New album of Czech death metal band HYPNOS - "The Blackcrow" (2020)

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 21. listopadu 2020

Home » » Recenze/review - SÓLSTAFIR - Endless Twilight of Codependent Love (2020)

Recenze/review - SÓLSTAFIR - Endless Twilight of Codependent Love (2020)


SÓLSTAFIR - Endless Twilight of Codependent Love
CD 2020, Season of Mist

for english please scroll down

Díval jsem se, jak mi odkapává z rukou ledová voda. Ve městě mě již dávno nic dobrého nečeká, je čas vydat se na cestu. Hej příteli, nezoufej, zůstanou po mě vzpomínky. Zmizím v mlze, navěky, amen. Chci se toulat po planinách, nechat si probodnout srdce ledem, nastavit tvář větru. Není v tom smutek, jako u doomových kapel, ale spíše naděje, záblesk světla, který spatříte jenom o samotě. Když spočinete, složíte ruce do klína, když zastavíte své kroky. Kdysi to uměli staří rockeři. Rozproudit mi energii v žilách.

Díval jsem se, jak mi odkapává z rukou černá krev. Představa? Ale ne, když poslouchám novou desku SÓLSTAFIR, tak se usmívám. Je mi moc příjemně. Jako v lůně matky, jako když vás obejme někdo, kdo vás má upřímně rád. Jakým způsobem lze vlastně hudba popsat slovy?


"Endless Twilight of Codependent Love" je opět definicí melancholie. Takhle nějak spolu rozmlouvají velryby v oceánech, víš? Vysvětluji své malé dceři, a když mě vezme za ruku, tak se vznáším. Duše bez těla, ale zároveň zemitá, jako rodná půda. Taková je nahrávka letošních SÓLSTAFIR. Líbí se mi, jak se postupně posouvají, popouštějí uzdu fantazii, ale zároveň nezapomínají na dobrou píseň. To moc kapel neumí, přátelé. Bože, jenž si na nebesích, pochval tento zvuk. I obal, ale hlavně atmosféru, která je neskutečným způsobem podmanivá. Tulák po hvězdách, který mi promítá na zeď příběhy plné smutku, ale i naděje, báje a pověsti o starých časech, kdy si lidé ještě vážili jeden druhého a základem byla upřímnost a opravdovost. Islanďané dokáží být ale i ostří, studení a odtažití. Dívám se do kaleidoskopu a jsem rád sám. Šeptám spolu s vynikajícími vokály slova plná bolesti. SÓLSTAFIR je tak neskutečně uvěřitelnou kapelou, že s chutí znovu a znovu přijímám pozvání k rybolovu. Někde tam na severu, na opuštěných kopcích. Se smutkem v očích se plouží postava v kápi. Omývá si ruce vodou, omývá si krev. Užívá si novou desku "Endless Twilight of Codependent Love", která je křišťálem vybroušeným k dokonalosti. Kusem ledu, prchavým okamžikem, který si ale budete navěky pamatovat. Emocemi po okraj nabitá nahrávka. Konečně někdo strhnul můj kříž. Klaním se k zemi!


Asphyx says:

I watched ice water drip from my hands. There’s nothing good waiting for me in the city; it's time to move on. Hey pal, don't despair; memories will remain. I will vanish in a blur, forever, amen. I want to roam the plains, let ice pierce through my heart, let the wind blow in my face. As in doom bands, there is no sadness, but rather hope, a flash of light that you only see when you’re alone. When you rest, fold your arms into your lap, stop moving. Old rockers used to be able to do that. To get the energy running through my veins. 

I watched black blood drip from my hands. Fantasy? Not at all; just when I listen to the new SÓLSTAFIR album, I’m smiling. I feel very comfy. Like in your mother's womb, like when someone who sincerely loves gives you a hug. How can music actually be described in words?


“Endless Twilight of Codependent Love” is again the definition of melancholy. That's how whales in the oceans talk to each other, you know? I’m explaining to my little daughter, and when she takes my hand, I’m floating. A soul without a body, but at the same time earthy, like a native soil. Such is the song of this year's SÓLSTAFIR. I like how they gradually move, living out some fantasy, but, at the same time, they don't forget the song quality. Pals, not many bands can do that. Lord, who art in heaven, praise this sound. And the cover, but mainly the incredibly captivating atmosphere. A wanderer in the stars, projecting on my wall stories full of sadness, but also hopes, myths, and legends about the old days, when people still respected each other, and sincerity and truthfulness was the very core. But Icelanders can also be sharp, cold, and reserved. I look into the kaleidoscope, and I’m glad to be alone. I whisper words full of pain along with excellent vocals. SÓLSTAFIR is such an incredibly believable band that I gladly accept the invitation to fish all over again. Somewhere in the north, on deserted hills. A hooded figure is lurking with sadness in his eyes.. washing hands with water, washing blood… enjoying the new album “Endless Twilight of Codependent Love”, which is a crystal honed to perfection… a piece of ice, a fleeting moment that you will remember forever.. a song charged with emotions. Finally, someone tore down my cross. I bow to the ground!





tracklist:
1. Akkeri
2. Drýsill
3. Rökkur
4. Her Fall from Grace
5. Dionysus
6. Til Moldar
7. Alda Syndanna
8. Or
9. Úlfur

band:
Sæþór Maríus Sæþórsson
Svavar Austmann
Hallgrímur Jón Hallgrímson
Aðalbjörn Tryggvason

Share this games :