsem ho potkal, když hořel kostel. Stál opodál a díval se. Na jeho pohled nikdy nezapomenu. Ďábel má totiž mnoho podob. Stejně jako thrash metal.
Dnes se můžete setkat se spoustou retro kapel. Některé umí hrát, ale většině to zkrátka nevěřím. Poslouchám už stejně převážně staré nahrávky. A když zavelí k útoku AGGRESSION, stojím v první řadě. Dívám se znovu do ohně a nechávám kapelu, aby mi odtrhala všechno maso od kostí. Hergot, tahle deska zase řeže tou správnou stranou nože!
Novinka je jízdou na horské dráze, šíleným pádem do temnoty, u kterého můžete potkat Antikrista na každém kroku. Kanaďané hrají postaru, plesnivě, s takovou tou patinou ve skladbách, která se podle mého nedá naučit. Přesto nebo právě proto je nahrávka velmi pestrá. Melodické vyhrávky, masakrující úprky, jedovatý vokál. V kapele se sice vystřídala velká spousta muzikantů, ale to nic nemění na tom, že jsem se k desce rád a často vracel. Otevíral jsem stále dokola železná vrata do pekla a usmíval se stejně jako ten šílenec z úvodu dnešního článku. AGGRESSION vás rozdrtí ve stylu SACRIFICE, SLAUGHTER, DEVASTATION, INFERNÄL MÄJESTY, DEMOLITION HAMMER, MORBID SAINT, RIGOR MORTIS. Je to zkrátka masakr ze staré školy, který si v sobě ale udržel pověstnou černou jiskru. Jsem už línej starej pes a málokdy zvednu hlavu, pokud se objeví nějaká "zaručeně skvělá kapela, která hraje thrash metal", ale tentokrát mi hudba chutná jako ta nejshnilejší porce zkaženého masa. Jakoby mi někdo drtil hlavu velkým kladivem. Jsem rozsekán na malé kousky a tančím v děsivém rytmu pradávný rituální tanec pro vyvolávání zlých sil. Myslím, že se kapele povedlo skvělé album. Navíc se mi líbí zvuk, obal, zkrátka všechno. Není co řešit, ďábel má totiž mnoho podob. Devastující thrash metal, který hoří temným plamenem!
Asphyx says:
He always appeared in places where something bad had happened. He used to smile. He was a shadow, soaking up the sadness and the violence. In the midst of a crowd where he filmed the dying. At executions and crashes. He resembled a demon of darkness. People said he was not of this world. I first met him when the church was burning. He stood by and watched. I'll never forget the look on his face. For the devil has many forms. Just like thrash metal.
You can meet a lot of retro bands today. Some of them can play, but most of them I just don't believe them. I listen to mostly old records anyway. And when AGGRESSION comes on the attack, I'm in the front row. I look into the fire again and let the band tear all the flesh from my bones. Damn, this record cuts with the right side of the knife again!
The new release is a roller coaster ride, a mad plunge into darkness where you can meet the Antichrist at every step. The Canadians play old-fashioned, moldy, with a patina in the songs that I don't think can be taught. Yet, or maybe because of that, the recording is very varied. Melodic breakdowns, massacring runs, venomous vocals. The band may have had a large number of musicians, but that doesn't change the fact that I like to come back to the record often. I opened the iron gates to hell over and over again and smiled just like the madman in the opening of today's article. AGGRESSION will crush you in the style of SACRIFICE, SLAUGHTER, DEVASTATION, INFERNÄL MÄJESTY, DEMOLITION HAMMER, MORBID SAINT, RIGOR MORTIS. It's simply an old school massacre, but one that has retained its proverbial black spark. I'm already a lazy old dog and I rarely raise my head if some "guaranteed great band that plays thrash metal" appears, but this time the music tastes like the most rotten portion of spoiled meat. It's like somebody is crushing my head with a big hammer. I'm being chopped into little pieces and dancing to the eerie rhythm of an ancient ritual dance to summon evil forces. I think the band made a great album. Plus, I like the sound, the cover art, everything. There's no need to worry, the devil has many forms. Devastating thrash metal that burns with a dark flame!
Interview with legendary thrash metal band from Canada - AGGRESSION.
Answered Denis “Sasquatch” Barthe, thank you!
Translated Duzl, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Ave AGGRESSION! Hello to the Canada! At the beginning of the conversation, I would like to tell you one short story. Sometime in 1993, I got perhaps a thousand times played a cassette from my friend. On one side was your "The Full Treatment" album and some punk on the other side. I was then orthodox thrash maniac, and I didn't take this album out of the player for a month. I didn't even know what the cover looks like or who you are. Then you came back, in a completely different lineup, I searched in the old box for hours to confirm that it was really you. So, the question at the beginning - Why did AGGRESSION stop several times their activity and how did the rebirth happen? If I'm right so the only original member is Denis?
