DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

neděle 2. července 2017

Recenze/review - TANKARD - One Foot in the Grave (2017)


TANKARD - One Foot in the Grave
CD 2017, Nuclear Blast

 for english scroll down please

 Mezi záclonami problikává ostré světlo. Hlava mi třeští, bolí celý člověk. Nechci vidět tenhle svět, nechci vstávat, nechce se mi žít. Všechno na mě padá a slibuji si pořád dokola, že už nikdy více. Už nikdy nebudu pít.

 Ano, nové album německé thrash metalové legendy mě přijde trošku jiné, než předchozí počiny. Poslouchám desku pořád dokola a říkám si, že TANKARD jsou tentokrát nějací "smutní". Nebo tak na mě alespoň novinka působí. Chvíli skladby vstřebávám a pomalu se mi dostávají do krve. Jako dobrý uleželý bourbon. Nalévám si znovu a čím dál tím víc oceňuji skvělý zvuk. Je až s podivem, že jsou pánové ve svých letech pořád tolik ostří a nepostrádají tu správnou rebelskou jiskru. "One Foot in the Grave" zraje jako dobré víno.



Na "One Foot in the Grave" ze sebe TANKARD dostali maximum. Líbí se mi vokály, jedovatě studené motivy i nálada celého alba. Jsem starý fanoušek a jde na mě nostalgická nálada. Nahrávka je nebývale pestrá a pořád mě nutí k dalšímu a dalšímu přehrávání. Cítím se jako po prohýřené noci, kdy na vás najednou začne útočit realita. Na TANKARD je spolehnutí, ti mě z opice vždy proberou. Nemám vlastně žádných kritických připomínek, snad jen mohla být deska trošku kratší, ale jinak jsem spokojený a zpívám si spolu s kapelou. Nalijte mi ještě panáka, ať spláchnu tenhle svět do kanálu. Pokud hledáte pravý a reálný thrash metal, kterému můžete věřit, tak neváhejte! TANKARD nejsou dokonalí, ani nepřinášejí vlastně nic nového, ale když ono je mi s nimi tolik moc dobře. A teď mě prosím omluvte, mám nějakou práci. Čekají mě kamarádi, holky a alkohol. A abych nezapomněl, barmanovi řeknu, aby nám pouštěl celý večer "One Foot in the Grave". Parádní thrash!



Asphyx says:

There is a bright light flashes between the curtains. My head is crushing, my whole body hurts. I do not want to see this world, I do not want to get up, I do not want to live. Everything falls on me and I promise to myself all the time that this cannot happen again. I will not drink ever again. 

Yes, the new album by German thrash metal legend seems different than the previous ones. I listen to this album over and over again and I think to myself that TANKARD are a little “sad” this time. Or at least the album has the “sad” feeling for me. I absorb the songs for a while and they slowly go into my veins. They are like a good bourbon. I am pouring it again and I appreciate the great sound. It is strange how sharp those guys are although they are a little bit older now but they still have the great rebel spark. “One Foot in the Grave” matures like a good wine.


On the album “One Foot in the Grave” TANKARD did their best. I like the vocals, poisonous cold motives and the whole mood of the album. I am an old fan and I am quite nostalgic. This record is unusually colourful and it makes me listen to it over and over. I feel like after a long drinking night when suddenly there is the reality attacking me. You can rely on TANKARD, they always get me out of a hangover. Actually, I do not have any critical notes about the album, except from one and that is that the album is a little shorter. But otherwise I am happy and I sing with the band. Give me another shot of a drink so I can wash this world to a canal. If you are looking for a real thrash metal which you can believe, do not hesitate! TANKARD are not perfect, nor are they not coming with something new. But they are so good. Excuse me now, I have a job to do. My friends, girls and alcohol are waiting for me. And I have to remember to tell the bartender to put on the “One Foot in the Grave” so we can listen to it for the whole night. Great thrash!

Tracklist:
1. Pay to Pray
2. Arena of the True Lies
3. Don't Bullshit Us!
4. One Foot in the Grave
5. Syrian Nightmare
6. Northern Crown (Lament of the Undead King)
7. Lock 'Em Up!
8. The Evil That Men Display
9. Secret Order 1516
10. Sole Grinder 

band:
Gerre - vocals
Frank - bass
Olaf - drums
Andy - Guitar

Recenze/review - CONTAMINATED - Final Man (2017)


CONTAMINATED - Final Man
CD 2017, Blood Harvest

 Natáčím hlavu na stranu. Zavřen ve staré kobce naslouchám, kdy se konečně zase rozezní éterem bolest. Ruce mi mokvají strachem, kývám se do rytmu. Přicházejí pomalu. Mí death metaloví démoni, aby mi vyprávěli další příběhy plné zla. Hroby se otvírají, lebky pukají tlakem. Zdá se, že je vše v nejlepším pořádku. Inferno!

 Někdy si připadám jako starý archeolog, který odkrývá zapáchající sutiny v naději, že objeví další kousek zahnívající hudby. Opět se podařilo. Smrt je zde v podobě australských CONTAMINATED. Bažiny beznaděje otvírají svoji náruč, aby mě pohltily do nekonečného utrpení. Nebe hoří!



"Final Man" je odkazem death doomových kapel jako CONVULSE, ABHORRENCE, otců zakladatelů INCANTATION, ale hlavně zastaralých ozvěn z podsvětí. Kombinace pomalých, zahnívajících pasáží, protkaných s temným death metalem je hodně návyková. Člověk má opravdu pocit, že odkrývá další a další vrstvy historie samotné smrti. Jako bychom byli spolu s kapelou na starém pohřebišti, kde se pohřbívali oběti tajemných rituálů. Líbí se mi zasmrádlý zvuk, vokál plný chorob i znesvěcující motivy kytar. Jeden masakr střídá druhý a já jsem doslova prostoupen temnotou. Takhle nějak vypadá zlo z dávných dob. Pokřižujte se v obráceném gardu a doufejte, že vás dnes konečně vyzve k tanci samotná Smrt. Vynikající temný death metal plný hniloby!


sumarizace:

CONTAMINATED na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. CONTAMINATED se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

CONTAMINATED are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. CONTAMINATED move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

MORE INFO:

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý devátý - Nesvatý týden mladého muže




Příběh devadesátý devátý - Nesvatý týden mladého muže

"A ne že budete chodit po hospodách! Musíš se učit, je to jen na tobě a bez maturity seš dneska nikdo!": volala za mnou ještě máma, když jsem odcházel obtěžkán obrovskou krosnou z domova. Zamával jsem na pozdrav, smutně se usmál a těšil se na Kačenku. Čekala na mě na autobusáku a už z dálky jsem obdivoval její vlnivé pohyby. Měla pružný, odlehčeně taneční krok a když šla proti mě, tak jsem si představoval všechny ty krásné věci, co jsme spolu o samotě dělávali. A ty vlasy...joj!

"Tak Smrťáčku, budu se o tebe hezky starat a budeš se učit, až se z tebe bude kouřit": řekla mi po líbacím pozdravu a dlouhém objímání. Pak mi nezapomněla sdělit, že mám celý týden utrum se sexem, protože příroda. Můžu se prý tak soustředit hlavně na učení a maturitu. Propadl jsem skoro depresi a celou cestu přemýšlel, proč já se blbec ty čtyři roky pořádně neučil. Místo toho jsem ve škole koukal z okna učebny na zahradu, snil o metalu a své holce.

Už jsem měl za sebou slohovou práci z češtiny, kde jsem se s tématem "Co budu dělat po maturitních zkouškách" popral myslím dobře. Nebyl jsem si sice úplně jistý, zda komise ocení moji smršť filozofie, naděje, odhodlání a touhy mít "obyčejnou normální rodinu, chodit do práce a milovat svoji ženu", ale byl jsem uklidněn učitelkou češtiny, že  byla u mé práce několikrát dojatá, dvakrát plakala a četla ji osmkrát po sobě. Prý dostanu za jedna a velkou pochvalu.

Jenže teď mě čekaly odborné předměty, spousta počítání, matematika, čeština a já byl dutý jako sud. Vytáhli jsme bágly do kopce, vyvětrali chalupu a já se nadšeně posadil pod kaštan s tím, že se do toho pořádně opřu. Kačenka, se sešitem od své mámy a od Jany, kde měla recepty, rozdělala oheň v kamnech takovým způsobem, že jsem radši běžel do potoka pro kýbl s vodou. Čoudilo to po celé louce, sousedi se přišli ptát, co se děje. A má holka byla umouněná od popela a slušelo jí to ještě víc. "Nech to být Popelko, namažeme si chleba a bude fajn...": volal jsem na ní a objímal jí, až mě prosila, abych ji nerozmačkal.

Počítal jsem celé odpoledne, četl stohy učebnic a pořád měl pocit, že si nic nepamatuji. Stovky technických popisů, nákresů, logických úvah. Pomalu mě jímal strach. Vždyť já to neudělám, chodil jsem se napít do chalupy, kde v křesle seděla má milá, byla nebezpečně sexy a já nemohl nic. Tak jsem se aspoň přitulil, ona mě líbala úplně celého, až jsem vybouchl radostí, slastí. Pak se zase dostavil smutek. Místo muchlování učebnice, místo hudby počítání. Myslel jsem, že mi hrábne.

K večeru si sedla proti mě do rozkládacího sofa, dala si nohu přes nohu, jako to dělávají dámy v šatech a pokládala mi kontrolní otázky. A já se mnohokrát zasnil, až mě musela kopnout pod koleno, protože místo chemie, fyziky, strojních součástí, jsem přemýšlel nad tím, kolik stejných odstínů najdu mezi jejím pohledem a spadanými kaštany. "Takhle to nepůjde, musíš se soustředit": byla na mě najednou ostrá jak máma a já okecal (jo, to by mi šlo) další maturitní téma.

V noci jsem se budil, chodil bosý po chalupě jako duch, padl na mě splín z toho, že nic neumím a raději jsem seděl v křesle a díval se na svoji modrou vílu, která se ve spaní protahovala jako kočka. Jo, byl jsem zamilovanej snad ještě víc, než na začátku. Taky mi bylo sedmnáct a chtěl jsem mít už konečně za sebou školu a koupit si malý byt, splácet ho celý život a mít spoustu dětí a taky jednou psa a jen tak být a žít si. K tomu tuny dobré hudby, sem tam koncert a zestárnout spolu. Přemohl mě spánek a ráno bych spal donekonečna.

"Takhle by to fakt nešlo, máš už jen pár dní, pokud nezabereš, tak tě vyhodí": probudila mě s kritikou na plných (sladkých jako černý rybíz) rtech Kačenka. Vypadala v tom mém tričku Sodom jako Francouzka, jako dívka a žena v jednom. Probudila mě až ledová voda a tvrdý chleba k snídani. Usedl jsem znovu pod kaštan a poprvé za celé mé působení na střední škole jsem to začal brát celé vážně. Až do té doby jsem tak nějak proplouval, učil se jen o přestávkách a pořád poslouchal, že jsem línej, že kdybych se tomu víc věnoval, tak mám samý jedničky. Mě stačily dvojky a sem tam trojky. 

Šla na nákup s batohem po babičce a přinesla několik litrů mléka, rohlíky a obrovskou čokoládu pro mě. Sedli jsme si na lavici, jedli čerstvé pečivo, přikusovali sladkou hnědou hmotu a zapíjeli ji mlékem. Chtěl jsem jí tu čokoládu líbat ze rtů, ale odehnala mě zase pod kaštan. Rozložil jsem si před sebe geometrii a pak už to šlo všechno tak nějak samo. Dodnes nepochopím, jak k tomu došlo, ale já opravdu za těch pár dní doslova nasál učivo za celé čtyři roky. Jediné, co jsem nevstřebal, byla učebnice elektriky - a od té doby k ní taky mám velký respekt.

Maturita u nás na škole nebyla jednoduchá. Měl jsem maturovat z matematiky, češtiny, z bloku odborných předmětů (kterých bylo sedm!) a pak praktická část. Z té jsem měl asi největší strach, protože jako panelákové dítě jsem se k soustruhu dostal jen u dědy, ale ten na něm obráběl pouze dřevo. A strojařští učitelé z dílen byli největší kurvy pod sluncem.

Chodil jsem bosý po louce, opakoval si do rytmu texty ze sešitu a mozek mi připadal jako obrovská houba, do které doslova zarývám informace. Učil jsem se vždycky tři hodiny v kuse, pak někde po chalupě našel Kačenku, přemluvil ji buď na jídlo nebo na mazlení a takhle jsme strávili tři dny. Pak mi připadalo, že mám hlavu jak vodojem. Obrovskou a narvanou spoustou textu, čísel a chaosu.

Kačenka na mě byla přísná a musím říct, že vlastně díky ní jsem nakonec u maturity uspěl. Na biflování vzpomínám nerad, přišlo mi tenkrát, že mě bolí. Přitom to bylo oproti zkouškám na vysoké škole jen minimum, ale to jsem tenkrát ještě nevěděl. Nejraději jsem měl večerní procházky po horách, kdy jsem si dvě hodiny čistil hlavu v lesích. A pak taky jídlo, protože Káča se vařit teprve učila. A já dělal, že mi ty připálený kousky masa chutnají a že kyselá polévka je ta nejlepší na světě. Když jsem ji totiž viděl v té květované zástěře, jak vaření šíleně prožívá, tak jsem neměl to srdce jí říct pravdu. Dojídal jsem se po nocích starými kompoty a džemy.

Před spaním mi šeptala plány do budoucna. O svatbě, která bude metalová, o bytě, o dětech, o životě. Byly to krásné sny, u kterých jsme se šíleně nasmáli. Když si to vezmu kolem a kolem, tak má milá sice byla o rok mladší než já a čekal jí ještě rok školy, ale měla to v hlavě o hodně víc srovnané. Pak mě zase chytl starý démon všech básníků a spřádal jsem slova jemně, hedvábně, roztouženě. Usínala mi v náručí, oddychovala klidně a chtěla po mě, abych nikdy nepřestal. Leskly se jí kaštánkovité oči ve svitu staré lampy. Byla opravdu jako Francouzka ze starých filmů ze šedesátých let. 

Když byla konečně sobota, věděl jsem, že jsem se "všechno" naučil. Zvládl jsem to. Sice jsem si moc nevěřil, ale byl jsem doslova narvaný vědomostmi. Šli jsme večer do hospody. Za výčepem obrovský chlap, prý bývalý dřevorubec, který vyklátil snad všechny ženský v okolí. Na Káču měl taky řeči, jednou se o ní dokonce pokusil otřít mezi stoly, ale zaprskala na něj jako kočkovitá šelma. A já zařval, i když jsem věděl, že kdyby došlo k bitce, rozmázl by mě jako štěnici. Jen se usmál, řekl něco sprostého a my šli radši ven.

Naskládal jsem učení do krosny, snědl okoralý chleba s paštikou a čerstvě natrhanými jahodami. Nesvatý týden mladého muže byl u konce. V Boleslavi na mě čekala zkouška z dospělosti, starosti s vojnou a spousta metalu a piva. Už jsem se těšil, až budu mít maturitu za sebou. Bral jsem ji jako nutné zlo, abych mohl vypadnout z domova, založit s Káčou rodinu a žít si vlastním životem. Když jsme vylézali z autobusu, držel jsem svoji milou křečovitě za ruce. Ještě pár dní a předstoupím před komisi starých socialistických učitelů, kterým byly moje pačesatá hlava a drzý úsměv trnem v oku. 

Ukázal jsem ještě Kačence paroháče do okna, zamával jejím rodičům a pomalu se šoural domů. Na stole vzkaz, že si mám ohřát párky a dlouhý dopis, že máma je s bráchou u tety, protože se zase s otcem rozvádějí.

 Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

sobota 1. července 2017

Recenze/review - JUST BEFORE DAWN - On the History of Destruction (2017)


JUST BEFORE DAWN - On the History of Destruction
compilation 2017, Dark Symphonies

 for english please scroll down

 Znovu byl vyhlášen válečný stav. Mocnosti světa se opět rozhodly, že vyhladí z povrchu zemského pár dalších armád. Co na tom, že umírají tisíce lidí? Zajímá to vůbec někoho? Historie se opakuje stále se stejnou krutou pravidelností. 

 JUST BEFORE DAWN, kapela Anderse Biazziho, je death metalovou jednotkou, která zabíjí hudbou. Jedná se o další krutý, studený útok severského metalu. Tentokrát v podobě letošní kompilace. Jde o sbírku ošklivě zavánějících melodií, morbidních vokálů a nálady krvavého bojiště. Máte rádi švédskou metalovou školu? Milujete HAIL OF BULLETS, GOD DETHRONED, ASPHYX? Potom budete spokojeni i s albem "On the History of Destruction". Zbraně jsou opět nabity, vojáci odhodláni! Válka může začít!



Při poslechu "On the History of Destruction" si opravdu budete připadat jako v zákopech. Vedle vás právě rozstřelili vašemu kamarádovi z dětství hlavu a vy se modlíte, aby celé tohle peklo skončilo. Raději byste trávili dlouhé hodiny poslechem této desky a vyprávěli své rodině zážitky z války. Líbí se mi zvuk, obdivuji celkové zpracování alba, ale nejraději se nechávám unášet mrazivými melodiemi. Ze skladeb doslova sálá smutek starých válečných veteránů. Kdo bude další na řadě? Komu prolétne kulka hlavou? Smrt číhá na každém rohu a já doslova příběhy této nahrávky hltám. Tohle je záležitost pro všechny obdivovatele pochmurných mocných death metalových nálad. Zastavte válku! Raději poslouchejte "On the History of Destruction"! Vynikající kompilace, doslova narvaná smrtí, válkou a chladem!



english version:

Again, the state of war has been declared. The powers of the world decided once again to kill another armies. Who cares that there are people dying? Does anyone care? History is repeating again with its cruel regularity.

JUST BEFORE DAWN, Anders Biazzi´s band, is a death metal group who kills with their music. This is another cruel and cold attack from the Nordic metal. This time it is a summer compilation. It is a collection of bad-smelling melodies, morbid vocals and stomach morals. Do you like Swedish metal school? Do you love HAIL OF BULLETS, GOD DETHRONED, ASPHYX? Then you will be satisfied with this album “O historii ničení”. Weapons are reloaded, soldiers are determined! The war can start.


During the listening of "On the History of Destruction" you can really feel like a soldier in trenches. Right next to you is your friend from your childhood who has been shot in head and you are praying so the whole thing ends. You would rather spend long hours listening to this album and telling stories to your family about your war experiences. I like the sound, admire the overall processing of the album but what I like the most is to let myself go with these freezing melodies. You can feel the sadness coming from those songs by these old war veterans. Who is next? Who will get the bullet in his head? The death is all around us and I am literally living with songs on this album. This music is for all admirers of gloomy powerful death metal moods. Stop the war! Listen to "On the History of Destruction"! Excellent compilation, literally filled with death, war and cold!

Recenze/review - CHEMICIDE - The Act of Retaliation (2017)


CHEMICIDE - The Act of Retaliation
CD 2017, vlastní vydání

 Bere do ruky nůž a chodí kolem ní stále dokola. Původně chtěl jen provokovat, ale nakonec bodne. Přímo do srdce. Své počínání vysvětlí několika slovy o tom, že svět bude stejně zničen, že všichni zahyneme z jedů, které jsme si sami vytvořili. Pohřeb měla za několik dní a celou dobu pršel kyselý déšť.

 Mám rád, když se v thrashi a vlastně v jakékoliv muzice nezapomíná na melodie, na skladbu jako takovou. Hudba musí drásat a dobrý metal obzvlášť. Mladíky CHEMICIDE z Costa Ricy jsem si oblíbil vlastně hned během pár prvních tónů. Hrají nadšeně, s takovým tím šílenstvím v očích a hlavně, jejich nová deska "The Act of Retaliation" neskutečně odsýpá. Působí opravdu jako poplach před chemickým nebezpečím. Válka znovu začala! Vyhraje jen ten, kdo bude poslouchat thrash metal.


V "The Act of Retaliation" je samozřejmě slyšet velké množství inspirace od starých i mladších thrashových part (VIO-LENCE, KREATOR, SODOM, EXODUS, ATROPHY, VIOLATOR). Nevidím v tom žádný problém. Přijít dnes s něčím novým nedokáže ani spousta "větších" smeček, tak proč to vyčítat maniakům, kteří dokáží roztočit mosh-pit takovým způsobem, že musejí praskat kosti tlakem. Samozřejmě, tenhle zásek ocení asi jen pravověrní thrasheři, ale pro ně je také hlavně určen. Osobně jsme navýsost spokojen a dokonce jsem se přistihl, že po desce sahám velmi často a s chutí. Pokud totiž potřebujete vyčistit hlavu, prohnat svým tělem pořádnou porci energie a oceníte i velmi dobře poskládané ostré motivy, není co řešit. Z tlampačů zní oznámení o chemickém útoku! Ukryj se kdo můžeš! CHEMICIDE jsou zde! Masakr, thrash! Parádní nahrávka.


sumarizace:

Vítejte na thrash metalové seanci! Kostaričtí válečníci CHEMICIDE přišli na náš svět, aby zapálili ohně k uctění pravého nefalšovaného metalu. Tohle je přesně ten typ old schoolové muziky, která mi koluje v krvi. Má to drive, má to neskutečný feeling a sílu. Mám sto chutí vše hodit za hlavu, dát si nohy na stůl a jen poslouchat. Novinka je velmi dobře zahraným návratem do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Je plná starých riffů, plesnivé atmosféry a žhoucího kovu. Pokud také ctíte dávné pořádky v hudbě a rádi vzpomínáte, tak je pro vás album jako stvořené. Otevřete si pivo, opravte nášivky na roztrhané džínové bundě a začněte skákat po pokoji! Tohle je hudba pro staré šedivé prašivé metalové psy! Takhle nějak by to mělo vypadat, přátelé! Album, které vás vrátí do vašeho mládí! Skvělá prašivá práce! Absolut thrashmetal!

Asphyx says:

Welcome to thrash metal session! Warriors CHEMICIDE from Costa Rica came to our world to light fires for honour of the true real metal. This is exactly the type of old school music that is circulating in my blood. It has drive, surreal feeling and strength. I'm fancy throwing everything behind my head, put my feet up and listen only. Novelty is very well played return to the eighties and nineties. It's full of old riffs, moldy atmosphere and the glowing metal. So, if you honour the ancient orders in music and you like remembering, the album is ideal for you. Open some beer, repair patches on your torn denim jacket and start jumping around the room! This is music for the old gray mangy metal dogs! This is how it should look like, friends! The album, which takes you back to your youth! Great rotten job! Absolut thrash metal!

Tracklist:
1. Book of Lies
2. Democide
3. Age of Extinction
4. Episodes of Insanity
5. Retaliation
6. Codified to Kill
7. Inherited Suffering
8. Taken By Force

band:
Frankie Chemicide - Vox/Guitar
Sebastian "Blackened" Chemicide- Lead Guitar
Jairo Chemicide - Drums
Jorge Chemicide - Bass

Few questions – interview with thrash metal band from Costa Rica - CHEMICIDE.


Few questions – interview with thrash metal band from Costa Rica - CHEMICIDE.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play , etc.?
A/ Frankie Vocals & Rhythm guitar, Sebastian Lead Guitar, Jairo Drums, Jorge Bass Guitar. We started the band back in 2006 but we started playing until 2007. We had several lineup changes; lots of drummers and 2 bass players. We always had the idea of playing music like Sepultura and Kreator so we decided to play thrash metal and we’ve been doing that ever since.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
A/ So, we started writing this album around September last year with the motivation of releasing a faster and more aggressive record. We decided to work with a different producer and a different engineer this time, our producer was Alfonso Perez from the bands Insepulto & Dream of Fire and he was in charge of listening to all of our ideas and pretty much helping us decide what to keep and defining the sound of this record. Our engineer was Juan Pablo Calvo from the band Times Forgotten and he’s the owner of Bushido Audio Productions; he’s input and knowledge are invaluable when it comes to this record; he’s experience helped us with the recording of this album in many ways. Both of these guys were a key component to making this project a successful one and also delivering a good album.
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
A/ As far as we know there will be 500 copies of the CD which you can order through prcmusic.bandcamp.com and it’s also sold digital through our bandcamp page (chemicide.bandcamp.com)

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
A/ I (Frankie) write all the music and lyrics for the band; it makes the process a lot easier because it’s faster and I can do it at any time (even at work). This album talks a little bit more about social injustice and how people are affected by the decisions of their governments, there’s a lot of violence out there and too many people suffering; regardless of their religion, age or ethnicity, everybody is going through pain all around the world. So, I wanted to explore more of that and hopefully spread the message around so we can do something together about it.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
A/ The logo was created by Alexander Ramirez a friend from the band, he has designed a lot of them for many Costa Rican bands, so when he offered his assistance on helping us creating one for us, we agreed. The bandcamp page is designed by Sebastian he takes care of that. And social media is important cuz a lot of people around the world can connect with us regardless of where they are. It’s important to be available for everybody.
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
A/ So, were working with Canadian label PRC Music since our last album and it’s been the best, they’ve supported us and have helped to deliver our music in different formats and a lot of countries around the world. We couldn’t be any happier with them, they’ve gone above and beyond for us and our label mates.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
A/ Well, there’s a ton man, but Sepultura, Pantera, Old Metallica, Kreator, Vio-Lence, Ramones, Misfits, The Clash, Sex Pistols, Slayer, D.R.I
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
A/ I did send some old demo tapes to a few labels. I think it I sent them to Metal Blade, Road Runner and Earache but I got no response, I mean it was a long shot but I still wanted to try.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
A/ We’ve played way too many shows, more than I can remember honestly, they’ve been awesome most of them and the reason why is the people; they can either make the a hell of a show or just make you get down, you know? It’s all about the energy and aggression you bring to each performance, if they can relate to ya, well that’s it man, you’re in for a treat! I like playing clubs cuz you see everyone next to ya and it gets intense but festivals are great too, there are more people and it’s always cool to be part of them. I think the best show could’ve been the one that where I lost part of my right ear hearing. That was a blast!

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
A/ Well for this year at least, go to Canada and hopefully Mexico to play a few shows up there and spread the word. Maybe next year Europe, who knows, we’re taking one step at the time.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
A/ Facebook of course, bandcamp, through our email: chemicide@hotmail.com I’m always cheking the accounts so we can have a good response time.
Thanx for the interview.

pátek 30. června 2017

Recenze/review - PAGANIZER - Land of Weeping Souls (2017)


PAGANIZER - Land of Weeping Souls
LP / Box Set / CD / Digital 2017, Transcending Obscurity Records (India) 

 for english please scroll down
Miluji rána u nás na hřbitově. Mlha se válí mezi hroby, všude panuje zdánlivý klid i těla v márnici se tváří spokojeně. U hřbitovní zdi vykvetla z krve nemrtvých rudá květina. Mezi náhrobky se začínají trousit pozůstalí a vůbec netuší, že předešlou noc byli jejich předci těmi nejzuřivějšími zombie. Tančili jsme spolu od půlnoci na zaprášených hrobech za zvuků nové desky švédských PAGANIZER.

Na téhle smečce švédských válečníků se mi vždycky líbilo, že umí perfektně skloubit studené melodie s pořádnými utíkajícími nářezy. Letos tomu není jinak. Opět se jedná o esenci toho nejkvalitnějšího severského smrtícího kovu, který je zahrán s obrovským nadšením, odhodláním a znalostmi o záhrobí. Nečekejte nic nového, ani převratného - dostanete opět ránu palicí mezi oči!



"Land of Weeping Souls" je albem, které je doslova narvané klasickými švédskými postupy. PAGANIZER si za dlouhá léta své existence vytvořili svůj vlastní ksicht, který je zcela nezaměnitelný a nepřehlédnutelný. Je jen na vás, zda na jejich morbidní hru přistoupíte. Osobně se rád v podobných záležitostech přehrabuji. Nahrávka mi připomíná exhumaci nějaké hodně staré mrtvoly. Do hrobu byla uložena někdy v devadesátých letech, kdy švédský death metal vznikal. Letos byla rakev plná mrazivých melodií vytažena na světlo boží, rozdrcena palicemi a údery bicích. Tělo rozsekáno na malé kousky, rozsekáno tlakem nové desky a následně rozemleto na prach. PAGANIZER opět odvedli skvělé řemeslo. Švédský death metal, který je esencí chladu, pachu smrti a zběsilé energie! Velmi dobře!



Asphyx says:

I love the mornings in our cemetery. The fog rolls between the graves, everywhere is the seeming peace of mind and the bodies in the morgue have satisfied look on their faces. By the cemetery wall blossomed a red flower from the blood of undead. Between the tombstones begin to trickle the survivors and they do not even know that in the previous night their ancestors were the most ferocious zombies. We danced together till midnight on dusty graves while listening to the new album by Swedish PAGANIZER.

What I have always loved about this Swedish warriors is the fact that they know how to mix cold melodies and great fleeing cuts. They did it this year also. Again, this is the essence of the finest Nordic death metal which is played with great enthusiasm, determination and knowledge of the world beyond. Do not expect anything new or revolutionary – you will get a shot between your eyes, again!

“Land of Weeping Souls” is an album that is literally full of classic Swedish techniques. PAGANIZER has made its own face over the years and it is absolutely unmistakable. It is up to you if you submit to their morbid game. Personally, I like to listen to similar music. This record reminds mi an exhumation of some very old corpse. It was buried in the grave sometimes in the 90s when the Swedish death metal was beginning. This year, the coffin was full of frosty melodies and it was pulled to the light of God, crushed by sticks and drums. The body was cut into small pieces, cut by the pressure of the album and then grounded to dust. PAGANIZER did a great craft, again. Swedish death metal which is an essence of cold, smell of death and frantic energy! Very good!


Track list: 
1. Your Suffering Will Be Legendary 
2. Dehumanized 
3. Forlorn Dreams 
4. Land of Weeping Souls 
5. The Insanity Never Stops 
6. Selfdestructor 
7. Death Addicts Posthumous 
8. The Buried Undead 
9. Soulless Feeding Machine 
10. Prey To Death

Line up: 
Rogga Johansson - Guitars, Vocals (ECHELON, DOWN AMONG THE DEAD MEN, JOHANSSON & SPECKMANN, etc.)
Kjetil Lynghaug - Lead Guitars (ECHELON, MORDENIAL)
Matte Fiebig - Drums (PORTAL, MORDENIAL) 
Martin Klasen - Bass

Recenze/review - NECROT - Blood Offerings (2017)


NECROT - Blood Offerings 
CD 2017, Tankcrimes Records

 for english scroll down please
Erebos (latinsky Erebus, řecky Ἔρεβος) je v řecké mytologii bůh věčné tmy a sama věčná tma. Jeho jménem se nazývá nejhlubší a nejtemnější část podsvětí, kde sídlí Hádés. Je jedním z prvních bohů. Vznikl z prvopočátečního Chaosu.

Američtí death metalisté NECROT mi svým novým albem "Blood Offerings" opravdu připomínají řeckého boha temnoty. Novinka je neskutečně tlačící deskou, doslova narvanou černou energií. Člověk má pocit, že jej ze stínu pozorují oči samotné Bestie. Má krev je zkažená, mozek zasažený hnisem a zcela jsem propadl peklu a letošní nahrávce.



"Blood Offerings" pálí jako láva ze starých death metalových časů. Je odkazem, vzpomínkou na BOLT THROWER, DEATH, OBITUARY. Je také pokryta plesnivinou, nezbytným kusem šílenství a hlavně je nahrávkou, u které pukají kosti strachem. Album je určeno pro všechny staré válečníky, kteří ještě ví, o čem je pravá, reálná smrt. Démoni opět promluvili, rozšířili mezi nás pradávné zlo a my se můžeme jen modlit, aby tahle deska nikdy nepřestala hrát. CD si neskutečným způsobem užívám, jsem jím doslova prostoupený a pohlcený. Ano, přesně takhle se má hrát death metal!  Skvělý prašivý zvuk, perfektní nápady a hlas plný chorob, dělají z "Blood Offerings" doslova povinnost pro každého fanouška Smrti. Neurvalé, zběsilé album, které vás zabije tmou a chladem! Vynikající!



Asphyx says:

Those American death metal band NECROT really reminds me the Greek God of darkness with their new album “Blood Offerings”. The new album incredibly push, it is literally filled with black energy. I feel like being watched by the Beast itself. My blood is obscured, brain is affected by pus and I have completely failed the hell and this year´s record.



“Blood Offerings” burns like lava from the old death metal times. It is a reference and memory of the BOLT THROWER, DEATH, OBITUARY. It is also covered with mould, the necessary piece of insanity and most importantly it is a record which makes your bones to crush with fear. This album is for all the old warriors who know what the real death is about. The demons spoke again, they spread the ancient evil among us and we can just pray so that this album never stops playing. I really enjoy this CD, I am totally absorbed and full of it. Yes, this is how death metal should be played! Great dusty sound, perfect ideas and voice full of illnesses – all of this makes from “Blood Offerings” literally a duty for every Death fan. A rowdy, frantic album which will kill you with darkness and cold! Excellent!


Tracklist:
1. The Blade
2. Rather Be Dead
3. Shadows And Light
4. Blood Offerings
5. Empty Hands
6. Beneath
7. Breathing Machine
8. Layers Of Darkness

band:
Luca Indrio
Sonny Reinhardt
Chad Gailey

Recenze/review - BRAINCASKET - Ratchet Of Perdition (2017)


BRAINCASKET - Ratchet Of Perdition
CD 2017, MORBID GENERATION RECORDS
Ukřižovali mé tělo hlavou dolů. Smáli se mi, ponižovali mě a ukazovali mé utrpení svým dětem. Podívej, takhle dopadneš, když nebudeš věřit v našeho boha, říkali. Usmíval jsem se, v mysli zcela nezničen a klidný jako hladina horského jezera. Věděl jsem, že to nebude dlouho trvat a dojdu svého cíle.


Občas přemýšlím, kde se v lidech bere tolik žluče a proč ji musejí stále prskat kolem sebe. Bývám z toho roztrpčený a potřebuji být sám, jen se "svoji" muzikou. Tentokrát jsem si do hlavy narval pod tlakem novinku holandských brutal death metalistů BRAINCASKET. Otevřely se mi všechny staré rány a začala z nich prýštit krev. Takhle má nějak vypadat smrt.



"Ratchet Of Perdition" je krutou a nekompromisní výpovědí ve stylu BEHEADED, ORIGIN, GORGASM, DYING FETUS, HOUR OF PENANNCE, DEEDS OF FLESH. Je také vivisekcí vaší nebohé mysli a šílenstvím, které je možno zažít při veřejných pitvách. BRAINCASKET sice nejsou těmi, kdo by posouval styl či žánr někam dále, ale fanoušci mokvajících ran by měli určitě zpozornět. Odehrává se zde totiž poctivé a upřímné řemeslo, které musí dělat dobře snad každému, kdo se kdy otřel o brutální death metal. Na opakovaná setkání se vždy hodně těším a desku si pouštím obzvláště ve chvílích, kdy jsou mé myšlenky obestřeny temnotou. Za sebe mohu "Ratchet Of Perdition" jen doporučit. Vítejte na opuštěných jatkách. Parádně mokvající album!


sumarizace:

BRAINCASKET letos vydali svoje první album. Je plné klasického brutálního death metalu, krutých melodií a všude přítomné smrti. Neočekávejte nic převratného, ani zbytečně technického. Hraje se zde poctivě, krutě, morbidně a houpavý rytmu je cítit z každého tónu. Osobně si poslech užívám, i když občas se přistihnu, že kapelu přirovnávám k jejich vzorům. Pokud máte rádi krvavé kousky masa v muzice, na nějakou tu špínu nehledíte a užíváte si pořádné hudební masakry, myslím, že budete hodně spokojeni. Album je velmi návykové, příjemné, jako návštěva jatek. V skladbách je kombinován přesně ten tolik důležitý poměr mezi rychlostí a tvrdostí, který je známkou dobré kruté hudby. Brutálně death metalová klasika ve velmi příjemném balení, která se povedla!

Asphyx says:

BRAINCASKET published their first album this year. It is full of classic brutal death metal, cruel melodies and ever-present death. Do not look for something revolutionary not even uselessly technical. These guys play fairly, cruelly, morbidly and you can feel a bouncy rhythm in every tone. Personally I like it and I enjoy the listening although sometimes I compare the band to their idols. If you like bloody pieces of fleshes in music and you don´t care about dirt and you enjoy the real music massacre, I think you would like this a lot. This album is very addicting, nice like visit in a slaughter house. Songs are full of combination of important relationship between speed and hardness which is the sign of a good and cruel music. Brutal death metal classic with very nice cover which is very good!   

Tracklist:
1. Ratchet Of Perdition - The Initiation
2. Go With No Face
3. Blunt Force Intercourse
4. Decapitation Wound Fuck
5. Devouring Connubial Flesh
6. Meat Hump Massacre
7. Sick Sence Of Acid
8. Anger From The Soul
9. Rotten Carcass Collision
10. Syncopathic Bowel Movement
11. When Hate Enlaces Lust
12. Ratchet Of Perdition - The Completion

band:
Sito vd Let - Grunts
Peter Weijer - Grunts
Dennis van Galen - Guitar...
Jeroen Rijpstra - Guitar
Johan Flapper - Bass
Martin Kloosterman - Drums

https://www.facebook.com/Braincasket/
http://www.braincasket.nl/
http://www.morbidgeneration.de/

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine