DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemepic doom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemepic doom metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 24. května 2021

Rozhovor - GRIEF COLLECTOR - Myslím si, že doom metal je přirozený portál, který vyjadřuje mnoho druhů deprese, hněvu a smutku, s nimiž se mnoho lidí potýká.

Rozhovor s doom metalovou skupinou z USA - GRIEF COLLECTOR.

Odpovídali Matt a Brad, děkujeme!

Přeložila Duzl, děkujeme!

Recenze/review - GRIEF COLLECTOR - En Delirium (2021):

Ave GRIEF COLLECTOR! Zdravím do doom metalového podsvětí. Když mi přišla na recenzi vaše nová deska „En Delirium“, vůbec jsem nevěděl, kdo ji nahrál. Sedl jsem si a nechal na sebe hudbu působit. Byla pro mě nejdřív kulisou a pak mě začala postupně přitahovat. Pomalu jsem se začal kývat do rytmu, podupávat si nohou a nakonec jsem skákal po bytě jako šílený. Hergot, děkuji moc! Vrátil jsem se v čase do svého mládí! Úžasné album nabité emocemi! Jak deska vznikala a jak se dali vůbec GRIEF COLLECTOR dohromady?

Matt - Brad mi jednoho dne zavolal, měl nápad na kapelu. Vysvětlil mi název kapely, co to znamená, odkud pochází a to, jak chce vytvořit koncepční album o pěti fázích smutku. Jakmile jsem tuto myšlenku slyšel, měl jsem opravdu zájem něco s ním udělat a naplnit myšlenku tohoto projektu, jak nejlépe jsem mohl. Od té doby jsme se začali pravidelně scházet, abychom si prošli základní nápady na kytarové riffy, jako jádro každé skladby. Jakmile jsme dokončili aranžmá každé skladby, věděli jsme, že můžeme zahájit proces nahrávání bicích, základních kytar a basy. Od toho jsme se odpíchli a zjistili, kam by mohla jít kytarová sóla a další „ušní cukrovinky“, které by dále posílily zážitek z poslechu. Celou dobu, co jsme toto dělali, jsme ještě neměli zpěváka.

Brad - Jednoho dne, když jsem projížděl Facebookem, jsem si uvědomil, že jsem s Robertem kamarád. Rozhodl jsem se mu poslat zprávu a zeptat se, jestli by měl zájem zpívat v novém projektu, do kterého jsem zapojen. Řekl jsem mu, že mu mohu poslat skladby, aby si je poslechl a zjistit, co si o nich myslí. Udělal jsem to, a pak jsem o něm dva týdny neslyšel, tak jsem mu znovu poslal zprávu a zeptal se, co si myslí. Robert rychle odpověděl „Pojďme to udělat“. A zbytek je historie doomu.


Občas si připadám, že svět kolem je hodně temný. Stačí si pustit zprávy, přečíst pár článků na internetu. Hlavním poznávacím znakem doom metalu je podle mého smutek. Vám se jej povedlo do skladeb propašovat velké množství. Hudba byla vždy o předávání emocí. V jakém rozpoložení a stavu mysli bylo album skládáno a čím bylo inspirováno? Ovlivnil vás nějak současný stav světa, epidemie?

Brad - Hudebně se vždy snažíme zůstat věrní tomu, že jsme ve svém jádru „doom“. Ale také rádi přidáváme do naší hudby několik různých prvků, abychom ji udrželi svěží a novou.

Nové album se opravdu lyricky zaměřuje na démony v sobě samém. A to, jak může být mysl vaším nejhorším nepřítelem, ale také vaším největším zachráncem.

Matt – Co se týče současného stavu světa. Samozřejmě, jsem velmi znepokojen a zarmoucen mnoha věcmi, ale snažím se zůstat pozitivní a jít kupředu, protože to je jediná věc, kterou cítím, že potřebujeme.

Sedím zrovna v práci, měl bych asi něco dělat, ale místo toho poslouchám stále dokola „En Delirium“. Slyšel jsem letos spoustu desek, ale z vaší novinky mi běhá mráz po zádech. Hodně k tomu přispívá ledový, temný zvuk. Kde a jak jste nahrávali? Kdo album mixoval a jak jste se celého procesu zúčastnili vy jako kapela? Mluvili jste hodně do toho, jak chcete znít? Nemůžu si pomoc, ale album mi zvukově připomíná starší desky BLACK SABBATH.

Matt - Všechno na album jsme nahráli v mém domácím studiu s názvem „Phantom Studio“.

Smíchal jsem album samozřejmě se zpětnou vazbou Roberta a Brada. Věděli jsme, že chceme rozdrtit skutečně znějící bicí, hluboké temné kytary a údernou basu, která podporuje každou skladbu, ale také ji v pravý čas přenáší na jiné místo.

Z produkčního hlediska jsme opravdu chtěli vylepšit naši hru a vydat skvěle znějící nahrávku. A myslíme si, že jsme toho s „En Delirium“ skutečně dosáhli.

Brad - A pokud jde o otázku Black Sabbath, rozhodli jsme se naladit na to, co použili na prvních dvou albech. Vzdát hold mistrům doom metalu.


Na obalu je starý hřbitov (anglický?) a na něm postava na schodech, která vchází do mlhavého oparu. Na onen svět? Motiv se dá vysvětlit různými způsoby, jaký je ten váš? Kdo je autorem obalu a jak souvisí s tématem alba?

Brad – Obal představuje cestu do mysli. Můžete vidět muže, jak vychází ze hřbitova a stoupá po schodech do své vlastní mysli. Bojovat proti svým démonům a přinést si mír, takže až nastane jeho čas zemřít, bude zcela svobodný.

Spolupracovali jsme s umělkyní jménem Emily Unger, abychom dosáhli obalu, který by naplnil naše umělecké vize. A myslím, že to vyšlo úžasně.


Jste kapelou, složenou ze samých zkušených muzikantů. Každý z vás má za sebou velký kus práce. Jak vám to funguje dohromady? Pohádáte se třeba, jak má nějaká pasáž znít? Jak skládají, tvoří GRIEF COLLECTOR? Zajímavé mě samotný proces vzniku nové skladby.

