DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 21. dubna 2024

Recenze/review - COFFIN CURSE - The Continuous Nothing (2024)


COFFIN CURSE - The Continuous Nothing
CD 2024, Memento Mori

for english please scroll down

Když jsem tuhle hrobku otevřel, musel jsem si sednout. Zápach rozkládajícího masa byl příliš silný. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, hejna much, létajících kolem jako svědectví. Když jsem se kdysi dávno, v devadesátých letech minulého století, na tuhle hudbu dal, netušil jsem, kolik mrtvol budu exhumovat. Každá má po smrti jiný výraz, záleží, za zvuků jaké desky byla pohřbena. Mám tu u sebe na  recenzi novou desku COFFIN CURSE z Chile. A musím rovnou napsat, že bych ji raději poslouchal, než o ní psal.

Pánové totiž hrají death metal, který je i mojí krví. A tak při poslechu drtím staré kosti, pálím dřevěné rakve a dohlížím na to, aby byl aspoň někdy v márnici klid. O kapele jsem už samozřejmě psal, dokonce máme i krátký rozhovor. Pokud máte chuť, tak odkazy jsou dole pod článkem. Pánové jsou velmi zkušenými hrobníky. Na novém albu to opět dokazují. A dělají to velmi uvěřitelně. 

Na "The Continuous Nothing" zazní lehká inspirace třeba takovými POSSESSED, DEICIDE, MORBID ANGEL, MASSACRE, MASTER, PENTAGRAM CHILE.  Jedná se o velmi uvěřitelnou, zničující staroškolskou záležitost, kterou určitě rádi ocení všichni, kteří mají rádi zdánlivě opuštěná pohřebiště. Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány, užívám si i plesnivý zvuk (Carlos Fuentes - recording, mixing, Damian Herring - mastering). Poctivý a stylový je i obal (Daniel Hermosilla), který se opravdu povedl. Neznám poslední roky nic lepšího, než si otevřít pivo, čerstvý hrob a ohledávat mrtvoly v podobných rytmech. COFFIN CURSE hrají natolik intenzivně a divoce, že se pokaždé začnou v márnici dít divné věci. Zemřelí, kteří čekají na pohřeb do země, se začínají toulat mezi náhrobky. Vše působí jako nějaký hororový film, u kterého vám ztuhne krev v žilách. Ztrácím se mezi stíny, tančím se zombie. Nechávám za sebou současný podivný svět a raději navštěvuji Hádovu říši. Tady, v nekonečných prostorách podzemí, vynikne tohle album nejlépe. Skladby jsou napsány jasně, uvěřitelně, syrově, přesně jako se to dělalo v dávných dobách. Smrt zase jednou brousí svoji kosu a je připravena zaseknout do vás svůj dráp. Novou desku nelze jinak, než doporučit všem tmářům, všem fanouškům poctivé reálné hudby. Když jsem tuhle hrobku otevřel, musel jsem si sednout. Zápach rozkládajícího masa byl příliš silný. Mrtvola ve značném stádiu rozkladu, hejna much, létajících kolem jako svědectví. Hnilobný, prašivý death metal, u kterého budete pohřbeni zaživa! Pach zkažené krve!


Asphyx says:

When I opened this tomb, I had to sit down. The smell of decomposing flesh was too strong. A corpse in a considerable state of decomposition, swarms of flies flying around as testimony. When I got into this music a long time ago, in the 1990s, I had no idea how many corpses I would be exhuming. Each one has a different expression after death, depending on what record they were buried to. I have here for review the new COFFIN CURSE record from Chile. And I have to write straight away that I would rather listen to it than write about it.

The gentlemen play death metal, which is my blood. And so while listening to it I crush old bones, burn wooden coffins and make sure that at least sometimes the morgue is quiet. Of course I've already written about the band, we even have a short interview. If you feel like it, the links are at the bottom of the article. The gentlemen are very experienced gravediggers. On the new album they prove it again. And they do it very believably.


On "The Continuous Nothing" there is a slight inspiration from such bands as POSSESSED, DEICIDE, MORBID ANGEL, MASSACRE, MASTER, PENTAGRAM CHILE. This is a very believable, devastating old school affair that will be appreciated by all those who like seemingly abandoned burial grounds. I like the way the songs are written, I also enjoy the moldy sound (Carlos Fuentes - recording, mixing, Damian Herring - mastering). The cover art (Daniel Hermosilla) is also honest and stylish, which is really good. I don't know anything better in recent years than opening a beer, a fresh grave and looking over corpses to similar rhythms. COFFIN CURSE play so intensely and wildly that weird things start happening in the morgue every time. The dead, who are waiting to be buried in the ground, start to wander among the tombstones. It's like a horror movie that makes your blood run cold. I'm disappearing into the shadows, dancing with zombies. I leave behind the strange world of today and prefer to visit the realm of Hades. It's here, in the endless spaces of the underground, that this album shines best. The songs are written in a clear, believable, raw way, just like they did in the old days. Death is once again sharpening its scythe and is ready to sink its claw into you. The new album cannot but be recommended to all darkies, to all fans of honest real music. When I opened this tomb, I had to sit down. The smell of decomposing flesh was too strong. A corpse in a considerable state of decomposition, swarms of flies flying around as testimony. Rotten, putrid death metal that will bury you alive! The smell of decayed blood!


about COFFIN CURSE on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Thin The Herd
02. Bacchanal Of The Mortal
03. Deceased Races
04. Reeking Filth Of Ages
05. Primitive Doctrines Crushed
06. Mauled By Unseen Atrocities
07. Among The Suffering Souls
08. The Dead's Deafening Silence



Recenze/review - HORRIFYING - Dreadful Parasomnia (2024)


HORRIFYING - Dreadful Parasomnia
CD 2024, Veins Full of Wrath Productions

for english please scroll down

Uprostřed starého pohřebiště v lesích stojí postava. Z očí jí teče krev a když se na vás podívá, tak slyšíte její jedovatý šepot. Netušíte, jestli jste živí nebo jestli jste už přešli na druhou stranu. Už dávno ale moc dobře víte, že smrt není to nejhorší. Bolest totiž pokračuje. Jdete pomalu k té šílené postavě a našlapujete opatrně. Pod nohama vám křupají staré kosti. Jste roztrhání na kusy a hozeni do studeného hrobu. Podíváte se nahoru a přečtete si jméno na náhrobku. HORRIFYING. Kapela z chilského podzemí, která hraje klasický, tradiční death  metal.

A hrají jej velmi dobře. Ožívají u něj přízraky, budete potkávat dlouhé stíny. Kapela je uvěřitelná, reálná, divoká a ihned vás převede na druhou stranu, za řeku Styx, do Hádovi říše. Pánové jsou jako smečka psů, kteří hlídají vchod do podzemí. Mohu vám jenom potvrdit, že nové album hoří jasným černým plamenem. 


HORRIFYING čerpali inspiraci jak v americké (DEATH, INCANTATION, DISMA), tak i evropské (PESTILENCE)  smrtící škole. Dělají to ale velmi elegantně, nejsou jen dnes tolik častou kopií. Naopak, snaží se přidávat i velkou spoustu svých nápadů, mají vlastní výraz a ksicht. Hodně k tomu přispívá prašivý, smradlavý zvuk (Pablo Clares), rád se dívám i na povedený obal (Bubonic Artworks). Po formální stránce bylo uděláno vše pro to, aby byli fanoušci spokojeni. Je pro mě velmi příjemné se zavřít každou noc do staré márnice a drtit v ní kosti v rytmu "Dreadful Parasomnia". Songy v sobě mají potřebnou sílu, drive, pánové se s ničím moc nepářou. Raději ihned zaútočí, pohřbí vás zaživa, než aby chodili okolo ohně. Zůstává po nich jenom spálená země. Líbí se mi styl a způsob, jakým tahle smečka ke své hrobnické práci přistupuje. Je uvěřitelná, syrová, dokáže mě pokaždé roztrhat na kusy. Zkrátka a dobře, pokud jste staří metaloví psi, vyrůstali jste a vaše první setkání s extrémní hudbou se odehrávala v devadesátých letech, potom neváhejte ani chvilku. Je to smršť, tsunami, je to vichřice, po které budete očištěni. Já se při poslechu opravdu cítím, jako bych navštívil nějaké staré pohřebiště. Procházím se mezi čerstvě exhumovanými hroby, nasávám pach rozkládajících se těl. Uprostřed hřbitova stojí postava. Z očí jí teče krev a když se na vás podívá, tak slyšíte její jedovatý šepot. Netušíte, jestli jste živí nebo jestli jste už přešli na druhou stranu. Už dávno ale moc dobře víte, že smrt není to nejhorší. Bolest totiž pokračuje. Hnilobou a zkaženou krví nasáklý, starý prašivý death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Temné ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

A figure stands in the middle of an old burial ground in the woods. Her eyes are bleeding and when she looks at you, you can hear her poisonous whisper. You have no idea if you're alive or if you've crossed over to the other side. But you already know that death is not the worst thing. The pain continues. You walk slowly towards the mad figure, treading carefully. Old bones crunching under your feet. You are torn to pieces and thrown into a cold grave. You look up and read the name on the tombstone. HORRIFYING. A band from the Chilean underground, playing classic, traditional death metal.

And they play it very well. It brings ghosts to life, you'll meet long shadows. The band is believable, real, wild and immediately transports you to the other side, beyond the river Styx, to the realm of Hades. The gentlemen are like a pack of dogs guarding the entrance to the underground. I can only confirm that the new album burns with a bright black flame.


HORRIFYING drew inspiration from both the American (DEATH, INCANTATION, DISMA) and European (PESTILENCE) schools of death. But they do it very elegantly, they are not just a copy so common nowadays. On the contrary, they try to add a lot of their own ideas as well, they have their own expression and face. The dusty, smelly sound (Pablo Clares) contributes a lot to this, and I like to look at the hilarious cover art (Bubonic Artworks). Formally, everything has been done to keep the fans happy. I find it very pleasant to lock myself in an old morgue every night and crush my bones to the beat of "Dreadful Parasomnia". The songs have the necessary power in them, drive, the gentlemen don't mess with anything too much. They'd rather attack immediately, bury you alive, than walk around a fire. All they leave behind is scorched earth. I like the style and the way this pack approaches their work as gravediggers. It's believable, it's raw, it can tear me apart every time. In short, if you're an old metal dog, grew up and your first encounters with extreme music were in the 90's, then don't hesitate a moment. It is a whirlwind, a tsunami, it is a whirlwind after which you will be purified. I really feel like I'm visiting an old burial ground. I walk among the freshly exhumed graves, taking in the smell of decomposing bodies. A figure stands in the middle of the cemetery. Blood pours from her eyes and when she looks at you, you hear her poisonous whisper. You don't know if you're alive or if you've crossed over to the other side. But you know all too well that death is not the worst thing. The pain continues. Rotten, blood-soaked, old, dusty death metal that will make you crumble into dust! Dark echoes from beyond the grave!


Tracklist:
01. Sinister Chaotic Visions 
02. Dreadful Parasomnia 
03. Kathartic Trance 
04. Execrable Souls 
05. Wild Human Fragility 
06. Pertrifying Hallucinations 
07. Crawling Into Mental Obliteration 
08. Fading In Abhorrence

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý padesátý třetí - Cimrmanologové


Příběh čtyř stý padesátý třetí - Cimrmanologové

Vyprávím své budoucí ženě o tom, jak jsem  jako malý kluk poslouchal nahrané kazety s Járou Cimrmanem. Ona zná jeho díla jenom zběžně, sem tam narazila na nějakou divadelní hru v televizi. Většinou to byly ale jenom ukázky. Osobně jsem žádnou hru neviděl naživo. Měl jsem v hlavě nějaké představy a smál jsem se v místech, kde ostatní. A přitom jsem někdy nechápal, obraz mi fakt chyběl. Jenže naši nebyli příliš přístupní novým vynálezům. Neměli jsme video a tak jsem stále točil zmuchlané pásky. Lístky do Liberce do divadla sehnal Venca. Už nepamatuji jak, ale myslím, že pomohl nějakému pánovi, který upadl. Shodou okolností to byl starý divadelník, který se mu takhle krásně odvděčil. Bylo to pro mě něco úžasného, těšil jsem se víc než na koncerty. Blondýnka mi včera na chalupě přežehlila oblek, který jsem měl v tanečních. Jiný jsem nevlastnil. Moc jsem jej nepotřeboval. Ještě pořád byla tak trošku doba, kdy vám nevyčetli, když jste přišli někam v džínách. To se mělo postupně měnit. Svobodu po revoluci pomalu střídal tvrdý kapitalismus. Vypadali jsme jak havrani, ale holkám to moc slušelo.

Petra neznala Cimrmana vůbec, Venca jí celou cestu v tramvaji z Jablonce do Liberce vysvětloval, že je to fiktivní postava. Nevěřila mu. On je tenhle humor inteligentní a rozhodně není pro každého. Znal jsem různé hlášky, miloval jsem, když jsem mohl v různých situacích zahlásit nějakou průpovídku. Když se někdo chytil, tak jste hned věděli, že budete na stejné vlně. Bývalo to podobné metalu. Kdysi se opravdu lidé poznávali podle triček. Bylo to jako spiknutí, ale v dobrém. Kolem nás se všichni usmívali. Ve voze s námi jelo určitě spousta lidí, kteří také věděli. Vylezeme na vzduch a libujeme si, že my máme vstupenky a ostatní ne. Připadám si hrozně vznešeně, v obleku si sice nejsem příliš jistý, ale vlasy mám stažené dozadu v culíku a chodím vzpřímený. Hraju si na postavy z Cimrmana, ale i ze starých českých filmů. Zavřete oči, odcházím, směju se jako Oldřich Nový. Zajdeme do hospůdky kousek od radnice, abychom to měli blízko. Vedle u stolu sedí parta vidláků. Ty jsou snad všude. Mluví nahlas, mají blbé kecy na servírku a jejich vtipy jsou velmi trapné. Nenechám si ale zkazit náladu. Stejně je to zajímavé. Když jsme my povznesení, milí a ohleduplní, tak se pokaždé objeví někdo, kdo vám chce všechno zničit. 

Nechybělo málo a porval jsem se. Blondýnka mě musela držet a šeptat mi, neblbni, přece se nenecháš vytočit. Jenže jsem mladej a pořád mám pocit, že musím bojovat. Vadí mi, když hlásí na Petru, když hodnotí její zadek a prsa, když jsou hnusní a smějí se malému klukovi, co je očividně postižený. Já nevím, já si pořád myslím, že tohle se nesmí nechat jen tak. Zvednu se a i přes protesty mých kamarádů jdu k debilům. Velmi slušně je poprosím, jestli by se mohli mírnit. Ale oni ne, prsí se a nadávají i mě. Chytnu jednoho pod krkem a stůl utichne. Jsou to sráči, chudáčci. Řeknu jim to a nikdo ani muk. Když ale odcházím, tak mi nadávají za zády. Jak typické, jak bohužel české. Otočím se a je zase ticho. Je to jak nějaká debilní hra. Nakonec uděláme asi nejlepší věc. Přesuneme se jinam. Vyrazili jsme brzy a máme příliš mnoho času. Piju opatrně, chci mít jen náladičku, nechci se motat. V nové hospodě je vše v pořádku. Můžeme probrat Cimrmana od A až po ZET. A že jsem tak smělý, jdete také do divadla, zeptá se nás mladík se slečnou od vedlejšího stolu. Jasně, přisedněte kolego. A už to jede. Trošku mu závidím, viděl už několik divadelních her. V tomhle mám ještě co dohánět.

