DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 12. října 2024

Interview - GRAVE SERMON - Dark, raw death metal, the blasphemy of fallen demons!


Interview with death metal band from Ireland - GRAVE SERMON.

Answered David Hynes (vocals), thank you!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):

Ave GRAVE SERMON! Greetings to Ireland. I hope everything is all right with you. I was really looking forward to your new release "Liturgical Perversions", I enjoyed the previous EP "Whitewashed Tomb" and I love coming back to it. How did the new album come about and why did it take you so long to release it?

Greetings Jakub, and cheers for giving us this interview!

It’s a boring old story but we’ve all just had a lot of different circumstances to deal with, and on top of that there are typical work and family commitments, and I think the delay just reflects that. But the next release will come around much quicker.

I have to say that I was literally blown away by the sound of the new release. It's dense, massive, dark and at the same time cold as a dead man's hand. That's exactly how I like it! The mix is signed by HK at Vamacara Studio. Did you record there directly or just mix the album? With what feelings did you go into the studio and how did you manage to achieve such killer material?

We are really happy with the sound of the release, its how we want to present our music. Not too polished, not too raw, everything audible, while trying to capture our urgency and passion, its not easy to do that, but we think we came as close to it as possible.

The recording was process was staggered, we recorded the drums first over several days in Leader Sound Productions in Cavan, then a few weeks later the rest of us went to Trackmix Studios in Dublin and laid down guitars, bass and vocals over 3 days. We had a sound in mind, so we set about finding the place that would get that for us, eventually our drummer Jason found Vamacara Studios and it was perfect for us, the producer HK came back to us with a monstrous mix that we just loved. So the sound was a combination of time, effort and a bit of good luck!


I always take the recordings as a whole and you didn't just underestimate the sound but also the cover. The artwork and layout by Gav Doyle at Symmetry Industry Studiosis great. How did you guys get together and how did the cover art come about? Who is the author of the theme? Did you have any requirements or did you choose from already prepared images? And how did the collaboration work.

We’ve worked with Gavin on every release and piece of artwork we have, he gets what we’re about, he’s easy to work with, and most importantly he always produces great work! Generally, I’ll have an image that I send to him, a loose idea about layout, and he then elevates it beyond that. He really helped with the layout of the EP too, from disc design, to lyric/photo placement, font etc.

We’ve had a sort of consistency when it comes to our artwork so far, we try to use archival pictures and old paintings, they most accurately represent the subjects we are dealing with, as they are of the time, rather than looking back with our way of thinking. For example in our first EP we dealt with the barbarity of Magdaline Laundries in Ireland, so we used an archival picture of one, as it was more harrowing and impactful than anything we could have dreamed up. Similarly for this ep I wanted the art to represent the themes of our songs, eventually I came across a painting from about 1620 by Jacob van Swanenberg. Within the painting there is so much of what the EP deals with lyrically. It's one of those things, when you find what’s right you just know, you don’t need to think too much about it, its just there.

The lyrics are also an integral part of the album. You are quoted as dealing with death and anti-Christianity. So classic death metal themes. What are the lyrics on "Liturgical Perversions" about, who is their author? Where did you get the inspiration for them?

On this EP, as with our other releases, I tried to focus on old Christian oddities, old rituals, dogma, hubris and stories of horror or interest that are rooted in a kind of deluded devotion to faith. They range from ideas on predestination, the church’s neglect and disdain of the poor, warped fanaticism, a rogue saint etc.. These songs often come about from a scrap of an idea or some piece of information that piques my interest and then I usually go down a rabbit hole and try to learn as much as possible about the topic.


What about concerts? How are they in Ireland at the moment? Are the clubs working? Do fans go to gigs or do they just sit in front of the internet anymore? I need a club, beer, girls!

There are no shortage of concerts particularly in Dublin, Limerick and Belfast. There are always a lot of touring acts coming to Ireland, bands like Nile, Dying Fetus, Vader, Left to Die, Obituary, Abbath etc. have all played Dublin in the last year or so, and there are countless gigs coming up. Promoters like the Distortion Project in Belfast, Dublin Metal Events and Bad Reputation in Limerick are constantly bringing touring bands to Ireland, and often work together so bands can play multiple dates here.

Bad Reputation run a festival called the Siege of Limerick twice a year, its the highlight of the calendar for most, and great platform for bands to show what they’re about. We also have a few other cool festivals every year, including Templemore Metal Fest in Tipperary and Whiplash in Sligo. There are plenty of gigs in other towns and cities around the country in places like Cavan, Waterford, Kilkenny, Wexford etc. that’s just off the top of my head, I’m sure I’m forgetting some places and promoters as well. So, I think for the size of Ireland, and the size of the scene we’re really lucky to have what we have.

 

What about the underground scene in general? Is it alive in Ireland (I really like VIRCOLAC from Dublin)? Are you from Kildare, it's a small town, do you meet somewhere for death metal? If I visited the town, where should I go to a gig? What about the fans? Do they support the bands?

I would say that the underground scene is definitely alive, its not massive or anything but Ireland is a small place! In my experience, fans are really good about picking up merch or physical copies of music, especiallly at gigs. There are a handful of people that really go the extra mile to ensure the metal scene stays alive, you mentioned Vircolac, their vocalist Darragh is the man behind Invictus Productions which is the biggest underground label in Ireland, then you have other labels like Sentinel which has been really important for so many bands over the years, and newer labels like Cursed Monk thart are doing great work, and the promoters I’ve already mentioned. There‘s also the media end of things, podcasts, radio shows, reviewers and archivists who keep our bands names in peoples minds,and document the whole thing, like John & The Irish Metal Archive, Richie & The Metal Cell Podcast, Phil & Burning Metal, Adrian & Conjurings from the Hellfire club etc. These guys give up a lot of time and effort for the scene, and it wouldn’t function nearly as well without them.


Do you have any dreams for the band? Do you have a good name in the underground but want to move up? I mean, are you tempted to maybe tour with a big name, play a big festival, release another record on a well-known label? What dreams and vision does GRAVE SERMON have?

Of course, we want to do as much as we can with this. Everything you mentioned in the question would be great!! I can only speak for myself here, but I want to continue to put out music, play shows and festivals wherever we can and eventually find a spot on some tours. I don’t have extravagant ambitions, but being able to play to new audiences and travel and share those moments as a band has always been a driving force in playing for me. Beer, busses and blastbeats, what could be better!

What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get into it and what musicians were your role models when you started? Do you see death metal "just" as music or is it also a lifestyle for you? Feel free to look at this page philosophically.