Matt - Brad a já velmi úzce spolupracujeme na hudbě a snažíme se ji mít připravenou v její nejlepší „demo“ podobě, než ji sdílíme s Robertem. Zdá se, že to tak funguje dobře, protože žijeme blízko. Mnohokrát mi Brad „namluvil kytaru“ a poslal přes messenger a pak jsem jeho hlas, který zpívá kytarový riff, převedl na skutečný kytarový riff. Potom to archivujeme do složky, kde je můžeme později roztřídit, a pak zjistíme, že k magii dojde, když některé z těchto archivovaných riffů zapadnou do sebe. Jakmile víme, že máme skvělý nápad, sejdeme se osobně ve studiu a jamujeme, dokud si nejsme jistí, že máme skladbu. Mnohokrát si myslíme, že máme skladbu, a pak se vrátíme domů a posloucháme jam, který jsme právě udělali a máme pocit, že musíme přidat nějakou část nebo možná tato část musí jít šestkrát místo čtyřikrát, nebo možná musíme zpomalit nebo zrychlit tempo. Ale celkově se tak dají dohromady základy skladby. Vždy je to založeno na hutném kytarovém riffu a všechno ostatní přijde poté. Jakmile máme aranže podle našich představ, vytvořím reálnou nahrávku kytarové stopy s klikem, na kterou Brad nahraje své bicí. Jakmile se tyto dvě věci spojí, přidám basu a kytarová sóla a jak se skladba rozrůstá, přicházejí další nápady.


BLACK SABBATH jsem již zmiňoval, kořeny CANDLEMASS jsou také patrné. Hrajete starý, poctivý doom metal. Pomalou, syrovou hudbu, která dle mého musí muzikantům kolovat v krvi. Proč právě tento styl? Je to pro vás způsob, jak vyjádřit emoce, své pocity? O čem je doom metal podle tebe? Jak bys jej definoval a co pro tebe znamená?

Brad - myslím, že se můžu sám v doom metalu najít. Má spoustu ztrát, smutku, zklamání. A pro mě je metal hlavně o emocích. Ať už se jedná o agresivní věci, nebo o heavy metal z osmdesátých let. Je to všechno o pocitech, všechny žánry mají v mém srdci své místo.

Matt - myslím si, že doom metal je přirozený portál, který vyjadřuje mnoho druhů deprese, hněvu a smutku, s nimiž se mnoho lidí potýká. Toto album má jistě širokou škálu stylů a temp, ale stále obsahuje ty doomové noty, které nějakým způsobem zapříčiňují to, že vnímáte skladbu jako celek přímo ve svém nitru. Cítím, že metalová hudba je skvělým uvolněním pocitů a energie, je to něco, co má v sobě sílu. Co jiného by lidi přimělo k tomu, aby skákali z pódia, moshovali, roztočili své háro a třepali hlavama nahoru a dolů?

Bez dobrých textů není dobrá skladba. Slova musí sednout do riffů, dodávají songům další rozměr. O čem jsou texty na „En Delirium“? Kde jste pro ně brali inspiraci? A kdo je jejich autorem?

Brad – napsal jsem všechny texty pro Grief Collector pro obě naše nahrávky. Nové album je opravdu zaměřeno na hledání cesty z temných míst. A mysl je bohužel jedním z těch míst. Pro mě mnoho mých životních zkušeností přispívá k mým textům. Nepíšu o dracích a kouzelnících, ale o věcech, o kterých si myslím, že lidé mohou vnímat na mnohem osobnější úrovni.


GRIEF COLLECTOR datují svůj vznik do roku 2017. Hrajete i naživo? Doom metalové koncerty mohou být buď úžasným zážitkem nebo nudou. Vystupujete často? Pro mě je třeba dobrý koncert dodnes tím, co miluju na metalu nejvíc. Vzájemný vztah mezi kapelou a fanouškem. Řeknu to na rovinu - já vás chci vidět naživo! Užít si skladby naplno. Nechystáte třeba turné na podporu nové desky?

Matt - Měli jsme v plánu nějaké koncerty, ale pandemie nás odstavila na více než rok. Najdeme si ale koncerty kde hrát, až to bude mít smysl.

Brad - Určitě máme touhu vyrazit na turné k novému albu. A máme několik možností, jak toho dosáhnout, jakmile bude svět připraven na opravdové koncerty, ne padesát lidí sedících dva metry od sebe. To podle mě není to, jak by měl metalový koncert vypadat.

Když mi bylo třináct, tak mi kamarád přinesl kazetu. Na jedné straně byli VADER na druhé pro mě absolutně neznámá pomalá kapela, která mě doslova uhranula. CANDLEMASS. Měl jsem tak, na rozdíl od ostatních vrstevníků, přístup i k jiné muzice. Nahrál mi je tam starší kamarád. Kdo byl tvým vzorem, koho jsi obdivoval ty? Kdy tě poprvé napadlo, že bys začal dělat muziku aktivně?

Matt - Hudebně mě ovlivnil kdokoliv, kdo napsal skvělou skladbu, zvláště pokud to byl heavy metal. Vždy jsem se snažil poslouchat a učit se z hudby jiných lidí, bral jsem to jako lekci a pak jsem z toho dokázal vytáhnout svůj vlastní styl.

Brad - Pro mě byli Kiss důvod, proč jsem se chtěl stát muzikantem. Divadelní a vizuální prezentace byla fascinující. Vždy jsem samozřejmě obdivoval bubeníky jako Cozy Powell, Eric Carr, Bill Ward a mnoho dalších.

Moje první kapela se jmenovala „Krystal Reign“. Bylo mi 14, když jsem zjistil, že díky tvorbě hudby s jinými lidmi je život snesitelnější. A cítím to tak stále i dnes.


GRIEF COLLECTOR jsou novou kapelou ze starých zkušených pardálů. Čeho chcete dosáhnout? Máte nějaký cíl? Třeba si zahrát na velkém festivalu, vydat album pod slavným labelem? Kam chcete směřovat v budoucnosti?

Matt - Byl bych rád, kdyby Grief Collector byl branou pro mladé metalové fanoušky zpět do klasicky znějícího doomu a samozřejmě dosáhl co největšího úspěchu. Také bych byl rád, kdyby lidé našli poslechem naší hudby terapeutickou hodnotu, aby jim to pomohlo s čímkoli, čím si procházejí. Je to podobné, jako bychom v tom byli společně, protože mnozí z nás už zažili to, o čem jsou naše texty, a proto považuji autentičnost naší hudby za nepopíratelnou.