Sasquatch: Hey Deadly Storm Zine, Denis “Sasquatch” Barthe here. Yes, I am the only original member from a band that saw the light of day in 1984. The answer is simple: prison, drugs, family life and having the ability to perform the original material at its face value prevented the band from an ongoing career. The rebirth occurred when promoters were more interested in booking AGGRESSION than my previous band CRADLE TO GRAVE. King Fowley from Deceased contacted me about playing Defenders of The Old festival in NYC and the rest is history. Finding amazing local talent was also a key factor.
I am an old dog, I formed my opinion on music in the nineties, when everyone recognized each band from other. Sometime a month ago a friend came to me and started to recommend some young thrash bands. I stared at him for a moment, shaking my head in disbelief, then saying, "If you want to hear a pure thrash, listen to "From Hell with Hate". The next day he returned, his eyes wide and repeated over and over, that he hadn't heard such a good sound for a long time. Where did you record the album and how did you achieve such a moldy analog sound? Did you edit songs anyway?
Sasquatch: All the tracking was done here in Vancouver, BC CANADA. We went to Park Sound Studio for the drums and Screen Machine Production for bass, guitars, and vocals. Mixing and mastering was done by Ryan Vincent Mullins at Apollo Audio Alt out in MISSOURI, USA. He was critical in the creation and replica of that “analog” sound you are referring to. Highly recommend him to any bands looking for pro quality at a decent price.
I still have the album on the stand in a place of honor and every time I need to clear my head from today's shits, I play it. It's like therapy for me. Do you know what really killed me? Cover! It's such a beauty that I had to order a T-shirt immediately. I know he was painted by José Antonio Vives; I just don't know who he is? I couldn't find information about him. How did you get together? And how did the idea for the theme come up?
Sasquatch: That’s all Dave Rotten from Xtreem Music’s idea. He is the one who put us in touch with Jose. And what a bang on idea! What a cover. We recently have been using my daughter *Madison Savoie* for artwork (2021 Field of Nightmares) however due to work responsibilities, she wasn’t available this time around. We will keep working with her in the future. I have been thinking about using the “From Hell” title for quite a few years however always felt something was missing. By adding the *With Hate* to the title, it truly represents where the world is at in 2022. We simply told Jose to capture something “busting out of hell…”. Did he ever nail it…
I remember that I was always fascinated by the old interviews with SODOM, where the redactor asked them how they recorded new albums. Mostly they answered that they met in the rehearsal room, got madly drunk and then make a new record. Not perfect, but with a great energy. How does AGGRESSION record? Is it still party or are you older settled gentlemen? :))
Sasquatch: I usually come up with the musical skeletons at home and then bring the material to our drummer Ryan Idris who filters the ideas first. Kyle Hagen our bass player then joins in and discuss time signatures and enhance the product with his extensive musical theory knowledge. Our lead guitarist Dave Watson then adds to the mix and provide different perspective on riffs, song structure and overall feel of the songs. Then bang, it’s done. Dave also wrote the instrumental “Precise Execution” and “Worthy of Death” (I added the lyrics) from our last record while Kyle wrote the instrumental “The Inner Circle”. Truly it is a team effort. I would not say that we “party” like we used to in the 80’s however there is alcohol and other party favorites involved in the creative process. You can fill in the blanks.
Who is AGGRESSION main composer? Is it Denis? Or are you all involved? And who has the last word? By the way, I must also mention the work of the Ryan on drums. That's kind of fire, this guy must have dynamite in his hands, right?
Sasquatch: I do most of the writing musically and pretty much all lyrics however as mentioned above, it is a team effort. No one has the last word, and it is a democratic environment where we use unanimous voting. If one doesn’t like a part, we change it. It does create some friction occasionally however we always come up with a solution. Our drummer Ryan Idris is key in the ongoing success of this reformed Aggression. And you will keep hearing from him increasingly. He is a multi-talented individual and a sought-after talent.
We recently interviewed German band PROTECTOR and veteran Martin Missy told us how great it is to see young guys in ragged jeans jackets at the shows. Thrash metal is experiencing a new boom, at least here in the Czech Republic. How does it look like in the Canada? And one more thing, please try to compare the current concerts with those in the 1990s. It is a big difference?
Sasquatch: Yeah, it is the same here in Canada and shows are often sold out even though maybe on a smaller scale than Europe. The interest is increasing, and the followers keep coming. I wish fans of Metallica, Slayer, Megadeth, and Anthrax would support local talent more however it is a quality over demand problem. If young bands keep working on their craft, improve their material and performance, metalheads will show up. The economy being in the tank doesn’t help either. As for your 80’s-90’s comment, those concerts of a long time ago will never be replicated and should not be. Different vibe, different time lived by individuals at a specific time of their lives. Let’s create a 2022 vibe and live in the moment. I personally would like to see more stage diving. That was fun!!
