New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 28. června 2020

Home » » PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý druhý - La Krabathor

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh dvoustý padesátý druhý - La Krabathor



Příběh dvoustý padesátý druhý - La Krabathor


Byl jsem jedinej, kdo vstával brzy. Cigáro na balkoně, ne nějak nemám v pondělí chuť cokoliv pozřít. Dole voní šeříky a vidím tam jednu krásnou holku. Chce se mi zakřičet, hej děvenko, tobě to sluší, nechceš ke mě na balkon? Jenže nemám čas, za chvilku vyrazí celý dav dělňasů do škodovky. S ešusy a igelitkami. S mrtvými tvářemi. Bude se řešit víkend. Kdo byl na chalupě, kdo zakalil. Žije se jen od pátka odpoledne do neděle večer. Bože krasavice, ty máš nádherný vlasy. Ty vole, je půl šestý ráno, kde si se tady zjevila? Pořád tam stojí, odněkud ji znám. Možná ze snů. Kdo ví? Konečně si nasadím brýle, opláchnutý obličej mě studí. 

Jde ke mě, kristova noho. Řekne ahoj a já si připadám jako debil. Kristýnka pláče a že se jí stýská a proč to takhle dopadlo. Vždyť jsme patřili k sobě. Bolí mě u srdce, stačilo by říct, ano, vysrat se na všechno a jít s ní. Jenže jsem hloupej, podlehl jsem volání jiného klína. Momentálně jsem nechtěl nic řešit, raději jsem myslel - ale vy víte čím. Přinesla jsem ti kazetu, co sis u mě zapomněl. V ruce drží "Cool Mortification" od Krabathor. Na zadní straně napsáno Monitor a její věnování. Minulý podzim pro ni dojela sama s vozíkem za Chorvatem a koupila mi ji k narozeninám nebo možná jen tak, to už si nepamatuju. Obejmeme se, je mi najednou hrozně smutno. Nezaslouží si mě, žmoulám v ruce kazetu a nevím, co říct. Bože můj, já byl stejně takovej blbec. 

Vložím kazetu do přehrávače. Zmáčknu play a najednou je mi v davu o trošku lépe. Muzika vás vždycky podrží, když už nic jiného. Death metal jsem v naší nové partě poslouchal vlastně sám. Občas se přidal Tomáš, sem tam holky, ale jinak jsem byl se svými DEICIDE, OBITUARY, PESTILENCE zcela jediný. Největší srdcovky byly ale dvě. VADER a KRABATHOR. Ty jsem žral neskutečně. Měly obrovskou výhodu. Dalo se od nich všechno sehnat a byly my tak nějak blíž, než ostatní. Dvě smečky z východního bloku, kterým se splnil sen. Plakáty visely na zdi, na mý zdi. Kurva, nojo, vždyť já nemám s Andreou ani žádnou společnou hudbu, jedinej plakát, který bychom věšeli spolu. Divný, to mi připadá fakt divný.


Divný je jako vždy i pondělí, všichni jsou nasraný, ještě v nich doznívá víkend. Továrna. Šedivost. Zase jsem za černou ovci. Sedám si bokem v režimu off. Jsem na koncertě Krabathor, který jsem ještě nikdy neviděl. Představuju si to, starej kulturák, divoký fanoušci. Když jdu na cigáro, tak se občas připojí holky za skladu. Disko děvčata. Řeší věci, kterým vůbec nerozumím. Neznám jména skupin, ani úžasně krásnejch zpěváků. Neviděl jsem klip na MTV, nedal si koktejl s paraplíčkem. Neměl jsem košili, ale triko Vader. Teď mi to došlo, ty kráso, vždyť já nemám vůbec nic na sebe od Krabathor. Stal se z toho vážný problém. Alespoň pro mě. Důvěrně jsme v Boleslavi říkávali Krabathor - La Krabathor, jakože francouzsky, byl to takovej vtípek těch pár lidí, co do death metalu dělali. Hrozně mi najednou chybí Kytka, Prcalík. Potřeboval bych si s někým normálně pokecat.


Mám toho plný kecky. Vzpomínám na Kristýnku a přemýšlím, proč jsem ji vlastně opustil. Mám se vrátit? Dám si radši pivko ve Startu a dělnický Startky. Jedno, druhý, nikam se mi nechce. Sedím v rohu, vyměním si baterie ve walkmanu a najednou je fajn. Cool Mortification. Klášter mě lechtá v břiše. Mám slinu jak blázen. Vedle sice sedí nějaký plešky, ale jsou vyklidněný. Normální odpoledne v sídlištní hospodě. "Tak tady seš...": Andrea věděla, kde mě najít. Sundá mi sluchátka a přivine se ke mě jako had. Spíš hadice. Má na sobě šatičky, tak nějak najednou vím, proč jsem za ní utekl. Hele, udělala bys mi triko Krabathor? Zeptám se, i když vím, že ona na to není. Jak můžu chodit s holkou, která nemá ráda metal tak jako já? Odtáhne mě do postele. Je po všem a koukám do stropu. Proč nemluvíme? Proč už to není taková sranda?

Celý týden více méně přežiju jen díky La Krabathor. Děsí mě představa, že budu jednou jako mí kolegové ve zbrani. Starej morous, co každej den vstává jak automat, ráno se vysere, dá si cigáro a jedinou změnou je, že odpo přijde do hospody někdo novej. Konečně pátek, domů doslova letím. Zrovna vytírá. Splním zezadu svoji povinnost, ty vole, co kdyby ses aspoň zeptala, jak bylo, jak je, co bude? Kouřím na balkoně a jde na mě splín. Netrvá to ale dlouho. Dole už na mě pokřikují Jana a Prcalinka. Konečně někdo, kdo mě chápe. Vidíš Smrťáku, my jsme ti to říkaly. Jdeme radši na Radouč. Moc lidí tam ještě není, ale to vůbec nevadí. Konečně žiju. Cool Mortification na plný koule, lahváč v ruce. Rozpustím vlasy. Všechno zlé je pryč. Točím hlavou. Posranej, posranej svět! Křičím do lesa. Holky se přidají a slíbí mi, že mi triko udělají. Jen někde sehnat šablonu na logo.


Střídám pořád dokola La Krabathor a Vader. Štvu s tím kolegy v práci, mámu, když se stavím doma, Andreu, která by raději nějakej rock. Dokonce i ty dvě milé bukvičky Tomáše a Buddhu, který mi pořád nutí vínko, i když ví, že mě připadá všechno kyselý. Kazety "The Ultimate Incantation" od Poláků a zmiňovanou lahůdku od kluků z Moravy drtím pořád dokola. Dokonce si na TEDÉKÁČKO nahraju obě desky. Každou na jednu stranu. Jen od La Krabáčů mi poslední song chybí. Nevejde se. Chodím ulicemi se sluchátky na uších, uzavřen do své metalové ulity. Holky mi pořád říkaj, že jsem nějakej rezervanej, že nevím, co chci, že mám zkusit jít za Kristýnkou a na Andreu se vybodnout. Mámě se moje nové děvče taky nelíbí, prý je jak nějaká kurva. Každej okolo ví, co bych měl dělat. Jen já ne.

A tak se ožeru jako doga a někdy uprostřed dalšího týdne se vydám pod okna Kristýnky. Asi jsem si myslel, že mě takhle na šrot přijme, zapomene na všechno a budeme zase spolu. Nojo, ale já jsem řval hloupý věty, dělal bordel, ostudu a nakonec mi pohrozili i policií. Kristýnka brečela a její novej chlapec dělal bububu. Cestou domů mi tekly slzy. Opilecký sebelítostný slzy. Koupil jsem si v non-stopu lahev vodky, protože byla levná. Vypil ji uprostřed noci, dozvěděl se od Andrey, že tohle si vyřídíme zítra a ráno se zmuchlaný vydal zase do továrny. Bliju v umývárnách, bliju po svačině, bliju chvilku předtím, než se jde domů. Vůbec si nepamatuji, jak celý den proběhl. Jediný co vím, že cestou zpátky jsem si dal Cool Mortification hodně nahlas a doma na mě čekalo krásný, ručně nažehlený triko s logem Krabathor.

Ihned běžím za Janou, poděkovat jí a ptám se, s kým že to Kristýnka chodí? Dostanu velmi dobře myšlenou přednášku, o které nakonec má kamarádka řekne, že je to házení perel sviním. Kristýnka má normálního hodnýho kluka. Pije jen tak akorát, dělá někde na úřadě a je moc šikovnej. Nejdřív mu chci dát do držky, pak jsem plačtivej a nekonec si pustím Vader. Srát na všechno. A hodně štěstí Kristýnko. Pokazil jsem to, já vím. Sám se sebou bych v té době neměl trpělivost. Sám sebe bych nechtěl. Možná je to nakonec dobře, že sis našla někoho normálního, kdo není pořád uzavřený v ulitě, se sluchátky na uších, kdo pořád jen dokola neřeší muziku. Někoho spolehlivějšího, hodnějšího, lepšího. Zasloužíš si klid a pohodu, už sis vytrpěla dost. Bolí mě to, ale jsem přeci děsná tvrdá metla a tak si dám do piva rum. Čekám na nadrženou Andreu a poslouchám La Krabathor. Amen. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
Share this games :