Recenze/review - BASTARD SON – Devils Mask (2014)

BASTARD SON – Devils Mask

CD 2014, vlastní vydání

Těla, odpočívající v místní márnici nevěděla nic o tom, že čas, který si vybrala k odchodu na onen svět, je prokletý. Ta hodina, konstelace hvězd i chladné počasí sice udržela tkáně v poměrně dobrém stavu, ale začaly se dít podivné věci. Nejdřív se všech prokletých zřekli pozůstalí. Pak odmítl přijet kněz sloužit mši. Přitom to stigma, které si táhli celý život na zádech jako obrácený kříž, bylo jen obyčejným death metalem. Odsouzeni k životu ve stínu byli poprvé v roce 2011, kdy se v kanadském Ontariu dala dohromady skupina s příhodným názvem BASTARD SON. Ochomýtali se kolem hřbitovů a čerpali inspiraci, která pak vyústila v povedené album „Betraying Us All“ (2013). Chroptěli až do letošního roku v rytmu starého poctivého smrtícího kovu a pak, po pečlivé úvaze a očištění oděvů od hlíny, plísně a smrti nám letos přinesli ze záhrobí další desku. Už jen na první pohled, když uvidíte krásný černobílý obal od Mika Riddicka, budete přesně vědět, co od nich můžete čekat. Pokud máte raději progresivní pojetí nejkrutějšího metalu, snad ani nečtěte dál, nic nového vám to nepřinese.

Na dubovém prkně leží několik postav. Jejich hrudníky někdo proklál kůly a do úst jim vložil paličky česneku. Je to zbytečné. Babské pověry na opravdové zlo neplatí. Jedinou možností je podlehnout, nechat se odnést do říše Hádovy a pak poprosit pokorně o jízdenku na zpáteční cestu. Je jen na vás, jestli vám bude umožněna. Slyším ozvěny smrtícího kovu ze Švédska, ale i Ameriky a Holandska. Death metal, který BASTARD SON hrají, není zase tolik lehké popsat. Těch vlivů je mnoho a určitě si je zjistíte sami, ale mě zaujala spíš ta energie a nadšení. Dokonce jsem chvíli vyděšeně seděl a společně s kapelou si užíval hodně brutální a krušné chvilky. Všechno je hodně syrové, vytažené odněkud z nejhlubšího undergroundu. Většina členů kapely se potkala již v bývalé brutal death metalové smečce HEAPS OF DEAD a tak se není čemu divit. Základem je ale klasika, občas opentlená i thrashovými vlivy. Zkrátka, každý milovník old school death metalu si přijde na své.

Vždycky přemýšlím, proč mě vlastně některé kapely tolik baví a jiné, třeba i hodně opěvované, nikoliv. Neumím to vlastně moc vysvětlit. Mám jednoduše nějak nastavené uši a vnímám si (stejně jako každý) hudbu po svém. BASTARD SON pro mě splnili většinu bodů, které jsou nutné pro moji spokojenost. Je to nářez, který zároveň nepostrádá melodie. Má to energii, velkou sílu a CD není „zbytečně“ vypiplané ve studiu. Nepostrádá tak lehký nádech špíny a rebelie, která mi dělá v metalu tolik dobře. Album je zároveň velmi pestré a propracované, i když na první poslech působí jakoby neučesaně a zahrané na první dobrou. Už řekněme při pátém poslechu najednou zjistíte, kolik různých motivů a černých zákoutí obsahuje. Připadám si jako spalovač mrtvol, který je postaven před nelehký úkol spálit absolutní zlo. Odehrávají se přede mnou ošklivé příběhy padlých kněží a mé oči jsou najednou zrakem zákeřného vraha. Beru na sebe všechny hříchy světa a prohýbám se pod tíhou neustálého rouhání.

„Devils Mask“ je deskou, nahranou „z ošklivé radosti“. Je přesně tím zpočátku nenápadným albem, které časem vyrostlo v obrovské monstrum. Nevím, kolik z vás bude spokojeno a bude sdílet můj názor, ale na tom zase tolik nezáleží. Důležité je, že mě BASTARD SON dokázali přenést na místa starodávných okultních obřadů, mezi popravčí četu nebo jezuity zapalující hranici pro očistu „hříšníků“. Všechno je tady velmi jednoduché, oproštěné od zbytečností a jde se až na samotnou podstatu. Kořeny zla jen tak někdo nevytrhne a při poslechu CD vás budou pěkně pálit ruce. Už jen jeho držení je okultním obřadem a pranic nepomáhá očista svěcenou vodou. Lidé dokážou být hodně krutí. Vezměte jejich zlo, zkázu a utrpení, zamíchejte je s oparem černoty a tajemna a vypalte vše na album. Přijdu si jako uhranut smrdutým dechem krvelačné šelmy. Ztracený, schoulený a pohozený v podzemní kobce. Pamatujte jen, že i po letech ve mně dřímá pradávná síla death metalu, pro kterou nebudou řetězy zla zase takový problém. Deska až po okraj napěchovaná smrtí!

Asphyx says:

„Devils Mask“ is album, where can you hear influences from Swedish, Holand and American death metal school. CD is very “colourful”, morbid and cruel. It reminds me visit of mortuary. At the beginning inconspicuous songs grew into the huge monster over time. Holy water can't help, nor prayers. The CD is free from useless and we can find just the right honest death metal. BASTARD SON goes to the substance of death metal. I feel the breath of Satan. Album full of death!

Seznam skladeb:

1. The Worm
2. Drown The Kitten
3. Day Dreamer
4. I Have Hammers
5. Oh So Piece Full
6. Punch Clock
7. The Engineer

Čas: 25:01

Sestava:

Chad Parsons – zpěv

Jeff Higgins – kytara

Dan Harrington – kytara

Ty Clements – bicí

James Flint - basa

https://www.facebook.com/BastardSonDeathmetal

http://www.reverbnation.com/bastardsonbrutality

http://bastardson.bandcamp.com/album/devils-mask

Recenze/review - DEIVOS – Theodicy (2015)

DEIVOS – Theodicy

CD 2015, Selfmadegod Records

Procházím nekonečnou halou opuštěné továrny. Tuny železa se tváří, že by měly každou chvíli obživnout. Také se tak po chvíli stane a za mohutných zvuků polských technických death metalistů DEIVOS se začnou hýbat stroje, kdysi sestavené pro výrobu dalších zařízení. Jen s tím rozdílem, že tenkrát bylo vše vyráběno s bohulibými úmysly. Nyní, po letech nečinnosti mají železná monstra každý svoji vůli a úmysl. Cíl je jasný. Získat nadvládu nad stejně dávno zbytečným lidským pokolením a s chladnou pečlivostí tohle hadí plémě vyhladit. Přijdu si najednou jako v nějakém špatném sci-fi filmu. Krásná blondýnka, s přednostmi, které máme všichni muži tolik rádi, pobíhá mezi rezavějícími kusy chapadel robotů. Ječí jako o život a vy nevíte, jestli se víc soustředit na její roztrhané tričko nebo na trhavé efekty. S hudbou je to podobné. Všechno je vlastně takové, jako má být. Jen chvílemi nevíte, jestli je to celé myšleno vážně.

DEIVOS hrají technicky, houpavě a s odhodláním. To bohužel vychází po většinu hrací doby vniveč. Mám u death metalu rád tlak, sílu, podmanivost. Jenže tady se dočkáme jen obyčejného preludování. Riffy jsou obyčejné až běda, hlas monotónní a i když se pánové snaží sebevíc, vše vyznívá víceméně do ztracena. Stroje tady zkrátka sice ožívají, ale čelisti jejich rozšklebených tlam jsou tupé a nenahání žádný strach. Poláci sice kdysi (u minulých alb) předkládali poměrně stravitelný materiál, který mi dělal víceméně dobře, ale letos se jim povedlo jen lehce polechtat mé uši. Veškeré nápady jsou velmi nevýrazné, splývají v jedno a celková produkce připomíná tuctový smrtící kov, velebený v každém druhém časopise. Vyžaduji peklo, síru a nekonečný smrad. Ne jakési vzdálené bublání. Možná jsem tentokrát příliš ostrý, ale nějak nevím, co si s „Theodicy“ počít. Kritika a ostrá slova se píší vždy těžko, ale kde nic není, tam ani smrt nebere.

Přitom DEIVOS už několikrát prokázali, že umí hrát dobře a že jsou zkušenými tvůrci zkázonosné muziky. Přemýšlel jsem, co mi na desce vadí nejvíc a největším problémem je zvuk. Něco tak obyčejného, stereotypního a nedotaženého jsem už hodně dlouho neslyšel. Určitě se najdou fanoušci, kteří mě roznesou na kopytech, ale já si tentokrát nemůžu pomoct. Snažil jsem se pro sebe najít alespoň něco, co bych si byl schopen zapamatovat, ale nezdařilo se. Stroje se zde tváří přívětivě, nekoušou, nic nikoho nebolí a slečna, která na začátku vběhla do továrny s úmyslem zemřít, sedí tomu největšímu monstru na rameni, jako to dělávají dcery u svých otců. Celé mi to připomíná tupý hollywoodský film, kde chybí příběh, dobří herci a nedostalo se ani na pořádné efekty. Zbyl jen smutný příběh, u kterého pořád doufáte, kdy už konečně skončí a vy budete moct z kina utéct. Nepomáhají ani vcelku vkusné mezihry, ani rádoby drsné pózy.