Přednáška, která je před hrou Záskok (na podzim 1997 byla uvedena Švestka), je vynikající. Připadám si jako ve škole, jen se ve vzduchu potkávají smích s elegancí. Hltám každé slovo, na pódiu je skvělá sestava. Máme tu pana Svěráka a i ostatní si s ním nezadají. Víte, na to, abych hrál divadlo, jsem možná až moc stydlivý, asi bych neuměl mluvit tolik nahlas, ale přesto se cítím součástí celého vystoupení. Jsme v Naivním divadle a sedíme někde uprostřed hlediště. Máme vše jako na dlani. Hru jsem slyšel jen z kazety a tak jsem hrozně napnutý. Zabouří potlesk a já si doplním své znalosti. Z pásky se na mě smálo publikum v místech, které jsem nechápal. Teď mám i obraz a říkám si, jak jsem byl ochuzený. Řehtáme se, až se za břicha popadáme. Vedle mě sedí nějaká dáma v letech, která se směje tak nakažlivě, že vždy strhne i lidi kolem sebe. Utíráme si slzy, jsme přímo v tom, libujeme si a občas se podíváme na sebe, protože jak známo, tak smích spojuje. Není nic lepšího, než sdílet společný smysl pro humor. Ten náš je někdy pěkně ostrý, černý a dnes by se řeklo i nekorektní. Cimrmanův je trošku odlišný, přesto jej milujeme. Amen. Nechci, aby hra skončila, přesto se nedá dělat nic jiného, než si stoupnout a tleskat. Jsem na vrcholu blaha.

Blondýnka jde ještě s Petrou na záchod a my čekáme před vchodem. Trvá jim to hrozně dlouho. Musíme na pivo. Zalezeme do nejbližší putyky a kdyby jste nás viděli, měli byste radost s námi. Opakujeme si celý děj, hodnotíme herecké výkony, známe vše nazpaměť. Petra konečně pochopila o co jde a směje se ještě víc, protože první setkání bývá vždycky nejlepší. Jsou z nás Cimrmanologové, kteří mají rádi i dobu, do které jsou hry zasazeny. Jasně, že si spoustu věcí idealizujeme, stejně jako autoři, ale nekažte nám to. Navíc, na chalupě i na baráku u babičky je spousta starých věcí, knih, dopisů, náčiní, které nám všechno připomínají. Líbí se nám i čeština s jakou jsou hry a celé dílo napsány. Kecáme a jsme k nezastavení. Holky si sednou k sobě a diskutují tak vášnivě, že občas výskají tak nahlas, že se s Vencou až lekneme. Prozradí mi, jak je rád, že jsme jeli, protože Petra podruhé potratila. Je rád, že alespoň na chvilku vypadla ze stresu a směje se. Tohle je hrozně důležitá věc, lidé musí mít někde svoje světlo, radost, pohodu. Protože když je pak ouvej, neztrácejí tolik naději. Já hledám relax v hudbě a knihách, ale Cimrmani mi dávají ještě něco navíc. Nadhled, pokoru. My s kamarádem probereme také vše potřebné. Nechce se mi vracet do Plzně, ale za chvilku zase začne škola a na strojárně bude temno. Ale ještě máme pár dní, nemysli na to. Hele, přespíte u nás na chalupě, mám tam nějaké pivo.

Jde se pěšky, stihneme sice poslední tramvaj do Jablonce, ale nahoru už nic nejede. Potácíme se tmou, na okraji potkáme pár opilců, ale jinak nikde nikdo. Jenom nebe plné hvězd nad námi. Zase cítím, že zažívám něco neobvyklého, něco, co bych si měl zapamatovat. Dojdeme do chalupy, ale nechce se nám spát. Nejsme jediní, naproti v domě se také svítí. Vyleze sousedka, starší o čtyři roky více než já a přidá se k nám. Jsem gentleman, ona byla kdysi tou, která mě zasvětila. To už je tak děsně dávno, že mi to připadá až neuvěřitelné. Má se dobře. Maluje a daří se jí. Už to není dívka, která s námi létala po loukách a lezla na stromy. Je z ní kočka a moc jí to sluší. Rozloučí se a když odchází, pohodí hlavou ke mě. Víme své, ale nikdo to na nás nepozná. Usneme na lavičce před chalupou a vůbec nám nevadí, že za chvilku začnou kolem kokrhat kohouti. Až slunce, které praží hned od rána, nás vytáhne na nohy. Co dnes? Co budeme dělat? Mám nápad. Vydáme se do Smržovky. Kolem Parkhotelu, až na nádraží. Kam pojedeme? Nech to na mě, uvidíš. Koupím jízdenky do Kořenova, ale nikomu nic neřeknu.

Vylezeme na zastávce před tunelem. Musíme do prudkého kopce a všichni mě ze srandy proklínají. Jen počkejte, máte se na co těšit. Je to krpál, opravdu velký, jdeme kolem starého opevnění, bunkry nikdo neudržuje a docela chátrají. Koukneme dovnitř a pořád máme hlášky ze včerejška. Vylezeme až na Štěpánku, ale není otevřeno. Tenkrát ještě tolik lidí nejezdilo na výlety autem až na parkoviště pod rozhlednu. Ale je tu hospoda, s milou paní, takže dostaneme bramboráky. Sedne si s námi a pokecá. Začne foukat a musíme chvilku vydržet, až se přežene bouřka. Potom se vydáme do Kořenova a následují Příchovice. A protože se zase setmí, zažene nás to do další hospody na návsi. Naproti je kostel, který září do temných mraků. Je to strašidelné, ale jenom do doby, než se podíváme k vedlejšímu stolu. Sedí tam členové divadla Járy Cimrmana, všichni pivko před sebou a smějí se. Kývneme s kamarády na sebe a hned je lépe. No, co vám budu. Nejsem z těch, kdo by otravoval slavné osoby, ale tady nám to prostě nedá. Zažijeme tak další večer, který stojí za to. Všichni jsou moc milí a přívětiví. Cítíme z nich pokoru. Potom jdou spát, protože je zítra čeká dlouhá túra. My musíme domů, na chalupu. 

Jdeme potmě dolů do Tanvaldu. Je to šílený sestup. Sem tam někdo upadne a odře si koleno. Když jsme dole, je už po půlnoci. Nic nám nejede. Co teď? No, takhle, raději bych přenocoval a počkal do rána. Protože pěšky je to přes čtvrť, do který se prostě bojím. Všichni souhlasí a usneme na lavičce. Probudí nás nějaký dělník, co si zapálí a vyfoukne kouř. Kouká na nás jak na nějaké smažky. Ale když dojedeme na chalupu, jsme tak unavení, že si na něj ani nemůžeme zanadávat. On měl totiž blbý kecy. Ulehneme a když je další den večer, tak se sejdeme na louce. Rozloučíme se s Vencou a Petrou a je nám tak nějak divně smutno, protože to byly krásné dny. Smáli jsme se, pokecali a ještě jsme zažili spoustu nového. Když odjedou, jdu si číst. Blondýnka se tváří děsně tajemně. Předpokládám, že má třeba nějaké nové spodní prádlo, ale to ona ne, překvapí mě sadou podepsaných CD, které mi koupila přímo od Cimrmanů v hospodě. Nechala je podškrábnout a mě do očí vyhrknou slzy. Ihned snesu hi-fi věž a dlouho do noci sedíme a posloucháme. 

V divadle jsem byl na jejich hrách ještě několikrát. Pokaždé jsem se dobře bavil. Dalo by se také napsat, že mě jejich humor provází celý život. Pánové herci jsou dnes již staří a mnoho jich dávno odešlo. Vždycky když někde vidím nějakou zmínku o Cimrmanovi, vzpomenu si na nekonečnou řadu "společných" zážitků. Na dlouhé večery s jejich hrami, u knih. Dnešní příběh ale patří k nejsilnějším. Minulé léto jsme byli znovu po stopách, po kterých jsme kdysi s kamarády šli. Vyprávěli jsme si a dokonce navštívili i muzeum v Kořenově, Příchovicích. Bylo tam narváno. Ne nadarmo napsal Václav Havel, že nás Jára Cimrman všechny přežije. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 20. dubna 2024

Recenze/review - GORGASM - Sadichist (2024)


GORGASM - Sadichist
EP 2024, Brutal Mind

for english please scroll down

Tři zářezy do čisté kůže. Vypadala jako nepopsaný list. Tak krásná, tak něžná a nevinná. Miloval jsem ji, ale také jsem ji chtěl zničit. Mučit ji a nakonec zabít. Aby ji neměl nikdo jiný než já. Na novou hudbu od GORGASM jsme čekali dlouhých deset let. Dočkali jsme se. I když je faktem, že tři skladby a něco přes deset minut brutality jsou zkrátka málo. Člověk se nestačí ani nadechnout a vše uteče. Jako krev z čerstvé rány.

Většinou o různých singlech, splitkách a EP příliš nepíšu. Jenže GORGASM jsou pro mě natolik zásadní kapelou, že jsem musel. Poslouchal jsem nové EP "Sadichist" a přemýšlel, kde se v lidech bere zlo. Takové to opravdové, hnusné a špinavé zlo. Tahle smečka je pro mě etalonem stylu, kapelou, kterou zkrátka nelze ignorovat. Novinka se opět povedla, jak taky jinak.

Fanoušek dostane přesně to, co žádá. Masivní riffy, které se valí kupředu a neznají slitování. Tyhle melodie vám vystřelí mozek z hlavy. Líbí se mi obal, ten je jako vždy náležitě hnusný, nechutný a cítíte z něj stejnou bolest jako z hudby (autorem je Jon Zig). Dovedl bych si představit trošku masivnější, divočejší a mocnější zvuk (Matt Kilner), ale to berte jen jako připomínku zmlsaného fanouška. Takhle do sluchátek je to vcelku v pořádku, ale když přidáte hlasitost na pořádné aparatuře, tak zkrátka novinka tolik neřeže. Jinak je ale vše v absolutním pořádku. Klasické riffy made in GORGASM, postupy jak vystřižené z učebnic, které kdysi pánové sami napsali. Není si na co stěžovat (až tedy na to, že jsme po takové době dostali jenom tři skladby). Ochutnáte pořádnou porci namletého masa. Už trošku smrdí, ale na to jsme také zvyklí. Kritici by napsali, že se kapela nikam neposunula, ale podle mě je to jen a jen dobře. Já po nich nechci stylové změny, ale pořádný nářez, poctivý mlýn, který mě rozemele na prach. A to jsem také dostal. Doufám, že se brzy dočkáme dlouhohrajícího alba, pevně věřím tomu, že budu moci zase pitvat v rytmech nové hudby od těchto šílenců. "Sadichist" je dobrou, poctivou ochutnávkou. Jsem připraven na další utrpení! Gore brutal death metal, u kterého vám vyteče veškerá krev z těla! Masakr ze starých piteven!


Asphyx says:

Three notches in the clean skin. She looked like an unwritten leaf. So beautiful, so tender and innocent. I loved her, but I also wanted to destroy her. To torture her and finally kill her. So that no one would have her but me. We've been waiting ten long years for new music from GORGASM. We've waited. Although the fact is that three songs and just over ten minutes of brutality is simply not enough. You can't even take a breath and everything goes by. Like blood from a fresh wound.

I usually don't write too much about the various singles, splits and EPs. But GORGASM are such a fundamental band for me that I had to. I was listening to the new EP "Sadichist" and wondering where the evil in people comes from. That's the real, ugly, dirty evil. This pack is a benchmark of style for me, a band that simply cannot be ignored. The novelty has been good again, how else.

The fan gets exactly what he asks for. Massive riffs that roll forward and know no mercy. These tunes will blow your brains out. I like the cover art, it is as always appropriately ugly, disgusting and makes you feel the same pain as the music (by Jon Zig). I could imagine a slightly more massive, wild and powerful sound (Matt Kilner), but just take that as a reminder from a jaded fan. It's fine in headphones like this, but when you turn up the volume on a proper machine, the novelty just doesn't cut it as much. Otherwise, though, everything is absolutely fine. Classic riffs made in GORGASM, procedures like cut out of the textbooks that the gentlemen once wrote themselves. There is nothing to complain about (except for the fact that after all this time we only got three tracks). You will taste a good portion of ground meat. It stinks a bit, but we're used to that too. The critics would write that the band hasn't moved anywhere, but I think that's just as well. I don't want stylistic changes from them, but a proper smash, an honest grind that will grind me to dust. And that's what I got. I hope to see a full length album soon, I firmly believe in dissecting to the rhythms of new music from these madmen again. "Sadichist" is a good, honest taste. I'm ready for more suffering! Gore brutal death metal that will make all the blood drain out of your body! The carnage of the old execution rooms!




about GORGASM on DEADLY STOM ZINE:




Tracklist:
01. Carnal Demise 
02. Sadichist 
03. Mutilation Maze

band:
Damian Leski - Guitars, Vocals
Matt Kilner - Drums
John Hull - Vocals, Bass
Alexander Krzeszewski - Guitars, Vocals


Recenze/review - KAWIR - Kydoimos (2024)


KAWIR - Kydoimos
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Venku se setmělo a začalo pršet. Blesky létaly nebem jako zlá pomsta. Bohové se zlobí, říkali staří pamětníci. Nechtělo se mi, ale stejně jsem musel vyrazit. Otevřu dveře a ulice jsou prázdné. Pomalu vylezu na kopec za městem a můj cíl je již mnoho let stejný. Hřbitov působí tiše a opuštěně. Jenže zdání klame. Uvnitř starého chrámu sedí zlí démoni a působí nedočkavě. Už jsem se nemohl dívat na utrpení obětí, tak jsem přišel sám. Padám pomalu k zemi a usmívám se. Konečně jsem na druhé straně a poslouchám novou desku řeckých KAWIR. 

Pokud se o tenhle styl zajímáte, tak tuhle smečku určitě znáte. Její historie sahá až do roku 1993 a je doslova protkaná skvělými nahrávkami. Již dopředu vám mohu prozradit, že nové album "Kydoimos" lze již teď zařadit mezi ně. Chladné black metalové melodie jsou zde kombinovány s řeckou mytologií. Pokloňte se démonům!


Na smrt je nakonec člověk vždycky sám. Vím to já, ví to i staří řečtí bohové. Kdysi dávno, když jsem byl ještě hodně mladý, tak jsem si tyhle příběhy rád a často četl. Když jsem potom navštívil místa, kde se odehrávaly, vše se mi spojilo v jedno. Doporučuji otevřít knihu, přečíst si Ilias a Kydoimos  a jako "kulisu" si pustit tuhle desku. Jsou to staré báje, mýty i legendy, ve kterých naleznete spoustu zajímavých momentů. Stejně jako v hudbě, kterou nám letos KAWIR předkládají. Líbí se mi, že se kapela nijak nepodbízí, že si jde svoji vlastní cestou. Je originální, má jasný a zřetelný rukopis. To vše je podpořeno mrazivým zvukem a zajímavým obalem. Fanoušek dostane všechno, co má na téhle kapele rád. Temné, záhadné melodie, jedovaté stíny. Společná setkání s albem "Kydoimos" mi připomínají návštěvu starodávných chrámů. Nahrávka je majestátní, zahalená tajemstvím. Připadám si jako archeolog, který pomalu rozkrývá jednotlivé vrstvy. S hudbou těchto řeckých mágů je to velmi podobné. Je nutné nechat ji na sebe působit po delší čas. Teprve po nějaké době vynikne její síla, jednotlivé nuance. Od posluchače je vyžadováno plné soustředění. Teprve potom bude odměněn. Z jednotlivých motivů je cítit odkaz slavného Achilla. Budete rozmlouvat s démonem Kydoimos, synem Eris, bohyní sváru. Načerpáte spoustu temné energie, abyste mohli přežít i v dnešním divném světě. Novinka je propracovaná, pestrá, naléhavá. Je pro mě obestřena tajemstvím. Venku se setmělo a začalo pršet. Blesky létaly nebem jako zlá pomsta. Bohové se zlobí, říkali staří pamětníci. Uvnitř starého chrámu sedí zlí démoni a působí nedočkavě. Melodický black metal, který vás vezme na tajemný výlet do starých řeckých bájí, pověstí a temných příběhů! 


Asphyx says:

Outside, it got dark and it started to rain. Lightning flew across the sky like evil vengeance. The gods are angry, the old-timers said. I didn't want to, but I had to go anyway. I open the door and the streets are empty. Slowly I climb the hill outside of town and my destination has been the same for many years. The cemetery looks quiet and deserted. But appearances are deceiving. Inside the old temple, evil demons sit, looking eager. I could no longer watch the victims suffer, so I came alone. I fall slowly to the ground and smile. Finally, I'm on the other side, listening to the new KAWIR Greek album.

If you're into this style, you'll know this pack. Their history goes back to 1993 and is literally riddled with great records. I can tell you in advance that the new album "Kydoimos" can already be counted among them. Cold black metal melodies are combined with Greek mythology. Bow down to the demons!


In the end, one is always alone in death. I know it, the old Greek gods know it. Once upon a time, when I was very young, I liked to read these stories often. Then when I visited the places where they were set, it all came together for me. I recommend opening the book, reading Ilias and Kydoimos, and putting this record on as a "backdrop". It's old myths, myths and legends and there are many interesting moments in it. As well as in the music that KAWIR presents us this year. I like the fact that the band doesn't pander, that it goes its own way. It is original, it has a clear and distinct signature. All this is supported by a chilling sound and interesting cover art. The fan gets everything they love about this band. Dark, mysterious melodies, poisonous shadows. Coming across the album "Kydoimos" together reminds me of visiting ancient temples. The record is majestic, shrouded in mystery. I feel like an archaeologist slowly uncovering the layers. It is very similar with the music of these Greek magicians. It is necessary to let it affect you for a long time. Only after some time will its power, its individual nuances emerge. Full concentration is required of the listener. Only then will he be rewarded. The legacy of the famous Achilles can be felt in the individual motifs. You'll be talking to the demon Kydoimos, son of Eris, goddess of strife. You will draw on a lot of dark energy to survive in today's strange world. The novelty is sophisticated, colourful, urgent. It's shrouded in mystery for me. It's dark outside and it's starting to rain. Lightning flew across the sky like evil vengeance. The gods are angry, the ancients said. Inside the old temple, the evil demons sit and look impatient. Melodic black metal that will take you on a mysterious trip into old Greek myths, legends and dark stories!


TRACKLIST
01. Teiresias (ΤΕΙΡΕΣΙΑΣ)
02. Fields Of Flegra (ΦΛΕΓΡΑΣ ΠΕΔΙΟΝ)
03. Centauromachy (ΚΕΝΤΑΥΡΟΜΑΧΙΑ)
04. Hecatonchires (ΕΚΑΤΟΓΧΕΙΡΕΣ)
05. Myrmidons (ΜΥΡΜΙΔΟΝΕΣ)
06. Achilles & Hector (ΑΧΙΛΛΕΑΣ ΚΑΙ ΕΚΤΟΡΑΣ)
07. Achilles Funeral (Η ΚΗΔΕΙΑ ΤΟΥ ΑΧΙΛΛΕΑ)
08. Echetlaeus (ΕΧΕΤΛΑΙΟΣ)
09. Kydoimos (ΚΥΔΟΙΜΟΣ)
10. War Is The Father Of All (ΠΟΛΕΜΟΣ ΠΑΝΤΩΝ)

LINE-UP
Therthonax - Lead / Rhythm Guitars
Porphyrion - Vocals
Agisilaos - Drums / Percussion
Iason - Lead / Rhythm / Solo Guitars
Dis Pater - Synths / Keys / Choirs
Epameinondas - Bass

pátek 19. dubna 2024

Recenze/review - UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration (2024)


UTTERTOMB - Nebulas Of Self-Desecration
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Hledám za zvuků debutového alba chilských UTTERTOMB své vlastní krvavé kořeny. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. Procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Otevírám prázdnou rakev a uléhám do ní. Moc dobře totiž vím, že tohle album mě převede na druhou stranu, na onen svět. 

Jedná se o hrubý, surový smrtící kov, který je inspirován dlouhými stíny podsvětí. Nemrtví mi dávají jasně najevo, že se jim nové album líbí. Nedivím se, je až po okraj narvané morbidními melodiemi, zničující atmosférou a smrdí sírou. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro fanoušky opravdových pohřbů do země. 


Kapela, která datuje svoje počátku až do roku 2009 (tehdy ještě měli jméno ULTRATOMB), přistoupila ke své hrobnické práci velmi zodpovědně. Dala si velký pozor na zvuk, který se opravdu povedl. Je tajemný, masivní a nechává naplno vyniknout veškeré nápady, kterých je mimochodem na nahrávce velké množství. Líbí se mi i obal, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Krutá a ošklivá smrt, zahalená do krvavé mlhy. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, mohla by se vám líbit i deska "Nebulas Of Self-Desecration". Bylo pro mě ctí prosévat prach z rozdrcených kostí, nasávat děsivé nálady. Vše je pokryté pavučinami a když postupně rozkryjete jednotlivé vrstvy, budete po zásluze odměněni doslova magickým zážitkem. Jedná se o starodávný obřad, o vyvolávání temných sil, o rituály, ve kterých bylo zničeno spousta životů. Způsob, jakým kapela hraje, jak na mě působí, je pro mě velmi návykový. Nejlépe se mi osvědčil poslech v hluboké noci nebo brzy ráno, když bylo možné potkat mezi hroby démony. Album se valí kupředu a zůstává po něm hluboká krvavá stopa. Nelze jinak, než doporučit všem tmářům, všem, kteří jako já kdysi dávno propadli temnotě. Mám pocit, jakoby mě někdo chytil do pevných, studených pavučin. Postupně mě dusí, utahuje kolem mě oprátku. Probouzím se uprostřed noci, abych nakonec vždy skončil na stejném pohřebišti. Něco mě sem podvědomě stále láká. Otvírám staré hrobky, nasávám pach zatuchlých a rozkládajících se těl. procházím se mezi náhrobky a čtu si nápisy na hrobech. Na jednom je i mé jméno. Pradávný, temný a tajemný death metal, který vás strhne do nekonečných hlubin věčnosti! Kult smrti!


Asphyx says:

I wake up in the middle of the night to end up in the same burial ground every time. Something subconsciously keeps drawing me here. I search for my own bloody roots to the sounds of the debut album of Chilean UTTERTOMB. I open old tombs, I take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. I open the empty coffin and lie down in it. I know very well that this album will take me to the other side, to the other world.

It's rough, raw death metal inspired by the long shadows of the underworld. The undead are letting me know they like the new album. I'm not surprised, it's packed to the brim with morbid melodies, devastating atmosphere and reeks of brimstone. Here's playing for all the damned, for fans of true burial in the ground.


The band, which dates its origins back to 2009 (back then they still had the name ULTRATOMB), has approached their gravedigging work very responsibly. They paid a lot of attention to the sound, which was really good. It's mysterious, massive and lets all the ideas, which by the way there are a lot of on the record, come out to the full. I also like the cover art, which accurately describes what is happening on the record. A cruel and ugly death, shrouded in a bloody mist. If you like bands such as GRAVE MIASMA, INCANTATION, CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM, you might also like "Nebulas Of Self-Desecration". It was an honour to sift the dust of crushed bones, to soak up the eerie moods. Everything is covered in cobwebs and when you gradually unravel the layers, you will be deservedly rewarded with a literally magical experience. This is an ancient ceremony, a summoning of dark forces, a ritual in which many lives have been destroyed. The way the band plays, the way they affect me, is very addictive to me. The best listening for me was in the dead of night or early in the morning, when it was possible to meet demons among the graves. The album rolls forward and leaves a deep trail of blood. I can't help but recommend it to all the darkies, to all those who, like me, fell into the darkness long ago. I feel like I've been caught in a tight, cold web. Gradually suffocating me, tightening the noose around me. I wake up in the middle of the night, only to end up in the same graveyard. Something subconsciously keeps drawing me here. I open the old tombs, take in the smell of stale and decaying bodies. I walk among the tombstones and read the inscriptions on the graves. One of them has my name on it. Ancient, dark and mysterious death metal that will take you to the endless depths of eternity! Death cult!


TRACKLIST
1. Nec Spe Nec Metu
2. Exhumation Of The Womb's Splendour
3. Graceless Thaumaturgy
4. Opisthotonic Funerals
5. Aurora Cruoris
6. Seraphobia
7. Ominous Flesh Relinquishment
8. Nebulas Of Self-Desecration

Recenze/review - MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent (2024)


MAERE - .​.​.​And The Universe Keeps Silent
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Neznáte jeho příčinu, přesto hnijete zevnitř. Budíte se uprostřed noci a kontrolujete svoje žíly. V děsivých nočních můrách jste se podřezali již tolikrát, že nevíte, co je pravda a co lež. Cítíte fyzickou přítomnost smrti, přesto ještě nenajdete klid. Někdy bývají moje představy při poslechu hudby přinejmenším zvláštní. Jenže když jsem se potkal s novou deskou německých black death metalistů MAERE, dostala se mi postupně do podvědomí.

S MAERE jste se mohli na našich stránkách již jednou setkat. Recenze na předchozí EP je odkazována dole pod dnešním článkem. Pánové pokračují ve své morbidní a složité práci. Opět dostanete pořádnou porci, absolutní tmy, vířících riffů i zvláštně bolestivé atmosféry.  


Pokaždé, když píšu o podobné hudbě (ovlivněné třeba takovými GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), zmiňuji, že pro její vnímání je nutný klid a otevřená mysl. I nové album je zpočátku nepřístupné, neklidné, odtažité. Představte si těžkou, nepropustnou mlhu. Jsou v ní obsaženy látky, které vás umrtví a přenesou do šílených snů. S hudbou MAERE je to podobné. Také je svým způsobem neuchopitelné, těžká, neosobní. Ale také skvěle napsaná, s pestrou paletou temných a ostrých nálad. Je vlastně velmi náročné, psát jakákoliv slova. V tomto případě je opravdu lepší poslouchat, nechat na sebe skladby působit a potom si názor uděláte sami. Osobně se mi líbí, že se kapela snaží posouvat hranice, jít za ně, objevovat jiné dimenze. Jednotlivé motivy se kolem mě plazily jako hadi s obrovskými hlavami a touhou mě pozřít. Jsem jako uhranutý, prokletý. Kapela si se mnou hraje jako lovec se svojí obětí. Nové album se mi zadřelo pod kůži, jako nějaká pradávná choroba, na kterou neexistují žádné léky. Někdy mezi snem a realitou, pokaždé do vás Němci zaseknou své drápy. ".​.​.​And The Universe Keeps Silent" je spíše obřadem, než jen obyčejnou nahrávkou. Má dobrý zvuk, zajímavý obal, parádní produkci. Tahle deska vám může způsobit opravdu děsivé sny, budete u ní krvácet z uší i z nosu. Přesto se k ní budete rádi a často vracet. Pokud totiž máte tenhle styl rádi, určitě novinku oceníte. Neustále se vracející sen, ve kterém se dusíte vlastní krví. Nejdříve se lekáte každého stínu, ohlížíte se za sebe. Zachvátí vás podivný neklid. Temný, disonantní black death metal, který vám způsobí zlé noční můry! Vaše mysl bude zničena!


Asphyx says:

A recurring dream in which you choke on your own blood. First you're afraid of every shadow, you look behind you. A strange restlessness seizes you. You don't know its cause, yet you rot from within. You wake up in the middle of the night and check your veins. You've cut yourself so many times in terrifying nightmares that you don't know what's true and what's false. You feel the physical presence of death, yet you still find no peace. Sometimes my fantasies when I listen to music are strange to say the least. But when I came across the new album of German black death metallers MAERE, it gradually entered my subconscious.

You may have already met MAERE once on our website. The review of the previous EP is linked below today's article. The gentlemen continue their morbid and intricate work. Once again you get a hefty serving, of absolute darkness, swirling riffs and strangely painful atmosphere.


Every time I write about music like this (influenced by such as GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, ULCERATE, AD NAUSEAM, IMPERIAL TRIUMPHANT), I mention that to perceive it you need peace and an open mind. Even the new album is initially inaccessible, restless, distant. Imagine a heavy, impenetrable fog. It contains substances that will kill you and transport you into crazy dreams. It's the same with MAERE' s music. It is also, in a way, elusive, heavy, impersonal. But it's also brilliantly written, with a variety of dark and edgy moods. It's actually very challenging to write any words. In this case, it's really better to listen, let the songs work on you, and then make up your own mind. Personally, I like that the band tries to push the boundaries, to go beyond them, to discover other dimensions. Individual motifs crawled around me like snakes with huge heads and the desire to devour me. I'm like bewitched, cursed. The band plays with me like a hunter with his prey. The new album got under my skin, like some ancient disease for which there is no cure. Sometimes between dream and reality, every time the Germans sink their claws into you. "...And The Universe Keeps Silent" is more of a ceremony than a simple record. It's got a good sound, interesting cover, great production. This record can give you really scary dreams, it will make your ears and nose bleed. Still, you'll come back to it often. If you like this style, you will appreciate the novelty. A recurring dream in which you choke on your own blood. First, you're afraid of every shadow, looking back at yourself. A strange restlessness comes over you. Dark, dissonant black death metal that will give you bad nightmares! Your mind will be destroyed!



Recenze/review - MÆRE - I (2020):

Lineup:
III - Guitars
IV (ex-Ingurgitating Oblivion) - Bass
V (ex-Ingurgitating Oblivion, Fetocide) - Drums, guitars

Mastered by Colin Marston

Track listing -
1. All Those Things We've Never Been (The Grandeur of Nihilism)
2. Traumlande (Ascending The Abyss)
3. The Darkness Is Your Mother
4. Zdrowas Mario (Building The Temple)
5. Think Of Me As Fire

KNIŽNÍ TIPY - Skála - Peter May (2013)


Skála - Peter May
2013, Host

Chraň mě ruka páně, abych někdy o knihách psal nějaké recenze. S muzikou to mám velmi podobné. V dnešní době si každý udělá názor sám. Podle ukázek, podle toho, jaké má zkušenosti a co jej baví. Není žádným tajemstvím, že k Peterovi Mayovi mě přivedl můj kamarád Goro. Už je to nějaký ten rok, co jsme seděli před koncertem v hospodě a sdělovali si zážitky o nových knihách. A Maye znáš? Zeptal se mě. Trošku mě zamrzelo, že mám mezery ve vzdělání, cítil jsem se jako knihomol, co něco propásl. Můj spolubojovník ani nevěděl, co svým tipem způsobil. Tenhle autor se pro mě stal doslova závislostí. Líbí se mi jeho styl, jeho způsob vyprávění. Možná je to trošku ostuda, ale k některým knihám se dostávám vlastně po příliš dlouhé době. I když zase na druhou stranu, když pracujete, máte rodinu, tak nikdy není pozdě. Náš čas zkrátka ubíhá trošku jinak. Skálu jsem si objednal, protože jsem už z téhle série několik knih četl. Chyběla mi. Venku zrovna pěkně foukalo. Znáte to, byl víkend a já zrovna přišel z lesa. 

Dáš si kafe? Ptá se mě moje žena a pak dělá, že se zlobí. Zná mě, ještě než se převlékla a postavila vodu, měl jsem za sebou třicet stránek a vůbec jí nevnímal. Ihned mě vyprávění pohltilo. Je to vlastně zvláštní, i když krásné. Sedět a jen si tak číst, u toho poslouchal novou muziku. Letošní jaro vychází spousta velmi dobrých death doom metalových nahrávek. Většinu z nich jsem nejvíce poslouchal právě ve chvílích, kdy jsem si četl. No řekněte. Skotsko, sychravo, můj oblíbený vyšetřovatel Fin, který se vydává do kraje svého dětství. Kdybyste věděli, jak jej chápu. Osobně mám kořeny na severu, v Jizerkách a když pokaždé uvidím smrkové lesy, mám to stejné jako on. Odehrává se přede mnou najednou spousta vzpomínek. Dětství, které mě formovalo, různé postavičky. Některé vás ovlivní a znáte se s nimi dodnes, jiné se jen mihnou. Někdo je nebesky hodný, jiný divný a zlý, my už stárneme a na na některé věci se díváme jinak, než dřív. V tomhle je Peter May v podstatě geniální. Jeho vykreslení jednotlivých postav je opravdu hodně uvěřitelné, reálné. Já jsem se při čtení toulal po pobřeží Skotska. Na útesech, na loukách na kterých se pásly ovce. Jakoby byla vražda jen bolestivou ránou, která narušila koloběh přírody.

Autor není zbytečně brutální. Ani nemusí. Prostředí je samo o sobě velmi syrové a drsné. Víte co je nejlepší? Já když o svých oblíbených knihách píšu, tak se pořád usmívám. Mám již spoustu věrných čtenářů, kteří se těší na další tip. Aby měli co číst. Sranda je, že jsou kolikrát z druhé strany naší planety. Překládají si mé články do angličtiny, japonštiny nebo indonéštiny. Francouzi i Němci, knihy nás spojují stejně jako hudba. Mám z toho velkou radost, protože jsem vždycky chtěl, aby nás literatura i hudba dávala do hromady, ne rozdělovala. Skálu jsem četl nadšeně, moje fantazie pracovala na plné obrátky. Jednotlivé kapitoly se mi dostaly pod kůži a pravdou je, že obzvlášť Finovy vzpomínky na dětství jsem doslova hltal. Nevnímal jsem svět kolem, neustálé hádky o politiku, byl jsem daleko od sociálních sítí, od jedu, který z nich čím dál tím víc odkapává. Byl jsem vděčný za vyšetřování, protože jsem spolu s detektivem pátral, byl jsem jak slídící pes, který ucítil svoji kořist. Občas si sice říkám, jestli bych neměl číst někdy i něco veselého, jenže když ona je Skála tak napínavá. Nelze jinak, než podlehnout. 

Přemýšlím, jestli už nejsme trošku jako nějaká sekta. Poslouchat death metal a ostatní extrémní styly, k tomu číst knihy, to už je dneska vzácnost. Jenže mě se pořád nechce rezignovat. Nebaví mě televize, ani internet. Paradox, co? Když na něm vydávám články. Jenže to je trošku jiná věc. V podstatě je pořád všemocná síť něco úžasného, zlo z něj dělají jen někteří lidé. Raději ale čím dál tím častěji šustím stránkami. Uklidňuje mě to. Možná stárnu, ale jsou věci, které mě dnes už tolik nebaví. Nemusím být na každém koncertě jako dřív, nemusím psát o všech kapelách. Mám vlastně víc otevřenou mysl, než kdysi. Nejsem tolik ortodoxní. Mohou za to knihy, které mi nenásilně, přirozeně cvičí mozek. Jsem tomu opravdu rád, protože znáte to, v práci je to vždycky nakonec stereotyp a člověk se musí také na něco těšit. Rodina mi dělá radost, sport mě také pořád baví. Ale knihy, to je obřad, to je chvění. Skálu jsem dočetl a byla skoro půlnoc. Manželka si šla už dávno lehnout. Koukám z okna a venku fouká. Jaké to musí být ve Skotsku? 

Někdy jsem jako asi každý smutný, ale většinou se skoro pořád směju. Mám k tomu spoustu důvodů. Lidé kolem mě pořád brblají, nadávají, přitom se mají jako prasata v žitě. Pozoruji, že nemají moc rozhled, že jsou zamotáni do svých mylných představ. Chybí jim tolerance i nadhled, neumí diskutovat. Pokora, ano, pokora se v současnosti hledá velmi těžko. Možná právě proto moje články nebudou nikdy kritikou. Nemám čas, ani chuť na někoho plivat jed. Mohl bych se třeba mýlit a hlavně, není čas. Raději vám budu stále doporučovat knihy a muziku, které mi dělají radost. Skála je velmi povedeným dílem. Má v sobě přesně ty ingredience, co mám tolik rád. Napětí, silný příběh a hlavně je perfektně napsaná. Nechte si chutnat! Přeji vám, abyste se měli co nejlépe. Ty vole, Goro, fakt díky!:))

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Skotský ostrov Lewis je krásné, ale drsné odlehlé místo bez stromů, bičované větry a pokryté vřesovišti. Topí se tam rašelinou a mluví gaelsky. A snad jen strach lidí z Boha je tam silnější než starost o živobytí. Pod zástěrkou víry však přežívají staré pohanské hodnoty a prapůvodní touha po krvi a pomstě. Na ostrov přijíždí nedávnou ztrátou syna poznamenaný policejní detektiv Fin Macleod, jenž se má podílet na vyšetřování brutální vraždy, spáchané podle stejného scénáře jako vražda, jíž se zabývá v Edinburghu. Fin prožil na ostrově Lewis dětství, takže vyšetřování je pro něho zároveň cestou domů a do minulosti. Setkává se s dávnými kamarády, s Artairem, který si vzal Marsaili, Finovu první lásku, a s mnoha dalšími. Většina z nich ho však nevítá s otevřenou náručí. Fin netuší, že klíč k případu by mohl odemknout i dveře, za nimiž je ukryto tajemství, jež se bezprostředně týká jeho samého. Jakou roli v případu hraje Finova dávná účast při tradiční výpravě na lov terejů hnízdících na nepřístupné nebezpečné skále An Sgeir? Povede tragédie, jež se tam tehdy odehrála, i po všech těch letech k další oběti?