I must admit that I still have a few dreams that I want to fulfill. I'd like to see AUTOPSY live. And then AGGRESSION. But do you play in Europe at all? Generally, are you band which like to perform a lot or are you choosing carefully?
Sasquatch: AUTOPSY rules! We toured Europe on two separate occasions. Once with German metallers “Hateful Agony” in 2016 and again in 2019 with Brujeria, Venomous Concept and SANGRE. We played Czech Republic on two separate occasions and loved the fans’ reaction and hospitality. What a beautiful country with amazing people. Heavy Metal rules supreme out there!! We love playing and touring. Some of our best memories occurred on the road. We are due for another European adventure.
You will probably agree with me that your label Xtreem Music is doing a great job. The guys have the same taste for bands as I do! In addition, they also release vinyl, CD, cassettes. We fans are excited and if I meet them once, I will give them a deep compliment, but how do you see their work from the position of the band? Are you satisfied? And how did you get together?
Sasquatch: We could not be happier with Xtreem Music and the work Dave Rotten and team are doing. Over the years we have become good friends. He is a terrific guy. I forgot how we met and how it started but it was around 2015/2016 and we did three releases with Xtreem. Fantastic product and professional organization. We have nothing but positive comments about the work they do. Also, easy to deal with, down to earth, sincere, and humble.
I guess I'm not going to be wrong if I write that you'll be a lot like me. I mean during the day we work to make a living for the families, and as soon as it goes, we spend time by metal. And I chose, like you, the real, dirty one. That's why I met a lot of great people. Do you hold as a band together? I mean if you just go for a beer and talk. I have a feeling lately that everybody around (on example at work) just stares to the phones and then doesn't know what to say.
Sasquatch: well, you aren’t wrong. We kinda live separate live with separate friends however we meet at the jam space 3-4 times a week. If we don’t go, I personally miss the guys. I do see Ryan more often since he is dating my daughter Melody however, we often go see concerts all together and try to promote/attend local metal shows and be involve in the local scene. We do need to provide some attention to the ladies in our lives as well as family support/functions. That’s probably why we enjoy touring so much where we can disconnect, act like buffoons, do crazy stunts together and bond as a band. Work is also a big giant inconvenience.
You play old dirty thrash metal. And you play it exactly according to the old practices which I like so much. But the time has changed. We have a lot of new technologies, of course the internet, which is a good servant, but a bad master. What has changed for you as a band? Did you have to adapt, change your mind? Just because everyone can comment (express himself, or just spit) today everything without understanding it requires a completely different approach.
Sasquatch: the dynamic of the jam space is the same for me personally and it is where I feel the most “at home”. It is my sanctuary. The music is the same and we are still influenced by the same bands we were light years ago: VENOM, SLAYER, CELTIC FROST, BATHORY and company. What changed is social media and how you promote your band. It is a job, and we are still learning how to do it properly. Comments, positive or negative don’t bother us. We accept criticism for what it is however in the end we will keep doing what we are doing. No one ever told us what to do and it won’t change now. In that regards we are as punk as it gets. Time on earth is a privilege not a guarantee, you must live it as you see fit.
On the end I would like to thank you very much for the music you do, for the interview and for everything. It's nice to hear true genuine honest thrash metal today! Wish all good to you in all directions and I firmly believe that I will finally see you live. I will buy you beer.
Sasquatch: thank you DEADLY STROM ZINE. The music we do comes from our heart and soul, and we appreciate your support. Looking forward to meeting you and drink that beer! Hail Metal!!
Rozhovor s legendární thrash metalovou skupinou z Kanady - AGGRESSION.
Odpovídal Denis “Sasquatch” Barthe, děkujeme!
Přeložila Duzl, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave AGGRESSION! Zdravím do Kanady! Na začátek rozhovoru bych si dovolil jeden krátký příběh. Někdy v roce 1993 se mi dostala do ruky od kamaráda snad tisíckrát ohraná kazeta. Na jedné straně byla vaše deska „The Full Treatment“ a na druhé nějací punkáči. Byl jsem tenkrát ortodoxní thrash maniak a tohle album jsem nevyndal snad měsíc z přehrávače. Vůbec jsem neznal, jak vypadá obal, ani kdo vlastně jste. Když jste se pak vrátili, sice v úplně jiné sestavě, tak jsem pátral ve staré krabici několik hodin, abych si potvrdil, že jste to vy. Otázka na začátek se sama nabízí? Proč AGGRESSION přerušili několikrát svoji činnost a jak vlastně došlo k znovuzrození? Jestli se nepletu, tak jediným původním členem je Denis?
Sasquatch: Ahoj Deadly Storm Zine, tady Denis "Sasquatch" Barthe. Ano, jsem jediný původní člen kapely, která spatřila světlo světa v roce 1984. Odpověď je jednoduchá: vězení, drogy, rodinný život a neschopnost hrát původní materiál v jeho nominální hodnotě zabránily kapele v pokračující kariéře. Znovuzrození nastalo, když promotéři měli větší zájem o booking AGGRESSION než mé předchozí kapely CRADLE TO GRAVE. King Fowley z DECEASED mě kontaktoval ohledně hraní na festivalu “Defenders of The Old” v New Yorku a zbytek je historie. Klíčovým faktorem bylo také nalezení úžasných místních talentů.
Už jsem starej pes, svůj názor na muziku jsem si formoval v devadesátých letech, kdy každý poznal jednotlivé kapely od sebe. Někdy před měsícem za mnou přišel jeden známý a začal mi doporučovat nějaký mladý thrashový kapely. Chvilku jsem se na něj díval, nevěřícně kroutil hlavou a pak mu řekl: „Jestli chceš slyšet pořádnej thrash, tak si poslechni „From Hell with Hate“. Druhej den se vrátil, oči vytřeštěný a pořád dokola opakoval, že už dlouho neslyšel tak dobrý zvuk. Kde jste album nahrávali a jak jste docílili tak plesnivého analogového soundu? Upravovali jste nějak skladby?
Sasquatch: Veškeré nahrávání probíhalo zde ve Vancouveru, BC CANADA. Bicí jsme nahrávali ve studiu Park Sound a basu, kytary a vokály ve studiu Screen Machine Production. Mix a mastering provedl Ryan Vincent Mullins v Apollo Audio Alt v MISSOURI, USA. Měl zásadní podíl na vytvoření a reprodukci tohoto "analogového" zvuku, o kterém mluvíte. Vřele ho doporučuji všem kapelám, které hledají profesionální kvalitu za slušnou cenu.
Album mám pořád připravené ve stojanu na čestném místě a pokaždé, když potřebuji vyčistit hlavu od dnešních „sraček“, tak si jej pouštím. Je pro mě něco jako terapie. Víš co mě ale doslova rozsekalo? Obal! To je taková krása, že jsem si musel ihned objednat tričko. Vím, že jej maloval José Antonio Vives, jen vůbec nevím, kdo to je? Informací jsem o něm nikde příliš nenašel. Jak jste se dali vůbec dohromady? A jak nápad na motiv vznikl?
Sasquatch: To vše je nápad Deva Rottena z Xtreem Music. To on nás s Josém zkontaktoval. A byl to skvělý nápad! Úžasný obal. Předtím jsme pro obaly využívali mou dceru *Madison Savoie* (2021 Field of Nightmares), nicméně kvůli pracovním povinnostem tentokrát nebyla k dispozici. Budeme s ní spolupracovat i v budoucnu. O použití názvu "From Hell" jsem přemýšlel již několik let, vždy jsem však měl pocit, že tomu něco chybí. Tím, že jsem do názvu přidal " With Hate", to skutečně reprezentuje, kde se svět v roce 2022 nachází. Prostě jsme Josému řekli, aby zachytil něco, co vychází z pekla... A podařilo se mu to...
Pamatuji si, že mě vždycky fascinovaly staré rozhovory třeba se SODOM, kde se jich redaktor ptal, jakým způsobem nahrávají nová alba. Většinou odpověděli, že se sešli ve zkušebně, šíleně se opili a pak namlátili novou desku. Ne třeba úplně dokonalou, ale byla z ní cítit obrovská energie. Jakým způsobem nahrávají AGGRESSION? Je to pořád pařba nebo už jste starší usedlejší pánové?:))
Sasquatch: Já obvykle vymýšlím hudební kostry doma a pak materiál přinesu našemu bubeníkovi Ryanu Idrisovi, který nápady nejprve filtruje. Kyle Hagen, náš baskytarista, se pak připojí a diskutuje o signaturách a vylepšuje produkt svými rozsáhlými znalostmi hudební teorie. Náš sólový kytarista Dave Watson se pak přidává a poskytuje různé pohledy na riffy, strukturu skladeb a celkové vyznění. Pak bum a je hotovo. Dave je také autorem instrumentálek "Precise Execution" a "Worthy of Death" (text jsem dodal já) z naší poslední desky, zatímco Kyle napsal instrumentálku "The Inner Circle". Skutečně je to týmová práce. Neřekl bych, že "paříme" jako kdysi v 80. letech, nicméně do tvůrčího procesu je zapojen alkohol a jiné další produkty. Můžete si to domyslet sami.