I think when it comes to playing Death Metal, at least in my case, it was a very natural and gradual thing, and at this stage I can’t imagine playing anyother kind of music. When I was starting out playing, I looked to the other bands in the Irish scene at the time; Abaddon Incarnate, Coldwar, Mourning Beloveth, Morphosis, Primordial, Slave Zero etc. All of them for different reasons, Abaddon Incarnate were the most insane, chaotic band I had ever heard, dripping with hatred and malice, no one could (still no one can!) touch them for speed and aggression. Coldwar had the heaviest live sound, their drummer just seemed to hit harder than everyone else and their bass tone was unmatched, they were like a tank. Mourning Beloveth had a mix of Death and Doom with beautiful guitar work and two of the best vocalists I’ve ever heard, and along with Primordial, they showed how far an Irish could actually go on the international stage. Primordial were so big in my mind, that they might as well have been Iron Maiden. Morphosis were long established as ‘the’ Irish death metal band I by the time I started playing in bands, straight up brutality, caustic vocals, and riffs for days, they were incredible! Slave Zero were a band I always loved from the fist time I saw them, and they were mixing death metal with other extreme genres and were an amazing reference point for me, dynamic, with killer riffs and they sounded so vital. I can still revisit all those bands and the records from those days and get the same feeling.

Of course there were the big bands too, the usual suspects, from growing up on Pantera, Sepultura and Machine Head, to discovering Immolation, Morbid Angel, Napalm Death etc. but really as a teenager becoming involved with a real underground scene, nothing was a bigger influence than watching other bands there already doing things on their own terms!


Do you have a band in your area that you would recommend. What do you go to see in clubs in Ireland?

We recently had our EP launch gig and shared the stage with 3 unbelievable bands; Strangle Wire (Belfast) who are a machine, brutal death metal, sick vocals, groovy riffs, precise, years of experience and it shows! Fraught (Dublin) who play a mix of Death, Sludge, Doom and Black metal, just insanely heavy and varied, Blood Soaked (Kildare) are stalwarts of the Irish scene, they originally broke up in 1993, but they’re back now and just laying down thrashy, groovy death metal that’s as powerful as ever!

As i mentioned earlier, Ireland is a pretty small place, and the beauty of the scene its variety, so I can recommend you a few Irish bands that come to mind, apart from the ones who I've already mentioned; The Crawling, The Blessing Way, Zealot Cult, Bodydrinkers, The Grief, Ten Ton Slug, Old Season, Insidious Void etc. all really high calibre bands that are doing something different and well worth checking out!

What can we look forward to from GRAVE SERMON in the coming months? Aren't you going to release "Liturgical Perversions" on vinyl as well?

We’ve just launched the ep with our gig in Dublin on September 14th, so we are working on getting the physical release out there. I think we want to build on this and keep going if we can, play some killer gigs and do our little bit to spread Irish Death Metal as far and wide as we can! Its always an ambition to have a record out, especially for older heads like us, we would love the chance to put this record out on vinyl. I think the artwork would look great too!

Thank you very much for the interview. I'm going to listen to the new "Liturgical Perversions" again. It's great! Good luck and I hope to meet you at a concert somewhere soon and have a beer together!

Thanks a million, Jakub, I’ll hold you to that! See you down the road!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GRAVE SERMON - Temný, syrový death metal, rouhání padlých démonů!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Irska - GRAVE SERMON.

Odpovídal David Hynes (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):

Ave GRAVE SERMON! Zdravím do Irska. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Liturgical Perversions“ jsem se neskutečně těšil, předchozí EP „Whitewashed Tomb“ mě bavilo a rád jsem se k němu vracel. Jak novinka vznikala a proč vám vydání vlastně trvalo tak dlouho?

Zdravím Jakuba a děkuji za rozhovor!

Je to starý nudný příběh, ale všichni jsme prostě měli spoustu různých okolností, se kterými jsme se museli vypořádat, a k tomu se přidaly typické pracovní a rodinné povinnosti, a myslím, že zpoždění to jen odráží. Ale příští vydání bude mnohem rychlejší.

Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsáno HK at Vamacara Studio. Vy jste u tam přímo nahrávali nebo desku jen mixovali? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?

Jsme opravdu spokojeni se zvukem tohoto alba, je to způsob, jakým chceme prezentovat naši hudbu. Ne příliš uhlazené, ne příliš syrové, všechno slyšitelné, a zároveň se snažíme zachytit naši naléhavost a vášeň, což není snadné, ale myslíme, že jsme se tomu přiblížili, jak jen to bylo možné.

Nahrávací proces probíhal postupně, nejprve jsme během několika dní nahráli bicí v Leader Sound Productions v Cavanu, o několik týdnů později jsme se my ostatní vydali do Trackmix Studios v Dublinu a během tří dnů jsme nahráli kytary, basu a vokály. Měli jsme v hlavě zvuk, tak jsme se pustili do hledání místa, které by nám ho zajistilo, nakonec náš bubeník Jason našel Vamacara Studios a to pro nás bylo ideální, producent HK se nám vrátil s monstrózním mixem, který jsme si prostě zamilovali. Takže zvuk byl kombinací času, úsilí a trochy štěstí!


Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Artwork and Layout by Gav Doyle at Symmetry Industry Studiosje jsou skvělí. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Kdo je přímo autorem motivu? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.

S Gavinem jsme pracovali na všech našich vydáních a uměleckých dílech, chápe, o co nám jde, snadno se s ním pracuje a hlavně vždy odvede skvělou práci! Obvykle mu pošlu obrázek, volnou představu o rozvržení, a on ji pak povýší na něco víc. Velmi mi pomohl i s rozvržením EP, od designu disku, přes umístění textů/fotek, písma atd.

Co se týče výtvarné stránky, máme zatím jakousi konzistenci, snažíme se používat archivní fotky a staré obrazy, ty nejpřesněji vystihují témata, kterými se zabýváme, tak jak jsou v té době, spíš než abychom se ohlíželi zpět svým způsobem myšlení. Například v našem prvním EP jsme se zabývali barbarstvím magdalénských prádelen v Irsku, takže jsme použili archivní obrázek jedné z nich, protože byl otřesnější a působivější než cokoli, co jsme si mohli vymyslet. Stejně tak jsem chtěl, aby výtvarná stránka tohoto alba reprezentovala témata našich písní, a nakonec jsem narazil na obraz Jacoba van Swanenberga z roku 1620. V tom obraze je obsaženo mnoho z toho, o čem EP pojednává textově. Je to jedna z těch věcí, kdy když najdeš to pravé, prostě to víš, nemusíš o tom moc přemýšlet, prostě to tam je.

Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí, antikřesťanstvím. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Liturgical Perversions“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?

Na tomto EP jsem se stejně jako na jiných našich nahrávkách snažil zaměřit na staré křesťanské podivnosti, staré rituály, dogmata, pýchu a hrůzostrašné či zajímavé příběhy, které mají kořeny v jakési klamné oddanosti víře. Sahají od představ o predestinaci, zanedbávání a pohrdání chudými ze strany církve, pokřiveného fanatismu, zlotřilého světce atd. Tyto písně často vznikají na základě útržku myšlenky nebo nějaké informace, která vzbudí můj zájem, a já se pak obvykle vydám do králičí nory a snažím se o daném tématu zjistit co nejvíce.


A co koncerty? Jak je to s nimi momentálně v Irsku? Fungují kluby? Chodí fanoušci na koncerty nebo už jenom sedí u internetu? Já potřebuji klub, pivo, holky!

O koncerty není nouze zejména v Dublinu, Limericku a Belfastu. Do Irska vždy přijíždí spousta kapel na turné, v Dublinu v posledním roce hrály kapely jako Nile, Dying Fetus, Vader, Left to Die, Obituary, Abbath atd. a chystá se nespočet koncertů. Promotéři jako Distortion Project v Belfastu, Dublin Metal Events a Bad Reputation v Limericku neustále přivážejí do Irska kapely na turné a často spolupracují, aby zde kapely mohly odehrát více koncertů.

Bad Reputation pořádají dvakrát ročně festival s názvem Siege of Limerick, který je pro většinu z nás vrcholem kalendáře a skvělou platformou pro kapely, aby ukázaly, co v nich je. Každý rok tu máme také několik dalších skvělých festivalů, například Templemore Metal Fest v Tipperary a Whiplash ve Sligu. Spousta koncertů se koná i v dalších městech po celé zemi, například v Cavanu, Waterfordu, Kilkenny, Wexfordu atd. to je jen tak z hlavy, určitě jsem na některá místa a promotéry také zapomněl. Takže si myslím, že na velikost Irska a velikost scény máme opravdu štěstí, že máme to, co máme.

 

A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Irsku (mám hodně rád VIRCOLAC z Dublinu)? Jste z Kildare, to je malé město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

Řekl bych, že undergroundová scéna rozhodně žije, není masová, ale Irsko je malé! Podle mých zkušeností jsou fanoušci opravdu dobří v tom, že si berou merch nebo fyzické kopie hudby, zejména na koncertech. Je tu hrstka lidí, kteří dělají něco navíc, aby metalová scéna zůstala naživu, zmínil jsi Vircolac, jejich zpěvák Darragh stojí za Invictus Productions, což je největší undergroundový label v Irsku, pak tu máš další labely jako Sentinel, který byl v průběhu let opravdu důležitý pro mnoho kapel, a novější labely jako Cursed Monk, které odvádějí skvělou práci, a promotéry, které jsem už zmínil. Jsou tu také média, podcasty, rozhlasové pořady, recenzenti a archiváři, kteří udržují jména našich kapel v povědomí lidí a celou věc dokumentují, jako John & The Irish Metal Archive, Richie & The Metal Cell Podcast, Phil & Burning Metal, Adrian & Conjurings from the Hellfire club atd. Tihle lidé obětují scéně spoustu času a úsilí a bez nich by zdaleka nefungovala tak dobře.


Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají GRAVE SERMON?

Samozřejmě s tím chceme udělat co nejvíce. Vše, co jsi zmínil v otázce, by bylo skvělé!! Můžu mluvit jen za sebe, ale chci pokračovat ve vydávání hudby, hrát na koncertech a festivalech, kde to půjde, a nakonec si najít místo na nějakém turné. Nemám extravagantní ambice, ale možnost hrát pro nové publikum, cestovat a sdílet tyto momenty jako kapela pro mě vždy byla hnacím motorem hraní. Pivo, autobusy a blastbeaty, co může být lepšího!

Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.

Myslím, že pokud jde o hraní death metalu, alespoň v mém případě to bylo velmi přirozené a postupné a v této fázi si nedokážu představit, že bych hrál jiný druh hudby. Když jsem s hraním začínal, vzhlížel jsem k ostatním kapelám tehdejší irské scény: Abaddon Incarnate, Coldwar, Mourning Beloveth, Morphosis, Primordial, Slave Zero atd. Všechny z různých důvodů, Abaddon Incarnate byli nejšílenější, nejchaotičtější kapela, jakou jsem kdy slyšel, kapala z nich nenávist a zloba, nikdo se jich nemohl (a stále nemůže!) dotknout rychlostí a agresivitou. Coldwar měli naživo nejtěžší zvuk, jejich bubeník prostě vypadal, že mlátí silněji než všichni ostatní, a jejich basový tón byl nepřekonatelný, byli jako tank. Mourning Beloveth měli mix death a doomu s nádhernou kytarovou prací a dvěma nejlepšími vokalisty, jaké jsem kdy slyšel, a spolu s Primordial ukázali, kam až to Irové na mezinárodní scéně vlastně mohou dotáhnout. Primordial byli v mých očích tak velcí, že to klidně mohli být Iron Maiden. Morphosis byli v době, kdy jsem začal hrát v kapelách, už dávno etablovaní jako „irská“ deathmetalová kapela. Přímočará brutalita, jízlivý vokál a riffy na několik dní, byli neuvěřitelní! Slave Zero byla kapela, kterou jsem vždycky miloval od první chvíle, kdy jsem ji viděl, a která míchala death metal s jinými extrémními žánry a byla pro mě úžasným referenčním bodem, dynamická, s vražednými riffy a zněla tak vitálně. Pořád se můžu vracet ke všem těm kapelám a deskám z té doby a mám z nich stejný pocit.

Samozřejmě tu byly i velké kapely, obvyklí podezřelí, od vyrůstání na Panterě, Sepultuře a Machine Head až po objevení Immolation, Morbid Angel, Napalm Death atd., ale opravdu jako teenagera, který se zapojil do skutečné undergroundové scény, mě nic neovlivnilo víc než sledování ostatních kapel, které už dělaly věci po svém!


Máte ve svém okolí nějakou kapelu, kterou bys nám doporučil. Na co se chodí v klubech v Irsku?

Nedávno jsme měli koncert k vydání našeho EP a sdíleli jsme pódium se třemi neuvěřitelnými kapelami: Strangle Wire (Belfast), kteří jsou mašina, brutální death metal, zvrácené vokály, groovy riffy, precizní, roky zkušeností a je to vidět! Fraught (Dublin), kteří hrají směs death, sludge, doom a black metalu, prostě šíleně heavy a pestrý, Blood Soaked (Kildare) jsou stálice irské scény, původně se rozpadli v roce 1993, ale teď jsou zpátky a prostě hrají thrashy, groovy death metal, který je silný jako vždy!

Jak už jsem se zmínil, Irsko je docela malé místo a krása scény je v její rozmanitosti, takže vám můžu doporučit několik irských kapel, které mě napadají, kromě těch, které jsem už zmínil: The Crawling, The Blessing Way, Zealot Cult, Bodydrinkers, The Grief, Ten Ton Slug, Old Season, Insidious Void atd. všechno opravdu kvalitní kapely, které dělají něco jiného a stojí za to je vyzkoušet!

Na co se můžeme od GRAVE SERMON těšit v nejbližších měsících? Nechystáte „Liturgical Perversions“ i na vinylu?

