DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 23. července 2024

Recenze/review - INFERIA - Ass Appeal Madness (2024)


INFERIA - Ass Appeal Madness
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Rozsekat na malé kousky. Rozdrtit na prach. Spálit na popel a nebo nechat shnít v chladné zemi. Způsobů, jak se zbavit těla existuje velké množství. Pamatujte ale na to, že se oběť stejně jednou vrátí. Ve vašich děsivých snech, v situaci, kdy to budete nejméně čekat. Všichni víme, že peklo existuje. Ukrývá se v každém v nás, v našich myslích i představách. Finští death grind metalisté INFERIA tohle všechno vědí a vždy dokážou veškerou zkaženou krev promítnout i do svých nahrávek. 

Letos přicházejí s novým albem "Ass Appeal Madness", na kterém se opět setkáte s prvotřídním materiálem definujícím se ve smrti, sexuální deviaci, různých frustracích, gore obrazech i pornu. Lidská mysl je nekonečnou studnicí inspirace, stačí si občas přečíst večerní zprávy. Hudebně je to potom stále perfektně seřízený mlýn na maso, který vás zničí.


Kafilerií se vznáší hnilobný zápach. Přivezli novou dávku a je nutné jí zpracovat. Vaše naivní představa o tom, jak vás po smrti hezky upraví, vystaví v krásné rakvi a všichni budou plakat smutkem, vezme brzy za své. Tady je opravdový a jediný konec vaší cesty. Jste jenom kusem nepotřebného masa, mysl se dávno oddělila od těla. Vím to já, ví to i legendární death grind maniaci INFERIA, kteří datují svůj vznik do roku 1989, tedy do doby, kdy smrt dostala nové jméno. Pánové bývají zcela pochopitelně zařazováni po bok takových jmen, jako jsou ROTTEN SOUND, NASUM, PIG DESTROYER, GADGET, NAPALM DEATH. Do téhle milé společnosti patří právem, jejich hudba je totiž stále návyková, drásající, temná a prašivá. Riffy jsou ohlodány na kost a vokál je náležitě guturální. Přesně jak to máme všichni rádi. Představte si stará, dávno opuštěná jatka, s rezavými háky, na kterých ještě nedávno visela mrtvá těla. Naporcovat, rozemlít, zakopat. Tohle všechno s vámi udělají i Finové. Pomocí své surové muziky, pomocí svých zvrácených nápadů. Jasně, že je to totální underground a nic pro slabé povahy. Jedná se o klasický, tradiční a velmi dobře zpracovaný extrém. Na novince naleznete sedm nových záseků a také skladby z EP "Spawned at the Dawn" (1993). Myslím si, že my fanoušci dostaneme přesně to, co chceme a co si žádáme. Rozsekat na malé kousky. Rozdrtit na prach. Spálit na popel a nebo nechat shnít v chladné  zemi. Způsobů, jak se zbavit těla existuje velké množství. Pamatujte ale na to, že se oběť stejně jednou vrátí. Ve vašich děsivých snech, v situaci, kdy to budete nejméně čekat. Hnilobný zápach rozkládajících se těl! Death grind metalový masakr té nejvyšší kvality!


Asphyx says:

Cut into small pieces. Crush to dust. Burn them to ashes or let them rot in the cold ground. There are many ways to dispose of the body. But remember, the victim will still come back. In your horrible dreams, when you least expect it. We all know that hell exists. It lurks in all of us, in our minds and in our imaginations. Finnish death grind metallers INFERIA know all this and always manage to project all the corrupted blood into their records. 

This year they come with their new album "Ass Appeal Madness", on which you will once again encounter first class material defining itself in death, sexual deviance, various frustrations, gore images and porn. The human mind is an endless well of inspiration, just read the evening news from time to time. Musically, then, it's still a perfectly tuned meat grinder that will destroy you.



A putrid smell wafts through the kafileri. They've brought in a new batch and it needs to be processed. Your naive notion of being nicely groomed after death, displayed in a beautiful coffin and everyone crying with grief, will soon be put to rest. This is the real and only end of your journey. You're just a piece of useless meat, the mind long since separated from the body. I know it, and so do legendary death grind maniacs INFERIA, who date their formation back to 1989, a time when death got a new name. The gentlemen are quite understandably ranked alongside such names as ROTTEN SOUND, NASUM, PIG DESTROYER, GADGET, NAPALM DEATH. They rightly belong in this lovely company, for their music is still addictive, gut-wrenching, dark and dusty. The riffs are gnawed to the bone and the vocals are appropriately guttural. Just the way we all like it. Imagine an old, long-abandoned slaughterhouse, with rusty hooks on which dead bodies hung not long ago. Chopped up, ground up, buried. That's what the Finns will do to you. With their raw music, with their twisted ideas. Sure, it's totally underground and not for the faint of heart. It's a classic, traditional and very well done extreme. The new release features seven new cuts as well as tracks from the EP "Spawned at the Dawn" (1993). I think we fans will get exactly what we want and what we ask for. Chopped up into little pieces. Crushed to dust. Burned to ashes or left to rot in the cold earth. There are a multitude of ways to dispose of a body. But remember, the victim will still come back. In your horrible dreams, when you least expect it. The putrid stench of decomposing bodies! Death grind metal carnage of the highest quality!


about INFERIA on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Ass Pipe Explosion 
02. Cuntactor 
03. Fat Assphyxiation 
04. Dead Semen 
05. Impulsive Masturbation 
06. Deep Inside 
07. Cumshot Wound (Fucked To The Core) 
08. Under The Skin Of The Split Body (Bonus Track) 
09. The Art Ouf Self-Mutilation (Bonus Track) 
10. Lunatics Anal Fanatics (Bonus Track) 
11. Spawned At The Dawn (Bonus Track) 
12. They Bleed And Bleed (Bonus Track)

Drums recorded @ Studio Kolotila, Helsinki December 2022 by Olli Nokkala.
Guitars, bass and vocals recorded in Lahti 2023 by Sami Heinonen.
Mixed and mastered by Olli Nokkala @ Studio Kolotila.

Jani Hude Huttunen - vocals
Sami Heinonen - guitars
Tatu Hämäläinen - bass
Kalle Lindfors - drums

INFERIA - SPAWNED AT THE DAWN - ep 1993

Recorded & Mixed & Mastered at Studio 8, 13.-15.10.1993, By Ville And INFERIA

Jani Hude Huttunen - vocals, guitars
Tero Järvinen - drums
Jani Nikkilä - guitar
Reijo Kortesniemi - vocals
Petri Malinen - Bass

All music by Inferia
All lyrics by Jani Hude Huttunen

ARTWORK Sebastien MOCKERS



pondělí 22. července 2024

Recenze/review - DIOCLETIAN - Inexorable Nexus (2024)


DIOCLETIAN - Inexorable Nexus
CD 2024, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se mění jeho tvář. Jakoby měl v sobě něco zlého, ďábelského, co pomalu vylézalo na povrch. Kdysi tak milý a usměvavý, dnes s pokřivenou tváří a pohledem bestie. Každý z nás v sobě nosíme něco temného a divokého, ale dokážeme se ovládat. On nechal svoje pudy vylézt na povrch. Ve sklepě pod kostelem si udělal mučírnu. Na zdech nakreslené pentagramy, oltář od krve. V hlavě se mu usadila nesnesitelná myšlenka, že hlídá vstup do pekla. Další z padlých kněží, další, který propadl šílenství.

Jeho válka s nebem započala v dobách, kdy poprvé slyšel hudbu od démonů DIOCLETIAN z Nového Zélandu. Pokud sledujete tvorbu téhle smečky dlouhodobě, tak asi víte, že je jejich hudba nasáklá zkaženou krví, že smrdí sírou a odkazuje se v ní na pradávný black death metal. Letošní novinka není výjimkou, je volným pokračováním předešlých děsivých představ. 


Válka, apokalypsa, násilí, anti náboženství, to jsou základní témata textů a obsah skladeb. Hudebně je to potom opět divoká a šílená jízda přímo do pekla. Pánové jsou nekompromisní, rychlí, s ničím se moc nepářou. Jedovatý vokál se vznáší nad pobublávající basou, která v některých momentech evokuje rytmy známé z toho nejhlubšího podsvětí. Základem jsou potom ostré, kosti drtící riffy, které ve zničujících vírech vytvářejí pochmurně smradlavou atmosféru. Pro fanoušky třeba takových PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL je nové album "Inexorable Nexus" víceméně povinností. Ona to vlastně ani není hudba jako taková, jedná se spíše o starodávný blasfemický rituál, u kterého samozřejmě všichni zemřete krutou smrtí. Naleznete zde chorobný, plesnivý zvuk, jednoduchý, ale jasně zřetelný obal. Budete se modlit k temnotě. K obráceným křížům. Schválně si někdy zkuste nové album vzít s sebou, až půjdete do starých katakomb. Jen si dejte pozor, aby se některé rakve samy nezapálily. Při poslechu téhle desky opravdu hrozí samovznícení. Jako bych byl ve středověku a díval se na hořící hranici. Nadšený dav, utrpení kněze, který propadl peklu. Oheň olizuje nebohé tělo a jeho duše je navěky ztracená, amen. Dalo by se také napsat, že jsem od DIOCLETIAN dostal přesně to, co jsem si přál. Na zdech nakreslené pentagramy, oltář od krve. V hlavě se mi usadila nesnesitelná myšlenka, že hlídám vstup do pekla. Starodávnými chorobami nasáklý blasfemický black death metal! Budete ukřižováni hlavou dolů! Inferno!


Asphyx says:

It was very interesting to watch his face change. It was as if he had something evil, devilish, slowly coming to the surface. Once so sweet and smiling, now with a twisted face and the look of a beast. We all carry something dark and savage inside us, but we can control ourselves. He let his instincts come out. He made a torture chamber in the cellar under the church. Pentagrams drawn on the walls, blood on the altar. The unbearable thought that he was guarding the entrance to hell. Another fallen priest, another one who'd gone mad.

His war with heaven began when he first heard the music of the demons of DIOCLETIAN from New Zealand. If you've been following the work of this pack for a long time, you probably know that their music is soaked in corrupted blood, that it reeks of sulfur and references ancient black death metal. This year's new release is no exception, a loose continuation of previous horrific imaginings.


War, apocalypse, violence, anti-religion, these are the basic themes of the lyrics and the content of the songs. Musically, it is again a wild and crazy ride straight to hell. The gentlemen are uncompromising, fast, they don't fight with anything. Venomous vocals soar over a bubbling bass that at some points evokes rhythms familiar from the deepest underworld. The foundation is then laid by sharp, bone-crushing riffs that create a grimly fetid atmosphere in devastating swirls. For fans of the likes of PSEUDOGOD, PROCLAMATION, GRAVE MIASMA, ARCHGOAT, IGNIVOMOUS, LVCIFYRE, WITCHRIST, TEITANBLOOD, IMPETUOUS RITUAL, the new album "Inexorable Nexus" is more or less a must. It's not really music as such, it's more of an ancient blasphemous ritual, where of course you all die a cruel death. Here you will find a morbid, moldy sound, a simple but clearly distinct cover. You will pray to the darkness. To inverted crosses. Try taking the new album with you sometime when you go to the old catacombs. Just be careful some of the coffins don't set themselves on fire. There really is a risk of spontaneous combustion when listening to this album. It's like being in the Middle Ages and looking at a burning pyre. An enthusiastic crowd, the suffering of a priest who's gone to hell. Fire licks the poor body and his soul is lost forever, amen. You could also write that I got exactly what I wanted from DIOCLETIAN. Pentagrams drawn on the walls, an altar of blood. The unbearable thought of guarding the entrance to hell settled in my mind. Ancient disease-soaked, blasphemous black death metal! You will be crucified upside down! Inferno!



Recenze/review - DIOCLETIAN - Amongst the Flames of a Bvrning God (2019):

Tracklist:
01. Global Slave Enigma 
02. Heathen Siege (Parts I-III) 
03. Baphocletian (Hexawolf Version) 
04. Barbaric Hunt (Feral Prey) 
05. Subjugation Before Annihilation 
06. Nexian March 
07. Violent Eradicating Hammer Strike!



Recenze/review - KRYPTICY - The Non-Return (2024)


KRYPTICY - The Non-Return
CD 2024, Memento Mori

for english please scroll down

Někdy se toulám černými chodbami podzemí několik dní a nepotkám ho. Vím o něm, někdy slyším jeho děsivý šepot, ale neukáže se mi. Zjeví se pouze v případě, když přinesu nějakou syrovou desku, nějaký death metal, který jej dokáže probudit. Tentokrát mi málem urval obě ruce. Zapnuli jsme play na starodávném přehrávači a z reproduktorů nám začala hrát nová deska španělských tmářů KRYPTICY. Kapela, která se líbí mě, i mému osobnímu démonovi. 

Pečlivý čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsme se téhle smečce věnovali od jejich počátků. Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor, které naleznete dole pod dnešním článkem. Novinka je volným pokračováním předchozí morbidní práce a také důkazem, že peklo opravdu existuje. 