Brad - Myslím, že všichni bychom se rádi předvedli fanouškům živě. A nechali nás lidi vidět jako skutečně fungující kapelu. A samozřejmě podporovat novou nahrávku. Naším cílem právě teď je vydat nové album a pokračovat v tvorbě dobrého doom metalu.


Děkuji za rozhovor a tvůj čas. Moc si tvých slov vážím. Venku je sychravo, možná bude pršet. Na město padá mlha. Je jasné, co budu poslouchat! Jasně, že „En Delirium“. Album se stalo mojí osobní, soukromou záležitostí, díky i za to! Přeji vám jen vše nejlepší a budu se těšit na další hudbu od GRIEF COLLECTOR! Buďte doom!

My děkujeme za tvůj čas a podporu. Doufáme, že ostatní budou mít z nového alba stejné pocity. Mějte se!

neděle 25. dubna 2021

Recenze/review - GRIEF COLLECTOR - En Delirium (2021)


GRIEF COLLECTOR - En Delirium
CD 2021, Petrichor

for english please scroll down

Občas se mi to stává ve snech. Umírám a znovu se rodím. Stále dokola. Probudím se pokaždé ve starém domě, na tvrdé zemi. Samota duše, temné představy, nekonečný smutek, který znají pouze prokletí. Celý život hledáme otázky života a smrti, abychom nakonec zemřeli v bolestivých křečích. Rád a často se nechávám unášet fantazií do země stínů. Potřebuji k tomu jen tichou chladnou místnost a dobrý doom metal.

GRIEF COLLECTOR je novou kapelou, složenou ze samých zkušených muzikantů v čele se zpěvákem Robertem Lowen, známým z CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS. Pohřební průvod byl znovu vypraven, abychom pohřbili starý, poctivý, chladný a temný doom metal. Jdeme pomalu a kolem se ozývá pláč pozůstalých. 

 

Staré psy novým kouskům nenaučíš. Zaplať Satan za to. Jinak bychom byli ochuzeni o další k dokonalosti vybroušený doom metalový křišťál. "En Delirium", je albem, které vás pozve na druhou stranu, na onen svět. Probudíte se jako já v cizím zdánlivě opuštěném domě. Budete naslouchat tichému šepotu, ze zdí poteče zkažená krev a ve vaně potkáte první přízrak. Vynikající vokál, riffy ostré jako žiletky sebevraha, ale hlavně nálada začouzená a shnilá jako atmosféra ranního hřbitova. Mlhavé ráno, vykopej si vlastní hrob. Za zvuků "En Delirium" ti to půjde samo. Hudba je velmi naléhavá, bolestivá, chladná a pochmurná. Mám doom metal v této podobě hrozně rád. Připomíná mi moje začátky se smutným stylem. Fanoušci třeba takových CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM, TROUBLE mi dají určitě za pravdu. Můj pokoj je náhle studený a prázdný. Přijdu si poslední roky sám uprostřed davu. Z hudby ale pořád cítím poctivé, ryzí chvění, energii, sílu a smrt. Troufám si tvrdit, že GRIEF COLLECTOR se nedají poslouchat jenom ušima, ale spíše srdcem. Musíte mít podobnou hudbu v krvi a tu jak známo jen tak nevyměníte. Celý život hledáme otázky života a smrti, abychom nakonec zemřeli v bolestivých křečích. Rád a často se nechávám unášet fantazií do země stínů. Potřebuji k tomu jen tichou chladnou místnost a dobrý doom metal. "En Delirium" je pro mě v podstatě dokonalým albem! Až navěky, amen!


Asphyx says:

Sometimes it happens to me in my dreams. I die and I am born again. Again and again. I always wake up in an old house, on hard ground. The loneliness of the soul, the dark ideas, the endless sorrow that only the curse knows. All our lives we look for questions of life and death to eventually die in painful convulsions. I like and often let myself be carried away by fantasy into the land of shadows. All I need is a quiet cool room and good doom metal.

GRIEF COLLECTOR is a new band, composed of experienced musicians themselves, led by singer Robert Lowen, known from CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS. The funeral procession was sent again to bury the old, honest, cold and dark doom metal. We walk slowly and the cries of the bereaved resound around.


You can't teach old dogs new tricks. Pay Satan for it. Otherwise, we would be deprived of another perfectly cut doom metal crystal. "En Delirium" is an album that invites you to the other side, to the other world. You wake up like me in a strange, abandoned house. You will listen to a soft whisper, rotten blood flows from the walls, and you meet the first ghost in the bathtub. Excellent vocals, riffs as sharp as suicide razors, but above all a smoky and rotten mood like the atmosphere of a morning cemetery. Foggy morning, dig your own grave. With the sounds of "En Delirium" it will work for you. The music is very urgent, painful, cold and gloomy. I really like doom metal in this form. It reminds me of my beginnings with sad style. Fans of such CANDLEMASS, SOLITUDE AETURNUS, TROUBLE, SAINT VITUS, PENTAGRAM, TROUBLE will definitely agree with me. My room is suddenly cold and empty. I've been coming alone in the crowd for the last few years. But I still feel an honest, pure tremor, energy, strength and death from the music. I dare say that GRIEF COLLECTOR cannot be listened only by the ears, but rather by the heart. You have to have similar music in your blood and as you know, you can't just exchange it. We spend our whole lives looking for questions of life and death in order to eventually die in painful convulsions. I like and often let myself be carried away by fantasy into the land of shadows. All I need is a quiet cool room and good doom metal. "En Delirium" is basically the perfect album for me! Forever, amen!


tracklist:

DISK #1

1. Corridors
2. Wintersick
3. Our Poisonous Ways
4. The Letting Go
5. When Sanity Eludes Me
6. Knee Deel in Devils
7. 10 Days (of Disbelief)
8. Misery Mongers
9. Scorned Heart
10. Then Comes Darkness
11. Voodoo - Die Young

DISK #2 - From Dissension To Avowal

1. A Prelude to Grief
2. Eyes of Fog
3. Consuming Indignation
4. A Mournful Pact
5. Of Misery and Woe
6. To Grips

band:
Robert Lowe (zpěv)
Matt Johnson (basa, kytara)
Brad Miller (bicí)



neděle 7. března 2021

Recenze/review - SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth (2021)


SOOTHSAYER - Echoes Of The Earth
CD 2021, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mlhavé ráno, město jsem nechal za sebou. Unikl jsem šedi, cestou kolem hřbitova, kde leží mí předci. Z nebe pršela krev a mraky byly hodně nízko. Bývám na svých toulkách hodně pokorný, příroda mě nepřestane nikdy udivovat. A je úplně jedno, jestli jsem vysoko v horách nebo jen kousek od svého domu. Doom metal v podání irských SOOTHSAYER poslouchám již dlouho, přesněji od roku 2016, kdy jsem se setkal s tvorbou kapely poprvé. Pokaždé mě zavedou do hlubokých močálů lidské mysli.

Jako když potkáte u mýtiny mrtvolu zvířete. Smrt, ano smutek a smrt, koloběh života. Rodíme se a umíráme, často nepovšimnuti. Zůstává nakonec jen hudba, která povznáší, jitří fantazii, je magická, zákeřná, jiskřivá jako odlesk v očích šelmy. "Echoes Of The Earth" je volným pokračováním věcí minulých, je mým průvodcem podzemím, samotou duše i prozřením. Temná, chladná, bolestivá, taková je nová deska. 


"Echoes Of The Earth" je jako vyvřelá láva, která unikla přímo z pekla. Spálí vás ve stylu třeba takových EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmosférický doom metal, spousta sludge prvků, ale hlavně naléhavost a žhavé magma. Jako bych se ocitl ve zcela jiném světě, v dimenzi, ve které jsou všechny drásavé lidské vlastnosti znásobeny a vypáleny na hudební nosič. Do kostí se mi vkrádá chlad, přesně taková alba potřebuji ve chvílích, kdy venku prší a je pošmourno. Brodím se bahnem vlastních myšlenek, škrábu si ruce do krve, nadávám Bohu, proč je kolem nás tolik zla? Odpovědí je mi skvělý zvuk, nářek umírajících a nová nahrávka SOOTHSAYER. Kapela mi opět dokázala předat obrovské množství emocí, věřím jim každý tón, každý riff. Nálada je pochmurná, je čas se vydat znovu na cestu. Možná bude poslední, kdo ví? Řeka plná špinavé vody, bahna. Nafouklé mokvající zasmrádlé mrtvoly, kdo mě převeze na druhou stranu? Myslím, že Irové to dokáží. Dovolili mi nahlédnout na druhou stranu, do země stínů, zjitřit moji mysl, být mými průvodci v temnotě. Ne, dávno už neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Album muselo vznikat někde o samotě, v bažinách. Dokonalá esence smutku a temnoty! Z nebe zase prší krev.


Asphyx says:

A foggy morning, I left the city behind. I escaped in gray, on my way around the cemetery where my ancestors lie. Blood was raining from the sky and the clouds were very low. I tend to be very humble on my wanderings, nature never ceases to amaze me. And it doesn´t matter if I´m high in the mountains or just a short distance from my house. I have been listening to Doom metal performed by the Irish SOOTHSAYER for a long time, more precisely since 2016 when I first met the band. They always lead me into the deep swamps of the human mind.

Like meeting an animal's corpse by a clearing. Death, yes sadness and death, the cycle of life. We are born and die, often unnoticed. In the end, all that remains is music that elevates, brightens the imagination, is magical, insidious, sparkling as a reflection in the beast's eyes. “Echoes Of The Earth” is a free continuation of things of the past, it is my guide to the underground, the solitude of the soul and enlightenment. Dark, codl, painful - that is how the new album is.


“Echoes Of The Earth” is like erupting lava that escaped directly from hell. They will burn you in the style of bands like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN. Atmospheric doom metal, lots of sludge elements but mainly urgency and hot magma. It is as if I find myself in a completely different world, in a dimension in which all irritating human qualities are multiplied and burned onto a musical medium. The cold is creeping into my bons, I need just such albums when it's raining outside and it's gloomy. I wade through the mud of my own thoughts, I scratch my hands with blood, I curse Go, why is there so much evil around us? The answer is great sound, the lament of the dying and a new SOOTHSAYER recording. THe band was able to convey a huge amount of emotion to me again. I trust them every tone, every riff. THe mood is gloomy, it's time to hit the road again. Maybe it will be the last one. Who knows. River full of dirty water, mud. Puffy wet stinking corpses, who will take me to the other side? I think the Irish can do it. THey allowed me to look the other way into the land of shadows, to sharpen my mind, to be my guide in the dark. No, I haven't listened to music with my ears for a long time, but rather with my heart. The album had to be written somewhere alone in the swamps. The perfect essence of sadness and darkness! Blood is raining from the sky again.


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Fringe
2. Outer Fringe 
3. War Of The Doves
4. Cities Of Smoke
5. Six Of Nothing
6. True North

Line up -
Líam Hughes – Voices, Soundscapes
Con Doyle – Guitars, Voices
Marc O'Grady – Guitars
Pavol Rosa – Bass
Sean Breen – Drums

Official Video
Official Bandcamp
Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Soothsayer Facebook
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Label Europe Store

neděle 3. ledna 2021

Recenze/review - EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus (2020)


EVANGELIST - Ad Mortem Festinamus
EP 2020, Nine Records

for english please scroll down

Rád a často se procházím starými chrámy. Přemýšlím, co se v nich kdysi odehrávalo. Kamenné stěny vypráví. O životě a smrti. O bolesti. O naději. Dnes jsem zvolil i hudbu, která podpořila mé myšlenky. Epičtí doom metalisté z Polska - EVENGELIST, se hodí k mému rozjímání více, než cokoliv jiného. Dlouhé, táhlé, přemýšlivé melodie. Chlad a mocný vokál ve mě probouzejí vzpomínky. Na pohřby v dávných dobách. Není lehké být řečníkem.

Mluvit o životě jiných a vyzdvihnout to dobré i u špatných jedinců musí být opravdu náročné. Pozůstalí jsou jako šedé stíny, jako melodie na novém EP "Ad Mortem Festinamus". Poláci jsou vznešení, záhadní a čerpají ze starých doom metalových knih. 

 

Každého asi ihned napadne podobnost se slavnými CANDLEMASS. Nijak mi to nevadí, pro mě je důležité, jaká energie z hudby působí a jak ji vnímám. EVENGELIST umí perfektně vystavět skladbu, zasáhnout mě do citlivých míst. Jsou jako tajemní našeptávači, kteří žili dlouhé roky ve stínu, aby z něj vystoupili a nechali mě pomalu umrznout. Líbí se mi celkový dojem, který je velmi podmanivý, zvuk i obal. Mám před sebou dílo, které donutí posluchače k zamyšlení. Smutek a chlad, mí průvodci opuštěnými chrámy bolesti. Vím, mnohé zde již bylo, ale v dnešní době je velmi těžké, se někomu nepodobat. "Ad Mortem Festinamus" je jako starý testament, závěť napsaná na zažloutlém papyru. Krása i smrt se ukrývá v každém z nás, ale jen někteří je dokáží sepsat, namalovat na obraz a nebo zhudebnit, jako se to povedlo polským doomařům. Nové album je určeno pro okamžiky, když budete chtít zastavit své kroky, pomalu spočinout na hrobě svých předků. Pro chvíle, které se příliš často v dnešním uspěchaném světě neopakují. Epický doom metal, který je dokonalou definicí smutku!


Asphyx says:

I like and often walk through old temples. I wonder what happened in them once. Stone walls tell. About life and death. About the pain. About hope. Today I also chose music that supported my thoughts. Epic doom metalists from Poland - EVENGELIST, are more suitable for my contemplation than anything else. Long, long, thoughtful melodies. Cold and powerful vocals awaken memories in me. For funerals in ancient times. It is not easy to be a speaker. 

Talking about the lives of others and highlighting the good even in bad individuals must be really challenging. The survivors are like gray shadows, like melodies on the new EP "Ad Mortem Festinamus". The Polish are noble, mysterious, and draw from old doom metal books. 


Everyone has a resemblance to the famous CANDLEMASS. I don't mind, it's important to me what energy from the music works and how I perceive it. EVENGELIST can build a song perfectly, hitting me in sensitive places. They are like mysterious whisperers who have lived in the shadows for many years to get out of it and let me slowly freeze. I like the overall impression, which is very captivating, the sound and the cover. I have a work in front of me that will make the listeners think. Sadness and cold, my guides to abandoned temples of pain. I know a lot has already been here, but these days it is very difficult not to resemble someone. "Ad Mortem Festinamus" is like an old will, a will written on a yellowed papyrus. Beauty and death are hidden in each of us, but only some can write them, paint them on a picture or set them to music, as the Polish doomars did. The new album is designed for moments when you want to stop your steps, rest slowly on the grave of your ancestors. For moments that are not repeated too often in today's hectic world. Epic doom metal, which is the perfect definition of sadness!


Track Listing:
1. Perceval
2. Anubis (On the Onyx Throne of Death)
3. The Puritan
4. Pale Lady of Mercy
5. Towards the End
6. Mystification (Manilla Road cover)


sobota 28. listopadu 2020

Recenze/review - MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret (2020)


MY DYING BRIDE - Macabre Cabaret
EP 2020, Nuclear Blast

for english please scroll down

Spousta z nás je zavřeno ve svých domovech. O samotě, jen se se svědomím. Každého, kdo má alespoň nějakou fantazii, podobný stav donutí k zamyšlení. Je jedno, jestli si v cele nebo uprostřed davu, někdy se zkrátka cítíš sám. Musím do lesů, do přírody, na malý vesnický hřbitov, kolem kterého normálně procházím bez povšimnutí. Jenže teď poslouchám nové EP doomařů MY DYING BRIDE. Moje kroky mají trošku jiný směr.

Chtít po podobných legendách nějaké stylové kotrmelce je neslušné. Byla by škoda, kdyby změnili to, co na nich máme tolik rádi.  Na novinku lze nahlížet jako na pokračování věcí minulých, na klasickou desku, ale to já příliš nedokážu. Britové to se mnou umí už od devadesátých let. Měli sice občas pochopitelně slabší období, ale "Macabre Cabaret" k nim rozhodně nepatří.


O čem je pravý smutek a city mu podobné zase tolik lidí neví. Musíte si je, stejně jako muziku, prožít, projít si mezi temnými studenými stíny. Venku je mlha, mráz proniká do kostí. Ideální počasí pro poslech. Město ještě spí. Tiché a prázdné. Pár světel v oknech, občas štěkající pes. "Macabre Cabaret" je deskou, kterou musím poslouchat venku. Stát se chodcem v pozadí, tichošlápkem, který nehodnotí, ale jen naslouchá. Zvláštní je, že já doom metal neumím pořádně popsat slovy, podle mého to ani moc nejde. Existují jen dvě polohy, buď si vás podmaní a nebo ne. Miluju zvuk violoncella, mám rád bědování a pláč, které z MY DYING BRIDE stále slyším. Dodnes mě na nich fascinuje schopnost vytvořit hudbou absolutně temnou a mrazivou atmosféru. Smutek a nářek. Každý si představuje pohřeb, ale já myslím spíš na usínající přírodu, na barvy podzimu, na zvířata hledající svůj úkryt. Uprostřed lesů se mi společná setkání osvědčila nejvíce. Sice jsem tu také sám, ale není tu rušivý dav, blikající světla, ani zástupy falešných tváří. Vše je, stejně jako "Macabre Cabaret", ohlodáno na kost, ryzí a opravdové. Je stavem duše, rozpoložením a jako takové jej je nutné brát. Až mi bude zase jednou smutno, tak vím, co si pustím. 


Asphyx says:

You sit in the wooden benches. It is Sunday morning and you should meet God today. You doubt, you have been in doubt for a while. The ordinary life has vanished from churches a long time ago. There is only mentoring and tons of empty words left. You are praying to a dead who has nothing in common with its souls. In a last few days you have been meeting many evil people. The only thing left is hope and music. 

I like the noble mood of cathedrals, I soak the atmosphere of abandoned temples with joy. Thousands of fates printed in stone walls. The faces of the saints and above, where the pipe organ is, is sitting the band MY DYING BRIDE. Yes, for me their music is connected with a visit of a church. I listen to their new album "Macabre Cabaret" and I am thinking about what faith really is.

The songs are literally soaked up with the atmosphere of gothic buildings and sadness. Right in front of me I can see a small graveyard in the mountains. Everybody knows each other and every funeral is an event and a personal experience. Here, the faith is pure, unspoilt and raw. I like the sound, cold and hurtful at the same time, I admire the painting on the cover. I am walking through abandoned cathedrals with the band. Again and again I am coming back to catacombs, to wake up and continue to spread the glory of the doom and death metal. The new album absorbed me completely, it calmed down my mind and directed me to another world. I am looking towards the sky and I am waiting! A beautiful musical experience, full of nobleness.



tracklist:
1. Macabre Cabaret
2. A Secret Kiss
3. A Purse Of Gold And Stars

band:
Aaron - Vocals.
Andrew - Guitar.
Lena - Bass
Shaun - Keyboards / Violin

https://www.facebook.com/MyDyingBrideOfficial/
http://mydyingbride.net/
https://www.instagram.com/mydyingbride_official/
https://twitter.com/Official_MDB
https://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

pátek 20. listopadu 2020

Recenze/review - DRACONIAN - Under a Godless Veil (2020)


DRACONIAN - Under a Godless Veil
CD 2020, Napalm Records

for english please scroll down

Většinou bývám veselý a snažím se na svět dívat pozitivně. Jenže potom přijde podzim a do mě jakoby se vkradl chlad. Možná za to může příroda, která se pomalu ukládá ke spánku, možná smog, který zahalí celé naše město, nevím, ale najednou místo ostré a nekompromisní muziky vyhledávám temná zákoutí. K doom metalu přistupuji trošku jinak než ostatní. Neposlouchám všechno a spousta věcí se mi nelíbí, ale švédské DRACONIAN mohu vždy a všude. Mluví mi z duše, dokáží mě zklidnit, zastavit mé kroky a já skoro až nábožně poslouchám. 

Je až s podivem, že kapela, která byla založena v roce 1994 dokáže stále až magicky přitáhnout moji pozornost. Možná je to způsobem, jakým si hraje s melodiemi, náladami. Jsem znovu na hřbitově a pokládám květiny na hrob. Najednou chápu alespoň trošku věčnost, krásu, smutek. Moje fantazie má křídla a dívám se na svět ze shora.


Je to stejně zvláštní. Moc nemusím ženské hlasy, jsou na mě mnohdy příliš jedovaté, ale Heike má krásnou barvu a skvěle se s Andersem doplňují. Přirovnávat k někomu hudbu DRACONIAN je přeci jen trošku troufalé. patří do stejné líhně jako  THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE a další, kteří pochopili, o čem je ryzí smutek, ale opravdu to není příliš důležité. Švédi jsou originální, rozpoznatelní od prvních tónů. Pro mě je stejně nejdůležitější atmosféra, schopnost mě doslova přikovat k přehrávači. Ano mě, který se jinak neustále přehrabuje ve starých kostech, exhumuje hroby a na nějakou tu špínu nehledí. Je podzim a tak si užívám křišťálový zvuk, hledám v lesích dívku z obalu, toulám se bez cíle. Moje životní funkce se zpomalují a netoužím po ničem jiném, než po temném koutě, knize a DRACONIAN. Navíc přes hodinu gotiky a doom metalu pokaždé uteče jako krev v potoce. "Under a Godless Veil" je hodně depresivním albem, nihilistickým, je definicí mlhy nad hřbitovem. Je to do něj také nasáklá smrt, věčnost, spočinutí. Lepší bude, když už půjdu, stejně má slova nedokáží vyjádřit všechny mé pocity. Raději poslouchejte. Jen našlapujte tiše, abyste nenarušili pochmurnou náladu celé desky. Svět je tak černý...


sumarizace:

Křehké jsou pavučiny na starých sochách, křehká je i hudba DRACONIAN. Vznáší se vzduchem jako jarní déšť dopadající na mramorové náhrobky. Ano, toulal jsem se po nekonečných cestách a skončil nakonec zase na hřbitově. Hudba, lehce inspirovaná kapelami jako THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, zahraná s vlastním výrazem a otiskem, mě sem znovu zavedla. Usedám na opuštěnou lavici a děsím se toho, že mezi mrtvými je mi dnes lépe, než v ruchu všedního dne. "Under a Godless Veil" je přesně tím druhem nahrávky, po které v podobných chvílích sahám bez přemýšlení. Má dobrý zvuk, zajímavý obal a nepřeberně pestrou paletu smutných melodií. Víc dnes nechci a ani nepotřebuji. Jsem chodec bez cíle, jsem prokletý posluchač, hrobník bez mrtvých těl, obdivovatel dlouhých stínů, jsem ten, který bude novinku DRACONIAN všude doporučovat. Zahleděn do vlastního nitra, mačkám znovu play. Skvělá gothic doom metalová deska plná pohřebních nálad! Skvěle!


Asphyx says:

The cobwebs on the old sculptures are fragile, the DRACONIAN music is fragile. It floats in the air like the spring rain falling on the marble tombstones. Yes, I wandered on endless roads and ended up on the cemetery. Music inspired by bands like THE GATHERING, PARADISE LOST, THEATRE OF TRAGEDY, MY DYING BRIDE, SWALLOW THE SUN, CANDLEMASS, BATTLELORE, played with own expression and imprint, brought me back here. I sit on a deserted bench and I am afraid that among the dead I feel better today than in the everyday rush. "Under a Godless Veil" is precisely the kind of recording that I choose in such moments without thinking. It has a good sound, an interesting cover and a variety of sad melodies. I don't want more today and I don't need it. I am a wanderer without a goal, I am a cursed listener, a gravedigger without dead bodies, an admirer of long shadows, I am the one who will recommend the DRACONIAN novelty everywhere. Looked into my core I am press button „play“ again. Great gothic doom metal album full of funeral moods! Great!


Tracklist:
01. Sorrow of Sophia (07:28)
02. The Sacrificial Flame (07:30)
03. Lustrous Heart (04:47)
04. Sleepwalkers (06:44)
05. Moon over Sabaoth (05:53)
06. Burial Fields (04:34)
07. The Sethian (06:51)
08. Claw Marks on the Throne (05:42)
09. Night Visitor (03:48)
10. Ascend into Darkness (08:54)

band:
Anders Jacobsson - Vocals
Heike Langhans - Vocals
Johan Ericsson - Guitar
Daniel Arvidsson - Guitar
Jerry Torstensson - Drums

https://draconian.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/draconianofficial
https://draconianofficial.com/
https://www.instagram.com/draconianhorde/
https://open.spotify.com/artist/1TX9g1uSl0B0DQIE9lBqmU?si=OeRaOVCPRAOXg76EMUpgsw
https://twitter.com/draconianhorde
https://napalmrecords.com/deutsch/?SID=nk6u7g72tdoncf4f4o3amn9d25

středa 30. září 2020

Recenze/review - APHONIC THRENODY - The Great Hatred (2020)


APHONIC THRENODY - The Great Hatred
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Slyším v dálce zvony. Kolemjdoucí se křižují. Zvedají oči k nebi. Další duše, co přešla na druhou stranu. Není to tak úplně pravda. Odnášejí mě v dřevěné rakvi, zástup pozůstalých našlapuje tiše. Pohřbený zaživa, těším se na temnotu. Mám rád doom metal s pochmurnou atmosférou, s chutí navštěvuji místa, do kterých se otiskla smrt. Kývám se do větru, zdravím nemrtvé, jen já, nicota a smutek. 

APHONIC THRENODY je mezinárodní funeral doom death metalová kapela, složená z muzikantů z Velké Británie, Itálie a Chile. Pánové se sešli, aby nám letos předložili v podstatě dokonalou stylovou esenci. Skladby vás donutí se zastavit,  zamyslet, přeběhne vám mráz po zádech.  

 

A tak se toulám po onom světě, nahlížím do katakomb. V každé je pohřbený někdo jiný. Měl si veselý život nebo smutný? Trápil si se? Nakonec z nás jsou jen kusy rozpadajícího se těla. Bez duše nejsme nic. Jen prázdné schránky. Kolem mě plynou jednotlivé skladby, unášejí mě, strhávají do hlubin. Ve stylu MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, OFFICIUM TRISTE, ANATHEMA. Temní, záhadní, tajemní, návykoví. Takoví jsou letos APHONIC THRENODY. U jejich hudby opravdu zní pohřební zvony. Líbí se mi zvuk i obal alba, ale nejvíc asi šedá, studená atmosféra. "The Great Hatred" je jako pohřeb, po kterém ve vás zůstane prázdné místo. Pro doom metal musíte mít vlohy, musíte jej hrát srdcem, to se nedá ošálit. A já pánům novinku věřím bezezbytku. Nad hřbitovem se válí mlha a já nahlížím do otevřeného hrobu. Pro koho je připravený? Pak uvidím na náhrobku svoje jméno. Smutek je všudepřítomný, doslova hmatatelný. Po celou dobu desky. Brzy bude podzim a já už dnes vím, co budu poslouchat. Ano, hádáte správně - APHONIC THRENODY. Protože jsou opravdoví, uvěřitelní, záhadní a jejich doom metal je přímo magický. Až navěky, amen! Vynikající pocta stínům!


Asphyx says:

I hear bells in the distance. Passersby cross. They raise their eyes to the sky. Another soul that crossed over. This is not entirely true. They take me away in a wooden coffin, the crowd of survivors tread quietly. Buried alive, I look forward to the darkness. I like doom metal with a gloomy atmosphere, I like to visit places where death has imprinted. I nod to the wind, greet the undead, just me, nothingness and sadness.

APHONIC THRENODY is an international funeral doom death metal band, composed of musicians from Great Britain, Italy and Chile. The gentlemen have come together to present us with a basically perfect stylistic essence this year. The songs will make you stop, think, you will get a chill and goosebumps will running down your spine.


And so I wander around the other world, looking into the catacombs. Someone else is buried in each. Did you have a happy life or a sad one? Did you worry? After all, we are just pieces of a crumbling body. Without a soul, we are nothing. Just empty boxes. The individual songs flow around me, they carry me, pull me into the depths. In the style of MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, OFFICIUM TRISTE, ANATHEMA. Dark, mysterious, mysterious, addictive. Such are the APHONIC THRENODY this year. Funeral bells really sound in their music. I like the sound and the cover of the album, but mostly the gray, cold atmosphere. "The Great Hatred" is like a funeral that leaves an empty space in you. For doom metal, you have to have talents, you have to play it with your heart, you can't be fooled. And I trust to the gentlemen everything. Fog is rolling over the cemetery and I look at the open grave. Who is it ready for? Then I will see my name on the tombstone. Sadness is ubiquitous, literally tangible for whole time I pay this album. It will be autumn soon and I already know what I will listen to today. Yes, you guessed it right - APHONIC THRENODY. Because they are real, believable, mysterious and their doom metal is magical. Forever, amen! An excellent tribute to the shadows!

Line up -
Riccardo Veronese (Towards Atlantis Lights, Dea Marica) - Guitars
Juan Escobar C. (Arrant Saudade) - Vocals, Bass, Guitar & Keys

Artwork by Misanthropic Art (Xpus, Death Courier)

Track listing -
1. Locura
2. Interrogation
3. The Great Hatred
4. Drowning
5. The Rise of the Phoenix
6. The Fall

pátek 31. července 2020

Recenze/review - POEMA ARCANVS - Stardust Solitude (2020)



POEMA ARCANVS - Stardust Solitude
CD 2020, Transcending Obscurity Records


for english please scroll down


Každý si s sebou neseme svůj kříž. Pokaždé, když už máme pocit, že bude svět alespoň chvilku krásný, přijde nějaká rána, která nás znovu vyhodí z normálu. Musíme přežít a bojovat, ale někdy je to hodně těžké. Jakoby nám najednou ztěžkly nohy a zpomalily se životní funkce. Chodíme shrbení a místo k nebi hledíme do země. Nepomáhají nám rozmluvy s kamarády, jedinou příležitostí, kdy se můžeme uvolnit, je hudba. Měl bych pro vás jeden velmi dobrý doom/death metal.

POEMA ARCANVS jsou legendární kapela z Chile. Založená v roce 1997. Se spoustou vynikajících alb na kontě a letos s novým počinem, které na mě má ihned od začátku doslova uhrančivé účinky. Najednou je ten můj imaginární kříž lehčí, svět sice temnější, ale příjemnější. Takhle to se mnou umí jen smečky, které mi dokáží předat velké množství emocí. 



Jakoby přede mnou někdo rozbil černé sklo. Vidíš, na několika střepech je ještě tvoje vlastní krev. Na chvilku tě napadne, že by se krásně jedna ostrá hrana vyjímala na tvém zápěstí, ale pak se otřepeš chladem. Ne, dnes ještě ne. Ještě si raději užiji hudbu ve stylu OFFICIUM TRISTE, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, CANDLEMASS, KATATONIA, ANATHEMA, SOLITUDE AETERNUS. POEMA ARCANVS si pohrávají s temnými náladami, jsou jako kapitáni lodi s názvem doom death metal, která je směřována rovnou do záhuby. Na zpěněných vlnách smutných riffů, s naléhavým vokálem, skvělým zvukem, obalem i vším, co patří k dobrému dílu. "Stardust Solitude" mě baví, užívám si jej, je mojí oporou při chladných ránech. Občas i mě nahlodá stereotyp všedních dní a podlehnu šedivým představám. Najednou jsem v mlze a našlapuji do rytmu bicích. Ne, ještě nechci, aby to skončilo, další skladbu prosím. Některé desky bývají spíše o intimní zpovědi, než o obyčejných slovech. POEMA ARCANVS to moc dobře vědí a tak našeptávají. Jsem tomu rád, mám ve sbírce další kousek čistého křišťálu a svět je najednou takový lehčí. Nemám pravdu? 



sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady POEMA ARCANVS a jejich nová letošní nové album "Stardust Solitude", plné smutných písní. Klasický doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a POEMA ARCANVS nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Stardust Solitude" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska POEMA ARCANVS.




Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The POEMA ARCANVS is here with its new album "Stardust Solitude", full of sad songs. Classic doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the POEMA ARCANVS prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Stardust Solitude". Welcome to the funeral dinner where the new album by POEMA ARCANVS is served.


Track listing -
1. Stardust Solitude
2. Orphans
3. Haven
4. The Lighthouse Keeper
5. Straits of Devotion
6. Pilgrim
7. Kingdom of Ruins
8. Brave

Band lineup -
Claudio Carrasco - Vocals
Juan Diaz - Bass Guitar
Igor Leiva - Guitar
Luis Moya - Drums

středa 29. července 2020

Recenze/review - NOCTU - Gelidae Mortis Imago (2020)



NOCTU - Gelidae Mortis Imago
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Padají na člověka občas divné stavy. Děsí se každého stínu, našlapuje jen tiše, smutný a zahleděný do sebe. Absolutní ztráta energie, jsi jak raněná šelma, která ztratila své instinkty. Uchyluješ se do ústraní, do pochmurných zákoutí. Najednou se zajímáš o poslední věci člověka a čteš jen knihy, které končí špatně. Ztrácíš se před očima, mizíš v mlhavém ránu, pláčeš, i když se všichni okolo smějí. Naplňuje tě jen hudba, která je pomalá, zastřená, černo černá. 

Měl bych pro tebe jeden tip na funerální doom metal. Italský NOCTU něco o smutku ví a navíc jej dokáže vyjádřit pomocí nástrojů. Pokud máš tedy chuť na nekonečnou, dlouhou táhlou panychidu, tak vítej, cizinče. Jednočlenná kapela vznikla jako projekt v roce 2015 a letošní počin je druhý dlouhohrající. A opět se jedná o záležitost vhodnou pro chvíle, kdy tě ponesou na márách. 




NOCTU lze zařadit mezi kapely jako ESOTERIC, EVOKEN, OAK, MOUNFUL CONGREGATION, CHALICE OF SUFFERING, EYE OF SOLITUDE a další smutkaře. Jedná se o šest náladotvorných dlouhých skladeb, které pro vás budou zpočátku možná jen kulisou k jiné činnosti. Nenechte se ale zmást, jednotlivé nuance vylezou na povrch až časem, po bedlivém a soustředěném poslechu. Opakuji to stále, pro styl zvaný doom metal a jeho odnože musí mít člověk vlohy. Já osobně navíc ještě náladu. Vzal jsem si desku do hor, četl jsem si u ní knihy vážných autorů a nějakým zvláštním způsobem se mi usadila někde uvnitř hlavy. Jakoby mi vlezla přímo do podvědomí. Najednou jsem začal rozeznávat jednotlivé odstíny a vyloženě si společná setkání užíval. A takový společný východ slunce nad zalesněnými kopci měl rozhodně něco do sebe. Jak říkám, jsou občas stavy v životě lidském, kdy je dobré se zastavit, načerpat energii. Myslím, že NOCTU a jejich nová deska "Gelidae Mortis Imago" by vám v tom mohla hodně pomoci. Je totiž zvláštní, tajemná, magická. 





sumarizace:

Nové album NOCTU je velmi příjemným výletem do horské vesnice na dlouhý pohřeb. Jejich funeral doom metal je poctivý, syrový, uvěřitelný. Proti provedení, ani způsobu uchopení smutku, nemám žádných námitek. Doslova mě fascinuje schopnost NOCTU navodit absolutně temnou a ošklivou atmosféru. Poslech si užívám všemi póry svého těla. Svět jakoby najednou zčernal, upadl do beznaděje a já se ocitl v záhrobí. Na onom světě se pohybují NOCTU s elegancí a samozřejmostí. V dálce zvoní umíráček, nemrtví vylézají z děr. Tahle deska mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Vidím zase zástupy nemrtvých. Jdou si pro mě. Funeral doom metal par excellence!


Asphyx says:
The new album by NOCTU is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their funeral doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those NOCTU are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Funeral doom metal par excellence!



Line up -
Noctu - Everything

Guest lead guitars by Justin Hartwig (Mournful Congregation) on Lucida Oscurita Senziente

Artwork by Diego Spezzoni

Track listing -
1. Suicidio Al Chiaro Di Luna
2. Fitte Tenebre (Le Radici Dell' Inferno)
3. Oltre I Cancelli Del Cimitero
4. Lucida Oscurita Senziente
5. Sangue Sulla Mia Lapide
6. Isolato Da Un Mondo Senza Speranza

Official Video Stream
Official Bandcamp
Label Site
Label Facebook
Noctu Facebook

TWITTER