Právě jsme ho představili na koncertě v Dublinu 14. září, takže pracujeme na jeho fyzickém vydání. Myslím, že na tom chceme stavět a pokračovat, pokud to půjde, hrát nějaké zabijácké koncerty a udělat něco pro to, abychom irský death metal rozšířili co nejdál! Vždycky je naší ambicí mít venku desku, obzvlášť pro starší maniaky, jako jsme my, rádi bychom měli možnost vydat tuhle desku na vinylu. Myslím, že i obal by vypadal skvěle!

Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Liturgical Perversions“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!

Děkuji ti, Jakube, budu se tě sledovat! Uvidíme se na cestě!

Recenze/review - GRAVE SERMON - Liturgical Perversions (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. října 2024

Recenze/review - VITUR - Transcending the Self (2024)


VITUR - Transcending the Self
CD 2024, Deformeathing Production

for english please scroll down

Padáš po zádech do hlubiny, topíš se v bahně a jsi stahován dolů svým svědomím, černými myšlenkami. Přemýšlel si o provaze, o střelné zbrani, ale nakonec si zvolil močály zapomnění. Pomalu přecházíš na druhou stranu a posloucháš u toho debutové album polských technických death metalistů VITUR. Kapely, která dokáže již během několika poslechů vytvořit morbidně pochmurnou atmosféru.

Opravdu si připadám, jako bych se topil v hlubinách, jako bych se dusil vlastní krví. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří nejen, že umí perfektně hrát, ale také dokáží napsat skvělé skladby, po okraj narvané neklidnými motivy. Až budeš jednou sedět v chladu a temnotě a přemýšlet, jestli si přeřízneš žíly, tak to nedělej, raději si poslechni "Transcending the Self".


Je to propracovaný, brutální death metal se spoustou zajímavých momentů. Skladby jsou napsány tak, že se vám ihned dostanou do hlavy, do vnitřností. Shnijete u nich zaživa a stane se tak v podobném stylu, jako to umí kapely typu HATE ETERNAL, ULCERATE, CRYPTOPSY, GORGUTS, NECROPHAGIST, MONSTROSITY, BRUTALITY, SINISTER. Poláci navíc přidávají své nápady a invenci a nadále technický death metal rozvíjejí. A dělají to po svém, s vlastním ksichtem. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi vlastně sedí úplně vše. Masivní, surový a zároveň velmi dobře čitelný a chladný zvuk, opravdu povedený obal, který mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešního článku. Jedná se o hudbu, která vás nenechá v klidu. Je v ní určitý neklid, zvláštní nálady, samozřejmě zabarvené do šedých odstínů, které se prolínají celým albem jako jedovatý had. Pro mě osobně je potom asi nejdůležitější, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád a opakovaně vracím. Ve skladbách je vztek, bolest i utrpení, nekonečná temnota i spousta progresivních prvků. Ty jsou dávkovány ale tak, aby se dobře poslouchaly. "Transcending the Self" je pestrým albem, s velkým množstvím energie a tlaku. Pro mě osobně se jedná o velké překvapení a také o hudbu, kterou si budu rvát do hlavy ještě hodně dlouho. Padáš po zádech do hlubiny, topíš se v bahně a jsi stahován dolů svým svědomím, černými myšlenkami. Přemýšlel si o provaze, o střelné zbrani, ale nakonec si zvolil močály zapomnění. Temný, surový technický death metal, vybroušený až k dokonalosti! Děsivé ozvěny vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

You fall on your back into the depths, drowning in the mud and being pulled down by your conscience, by black thoughts. You thought about a rope, a firearm, but in the end you chose the swamps of oblivion. Slowly you cross over to the other side and listen to the debut album of Polish technical death metallers VITUR, a band that can create a morbidly gloomy atmosphere in just a few listens.

I really feel like I'm drowning in the depths, like I'm choking on my own blood. The gentlemen are experienced musicians who not only know how to play perfectly, but also can write great songs, packed to the brim with restless motives. Once you're sitting in the cold and dark wondering if you're going to cut your veins, don't, instead listen to "Transcending the Self".


It's sophisticated, brutal death metal with a lot of interesting moments. The songs are written in such a way that they immediately get into your head, into your guts. You rot alive to them and it happens in a similar style as bands like HATE ETERNAL, ULCERATE, CRYPTOPSY, GORGUTS, NECROPHAGIST, MONSTROSITY, BRUTALITY, SINISTER. Moreover, the Poles add their ideas and inventiveness and continue to develop technical death metal. And they do it in their own way, with their own face. When I take it around and around, everything fits me actually. Massive, raw and at the same time very clear and cool sound, really hilarious cover art, which of course inspired me to start today's article. This is music that won't let you down. There's a certain restlessness to it, a strange mood, of course tinged with shades of grey that run through the whole album like a poisonous snake. For me personally, then, I guess the most important thing is that I enjoy listening to the album, that I like coming back to it repeatedly. There is anger, pain and suffering in the songs, endless darkness and plenty of progressive elements. But these are dosed in such a way that they are good to listen to. "Transcending the Self" is a varied album, with a lot of energy and pressure. For me personally, this is a big surprise and also music that I will be banging my head to for a long time. You fall on your back into the depths, drowning in the mud and being pulled down by your conscience, black thoughts. You thought about a rope, a firearm, but in the end you chose the swamps of oblivion. Dark, raw, technical death metal, polished to perfection! Terrifying echoes of his own thoughts!


Tracklist:
01. Overwhelming The Soul 
02. The Entity 
03. The Empty Mind 
04. Hunger 
05. Absorbing Liquid 
06. Dual Consciousness 
07. Into Nothingness 
08. Only Vacuum Remains 
09. For Ages

band:
Kamil Stefański - vocals, guitars
Mateusz Prusak - guitars
Michał Kotwas - bass
Ignacy Zieliński- drums



středa 9. října 2024

Recenze/review - DECEITOME - Deceitome (2024)


DECEITOME - Deceitome
CD 2024, Raw Skull Recordz

for english please scroll down

V každém rohu je jedna mrtvola. Každá byla zabita jiným způsobem. Zastřelení, ubití kladivem, spálení, oběšení, utopení, otrávení jedem. Procházím se touhle morbidní galerií a přemýšlím, co vymyslela Smrt pro mě. Postupně hniju zaživa, pomalu se rozpadám v prach. Hledám v temnotě další a další kapely, které pochopily, jaké to je, přejít na druhou stranu. Estonským DECEITOME jsem se u nás na stránkách již jednou věnoval. Máme i společný rozhovor, tak pokud máte chuť, tak odkazy jsou dole pod článkem.

Novinka mě ihned obejmula jako krvavá mlha. Stál jsem zrovna na hřbitově a bylo už dávno zavřeno. Schoval jsem se v jedné staré kobce, ze které vyšla velká spousta skvělých kapel. Estonci odkazují na to nejlepší, co bylo v tomto stylu v devadesátých letech nahráno. Jsou uvěřitelní, opravdoví, umí si hrát s pochmurnými náladami. 


Je to asi mrtvolný odér, který se vznáší celou deskou, jako nějaké děsivé svědectví, který mě doslova přikoval při poslechu ke zdi. Jsou to melodie, nápady, celková atmosféra, která je někdy zničující, jindy temná a chladná. V hudbě je obsažena typická a těžko popsatelná melancholie severských kapel. Pánové nejen, že jsou velmi dobrými muzikanty, ale zároveň umí napsat dobré songy. Pokud máte rádi smečky jako BOLT THROWER, ENTOMBED, UNLEASHED, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, INCANTATION, CARNAGE, EDGE OF SANITY, jste tu správně. Zkrátka a dobře, pokud jste jako já vyrůstali na konci osmdesátých let a zachytili jste první i druhou vlnu death metalu, tak budete určitě spokojeni. Dostanete nejen dobře zvukově ošetřený materiál (Magnus Andre - recording, mixing, mastering) a tajemný obal (Priit Salusoo odvedl opravdu dobrou práci), ale hlavně pořádnou porci kruté a reálné smrti. Jako bych byl zavřený ve staré hrobce. Víka od rakví nadskakují do rytmu, kosti praskají a lebky pukají tlakem. Mráz se mi pomalu dostal až do podvědomí a mám pocit, že mě drží za ruku samotná smrt. Myslím, že jsem zde správně. Tady se hraje opravdově, reálně, klasicky, přesto pestře a neotřele. V každém rohu je jedna mrtvola. Každá byla zabita jiným způsobem. Zastřelení, ubití kladivem, spálení, oběšení, utopení, otrávení jedem. Procházím se touhle morbidní galerií a přemýšlím, co vymyslela Smrt pro mě. Padám pomalu do hlubiny, s čerstvě podříznutým hrdlem a album "Deceitome" je mým převozníkem na druhou stranu. Tajemný, démonický death metal, s pochmurně temnou atmosférou! Pohřební průvod přízraků! Ozvěny ze záhrobí! 


Asphyx says:

There's a dead body in every corner. Each one was killed in a different way. Shot, hammered, burned, hanged, drowned, poisoned. I walk through this morbid gallery, wondering what Death has come up with for me. Gradually I rot alive, slowly disintegrating into dust. I search the darkness for more and more bands who understand what it's like to cross over to the other side. I have already covered Estonian DECEITOME once on our website. We even have a joint interview, so if you feel like it, the links are at the bottom of the article.

The news immediately embraced me like a bloody fog. I was just standing in the cemetery and it was long since closed. I hid in an old dungeon from which a lot of great bands had come out. The Estonians refer to the best of what was recorded in this style in the nineties. They're believable, real, they know how to play with gloomy moods. 


It's probably a deadly odor that floats through the entire record, like some eerie testimony that literally had me pinned to the wall while listening. It's the melodies, the ideas, the overall atmosphere that is sometimes devastating, other times dark and cold. The music contains the typical and hard to describe melancholy of Nordic bands. The gentlemen are not only very good musicians, but they also know how to write good songs. If you like bands like BOLT THROWER, ENTOMBED, UNLEASHED, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, INCANTATION, CARNAGE, EDGE OF SANITY, you are in the right place. In short, if like me you grew up in the late eighties and caught the first and second wave of death metal, you'll be pleased. You'll not only get well sound treated material (Magnus Andre - recording, mixing, mastering) and mysterious cover art (Priit Salusoo did a really good job), but most importantly a good portion of cruel and real death. It's like being locked in an old tomb. The coffin lids are bouncing to the beat, bones are cracking and skulls are bursting with pressure. A chill slowly worked its way into my subconscious and I feel like I'm being held by the hand of death itself. I think I'm right here. The acting here is genuine, real, classic, yet colourful and fresh. There's a corpse in every corner. Each has been killed in a different way. Shot, hammered, burned, hanged, drowned, poisoned. I walk through this morbid gallery, wondering what Death has come up with for me. I fall slowly into the depths, my throat freshly slit, and the album "Deceitome" is my ferry to the other side. Mysterious, demonic death metal, with a gloomy dark atmosphere! A funeral procession of ghosts! Echoes from beyond the grave!


about DECEITOME on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Pit Of Despair 
02. Absolute Zero Subsistence 
03. Wall Of Delusive Horizon 
04. Soul Guard Skeleton 
05. The Doorlit 
06. SnoVVolveS 
07. Feed Me All The Blood In The World 
08. Out From Incantation 
09. Into Canalisation 
10. CO2 THC

band:
Ats Aim - Guitars
Tarvi Neemelaik - Guitars
Anders Melts - Vocals
Raiko Rajalaane - Drums
Alex Svart - Bass



úterý 8. října 2024

Recenze/review - KEITZER - Pandemonium Humanitas (2024)


KEITZER - Pandemonium Humanitas
CD 2024, F.D.A. Records

for english please scroll down

Zahnívající vzduch, jedovatá voda, zvýšený počet sebevražd. Na jedné straně bohatství a šílený konzum, na druhé hladomor. Planeta se otáčí stále stejným směrem a lidé se za celou svoji historii příliš nezměnili. Falešní proroci varují před apokalypsou a v mořích se dusí ryby. Pracuješ od rána do noci a pomalu pochoduješ na smrt. Straší tě jadernými raketami a každý den sdílíš své úsměvy na sociálních sítích. Nezbývá, než shořet v pekle a poslouchat u toho nějakou hudbu, která dokáže očistit tvé pochmurné myšlenky.

Dnes je to vcelku jednoduché. Opět volím nové album německých death grind maniaků KEITZER. Zazní i prvky black metalu a výsledný koktejl je stejně jedovatý, jako řeka, která protéká vaším městem. Němci se vrátili po pěti letech a jsou ještě silnější, než dříve. Stačí přidat hlasitost. 


Procházím po spálené zemi, v místech, kde kdysi byly krásné lesy. Už neslyším zpěv ptáků, už se nemůžu napít z potoka. Našlapuji opatrně a nasávám pach síry, vznášející se všude kolem. Užívám si každý tón, každou notu. Je znát, že kapela opravdu pevně věří tomu, co a jak chce hrát. Výsledná energie a tlak jsou doslova strhující a nakažlivé. Jakoby pánové nahrávali hluboko v podzemí. Volnou inspirací jim byly kapely jako TERRORIZER, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, CELTIC FROST, BOLT THROWER, BENEDICTION, NASUM, NILE, KRISIUN. Zkrátka a dobře, jedná se o syrový a uvěřitelný nářez, o hudbu, která vás rozseká na kusy. Základem je masivní a zdrcující zvuk (Jörg Uken - recording, mixing, mastering), který se vám dostane pod kůži. Velmi povedený je i obal od mistra Paola Ricardiho, Je na něm hořící město a musím říct, se opět jedná o motiv, který rozhodně stojí za pozornost. KEITZER jsou jako rozjetý buldozer, který se nedá zastavit, jako lavina z kostí a kamení, jako tsunami, po které zůstává jenom spoušť. Možná to nebude dlouho trvat a všechno kolem sebe zničíme. Včetně našeho prokletého druhu. Než se tak ale stane, budu nadále album "Pandemonium Humanitas" poslouchat. Neutuším, jestli nás zničí plameny nebo voda nebo se rozpadneme v prach, ale pokud přežiju, tak budu šířit slávu téhle smečky i nadále. Jedná se totiž o kapelu, na kterou je spolehnutí. Jejich diskografie má slova jenom potvrzuje. Zahnívající vzduch, jedovatá voda, zvýšený počet sebevražd. Na jedné straně bohatství a šílený konzum, na druhé hladomor. Planeta se otáčí stále stejným směrem a lidé se za celou svoji historii příliš nezměnili. Masakrující, surový death metal, po okraj narvaný vztekem, tmou a ostrými melodiemi! Smrtící apokalypsa začala! Lavina, která vás strhne do hlubin!


Asphyx says:

Rotting air, poisonous water, increased suicide rates. Wealth and insane consumption on one side, famine on the other. The planet is spinning in the same direction and humans have not changed much in their history. False prophets warn of the apocalypse and fish are suffocating in the seas. You work from morning till night and slowly march to your death. You are haunted by nuclear missiles and you share your smiles on social media every day. You have no choice but to burn in hell and listen to some music that can clear your gloomy thoughts.

Today, it's pretty simple. Once again, I choose the new album by German death grind maniacs KEITZER. There are elements of black metal and the resulting cocktail is as poisonous as the river that flows through your town. The Germans are back after five years and they are even stronger than before. Just turn up the volume.


I'm walking on scorched earth, in a place where once there were beautiful forests. I can no longer hear the birds singing, I can no longer drink from the stream. I tread carefully, breathing in the smell of sulphur, hovering all around. I enjoy every note, every note. You can tell that the band really believes strongly in what they want to play and how they want to play it. The resulting energy and pressure is literally riveting and infectious. It's as if the gentlemen were recording deep underground. They were loosely inspired by bands like TERRORIZER, MORBID ANGEL, SUFFOCATION, IMMOLATION, CELTIC FROST, BOLT THROWER, BENEDICTION, NASUM, NILE, KRISIUN. In short, it's a raw and believable blast, music that will tear you to pieces. The basis is a massive and crushing sound (Jörg Uken - recording, mixing, mastering) that gets under your skin. The cover artwork by master Paolo Ricardi is also very hilarious, It features a burning city and I have to say, it is again a motif that is definitely worth your attention. KEITZER are like a bulldozer that can't be stopped, like an avalanche of bones and stones, like a tsunami that leaves only a trigger. It may not be long before we destroy everything around us. Including our cursed species. But until that happens, I'll keep listening to "Pandemonium Humanitas". I have no idea if we'll be destroyed by flames or water or crumble to dust, but if I survive, I'll continue to spread the glory of this pack. Because this is a band that can be counted on. Their discography only confirms my words. Rotting air, poisonous water, increased suicide rates. Wealth and insane consumerism on one side, starvation on the other. The planet is spinning in the same direction, and humans haven't changed much in their entire history. Massacring, raw death metal, filled to the brim with rage, darkness and sharp melodies! The death apocalypse has begun! An avalanche that will plunge you into the depths!


Recenze/review - KEITZER - Ascension (2016):


Tracklist:
01. Our Funeral Pyre 
02. Pandemonium Humanitas 
03. Scorned Messiah 
04. Scavenger And Woe 
05. ...Of Eden 
06. In Darkness You Feel No Regrets 
07. Scorched Earth 
08. Call Of The Void 
09. To Drown This World



Recenze/review - DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair (2024)


DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Pokaždé, když potkám nějakou dobrou kapelu, tak si poslech vyloženě užívám. Chci být sám, jenom já a hudba, jenom já a nicota. S finskými DEVENIAL VERDICT jste se mohli již dvakrát na mých stránkách setkat. Jednou, když vydali v roce 2022 minulé album a potom, když jsem sepsal report z pražského koncertu.

Mám rád, když umí kapela vytvořit podmanivou a zajímavou atmosféru, když si umí hrát s náladami. Musí do mě zaseknout svůj dráp. Když si to vezmu kolem a kolem, tak psát o novém albu těchto finských maniaků není vůbec lehké. Jejich novinka "Blessing of Despair" je totiž svým způsobem neuchopitelná, majestátní a mocná. Nejdete na ní jak klasické death metalové základy, tak i spoustu disonantních a progresivních prvků. Pro poslech je samozřejmě vyžadována fantazie a touha objevovat nová zákoutí. 


Někdy se budete vznášet, jindy zase padat do hlubin. Kolem vás se budou proplétat jedovatí hadi, kteří vás svým jedem přenesou do jiných dimenzí. Na muzice je krásné to, že nezná hranice. Pokud jste fanoušci třeba takových UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC a dalších tmářů, tak budete nadšeni. Možná (mě se to kupříkladu stalo) na vás bude novinka působit zpočátku podivně, komplikovaně, ale věřte tomu, že její síla vynikne až při opakovaných setkáních. Navíc, album je velmi dobře zvukově ošetřeno a o obalu také netřeba diskutovat. Mariusz Lewandowski odvedl skvělou práci. A nejen on, jsou to hlavně muzikanti, kteří nejen, že umí skvěle hrát, ale mají i dobré nápady, spoustu invence a schopnost mě překvapit. Ona si vlastně deska zpočátku jen tak plyne kolem, jako zimní řeka, jako stoka pod vaším městem. Postupně mě vtáhla dovnitř. Budete se topit vlastními temnými myšlenkami, vznášet se na krvavých vlnách, padat do hlubin. Psal jsem to již v úvodu dnešního článku. Někdy bývám rád sám. Jen si tak čtu a nebo se toulám lesem. V těchto chvílích jsem si "Blessing of Despair" užíval nejvíce. Ono vlastně není co dodat dalšího, protože v případě DEVENIAL VERDICT je opravdu lepší poslouchat, než psát slova, které stejně nedokáží obsáhnout celou nahrávku. Je zde vášeň, ostrost, spousta zádumčivých a pochmurných melancholických melodií. Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Disonantní, avantgardní, atmosférický death metal, který vás zahalí do temné mlhy věčnosti! 


Asphyx says:

For many years I have spent my free time among the shadows. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Every time I meet a good band, I just enjoy listening to them. I want to be alone, just me and the music, just me and nothingness. You could have already met Finnish DEVENIAL VERDICT twice on my website. Once when they released their last album in 2022 and then when I wrote a report from their Prague concert.

I like it when a band can create a captivating and interesting atmosphere, when they can play with moods. They have to get their claws into me. All in all, it's not easy to write about the new album of these Finnish maniacs. After all, their new release "Blessing of Despair" is elusive, majestic and powerful in its own way. You will find on it both classic death metal basics and a lot of dissonant and progressive elements. Of course, imagination and a desire to explore new corners is required for listening. 


Sometimes you will float, sometimes you will fall into the depths. Poisonous snakes will weave around you, transporting you to other dimensions with their venom. The beauty of music is that it knows no boundaries. If you're a fan of UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC and other obscurantists, you'll be thrilled. Maybe (it happened to me, for example) the novelty will seem strange and complicated at first, but believe me, its power will become apparent only with repeated encounters. Moreover, the album is very well sound treated and the cover artwork is also not to be discussed. Mariusz Lewandowski has done a great job. And not only him, it's mainly the musicians who not only know how to play well, but also have good ideas, a lot of inventiveness and the ability to surprise me. Actually, the record just flows by at first, like a winter river, like a sewer under your town. Gradually, she drew me in. You'll be drowning in your own dark thoughts, floating on bloody waves, falling into the depths. I wrote that in the beginning of today's article. Sometimes I like to be alone. Just reading or wandering in the woods. It's when I enjoyed "Blessing of Despair" the most. Actually, there is nothing else to add, because in the case of DEVENIAL VERDICT it is really better to listen than to write words, which can't cover the whole record anyway. There is passion, sharpness, a lot of brooding and gloomy melancholic melodies. I've been spending my free time among the shadows for years. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Dissonant, avant-garde, atmospheric death metal that envelops you in the dark fog of eternity!


about  DEVENIAL VERDICT on DEADLY STORM ZINE:




Track listing -
1. I Have Become the Sun
2. Garden of Eyes
3. Moon-Starved
4. Blessing of Despair
5. Shunned Wander
6. The Quietus
7. Solus
8. Counting Silence
9. Cold Lantern
10. A Curse Made Flesh

Line up -
Okko Tolvanen - Drums
Sebastian Frigren - Guitars
Antti Poutanen - Bass
Riku Saressalo - Vocals

Artwork by Mariusz Lewandowski


pondělí 7. října 2024

Recenze/review - GUILLOTINA - Primera sang (2024)


GUILLOTINA - Primera sang
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Na hranici hoří další oběť. Kněží se usmívají. Jakby také ne, když mají za sebou celou noc nekonečného mučení. Ve jménu víry odsoudili na smrt další ženu za čarodějnictví. Ne, nejsme ve středověku, dav je stále stejný. Pořád se nám líbí veřejné popravy, usmíváme se, když vidíme oheň, který spaluje tělo. Historie nás měla poučit, abychom neopakovali stále stejné chyby, ale nestalo se tak. Je jedno, čemu věříš, jen nesmíš omezovat ostatní. 

Ke španělských death metalistům GUILLOTINA jsem se dostal víceméně náhodou. Zrovna jsem si dohledával informace o tamní scéně a protože mám rád Barcelonu, tak jsem si zkusil jejich hudbu poslechnout. Seděl jsem potom ve svém pokoji, spokojeně se kýval do rytmu a říkal si, že inkvizice ještě neskončila. Tohle je starý, prašivý death metal, zahraný s opravdovou krvavou jiskrou v oku. 


Rád se přehrabuji ve starých kostech, s chutí se toulám v podzemí. Objevuji si pro sebe nové kapely, o kterých jsem dosud nevěděl. Ochutnávám, jako starý padlý mnich a když mě hudba zaujme, napíšu o ní několik řádků. Španělé mě zaujali svojí opravdovostí, takovým tím syrovým feelingem. Věřím jim každou notu, každý riff. Hudba, která je podpořena prašivým zvukem a poctivým temným obalem, je zahraná s jediným účelem - upálit vás na hranici. V GUILLOTINA  hrají zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Představte si, že čekáte již mnoho dní na svoji smrt. Hluboko v podzemí, v chladu a o hladu, jenom s krysami, které čekají na svůj díl masa. Vyčerpáni mučením se modlíte k Bohu, který vám nikdy neodpoví. Ve svých horečnatých snech, podpořených poslechem téhle desky, ale potkáte Satana i samotnou Smrt. Pro mě je to jasný důkaz, že je "Primera sang" velmi dobrým albem, které je jasně určené pro všechny prokleté, démony i zvrácené kněze. My nepotřebujeme padlé modly, ani vznešené kostely, my máme prašivý death metal v podobě, ve které ho hraje tahle smečka. Jsem moc rád, že jsem kapelu na svých nekonečných toulkách podzemím potkal. Jejich nové album se stalo na dlouhý čas mým společníkem při záhrobních rituálech. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci velmi dobře odvedené morbidní práce. Plesnivý death metal ze starých katakomb! Budete spáleni na popel! Temný inkviziční rituál!


Asphyx says:

There's another victim burning at the border. The priests are smiling. How could they not, after a night of endless torture? In the name of the faith, they've sentenced another woman to death for witchcraft. No, we're not in the Middle Ages, the crowd is still the same. We still like public executions, we smile when we see the fire burning the body. History should have taught us not to repeat the same mistakes over and over again, but it didn't. It doesn't matter what you believe, just don't limit others. 

I came to Spanish death metallers GUILLOTINA more or less by accident. I was just looking up information about the scene there and since I like Barcelona, I tried to listen to their music. I was sitting in my room afterwards, swaying contentedly to the beat and thinking that the inquisition is not over yet. This is dusty old death metal, played with a real bloody sparkle in its eye. 


I like to rummage through old bones, I like to wander underground. Discovering new bands for myself that I didn't know about before. I taste, like a fallen old monk, and when the music catches my eye, I write a few lines about it. The Spaniards caught my attention with their realness, that raw feeling. I trust every note, every riff. The music, backed by a dusty sound and an honest dark cover, is played with one purpose - to burn you at the stake. GUILLOTINA features experienced musicians who know very well what and how they want to play. Imagine that you have been waiting many days for your death. Deep underground, cold and hungry, with only rats waiting for their share of meat. Exhausted by the torture, you pray to a God who never answers. But in your fever dreams, fueled by listening to this record, you meet Satan and Death himself. For me, this is clear proof that "Primera sang" is a very good album that is clearly meant for all the damned, demons and perverted priests. We don't need fallen idols, nor noble churches, we have dusty death metal in the form this pack plays it. I'm so glad I met the band on my endless underground wanderings. Their new album has become my companion for a long time during the afterlife rituals. If you like this style, don't hesitate a moment. You will get a fair portion of very well done morbid work. Moldy death metal from the old catacombs! You will be burnt to ashes! A dark inquisition ritual!



Tracklist:
01. Mitja Mort 
02. Josafat 
03. Setmana TrÀGica 
04. Sangre Y Barrotes 
05. Els Sots Feréstecs 
06. 1936 
07. Tomba D'imperis 
08. Desperdicis


neděle 6. října 2024

Recenze/review - FUNERAL WHORE - The Crystal Lake Massacres (2024)


FUNERAL WHORE - The Crystal Lake Massacres
cassette/ CD 2024, Cryptorium9 / Nachzehrer Records

for english please scroll down

Starý dům na samotě s temnou aurou. Říká se, že v něm žije muž bez tváře, zlý a nenávistný. Nikdo jej neviděl přicházet, byl jako stín, který se toulal městem. S nožem v ruce a s krvelačným pohledem. Jeho sklep byl plný vyděšených obětí, které čekaly, až je svlékne z kůže. Mrtvolný pach se vznášel všude kolem a zahrada za domem byla jeho soukromým pohřebištěm, na které chodil odpočívat. Film skončil a šli jsme domů. Koutkem oka jsme zahlédli ve tmě záblesk nože. Jsme další na řadě.

Mám rád starý plesnivý death metal, líbí se mi, když skladby smrdí jako shnilé maso. Na téhle hudbě jsem kdysi vyrůstal a mám ji zakódovanou v genech. FUNERAL WHORE jsou kapela z Nizozemí, která hraje tenhle styl na prvotřídní úrovni. Ostré riffy, chorobami nasáklý vokál, bicí, které vás rozdrtí. Poslouchat letošní album je jako se procházet mezi hroby obětí násilných činů. 


Pokaždé, když vyhrabu další mrtvolu, pokaždé, když exhumuji nový hrob, tak bývám překvapený brutalitou a nelidskostí, s jakou musela umírat. Dobrý death metal musí mít temnou a chladnou atmosféru. Maniaci z Nizozemí ji umí vytvořit. A dělají to s nadšením a odhodláním starých mistrů jako CIANIDE, AUTOPSY, GRAVE. Skladby jsou jako čerstvý prach z krematoria, kterým se jednou stanete. I když, vy asi dáváte přednost pohřbům do země, že ano? Líbí se mi zvuk, který řeže tou správnou stranou nože. Parádní je i stylový obal, který mě samozřejmě inspiroval k sepsání úvodu dnešního článku. Není divu, jeho motiv se krásně morbidně promítl do samotných skladeb. Jako bych byl opravdu účastníkem nějakého starého krvavého hororu z osmdesátých let minulého století. Slečny jsou krásné a křičí hrůzou, vrah má na sobě pokaždé masku, protože se stydí za svůj obličej. V každém z nás je temnota, kus bestie. FUNERAL WHORE se povedlo dostat zvrácené myšlenky na povrch. Jednotlivé motivy se valí kupředu jako lavina, jako rezavý buldozer, který nezná slitování. Kosti praskají tlakem, víka od rakví nadskakují. Objevila se první ruka se špinavými drápy, která trčí z mělkého hrobu. Nebude to dlouho trvat, tipnul bych si maximálně dva další poslechy a zombie vylezou z děr. Budou toužit po čerstvém mase a krvi. Budou se chtít pomstít monstru, které je mučilo a znásilňovalo. Pokud jste jako já, starými tuláky v podzemí, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete album, které smrdí sírou, hnisem a nenávistí. Připadám si jako bych byl znovu mladý a seděl s pivem v ruce nekonečné hodiny u reproduktorů a stále dokola poslouchal "The Crystal Lake Massacres". Starý dům na samotě s temnou aurou. Říká se, že v něm žije muž bez tváře, zlý a nenávistný. Nikdo jej neviděl přicházet, byl jako stín, který se toulal městem. S nožem v ruce a s krvelačným pohledem. Jeho sklep byl plný vyděšených obětí, které čekaly, až je svlékne z kůže. Tentokrát zvolil jako pohřebiště chladné jezero. Mrtvoly se vznáší na hladině. Hnisem a hnilobou nasáklý, špinavý a temný death metal s děsivě maniakální aurou! Krvelačné monstrum se opět toulá ulicemi! 


Asphyx says:

An old house in a secluded area with a dark aura. It is said to be inhabited by a faceless, evil and hateful man. No one saw him coming, he was like a shadow wandering the town. with a knife in his hand and a bloodthirsty look. His basement was full of terrified victims waiting to be flayed. The dead smell was everywhere and the garden behind the house was his private burial ground where he went to rest. The film ended and we went home. Out of the corner of our eye, we saw the flash of a knife in the darkness. We're next.

I like old moldy death metal, I like it when the songs smell like rotten meat. I grew up on this music and it's in my genes. FUNERAL WHORE are a band from the Netherlands who play this style at a top notch level. Sharp riffs, disease-soaked vocals, drums that will crush you. Listening to this year's album is like walking among the graves of victims of violent crimes. 


Every time I dig up another corpse, every time I exhume a new grave, I am surprised by the brutality and inhumanity with which she must have died. Good death metal must have a dark and cold atmosphere. The maniacs from the Netherlands know how to create it. And they do it with the enthusiasm and determination of old masters like CIANIDE, AUTOPSY, GRAVE. The songs are like fresh dust from the crematorium you will one day become. Although, you probably prefer to be buried in the ground, don't you? I like a sound that cuts with the right side of the knife. The stylish cover is cool too, which of course inspired me to write the introduction to today's article. Not surprisingly, its motif is beautifully morbidly reflected in the songs themselves. It's as if I really was a participant in some old bloody horror movie from the 1980s. The ladies are beautiful and scream in terror, the killer is always wearing a mask because he is ashamed of his face. There's a darkness in all of us, a piece of the beast. FUNERAL WHORE has succeeded in bringing twisted thoughts to the surface. The individual motifs roll forward like an avalanche, like a rusty bulldozer that knows no mercy. Bones crack with pressure, coffin lids pop. The first hand with dirty claws appears, sticking out of a shallow grave. It won't be long, I'd guess at most two more listens and the zombies will crawl out of their holes. They'll be hungry for fresh flesh and blood. They'll want revenge on the monster that tortured and raped them. If you're like me, an old tramp in the underground, don't hesitate a moment. You'll get an album that reeks of brimstone, pus and hate. I feel like I'm young again, sitting in front of the speakers with a beer in my hand for endless hours, listening to "The Crystal Lake Massacres" over and over again. An old house in the middle of nowhere with a dark aura. They say a faceless man lives there, evil and hateful. No one saw him coming, he was like a shadow wandering the town. with a knife in his hand and a bloodthirsty look. His basement was full of terrified victims waiting to be flayed. This time, he chose the cold lake as his burial place. The corpses floating on the surface. Filthy, dirty and dark death metal, soaked in pus and rot, with a terrifyingly maniacal aura! The bloodthirsty monster roams the streets again!


Recenze/review - FUNERAL WHORE – Phantasm (2016):


Tracklist:
01. Swing Of The Axe 
02. The Morbid Prowler 
03. Mrs Voorhees Goes Berserk 
04. On The Hunt 
05. Jason Lives 
06. Search Attack And Kill 
07. Welcome To Camp Blood 
08. The Crystal Lake Massacres 
09. Entering No Escape 
10. The Final Nightmare

band:
Roy Grimreaper Guitars, Vocals
Eric Barrage - Drums
Sven Post - Guitars (lead)
Maxime de Koning -  Bass




TWITTER