SYMBOLIC FEST OPEN AIR 2022

DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 30. dubna 2022

Home » , , , , , , , , , , , , , , » Rozhovor - CORPSESSED - Osobně se nejvíce inspiruji skutečným životem než fikcí.

Rozhovor - CORPSESSED - Osobně se nejvíce inspiruji skutečným životem než fikcí.

Rozhovor s death metalovou skupinou z Finska - CORPSESSED.

Odpovídal zpěvák Niko, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Otázky připravil Jakub Asphyx.

Ave CORPSESSED! Nikde jsem s vámi nenašel žádný rozhovor v češtině. Poprosím tě tedy nejdřív, abys čtenářům, kteří vás ještě neznají, představil kapelu. Můžeš klidně začít úplně od začátku a provést nás celou historií CORPSESSED.

Niko: Já, Matti a Jussi jsme se seznámili v kapele, která neměla dlouhého trvání, nahrála jen jedno demo a odehrála dva koncerty. Všichni tři jsme se shodli na tom, že mezi námi funguje dobrá chemie a jsme na stejné vlně, co se týče psaní hudby, takže jsme se rozhodli pokračovat a dát dohromady novou kapelu. Jyri je Mattiho dlouholetý kamarád a Jyri také přivedl našeho prvního basáka Mikka. Začali jsme dělat to, co většina kapel na začátku, hrát covery a někde uprostřed se pokusit napsat vlastní skladby. Prvních pár let bylo docela pomalých, co se týče pokroku, přišli jsme v té době o zkušebnu a o našeho prvního basáka, z důvodů, které jsou pro mě stále trochu rozmazané, haha! Věci se začaly pořádně hýbat, když jsme začali zkoušet v prostoru „Suisto“, který byl v té době domovem skoro většiny místních kapel. Taky se nám podařilo najít nového basáka, taky se jmenoval Mikko, který nás jednoho dne slyšel cvičit a nabídl nám, že by se přidal. Podařilo se nám napsat a nahrát několik skladeb, které měly být naším prvním demem a zveřejnili jsme je na internetu. Dostali jsme několik nabídek od menších vydavatelství, ale Dark Descent (v té době nový label) se ukázal jako nejnadšenější a nejodhodlanější podepsat s námi smlouvu, takže volba byla jednoduchá. A tak se z dema stalo naše první oficiální vydání, EP "The Dagger & The Chalice". Zažili jsme „období líbánek“ s novou kapelou a v roce 2012 jsme dostali smlouvu a mohli jsme si zahrát na festivalech Tuska a Steelfest tady ve Finsku. Po několika koncertech jsme začali pracovat na naší první dlouhohrající desce "Abysmal Thresholds". Zjistili jsme, kolik práce dá dát dohromady celou desku, a protože si všechno, co se týká hudby, děláme sami, rozhodně to byl důležitý proces učení. Produkce alba s touto masivní zvukovou stěnou se setkala se smíšenými reakcemi a ohlasy. Následovalo naše první pořádné evropské turné s Cruciamentum, které se trochu zkomplikovalo, protože náš baskytarista odešel z kapely něco přes měsíc předtím, než jsme vyrazili na cestu. Naštěstí Jussi znal Tuomase, který nám podal pomocnou ruku, a vše šlo tak hladce, že jsme ho požádali, aby se připojil jako stálý člen. Tuomas je nyní naším baskytaristou nejdéle, takže to byl člověk, kterého jsme hledali. Téměř po pěti letech od vydání "Abysmal Thresholds" jsme konečně dokončili naši druhou dlouhohrající desku "Impetus of Death". Dali jsme si na čas a je to opravdu vidět, jsem si celkem jistý, že až se jednoho dne rozhodneme s kapelou skončit, tohle bude album, na které budu nejvíc hrdý. Byl to jeden z těch okamžiků záblesku, které se nedají zopakovat. Což je u "Succumb to Rot" v podstatě úplný opak, protože v jednu chvíli se zdálo, že je všechno proti této desce. Nejdřív přišla pandemie. Během nahrávání vokálů jsem se rozváděl. Nahrávání alba bylo hotové zhruba před rokem, ale vydání se zpozdilo kvůli situaci s vinylovými lisy, které byly zahlceny objednávkami. Všechny koncerty, které jsme měli domluvené byly buď zrušeny, nebo odloženy. Ale když album konečně vyšlo, doufám, že to stálo za všechnu tu bolest a čekání!


Letos jste vydali stále čerstvou novinku „Succumb To Rot“. Opět se jedná o temný, drsný a poctivý death metal. Přistupovali jste k nahrávání jinak než minule nebo jste zvolili ověřené postupy?

Niko: Ne tak docela. Každé dosavadní vydání jsme si nahráli sami, jen vybavení a dovednosti jsou lepší, než když jsme začínali. Zlepšily se hlavně mixážní dovednosti. Na "Succumb to Rot" jsme nejdřív nahráli bicí v situaci podobné živému hraní, později všechno ostatní nástroj po nástroji. Oproti předchozím nahrávkám je tu jeden velký rozdíl, většinou když jsme vydali desku, potřebovali jsme nějaké volno, abychom se mohli distancovat a získat nový pohled na psaní skladeb. Tentokrát jsme začali pracovat na nových skladbách hned poté, co jsme "Impetus of Death" poslali do vydavatelství. Všiml jsem si také jedné věci: délka našich alb se neustále zkracuje, což asi znamená, že buď jsme schopni psát ucelenější a sevřenější alba, nebo jsme zlenivěli, haha!

Nová deska mi přijde o nějaký řád komplikovanější, zpočátku možná méně přístupná, zároveň ale neskutečně temná a zlá. Byl to záměr? Jak vlastně album vznikalo a jakým způsobem jste skládali muziku?

Niko: Ano i ne. Skladby jsou přímočařejší a zaměřené spíše na riffy, než na strhující atmosféru. Takže se ukázalo, že skladby jsou rychlejší a agresivnější, ale zvláštním způsobem mnohem chytlavější. Většinou, když začínáme psát, můžeme mít v hlavě nějaký počáteční koncept nebo nápad, ale konečný výsledek se obvykle vyvine v něco jiného. Takže to není úplně záměrné, ale to, jak album vzniká, je vždycky organický proces. Většinou píšeme skladby tak, že buď Matti, nebo Jyri mají v hlavě riff nebo nějakou základní strukturu skladby, a pak z toho začneme společně vycházet. Každý má možnost se zapojit a přispět svými nápady. Každý má také právo VETA, což znamená, že pokud se nápad někomu nelíbí, je zahozen. Nepamatuji si, že by někdo z nás toto právo za posledních 15 let využil.


Mám „Succumb To Rot“ ve svém MP3 přehrávači a musím říct, že jsem jím doslova pohlcen. Nejsou to jen skvělé nápady, ale i zvuk, který je jedním slovem devastující. Sedím třeba v tramvaji a najednou se přistihnu, že si podupávám nohou. Mám sto chutí začít pařit. Nebýt už pán v letech, asi bych to i udělal. Kde jste desku nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem?

Niko: Postupovali jsme stejně jako předtím, Matti nahrával v naší zkušebně. Znovu jsme si pohrávali s myšlenkou udělat to v pořádném studiu, ale tento DIY způsob nám v minulosti fungoval, tak proč měnit něco, co není rozbité? Šlo nám o to, aby to znělo co nejvíc jako živá nahrávka a aby byl dán prostor zvuku kytary, aby zněla výrazně, aby byly pořádně slyšet riffy. Mastering provedl D. Lowndes (Cruciamentum/Resonance Sound Studio). S Danem už nějakou dobu spolupracujeme a v minulosti jsme s Cruciamentum absolvovali turné, takže se známe i osobně. Pracuje se s ním opravdu snadno a bez námahy, protože přesně ví, jaký zvuk hledáme.

Kdo je autorem textů na „Succumb To Rot“? A o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Niko: Kromě Tuomase jsme tentokrát psali texty všichni. "Succumb To Rot" není tematické album v tradičním slova smyslu, ale je tam celkové téma/oblouk o nevyhnutelném konci všeho života, o tom, jak jsme obklopeni chaosem a jak všichni pomalu hnijeme do zapomnění. Osobně se nejvíce inspiruji skutečným životem než fikcí. Píseň "Sublime Indignation" byla inspirována rozhovorem s Richardem Kuklinskim, bývalým sériovým vrahem, který byl analyzován psychiatrem, když byl ve vězení (tento rozhovor můžete najít na youtube). Malou část jsme nasamplovali na konci skladby.


Kdo je podepsán pod obalem novinky „Succumb To Rot“? Jeho práce se mi hodně líbí. Jak jste vůbec motiv na obal vybírali?

Niko: Obal vytvořil Vladimir 'Smerdulak' Chebakov. Postup byl stejný jako v předchozích případech. Dáme výtvarníkovi veškerou hudbu a texty, vysvětlíme mu trochu celkové téma pro orientaci, ale pak už mu necháme volné ruce, aby si dělal, co uzná za vhodné. Osobně si myslím, že obal alba je možná stejně důležitý jako samotná hudba, takže je vždy zajímavé a vzrušující sledovat, jak umělci interpretují naši hudbu do vizuální podoby.


Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.

Niko: To vše vychází z mé osobní zkušenosti. Co se týče hraní v kapele, jsem „opozdilec“, myslím, že mi bylo 22 let, když jsem byl na své první zkoušce. Takže myšlenka "slávy" byla něco, nad čím jsem nikdy moc nepřemýšlel. Na začátku jsem měl jediný sen, a to být v kapele, která hraje extrémní metal, mít vlastní zkušebnu, možná nahrát pár demáčů a odehrát pár lokálních koncertů. Teď nám vychází třetí řadovka, máme za sebou turné po celé Evropě a píšu tenhle rozhovor, takže se dá říct, že jsme se posunuli za hranice mých skromných očekávání! Možná jsme nevydělali žádné peníze, ani si nevrzli díky hraní death metalu, ale fakt, že jsme tu i po patnácti letech a stále fungujeme, je větší sláva, než jsem kdy mohl doufat!


Pocházíte z Finska a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje ve Finsku death metalová scéna. Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Niko: Vždycky se říká, že Finsko má nejvíc metalových kapel na počet obyvatele na světě, haha! Je tu spousta kapel, možná až příliš mnoho na zemi s pouhými šesti miliony obyvateli. Koncerty jsou většinou v malých klubech, takže u nás je návštěvnost cca 50-100 lidí!? Scéna je silná, ale v extrémním death metalu lidé obvykle hrají ve více kapelách, takže v kapelách vidíte spoustu známých tváří a v publiku také. Jedna věc, které jsem si všiml, je, že průměrný věk na našich koncertech je zhruba 30+ let. Nevím, jestli se mladší lidé zajímají o jiné typy hudby, nebo jsme jen staří bubáci, o které mladí nemají zájem, haha!

Nedá mi to a musím se zeptat. Žijete ve Finsku, které je považována za silně luteránskou zemi. Hrajete death metal. Nemáte s tím nějaké problémy? Dostanete prostor třeba v televizi, v novinách? Jak je vůbec život ve vaší zemi ovlivněn náboženstvím?

Niko: V devadesátých letech, kdy v Norsku docházelo k vypalování kostelů, byla metalová hudba stigmatizována jako uctívání Satana, což vyvolalo podobnou hysterii i u nás. Na větších festivalech sice pořád narazíte na náboženské pomatence, kteří kážou o nebezpečí Satana, ale celkově se to už hodně uklidnilo. Zejména po vítězství kapely LORDI v Eurovizi v roce 2006 se metal ve Finsku stal velkou záležitostí, a to až do té míry, že začali metalové kapely používat v televizních reklamách. Lidé se tu většinou hlásí k luteránské církvi, jen aby mohli mít svatbu v kostele.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na CORPSESSED největší vliv.

Niko: Americký death metal měl na "Succumb to Rot" určitě velký vliv, ale finské kapely stále zůstávají a vždy budou mít vliv na naši hudbu. Podle mě to trochu sklouzává k hnidopišství, když se snažíme analyzovat všechny ty různé styly, protože my se nechceme škatulkovat pod nějaký konkrétní zvuk. Vždycky říkám, že hrajeme death metal, proč to dělat složitější, haha!


Co vlastně vy a koncerty obecně? Jste kapelou, která jezdí po koncertech, co to jenom jde nebo si hodně vybíráte? Máte nějaký sen, třeba skupinu, se kterou byste chtěli vyrazit na turné nebo festival, město, kde byste chtěli vystupovat?

Niko: Zpočátku jsme přijímali téměř každou nabídku. V dnešní době, kdy se k tomu přidává práce, rodina a všechny běžné životní záležitosti, musíme více přemýšlet o tom, co můžeme a co ne. Čím je člověk starší, tím méně mu připadá atraktivní spát na nafukovacích matracích a jíst jídlo z benzinové pumpy. Evropu jsme projeli docela důkladně, takže mým snem je hrát co nejdál od Finska, v zemích jako Japonsko nebo Brazílie.

Jdu si vaši novou desku „Succumb To Rot“ znovu pustit. Musím říct, že pro mě osobně se jedná v podstatě dokonalé death metalové dílo. Totální inferno. Přeji vám, aby se nahrávce dařilo, aby se dostala k co největšímu počtu fanoušků. Zaslouží si to. Přeji vám vše nejlepší i v osobním životě. Ať se vám daří a poslední slova jsou tvoje. Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, máš prostor. Děkuji za rozhovor a už teď se těším, až vás uvidím někdy naživo!

Niko: Děkujeme za tyto vřelá slova a tvůj zájem o rozhovor s námi! Poslední dva roky byly z globálního i osobního hlediska docela náročné. Takže na závěr bych chtěl jen říct, abyste zůstali zdraví, a doufejme, že se situace nakonec uklidní, abychom mohli přijet někam k vám a zahrát tam špinavý death metal!

Share this games :

TWITTER