Skála je detektivní román vzácné síly a představivosti odehrávající se v kulisách, které připomínají velké anglické romány devatenáctého století. Je možno ho zařadit do kategorie tzv. literary crime, tedy krimi psané kvalitním literárním stylem, přesahující hranice žánru, která je dnes globálně úspěšná především díky severským autorům od Mankella přes Larssona, Nesba a další.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 18. dubna 2024

Recenze/review - MY DYING BRIDE - A Mortal Binding (2024)


MY DYING BRIDE - A Mortal Binding
CD 2024, Nuclear Blast

for english please scroll down

Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy si na smrt nemyslel, ale najednou tě začala navštěvovat ve tvých snech. Usmívala se a podávala ti svoji ruku. Uvědomil sis, že jednou také odejdeš na druhou stranu, že se staneš stínem a vzpomínkou. Jsem ve věku, kdy by ještě mí přátelé měli žít a vychutnávat si každý den, svoji rodinu, mít radost ze svých dětí. Nevím, co se poslední dobou děje, ale několik jich zemřelo. Zůstalo po nich jenom prázdné místo a spousta vzpomínek. Mívali jsme kdysi partu, která milovala metalovou hudbu. O britských MY DYING BRIDE jsme se často přeli.

Někteří z nás, třeba já, jsme ji od jejich počátků uznávali, poctivě sledovali jejich vývoj. Jiní  je odmítali, že je jejich hudba příliš pomalá a depresivní. Myslím si ale, že všem by se jejich nové album "A Mortal Binding" líbilo. Je v něm totiž všechno, co jsme měli a máme na téhle skupině rádi. Smutek, melancholii, bolest i utrpení, ale hlavně skladby, které hrozně rád poslouchám. 


Psát o této legendě je pro mě vlastně velmi těžké. Jednak si myslím, že má za sebou spoustu zásadních nahrávek a natolik zajímavou historii, že jsem vším samozřejmě ovlivněn. Také je všeobecně velmi náročné pokusit se nějakým způsobem podchytit doom metal celkově jako styl. Já samozřejmě moc dobře vím, že se kapela příliš neposouvá, že jsem možná už některé motivy u nich slyšel, že se od nich nedočkáme žádných velkých změn. Jenže ono je to v závěru moc dobře. Protože asi jako každý potřebuji nějakou jistotu, záchytný bod. MY DYING BRIDE jsou letos ve velmi dobré formě. Dali si pozor na zvuk (ten mám u nich ale vždycky moc rád, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). Tahle skupina zkrátka patří do stejné složky mé sbírky nosičů, které si rád pouštím ve chvílích, kdy se potřebuji zastavit, přemýšlet, když mám chuť vrátit čas zpátky. Hudba je úžasná v tom, že ve mě dokáže probudit fantazii. A tak u poslechu "A Mortal Binding" zase sedím u stolu v hospodě. Vzduchem létají vtipy a já i mí kamarádi se usmíváme. Občas se trošku pohádáme o muzice, ale je to jen jako. Po dobrých lidech i muzice ve mě zůstávají otisky. Jak člověk pomalu stárne, tak si vážím každé desky, která mě baví, se kterou se rád toulám ulicemi i opuštěným lesem. Venku ještě mrzne a mraky jsou nízko. Poslouchám nové album stále dokola a jsem si jistý s tím, že se k němu budu rád a často vracet. Britové v sobě mají pořád sílu, stále umí svoje pocity promítnout do skladeb. Přišlo to pomalu, znenadání. Nikdy jsem na smrt nemyslel, ale najednou mě začala navštěvovat v mých snech. Usmívala se a podávala mi svoji ruku. Uvědomil jsem si, že jednou také odejdu na druhou stranu, že se stanu stínem a vzpomínkou. Smutný, melancholický doom metal, který vás stáhne do temných hlubin věčnosti! 


Asphyx says:

It came slowly, suddenly. You never thought about death, but suddenly it started visiting you in your dreams. She smiled and gave you her hand. You realized that one day you too would pass on to the other side, that you would become a shadow and a memory. I am at an age when my friends should still be alive and enjoying each day, their family, their children. I don't know what's been going on lately, but several have died. All that's left is an empty space and a lot of memories. We used to have a band that loved metal music. We used to argue a lot about the British MY DYING BRIDE.

Some of us, like me, respected it from the beginning, followed their development honestly. Others dismissed them, saying their music was too slow and depressing. But I think everyone would like their new album "A Mortal Binding". It has everything we liked and love about this band. Sadness, melancholy, pain and suffering, but most of all songs that I love to listen to.


Writing about this legend is actually very difficult for me. For one thing, I think he's had so many seminal recordings and such an interesting history that I'm obviously influenced by everything. Also, it's generally very difficult to try to capture doom metal as a style in general. Of course I know very well that the band doesn't move too much, that I may have heard some of their themes before, that we won't see any big changes from them. It's just that it's very good in the end. Because I guess, like everyone else, I need some kind of certainty, a clue. MY DYING BRIDE are in very good form this year. They have paid attention to the sound (I always like it a lot, Mark Mynett - mixing, mastering, producer, recording). This group simply belongs to the same folder of my record collection, which I like to play in moments when I need to stop, think, when I feel like turning back time. Music is amazing in that it can awaken my imagination. And so, listening to "A Mortal Binding", I'm sitting at a table in a pub again. Jokes are flying through the air and my friends and I are smiling. Sometimes we have a bit of a row about the music, but it's just like. Good people and good music leave imprints on me. As one slowly ages, I appreciate every record that I enjoy, that I like to wander the streets and the deserted woods with. It's still freezing outside and the clouds are low. I listen to the new album over and over again, and I'm sure I'll return to it happily and often. The Brits still have strength in them, they still know how to translate their feelings into songs. It came slowly, out of the blue. I had never thought about death, but suddenly it began to visit me in my dreams. She smiled and gave me her hand. I realized that one day I too would pass on to the other side, that I would become a shadow and a memory. Sad, melancholic doom metal that will drag you down into the dark depths of eternity!



about MY DYING BRIDE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Her Dominion
02. Thornwyck Hymn
03. The 2nd of Three Bells
04. Unthroned Creed
05. The Apocalyptist
06. A Starving Heart
07. Crushed Embers

band:
Andrew Craighan - Guitars
Aaron Stainthorpe - Vocals
Lena Abé - Bass
Dan Mullins - Drums
Shaun MacGowan - Keyboards, Violin
Neil Blanchett - Guitars

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine