DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 19. dubna 2024

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024)


UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Hledám za zvuků debutového alba chilských UTTERTOMB své vlastní krvavé kořeny. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. Procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Otevírám prázdnou rakev a uléhám do ní. Moc dobře totiž vím, že tohle album mě převede na druhou stranu, na onen svět. 

Jedná se o hrubý, surový smrtící kov, který je inspirován dlouhými stíny podsvětí. Nemrtví mi dávají jasně najevo, že se jim nové album líbí. Nedivím se, je až po okraj narvané morbidními melodiemi, zničující atmosférou a smrdí sírou. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro fanoušky opravdových pohřbů do země. 


Kapela, která datuje svoje počátku až do roku 2009 (tehdy ještě měli jméno ULTRATOMB), přistoupila ke své hrobnické práci velmi zodpovědně. Dala si velký pozor na zvuk, který se opravdu povedl. Je tajemný, masivní a nechává naplno vyniknout veškeré nápady, kterých je mimochodem na nahrávce velké množství. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Krutá a ošklivá smrt, zahalená do krvavé mlhy. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, mohla by se vám líbit i deska "Nebulas Of Self-Desecration". Bylo pro mě ctí prosévat prach z rozdrcených kostí, nasávat děsivé nálady. Vše je pokryté pavučinami a když postupně rozkryjete jednotlivé vrstvy, budete po zásluze odměněni doslova magickým zážitkem. Jedná se o starodávný obřad, o vyvolávání temných sil, o rituály, ve kterých bylo zničeno spousta životů. Způsob, jakým kapela hraje, jak na mě působí, je pro mě velmi návykový. Nejlépe se mi osvědčil poslech v hluboké noci nebo brzy ráno, když bylo možné potkat mezi hroby démony. Album se valí kupředu a zůstává po něm hluboká krvavá stopa. Nelze jinak, než doporučit všem tmářům, všem, kteří jako já kdysi dávno propadli temnotě. Mám pocit, jakoby mě někdo chytil do pevných, studených pavučin. Postupně mě dusí, utahuje kolem mě oprátku. Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Pradávný, temný a tajemný death metal, který vás strhne do nekonečných hlubin věčnosti! Kult smrti!


Asphyx says:

I wake up in the middle of the night to end up in the same burial ground every time. Something subconsciously keeps drawing me here. I search for my own bloody roots to the sounds of the debut album of Chilean UTTERTOMB. I open old tombs, I take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. I open the empty coffin and lie down in it. I know very well that this album will take me to the other side, to the other world.

It's rough, raw death metal inspired by the long shadows of the underworld. The undead are letting me know they like the new album. I'm not surprised, it's packed to the brim with morbid melodies, devastating atmosphere and reeks of brimstone. Here's playing for all the damned, for fans of true burial in the ground.


The band, which dates its origins back to 2009 (back then they still had the name ULTRATOMB), has approached their gravedigging work very responsibly. They paid a lot of attention to the sound, which was really good. It's mysterious, massive and lets all the ideas, which by the way there are a lot of on the record, come out to the full. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. A cruel and ugly death, shrouded in a bloody mist. If you like bands such as GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, you might also like "Nebulas Of Self-Desecration". It was an honour to sift the dust of crushed bones, to soak up the eerie moods. Everything is covered in cobwebs and when you gradually unravel the layers, you will be deservedly rewarded with a literally magical experience. This is an ancient ceremony, a summoning of dark forces, a ritual in which many lives have been destroyed. The way the band plays, the way they affect me, is very addictive to me. The best listening for me was in the dead of night or early in the morning, when it was possible to meet demons among the graves. The album rolls forward and leaves a deep trail of blood. I can't help but recommend it to all the darkies, to all those who, like me, fell into the darkness long ago. I feel like I've been caught in a tight, cold web. Gradually suffocating me, tightening the noose around me. I wake up in the middle of the night, only to end up in the same graveyard. Something subconsciously keeps drawing me here. I open the old tombs, take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. Ancient, dark and mysterious death metal that will take you to the endless depths of eternity! Death cult!


TRACKLIST
1. Nec Spe Nec Metu
2. Exhumation Of The Womb's Splendour
3. Graceless Thaumaturgy
4. Opisthotonic Funerals
5. Aurora Cruoris
6. Seraphobia
7. Ominous Flesh Relinquishment
8. Nebulas Of Self-Desecration

Recenze/review - MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent (2024)


MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Neznáte jeho příčinu, přesto hnijete zevnitř. Budíte se uprostřed noci a kontrolujete svoje žíly. V děsivých nočních můrách jste se podřezali již tolikrát, že nevíte, co je pravda a co lež. Cítíte fyzickou přítomnost smrti, přesto ještě nenajdete klid. Někdy bývají moje představy při poslechu hudby přinejmenším zvláštní. Jenže když jsem se potkal s novou deskou německých black death metalistů MAERE, dostala se mi postupně do podvědomí.

S MAERE jste se mohli na našich stránkách již jednou setkat. Recenze na předchozí EP je odkazována dole pod dnešním článkem. Pánové pokračují ve své morbidní a složité práci. Opět dostanete pořádnou porci, absolutní tmy, vířících riffů i zvláštně bolestivé atmosféry.  


Pokaždé, když píšu o podobné hudbě (ovlivněné třeba takovými GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), zmiňuji, že pro její vnímání je nutný klid a otevřená mysl. I nové album je zpočátku nepřístupné, neklidné, odtažité. Představte si těžkou, nepropustnou mlhu. Jsou v ní obsaženy látky, které vás umrtví a přenesou do šílených snů. S hudbou MAERE je to podobné. Také je svým způsobem neuchopitelné, těžká, neosobní. Ale také skvěle napsaná, s pestrou paletou temných a ostrých nálad. Je vlastně velmi náročné, psát jakákoliv slova. V tomto případě je opravdu lepší poslouchat, nechat na sebe skladby působit a potom si názor uděláte sami. Osobně se mi líbí, že se kapela snaží posouvat hranice, jít za ně, objevovat jiné dimenze. Jednotlivé motivy se kolem mě plazily jako hadi s obrovskými hlavami a touhou mě pozřít. Jsem jako uhranutý, prokletý. Kapela si se mnou hraje jako lovec se svojí obětí. Nové album se mi zadřelo pod kůži, jako nějaká pradávná choroba, na kterou neexistují žádné léky. Někdy mezi snem a realitou, pokaždé do vás Němci zaseknou své drápy. ".​.​.​And The Universe Keeps Silent" je spíše obřadem, než jen obyčejnou nahrávkou. Má dobrý zvuk, zajímavý obal, parádní produkci. Tahle deska vám může způsobit opravdu děsivé sny, budete u ní krvácet z uší i z nosu. Přesto se k ní budete rádi a často vracet. Pokud totiž máte tenhle styl rádi, určitě novinku oceníte. Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Temný, disonantní black death metal, který vám způsobí zlé noční můry! Vaše mysl bude zničena!


Asphyx says:

A recurring dream in which you choke on your own blood. First you're afraid of every shadow, you look behind you. A strange restlessness seizes you. You don't know its cause, yet you rot from within. You wake up in the middle of the night and check your veins. You've cut yourself so many times in terrifying nightmares that you don't know what's true and what's false. You feel the physical presence of death, yet you still find no peace. Sometimes my fantasies when I listen to music are strange to say the least. But when I came across the new album of German black death metallers MAERE, it gradually entered my subconscious.

You may have already met MAERE once on our website. The review of the previous EP is linked below today's article. The gentlemen continue their morbid and intricate work. Once again you get a hefty serving, of absolute darkness, swirling riffs and strangely painful atmosphere.


Every time I write about music like this (influenced by such as GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), I mention that to perceive it you need peace and an open mind. Even the new album is initially inaccessible, restless, distant. Imagine a heavy, impenetrable fog. It contains substances that will kill you and transport you into crazy dreams. It's the same with MAERE' s music. It is also, in a way, elusive, heavy, impersonal. But it's also brilliantly written, with a variety of dark and edgy moods. It's actually very challenging to write any words. In this case, it's really better to listen, let the songs work on you, and then make up your own mind. Personally, I like that the band tries to push the boundaries, to go beyond them, to discover other dimensions. Individual motifs crawled around me like snakes with huge heads and the desire to devour me. I'm like bewitched, cursed. The band plays with me like a hunter with his prey. The new album got under my skin, like some ancient disease for which there is no cure. Sometimes between dream and reality, every time the Germans sink their claws into you. "...And The Universe Keeps Silent" is more of a ceremony than a simple record. It's got a good sound, interesting cover, great production. This record can give you really scary dreams, it will make your ears and nose bleed. Still, you'll come back to it often. If you like this style, you will appreciate the novelty. A recurring dream in which you choke on your own blood. First, you're afraid of every shadow, looking back at yourself. A strange restlessness comes over you. Dark, dissonant black death metal that will give you bad nightmares! Your mind will be destroyed!



Recenze/review - MÆRE - I (2020):

Lineup:
III - Guitars
IV (ex-Ingurgitating Oblivion) - Bass
V (ex-Ingurgitating Oblivion, Fetocide) - Drums, guitars

Mastered by Colin Marston

Track listing -
1. All Those Things We've Never Been (The Grandeur of Nihilism)
2. Traumlande (Ascending The Abyss)
3. The Darkness Is Your Mother
4. Zdrowas Mario (Building The Temple)
5. Think Of Me As Fire

KNIŽNÍ TIPY - Skála - Peter May (2013)


Skála - Peter May
2013, Host

Chraň mě ruka páně, abych někdy o knihách psal nějaké recenze. S muzikou to mám velmi podobné. V dnešní době si každý udělá názor sám. Podle ukázek, podle toho, jaké má zkušenosti a co jej baví. Není žádným tajemstvím, že k Peterovi Mayovi mě přivedl můj kamarád Goro. Už je to nějaký ten rok, co jsme seděli před koncertem v hospodě a sdělovali si zážitky o nových knihách. A Maye znáš? Zeptal se mě. Trošku mě zamrzelo, že mám mezery ve vzdělání, cítil jsem se jako knihomol, co něco propásl. Můj spolubojovník ani nevěděl, co svým tipem způsobil. Tenhle autor se pro mě stal doslova závislostí. Líbí se mi jeho styl, jeho způsob vyprávění. Možná je to trošku ostuda, ale k některým knihám se dostávám vlastně po příliš dlouhé době. I když zase na druhou stranu, když pracujete, máte rodinu, tak nikdy není pozdě. Náš čas zkrátka ubíhá trošku jinak. Skálu jsem si objednal, protože jsem už z téhle série několik knih četl. Chyběla mi. Venku zrovna pěkně foukalo. Znáte to, byl víkend a já zrovna přišel z lesa. 

Dáš si kafe? Ptá se mě moje žena a pak dělá, že se zlobí. Zná mě, ještě než se převlékla a postavila vodu, měl jsem za sebou třicet stránek a vůbec jí nevnímal. Ihned mě vyprávění pohltilo. Je to vlastně zvláštní, i když krásné. Sedět a jen si tak číst, u toho poslouchal novou muziku. Letošní jaro vychází spousta velmi dobrých death doom metalových nahrávek. Většinu z nich jsem nejvíce poslouchal právě ve chvílích, kdy jsem si četl. No řekněte. Skotsko, sychravo, můj oblíbený vyšetřovatel Fin, který se vydává do kraje svého dětství. Kdybyste věděli, jak jej chápu. Osobně mám kořeny na severu, v Jizerkách a když pokaždé uvidím smrkové lesy, mám to stejné jako on. Odehrává se přede mnou najednou spousta vzpomínek. Dětství, které mě formovalo, různé postavičky. Některé vás ovlivní a znáte se s nimi dodnes, jiné se jen mihnou. Někdo je nebesky hodný, jiný divný a zlý, my už stárneme a na na některé věci se díváme jinak, než dřív. V tomhle je Peter May v podstatě geniální. Jeho vykreslení jednotlivých postav je opravdu hodně uvěřitelné, reálné. Já jsem se při čtení toulal po pobřeží Skotska. Na útesech, na loukách na kterých se pásly ovce. Jakoby byla vražda jen bolestivou ránou, která narušila koloběh přírody.

Autor není zbytečně brutální. Ani nemusí. Prostředí je samo o sobě velmi syrové a drsné. Víte co je nejlepší? Já když o svých oblíbených knihách píšu, tak se pořád usmívám. Mám již spoustu věrných čtenářů, kteří se těší na další tip. Aby měli co číst. Sranda je, že jsou kolikrát z druhé strany naší planety. Překládají si mé články do angličtiny, japonštiny nebo indonéštiny. Francouzi i Němci, knihy nás spojují stejně jako hudba. Mám z toho velkou radost, protože jsem vždycky chtěl, aby nás literatura i hudba dávala do hromady, ne rozdělovala. Skálu jsem četl nadšeně, moje fantazie pracovala na plné obrátky. Jednotlivé kapitoly se mi dostaly pod kůži a pravdou je, že obzvlášť Finovy vzpomínky na dětství jsem doslova hltal. Nevnímal jsem svět kolem, neustálé hádky o politiku, byl jsem daleko od sociálních sítí, od jedu, který z nich čím dál tím víc odkapává. Byl jsem vděčný za vyšetřování, protože jsem spolu s detektivem pátral, byl jsem jak slídící pes, který ucítil svoji kořist. Občas si sice říkám, jestli bych neměl číst někdy i něco veselého, jenže když ona je Skála tak napínavá. Nelze jinak, než podlehnout. 

Přemýšlím, jestli už nejsme trošku jako nějaká sekta. Poslouchat death metal a ostatní extrémní styly, k tomu číst knihy, to už je dneska vzácnost. Jenže mě se pořád nechce rezignovat. Nebaví mě televize, ani internet. Paradox, co? Když na něm vydávám články. Jenže to je trošku jiná věc. V podstatě je pořád všemocná síť něco úžasného, zlo z něj dělají jen někteří lidé. Raději ale čím dál tím častěji šustím stránkami. Uklidňuje mě to. Možná stárnu, ale jsou věci, které mě dnes už tolik nebaví. Nemusím být na každém koncertě jako dřív, nemusím psát o všech kapelách. Mám vlastně víc otevřenou mysl, než kdysi. Nejsem tolik ortodoxní. Mohou za to knihy, které mi nenásilně, přirozeně cvičí mozek. Jsem tomu opravdu rád, protože znáte to, v práci je to vždycky nakonec stereotyp a člověk se musí také na něco těšit. Rodina mi dělá radost, sport mě také pořád baví. Ale knihy, to je obřad, to je chvění. Skálu jsem dočetl a byla skoro půlnoc. Manželka si šla už dávno lehnout. Koukám z okna a venku fouká. Jaké to musí být ve Skotsku? 

Někdy jsem jako asi každý smutný, ale většinou se skoro pořád směju. Mám k tomu spoustu důvodů. Lidé kolem mě pořád brblají, nadávají, přitom se mají jako prasata v žitě. Pozoruji, že nemají moc rozhled, že jsou zamotáni do svých mylných představ. Chybí jim tolerance i nadhled, neumí diskutovat. Pokora, ano, pokora se v současnosti hledá velmi těžko. Možná právě proto moje články nebudou nikdy kritikou. Nemám čas, ani chuť na někoho plivat jed. Mohl bych se třeba mýlit a hlavně, není čas. Raději vám budu stále doporučovat knihy a muziku, které mi dělají radost. Skála je velmi povedeným dílem. Má v sobě přesně ty ingredience, co mám tolik rád. Napětí, silný příběh a hlavně je perfektně napsaná. Nechte si chutnat! Přeji vám, abyste se měli co nejlépe. Ty vole, Goro, fakt díky!:))

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé místo bez stromů, bičované větry a pokryté vřesovišti. Topí se tam rašelinou a mluví gaelsky. A snad jen strach lidí z Boha je tam silnější než starost o živobytí. Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy, spáchané podle stejného scénáře jako vražda, jíž se zabývá v Edinburghu. Fin prožil na ostrově Lewis dětství, takže vyšetřování je pro něho zároveň cestou domů a do minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili, Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Většina z nich ho však nevítá s otevřenou náručí. Fin netuší, že klíč k případu by mohl odemknout i dveře, za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého. Jakou roli v případu hraje Finova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících na nepřístupné nebezpečné skále An Sgeir? Povede tragédie, jež se tam tehdy odehrála, i po všech těch letech k další oběti?

Skála je detektivní román vzácné síly a představivosti odehrávající se v kulisách, které připomínají velké anglické romány devatenáctého století. Je možno ho zařadit do kategorie tzv. literary crime, tedy krimi psané kvalitním literárním stylem, přesahující hranice žánru, která je dnes globálně úspěšná především díky severským autorům od Mankella přes Larssona, Nesba a další.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. dubna 2024

Recenze/review - MY DYING BRIDE - A Mortal Binding (2024)


MY DYING BRIDE - A Mortal Binding
CD 2024, Nuclear Blast

for english please scroll down

Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy si na smrt nemyslel, ale najednou tě začala navštěvovat ve tvých snech. Usmívala se a podávala ti svoji ruku. Uvědomil sis, že jednou také odejdeš na druhou stranu, že se staneš stínem a vzpomínkou. Jsem ve věku, kdy by ještě mí přátelé měli žít a vychutnávat si každý den, svoji rodinu, mít radost ze svých dětí. Nevím, co se poslední dobou děje, ale několik jich zemřelo. Zůstalo po nich jenom prázdné místo a spousta vzpomínek. Mívali jsme kdysi partu, která milovala metalovou hudbu. O britských MY DYING BRIDE jsme se často přeli.

Někteří z nás, třeba já, jsme ji od jejich počátků uznávali, poctivě sledovali jejich vývoj. Jiní  je odmítali, že je jejich hudba příliš pomalá a depresivní. Myslím si ale, že všem by se jejich nové album "A Mortal Binding" líbilo. Je v něm totiž všechno, co jsme měli a máme na téhle skupině rádi. Smutek, melancholii, bolest i utrpení, ale hlavně skladby, které hrozně rád poslouchám. 


Psát o této legendě je pro mě vlastně velmi těžké. Jednak si myslím, že má za sebou spoustu zásadních nahrávek a natolik zajímavou historii, že jsem vším samozřejmě ovlivněn. Také je všeobecně velmi náročné pokusit se nějakým způsobem podchytit doom metal celkově jako styl. Já samozřejmě moc dobře vím, že se kapela příliš neposouvá, že jsem možná už některé motivy u nich slyšel, že se od nich nedočkáme žádných velkých změn. Jenže ono je to v závěru moc dobře. Protože asi jako každý potřebuji nějakou jistotu, záchytný bod. MY DYING BRIDE jsou letos ve velmi dobré formě. Dali si pozor na zvuk (ten mám u nich ale vždycky moc rád, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). Tahle skupina zkrátka patří do stejné složky mé sbírky nosičů, které si rád pouštím ve chvílích, kdy se potřebuji zastavit, přemýšlet, když mám chuť vrátit čas zpátky. Hudba je úžasná v tom, že ve mě dokáže probudit fantazii. A tak u poslechu "A Mortal Binding" zase sedím u stolu v hospodě. Vzduchem létají vtipy a já i mí kamarádi se usmíváme. Občas se trošku pohádáme o muzice, ale je to jen jako. Po dobrých lidech i muzice ve mě zůstávají otisky. Jak člověk pomalu stárne, tak si vážím každé desky, která mě baví, se kterou se rád toulám ulicemi i opuštěným lesem. Venku ještě mrzne a mraky jsou nízko. Poslouchám nové album stále dokola a jsem si jistý s tím, že se k němu budu rád a často vracet. Britové v sobě mají pořád sílu, stále umí svoje pocity promítnout do skladeb. Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy jsem na smrt nemyslel, ale najednou mě začala navštěvovat v mých snech. Usmívala se a podávala mi svoji ruku. Uvědomil jsem si, že jednou také odejdu na druhou stranu, že se stanu stínem a vzpomínkou. Smutný, melancholický doom metal, který vás stáhne do temných hlubin věčnosti! 


Asphyx says:

It came slowly, suddenly. You never thought about death, but suddenly it started visiting you in your dreams. She smiled and gave you her hand. You realized that one day you too would pass on to the other side, that you would become a shadow and a memory. I am at an age when my friends should still be alive and enjoying each day, their family, their children. I don't know what's been going on lately, but several have died. All that's left is an empty space and a lot of memories. We used to have a band that loved metal music. We used to argue a lot about the British MY DYING BRIDE.

Some of us, like me, respected it from the beginning, followed their development honestly. Others dismissed them, saying their music was too slow and depressing. But I think everyone would like their new album "A Mortal Binding". It has everything we liked and love about this band. Sadness, melancholy, pain and suffering, but most of all songs that I love to listen to.


Writing about this legend is actually very difficult for me. For one thing, I think he's had so many seminal recordings and such an interesting history that I'm obviously influenced by everything. Also, it's generally very difficult to try to capture doom metal as a style in general. Of course I know very well that the band doesn't move too much, that I may have heard some of their themes before, that we won't see any big changes from them. It's just that it's very good in the end. Because I guess, like everyone else, I need some kind of certainty, a clue. MY DYING BRIDE are in very good form this year. They have paid attention to the sound (I always like it a lot, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). This group simply belongs to the same folder of my record collection, which I like to play in moments when I need to stop, think, when I feel like turning back time. Music is amazing in that it can awaken my imagination. And so, listening to "A Mortal Binding", I'm sitting at a table in a pub again. Jokes are flying through the air and my friends and I are smiling. Sometimes we have a bit of a row about the music, but it's just like. Good people and good music leave imprints on me. As one slowly ages, I appreciate every record that I enjoy, that I like to wander the streets and the deserted woods with. It's still freezing outside and the clouds are low. I listen to the new album over and over again, and I'm sure I'll return to it happily and often. The Brits still have strength in them, they still know how to translate their feelings into songs. It came slowly, out of the blue. I had never thought about death, but suddenly it began to visit me in my dreams. She smiled and gave me her hand. I realized that one day I too would pass on to the other side, that I would become a shadow and a memory. Sad, melancholic doom metal that will drag you down into the dark depths of eternity!



about MY DYING BRIDE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Her Dominion
02. Thornwyck Hymn
03. The 2nd of Three Bells
04. Unthroned Creed
05. The Apocalyptist
06. A Starving Heart
07. Crushed Embers

band:
Andrew Craighan - Guitars
Aaron Stainthorpe - Vocals
Lena Abé - Bass
Dan Mullins - Drums
Shaun MacGowan - Keyboards, Violin
Neil Blanchett - Guitars

Photos - křest nové desky In the Shadow of The Sun - INNERPSHERE, STELLVRIS, BEYOND THE DARK ANGEL - Divadlo pod Lampou - 19. 4. 2024

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine