DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 7. května 2026

Recenze/review - BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance (2026)


BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance
EP 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Jako bych byl součástí krvavé verze filmů Heroquest. Umírám a znovu se rodím. A stále mě fascinuje brutalita a krutost, jakých jsme jako druh schopni. Někde tady, v místech, která jsou ukrytá v nekonečném stínu, muselo vznikat i nové EP německých BARBARIC OATH.

Jedná se o kapelu, která je tvořena z muzikantů působících ve smečkách jako INTO COFFINS, NEKUS, PUTRIDARIUM. O kvalitu je tedy postaráno. Pokud máte rádi bestiální, nekompromisní death black metal, ukovaný z těch nejsurovějších ingrediencí, potom jste zde správně. Tahle muzika zní nekonečnými chodbami podzemí. A nejlépe vynikne v místech, kde byli a stále jsou mučeni lidé hladem, železem a nenávistí. 


Novinka asi nejvíce osloví fanoušky třeba takových ANGELCORPSE, BLASPHEMY, starých DEICIDE, DIABOLIC. Jednotlivé motivy jsou opravdu natolik bolestivé, že působí jako rozžhavené železo, kterým vám kapela vypálí cejch přímo do masa i do podvědomí. Rozhodně to není hudba pro slabé povahy nebo pro hledače jemných nuancí. Naopak, tam kde jiné kapely přemýšlejí, experimentují a hledají nové cesty, tak tam BARBARIC OATH ničí, trhají na kusy a spalují na popel. Krutosti je podřízeno vše. Masivní, špinavý a hnusný zvuk, černobílý motiv na obalu i celkové provedení (vychází digitálně, na CD i kazetě). Po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Poslouchat "Sword, Sorcery, Vengeance" je opravdu jako se vrátit po časové ose zpět, do středověku, do plesnivých katakomb, do mučíren, mezi hnus a špínu. Mezi kusy zahnívajícího masa. Absolutní ztráta lidskosti, na povrch vyplouvají pradávné pudy a touha zabíjet hudbou. Nebo je to současnost? Příliš se toho v uvažování některých jedinců nezměnilo. Ať už ale nahlížíte na současný svět jakkoliv, tak věřte tomu, že tohle je nahrávka, která je na povrchu chladná, nepřístupná a odkapává z ní zkažená krev. Uvnitř ale hoří jasným černým plamenem. Pokaždé, když si ji pustím, tak sestupuji dolů, do podzemí. Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Myslím, že odtud není návratu, alespoň tak vnímám novou desku já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Hnisavý, surový, hnusný a absolutně blasfemický black death metal, který vás uvrhne do té nejkrutější hladomorny! 


Asphyx says:

People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. It’s as if I were part of a bloody version of the Heroquest movies. I die and am reborn. And I’m still fascinated by the brutality and cruelty we’re capable of as a species. Somewhere here, in places hidden in endless shadow, the new EP by the German band BARBARIC OATH must have been created.

This is a band made up of musicians active in groups like INTO COFFINS, NEKUS, and PUTRIDARIUM. So quality is guaranteed. If you love brutal, uncompromising death black metal, forged from the rawest ingredients, then you’ve come to the right place. This music echoes through the endless corridors of the underworld. And it shines brightest in places where people were and still are tortured by hunger, iron, and hatred. 


This new release will likely appeal most to fans of bands like ANGELCORPSE, BLASPHEMY, early DEICIDE, and DIABOLIC. The individual motifs are so painfully intense that they feel like a red-hot iron with which the band brands you directly into your flesh and your subconscious. This is definitely not music for the faint of heart or for those seeking subtle nuances. On the contrary, where other bands ponder, experiment, and seek new paths, BARBARIC OATH destroys, tears to pieces, and burns to ashes. Everything is subject to cruelty. A massive, dirty, and nasty sound, a black-and-white motif on the cover, and the overall presentation (released digitally, on CD, and on cassette). Formally speaking, there is definitely nothing to complain about. Listening to "Sword, Sorcery, Vengeance" is truly like traveling back in time, to the Middle Ages, to moldy catacombs, to torture chambers, amidst filth and grime. Amidst chunks of rotting flesh. A complete loss of humanity; primal instincts and a desire to kill through music rise to the surface. Or is this the present? Not much has changed in the minds of some people. But no matter how you view the world today, believe me when I say that this is a recording that, on the surface, is cold, unapproachable, and dripping with rotten blood. Inside, however, it burns with a bright black flame. Every time I play it, I descend into the underworld. People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. I think there’s no turning back from here at least that’s how I, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for decades, perceive this new album. Pus-filled, raw, disgusting, and utterly blasphemous black death metal that will cast you into the cruelest dungeon!


tracklist:
1. Crom Cult 
2. Sword and Sorcerer 
3. Bestial Witchery 
4. Dragon Lord 
5. For Victory (The Warrior Path) 

středa 6. května 2026

Recenze/review - XORSIST - Aberrations (2026)


XORSIST - Aberrations
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Od malička si byl jiný. Nejdřív to působilo roztomile. Ten kluk se šibalskýma očima, říkali o tobě. Pak se začaly v okolí ztrácet zvířata. Lidé je nacházeli pověšené na stromech, umučené. Jako mladý si poprvé vraždil a vydrželo ti to až do stáří. Prožil si život plný vášně a mrtvých pohledů. Miloval si, když oběti trpěly, když se ti dívaly do očí. Jde z tebe strach i po smrti. Ležíš tu na studeném stole, v márnici s ostatními a všichni moc dobře víme, že během noci se staneš démonem. Třetí album švédských maniaků XORSIST je plné zvrácených melodií, ostrých riffů a touhy zabíjet hudbou.

Vše je zde ohlodané na kost, přesně tak, jak si to nepsané death metalové zákony žádají. Pánové hrají přesně podle dávno zavedených šablon. Ale dělají to velmi elegantně, zajímavě a pokud máte tuhle odrůdu smrti rádi, tak budete určitě spokojeni jako já. Doporučuji naprostou tmu a chlad, potom vynikne nové album nejvíce. Démoni stojí ve stínu a čekají na čerstvou krev. 


Kapela se pohybuje ve velmi přesně vymezených mantinelech. Volně se inspirovala u smeček jako GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, ENTOMBED. Smrt je při poslechu velmi blízko, nemrtví tančí na svých vlastních hrobech a vy tak máte, ostatně jako vždy dvě možnosti, buď přistoupit na tuhle nečistou hru a nebo utíkat pryč. Osobně jsem s novým albem velmi spokojený a rád se k němu vracím. Obsahuje v sobě totiž potřebnou dávku tlaku, energie, ryzosti, opravdovosti a naprosté autenticity. XORSIST se sice nesnaží změnit styl, ani nepřinášejí nic nového, ale rozhodně se nejedná jen o dobré řemeslo. Myslím si, že my staří psi, to už dávno poznáme. Když sedíme před reproduktory a čerpáme sílu ze záhrobí, tak buď dojde ke vzájemnému přenosu mrtvolných a morbidních emocí a nebo nikoliv. "Aberrations" je přesně tím druhem alba, které se vám zařízne rovnou pod kůži i do podvědomí. Najednou si začnete podupávat nohou do rytmu, mlátit hlavou do zdi a hlavou vám bude létat spousta nejen nostalgických vzpomínek. Tihle Švédi na to jdou velmi dobře, nezapomněli ani na precizně ošetřený zvuk (Fredrik Folkare - mixing, mastering) i zajímavý a stylový motiv na obalu (autorem je James Campbell). Zkrátka a dobře, kapela je i na své třetí dlouhohrající nahrávce ve velmi dobré formě a nelze jinak, než ji doporučit všem tmářům. Až zase jednou budete trávit noc ve staré prašivé márnici, tak si album vezměte určitě s sebou. Každý mrtvý má za sebou příběh plný bolesti a utrpení. Téhle smečce se tohle všechno podařilo smíchat ve velmi zajímavý a jedovatý koktejl. Stačí se jenom napít a uslyšíte sami. Vážení a milí hrobníci, tohle je hudba přesně pro vás. Démoni stojí ve stínu a čekají na čerstvou krev. Stačí je jenom pozvat dál. Syrová a temná esence starého švédského death metalu! Album, které zabíjí na potkání!

Asphyx says:

You were different from the moment you were born. At first, it seemed cute. “That boy with the mischievous eyes,” they used to say about you. Then animals started disappearing from the neighborhood. People found them hanging from trees, tortured to death. You committed your first murder as a young man, and you kept it up until old age. You lived a life full of passion and dead stares. You loved it when your victims suffered, when they looked into your eyes. You still inspire fear even after death. You lie here on a cold table, in the morgue with the others, and we all know very well that during the night you will become a demon. The third album by the Swedish maniacs XORSIST is full of twisted melodies, sharp riffs, and a desire to kill with music.

Everything here is stripped down to the bone, exactly as the unwritten laws of death metal demand. The guys play exactly according to long-established formulas. But they do it very elegantly, interestingly, and if you like this variety of death metal, you’ll definitely be as satisfied as I am. I recommend complete darkness and cold that’s when the new album shines the brightest. The demons stand in the shadows, waiting for fresh blood. 


The band operates within very clearly defined boundaries. They drew loose inspiration from bands like GRAVE, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, and ENTOMBED. Death feels very close while listening; the undead dance on their own graves, and so you have as always two options: either join this unclean game or run away. Personally, I’m very satisfied with the new album and enjoy returning to it. It contains the necessary dose of intensity, energy, purity, sincerity, and absolute authenticity. XORSIST may not be trying to change their style, nor are they bringing anything new to the table, but this is definitely more than just good craftsmanship. I think we old hands can tell that a long time ago. When we sit in front of the speakers and draw strength from beyond the grave, either a mutual transfer of deathly and morbid emotions takes place, or it doesn’t. "Aberrations" is exactly the kind of album that cuts right under your skin and into your subconscious. Suddenly, you’ll start tapping your foot to the beat, banging your head against the wall, and your mind will be flooded with more than just nostalgic memories. These Swedes really know what they’re doing; they haven’t overlooked the meticulously crafted sound (Fredrik Folkare – mixing, mastering) or the interesting and stylish cover art (by James Campbell). In short, the band is in top form on their third full-length album, and I can’t help but recommend it to all fans of the dark arts. The next time you spend the night in an old, dilapidated morgue, be sure to take this album with you. Every dead person has a story behind them, full of pain and suffering. This bunch has managed to blend all of this into a very interesting and poisonous cocktail. Just take a sip and you’ll hear for yourselves. Dear and beloved gravediggers, this is the music for you. Demons stand in the shadows, waiting for fresh blood. All you have to do is invite them in. The raw and dark essence of old-school Swedish death metal! An album that kills on sight!


about XORSIST on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Rest Impending 
2. Souls to Mourn 
3. Draped in Sorrow's Cloth... 
4. An Elegy Unfolds 
5. Of Where I Reside 
6. Faceless 
7. His Shrouded Gaze 
8. ...And Aged in Embers 
9. Disbelief 
10. Memorial Cries 

Recenze/review - FOURNIER - Fournier (2026)


FOURNIER - Fournier
demo 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Moře vyplavilo další monstrum z hlubin. Deformované tělo, děsivé oči, ostré zuby. Cítíš pach hniloby a ještě něčeho horšího, zlého, hnusného. Celý svět se mění, díky invaznímu druhu, který si říká člověk. Jednou možná budeme kráčet po zemi, která bude spálená na popel. Zatím pro to děláme všechno. Zdravý rozum se již dlouhé roky jen zbaběle krčí ve stínu a i když se snažíš, tak jediné, co ti zbývá, tak je poslouchat kapely jako jsou FOURNIER z Nového Zélandu, které útočí napřímo, na solar plexus, které řežou do živého. Jejich death metal je prašivý, surový a má v sobě potřebný tlak pro to, aby sis v současném světě udržel alespoň poslední zbytky naděje.

Demo má sice jen čtyři zahnívající skladby rozprostřené na délce lehce přesahující 18 minut, přesto se nahrávka stala na dlouhý čas mým průvodcem při toulkách v kyselém dešti. Kráčel jsem opatrně, skoro nedýchal a nacházel jsem podél cesty otrávená zvířata. Jejich mrtvoly jakoby žalovaly, upozorňovali na velký problém. Jejich hlasy ale nikdo neslyší. 


Death metal v podání těchto maniaků je velmi propracovaný, ostrý, divoký, masivní a brzy se vám dostane do hlavy i do podvědomí. Pánové působí opravdově, přesvědčivě, reálně a naprosto autenticky. Jejich hudba je nekompromisní, přesto nepostrádá morbidní melodie. Jako bych se při poslechu procházel nějakou krvavou a nechutnou galerií smrti. Na podstavcích jsou vystavěna těla v různém stádiu rozkladu. Způsobů, jak zemřít, je nekonečné množství. FOURNIER volili ty nekrutější, nejděsivější. Jedná se samozřejmě o záležitost z toho nejhlubšího podzemí, to je vám asi naprosto jasné. Za velmi povedený považuji prašivý zvuk, líbí se mi i motiv na obalu. Demonahrávka tak není jen obyčejným poslechem, ale spíše temným a chladným rituálem. Pánové volně odkazují na kapely jako IMMOLATION, TIMEGHOUL, MORBID ANGEL, PHRENELITH, HYPERDONTIA, ENEGULFED. Dělají to velmi elegantně a zkušeně. Přidávají navíc velkou porci vlastních nápadů a invence. Tohle demo hoří zevnitř. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Podle posledních zpráv to vypadá, že apokalypsa opravdu jednou přijde. Netuším, kdo ji přežije. Jistý jsem si ale s tím, že tahle hudba ano. Je v ní totiž něco morbidně přitažlivého, divokého, surového, co mě nutí se k ní neustále vracet a rvát si ji pod tlakem do hlavy. Už teď se těším, až si poslechnu dlouhohrající album, které snad kapela brzy nahraje a vydá. Zatím budu poslouchat letošní demo a kývat se spokojeně do rytmu. A až půjdu na pláž a moře vyplaví další monstrum z hlubin, tak se ztratím v naprosté tmě. Bude mít deformované tělo, děsivé oči, ostré zuby. Ucítím pach hniloby a ještě něčeho horšího, zlého, hnusného. Celý svět se mění, díky invaznímu druhu, který si říká člověk. Jednou možná budeme kráčet po zemi, která bude spálená na popel. Surový, morbidní death metal, který ve vás probudí hnusné apokalyptické vize! Temnota a chlad!


Asphyx says:

The sea has washed another monster ashore from the depths. A deformed body, terrifying eyes, sharp teeth. You can smell the stench of decay and something even worse something evil, something repulsive. The whole world is changing, thanks to an invasive species that calls itself “human.” One day, we may walk on a land that has been burned to ashes. For now, we’re doing everything we can to make that happen. Common sense has been cowering cowardly in the shadows for years, and even if you try, the only thing left for you is to listen to bands like FOURNIER from New Zealand, who attack head on, straight to the solar plexus, cutting right to the bone. Their death metal is raw, unpolished, and possesses the necessary intensity to help you cling to at least the last shreds of hope in today’s world.

Though the demo features only four decaying tracks spread over a runtime of just over 18 minutes, the recording became my long-time companion during my wanderings in the acid rain. I walked cautiously, barely breathing, and found poisoned animals along the way. Their corpses seemed to be crying out, drawing attention to a major problem. But no one hears their voices. 



The death metal delivered by these maniacs is highly sophisticated, sharp, wild, and massive and it will soon seep into your head and your subconscious. These guys come across as genuine, convincing, real, and utterly authentic. Their music is uncompromising, yet it doesn’t lack morbid melodies. It’s as if, while listening, I’m walking through some bloody and disgusting gallery of death. Bodies in various stages of decomposition are mounted on pedestals. There are endless ways to die. FOURNIER chose the cruelest, the most terrifying. This is, of course, a matter from the deepest underworld that’s probably perfectly clear to you. I consider the gritty sound to be very well done, and I also like the cover art. Listening to this demo is thus not just an ordinary listening experience, but rather a dark and cold ritual. The guys freely reference bands like IMMOLATION, TIMEGHOUL, MORBID ANGEL, PHRENELITH, HYPERDONTIA, and ENEGULFED. They do it very elegantly and skillfully. They also add a large dose of their own ideas and creativity. This demo burns from within. I’ll gladly sign that with my own blood. According to the latest reports, it looks like the apocalypse really will come one day. I have no idea who will survive it. But I’m certain this music will. There’s something morbidly alluring, wild, and raw about it that compels me to keep coming back to it and force it into my head. I’m already looking forward to listening to the full-length album that the band will hopefully record and release soon. For now, I’ll listen to this year’s demo and nod contentedly to the beat. And when I go to the beach and the sea washes another monster up from the depths, I’ll lose myself in utter darkness. It will have a deformed body, terrifying eyes, sharp teeth. I’ll smell the stench of decay and something even worse something evil, something vile. The whole world is changing, thanks to an invasive species that calls itself “human.” One day, we may walk upon a land reduced to ashes. Raw, morbid death metal that will awaken vile apocalyptic visions within you! Darkness and cold!



tracklist:
1. Cast Adrift 
2. Constructing the Ark 
3. Supreme Ornaments 
4. An Angel with a Bullet 

Lineup
Joe Wright - vocals & guitar
Daz Murray - guitar
Jeff Lepper - bass guitar & drums
Quintin Ellery - sound design & immoral support

úterý 5. května 2026

Interview - IN RUINS - Endlessly sad, harrowing, painful funeral doom metal that will transport you to the land of dark shadows!


Interview with doom death metal from Romania - IN RUINS.

Answered St. Oliver (drums), thank you!

Recenze/review - IN RUINS - We Are All to Perish (2026):

Ave IN RUINS! Greetings to the Romanian underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, gloomy, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous EP? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings differ?

We’re glad you liked our album. We’re also satisfied with the result—we believe we’ve released a strong record, and the reviews so far confirm that. The music on this album is a clear departure from what we did on our first release the “Ruthless Portrait” EP. This time, it’s no longer about doom-death metal, but funeral doom metal. Setting these labels aside, this new material is more atmospheric, carries more emotion, while the lyrical themes tend to remain consistent. As with the previous release, we knew exactly what we were aiming for—we had a very clear vision of what we wanted to achieve. This helped define the final product very well.

“We Are All to Perish” embodies all the attributes of good death and funeral doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does IN RUINS compose new material?

Everything started in the summer of 2024, when St. Oliver accidentally discovered Yesenin’s poetry in an antiquarian bookstore. After an initial reading of the poems from the two volumes he purchased, several poems particularly stood out, which sparked a desire to learn more about the poet’s life. Once we discovered these details and saw the photograph depicting Yesenin dead, the concept for this new In Ruins album began to take shape in our minds. We selected four of those poems to serve as inspiration for the music that Urmuz would later compose.


Who is responsible for the sound? I have to say, the sound literally sends chills down my spine. It keeps making me turn up the volume on my stereo. They’ve created a sound for you that’s urgent, raw, and at the same time dark and animalistic. How was it working with them? Which studio did you record in, and how did everything go?

The album was recorded, mixed, and mastered by Andrei Jumugă (our former bandmate) at Consonance Studio in Timișoara, Romania. Working with him is always a pleasure. He’s someone with vast experience both as a musician and as a person. What’s great and adds a strong professional touch is the level of involvement from the studio. In our case, Andrei provided ideas and suggestions that helped shape the material in the direction we wanted.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You’re releasing it on Meuse Music Records, and it features a macabre cover. It depicts Sergei Alexandrovich Yesenin. Why him, specifically? Did his poems and life influence you in any way?

Our first EP, “Ruthless Portrait,” was also released on CD we still have a few copies available for those interested. The major difference is that “We Are All to Perish” was released under the Belgian label Meuse Music Records, with whom we have an excellent collaboration.

The photograph on the album cover depicts Yesenin after he took his own life in the Angleterre Hotel in Leningrad, not before writing a final poem in his own blood. It is “Farewell,” and its verses appear in the last track of our album. The image may be shocking to some, but we believe that this is only because we are deeply attached to life and do not understand death we have the instinct to avoid looking at it, to refuse to see it. Ultimately, the cover image completes the concept of this album.

Yesenin’s lyrics and the emotions they convey formed the foundation of the musical composition. It feels as though every line he wrote consumed his life and shortened the distance separating him from death. The tragic substance and the overwhelming pain derived from these verses made us believe that funeral doom was the most fitting musical expression.


I’ve been wandering the underground scene for over thirty years, and to be honest, I don’t know that many Romanian bands. How do you perceive your scene, the fans, and the labels? What about concerts? And how is funeral doom metal doing over there?

The Romanian metal scene has grown in recent years not rapidly, but steadily. The new generation supports the scene by attending concerts, buying albums, and, not least, by sharing music on social media. Posting live performances is currently one of the most common forms of support, not just in Romania.

There are more and more concerts now, making it difficult to find the perfect time window for something like a mini-tour. After the COVID pandemic, both audiences and bands have wanted to enjoy this freedom of experiencing music outside the home as much as possible. This has led to overcrowded concert schedules everywhere.

Funeral doom is not very widely explored by Romanian bands, but whenever it is adopted as a style, the reactions are very positive.

“We Are All to Perish” is an album with a very special atmosphere. Melancholy meets sadness here, but also something else something interesting, mysterious. It’s as if your history and nature have been imprinted on the music. Am I wrong? What are the lyrics about, and who wrote them? Where did they draw inspiration from?

As mentioned earlier, the lyrics of the songs are actually four poems written by Yesenin. They represent a deep meditation on the irreversible passage of time and the acceptance of death. Within them, we find regret for youth, love for nature and simple life, and a preparation for the “great passage,” all infused with a sense of existential exhaustion.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form IN RUINS actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

The idea to form In Ruins appeared in 2021 and was St. Oliver’s way of fulfilling a teenage dream to play original music on a metal album. He asked Andrei Jumugă if he would be willing to compose songs for a doom project, and that’s how the five tracks on the “Ruthless Portrait” EP came to life. Once the instrumental part was arranged, a fitting voice was needed, and that’s when Urmuz joined he had been Andrei’s bandmate for many years in several bands (Blutrină, Mirthless, Ordinul Negru).

We believe In Ruins will function more as a studio project rather than a band focused on festivals or touring. Our personal lives and Urmuz’s extensive musical activity don’t leave us with much free time.

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Considering that, in our case, promotion exists more online than physically, it’s necessary to have a solid plan for how you want to promote your music. There are many bands and labels doing this very well, so you need to be at least as good for your music to reach listeners. Our label has done an excellent job with promotion, and we thank them again on this occasion. Like you, we support the bands we enjoy as much as we can we go to their concerts and buy their merchandise (music, T-shirts, etc.).


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to make a name for itself, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as IN RUINS? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Modern technology has radically transformed how bands operate today, shifting from an era of record sales to an economy based on live experiences and digital loyalty. Piracy has probably declined with the rise of streaming platforms, but listening on these platforms often supports the platforms themselves more than the bands, so the financial impact remains a major challenge.

It’s true that technology has made metal more accessible than ever, but it has also forced bands to become content creators and sellers of experiences music is now more like a “business card” that attracts fans to concerts and merchandise stands.

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For St. Oliver, In Ruins is quite a personal musical project, serving as a way to approach subjects he resonates with topics he sometimes also explores through photography. We are involved in many projects, both musical and personal. For the most part, these are forms of art through which we express our ideas and emotions. That is what In Ruins represents.

Finally, a classic but important question. What does IN RUINS have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We are happy with what we have achieved so far. We are trying to respond to as many interviews as possible and to make In Ruins’ music visible. This is also happening thanks to our label, which has supported us from the very beginning. We believe that at some point there will also be a few In Ruins concerts we want that as well.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “We Are All to Perish” in my head again!

We also thank you for the opportunity to do this interview. It’s a wonderful feeling to know that your art is appreciated.

https://meusemusicrecords.bandcamp.com/album/in-ruins-we-are-all-to-perish-mmr069





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - IN RUINS - Nekonečně smutný, drásavý, bolestivý funeral doom metal, který vás převede do země temných stínů!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Rumunska - IN RUINS.

Odpovídal St. Oliver (bicí), děkujeme!

Recenze/review - IN RUINS - We Are All to Perish (2026):

Ave IN RUINS! Zdravím do rumunského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, pochmurné, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším předchozím EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Jsme rádi, že se vám naše album líbilo. I my jsme spokojeni s výsledkem – věříme, že jsme vydali silnou desku, a dosavadní recenze to potvrzují. Hudba na tomto albu je jasným odklonem od toho, co jsme dělali na našem prvním EP „Ruthless Portrait“. Tentokrát už se nejedná o doom-death metal, ale o funeral doom metal. Když pomineme tyto nálepky, nový materiál je atmosféričtější, nese více emocí, zatímco lyrická témata zůstávají konzistentní. Stejně jako u předchozího alba jsme přesně věděli, o co nám jde – měli jsme velmi jasnou vizi toho, čeho chceme dosáhnout. To pomohlo velmi dobře definovat finální produkt.

„We Are All to Perish“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a funeral doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál IN RUINS?

Všechno začalo v létě 2024, kdy St. Oliver náhodou objevil Jeseninovu poezii v antikvariátu. Po prvním přečtení básní ze dvou svazků, které si koupil, několik básní obzvláště vyniklo, což v něm vzbudilo touhu dozvědět se více o básníkově životě. Jakmile jsme objevili tyto detaily a uviděli fotografii zobrazující Jesenina mrtvého, začala se nám v hlavě rodit koncepce nového alba In Ruins. Vybrali jsme čtyři z těchto básní, které poslouží jako inspirace pro hudbu, kterou Urmuz později složil.


Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že ze zvuku doslova mrazí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Vytvořili vám zvuk, který je naléhavý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album nahrál, mixoval a masteroval Andrei Jumugă (náš bývalý spoluhráč z kapely) ve studiu Consonance v Temešváru v Rumunsku. Práce s ním je vždycky radost. Je to někdo s rozsáhlými zkušenostmi, jak jako hudebník, tak i jako člověk. Skvělé je, jak moc se studio zapojuje do práce a dodává mu silný profesionální nádech. V našem případě nám Andrei poskytl nápady a návrhy, které nám pomohly utvářet materiál požadovaným směrem.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jej vydáváte u Meuse Music Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Je na něm Sergej Alexandrovič Jesenin. Proč právě on? Ovlivnily vás nějak jeho básně a život?

Naše první EP „Ruthless Portrait“ vyšlo také na CD, pro zájemce máme stále k dispozici několik kopií. Hlavní rozdíl je v tom, že „We Are All to Perish“ vyšlo pod belgickým labelem Meuse Music Records, se kterým máme vynikající spolupráci.

Fotografie na obalu alba zobrazuje Jesenina poté, co si vzal život v hotelu Angleterre v Leningradu, ne předtím, než napsal poslední báseň vlastní krví. Jmenuje se „Farewell“ a její verše se objevují v poslední skladbě našeho alba. Pro někoho může být tento obraz šokující, ale my věříme, že je to jen proto, že jsme hluboce připoutáni k životu a nerozumíme smrti, máme instinkt se jí vyhýbat, odmítat ji vidět. Obrázek na obalu v konečném důsledku dotváří koncept tohoto alba.

Jeseninovy ​​texty a emoce, které vyjadřují, tvořily základ hudební kompozice. Působí to, jako by každý řádek, který napsal, pohltil jeho život a zkrátil vzdálenost, která ho dělí od smrti. Tragická podstata a ohromná bolest plynoucí z těchto veršů nás přesvědčily, že funeral doom je nejvhodnějším hudebním vyjádřením.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a abych pravdu řekl, tak příliš rumunských kapel neznám. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely? Co koncerty? A jek se u vás daří funeral doom metalu?

Rumunská metalová scéna v posledních letech neroste rapidně, ale stabilně. Nová generace ji podporuje účastí na koncertech, nákupem alb a v neposlední řadě sdílením hudby na sociálních sítích. Zveřejňování živých vystoupení je v současnosti jednou z nejběžnějších forem podpory, a to nejen v Rumunsku.

Koná se stále více koncertů, takže je obtížné najít ideální časové okno pro něco jako mini-turné. Po pandemii COVIDu si diváci i kapely chtěli co nejvíce užít tuto svobodu prožívání hudby mimo domov. To vedlo k přeplněným koncertním programům všude.

Funeral doom není mezi rumunskými kapelami příliš rozšířený, ale kdykoli se ho jako styl někdo ujme, reakce jsou velmi pozitivní.

„We Are All to Perish“ je albem, které má takovou zvláštní atmosféru. Melancholie se zde potkává se smutkem, ale ještě s něčím dalším, zajímavým, záhadným. Jako by se do hudby otiskla vaše historie a příroda. Nemýlím se? O čem jsou prosím tě texty a kdo je jejich autorem? Kde pro ně bral inspiraci?

Jak již bylo zmíněno, texty písní jsou ve skutečnosti čtyři básně napsané Jeseninem. Představují hlubokou meditaci o nevratném plynutí času a přijetí smrti. Nacházíme v nich lítost nad mládím, lásku k přírodě a prostému životu a přípravu na „velký přechod“, to vše prodchnuté pocitem existenciálního vyčerpání.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit IN RUINS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Nápad založit In Ruins se objevil v roce 2021 a byl to způsob, jakým si St. Oliver splnil teenagerský sen hrát originální hudbu na metalovém albu. Požádal Andrei Jumugă, zda by byl ochoten složit písně pro doomový projekt, a tak vzniklo pět skladeb na EP „Ruthless Portrait“. Jakmile byla zařízena instrumentální část, byl potřeba vhodný hlas a tehdy se k nim přidal Urmuz, který byl po mnoho let Andreiho kolegou v několika kapelách (Blutrină, Mirthless, Ordinul Negru).

Věříme, že In Ruins budou fungovat spíše jako studiový projekt než jako kapela zaměřená na festivaly nebo turné. Náš osobní život a Urmuzova rozsáhlá hudební aktivita nám nenechávají mnoho volného času.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Vzhledem k tomu, že v našem případě existuje propagace spíše online než fyzicky, je nutné mít solidní plán, jak chcete svou hudbu propagovat. Existuje mnoho kapel a vydavatelství, které to dělají velmi dobře, takže musíte být alespoň stejně dobří, aby se vaše hudba dostala k posluchačům. Naše vydavatelství odvedlo s propagací vynikající práci a touto cestou jim ještě jednou děkujeme. Stejně jako vy podporujeme kapely, které máme rádi, jak jen můžeme – chodíme na jejich koncerty a kupujeme jejich zboží (hudby, trička atd.).


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako IN RUINS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Moderní technologie radikálně změnily způsob, jakým kapely dnes fungují, a posunuly se od éry prodeje desek k ekonomice založené na živých zážitcích a digitální loajalitě. Pirátství pravděpodobně s nástupem streamovacích platforem pokleslo, ale poslech na těchto platformách často podporuje samotné platformy více než kapely, takže finanční dopad zůstává velkou výzvou.

Je pravda, že technologie zpřístupnila metal více než kdy jindy, ale také donutila kapely stát se tvůrci obsahu a prodejci zážitků. Hudba je nyní spíše jako „vizitka“, která láká fanoušky na koncerty a ke stánkům s merchandisingem.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro St. Olivera je In Ruins poměrně osobní hudební projekt, který slouží jako způsob, jak se přiblížit k tématům, která s ním rezonují, a k tématům, která někdy zkoumá i prostřednictvím fotografie. Podílíme se na mnoha projektech, hudebních i osobních. Většinou se jedná o umělecké formy, kterými vyjadřujeme své myšlenky a emoce. To je to, co In Ruins představují.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají IN RUINS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Jsme spokojeni s tím, čeho jsme zatím dosáhli. Snažíme se reagovat na co nejvíce rozhovorů a zviditelnit hudbu In Ruins. To se děje i díky našemu vydavatelství, které nás podporuje od samého začátku. Věříme, že v určitém okamžiku budeme mít i pár koncertů In Ruins, které si také přejeme.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „We Are All to Perish“ zase narvat do hlavy!

Také vám děkujeme za příležitost poskytnout tento rozhovor. Je to úžasný pocit vědět, že si našeho umění vážíte.

pondělí 4. května 2026

Recenze/review - AURORA BOREALIS - Disillusioned by the Illusion (2026)


AURORA BOREALIS - Disillusioned by the Illusion
CD 2026, Non Serviam Records

for english please scroll down

Peklo je dávno prázdné. Všichni ďáblové a démoni jsou mezi námi. Čekávají ve stínu, když jdeš mlhavou ulicí. Usmívají se, s rezavými noži v rukou, s myšlenkami na smrt. Roztrhán na kusy, s prokousnutým hrdlem, padáš znovu a znovu k zemi, aby ses ztratil v temnotě. Už nikdy nenalezneš klid, tvoje duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem. Budeš poslouchat hudbu, která je ošklivá, démonická, syrová a která smrdí sírou. AURORA BOREALIS jsou zpět s novým albem, které opět hoří zevnitř.

Na povrchu je chladné, mrazivé, jako ruka staré zpuchřelé mrtvoly. Uvnitř ale tepe zkažená krev. Všichni určitě moc dobře víte, že kořeny této smečky sahají až do roku 1994. Letos se pánové z Marylandu vrátili a jsou silnější než kdy dřív. Skladby jsou pradávným rituálem pro vyvolávání sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Dávejte si pozor, až půjdete noční ulicí. Ve stínu stojí i váš vlastní démon.


Američané měli vždy svůj vlastní rukopis, výraz, rozhodně se jedná o kapelu, kterou poznáte již podle prvních tónů. I letos máme co do činění se surovými, technicky skvěle zvládnutými a poctivými melodiemi, jedovatým vokálem i bicími, které zabíjejí na potkání. Ale hlavně! AURORA BOREALIS se povedlo vytvořit velmi magickou, démonickou a syrovou náladu. Mám při poslechu opravdu pocit, že se procházím nekonečnými chodbami podsvětí, že nahlížím do kobek, ve kterých jsou v různém stádiu rozkladu pochováni ti, kteří byli za svého života prokleti. Zvuk (Ron Vento - recording, mixing, mastering) se mi doslova zadírá do kostí, útočí na samou podstatu mého bytí. "Disillusioned by the Illusion" je velmi vyváženým albem, na kterém jsou death metal i black metal dávkovány ve velmi zajímavém poměru. Jakoby mi kapela podala prudký jed, který působí na tělo velmi bolestivým způsobem. Začínám hnít zevnitř, když znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Umírám a znovu vstávám z popela, užívám si jednotlivé skladby, toulám se temnotou, nasávám pach zkažené krve. Pokud máte rádi kapely jako ANGELCORPSE, BEHEMOTH, BELPHEGOR, IMPIETY, PEDRDITION TEMPLE, CENUTURIAN, potom věřte tomu, že vás nové album zasáhne hluboko jako mě. Líbí se mi, že je kapela naprosto opravdová, uvěřitelná, ryzí a autentická. Peklo je dávno prázdné. Všichni ďáblové a démoni jsou mezi námi. Čekávají ve stínu, když jdeš mlhavou ulicí. Usmívají se, s rezavými noži v rukou, s myšlenkami na smrt. Roztrhán na kusy, s prokousnutým hrdlem, padáš znovu a znovu k zemi, aby ses ztratil v temnotě. Syrový, zničující black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Album nasáklé sírou a zkaženou krví!  

Asphyx says:

Hell has long been empty. All the devils and demons are among us. They wait in the shadows as you walk down a misty street. They smile, rusty knives in hand, their minds filled with thoughts of death. Torn to pieces, your throat slit, you fall to the ground again and again, only to be lost in the darkness. You will never find peace again; your soul will wander forever between this world and the next. You will listen to music that is ugly, demonic, raw, and reeks of sulfur. AURORA BOREALIS are back with a new album that burns from within once more.

On the surface, it is cold, icy, like the hand of an old, decaying corpse. But inside, corrupted blood pulses. You all surely know very well that the roots of this pack go back to 1994. This year, the gentlemen from Maryland have returned, and they are stronger than ever. The songs are an ancient ritual for summoning forces that are definitely not of this world. Watch your step when you walk down a street at night. Your own demon stands in the shadows.


The Americans have always had their own signature style and sound; this is definitely a band you’ll recognize from the very first notes. This year, too, we’re treated to raw, technically flawless, and honest melodies, venomous vocals, and drums that knock you out on sight. But most importantly! AURORA BOREALIS has succeeded in creating a truly magical, demonic, and raw atmosphere. When listening, I genuinely feel as though I’m wandering through the endless corridors of the underworld, peering into dungeons where those who were cursed in life lie buried in various stages of decay. The sound (Ron Vento – recording, mixing, mastering) literally sears into my bones, attacking the very essence of my being. "Disillusioned by the Illusion" is a very balanced album, on which death metal and black metal are dosed in a very interesting ratio. It’s as if the band has given me a potent poison that affects the body in a very painful way. I begin to rot from the inside as I press play on my player again and again. I die and rise again from the ashes, savoring each track, wandering through the darkness, breathing in the scent of rotten blood. If you like bands like ANGELCORPSE, BEHEMOTH, BELPHEGOR, IMPIETY, PEDRDITION TEMPLE, and CENUTURIAN, then trust me when I say this new album will hit you as hard as it did me. I like that the band is completely genuine, believable, pure, and authentic. Hell has long been empty. All the devils and demons are among us. They wait in the shadows as you walk down a foggy street. They smile, with rusty knives in their hands, their minds on death. Torn to pieces, your throat bitten through, you fall to the ground again and again, only to be lost in the darkness. Raw, devastating black death metal where you’ll face your own demons! An album steeped in sulfur and corrupted blood!


Tracklist:
1. Disillusioned By The Illusion 
2. Millisecond Pulsar 
3. Brimstone Rain
4. Betrayal At The Gates 
5. Molten Sea 
6. Phase Transition 
7. Darkness His Canopy 
8. Night Cannibals 
9. Those Yet To Come 
10. The Light Was Fire 
11. Your Penumbra 

Recenze/review - PISSROT - Absolute Form (2026)


PISSROT - Absolute Form
CD 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Ten sen se ti vracel pravidelně. Budil ses uprostřed noci, vyděšený. Nemohl si dýchat, pálily tě vnitřnosti a měl si pocit, že začínáš hnít zaživa. Když se do tebe zakousl první červ, byl si vyděšený k smrti. Slyšel si vzdálené výkřiky. Pohřbený zaživa, ruce rozdrásané do krve. V plesnivé rakvi. Tohle není sen, to je hnusná, krutá realita. Noční můra, která se stala skutečností. Pomalu, bolestivě, přecházíš na druhou stranu. V kostech se ti usadil strach a tvoje mysl je spálená na popel. Posloucháš nové album kapely PISSROT z Tennessee.

Vypadá to, že tamní podzemní scéna je poslední roky čím dál tím silnější. Alespoň, co se týká surového, prašivého death metalu. Vše je zde ohlodané na kost. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jenom rezavý nůž, který vám spolu s riffy vstoupí do břicha a zanechá po sobě hlubokou sněť. U nového alba se znovu probouzejí staré rány. Vítejte v morbidní říši nekoneční bolesti!


V dnešní době, kdy spousta kapel působí uměle a spíše jako produkt, jsou PISSROT opravdoví, uvěřitelní, ryzí a naprosto autentičtí. Nějak takhle se hrálo kdysi dávno, když tenhle smrtící styl teprve vznikal. Slabost pro gore tématiku, horory, smrt i hnusné krvavé vraždy, je zde předkládána s gustem a nadšením mistrů v oboru. Zvuk (Arian Mauk - recording, mixing, Ragnar O'Daleigh - mastering) je špinavý, neotesaný, primitivní a naprosto živočišný. Mám pocit, jako bych se vrátil do dob svého mládí, když jsem sedával dlouhé hodiny před kazetovým přehrávačem a pročítal jsem si okopírovaný obal. Ten se Američanům také povedl. Je náležitě černobílý, stylový a autorem je Ditchwitch666. Zkrátka a dobře, pokud vaše kroky směřují často dolů po schodech, do prašivého sklepa, ve kterém se nachází vchod do samotného pekla, tak neváhejte ani chvilku. "Absolute Form" je albem, které vás roztrhá ve smradlavé ulici na periferii vašeho města jako smečka vzteklých psů. Nahrávka se mi opravdu zadřela hluboko pod kůži, velmi často jsem si ji brával s sebou při svých toulkách na onom světě. Až se zase jednou probudíte uprostřed noci a budete mít pocit, že jste právě pohřbíváni zaživa, tak věřte tomu, že je to pravda. Jako starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, vám mohu tuhle desku doporučit. Má v sobě totiž všechno, co máme my, obdivovatelé dlouhých stínů v záhrobí, krásy patologických sálů i atmosféru prašivých katakomb, rádi. Doporučuji klid, ticho a naprostou tmu. Potom síla téhle nahrávky vynikne naplno. Jen si dejte pozor, aby vám někdo nebodl do břicha rezavý nůž. Prašivé, hnisavé, surové death metalové album, které vás pohřbí zaživa! Hniloba, zkažená krev a popraskané kosti! 

Asphyx says:

That dream kept coming back to you. You’d wake up in the middle of the night, terrified. You couldn’t breathe, your insides were burning, and you felt like you were starting to rot alive. When the first worm bit into you, you were scared to death. You heard distant screams. Buried alive, your hands torn to shreds. In a moldy coffin. This isn’t a dream; it’s a disgusting, cruel reality. A nightmare that has become reality. Slowly, painfully, you’re crossing over to the other side. Fear has settled in your bones, and your mind is burned to ashes. You’re listening to the new album by the band PISSROT from Tennessee.

It seems that the local underground scene has been growing stronger and stronger in recent years. At least when it comes to raw, filthy death metal. Everything here is stripped down to the bone. No frills, no compromises. Just a rusty knife that, along with the riffs, pierces your gut and leaves a deep wound in its wake. The new album reopens old wounds. Welcome to the morbid realm of endless pain!


In this day and age, when so many bands come across as artificial and more like a product, PISSROT are genuine, believable, unadulterated, and completely authentic. This is how it used to be played long ago, back when this deadly style was just emerging. A penchant for gore themes, horror, death, and gruesome bloody murders is presented here with the gusto and enthusiasm of masters of the craft. The sound (Arian Mauk – recording, mixing; Ragnar O’Daleigh – mastering) is dirty, raw, primitive, and utterly animalistic. I feel as though I’ve been transported back to my youth, when I used to sit for hours in front of my cassette player, poring over the photocopied cover art. The Americans really nailed that too. It’s appropriately black-and-white, stylish, and designed by Ditchwitch666. In short, if your steps often lead you down the stairs to a dingy basement where the entrance to hell itself lies, don’t hesitate for a moment. “Absolute Form” is an album that will tear you apart on a stinking street on the outskirts of your city like a pack of rabid dogs. This album really got under my skin; I often took it with me on my wanderings through that other world. The next time you wake up in the middle of the night and feel like you’re being buried alive, believe me it’s true. Like an old dog that has been guarding the entrance to the underworld for decades, I can recommend this album to you. It contains everything that we, admirers of long shadows in the afterlife, the beauty of pathological halls, and the atmosphere of musty catacombs, love. I recommend peace, quiet, and complete darkness. Only then will the power of this recording shine through fully. Just be careful that no one stabs you in the stomach with a rusty knife. A mangy, festering, raw death metal album that will bury you alive! Rot, tainted blood, and cracked bones!


tracklist:
1. Sunless Embodiment of Repugnance 
2. Lifeless Subterranean Frontier 
3. Absolute Form 
4. Spectral Mass 
5. Abhorrence Protocol 
6. Chasm I 
7. Chasm II 

band:
Hunter Elmore - Bass
Cole Taylor - Drums
Caden Taylor - Vocals
Arian Mauk - Vocals, Guitars
Sam Johnson - Guitars (rhythm)



neděle 3. května 2026

Recenze/review - WARSIDE - Cognitive Extinction (2026)


WARSIDE - Cognitive Extinction
CD 2026, Gruesome Records

for english please scroll down

Už od dětství trávil většinu času u obrazovek. Zabíjel ve hrách děsivá monstra, sledoval krásné ženy, které dělaly věci, o kterých se vám ani nesní. Mučil nevinné, sbíral body za to, že někomu ubližuje. Dospěl a začalo ho zajímat, jaké to je, udělat všechny ty hnusné věci reálně. Když to zkusil poprvé, tak ucítil pradávný pach krve. Nůž byl jeho nejlepším společníkem. Absolutně chladný, v přímém kontaktu bez emocí. Stal se hvězdou, píšou se o něm knihy, zatímco pozůstalí pláčou ve stínu.

WARSIDE jsou death metalová kapela z Francie, která hraje surově, upřímně, ostře a divoce. Témata jejich textů jsou aktuální, týkající se naší psychiky ovlivněné tisíci hodinami u obrazovek, na sociálních sítích, mimo realitu. Pro mě osobně je to velmi zajímavé, protože to, co vidím poslední roky ve svém okolí, tak mě upřímně děsí. Konečně to také někdo pojmenoval. 


Co jsem pochopil, tak kapela od minulého EP "The Enemy Inside" změnila sestavu a stala se přímočařejší. Má syrovější a masivnější zvuk, útočí rovnou na solar plexus. Nové album jsem poslouchal již několik dní a začal si všímat prázdných obličejů lidí v městské hromadné dopravě. Působili na jako nějaké šílené zombie, závislé na imaginárních myšlenkách někoho jiného. Jakoby už dávno začala apokalypsa a někdo je ovládal na dálku. Pokud bych potom měl k někomu styl WARSIDE přirovnat, tak bych volil jména jako VOMITORY, MISERY INDEX, DYING FETUS, ABORTED, CRIMINAL ELEMENT. Zkrátka a dobře, pánové se s tím moc nepářou, jsou ostří a nekompromisní. Každý riff se vám zadře pod kůži, jako nějaký hřeb, každá melodie vám propláchne mozek kyselinou. Skladby jsou navíc velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, tlak a takovou tu pradávnou energii a touhu ničit hudbou. Nová nahrávka "Cognitive Extinction" na mě funguje ve všech bodech obhajoby. Rád se k ní vracím, rvu si ji do hlavy pokaždé, když mě začne současný svět štvát, když se ve mě nakumuluje takový ten zdravý vztek, frustrace a bezmoc. Líbí se mi melodie, jednotlivé nápady, motivy, celková atmosféra alba. Připadá mi a jsem si s tím naprosto jistý, že nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Vypínám televizi, počítač, zahazuji mobilní telefon a přidávám na svém přehrávači hlasitost. Novinka na mě působí jako srážka s náklaďákem naloženým kostmi, lebkami a těly těch, kteří byli ve virtuální realitě prokleti. Za sebe, za starého prašivého psa, který se toulá v katakombách již několik dekád, vám mohu tuhle nahrávku jenom doporučit. Hoří totiž zevnitř! Surový, masivní, ostrý a nespoutaný death metal, který vás roztrhá na kusy! Album ostré jako břitva!

Asphyx says:

Ever since childhood, he had spent most of his time in front of screens. He killed terrifying monsters in games and watched beautiful women do things you wouldn’t even dream of. He tortured the innocent and earned points for hurting others. He grew up and became curious about what it would be like to do all those vile things in real life. When he tried it for the first time, he smelled the ancient scent of blood. The knife was his best companion. Utterly cold, in direct contact, devoid of emotion. He became a star; books are written about him, while the bereaved weep in the shadows.

WARSIDE is a death metal band from France that plays raw, honest, sharp, and wild. The themes of their lyrics are timely, addressing our psyche influenced by thousands of hours spent in front of screens, on social media, detached from reality. For me personally, this is very interesting because what I’ve seen around me in recent years honestly terrifies me. Finally, someone has put a name to it. 


From what I understand, the band has changed its lineup since their last EP, "The Enemy Inside", and has become more direct. They have a rawer, more massive sound that hits you right in the solar plexus. I’ve been listening to the new album for a few days now and have started noticing the blank expressions on people’s faces on public transportation. They seemed like some kind of crazy zombies, addicted to someone else’s imaginary thoughts. As if the apocalypse had begun long ago and someone was controlling them remotely. If I were to compare WARSIDE’s style to anyone, I’d pick names like VOMITORY, MISERY INDEX, DYING FETUS, ABORTED, CRIMINAL ELEMENT. In short, these guys don’t mess around; they’re sharp and uncompromising. Every riff digs under your skin like a nail, every melody washes your brain with acid. The songs are also very well written; they have the necessary drive, power, intensity, and that primal energy and desire to destroy through music. The new album "Cognitive Extinction" works for me on every level. I love coming back to it; I play it on repeat whenever the modern world starts to get on my nerves, whenever that healthy mix of anger, frustration, and helplessness builds up inside me. I love the melodies, the individual ideas, the themes, and the overall atmosphere of the album. It seems to me and I’m absolutely certain of this that nothing is missing, nor is anything superfluous. I turn off the TV, the computer, toss my cell phone aside, and crank up the volume on my player. This new release hits me like a collision with a truck loaded with bones, skulls, and the bodies of those cursed in virtual reality. Speaking for myself, an old mangy dog who’s been wandering the catacombs for decades, I can only recommend this recording to you. It’s burning from the inside! Raw, massive, sharp, and unbridled death metal that will tear you to pieces! An album as sharp as a razor!



tracklist:
1. Mind Fracture
2. Synaptic Decay
3. Neurocide
4. Invasive Thoughts
5. Synthetic Abyss
6. Visceral
7. Thirst for Rot
8. Cognitive Extinction

band:
Vincent Morelle - Guitars
Jérôme Camus - Bass
Thômas Jarret - Drums
Mathieu Jarret - Vocals

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine