Recenze/review - SICKENING – The Beyond (2015)

SICKENING – The Beyond

CD 2015, Amputated Vein Records

Krev není voda a přesto se k ní někdy tak chováme. Také se říká, že lidé jsou krutější a vynalézavější v tom, způsobit někomu bolest, než zvířata. Pod obě tyto věty se dá s klidem podepsat. Příkladem budiž naše v podstatě dokonalá schopnost se navzájem neustále vyhlazovat. Opět se procházíme po bojištích, sledujeme pomalu umírající, kterým není pomoci, šlapeme do rudých kaluží, smíchaných s bahnem, zakrýváme si uší před nářkem umírajících. Je to v podstatě pokaždé stejné, mění se jen místo a čas. Zajímavé je, co ve mně některá alba evokují. Právě recenzovaní italští brutalisté SICKENING přitom volí témata svých textů spíše z filmů, z hororů. Možná u mě navodil válečnou náladu obal, který je tentokrát velmi emotivní a zapamatovatelný. Pojďme ale k muzice. Ta je naléhavá, krutá, nekompromisní. Pánové se zhlédli v CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, ale i třeba v takových DEVOURMENT. Těch vlivů je samozřejmě hodně a jsou nepřehlédnutelné, ale nijak mi to tentokrát není proti srsti. Italové mě okouzlili svým přístupem, nadšením a absolutním nasazením.

Album, které je třetím dlouhohrajícím v pořadí, mě jednoduše překvapilo. V brutálním death metalu si vybírám pro sebe jen ty nejkrvavější a nejchutnější kousky a tady to bylo vzájemné „souznění“ hned od počátku. Hudba je zde sice krutá a zpočátku zdánlivě monotónní, ale věřte nebo ne, časem se mi začala vařit krev v žilách sama od sebe. Tedy, musela mi zrovna hrát v přehrávači deska s názvem „The Beyond“ a k obědu jsem nutně musel pojídat syrovější steak. Po chvíli jsem ucítil kolem hi-fi věže pach spáleného masa, hnilobu a zaschlé krůpěje červené, životně důležité tekutiny. Přemýšlel jsem, podupával nohou a spolu s kapelou se těšil na každý nový song. Mozek se začínal vařit spolu s ohřívanou flákotou a do ticha pokoje se ozývaly šílené stěny z kytarových riffů. Soused začal do rytmu bušit do zdi a řvát něco o tom, že se to nedá poslouchat. Je nahluchlý a poměrně tupý. Když album dohrálo, pustil si nejkrvavější ze zpráv v naší vaší televizi a hltal po soustech další utrpení od usmívajících se reportérů.

Ty příběhy, které některé desky provází, jsou zvláštní samy o sobě. Vím moc dobře, že SICKENING nejsou ničím výjimeční, jiní, progresivní. Nevadí mi to. Beru muziku, tak jak přijde, nechávám ji na sebe působit, vstřebávám ji. Nechci být kritikem, chci si užívat. Návštěva jatek a přilehlé kafilérie sice není z nejveselejších, ale o tom brutální death metal zkrátka je. Je to podobný extrém jako třeba adrenalinové sporty nebo soužití s hysterickou ženou. Je to absolutní výmlat, očista mozku, trepanace lebky. Ochutnejte a uvidíte sami! Zažijete podobný pocit, který mívají lidé u hororových filmů. Budete s napětím čekat, odkud vyskočí další oživlá mrtvola a po několika dnech strávených spolu s kapelou, vám bude dělat problém neohlížet se v temných chodbách svého domu. Je to sice celé o strachu, šoku a lekání, ale je to zároveň velmi lákavé. Svět pro vás získá lehce nachový nádech a starosti, které si každý taháme po většinu času na hřbetech, budou náhle malicherné.

SICKENING nám letos předložili tradičně pojatou, velmi krvavou, nekompromisní desku, plnou klasických riffů, tlaku a smrti. Pokud vám tyto věci stačí ke „štěstí“, myslím, že byste mohli být spokojeni. Více nechtějte a nehledejte. Já vlastně ani nevím, proč zrovna tahle parta řezníků dokázala mé uši přitáhnout k CD přehrávači. Vždyť pitvání zaživa, prořízlé tepny, hrátky se střevy, prohmatávání mozku za plného vědomí a podobné taškařice můžeme dnes zažít na každém kroku mraky. Tento rok vzniklo ve Florencii velmi „příjemné“, dobře poslouchatelné dílo, které je hlavně velmi zručným řemeslem. Říkám to pořád, když se umně sladí brutalita s temnotou a krví, nemůže to dopadnout špatně. Tedy pokud to vezme kapela za dobrý konec provazu. A to se tady stalo. Krutá, syrová deska!

Asphyx says:

SICKENING give us this year the traditionally, very bloody, uncompromising album, full of classic riffs, pressure and death. This very "pleasant", well listenable work was created this year in Italy. I say it all the time when the brutallity harmonize with darkness and blood, it can't get wrong. So if the band catch it for a good end of the rope. And it happened here. Italians charmed me with his approach, enthusiasm and absolute dedication. Cruel, raw album!