Jak je patrné výše, s novinkou „Theodicy“ jsme si příliš do oka nepadli. Není divu, moc jsem si toho pro sebe tentokrát nenašel. Už teď moc dobře vím, že se k téhle desce nebudu rád vracet, spíš ji založím někam dozadu, mezi ostatní, které mě neoslovily. Album jsem poslouchal dlouhou dobu, snažil se ho narvat do hlavy horem dolem, ale asi mi není přáno. Tolik balastu, nudy a průměrnosti, jsem už dlouho neslyšel. A víte co, raději svoji recenzi už ukončím. Začínám se totiž rozohňovat a mohlo by dojít k tomu, že napíšu ještě něco ostřejšího. Tohle CD si totiž může na sebe v klidu nalepit nápis: „Absolutně nudný death metal“.

Asphyx says:

DEIVOS are playing technically, swinging and with determination. I love death metal with pressure, strength. But here we will see just slow-motion playback. The riffs are common, monotone voice and although gentlemen are doing their best, everything sounds more or less to be lost. So much boredom and mediocrity, I have never heard. This CD is also able to stick this title: "Absolutely boring death metal."

Seznam skladeb:

01. Theodicy
02. El Shaddai
03. Ochlocracy
04. Mandatory Mayhem
05. Amor Sui
06. Parasite

Čas: 38:55

Hubert - vocals

Tomek - guitars

Mścisław – guitars, b. vocals

Kamil - bass

Wizun - drums

https://www.facebook.com/Deivos?ref=ts&fref=ts

http://www.reverbnation.com/deivos

https://www.youtube.com/user/deivosofficial

http://selfmadegod.com/

Recenze/review - VHOLDGHAST – Lat oss förbrinna (2015)

VHOLDGHAST – Lat oss förbrinna

CD 2015, ViciSolum Productions

Umrlčí háj byl dnešní ráno zahalený do zvláštní mlhy. Byla snad ještě víc studená než jindy a když jste se nadechli z plných plic, málem vám umrzly vnitřnosti. Procházel jsem se pomalu, abych nevyplašil stíny a čekal, kdo že to přijde na návštěvu dneska. Občas mi přijde, že sem chodí někteří živí a zdraví, aby si pořádně obhlédli, co je čeká. Zírají na mě nevěřícně, s podivným výrazem ve tváři. Nikdo z nich ani netuší, že jsem zde ze studijních death metalových důvodů. Považují mě za obživnutou mrtvolu, kráčející mezi náhrobky. Marně jim vysvětluji, že jsem ještě stále z masa a kostí, nevěří mi. Chápu to, každý ze smrtelníků není uzpůsobený pro starý dobrý death metal a u někoho je nadšené zvolání při objevení nové šílené smečky odměněno jen shovívavým úsměvem. Tento den jsem se rozhodl věnovat švédským VHOLDGHAST. Ti prošli mým pomyslným sítem a dostali se až sem, na pečlivě uhrabanou pěšinu, mezi mohutné pískovcové náhrobky.

Švédi jsou věrni death metalu, pocházejícímu z jejich krásné země. Předkládají nám tradiční, klasické studené melodie, zabalené do špinavých hadrů smrti. Motivy jsou kruté, drásající a plné čerstvě vymačkaného hnisu. Tlak je navozován spíše rytmy ve středním tempu a i když se pánové nebrání ani pořádným nářezům, studený pocit bezmoci zde hraje hlavní slovo. Podobné muzice, zvlášť když je dobře zahraná, se nikdy nebráním a dokážu si ji vrchovatě užít. Tady si ještě jako bonus doplňuji jakési zvláštní kouzlo, které dodal hlavní protagonista Jonny Pettersson (CAVEVOMIT, HUMAN HARVEST, SKINEATER, SYN:DROM, WOMBBATH). Jeho vokál je velmi naléhavý, jakoby neklidný a spolu s riffy asi tím hlavním, na co se po celou dobu poslechu desku nejvíc soustředím. Skvěle ho doplňují i ostatní („známější“ je kupříkladu bubeník C. Netzell známý z VOLTURYON nebo IN MOURNING). Nejedná se tedy o žádné nováčky, ale zkušené, protřelé muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát.

Album je velmi vyvážené, nepostrádá zajímavé vyhrávky, ani plné pytle chřestících kostí. Záměrně nebudu uvádět žádné kapely, které z tvorby VHOLDGHAST slyším. Názor si každý určitě uděláte dle ukázek a hlavně bych byl nerad, aby zrovna tahle parta skončila s nálepkou kopie jiné, slavnější grupy. Zmíním snad jen, že na desce naleznete vedle sebe v symbióze klasický švédský kov s modernějším melodičtějším death metalem. Nejedná se tak o žádnou cílenou starobu, ale o velmi propracované, do detailů dotažené dílo. Možná bych občas ocenil větší tlak, sem tam bych přidal trošku na sypačkách, ale to je jen můj subjektivní dojem. Tady se obětuje death metalovým bohům vznešeně, s nadšením a s jasnou vizí. Přijdu si jako vytažený, unesený z umrlčího háje někam do oblak. Svázaný a bezmocný jsem hozen z nejbližší hory a pak už se jen s lavinou kytarových riffů valím dolů po srázu. Narážím celým tělem do ostrých hran skály, krvácím, zuby mi cvakají a pomalu se sunu dolů. Čeká mě sice zase jen další procházka po místním hřbitově, ale to vůbec nevadí, švédský rukopis mě asi nepřestane bavit nikdy.

VHOLDGHAST připomínají se svým prvním albem pomalu se probouzející monstrum. Zatím je čerstvé, má tlamu plnou krve a jeho dech zapáchá smrtí. Pokud se rádi necháváte unášet na studených severských melodiích a líbí se vám dlouhé procházky pod stromy sklánějícími se nad starými hroby, tak neváhejte. Dostane se vám rozhřešení, naleznete tu správnou a jedinou cestu pravého nefalšovaného smrtícího kovu. Oprostěte se na chvilku od starostí běžného dne, odhoďte předsudky moderních metalistů a věřte, že pokud téhle desce dáte čas, budete pohlceni stejně, jako kus syrového masa v kleci plné šelem. Album, které vás rozdrásá až do morku kostí. Mocná deska!

Asphyx says:

VHOLDGHAST reminds a slowly awaking monster with their first album. It is still fresh, it has a mouth full of blood and breath stinking of death. If you like to get away on the cold northern melodies and you like long walks on the local cemeteries, so don't hesitate. Swedes are true to death metal, coming from their beautiful country. They are presenting traditional, classical cold melodies, wrapped in dirty rags of death. Themes are cruel, cold and full of freshly squeezed pus. The album, that will scratch you to the bone marrow. Powerfull CD!

Seznam skladeb:

01. Låt Oss Förbrinna
02. I Am
03. Born God
04. Walk With Fire
05. Disillusion Of Grandeur
06. False Divination
07. The End Of Existence
08. Worship Us

Čas: 32:56

Sestava/band:

J. Pettersson - Vocals, Guitar, Programming (Syn:drom, Ashcloud, Human Harvest)

F. Ringström - Lead guitar

R. Persson - Bass (Soreption)

C. Netzell - Drums (Volturyon)

https://www.facebook.com/Vholdghast

http://vholdghast.bandcamp.com/releases

http://www.vicisolum.com/

Minirecenze/minireview - COPROCEPHALIC - The Oath of Relinquishment (2014)

COPROCEPHALIC - The Oath of Relinquishment 

CD 2014, Lacerated Enemy Records

Často přemýšlím nad tím, kolik dobré muziky mi proklouzlo mezi prsty. Mám vždycky problém pro sebe uzavřít předchozí rok a soustředit se na novinky. COPROCEPHALIC jsem sice loni zaznamenal, ale po prvním poslechu je zařadil mezi smečky, které "si nechám na potom". Nejdřív mě vyděsila ta šílená energie a tlak, který z desky prýštil na všechny strany. Mezinárodní uskupení se s tím od začátku do konce vůbec nemaže. Vychrlí na vás neskutečné množství riffů, pazvuků, smrti, hnusu a beznaděje a vy máte co dělat, abyste se z toho všeho zmaru alespoň na chvilku vymotali. Je to opravdu brutální, technický a velmi náročný poslech. Pro mě osobně už je to lehce za hranou snesitelnosti. Chápu, že se pánové snaží vymyslet "něco nového", ale občas si přijdu už jako nebožák, zasažený rojem pořádně naštvaných sršňů. Takhle nějak by asi hráli mimozemští návštěvníci, kteří by na tom byli technicky o hodně lépe než mi, obyčejní smrtelníci. Kamarád pronesl něco o zrychleném kvákání žab, jiný zase desku připodobnil k zaseknutému větráku. Přečetl jsem si několik recenzí různě po světě a zjistil, že v názoru na tento počin se všichni extrémně různí. Já osobně se přikláním spíš k těm, kteří sice oceňují hráčské schopnosti, dokonce jsou schopni i poslech "vydržet", ale dobrovolně bych si asi tuhle nahrávku do uší nedával. Na mě je až moc roztříštěná, posazená do oblastí, které se mi už nechtějí nějak zvlášť prozkoumávat. Ale zase na druhou stranu dovedu pochopit, že si někdo tuhle spoušť pořádně užije. Mě už takovéto běsnění moc bolí, nechápu ho. Možná jsem na to moc starý, nevím, ale mám problém rozeznat jednotlivé songy od sebe. Brutální, death metalová deska, která je precizně zahraná, ale nepronikla mi do krve.

Asphyx says:

This international group doesn't dawdle with it from the beginning to the end. They spew out incredible number of riffs, noises, death, disgust and despair, and  you are supposed to disentangle from all the doom for a moment. It's really brutal, technical and very challenging listening. For me personally it is slightly behind the edge of tolerability. Maybe I'm too old, I don't know, but I have a problem to recognize individual songs. Brutal death metal album that is played  precisely, but it didn't penetrate into my blood.

http://coprocephalic.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/coprocephalicofficial

https://www.youtube.com/user/CoprocephalicBDM

http://laceratedenemy.bigcartel.com/

http://laceratedenemyrecords.bandcamp.com/album/coprocephalic-the-oath-of-relinquishment

Recenze/review - OVERTORTURE – A Trail of Death (2015)

OVERTORTURE – A Trail of Death

CD 2015, Apostasy Records

Určitě znáte tu bezmoc, když se vám dílo nedaří. Já měl tentokrát problém s otevřením jedné hodně staré rakve. Nepomáhala žádná páčidla, ani palice, dokonce jsem se uchýlil i k zaříkávání. A pořád nic. Odnesl jsem tedy dubový futrál na mrtvoly do zadní části místnosti a na vše zapomněl. Letos jsem si přinesl z obchodu novou desku OVERTORTURE a vložil ji do přehrávače. Vzal jsem do ruky hoblík, že upravím jedno zdobené víko a náhle se skrz moji dílnu ozvala obrovská rána. Ta stará, nedobytná rakev pukla! Způsobila to energie, která se vyhrnula z reproduktorů. Marně jsem se snažil pochytat pozůstatky starých kostí, marně jsem nastavoval dlaně vytékajícímu hnisu. Ta zloba, hniloba a strach, které byly v rakvi doslova napěchovány, musely ven. Nashromážděné vzpomínky na starý dobrý švédský death metal byly pěkně uleželé, plesnivé a nepostrádaly tolik nutný drive. Švédi jsou zkušenými muzikanty, mají ve svém středu kytaristu Magnuse Martinssona, který působil ve slovutných GRAVE, zpěváka Joela Fornbranta z COLDWORKER a ani ostatní nejsou žádná ořezávátka.

Je tedy vcelku jasné, co se bude na desce odehrávat. Starý, poctivý švédský death metal zde má hlavní a vlastně jediné slovo. Vlivy se také samy nabízejí. Ano, hraje se zde v rytmu DISMEMBER, NIHILIST, ENTOMBED, GRAVE, ENTRAILS, DEMONICAL, FACEBREAKER a podobných kapel, používajících ve své tvorbě jako hlavní výrazový prostředek chřestění s pytli plnými kostí. OVERTORTURE pak ještě přidávají svůj vlastní nátisk, nápady a polohu. Rozdíly asi pozná jen fanoušek stylu, ale pro něj se tady hraje převážně. Ostatní pravděpodobně desku odsoudí jako další v řadě. Osobně mi různá připodobnění ke slavnějším vzorům nevadí, to bych jinak dnes nemohl poslouchat vlastně vůbec nic nového. Nezastírám, že jsem uzavřen v obrovské death metalové bublině, ve které je mi moc dobře. Nestydím se za to a tak si můžu „A Trail of Death“ plně vychutnat. Kritici možná uvidí vše jinak, ale já si vždycky rád znovu zachřestím. Mám rád ten chlad, pocit praskajících kostí i shnilý vítr ve vlasech, vanoucí odněkud ze severu a ze záhrobí.

Nejvíc se mi na desce asi líbí studené, pomalejší vyhrávky. Ty mají náležitý pach smrti a nepostrádají pro mě tolik důležité kouzlo. V rychlejších pasážích je vše stejné jako u ostatních kapel podobného ražení. Nijak mi to nevadí. Naopak, rád si vždy poskočím nebo zamávám hlavou do rytmu kopajících bicích a odjištěných kytarových riffů. Basa zde stále tvrdí muziku a i když není vše nijak „technické“, má deska neskutečný drive. Kombinace smrti, starých postupů, tančících zombie, rituálních obětí, jakéhosi smutku vznášejícího se všude kolem a nekonečných zástupů nemrtvých musí dělat dobře snad každému příznivci poctivého severu. Hroby se znovu otvírají, z kobek vylézají další a další ledem opentlené melodie a lopata, krumpáč i promrzlá zem jsou naším denním chlebem. Svět kvůli tomu nebude ani lepší ani horší, ale ta pomíjivost vánku mezi náhrobky je z nahrávky patrná na každém kroku.

„A Trail of Death“ je silná deska, plná klasických švédských postupů. Znovu otevírá dávno zahojené rány, drtí vše živé a drásá až do krve. OVERTORTURE již podruhé vystoupili ze záhrobí, aby nám předvedli prvotřídní death metal čerpající z devadesátých let a přidali k tomu současný zvuk. Tančí se opět na otevřených hrobech, vzývají se temné síly a obětuje se těm největším death metalovým bohům. Album je drsné, kruté, narvané po okraj energií a ledem. Kolem praskají víka od rakví, za náhrobkem se na vás směje samotná smrt a láká vás k poslednímu tanci. Beru do ruky svůj oblíbený krumpáč, nasazuji sluchátka na uši a moc dobře vím, že dnešní den se mi bude pracovat o hodně lépe. Mám ve zmrzlé zemi vykopat nekonečnou řadu hlubokých hrobů. Žádné urny, žádný pohřeb žehem. Hezky poctivě, pomalu, s dlouhým pohřebním loučením, taková je letošní nahrávka. Tradiční, upřímná a řezající jako kousky ledu zaryté do čerstvého masa. Old school švédský death metal té nejvyšší kvality!

Asphyx says:

"A Trail of Death" is a strong record, full of classic Swedish procedures. It opens wounds healed for a long time, crushes all living and scratches to the blood. OVERTORTURE appeared from beyond for the second tome to show us first-class death metal drawing from 90^th and they added the current sound. We are dancing in open graves again, they are invoking the dark forces and sacrifice to the biggest death metal gods. The album is rough, cruel, crowded to the brim with energy and ice. The lid of the coffins are cracking, behind a tombstone the death is laughing and attracts you to the last dance. Traditional, honest album, cutting like pieces of ice dugging into fresh meat. Old school Swedish death metal of the highest quality!

Seznam skladeb:

01. Embrace the End
02. Mirrorkin (feat. Jörgen Sandström)
03. Deep Dark Darkness
04. Razor Twilight
05. A Trail of Death
06. The Night Sky
07. Primitive Impulse
08. Maggots in Her Heart
09. Slither Inside
10. To Rend the Flesh (feat. Karl Sanders)

Čas: 42:07

Sestava:

Magnus Martinsson – kytara

Joel Fornbrant – zpěv

Joakim Antman – basa

Andreas Hemmander – kytara

Oscar Krumlinde - bicí

http://www.overtorture.se/

http://www.facebook.com/Overtorture

https://www.youtube.com/user/OverTorture?feature=mhee

http://www.apostasyrecords.com/

http://www.apostasyrecords.com/en/a-trail-of-death-2/

Ministr propagandy zasahuje (a fotí!) - festival DEADLY STORM trošku z jiného pohledu!

Mr. Asphyx and Mallephyr

Ministrem propagandy jsem se stal vlastně náhodou. Někdy v roce 2011 jsem zavítal, kvůli své srdcové kapele HYPNOS, na pátý ročník téhle taškařice a byl jsem tak nadšený, že se stal mým oblíbeným místem pro březnový absolutní relax. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že se mi jednou poštěstí také přiložit ruku v dílu.

Plzeňský underground připomíná malou vesnici. Metalově jsem vyrůstal na ještě menší, v Mladé Boleslavi. Plzeňská sekce je víc blacková. Boleslavská bývala thrashová. Začal jsem po „letech nečinnosti“ znovu chodit po klubech, setkával se s lidmi, nasával atmosféru, četl znovu různé metalové plátky. K mému velkému překvapení mě oslovil Johan, guru Fobiazine, abych zkusil napsat recenzi. Slovo dalo slovo, já se rozepsal jak rozjetý vlak a najednou jsem seděl v autě s Michalem, jednou polovinou pořadatelské části festivalu DEADLY STORM a pelášili jsme na první společný koncert.

1000 BOMBS

Nadšen z nových kamarádů a s pocitem získaným v minulosti, že „v undergroundu se máme všichni rádi, podporujeme se a jsme přátelé“ jsem se naplno ponořil do víru recenzí, rozhovorů a reportů. Šlo to myslím víc než dobře a protože Michal se ukázal nejen jako velmi dobrý fotograf, ale hlavně jako skvělý společník, sedli jsme si do noty a já se vnitřně rozhodl, že pomohu i s propagací festivalu.

Setkal jsem se tenkrát i s Asurou z TROLLECH, dalším pořadatelem a protřelým hudebníkem. Moje vize byly velké, nápady nekonečné. Když už se do něčeho pustím, jsem prý jako dřevorubec, neznám spánek, nepotřebuji odpočinek a zakousnu se jako buldok.

Cutterred Flesh

První oťukávání webzinů a časopisů bylo rozčarováním. Chápu, že je každému druhému nějaký malý festival v Plzni (vždyť to není ani hlavní město!) celkem u řitního věnečku, ale alespoň odpověď bych si myslím zasloužil, co říkáte? Nebylo tomu tak. Velké webziny povětšinou mlčely, časopisy požadovaly odkoupení spousty výtisků (což se zamítlo, raději se pozvala kapela). Zajímavé bylo, že při provázanosti té naší malé české vesničky se ti samí lidé někdy po týdnu dožadovali propagace své kapely, recenzí. A pozvánkami na různé akce se má emailová schránka jen hemžila.

Nejsem svině, podpořím rád, mnohdy nešetřím penězi, které bych mohl využít třeba na něco pro rodinu, ale občas jsem opravdu nechápal. Rozsekal mě jeden web, kde se mi dostalo odpovědi, že nemohou uveřejnit, protože nezapadáme stylově do jejich zaměření. Taky vtipný a dobrá póza, protože ta samá kapela, která jim na plakátě vadila, byla po roce velmi vychválená v jejich recenzi.

Ministr propagandy má těžký chleba. Stejně jako pořadatelé (kterým jen „doporučuji“ kapely, jinak nejsem jinak než fanouškovsky zainteresován), se snažím o to, aby i v Plzni, městě známém po celé republice jako město, „kde nikdo na koncerty nechodí“, vznikl alespoň jednodenní extrémně metalový odpočinek. Pořadatelé pořádají a platí, já jsem vidět. Někdy bohužel.

Nebudu psát o zhrzených a odmítnutých kapelách a následných pomluvách, nebudu psát o smutném faktu, že v evropském městě kultury se nenašel prostor pro místo na náš plakát (dotaci nikdo nikde od nikoho nechtěl, jen jsem slušně poprosil výbor města o jakoukoliv zmínku, informaci o festivalu!). Nebudu psát ani o pár jedincích, básnících celý rok o tom, jak nás podpoří a místo toho zůstala jen prázdná slova ve větru, případně huba plná keců.

Trollech

Chci a budu psát o lidech, kteří jakýmkoliv způsobem pomohli. Jmenovat nebudu, protože ta řada jmen by byla nekonečná. Jako ministr propagandy musím poděkovat samozřejmě i všem návštěvníkům. Bez vás by se už další ročník nikdy nekonal. Musím poděkovat zvukařovi, který opět odvedl dobrou práci a v neposlední řadě i hospodě, protože taková pohoda se jen tak někde nevidí. Tak a teď už děkuji skoro jak na filmových Oskarech a to bych zase nerad. Jsme přeci jen drsňáci, co poslouchají tvrdou muziku a tolik řečí se k nám nehodí:)).

Smashing Dumplings

Díky moc a příští rok se budu těšit znovu ve smrtící bouři! Snad nějaká vypukne.

PS: akci navštívilo kolem sto lidí a můj osobní žebříček kapel, které mě nejvíce oslovily je zde:

1. MALLEPHYR - tihle kluci jsou absolutní a totální metalové zlo! Bylo to hodně démonické! Takhle nějak si představuji inferno!

Mallephyr

2. CUTTERRED FLESH - brutal death metal přesně podle mého gusta, jen by to asi chtělo nového zpěváka. Jinak ale vynikající!

Cutterred Flesh

3. 1000 BOMBS - alkoholický thrash načasovaný přesně do momentu, kdy museli pařit i lidi, kteří nechtěli. Super!

1000 Bombs

4. TROLLECH - kapelu nijak pečlivě nesleduji, ale naživo jako vždy černé a dokonalé!

Trollech

5. SMASHING DUMPLINGS - grind mě většinou tak po 15 minutách nudí, ale tentokrát jsem si dal pořádnou porci knedlíků s chutí. Osobně bych si klidně ještě přidal další nášup. Masakr, který měl neskutečnou energii. 

Smashing Dumplings

6. ostatní kapely - Překvapili mě RADIATION, to mělo velké rockové koule. Také ANTIGOD, u nichž se ale střídaly super riffy s těmi, které mě zase tolik nebavily (hodně mě bavil zpěvák!). Celkově ale paráda. Zbytek smeček v pohodě k pivu a tanci:).

FOTOGALLERY

Recenze/review - BLACK JESUS – Everything Black, Everything Dead (2014)

BLACK JESUS – Everything Black, Everything Dead

CD 2014, Grindhead Records

Odjištěný granát, rozjetý vlak, střela, právě vypálená z hlavně. Takové mi připadá pro mě dosud neznámé album australských BLACK JESUS. K téhle smečce jsem se dostal víceméně náhodou, když už jsem byl jednoho šíleného pátečního odpoledne natolik hotový z práce, že jsem hledal něco, co by mi úplně očistilo hlavu. Moje oko a následně i ucho padlo na krásný rudý obal, následovalo nezbytné oťukávání přes informační dálnici a nakonec vzájemný neskutečný respekt. Od začátku je nutné zmínit, že se nejedná o nic převratného, náročného ani propracovaného. V podstatě by se dalo napsat něco o tom, že všechno tady už bylo třeba u takových MALEVOLENT CREATION, THE ROTTED, NUNSLAUGHTER, GRAVEHILL nebo CELTIC FROST. To je samozřejmě pravda, ale i přesto u mě došlo v určitém momentu k přenosu emocí mezi mnou a kapelou a byl jsem chycen jako zombie na kus zahnívajícího masa.

Mám podobnou „odpočinkovou“ hudbu čím dál tím raději. Dodává mi do žil energii a nechává zapomenout na „starosti běžného dne“. U BLACK JESUS se mi líbí jedna pro mě velmi důležitá věc. Kapela si hraje po svém, s obrovským nadšením a oddaností pro pravověrný underground. Na novince, která je prvním dlouhohrajícím albem (jinak má tahle smečka na svém kontě jedno demo, splitko s DARK HORSE a jednu kompilaci). Album vyšlo v nákladu 500 ks na CD a je po okraj narvané špinavým old school thrashem a deathem. Sem tam se „černý Ježíš“ odhodlaně hlásí i ke starému hard coru, ale to je spíš jen tak pro zpestření, zase tolik prostoru zde nedostává. Osmdesátá léta vládnou rukou krutou a pevnou. Nečekejte nic, co byste už někde neslyšeli, Australané stejně neuhnou ani o píď. A abych pravdu řekl, tak v tomto případě mi to vyhovuje a jsem navýsost spokojen.

Dvanáct songů, doslova napěchovaných do stopáže lehce přes 31 minut je neskutečně „chytlavých“, dobře zapamatovatelných. BLACK JESUS útočí na naši první signální soustavu bez ostychu a připomínají čepele nožů, pomalu pronikajících do břišní dutiny. Opravdu si přijdu, jako bych byl zasažený bleskem, uhranutý a bylo mi puštěno žilou. Moc dobře vím, že pro spoustu fanoušků bude „Everything Black, Everything Dead“ jen takovým primitivním nářezem, ale věřte tomu, že když jsem jel totálně vyždímaný z práce a v tramvaji si konečně nasadil tohle CD na uši, přišlo mi, že mě posedl samotný ďábel. Do té doby lehce podřimující mozek najednou ožíval a já měl sto chutí vyběhnout na další zastávce ven z vagónu a začít tančit na nástupišti tanec svatého Víta.

Závěr u téhle recenze bude vlastně úplně stejný jako začátek. Já vlastně ani nevím, proč mě nová deska BLACK JESUS tolik chytla. Na první pohled je velmi nenápadná, svým způsobem v dnešní době produkčně neumělá a obyčejná. Nevadí mi to. Poslední dobou se k podobným záležitostem uchyluji čím dál tím častěji. Dodávají mi totiž pocit, že old school death metal není ještě úplně „mrtvý“ a „nemusím“ poslouchat jen samé komerčními médii doporučované, do čista vyčištěné desky, kterých je na každém rohu tucet. „Everything Black, Everything Dead“ mi dodává další sílu, pomáhá mi si odpočinout a odolat dnešnímu „pře - informovanému“ světu. Album samo o sobě asi ocení jenom pár podobně naladěných „starých bláznů“, ale to mi nijak nevadí. Poctiví a oddaní věřící ve starý smrtící kov se budou pravděpodobně tetelit radostí stejně jako já a ostatním stejně novinka není určena. A víte co? Dost řečí! Jsme ze staré školy, netřeba dál psát slova, přistupme raději k činům a narvěme si tuhle desku znovu do hlavy! Co na tom, že nám z ní budou lítat třísky. Total old school death metal!

Asphyx says:

Pulled pin, train in motion, bullet, just fired from the barrel. This is a new BLACK JESUS album. Australians are playing the purest old school death metal that way, that the splinters will be fly from your head. Dirty sound, agressive vocal and crushing drums. What more do you want? 80^th reign here with cruel and steady hand. The influences of MALEVOLENT CREATION, THE ROTTED, NUNSLAUGHTER, GRAVEHILL and CELTIC FROST meet here. Very strong, aggressive album. Total old school death metal!

Seznam skladeb:

1. For Those About to Die
   
2. Everything Black Everything Dead
   
3. Reek of Crucifiction
   
4. Legacy of Hate
   
5. Detonation
   
6. Righteous Indignation
   
7. Scorch the Sky
   
8. We’re all Zombies
   
9. Shackled to a Corpse
   
10. Thanks for the Enemies
    
11. Born in a Tomb

Čas: 31:38

Sestava:

Adrian – Guitar / Vocals

Mick - Guitar

Ben - Bass

Greg - Drums

https://grindheadrecords.bandcamp.com/album/everything-black-everything-dead

http://www.grindheadrecords.com/

https://www.facebook.com/TheTrueBlackJesus

http://thetrueblackjesus.blogspot.cz/