Kdo je hlavním skladatelem AGGRESSION? Je to Denis? Nebo se podílíte všichni? A kdo má poslední slovo? Mimochodem, musím zmínit i práci Rayna na bicí. To je taková palba, ten kluk musí mít v rukách dynamit, ne?
Sasquatch: Jak už bylo řečeno, je to týmová práce. Nikdo nemá poslední slovo a je to demokratické prostředí, kde hlasujeme jednomyslně. Když se někomu nelíbí nějaká část, změníme ji. Občas to způsobuje určité třenice, nicméně vždycky přijdeme na nějaké řešení. Náš bubeník Ryan Idris je klíčovým faktorem pro trvalý úspěch této reformované sestavy Aggression. A budete o něm slýchat stále častěji. Je to multitalentovaný člověk a vyhledávaný muzikant.
Nedávno jsme dělali rozhovor s německými PROTECTOR a veterán Martin Missy nám říkal, jaké je skvělé zase vidět na koncertech mladé kluky v otrhaných džískách. Thrash metal zažívá nový boom, alespoň tady u nás v Čechách. Jak to vypadá u vás v Kanadě? A ještě jedna věc, zkus prosím porovnat současné koncerty s těmi v devadesátých letech. Je to velký rozdíl?
Sasquatch: Jo, tady v Kanadě je to stejné a koncerty jsou často vyprodané, i když možná v menším měřítku než v Evropě. Zájem se zvyšuje a příznivci stále přicházejí. Přál bych si, aby fanoušci Metallicy, Slayer, Megadeth a Anthrax více podporovali místní talenty, nicméně je to problém kvality nad poptávkou. Pokud budou mladé kapely dál pracovat na svém řemesle, zlepšovat svůj materiál a vystupování, metalisté se objeví. Nepomáhá ani to, že ekonomika je na dně. Co se týče tvého komentáře k 80.-90. letům, tyto dávné koncerty se už nikdy nezopakují a neměly by se opakovat. Jiná atmosféra, jiná doba prožitá jednotlivci v určitém období jejich života. Vytvořme si atmosféru roku 2022 a žijme přítomností. Já osobně bych rád viděl více stage divingu. To mě baví!!
Přiznám se, že mám ještě několik snů, které si chci ještě splnit. Chtěl bych třeba vidět naživo AUTOPSY. No a pak taky AGGRESSION. Hrajete ale vůbec v Evropě? Všeobecně, jste spíš kapela, co hodně a ráda koncertuje nebo si pečlivě vybíráte?
Sasquatch: AUTOPSY rules! Dvakrát jsme cestovali po Evropě. Jednou s německými metalisty "Hateful Agony" v roce 2016 a podruhé v roce 2019 s Brujeria, Venomous Concept a SANGRE. Dvakrát jsme hráli v České republice a moc se nám líbila reakce a pohostinnost fanoušků. Je to nádherná země s úžasnými lidmi. Heavy metal tam vládne!! Milujeme hraní a turné. Některé z našich nejlepších vzpomínek vznikly právě na cestách. Chystáme se na další evropské dobrodružství.
Asi se mnou budeš souhlasit, že váš label Xtreem Music odvádí skvělou práci. Ti kluci mají úplně stejný vkus na kapely jako já! Mimo CD vydávají i vinyly, kazety. My fanoušci jsme doslova nadšení a pokud je jednou potkám, tak jim vyseknu hlubokou poklonu, ale jak vidíš jejich práci ty, z pohledu kapely? Jste spokojeni? A jak jste se dali vůbec dohromady?
Sasquatch: Nemůžeme být s Xtreem Music a prací, kterou Dave Rotten a jeho tým odvádějí, spokojenější. V průběhu let jsme se stali dobrými přáteli. Je to úžasný člověk. Už jsem zapomněl, jak jsme se potkali a jak to začalo, ale bylo to někdy v roce 2015/2016 a s Xtreem jsme vydali tři desky. Fantastický produkt a profesionální organizace. Na jejich práci máme jen pozitivní komentáře. Také se s ním snadno jedná, je skromný, upřímný a pokorný.
Asi se nespletu, když napíšu, že na tom budete hodně podobně jako já. Přes den člověk pracuje, aby uživil rodinu a jakmile to jen trošku jde, tak se věnuje metalu. Vybral jsem si, stejně jako vy, ten opravdový, reálný, špinavý. Potkal jsem díky tomu spoustu skvělých lidí. Držíte jako kapela pohromadě? Myslím tím teď, jestli zajdete jen tak na pivo, pokecáte? Mám poslední dobou pocit, že všichni okolo (třeba v práci) jen čumí do mobilů a pak neví, co si říct.