Seznam skladeb:

01. Into the unknown
02. Crucified by preconception
03. The passage
04. Condemned blind
05. The slow pace of suffering
06. ...And then new light
07. The prophecies of Eibon
08. Beyond the threshold
09. Descent into the abys

Čas: 36:34

Sestava/band:

Claudio Miniati – zpěv

Alessandro Materassi – kytara

Edoardo de Nardi - basa

Marco Taiti - bicí

http://amputatedveinrecords.bandcamp.com/album/the-beyond

http://www.amputatedvein.com/

http://www.sickeningofficial.com/

Recenze/review - WEAK ASIDE – The Next Offensive (2015)

WEAK ASIDE – The Next Offensive

CD 2015, F.D.A Rekotz

Je právě pět hodin a deset minut. Stojíme v ranním rozbřesku u jednoho bezvýznamného lesíka. Měla se tudy klikatit zbrusu nová dálnice. Jsme staří, amatérští death metaloví archeologové. Máme rádi devadesátá hudební léta v muzice a naše mise se zdá být nekonečná. Tentokrát jsme se sešli s německými řezníky WEAK ASIDE a pokusili jsme se s nimi poodkrýt další plesnivou vrstvu nahromaděné horniny. Beru do ruky krumpáč a postupně odhaluji vlivy BOLT THROWER, PESTILENCE, MORGOTH, MASSACRE, DEMONICAL, ASPHYX, PESTILENCE, GOREFEST, AUTOPSY, UNLEASHED, DISMEMBER. Rovnou se přiznám, že mi tohle přehrabování ve starých kostech dělá dobře na těle i duši. Jsem rád archeologem, soukromým očkem, které si pro sebe objevuje další a další smečky, mlátící to ve stylu jediného pravého smrtícího kovu. Těch kapel je samozřejmě velké množství (stejně jako jakýchkoliv jiných, pokoušejících se hrát již dávno zahrané). Jde jen o to, s jakým přístupem ta která skupina ke své hrobnické práci přistupuje. WEAK ASIDE jsou na straně těch poctivých, upřímných, těch, kteří to myslí smrtelně vážně.

Mám rád, když je pro mě deska něčím zajímavá. Může to být klidně jen těžko popsatelná energie, zvláštní melodie, mnohdy stačí určitý tlak. Podobné věci a pocity se velmi těžko popisují. A hlavně, každý to máme nastavené úplně jinak. K WEAK ASIDE nemám žádných námitek. Pánové při exhumacích starých hrobů pracují s nadšením, zápalem a nepostrádají určitou tolik důležitou jiskru. Pro mě osobně je asi tentokrát nejdůležitější, že jsem se nechával rád unášet na chladivých melodiích. Byl jsem jako pilot bombardéru létající nad vaším městem. Sem tam vyhodím nějakou tu bombu, ale jinak je mým hlavním účelem nahnat strach. Nejšílenější je to očekávání, to napětí, zda jenom přelétám a můžete mi zamávat a nebo jestli podniknu kobercový nálet se svými kolegy. S německými maniaky je to hodně podobné. Jejich skladby jsou sice klasické, velmi tradiční, ale nepostrádají v sobě určité napětí, kus hniloby, rozpadajícího se masa. Zpočátku na mě působila sice všechna jejich hudba jen jako taková „hra na old school“, ale po čase mi tahle nákaza pronikla do krve až šíleným způsobem.

Odhalujeme spolu s kapelou další a další hromady ostatků a na všech okolo stojících je vidět, jak si tenhle okamžik užívají. Historie nám díky přehrávaným postupům znovu a znovu ožívá před očima a nad vybělenými lebkami se vznáší zatuchlý pach dávných ozvěn. Pomalu začíná vycházet slunce a my musíme chvátat, protože za chvíli přijedou dělníci ze stavby a zalijí celou tuhle naši radost betonem. Říkají o nás, že jsme blázni, prý neškodní. Mají svým způsobem pravdu. Oživování mrtvol je přeci jen práce a koníček, který zrovna příliš velkou budoucnost nemá. Dnes se hraje již jinak, jsou rozdílné postupy, přístup i směr. Nás, pomalu se ploužících jedinců, vzhlížejících ke starým pořádkům v muzice je čím dál tím míň. Nevadí mi to. Jsem už dost „zkušený“ na to, abych poznal, která hudba se mi má líbit. Oceňuji raději celkový dojem, způsob, jakým mě kapela uchvátí, než abych stál před přehrávačem s metronomem v ruce a počítal s kalkulačkou, kolik riffů kdo nasází za minutu. Jsem moc rád (alespoň mám takový pocit), že WEAK ASIDE to vidí hodně podobně.

Stojím nad čerstvě otevřeným pohřebištěm a mám velmi dobrý pocit. Dneska se opravdu naše ranní běsnění s krumpáčem povedlo a objevil jsem si pro sebe další novou kapelu. Mám ještě ruce od hlíny a pavučin. Nevadí mi to. Přijdu si jako každý, kdo dokončil zdárně nějakou těžkou práci. Unavený, špinavý, ale spokojený. Takový jsem z „The Next Offensive“. Podobný old school death metal je u mě vždy vítán. Obsahuje totiž v sobě vše potřebné k tomu, abych si s chutí otevřel další hrob, rozsekl sekyrou víko rakve a nechal proudit ven vzpomínky na dobu, „kdy bylo ještě všechno v pořádku“. Je v tom samozřejmě kus nostalgie, ale hlavně vášeň pro zpuchřelou muziku. Vím moc dobře, že tenhle pokrm nebude asi chutnat úplně každému a taky moc dobře vím, že kapela to bude mít dnes velmi těžké, ale neumím si zkrátka pomoc. Krev jen tak nevyměníte. A jak vidno, tak mozek také ne! Jestli máte chuť na pořádný old school death metal ve velmi svěžím rytmu, tak neváhejte. WEAK ASIDE vás rozhodně rozsekají na malé kousky. Budete mít co dělat, abyste se dali zase dohromady. Parádní deska!

Asphyx says:

I'm taking a pickax in my hand and I'm going to uncover with WEAK ASIDE the influences of BOLT THROWER, PESTILENCE, MORGOTH, MASSACRE, DEMONICAL, ASPHYX, PESTILENCE, GOREFEST, AUTOPSY, UNLEASHED, DISMEMBER. I can confess that this rummaging in old bones does me good for body and soul. You can't replace your blood easily. If you like a real old school death metal in a very fresh rhythm, so don't hesitate. WEAK ASIDE will definitely cut you into small pieces. Great album!

Seznam skladeb:

01. The Next Offensive
02. Gods of Pain
03. Siren
04. Alive
05. Storm of Violence
06. Broken Frontline
07. Death Waits
08. Rapture and Disease
09. Spawn of Hate
10. The Tank
11. Bloodstorm

Sestava/band:

Tom Zorn - guitar/vocals

Luke Kerk - lead guitar

Alex Pahl - bass

Marc Dieken "Mücke" - drums

http://www.weakaside.de/

https://www.facebook.com/weak.aside.5

https://www.facebook.com/pages/Weak-Aside-Death-Metal/199817140062837

http://www.fda-rekotz.com/

Minirecenze/minireview - MONSTERWORKS – The Existential Codex (2015)

MONSTERWORKS – The Existential Codex

CD 2015, Eat Lead & Die Music

Jsou kapely, které mají dar rozsekat vás během několika chvil. MONSTERWORKS jsou esencí všeho, co bylo kdy v metalu stvořeno. Neberou si servítky, neuzavírají se jen do jednoho stylu a působí velmi neotřele. Čas strávený v jejich přítomnosti vám přijde zvláštní, ve zcela jiném rytmu než ten, který běžně prožíváme uvnitř všedních dní. Novozélanďané hrají neuchopitelně, jednou čerpají z odkazu IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST, pak zabrousí do hájemství DREAM THEATER, OBSCURY nebo klidně PINK FLOYD. Sem tam vyleze na povrch black metal, občas thrash, doom. Je to vlastně úplně jedno, každý uslyšíme to své. Důležitý je celkový dojem a ten je pro mě doslova úžasný. CD je rozděleno na dvě části. Na klasickou audio podobu, kterou kapela dala volně ke stažení a blu - ray, určenou pro poctivé fanoušky. Ta je rozšířena o další songy a před její podobou je nutné se sklonit. Zcela naplňující zážitek. Hudba je zde velmi těžko definovatelná a zároveň zcela pohlcující. Nejvíc si užívám polohu známou třeba u takových NEVERMORE, či SANCTUARY. 

MONSTERWORKS jsou pro mě něco jako zjevení, setkání s nadpřirozenem. Jakoby povstali staří metaloví válečníci, chopili se svých nástrojů a stvořili v podstatě dokonalé dílo. Časté střídání rytmů, pestrost nálad. Jednou veselí, až rockově nespoutaní, jindy naléhaví jako sama smrt. Muzika z vyšších sfér, progresivita zahraná s neskutečnou samozřejmostí. Pokud chcete současnou moderní definici slova metal, poslechněte si "The Existential Codex"! Fascinuje mě ta lehkost, samozřejmost s jakou pánové kombinují klasické rockové postupy s heavy, speedem, thrashem a vlastně vším dostupným. Škatulka ani styl není důležitá, hlavní je muzika a energie. A teď už mě prosím nechte, jsem příliš pohroužen, stržen a dochází mi slova. Cítím se slabý, bezbranný a zároveň s obrovskou silou v žilách. Tohle dokáže jenom hudba s velkým H. Hudba dotýkající se samotného vesmíru. Je nepatřičné psát o metalovém albu, že je krásné, ale tady mě jiné výstižnější slovo nenapadá. A Bůh řekl, jděte a poslouchejte metal! Vznešeně úžasné album!

Asphyx says:

MONSTERWORKS are for me like a revelation, meeting with the supernatural. It is like the old metal warriors riced, took their instruments and created a perfect work in fact. Frequent changing of rhythms, variety of moods. One's lucky, rock unbridled, on the other side urgent like the death. Music from the higher spheres, progressiveness played with incredible commonplace. If you want the modern definition of the word metal, listen to "The Existential Codex"! Music touching the universe itself. And God said, go and listen to metal! Nobly awesome album!

http://www.supermetal.net/

https://www.facebook.com/monsterworks
http://monsterworks.bandcamp.com/album/the-existential-codex

http://www.reverbnation.com/monsterworks

http://www.coprorecords.co.uk/Casket/

Recenze/review - EMBRIONAL – The Devil Inside (2015)

EMBRIONAL – The Devil Inside

CD 2015, Old Temple

Někdy je pěkně těžké rozeznat, zda ještě sním nebo už bdím. Toulám se rád městem, nasáklý skrz naskrz muzikou. Pozoruji dlouhé kroky vysokých žen, cupitání stařen i houpavý krok opilců. Odezírám, co si asi tak mohou vyprávět studentky v tramvajích, slýchávám šepot stínů v postranních uličkách. Jsem jako nějaké svědomí ulice, vznášející se všude kolem. Těžko hmatatelné i uchopitelné. Čerpám sílu z tepu města a nekonečných smyček jediné pravé a nefalšované hudby. Z death metalu. Tentokrát jsem dlouhou dobu kráčel za zvuku polských černokněžníků EMBRIONAL. Ti působí na scéně již od roku 2003 a jsou hrdými zástupci pravé nefalšované smrtící školy své země. Šeptají ten svůj black/death (občas i špinavý thrash) metal, podpořený mocnými riffy, krutě a bez slitování. Občas si vzpomenete na BEHEMOTH, sem tam dokonce na INCANTATION, MORBID ANGEL. To je samozřejmě jen takové jemné přirovnání, zrovna tahle smečka má svůj obličej jasně daný a rozpoznatelný od ostatních klonů. Mohou za to hlavně kytaristé, kteří se nebojí ani zpomalit a nechat vše v „poklidu“ vyniknout. „The Devil Inside“ připomíná jakousi temnou a zlou mantru.

Našlapuji tiše, polehounku a občas mám touhu si pořádně vyskočit. Stydím se, přeci jen už jsem pán lehce v letech, ale hudba je zde natolik pohlcující, že se mi nohy sami staví do polohy, při které začínám mosh-pit. Z oprýskaných zdí zešeřelých domů na mě zírají protáhlé tváře stínů. Mrazí mě v zádech, sleduji svůj dech a ruce se mi kroutí k modlitbě. Chtěl bych vše zastavit, dát výpověď v práci a jen se až do konce svých dnů toulat. Navštívil bych spolu s EMBRIONAL všechny zlé divy světa, obdivoval bych krvavé řeky, stal bych se svědomím. Tahle skupina má velký dar a schopnost ukolébat mě do prazvláštního stavu, navodit mi pevnější rysy do tváře a zpomalit tep mého srdce. Svět jakoby při poslechu náhle potemněl, zatáhl nad námi oponu utkanou z křídel netopýrů. V dálce už zase vyjí vlci a staré dámy, které pamatují mnohé, se opět křižují v obráceném gardu. Parádní zvuk i chorobný vokál dodávají celé téhle apokalyptické scenérii ještě na větší uvěřitelnosti a tak by mohl být spokojený nejeden příznivec černého kovu naroubovaného na smrt.

Deska v sobě obsahuje jednu zvláštnost. Musíte hned na začátku naskočit na podobnou vlnu. Pokud se tomu tak nestane, asi nemá cenu, abyste dále pokračovali. Nejlépe jsem vše vnímal na jeden zátah, jako celek. Po částech se mi album zase tolik nelíbilo. Musel jsem být ihned pohlcen, zničen a omotán kolem přehrávače. Pokud se tak nestalo, raději jsem šel pryč. Líbí se mi to střídání nálad. Oceňuji jak rychlé pasáže, tak chvíle rozjímání, připomínající stesk stařen chodících na hřbitov. Postupy jsou zde sice klasické, velmi tradiční, ne příliš vhodné pro dnešní techno dobu, ale myslím, že i takováto staroba může ještě mnohé říct. Sází se spíš na melodie, atmosféru, pocity. Ty jsou kruté, smutné a obrátí bezesporu nejeden kříž do té správné polohy. Dnes už se sice hraje jinak, produkce bývají také čistší a tak jsem toho názoru, že album bude asi víc vyhovovat nám, dříve narozeným.

„The Devil Inside“ připomíná černou mši, dlouhou procházku mezi naším a oním světem. Hraje se zde pro radost ze tmy, ze samotného rouhání. Album je doslova narvané temnými melodiemi, smutkem a živočišností. Polští EMBRIONAL jsou ve velmi dobré formě a pokud se necháváte rádi unášet mocnými melodiemi a studenými riffy, budete určitě spokojeni. Deska je jako nějaká morbidní symfonie zla. Vezměte padesát tun zla, překapejte ho a vymačkanou šťávu smíchejte s tmou. Jako přísadu můžete použít smrt ve všech dostupných podobách. Za neustálého míchání pak získáte jed, který už jenom ze své podstaty dovede plně nahradit vaši krev. Podávejte horké, vařící se v hrdle. Jako přísadu doporučuji okno otevřené do nočního chladu. Dávno pohřbené mrtvoly znovu ožívají a vzduchem se začíná šířit hnilobný pach. Cesta, kterou se polští death metaloví bojovníci vydali, není lehká. Obstáli ale se ctí a pozvedli hrdě vlajku nesmrtelného černého smrtícího kovu. Věřte a nebude vám nikdy odpuštěno! Kult!

Asphyx says:

"The Devil Inside" reminds a black mass, a long walk between our and other world. They are playing for pleasure of darkness, from the nature of blasphemy. The album is literally packed with dark melodies, sadness and animal spirits. Polish EMBRIONAL are in a very good form and if you like to be carried away with powerful melodies and cold riffs, you will be definitely satisfied. The CD is like a symphony of a morbid evil. The path taken by the Polish death metal warriors is not easy . Believe and you will never be forgiven! Kult!

Seznam skladeb:

1. The Devil Inside
2. Evil's Mucus
3. Funeral March
4. The Abyss
5. Sadness
6. In Darkness
7. (Behind) The Mask Of Sanity
8. 910
9. Madman's Curse
10. Callousness
11. Venom
12. Whores, Drugs And Brain Dead

Čas: 43:03

Sestava/band:

Marcin Sienkiel - vocals, guitars

Rychu „Vermin” Sosnowski - guitars

Michał "Soulbleed" Połetek – bass

Kamil Bracichowicz - drums

https://www.facebook.com/Embrional

https://www.youtube.com/user/EmbrionalOfficial

http://www.oldtemple.com/

https://oldtemple.bandcamp.com/album/embrional-the-devil-inside

Recenze/review - WITCHRIST – Vritra (2014)

WITCHRIST – Vritra

EP 2014, Iron Bonehead Productions

Dlouhé, lomené stíny ozařují tvář téhle šelmy jen z poloviny. Právě ta dvojakost, mezi zlem a nenávistí dodává muzice WITCHRIST určitou patinu známou snad jen z otevřených hrobů. Stojíte na okraji díry v zemi vedoucí na onen svět a přemýšlíte o tom, jaké to jednou bude, až vaše tělo shnije uprostřed té nekonečné tmy. Na první poslech, jak už to bývá u téhle smečky zvykem, si budete připadat jako v nějakém mlýnku na maso. Všechno se zdá zpočátku nepropustné, možná až zbytečně moc špinavé a pro uši dnešních zhýčkaných strávníků nepřístupné. Hlomoz se ale časem usadí a těch deset minut strachu uteče jako voda v řece Styx. Hraje se převážně na primitivnější notu, ale to nikomu u tohoto stylu moc nevadí. Je sice pravda, že bych si dovedl představit lepší a čitelnější produkci, kterou mají třeba jejich kolegové DIOCLETIAN, ale pak by zase kapela ztratila svoji jasně rozpoznatelnou masku z lidské kůže.

Koktejl, který je namíchaný ze starého deathu, blacku, thrashe a zahnívajících pavučin na mě zase funguje. Kdysi jsem velebil předchozí dílo „The Grand Tormentor“ až do samotných pekel. Letošní EP lze považovat za jakýsi bonus k předchozí dlouhohrající desce. Jsou na ní skladby, které se na CD nevešly a znovu nahrané starší songy. Hlasem vypomohl i Okoi Jones z BÖLZER. Promo materiály MLP uvádí album, jako bestiální death metal který je hraný v symbióze s vesmírnou temnotou. S tímto tvrzením by se dalo beze zbytku souhlasit a podepsat ho stejně, jako svůj vlastní testament. Na Novém Zélandě vždycky dobře věděli, jak se krájí tma a pokud jste se s touhle smečkou už setkali, jste srozuměni, o koho se jedná. Pokud máte tu čest poprvé, tak věřte tomu, že existují vlastně jen dvě polohy vnímání jejich hudby. Buď se jen opovržlivě pokřižujete a utečete pryč nebo je budete bezmezně zbožňovat.

Já jsem si svoji cestu k WITCHRIST našel už v roce 2010, kdy tihle rouhači stvořili bezbožné dílo s názvem „Beheaded Ouroboros“. Bylo to tenkrát pro mě skoro zjevení a určilo mi na několik let směr, kterým jsem se vydal. Na novince je stále patrná určitá doomová nálada, vystavěná pečlivě a s velkým citem pro záhrobní záležitosti. Pánové sice letos nepřinášejí vůbec nic nového, nikam se neposouvají, ale ruku na srdce, očekával a chtěl to někdo? Zaslechl jsem sice názory, že by bylo záhodno stvořit něco podobného jako kupříkladu poslední TEITANBLOOD, ale osobně si myslím, že by pak kapela ztratila svoji původnost. Běžný posluchač to sice asi nepozná, ale věřte tomu, že když budete k nahrávce přistupovat opatrně a dáte ji čas, dostanete se do jejich světa takovým způsobem, že se nebudete chtít nikdy vrátit zpět. Podobný chaos, rouhání a odmítání svatých, je totiž svým způsobem velmi nakažlivé. Musíte se jen oprostit od dnešního, všude nám předkládaného vnímání muziky, kdy je vše ulehčováno a zjednodušováno. K „Vritra“, stejně jako k celé tvorbě WITCHRIST se musíte postupně propracovat, vybojovat si ji.

„Vritra“ je jako gruppensex s nemrtvými. Nejde zde ani tak o nějaké sexuální vzrušení, ani úchylku, jako spíš o velmi blízký kontakt se světem, kde je vše ohlodáno doslova na kost. Pohybujeme se spolu s kapelou v oblastech, které nebudou vyhovovat asi úplně každému, ale mě osobně se líbí určitá ryzost a opravdovost, kterou z tvorby Novozélanďanů cítím. Přirovnal bych to k rozdílu mezi tím, co jste schopni zažít na virtuálním koncertě doma v klidu domova, kdy sedíte pohodlně u obrazovky a reálným setkáním v nějakém polorozpadlém klubu. WITCHRIST zkrátka nemají kolem sebe žádné moderní a lesklé pozlátko, ale jen zlo, špínu a odhodlání. Při prodírání se jejich tvorbou zjistíte, jak mohou být hluboké bažiny blasfemického death metalu. Album, které mi vyškrábalo morek z kostí!

Asphyx says:

„Vritra“ is like group sex with the undead. You've got two possibilities, you will WITCHRIST hate or love. I am among those, who likes the blasphemous death metal like fresh blood. The album won't be probably for everyone, but I like the sincerity, genuineness and darkness, I feel from this CD. It's like drowning in the deep swamp. Heavy riffs, maniacal vocal and scare. Album, that scrambled out the medulla of my bones!

Seznam skladeb:

1. Haruspex
2. Transmuting Rituals
3. The Golden Ascent

Čas: 10:28

Sestava:

Atrociter – basa

Necrobastard – bicí

Occultoture – kytara

Abomination – kytara

KzR - zpěv

http://www.doomcult.net/

https://www.facebook.com/witchristofficial

https://soundcloud.com/witchrist

http://www.ironbonehead.de/

Minirecenze/minireview - FAMISHGOD - Devourers of Light (2014)

FAMISHGOD - Devourers of Light

CD 2014, Xtreem Music

FAMISHGOD je nová kapela Davea Rottena z AVULSED. Tentokrát se tento maniak spojil s Pako Deimlerem (MORKULV, SVIPDAGR), který stojí za všemi nástroji. Oba pánové dali dohromady desku, plnou tradičního doom death metalu, která je plná shnilých melodií a dlouhých procházek po pohřebištích. Rozhodně se nejedná o nic přívětivého a snadně vstřebatelného. Naopak, kroutí se tady červí klubka v opuštěných lebkách, běduje se nad opuštěností rozpadajících se kobek a smutní se hezky hrubě a drsně. Osobně mi podobná hudba více než vyhovuje, obzvláště v sychravějším počasí, ve dnech, kdy je má mysl zahalena rozjímáním nad posledními dny člověka. Mezi hroby se opět vznáší chuchvalce ranní mlhy a nemrtví ještě nešli spát. Posedávají na lavičkách, korzují po upravených trávnících a kývají se do rytmu táhlých melodií. Z jejich tváří je možné, stejně jako z FAMISHGOD, vypozorovat tu obrovskou radost, že konečně došli naplnění. 

"Devourers of Light" je odpovědí na samotu prázdných hrobů. Doom death metal zde připomíná ozvěny, znějící z nekonečných chodeb v podzemí. Vše je dlouhé, naléhavé a smutné, jako nekončící řada smutečních hostí. Zombie tančí další poslední tanec. Smrt je zase velmi blízko! Deska, pokrytá plesnivinou a pavučinami!

Asphyx says:

"Devourers of Light" is the answer to the solitude of empty graves. Doom death metal reminds echo sounding of endless underground's corridors. Everything is long, urgent and sad, like an infinite line of mourners. Zombie are dancing last dance. Death is again very near! Album, covered with mildew and cobwebs!

https://www.facebook.com/famishgod

http://www.famishgod.com/

http://www.xtreemmusic.com/label/english.news.index.php

http://xtreemmusic.bandcamp.com/album/devourers-of-light

Recenze/review - STORMVOLD – Third Bestial Mutilation (2014)

STORMVOLD – Third Bestial Mutilation (2014)

CD 2014, Xtreem Music

Na stole leží useknutá lebka. Její tvar připomíná kalich, do kterého se vlévá každý den hořkost. Ta je posbírána z utrpení lidí, kteří neměli to štěstí a zatím se zbytečně modlí pro toho pána na kříži. Všimli jste si někdy, že kolem kostelů bývá hrozná spousta postranních cestiček, různých stezek, které se klikatí kolem hlavní budovy. Mnozí v jejich tvarech vidí symboly, znamení. Realisté je vysvětlují tím, že po nich chodí věřící, pohrouženi do modliteb. Jenže napadlo vás, co se děje na stejném místě, když se setmí? Já jsem to párkrát díky různým kapelám a jejich hudbě zažil. STORMVOLD patří mezi ně. Také rádi vylézají, až když zapadne poslední paprsek světla, berou do rukou nástroje a s prvním stínem spouští svoje hlukové umění. Je plné zla, špíny, nenávisti, obrácených křížů a řevu umírajících šelem. Jakoby se nemohli smířit s tím, že svět pořád patří pánbíčkářům. Drtí před sebou vše živé, ničí svoji muzikou a rouhají se takovým způsobem, že v zákristii dochází k samovznícení.

Pokud bych zkoušeli dohledat smečky, které se k death metalu staví podobně jak španělští STORMVOLD, pohybovali bychom se ve stejném světě jako TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, DEAD CONGREGATION, PSEUDOGOD, INCANTATION, WRATHPRAYER, NECROS CHRISTOS, IMPETUOUS RITUAL. Podobných milovníků temnoty a hlukových stěn bychom asi našli ještě víc, ale nemá cenu jmenovat všechny. Jednak by to ani nešlo a hlavně bychom se začali motat v kruhu. Všichni znalí problematiky moc dobře ví, že v bestialitě se na nějakou průzračnou produkci nehraje. Sází se spíš na atmosféru zla, na extrémní vyjádření temnoty i na ryzí krutost. STORMVOLD vznikli v roce 2012 a kapela se skládá z pouhých dvou členů. Vokalista a hráč na strunné nástroje si říká Ebola a vládne hlasem velmi vhodným pro rouhání. Nemá ho sice nikterak mocný a hrubý, ale k hudbě plně dostačuje. Instrumentálně se samozřejmě jedná o jednodušší verzi death metalu, někdy možná zbytečně chudou a s výrazovými prostředky očesanými na samotnou dřeň, ale to vůbec nevadí. Naopak, alespoň lépe vynikne na povrch hnis a špína. Za bicími sedí od letošního roku Mr. Taenia a jeho údery jsou poctivě tvrdé a pořádně „heavy“.

Je doufám jasné, že pro fanouška je nutné se oprostit od zažitých postupů „sloka, sloka, refrén, sloka, refrén“ a spíše se ponořit spolu s kapelou do svého nitra. Vyhledat tam ty nejčernější vzpomínky, smíchat je se strachem a teprve pak budete možná chyceni do sítě nihilismu. Není to deska pro každého, ale to není vlastně žádná. Na své si přijdou spíš odmítači dobra, lidé žijící rádi ve tmě, vnímavější black metalisté, fanoušci hluku a pak všichni ti, kteří mají hlavu otevřenou věcem, přicházejícím ze záhrobí. Osobně jsem se nechával na onen svět unášet rád a dobrovolně. Uléhal jsem na dubová prkna v márnici a s napětím očekával, kdy už se konečně setmí. Někdy mi byl zprostředkován smutný a dlouhý výlet do opuštěné kostnice, jindy jsem musel vzít do ruky lopatu a vyhrabat si sám další účastníky našeho zájezdu. V undergroundu to tak chodí, byl jsem připraven a jako otrlý posluchač převážně spokojen. Občas mi sice některé nápady a motivy přišly lehce monotónní, ale to mohlo být způsobeno momentálním rozpoložením. Celkově mě objímal strach a spokojenost.

Závěr recenze se motá v kruhu, vracíme se na začátek a znovu spolu s kapelou prožíváme neskutečná muka. Jestli jste spíš pocitoví posluchači a rádi u hudby relaxujete, necháváte si vylouhovat mozek a proudit emoce, bude vám připadat letošní deska STORMVOLD jako dar ze samotného pekla. Ostatní si poklepou na čelo, prohodí pár slov o neskutečném „bordelu“ a zastírání neumětelství hlukem, ale pravověrní vědí své. V jednoduchosti a nasazení se skrývá síla, to přece ví každý death metalista už od malička. Tady se jen trošku posouvají hranice směrem k ještě většímu nihilismu, okultismu a hroby se otvírají víceméně násilně, ale věřte tomu, že boj mezi nebem a peklem se jinak vyhrát nedá. Záleží jen na vás, na jaké straně stojíte. Pokud jste citlivější, budou vás pronásledovat vlastní běsi a svědomí. Black death metalové album, nahrané snad na samotném hřbitově!

Asphyx says:

STORMVOLD recorded album this year, that is full of nihilism, occult blasphemy and black death metal. The crosses are turning around here, beasts are screaming and guitar walls are falling down from all sides. It reminds me a trip to a lonely ossuary. The CD has a dirty, ugly sound, which adds to the believability of the music. STORMVOLD entombs you alive, their music gnaws you to the bones.Let them take you away on the next world voluntarily and with pleasure. Black death metal album, that was recorded at the cemetery!

Seznam skladeb:

Brilliance Of Thunder
Universal Domination
Glorious Blood
Exploitation Of Superiority
Overdose Of The Grotesque
Slaying The Losers
Extermination From Nature
Levitation Of Bestiality

Čas: 35:37

Sestava:

Ebola – všechny nástroje, zpěv

Taenia Solium - bicí

https://xtreemmusic.bandcamp.com/album/third-bestial-mutilation

https://www.facebook.com/stormvold666

http://www.xtreemmusic.com/

Recenze/review - ASHCLOUD – Abandon All Light (2015)

ASHCLOUD – Abandon All Light

CD 2015, Xtreem Music

Ke chladnutí mrtvoly dochází nejdříve na periferní části (obličej, ruce, nohy). Výrazné zchladnutí je patrné již za 1-2 hodiny. Poté následuje předloktí, bérce, paže, stehna, hrudní část, naposled břicho, podpaží a okolo genitálu. Uvnitř těla se teplota drží nejdéle v oblasti ledvin. Obecně teplota těla klesá v prvních 3-4 hodinách po smrti asi o 1°C za hodinu při normální pokojové teplotě.

Podobné vědecké definice miluji. Snaží se popsat a statisticky vyhodnotit jevy, které mnohdy nepocházejí z tohoto světa. Vždyť si vezměte třeba jenom příklad, když je mrtvola nalezena v pokoji, ve kterém hraje nekonečná smyčka švédských death metalistů ASHCLOUD. Ti do toho řežou ve stylu VOMITORY, starých CARNAGE, ENTOMBED, CONVULSE, BOLT THROWER. Jedná se přesně o ten druh smrtícího kovu, který nenechá v klidu žádného poctivého death metalistu. Album má obrovský drive, je zabaleno do temnoty a garantuji vám, že k ochladnutí těla rozhodně nedojde. Naopak si dovedu představit stav, když se postava, lékaři dávno prohlášená za neživou, prochází v rytmu severských melodií po vašem bytě. Sama si otevře dveře, vyběhne ven a na ulici bude po kolemjdoucích požadovat čerstvé maso. Trhavými pohyby a s odhodláním v obrácených očních bulvách se bude ploužit tak dlouho městem, dokud nevyleze spolu s ostatními na hřbitov.

Tam nahoře na kopci, se odehrávají každovečerní orgie. Vím, v dnešní době nic šokujícího, ale hudba zde přeci jen vychází z devadesátých let. Zvuk je nečistý, zastřený, bicí předvádějí tradiční kvapík a baskytara všemu dodává ten správný chřestící nádech. Kapela má ve svém středu Johnnyho Petterssona, legendárního vokalistu ze slovutných WOMBBATH. Ten se ujal i produkce a je takovou velmi příjemnou zárukou klasické švédské práce. Nehledejte zde žádnou progresi, novátorské přístupy nebo netradiční nástroje. Všechno je ohlodané až na kost, možná ještě hlouběji, do samotného morku. Hudba je velmi vhodná k večernímu mosh-pitu s odjištěnými plechovkami piva v rukou. V anglicky mluvících zemích se podobné desky označují jako heavy crusty death metal. Nenalezl bych asi lepší označení. Není vlastně ani potřeba, vystihuje náplň alba na sto procent.

Rád chodívám k večeru na dlouhé procházky. Moje cesta pokaždé, jako u každého poctivého death metalisty, končí závěrečnou návštěvou hřbitova. Pokaždé si jen na chvilku sednu, čerpám sílu z toho zdánlivého klidu a přemýšlím nad tím, proč mě zrovna švédský smrtící kov tolik uhranul. Možná je to tím, že v této krásné zemi se toho nebojí. Jejich desky nejsou natolik „propracované“, posluchačsky náročné. Pro mě ale obsahují tu nejdůležitější esenci, kterou vyžaduji a bez které mi žádná deska nepronikne pořádně do krve. Chci (a novinka ASHCLOUD je toho jasným důkazem), aby mě hudba ukřižovala, abych neměl čas přemýšlet, vyžaduji energii, sílu, neklid, masakr. Na rozjímání a dlouhé táhlé přemýšlivé pohledy mám jiný druh hudby. Správný death metal má zabíjet pomocí svých riffů, bicích i chorobných vokálů. Je moc dobře, že pánové z dnešní recenze všechny tyto požadavky splnili.

Spojme všichni ruce, živí i nemrtví a následujme svá prohnilá srdce. Neumím poslouchat hudbu jako páni kritici, nechce se mi rozebírat donekonečna, co kdo a jak už kdysi zahrál. Chci si muziku užívat, být jí pohlcený, odpočinout si u ní. Novinka „Abandon All Light“ je velmi dobrou volbou. CD je našlapané až po okraj severem, chladem, tlakem a plnými pytli chřestících kostí. Pro fanoušky stylu povinnost a pro ostatní důkaz, že odkaz starých kapel stále žije. Svět zombie je mocný, svým způsobem i čistší než ten náš, zanesený špínou a nenávistí. ASHCLOUD vás vyzývají k nekonečnému tanci. Kde jinde vás vyzve k ploužáku samotná smrt? Hroby se opět otvírají. Dávné, nevyřešené spory se znovu probírají při rytmu pravého nefalšovaného švédského death metalu. Skvělá hrobnická práce!

Asphyx says:

Up there on the hill, the cemetery is the right place for zombie orgy. I know, nowadays it is nothing shocking, but the music here comes from the 90^th. The sound is dirty, the drums are presenting traditional beating and bass adds just the right rattle breath. The new "Abandon All Light" is a very good choice. CD is cracked to the brim with north, cold, pressure and sacks full of bones. For fans of the style duty and for others sign, that link of the old bands is still alive. ASHCLOUD invites you to an endless dance. Great gravedigger work!

Seznam skladeb:

1. Under Dödens Vingar (pt.1)
2. Abandon All Light
3. A Hunderd Years of Darkness
4. Devoured Alive
5. Drowning in Your Own Blood
6. Watch Your Children Burn
7. The Second Wind is Coming
8. Under Dödens Vingar (pt.2)

Sestava/band:

Jonny Pettersson - Guitar, Bass, Vocals

Gareth Nash - Guitar, Vocals

https://www.facebook.com/Ashcloud666?fref=ts

http://www.xtreemmusic.com/