Na KRYPTICY se mi vždy líbil jejich přístup, opravdovost, ryzost, taková ta těžko popsatelná energie, které lze ve skladbách vystopovat. Jsou po okraj narvané nahrubo nasekanou tmou, děsivými nočními můrami, ale hlavně ostrými riffy, zničujícími bicími a chorobným vokálem. Jedná se o death metal staré školy, ve kterém je odkazováno na smečky jako PESTILENCE, CARCASS, BOLT THROWER, MASSACRE, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED. Jako bych se díval na starý, černobílý horor. Vylézají v něm mrtvoly z hrobů, zombie tančí na plesnivých hrobech. V pořádku jsou i formální věci, jako prašivý zvuk, povedený obal a celkové provedení. Fanoušek starého kovu smrti dostane poctivou porci hnilobného materiálu. "The Non-Return" nejvíce vyniklo brzy ráno, na dávno opuštěném hřbitově, na kterém bývali kdysi pochováváni prokletí. Pro mě je vždy důležité, abych při poslechu cítil pach rozkládajícího se masa. Španělé na to jdou poctivě, věřím jim každý tón, každou notu. Jednotlivé motivy se mi dostaly ihned pod kůži. Proséval jsem mezi prsty prach a užíval si chladné a černou krví nasáklé melodie. Kývám se spokojeně do rytmu, stejně jako můj vlastní démon. Někdy se toulám černými chodbami podzemí několik dní a nepotkám ho. Vím o něm, někdy slyším jeho děsivý šepot, ale neukáže se mi. Zjeví se pouze v případě, když přinesu nějakou syrovou desku, nějaký death metal, který jej dokáže probudit. Mohu potvrdit, že je spokojený, stejně jako já. Tohle album se opravdu povedlo. Syrový, hnilobný smrtící kov, který doporučují všichni nemrtví! Exhumace starého hrobu!


Asphyx says:

Sometimes I wander the black corridors of the underground for days and I don't meet him. I know about him, sometimes I hear his eerie whispers, but he doesn't show himself. He only shows up when I bring some raw record, some death metal that can wake him up. This time, he almost ripped both my arms off. We turned on the play on the ancient player and the new record of Spanish darkies KRYPTICY started playing from the speakers. A band that appeals to me and my personal demon. 

A careful reader of our website knows very well that we have been following this band since their beginnings. The proof is in the links to the reviews and interview, which you can find below today's article. The new release is a loose continuation of the previous morbid work and also proof that hell really does exist. 


What I've always liked about KRYPTICY is their approach, the genuineness, the purity, that hard-to-describe energy that you can trace in their songs. They're packed to the brim with rough-hewn darkness, terrifying nightmares, but mostly with sharp riffs, devastating drums and sick vocals. This is old school death metal, with references to packs like PESTILENCE, CARCASS, BOLT THROWER, MASSACRE, OBITUARY, DEICIDE, DEATH, MALEVOLENT CREATION, POSSESSED. It's like watching an old black and white horror movie. It's got corpses crawling out of graves, zombies dancing on moldy graves. The formal things are fine too, like the dusty sound, the hilarious cover art and the overall execution. A fan of the old death metal gets a fair helping of rotten material. "The Non-Return" is most prominent early in the morning, in a long-abandoned cemetery where the damned were once buried. It's always important for me to smell the smell of decomposing flesh as I listen. The Spaniards go about it with integrity, I trust them with every note, every note. The individual motifs got under my skin immediately. I sifted the dust between my fingers and enjoyed the cold and black blood soaked melodies. I swayed contentedly to the rhythm, just like my own demon. Sometimes I wander the black corridors of the underground for days without meeting him. I know of him, sometimes I hear his eerie whispers, but he doesn't show himself to me. He only appears when I bring some raw record, some death metal that can awaken him. I can confirm that he's as happy as I am. This album was really good. Raw, rotten death metal that all the undead recommend! Exhumation of the old grave!


about KRYPTICY on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Infected Pharaoh
2. Hypatia's Heresy
3. Texas Chainsaw Massacre
4. The Void
5. The Water Street Butcher
6. UGH!
7. Krypticy
8. Virgins Recently Fucked Sacrifice


neděle 21. července 2024

Recenze/review - MY SILENT WAKE - Lost in Memories, Lost in Grief (2024)


MY SILENT WAKE - Lost in Memories, Lost in Grief
CD 2024, Ardua Music

for english please scroll down

Většinou kolem tebe život jenom plyne, jako chladná řeka. Někdy utíká, jako peřeje. Připadám si, jako bych se na sebe díval odněkud seshora, jako duše, když opustí tělo. Bývám často veselý, ale jsou i chvíle, kdy mě obejme chladná pavučina smutku. Právě pro tyhle pochmurné, přemýšlivé chvíle volím hudbu velmi pečlivě. Vyhledávám, jako raněné zvíře, samotu a tmu. Přemýšlím, poslouchám a zastavuji spolu s kapelami čas. Jsem básníkem nicoty, čtenářem, který přemýšlí a fanouškem, který bývá vždy ztracen, někde v jiné dimenzi, v meziprostoru. Nevím, má slova na podobné desky, jako je "Lost in Memories, Lost in Grief" nestačí.

Čtu si ve starých spisech, vnímám historii jako otisk, ze kterého se jako lidé nikdy nepoučíme. Jsem ve starém opuštěném chrámu, ve kterém je do zdí otištěn nářek věřících. Mám rád, když je ve skladbách vášeň, talent, emoce ohlodané na kost. Pokud jste fanoušci téhle skupiny, asi moc dobře víte, že si MY SILENT WAKE umí s náladami hrát jako šelma se svojí kořistí. I novinka je velmi naléhavým, promyšleným a inteligentním albem. Majestátní, tajemné, ale i divoké. Jako krev, která tepe pod povrchem, jako pláč těch, kteří ztratili víru v život. 


Jako asi každý mám nevyřízené účty s Bohem. Čím jsem starší, tak jsem na hudbu senzitivnější, vnímám ji nejen jako relax, ale jako něco většího, neuchopitelného, krásného. Líbí se mi, jak si MY SILENT WAKE hrají s náladami, jakým způsobem se vydávají do historie. Jsou jako temný les, jako půda která nám dala život. Zvukově velmi povedené album (Greg Chandler - Mastering, Engineering, Producer, Mixing, Recording) s obalem (Matthew Vickerstaff) věrně doplňujícím to, co se na desce odehrává, dostanete k dokonalosti vybroušený, nejen stylový drahokam. Není to jenom doom death metal ve stylu MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, NOVEMBERS DOOM, ASHEN MORTALITY, ale i lehce progresivní prvky, odkazující jak na klasický rock, tak i na folklór, které dělají nahrávku niternější. Vše je děláno s vkusem, elegantně a citlivě. Skladby drží velmi kompaktně pohromadě, důležité je i jejich pořadí, gradace, celkový dojem. Doporučuji k pečlivému prostudování i texty, opravdu stojí za to. Prosévám mezi prsty prach, našlapuji tiše, abych nerušil. "Lost in Memories, Lost in Grief" je pro mě albem, u kterého jsem pokorný. Zpomaluji svoje životní funkce, stojím a dívám se do tmy v dnešním chaotickém světě. Je pro mě záchytným bodem, který asi jako každý potřebuji, abych přežil. Pokaždé, když je toho na mě moc, když jsou mraky až příliš nízko, když se kolem mě stane něco zlého a potřebuji přemýšlet nebo se jen tak zastavit a pohroužit se do sebe, poslouchám tuhle desku. Vyšla na začátku května a měl jsem ji na recenzi již nějaký čas, ale napsal jsem o ní ať teď. Musela ve mě uzrát. Jako dobré víno, jako vzpomínky, jako pohřeb. Pokud máte tento styl rádi a oceníte i skvěle zpracované vokály, neváhejte ani chvilku. Většinou kolem tebe život jenom plyne, jako chladná řeka. Někdy utíká, jako peřeje. Připadám si, jako bych se na sebe díval odněkud seshora, jako duše, když opustí tělo. Bývám často veselý, ale jsou i chvíle, kdy mě obejme jako chladná pavučina smutek. Doom metalová definice zármutku, krásy i beznaděje! Dokonalá esence temných stínů, umírajícího dne i samoty! 


Asphyx says:

Most of the time, life just flows by you, like a cold river. Sometimes it runs away like the rapids. I feel like I'm looking down on myself, like a soul when it leaves the body. I'm often cheerful, but there are times when the cold web of sadness embraces me. It is for these somber, reflective moments that I choose my music very carefully. I seek, like a wounded animal, solitude and darkness. I think, I listen and I stop time with the bands. I am a poet of nothingness, a reader who thinks and a fan who is always lost, somewhere in another dimension, in the space in between. I don't know, my words are not enough for a record like "Lost in Memories, Lost in Grief".

I read in old writings, I see history as an imprint from which we as humans never learn. I am in an old abandoned temple where the lamentations of the faithful are imprinted on the walls. I love it when there's passion, talent, emotion gnawed to the bone in the songs. If you are a fan of this band, you probably know very well that MY SILENT WAKE can play with moods like a beast with its prey. Even the new album is a very urgent, thoughtful and intelligent album. Majestic, mysterious, but also wild. Like the blood that flows beneath the surface, like the cries of those who have lost faith in life.


Like probably everyone, I have a score to settle with God. The older I get, the more sensitive I am to music, I perceive it not only as relaxation, but as something bigger, elusive, beautiful. I like the way MY SILENT WAKE play with moods, the way they go into history. They are like a dark forest, like the land that gave us life. Sonically a very well done album (Greg Chandler - Mastering, Engineering, Producer, Mixing, Recording) with the cover art (Matthew Vickerstaff) faithfully complementing what is happening on the record, you get a polished to perfection, not just a stylistic gem. It's not only doom death metal in the style of MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, NOVEMBERS DOOM, ASHEN MORTALITY, but also slightly progressive elements, referring to both classic rock and folklore, which make the record more intimate. Everything is done with taste, elegantly and sensitively. The songs hold together very compactly, their order, gradation and overall impression are also important. I recommend the lyrics for careful study, they are really worth it. I sift the dust between my fingers, treading quietly so as not to disturb. "Lost in Memories, Lost in Grief" is for me an album I am humbled by. I slow down my vitals, stand and stare into the darkness of today's chaotic world. It's a clue for me, which I guess like everyone else I need to survive. Every time it gets too much, when the clouds get too low, when something bad happens around me and I need to think or just stop and look inward, I listen to this record. It came out at the beginning of May and I've had it up for review for a while, but I'll write about it now. It must have matured in me. Like a fine wine, like a memory, like a funeral. If you like this style and appreciate the well crafted vocals, don't hesitate a moment. Most of the time, life just flows by you, like a cold river. Sometimes it runs away like the rapids. I feel like I'm looking down on myself, like a soul when it leaves the body. I am often cheerful, but there are times when sadness embraces me like a cold web. Doom metal's definition of sorrow, beauty and despair! The perfect essence of dark shadows, dying day and loneliness!



Recenze/review - MY SILENT WAKE - There Was Death (2018):
https://www.deadlystormzine.com/2018/02/recenzereview-my-silent-wake-there-was.html


Tracklist:
01. The Liar and the Fool (07:21)
02. Wolf (03:48)
03. Lavender Garden (06:01)
04. When You Look Back (04:14)
05. Another Light (02:48)
06. The Last Lullaby (08:39)
07. No Time (06:55)
08. The Judges (03:54)

Line-up:
Ian Arkley – Guitar/Ebow/Growled and semi spoken-word vox
Addam Westlake - Bass Guitar
Gareth Arlett – Drums
Simon Bibby – Yamaha Reface YC organ / Clean vox / Whispers



Recenze/review - INTOLERANCE - Waking Nightmares of an Endless Void (2024)


INTOLERANCE - Waking Nightmares of an Endless Void
CD 2024, Memento Mori / Godz ov War

for english please scroll down

Pohřební průvod plný děsivých tváří. Jakoby se sešli všichni démoni a prokletí z okolí, aby se rozloučili s lidskou bestií. Zvony hrají melodie potřísněné bolesti. Ve svěcené vodě se objeví krev a mraky jsou zase jednou hodně nízko. Malý hřbitov v horách, řada obrácených křížů. Kněz má jedovatý jazyk a Smrt se tu velmi často potkává se Satanem. Zbývá už jenom vybrat hudbu, která se bude hrát, až se rakev začne rozpadat v zemi. Španělští INTOLERNACE a jejich druhé dlouhohrající album jsou více než vhodným pokrmem ze syrového masa.

Klasický, tradiční death metal v jeho nejmorbidnější podobě. Nahrubo nasekaná tma, smíchaná se šílenstvím a chladem, který se vám jako nějaká zlá choroba usadí v kostech. Přesně taková je letošní deska "Waking Nightmares of an Endless Void". Pokud máte tenhle styl rádi, tak neváhejte ani chvilku. Budete navěky prokleti. 


Surové melodie, inspirované kapelami jako BOLT THROWER, ASPHYX, GRAVE, MORGOTH, CONVULSE, ENTOMBED, OBITUARY, DESULTORY, DISMEMBER. K tomu si připočtěte prašivý zvuk a máme tu nahrávku, která je doslova povinností pro všechny nemrtvé. Španělé na to jdou opravdově, uvěřitelně, krutě a já vám podepisuji vlastní krví, že pohřby, u kterých je jejich hudba děsivou kulisou, patří k nejlepším. Oheň zase jednou hoří černým plamenem, v márnici se dějí divné věci a staří hrobníci se kývají spokojeně do rytmu. Patřím mezi ně. Nové album si opravdu užívám. Má v sobě vše, co od dobré hudby žádám a potřebuji. Velkou porci morbidních nápadů, mlhavou atmosféru chladných rozbřesků na hřbitově. Ale hlavně temný a mrazivý otisk. Všichni máme pohřby zafixované v hlavě jako něco smutného, ale někdy, když zajíždí do země rakev s někým zlým, mohou být i oslavou. Myslete na to, až budete "Waking Nightmares of an Endless Void" poslouchat. Jedná se o reálnou, smradlavou exhumaci toho nejsyrovějšího kovu smrti. Pamatujte, že vykoupení nikdy nepřijde. Zaplatíte vlastní duší a Charón vás převeze přes řeku Styx. Potom následuje už jenom absolutní tma. A také hudba, která vás strhne do hlubin. I cesta může být cílem. Kolem se povalují bílé kosti, rozpadají se pomalu v prach. Shnijete zaživa! U téhle desky to platí na sto procent. Doporučuji všem maniakům, démonům, i nemrtvým. Pohřební průvod plný děsivých tváří. Jakoby se sešli všichni démoni a prokletí z okolí, aby se rozloučili s lidskou bestií. Zvony hrají melodie plné bolesti. Ve svěcené vodě se objeví krev a mraky jsou zase jednou hodně nízko. Hnilobou nasáklý, reálný, krutý a ošklivý death metal z těch nejtemnějších katakomb! Smrt je velmi blízko!


Asphyx says:

A funeral procession full of scary faces. It's as if all the demons and curses of the area have gathered to bid farewell to the human beast. The bells play melodies stained with pain. Blood appears in the holy water and the clouds are once again very low. A small cemetery in the mountains, a row of inverted crosses. The priest has a poisonous tongue, and Death meets Satan here very often. All that's left is to choose the music to play as the coffin begins to crumble into the ground. Spain's INTOLERNACE and their second full-length album are more than a suitable dish of raw meat.

Classic, traditional death metal at its most morbid. Coarsely chopped darkness, mixed with madness and coldness that settles in your bones like some evil disease. That's exactly what this year's album "Waking Nightmares of an Endless Void" is. If you like this style, don't hesitate a moment. You'll be cursed forever.


Raw melodies inspired by bands like BOLT THROWER, ASPHYX, GRAVE, MORGOTH, CONVULSE, ENTOMBED, OBITUARY, DESULTORY, DISMEMBER. Add to that a dusty sound and you have a record that is literally a must for all the undead. The Spaniards go for it in a real, believable, cruel way, and I sign with my own blood that funerals where their music is the eerie backdrop are among the best. The fire once again burns with a black flame, strange things happen in the morgue and the old gravediggers sway contentedly to the beat. I'm one of them. I'm really enjoying the new album. It has everything I want and need from good music. A big helping of morbid ideas, a hazy atmosphere of cold dawns in a cemetery. But above all, a dark and chilling imprint. We all have funerals fixed in our minds as something sad, but sometimes when a coffin goes into the ground with someone bad in it, they can be a celebration. Think about that when you listen to "Waking Nightmares of an Endless Void". It's a real, stinking exhumation of the most raw metal of death. Remember, redemption never comes. You pay with your soul and Charón will ferry you across the River Styx. After that, only absolute darkness follows. And the music that will take you to the depths. Even a journey can be a destination. White bones are lying around, slowly crumbling into dust. You're rotting alive! That's 100% true for this record. I recommend it to all maniacs, demons and the undead. A funeral procession full of scary faces. It's like all the demons and curses of the area have gathered to say goodbye to the human beast. The bells play melodies full of pain. Blood appears in the holy water and the clouds are once again very low. Rot-soaked, real, cruel and ugly death metal from the darkest catacombs! Death is very close!



Recenze/review - INTOLERANCE - Dark Paths Of Humanity (2022):

tracklist:
1. Towards Perdition
2. Fade Into Oblivion
3. The Dark Forest
4. Rite Of Passage
5. Hand Of Glory
6. Devourer Of Worlds
7. Spontaneous Self-Awareness Of The Void
8. Melting Skies

Line-up:
P. • Vocals & Guitars
W. • Guitars
J. • Bass
D. • Drums



pátek 19. července 2024

Recenze/review - MORBUS GRAVE - Feasting the Macabre (2024)


MORBUS GRAVE - Feasting the Macabre
CD 2024, Memento Mori

for english please scroll down

Mám pocit, že se na mě dívá. Ať jdu kamkoliv, cítím její pohled v zádech. Kdysi dávno uříznutá hlava, oběť dlouhého mučení. Šeptá podivná slova. Zbytek těla se nikdy nenašel a připadá mi, že jej hledá. Možná vám to připadá nepochopitelné, ale když budete drtit staré kosti v plesnivých katakombách tolik let jako já, tak zažijete spoustu podobných příběhů. O smrti, o bolesti, o temnotě a blasfemii. Zrovna mi tu hraje druhé dlouhohrající album italských tmářů MORBUS GRAVE. Krásně a morbidně dokresluje celkovou atmosféru.

Zbývá vyřešit, co s uříznutou hlavou. Někde jsem četl, že patřila padlému mnichovi, který se rouhal Bohu. Veřejná poprava, na kterou přišla spousta krvelačných lidí. Nabodnutý na kůl byl výstrahou ostatním. Italové nám přinášejí další směs ze smradlavých hrobů. Jejich hudba je stará, plesnivá a smrdí sírou a zatuchlinou. Praskají u ní kosti tlakem a nemrtví vstávají z hrobů.


"Feasting the Macabre" hoří jasným plamenem. Pánové opět odkazují na kapely jako AUTOPSY, DEATH, IMPETIGO, OBITUARY, SODOM a dělají to velmi zkušeně, elegantně a s krvavou jiskrou v oku. Pokud máte podobný staroškolský death metal rádi, budete určitě velmi spokojeni. Při poslechu si opravdu připadám jako zavřený ve starých katakombách. Navěky odsouzený k životu v temnotě. Jednotlivé skladby mokvají a obsahují v sobě velké množství černé energie. Jakoby do nich bylo otištěno veškeré rouhání, kterého je člověk schopen. Mám to tahle rád, vyloženě si užívám jednotlivé, do surového a prašivého zvuku zabalené motivy. Už jste někdy našli mrtvolu ve značném stádiu rozkladu? Omotanou pavučinami, s vyděšeným pohledem? Pokud ne, tak ani nemusíte, při poslechu téhle desky se budete cítit velmi podobně. Smrt číhá za každým rohem, v každé rakvi. Italům se ji povedlo exhumovat a vypálit na hudební nosič. Skladby jsou velmi syrové, chladné a podmanivé. Těšil jsem se každý den, až se setmí a budu moci za sebou zavřít staré rezavé dveře. Klečím a modlím se k obráceným křížům. Možná budu i já jednou nabodnutý na kůlu. Než se tak ale stane, tak si budu užívat morbidní tóny z nové desky. Mám pocit, že se na mě dívá. Ať jdu kamkoliv, cítím její pohled v zádech. Kdysi dávno uříznutá hlava, oběť dlouhého mučení. Šeptá podivná slova. Zbytek těla se nikdy nenašel a připadá mi, že jej hledá. Možná vám to připadá nepochopitelné, ale když budete drtit staré kosti v plesnivých katakombách tolik let jako já, tak zažijete spoustu podobných příběhů. Temné, morbidní death metalové rouhání z dávno opuštěných katakomb! Hniloba, špína a krutá smrt! 


Asphyx says:

I feel like he's looking at me. Everywhere I go, I can feel her gaze on my back. A head cut off long ago, the victim of a long torture. She whispers strange words. The rest of the body was never found, and it feels like she's looking for it. It may seem incomprehensible to you, but if you've been crushing old bones in moldy catacombs for as many years as I have, you'll experience many similar stories. Of death, of pain, of darkness and blasphemy. I've got the second long-playing album by Italian darkies MORBUS GRAVE playing right now. It beautifully and morbidly illustrates the overall atmosphere.

What remains to be solved is what to do with the severed head. I read somewhere that it belonged to a fallen monk who blasphemed God. A public execution attended by a lot of bloodthirsty people. Staked on a stake, he was a warning to others. The Italians bring us another mixture of stinking graves. Their music is old, moldy and smells of sulphur and mustiness. It cracks bones with pressure and the undead rise from their graves.


"Feasting the Macabre" burns brightly. Once again the gentlemen reference bands like AUTOPSY, DEATH, IMPETIGO, OBITUARY, SODOM and do it with great skill, elegance and a bloody sparkle in their eye. If you like this kind of old school death metal, you will be very satisfied. Listening to it really makes me feel like I'm locked in the old catacombs. Forever doomed to live in darkness. The individual tracks are swamping and contain a lot of black energy. It's as if all the blasphemy of which man is capable has been imprinted on them. I love this one, I downright enjoy the individual motifs wrapped in a raw and dusty sound. Have you ever found a corpse in a considerable state of decomposition? Wrapped in cobwebs, with a terrified look? If not, you don't have to, you'll feel very much the same way when listening to this record. Death lurks around every corner, in every coffin. The Italians have managed to exhume it and burn it onto a record. The songs are very raw, cold and captivating. I looked forward every day until it was dark and I could close the old rusty door behind me. I kneel and pray to the inverted crosses. Maybe one day I too will be impaled on a stake. But until that happens, I'll enjoy the morbid tones of the new record. I feel like he's watching me. Everywhere I go, I can feel her gaze on my back. A head cut off long ago, the victim of a long torture. Whispering strange words. The rest of the body has never been found, and it feels like she's looking for it. It may seem incomprehensible to you, but if you've been crushing old bones in moldy catacombs for as many years as I have, you'll experience many similar stories. Dark, morbid death metal blasphemies from long abandoned catacombs! Rot, filth and cruel death!


about MORBUS GRAVE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. The Prowler (intro)
2. Where Evil Dwells
3. Funeral Embodiment
4. Congregation of the Exult
5. Feasting the Macabre
6. Voices from Beyond (interlude)
7. Lusting Terror
8. Dissolving Obscurity
9. The Immortal Realm
10. ...And the Slaughter Remains (outro)

band:
Erman (vocals)
Edy (guitar)
Magiko (guitar)
Danny (drums)
Eros (bass)


čtvrtek 18. července 2024

Recenze/review - UPON THE ALTAR - Descendants of Evil (2024)


UPON THE ALTAR - Descendants of Evil
CD 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem zahlédl jenom tichý stín. Potom se ozval děsivý skřehot. Jakoby mi někdo zasekl dráp do hrdla. Krev proudící z rány je černá a zkažená. Na starém pohřebišti, hned vedle lesa sebevrahů, je stará kobka, o které se říká, že je v ní vstup do záhrobí. Musíte být prokletí, abyste mohli vstoupit dovnitř. Musíte se také vykoupit ďábelskou hudbou, jinak vás tříhlavý pes nepustí. Polští válečníci UPON THE ALTAR přicházejí letos se svým druhým dlouhohrajícím albem.

Je plné špíny, divokého zaříkávání, temné a chladné atmosféry a také black death metalu, který vás roztrhá na kusy. Budete se cítit svázaní, pokoření a spálení na popel. Při poslechu určitě, stejně jako já, zahlédnete stín samotného Satana. Hraje se tu hlavně pro něj, pro všechny démony i fanoušky čerstvě otevřených hrobů. Je pro mě šílené se dívat do tmy a poslouchat u toho "Descendants of Evil".


Opět se jedná o smradlavé rouhání ve stylu VASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, DISMA., které smrdí sírou. Skladby jsou ještě víc propracovanější a naléhavější, než minule. Mají v sobě velké množství tlaku a černé energie. Pokud vnímáte Satana jako negaci všeho dobrého, jako přírodní sílu a živel, potom jste zde správně. Jedná se o desku, která se vám dostane pod kůži, vypálí vám cejch do mozku, zakope vás zaživa hluboko pod zem. Nic pro slabé povahy. Je to hodně surový a nekompromisní, drásající a neurvalý materiál. Mokvající a morbidní, přesně takovým tím zvláštně přitažlivým způsobem. Kolem mě zase hoří ohně. Cesta mě zavede na starý hřbitov, v jehož rohu stojí márnice. Uvnitř leží těla prokletých. Stačí první riff, první úder bicích a nemrtví mi jdou po krku. Jsem roztrhán na kusy, stejně jako při poslechu "Descendants of Evil". Obraťte všechny kříže směrem dolů a odříkejte zvrácenou modlitbu. Zvuk, obal, celkové provedení, vše je profesionální, živočišné a divoké zároveň. Nejdříve jsem zahlédl jenom tichý stín. Potom se ozval děsivý skřehot. Jakoby mi někdo zasekl dráp do hrdla. Krev proudící z rány je černá a zkažená. Na starém pohřebišti, hned vedle lesa sebevrahů, je stará kobka, o které se říká, že je v ní vstup do záhrobí. Musíte být prokletí, abyste mohli vstoupit dovnitř. Infernální, blasfemický, ďábelský black death metalový obřad! Budete spáleni na popel! 


Asphyx says:

At first I saw only a silent shadow. Then there was an eerie screech. It was as if someone had stuck a claw down my throat. The blood flowing from the wound is black and corrupted. In the old burial ground, next to the suicide forest, there is an old dungeon that is said to be the entrance to the beyond. You must be cursed to enter. You also have to redeem yourself with devilish music or the three-headed dog won't let you in. Polish warriors UPON THE ALTAR come this year with their second full-length album.

It is full of filth, wild chanting, dark and cold atmosphere and also black death metal that will tear you apart. You will feel bound, humbled and burnt to ashes. Listening to it, you will surely, like me, catch a glimpse of the shadow of Satan himself. It's played mostly for him, for all demons and fans of freshly opened graves. It's crazy for me to look into the darkness and listen to "Descendants of Evil" while listening to this.


Again, it is a stinking blasphemy in the style of VASSAFOR, TEMPLE NIGHTSIDE, DIOCLETIAN, TEITANBLOOD, MORBOSIDAD, DIABOLIC, DEAD CONGREGATION, IGNIVOMOUS, INCANTATION, DISMA., which smells of sulfur. The songs are even more sophisticated and urgent than last time. They have a lot of pressure and black energy. If you see Satan as the negation of all that is good, as a force of nature and an elemental, then you have come to the right place. This is a slab that gets under your skin, burns a brand into your brain, buries you alive deep underground. Nothing for the faint of heart. It's very raw and uncompromising, gut-wrenching and uncouth material. Wetting and morbid, in that strangely appealing way. The fires are burning around me again. The road takes me to an old cemetery with a morgue in the corner. Inside lie the bodies of the damned. The first riff, the first drumbeat, and the undead are at my throat. I'm torn to pieces, just like I was listening to "Descendants of Evil". Turn all the crosses upside down and say a perverse prayer. The sound, the cover art, the overall execution, everything is professional, animalistic and ferocious at the same time. At first, all I saw was a silent shadow. Then there was an eerie screech. It was like someone had stuck a claw down my throat. The blood flowing from the wound is black and corrupt. In the old burial ground, next to the suicide forest, there is an old dungeon that is said to be the entrance to the beyond. You must be cursed to enter. An infernal, blasphemous, diabolical black death metal ritual! You will be burned to ashes!




Recenze/review - UPON THE ALTAR - Absid ab Ordine Luminis (2021):
https://www.deadlystormzine.com/2021/02/recenzereview-upon-altar-absid-ab.html

tracklist:
1. Baneful Benediction
2. Horror Vacui
3. Jaldabaoth’s Breath
4. Unholy Follows
5. Malicious Holiness
6. Annunciation
7. Descendants Of Evil
8. Prolegomenon

Line-up:
bTo • Guitars, Synth
Void • Bass, Vocals
Thisworld Outof • Drums

Recorded, mixed and mastered 2022-2023.
Music and lyrics Upon the Altar.
Cover art by Mar.A Artworks.
Layout by WS Artworks.



Recenze/review - SIJJEEL - Affiliation Of Horrid Containment (2024)


SIJJEEL - Affiliation Of Horrid Containment
CD 2024, Comatose Music

for english please scroll down

Nejdřív jsem si myslel, že je to děsivý sen nebo pradávná vzpomínka mých předků, ale byla to hnusná a krutá realita. Lidé nabodnutí na kůly, jejich uříznuté hlavy vystavené na veřejnosti. Lámání v kole, tortura těla i mysli. Špinavé kobky, plné hladovějících a čekajících na smrt. Historie se opakuje, temnota má nové jméno - SIJJEEL. Když brutální death metal, tak prosím stejně surový a masakrující.

Minulé album "Salvation Within Insanity" jsem poslouchal stále dokola. Fascinovala mě na něm technika, zvuk, spousta zajímavých momentů i pach zkažené krve, který k tomuto stylu patří, jako k mrtvému rakev. Na novinku jsem byl tedy velmi zvědavý. Loni ještě vyšlo jedno EP s názvem "The Concurrent Cycle". Pokud jste fanoušci podobných shnilých záležitostí, doplňte si prosím svoji sbírku, zklamáni rozhodně nebudete. Letos pánové pokračují ve své morbidní práci. A myslím, že se jim novinka opět podařila. Při poslechu si připadám, jako při veřejné popravě. 


Nejdřív jsem si myslel, že mi budou vadit naprogramované bicí, ale nakonec jsem si zvykl. Ono se totiž od začátku do konce jedná o divokou a šílenou smršť, tsunami riffů, guturálního vokálu a totálně zničující atmosféry. Připadám si jako při srážce s náklaďákem plným kostí. Jsem vyvržen zaživa, zbaven jakéhokoliv masa a zůstávají pouze ohlodané kosti. SIJJEEL jsou naštvaní, techničtí tak akorát, aby mě to nerušilo a zároveň se snaží objevovat nová temná zákoutí. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Hodně k tomu přispívá masivní a hutný zvuk, pod kterým je podepsán zpěvák Floor van Kuijk (GLDCHN (A Pretext To Human Suffering, Carnifloor)). Zajímavý je i obal (Rudi Gorgingsuicide (Perveration, Desecrate The Faith atd.), který je děsivý a perfektně se hodí k hudbě. Zkrátka a dobře, pokud se vám líbí kapely jako DISENTOMB, DEFEATED SANITY, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, DEVANGELIC, budete určitě spokojeni. Osobně se mi líbí, že se kapela snaží objevovat, posouvat hranice stylu. Dělá to sice v rámci jasně psaných pravidel, ale album se rozhodně velmi dobře poslouchá. Je to propracovaný masakr, trepanace lebky, nastavené zrcadlo našich zvrácených myšlenek. "Affiliation Of Horrid Containment" je dalším zásekem od téhle smečky, který se velmi povedl. Nelze jinak, než doporučit všem, kdo mají podobná zvěrstva rádi. A nejen jim. Nejdřív jsem si myslel, že je to děsivý sen nebo pradávná vzpomínka mých předků, ale byla to hnusná a krutá realita. Lidé nabodnutí na kůly, jejich uříznuté hlavy vystavené na veřejnosti. Lámání v kole, tortura těla i mysli. Špinavé kobky, plné hladovějících a čekajících na smrt. Historie se opakuje, temnota má nové jméno. Těžkotonážní, surový, masakrující brutální death metal, který vás vyvrhne zaživa! Lebky pukající tlakem!


Asphyx says:

At first I thought it was a terrifying dream or an ancient memory of my ancestors, but it was a nasty and cruel reality. People impaled on stakes, their severed heads on public display. The breaking of the wheel, the torture of body and mind. Filthy dungeons full of starving people waiting to die. History repeats itself, the darkness has a new name - SIJJEEL. If brutal death metal, then please, just as brutal and massacring.

I listened to the last album "Salvation Within Insanity" over and over again. I was fascinated by the technique, the sound, many interesting moments and the smell of rotten blood that belongs to this style, like a dead coffin. So I was very curious about the novelty. Last year there was one more EP called "The Concurrent Cycle". If you're a fan of rotten stuff like this, please add to your collection, you won't be disappointed. This year the gentlemen continue their morbid work. And I think they've succeeded again. Listening to them, I feel like I'm at a public execution. 


At first I thought the programmed drums would bother me, but eventually I got used to it. It's a wild and crazy whirlwind from start to finish, a tsunami of riffs, guttural vocals and totally devastating atmosphere. I feel like I've been hit by a truck full of bones. I'm being ejected alive, stripped of all flesh and left with nothing but gnawed bones. SIJJEEL are angry, techy just enough not to disturb me while trying to explore new dark corners. I must add right away that they succeed in doing this to perfection. A lot of this is contributed by the massive and dense sound, which is underpinned by vocalist Floor van Kuijk (GLDCHN (A Pretext To Human Suffering, Carnifloor)). The cover artwork (Rudi Gorgingsuicide (Perveration, Desecrate The Faith, etc.)) is also interesting, which is eerie and fits the music perfectly. All in all, if you like bands like DISENTOMB, DEFEATED SANITY, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, INFERNAL TORMENT, IMMOLATION, DEVANGELIC, you will definitely be satisfied. Personally, I like that the band is trying to explore, to push the boundaries of style. It does it within clearly written rules, but the album is definitely very listenable. It's an elaborate massacre, a skull-shaking, a set mirror of our twisted thoughts. "Affiliation Of Horrid Containment" is another hit from this pack that is very good. I can't help but recommend it to anyone who enjoys such atrocities. And not only to them. At first I thought it was a scary dream or an ancient memory of my ancestors, but it was a nasty and cruel reality. People impaled on stakes, their severed heads on public display. The breaking of the wheel, the torture of body and mind. Filthy dungeons full of starving people waiting to die. History repeats itself, darkness has a new name. Heavy,  slaughtering, brutal death metal that will eviscerate you alive! Skulls cracking under the pressure!



tracklist:
1. Intro
2. Descendent Incertitude
3. Abominable Captivation
4. Torment Upon Their Existence
5. Relinquished Unto Thee 14
6. The Congregation Under the Shade
7. Infallible
8. Acquittal of the Cursed Appraiser
9. Everlasting Infamy (Ft. Jack Christensen - Guttural Slug)
10. Impaled Upon the Pyre

Line-up:
Floor Van Kuijk - Vocals
Lukas Kaminski - Bass
Hussain Akbar – Guitar/Drum Programming



středa 17. července 2024

Recenze/review - WEREWOLVES - Die For Us (2024)


WEREWOLVES - Die For Us
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Nakonec mě moje kroky vždy zavedou na stejná místa. Nějak podvědomě vyhledávám staré ruiny vypálených kostelů, opuštěná jatka, domy plné šílenství. Tělo pomalu chřadne, ale mysl se tomu stále brání. Potřebuji hudbu proto, abych přežil v dnešním divném světě. Už dávno se znám se Satanem i se všemi démony. Dnes jsme se tu sešli, abychom zavzpomínali na staré dobré časy. Ne, to určitě ne. Proti nostalgii samozřejmě nic nemám, ale pro svůj život potřebuji i něco nového, ostrého, divokého a zuřivého. Australské WEREWOLVES poslouchám a podporuji od jejich úplných počátků.

Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor dole pod článkem. Nové album "Die For Us" jsem slyšel poprvé opravdu v rozvalinách jednoho starého kostela. Ohořelé zdi, kříže, obrácené směrem dolů. Dovedl bych si představit, že by zde kapela uspořádala koncert. Dole ve sklepě jsem našel mrtvého kněze. Jo, to je ten bastard, co znásilňoval, lhal a dával vám rozhřešení. Ne, to vám tihle maniaci rozhodně nedají. Zato si ale užijete spoustu nihilistických, nenávistných a vražedných melodií. WEREWOLVES se vrátili, aby zabíjeli hudbou!


Vše je ohlodané na kost. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti. Naopak, sází se zde na syrové melodie, ďábelské bicí a chorobný vokál. Black metal se potkává s reálnou, hnusnou a prašivou smrtí. Máte už plné zuby kapel, které si na metal jenom hrají? Potřebujete vypálit do mozku cejch? Potom jste zde správně. Doporučuji podávat podchlazené a na shnilém víku od rakve. Stačí se chvilku soustředit na masivní, mocný a drtivý zvuk (mixing and mastering neprovedl nikdo jiný než Joe Haley (PSYCROPTIC)), nebo obal, který na rozdíl od dnešního debilního trendu vytvořil člověk z masa a kostí a ne umělá inteligence (skvělá práce mistře Mitchelli Nolte!). Australané jsou opravdoví, reální, umí napsat skladby, které vás ukřižují hlavou dolů. Spálí na popel. Máte rádi smečky jako MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER? Líbí se vám, když umí kapela přidat technické prvky tak, že perfektně sedí do jednotlivých motivů? Potom přidejte hlasitost, otevřete si pivo a ukažte fuck off všem hajzlům. Hergot, už jsem to asi někdy někde psal, ale jsme s touhle kapelou na podobné vlně, uctíváme stejné modly a koluje nám v žilách identická zkažená krev. "Die For Us" je jako jízda na horské dráze, která končí samozřejmě, kde jinde, než v horoucím pekle. Jako bych tančil bosý na ostrých střepech, jako by mi pánové zatloukali do hlavy rezavé hřeby. Hudba se má hrát i poslouchat srdcem. Tentokrát to bylo splněno na sto procent. Novinka je totálním infernem, trepanací lebky, ale také mementem všech prokletých. Nakonec mě moje kroky vždy zavedou na stejná místa. Nějak podvědomě vyhledávám staré ruiny vypálených kostelů, opuštěná jatka, domy plné šílenství. Tělo pomalu chřadne, ale mysl se tomu stále brání. Potřebuji hudbu proto, abych přežil v dnešním divném světě. Už dávno se znám se Satanem i se všemi démony. Hnilobný, nenávistný, vražedný, nihilistický útok na vaše podvědomí! Surový black death metal, který vás ukřižuje hlavou dolů! 


Asphyx says:

In the end, my steps always take me to the same places. Somehow I subconsciously seek out old ruins of burnt churches, abandoned slaughterhouses, houses full of madness. The body slowly withers, but the mind still resists. I need music to survive in today's strange world. I've known Satan and all demons for a long time. We are gathered here today to reminisce about the good old days. No, I'm sure you're not. I have nothing against nostalgia, of course, but I need something new, edgy, wild and fierce for my life. I've been listening to and supporting Australia's WEREWOLVES since the very beginning.

The proof is the links to the reviews and interview below the article. I first heard the new album "Die For Us" for real in the ruins of an old church. Charred walls, crosses, facing downwards. I would imagine that the band would hold a concert there. I found a dead priest down in the basement. Yeah, that's the bastard who raped, lied and gave you absolution. No, these maniacs won't give you that. But you will enjoy a lot of nihilistic, hateful and murderous tunes. WEREWOLVES are back to kill with music!


It's all gnawed to the bone. No compromises, no waste. On the contrary, it relies on raw melodies, devilish drums and sick vocals. Black metal meets real, nasty and mangy death. Are you sick of bands that just play metal? Do you need a brand burned into your brain? Then you've come to the right place. I recommend serving it hypothermic and on a rotten coffin lid. Just take a moment to concentrate on the massive, powerful and crushing sound (mixing and mastering done by none other than Joe Haley (PSYCROPTIC)) or the cover artwork, which unlike today's moronic trend, was created by flesh and blood human beings and not artificial intelligence (great job master Mitchell Nolte!). Aussies are real, real, they can write songs that will crucify you upside down. Burn you to ashes. Do you like bands like MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER? Do you like it when a band can add technical elements that fit perfectly into each theme? Then turn up the volume, crack open a beer and show the fuck off to all the fuckers. Hell, I've probably written this before somewhere, but this band and I are on a similar wavelength, worshipping the same idols and with identical corrupt blood running through our veins. "Die For Us" is like a roller coaster ride that ends, of course, where else but in a burning hell. It's like I'm dancing barefoot on sharp rocks, like the gentlemen are hammering rusty spikes into my head. Music is to be played and listened to with the heart. This time it was done 100%. The novelty is a total inferno, a skull cracker, but also a memento of all the damned. In the end, my steps always take me to the same places. Somehow I subconsciously seek out old ruins of burnt churches, abandoned slaughterhouses, houses full of madness. The body slowly withers, but the mind still resists. I need music to survive in today's strange world. I've known Satan and all demons for a long time. A rotten, hateful, murderous, nihilistic attack on your subconscious! Raw black death metal that will crucify you upside down!


about WEREWOLVES on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01 – Die For Us
02 – Beaten Back To Life
03 – Fuck You Got Mine
04 – My Hate Is Strong
05 – The Company Of Wolves
06 – Spittle-Flecked Rant
07 – We All Deserve To Be Slaves
08 – Under A Urinal Moon
09 – Stay Down

WEREWOLVES IS:
SAM BEAN - BASS & VOCALS
MATT WILCOCK - GUITAR & VOCALS
DAVID HALEY - DRUMS



TWITTER