Sasquatch: No, nemýlíš se. Žijeme tak trochu odděleně, s různými přáteli, nicméně se 3-4krát týdně scházíme ve zkušebně. Když tam nechodíme, mně osobně kluci chybí. S Ryanem se vídám častěji, protože chodí s mou dcerou Melody, nicméně často chodíme na koncerty všichni společně a snažíme se propagovat/navštěvovat místní metalové koncerty a zapojovat se do místní scény. Musíme se ale věnovat dámám v našem životě a také rodinám. Asi proto si tak užíváme turné, kde se můžeme odpojit, chovat se jako šašci, dělat společně bláznivé kousky a stmelit se jako kapela. Práce je taky jedna velká obří nepříjemnost.
Hrajete starý prašivý thrash metal. A hrajete jej přesně podle těch starých postupů, které mám tolik rád. Jenže doba se změnila. Máme spoustu nových technologií, samozřejmě internet, který je dobrý sluha, ale špatný pán. Co se pro vás změnilo jako pro kapelu? Museli jste se nějak přizpůsobit, změnit na něco názor? Už třeba jen to, že dnes může každý komentovat (vyjádřit se, plivnout) všechno, aniž by tomu rozuměl, si vyžaduje úplně jiný přístup.
Sasquatch: Dynamika zkoušek je pro mě osobně stejná a je to to, kde se cítím nejvíc "doma". Je to moje útočiště. Hudba je stejná a stále nás ovlivňují ty samé kapely, které nás před lety ovlivňovaly: VENOM, SLAYER, CELTIC FROST, BATHORY a další. Co se změnilo, jsou sociální sítě a způsob, jakým propagujete svou kapelu. Je to práce a my se pořád učíme, jak to dělat správně. Komentáře, ať už pozitivní nebo negativní, nás netrápí. Kritiku přijímáme takovou, jaká je, nicméně nakonec budeme dál dělat to, co děláme. Nikdo nám nikdy neříkal, co máme dělat, a nezmění se to ani teď. V tomto ohledu jsme tak punkoví, jak jen to jde. Čas na zemi je výsada, ne záruka, musíte ho prožít tak, jak uznáte za vhodné.
Na závěr bych vám chtěl moc poděkovat za muziku, kterou děláte, za rozhovor a vůbec za všechno. Je hrozně příjemné slyšet i v dnešní době pravý nefalšovaný poctivý thrash metal! Ať se vám daří ve všech směrech a pevně věřím, že vás konečně uvidím naživo. Máte u mě pivo! Děkuji moc!
Sasquatch: Díky DEADLY STROM ZINE. Hudba, kterou děláme, vychází z našeho srdce a duše a my si vážíme vaší podpory. Těšíme se na setkání a na to pivo! Ať žije metal!!
Stačí jeden úder a lebka je proražena. Stačí jeden riff a kosti jsou zlámány. Ve starých katakombách, ve kterých jsou pohřbíváni jenom prokletí. Je tu zima a chlad a po zdech stéká hnis. Pod nohama se mi plazí jedovatí hadi. Když mě uštknout a jed mi začne pronikat do žil, cítím se úplně stejně jako při poslechu britských INCARCERATED. Ti se inspirovali ve starém prašivém thrash a death metalu z devadesátých let minulého století.
Nutné je rovnou napsat, že se mi jejich nové, stejnojmenné EP líbí. Má v sobě pověstný smrad z exhumovaných hrobů. Pokud jste ve svém mládí stejně jako já vyznávali ocelovou německou školu (SODOM, PROTECTOR) a užívali jste si i základy death metalových obřadů jako MASSACRE, PESTILENCE, tak si budete ihned podupávat do rytmu a bouchat pěstí do rytmu.
Proti zvuku, ani obalu nemám žádné námitky. Vše sedí přesně na svých místech, jak má a myslím si, že nahrávku ocení všechny old schoolové krysy. Měl bych snad jen jednu drobnou připomínku. Některé skladby jsou možná až příliš dlouhé, songy tím trošku ztrácí na intenzitě. Berte to ale tak, že slyším každý den spoustu nové muziky a moje uši jsou již značně zmlsané. Rád bych viděl tuhle smečku naživo, nejlépe v malém sklepním klubu, kde musí jejich hudba řezat tou správnou stranou nože. Nejvíc se mi asi líbí odhodlání a nadšení. Zkrátka jednoduše, žádné kompromisy, žádné zbytečnost, ale poctivý, reálný atak na vaše sluchovody. EP jsem poslouchal často i cestou do práce a pokaždé, když jsem šel kolem nemocnice, tak bylo pootevřeno okno do márnice. Měl jsem pocit, že mrtví ožijí a skočí mi po krku. Britům se povedlo zhmotnit temnou energii. A o to nám jde přeci nejvíce. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale novinka není jen dobrým řemeslem. Má v sobě něco navíc, co se těžko definuje. Praví fanoušci metalu ale určitě moc dobře vědí, o čem píšu. Máme rádi, když nás zvedne muzika ze židle, donutí nás mávat hlavou, skákat po pokoji a neustále přidávat hlasitost. Ano, INCARCERATED tohle všechno umí a mě nezbývá nic jiného, než vám je doporučit. Stačí jeden úder a lebka je proražena. Stačí jeden riff a kosti jsou zlámány. Masakr v kobce! Krvavý thrash death metalový útok!
Asphyx says:
One punch and the skull is cracked. One riff and the bones are broken. In the old catacombs where only the damned are buried. It's cold and chilly and pus drips down the walls. Poisonous snakes slither under my feet. When I'm bitten and the venom starts to seep into my veins, I feel exactly the same as when I listen to the British INCARCERATED. They took inspiration from the old grimy thrash and death metal of the 1990s.
It is necessary to write straight away that I like their new, self-titled EP. It has the proverbial stink of exhumed graves. If, like me, you professed the steely German school in your youth (SODOM, PROTECTOR) and enjoyed the basics of death metal rites like MASSACRE, PESTILENCE, you'll be stomping your feet and pounding your fist to the beat immediately.
I have no objections to the sound or the cover. Everything fits exactly as it should and I think that all old school rats will appreciate the recording. I would have perhaps only one small comment. Some of the tracks are maybe a bit too long, the songs lose a bit of intensity. But take it from me, I hear a lot of new music every day and my ears are already considerably jaded. I'd love to see this band live, preferably in a small basement club where their music has to cut with the right side of the knife. I think what I like most is the determination and enthusiasm. Simply put, no compromise, no frills, but an honest, real attack on your ear canals. I listened to the EP often on the way to work and every time I passed a hospital, the window to the morgue was cracked open. I felt like the dead were going to come back to life and jump down my throat. The Brits managed to materialize a dark energy. That's what we're all about. The gentlemen bring nothing new or groundbreaking, but novelty is not just good craft. It has something extra that is hard to define. But true metal fans know what I'm writing about. We love it when music gets us up out of our chairs, makes us headbang, bounce around the room and constantly turn up the volume. Yes, INCARCERATED can do all that and I have no choice but to recommend them to you. It only takes one punch and your skull is cracked open. One riff and bones are broken. Massacre in the dungeon! A bloody thrash death metal attack!
tracklist: Incarcerated
Lapidation
I Wanna See Blood
God's Archetype
band:
Vocals / Backing Vocals / Guitar - Lander Da Silva
Čtenáři mých pravidelných Příběhů mrtvého muže vědí, že můj kamarád z puberty Venca byl několik let závislý na pervitinu. Bylo to něco šíleného. Na rozdíl od jiných měl to obrovské štěstí, že přežil. Po návratu z léčebny moc často o své závislosti nemluvil. Ale když už, bylo to pokaždé šíleně depresivní a smutné. Temnota lidské mysli je nekonečná. Když jsem pak odešel do Plzně na vysokou školu, setkávali jsme se převážně v Jablonci, chodívali jsme k přehradě na pivo a kecali o starých časech. Vzpomínali jsme a já se úmyslně vyhýbal těm hnusným chvilkám, kdy jsme jej našli ležet v podchodě, když nám dělal naschvály, když kradl. Nechtěl jsem vyvolávat zlo a chtěl jsem si užít, že jsme spolu. Jednou, když jsem měl za sebou dlouhý pracovní víkend na chalupě a v pondělí bylo volno, dali jsme si sraz. Po několika pivech vytáhl knížku Rekviem za sen a řekl mi, že se hrozně omlouvá, že jsem musel tohle všechno s ním prožívat.
A že pokud chci vědět, o čem jsou drogy, ať si tuhle knihu přečtu. Zůstala u mě na dlouhé roky, teprve nedávno jsem ji vrátil jeho manželce. Venca už není mezi námi, byly vánoce a to asi jako každý vzpomínám. Hodně mi pořád chybí, mohl jsem mu říkat totiž úplně všechno. Za nic mě nikdy nesoudil, byl takovým tím opravdovým kámošem, který by za mě byl ochotný položit život. Tak nějak mi byl pořád vděčný, že jsem mu zachránil život. Že jsem jej donutil jít do léčebny. To by ale přece udělal každý, ne? Četl jsem po letech jiné vydání a vzpomínal. Příběh z Bronxu je úplně jiný, než ten náš, přesto v mnohém hodně podobný. Drogy a jakékoliv závislosti jsou jednou z nejhorších svinstev, co na světě jsou. Mění osobnost, vyvolávají temné myšlenky. Znovu a znovu jsem si to uvědomoval. Jaké jsem měl štěstí, že jsem kdysi nepodlehl, že ten můj pud sebezáchovy zafungoval. Je to stejně zvláštní, co v člověku některé knihy probudí.
Každý chceme lepší budoucnost a někdy toho máme hrozně moc. Společnost, rodina, všichni na nás vytvářejí děsný tlak. Podívej se, Franta už má rodinu a auto a byt a ty pořád nic. Snažíme se a někdy nejsme dostatečně dobří. Jsme slabí ze své podstaty a neumíme si to přiznat. Potřebujeme někdy pomocnou ruku a často mávneme do prázdna. Možná právě proto mám rád i podobně těžké příběhy. Ano, autor nepoužívá uvozovky u přímé řeči, autor se někdy motá v podivných citacích, odkazech a podobně. Jenže takové to feťáci mají. Zkuste se soustředit, přemýšlejte. Já vím, chtít tohle v dnešní době je možná troufalé, proto dokážu pochopit, když se vám kniha nebude líbit, ale zase na druhou stranu, jedná se o velmi přesnou definici toho, čím si závislí lidé prochází. Popisy jejich stavů jsou dokonalé. Venca to alespoň říkal. Vážil jsem si jej pak o hodně víc a dnes, když už jsem dávno dospělý, nechápu, jak mohl svůj boj vyhrát. Býval jsem rozhodně slabší, co si tedy pamatuji.
O knize jsme se několikrát bavili, dlouho do noci. Plivali jsme do přehrady, popíjeli lahváče, co nám ještě prodali v non-stopu. Chodíval jsem pak pět kilometrů přes hřebeny na chalupu, kde mě čekala po pár minutách spánku další práce. Citovali jsme jednotlivé pasáže a Venca je porovnával s těmi svými. New York samozřejmě není Boleslav a Praha, ale drogy jsou všude neskutečný svinstvo. To hnusné nutkání, potřeba, že musíte a jste schopni pro těch pár falešných chvilek udělat cokoliv, je šílených. Říkal mi, že pak jednou četl o vojácích na frontě, kteří nafetovaní dělali neskutečná zvěrstva. Pronásledovalo je to do konce jejich dní. Stejně jako Vencu, stejně jako hlavní hrdiny Rekviem za sen. Knihu si přečtěte a buďte trpěliví. Jinou radu pro vás nemám. Možná si pak přestanete dělat spoustu vtipů z lidí, které najdete před barákem na lavičce. Cesta do pekla může být totiž hrozně krátká.
Když jsem četl tuhle knihu o vánocích, bylo mi tak nějak smutno. Z celého příběhu, ale i z toho, že Vencu už nikdy neuvidím. Nebo ano? Je to několik let, co už není mezi námi a pokaždé, když budu Rekviem za sen číst, vzpomenu si na něj. Na to, že on to zvládl, že on byl bojovník. Muselo ho to stát hrozně moc sil a muselo to hrozně bolet. To si pak člověk váží každého dne, kdy vstane, zanadává si na šéfa v práci a může se vrátit v klidu domů. Můj dnešní knižní tip možná není nejveselejší, ale rozhodně patří k těm, které mě hrozně moc ovlivnily. Rozhodně doporučuji. Mějte se co nejlépe a za týden se budu zase těšit. Hele a víte co bylo pro mě úplně nejděsivější? Scény, když je Harry doma a mluví se svojí mámou Sárou, která nedělá nic jiného, než že jen sleduje televizní pořady. Uff.
Příběh dvou mladých narkomanů z newyorského Bronxu a jejich přítelkyně z vyšších společenských vrstev. Kniha o tom, co to znamená být slabý ve společnosti, v níž přežívají jen silní. Žid Harry Goldfarb, jeho dívka Marion i černošský přítel Tyrone C. Love, neschopní žít bez své denní dávky drog, nepřestávají snít o lepší budoucnosti. Noční prací se jim podaří vydělat větší finanční částku, za kterou nakoupí kvalitní heroin, a zapojí se do jeho distribuce. Za získané peníze si chtějí koupit byt, cestovat i otevřít si uměleckou kavárnu. Paralelně se odvíjí příběh Harryho matky Sáry, osaměle žijící vdovy, překonávající smutek a prázdnotu permanentním sledováním televizních seriálů, filmů a soutěží. Sní o šťastném manželství svého syna i o vnoučatech, ale především doufá, že bude pozvána do televize a stane se hvězdou některé show. Přísná redukční dieta i léky na hubnutí a uklidnění ji však přivedou do psychiatrické léčebny. Autor podává nepřikrášlený obraz bezútěšné existence obětí závislosti, snažících se vymanit z šedivé a ubíjející každodennosti, i jejich zmařených nadějí.
