DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 17. února 2016

Interview - ENTHRALLMENT - We records our fears...


translated by Markéta, thank you!

Interview with brutal death metal band ENTHRALLMENT - vocalist Plamen Bakardzhiev

www.enthrallment.eu
www.facebook.com/Enthrallment

Ave ENTHRALLMENT „Eugenic Wombs“ is the second album I was able to listen from you. Could you please introduce your band a little bit? To be honest, death metal from Bulgaria is not very known in the Czech Republic.

Of course! First HI to the readers! Yes, in fact “EUGENIC WOMBS” is our fifth full-length album. But we have one demo, one EP and one split with Swedish death metalers RELENTLESS before our first album. We started at 1998 and this is our discography.

Eugenic Wombs” has been out for a while. How is the feedback and reactions for this album? How about fans, critique? And how your songs work on concerts?

All I see like comments and reviews only make me feel good. Obviously people pay more attention to our lyrics and music. They feel the moods in the song well. That’s a nice surprise for me. It means we touch them with our music.

We have played in Sofia a few weeks before with our old friends Malevolent Creation and with Grave/for a first time/.We don’t play often so people enjoyed our show. I’m glad. We have played two songs from “Eugenic Wombs”, before the release date of the album. The songs challenged a real disaster among the crowd. I think there is a video in youtube. We heard a lot of great comments after the concert, so this only can make us go on!



This is the second album you guys launched in German Rebirth the Metal Productions. How did you get to this label and are you happy with your decision? Label is very important nowadays. We can hear about you everywhere. How is the cooperation? Does Andreas Rieger talks about how you should sound? Sometimes there could be a problems between publisher and band.

Of course the label always have the final decision. They hold the final word about sound and vision. Of course we have enough experience and work only with the right people. We will never sound badly or just to release a cover art without meaning. In that way would not find a label. About our cooperation with Andreas....it’s really good. Easy and nice working with Rebirth the Metal Productions. We discuss everything step by step and we have really good results.

I really like the sound of your album. It´s raw and at the same tie readable. Uncompromising however each melody and idea is visible. Where did you recorded? Who did the mix and mastering? In booklet is says that the whole band did it?

We record the album in our studio, Murder Sound Studio. Our drummer Ivo works on recording, mixing and mastering. You can read that all of us take a part in this, but that’s why Ivo sent us files with samples and we discuss it every time till we find the right sound. You know something like : “I don’t hear my voice” or “ the guitars are too depth “ and so on....But finally we have this sound and we are glad!



I´m just holding an original CD in my hands and I am not able to find the author of this cover. The logo is made by Christophe Szpajdel but there is no mention of the cover. And your covers are ones of the most interesting, there are ideas and memorable. Who is the author of this cover? And how did you guys find the author?

In fact you can find the name of the author. I checked it and you can read his name Mirko Stanchev. He is from Bulgaria, too. He is the author of the cover art of “Eugenic Wombs” and our previous album “The Voice Of Human Perversity” .We will work with him on the next material, because he is really good and the most important - he understand our themes and ideas very well. You can check his work on his website www.illogicalconversions.com

I´m glad that there are lyrics in the booklet. I find them interesting. Please tell us who is the author of the lyrics and how they were created?

In the last three albums most of the lyrics are written by our guitarist Vasil Furnigov. I have a few lyrics and even my girlfriend have one lyric in “The Voice Of Human Perversity”. About the lyrics - they describe the most scary things in the future. With a few words - we records our fears....



When someone says death metal band from Bulgaria I have to admit that there is only one band which came in my mind and that´s you. Do you have more bands in Bulgaria? I mean not only death metal but thrash, black.

Yes, there are a lot of good bands here, but I don’t really know how they work on their popularity outside Bulgaria. I don’t know how they distribute their albums and reach the people. Every band have it’s own aims and priorities.

How is it to play death metal in Bulgaria? Do fans go on concerts? Do they support you, buy CDs? When you organize some event how many people would come?

If I must be honest the time changes....it’s not like in the beginning. Now even the old famous bands are not satisfacted I’m sure. If we have a live show in Bulgaria I don’t believe there will be more than 100-150 people. Before few years every place we visited was full of people. Sadly now I cannot see some of the old fans here. Most of them even do not live here. It’s hard to play Death Metal in our country. But not only here.

ENTHRALLMENT has been playing since 1998. This is a long time for a band. How did you managed to hold your band together for that long? Correct me if I´m wrong but since the beginning there is only the drummer Ivo and in 2001 you have Plamen, the singer. Is it difficult to find some good guitarist in Bulgaria? Or base player, etc.?

Well the question is not about the good or bad guitar players. Every musician who have played with us really had a good time in the band, but this is a long period of time and everybody takes care for his, job, family you know.....personal reasons and we would never blame them for this. In fact it’s not easy to find a good musicians who wants to play exactly this style. They must love it or it just not works....My appearance in the band was an accident. It was 2001 and ENTHRALLMENT announced they will play on Death Fest in Shumen. I was there just like a fan of the band just to shoot a few pictures. Their vocalist told them he is not able to arrive for the show and they make to replace him for this show. Lyrics? I didn’t know even one word. I was just fan coming to drink and shoot. I imagine I’m a monster and started grunting......After the show people took pictures with me as like I am the vocalist of the band. The were really mad. It was a crazy show and was strange, but great. The same year the guys told me to record EP “ Burning Fields “ with them. Later this EP was released on split with Relentless...good old times.



When we take a look on the beginning…What was the first impulse to put together a band? Why brutal death metal? That´s not exactly the style which would give you a big “fame”.

When you are grown up with this music and start playing it you will learn two things - stop do it or do it till you are able to. So we choose the second. How exactly choose death metal? We didn’t think about styles, just start playing influenced by the early 90 death metal bands. We are from Pleven, Bulgaria and this is the city with a lot of death metal and grind core bands.

You can clearly see on your band that every album is better, that you are growing, developing. Do you have some kind of target which you would like to reach? For someone it´s a famous publishing, for other people it´s to play with SUFFOCATION.

We have two important aims: to reach more people listen to our music and to playing on more different stages. We never know what our next album would be. That’s the most interesting. This loads us with power to continue.

How about ENTHRALLMENT and concerts? Did you have some Europe tour? Do you want to do it? I would like to see you play in Prague!

Yes ,we had a lot of concerts behind us. The best period was 2010-2012 .After that the promoters was not so interested in death metal. The rules changes you know...money, crisis and becomes harder. We shared the stage with bands like : Napalm Death, Deicide, Destruction, Obituary, Vital Remains, Grave, Missery Index and many more. We was on tour with Rotting Christ, Malevolent Creation and Rotten Sound - great guys. I may be forgot something....We played on OBSCENE EXTREME 2011. We had our personal tours and gigs in Europe. We tried to organize a tour in South America last year and there was really good interest, but a plane ticket problems appeared at the last moment and problem with passing some of the countries then we canceled the tour sadly.....Now we are trying to organize a tour this year in Europe and we will try to play in Czech Republic and exactly Prague. We love the great Czech beer, too.

Are there some albums which have catch your attention in a last few months?

In 2015 ......maybe the new Slayer album.

Do you know and listen some bands from the Czech Republic?

Of course we know a lot of Czech bands. Now I remember we played with Hypnos on HELLHAMMER FEST in Serbia. We know people in Czech love grindcore and we know a lot of grind bands.



What are ENTHRALLMENT about to do in the next few months?

In the next few months we start working on new material about the next album then enter in studio. If we have a chance, see you this autumn and play some new unreleased song.

Thank you so much for this interview and I wish you a lot of sold albums, hundreds of crazy fans and tones of good ideas.

Hey this is cool! We never finished an interview like that. Thanx about everything. I think people will understand what ENTHRALLMENT is.

Minirecenze/minireview- ENTHRALLMENT - Eugenic Wombs (2015)

http://www.rebirththemetal.de.vu/

Recenze/review - PLUTONIUM – Born Again Misanthrope (2016)


PLUTONIUM – Born Again Misanthrope
CD 2016, vlastní vydání

Dlouho jsem přemýšlel, jak je to vlastně s lidským svědomím. Spousta lidí se na něj odvolává s tím, že každého dostihne a vrátí mu vše zlé, co kdy komu provedl. Nejsem si tím zase tolik jistý. Někdy mi přijde, že spousta násilníků, vrahů, různých úchylných existencí zůstane nepotrestáno nejen naším soudem, ale nedostihnou je ani jejich činy. Jakoby podobní jedinci pocházeli z jiné planety. Mají zcela jiná pravidla, mohou si dělat, co chtějí a nemají pokoru a respekt vůbec před ničím. Jsou chladní, odtažití, smyslů i citů zbavení. Přesně taková mi přijde i hudba švédského maniaka J. Carlssona, který letos přichází opět se svým projektem PLUTONIUM a přináší nám sbírku odlidštěných blackově industriálních skladeb. Pokud bych měl z poslední doby vyzdvihnout nějakou nahrávku, která mě totálně rozsekala, tak by to byl právě dnes recenzovaný kousek hnisu a hniloby. Už jen ten obal, krásně a chladně vyvedený. Kombinace černé a bílé, lebky a holá hlava hlavního protagonisty krásně doplňují studené melodie. Mám dojem, že veškeré lidské city byly umláceny někde v koutě. Z novinky na mě padají až depresivní stavy.

Tři dlouhohrající alba na kontě, datum založení v roce 2003. Hudba plná smutku, černočerných motivů a zvláštní atmosféry smutku. Takhle nějak by hrály stroje, které by se pokoušely vyjádřit lidskou zlobu. Připadám si při poslechu jako uzavřený v nějaké staré opuštěné hale, kde postávají zdánlivě ke spánku uložené mašiny. Občas problikne nějaký display, sem tam se pohne kovové rameno. Ve vzduchu je cítit očekávání. Kdo bude první a oživí smrt? Všemocná síť i mysl se spojily v jedno, není daleko doba, kdy umělá inteligence překoná tu lidskou. Není divu. Člověk jako tvor je díky svým slabostem a tuposti dávno slepá vývojová větev. Slyšíte ten smutek nad odchodem posledních pár jedinců? Všechno teplokrevné bylo zničeno. Restartováno, očištěno, vymazáno. Mrznoucí melodie, hlas promlouvající odněkud z vyvýšeného místa. Poklekněte a čekejte! Byli jste otroci vlastních slabostí. Dnes přišel den zúčtování. Amen!



Naprogramované bicí dodávají všemu tomu zmaru na ještě větší uvěřitelnosti. Nejzajímavější a nejčitelnější jsou ale kytary. Ostré a zároveň chladné, jako čepel nabroušeného nože. „Born Again Misanthrope“ na mě působí hrozně návykovým dojmem. Jsem doslova postižený celkovou atmosférou. Znehybněný a PLUTONIUM si se mnou doslova dělá, co chce. Je to až zvláštní pocit, pořád se mi nechce uvěřit, mnohokrát tápu a jsem zmatený, ale pak se zase musím k desce vrátit. Určitě znáte ty stavy, kdy máte dojem, že vám díky starostem usedl na zátylek černý havran. Klove vás do hlavy a vy máte co dělat, abyste se neudusili vlastním stínem. Zde je to hodně podobné, jen znásobené dalšími vjemy. Album je neskutečně černé, hraje si se všemi odstíny tmavých barev. Je mi zase zima. Svírá mi hrdlo a dávím se vlastním svědomím. Neposlouchejte tuhle desku ve chvílích, kdy máte špatnou náladu, varuji vás!



„Born Again Misanthrope“ je album, které je plné lidského utrpení, bídy a nihilismu. Hudba mi zde připomíná opuštěnou továrnu, plnou zabijáckých strojů. Melodie jsou studené, bude vám po nich tuhnout krev v žilách. Kombinace black metalu, lehké industriální atmosféry a všude přítomného smutku dělá z nahrávky velmi návykové album. Depresivní, těžké riffy vám dopadnou na hrudník jako okovaná bota a doslova vás rozdrtí. Jsem hudbou doslova pohlcený a PLUTONIUM si se mnou dělají, co chtějí. Na novince najdete spoustu zajímavých nápadů, je pestrá, jako všechny odstíny černé barvy. Nedoporučuji poslouchat nahrávku ve chvílích, kdy máte deprese, mohly by se vám ještě zhoršit! Album je jako na malé kousky rozsekaná tma, rozdrcená a přetvořená ve váš vlastní stín. Skvělá temná práce! Rozhodně doporučuji všem, kdo rádi žijí ve stínu!

Asphyx says:

"Born Again Misanthrope" is an album that is full of human suffering, poverty and nihilism. The music reminds me an abandoned factory, full of killing machines. The melodies are cold, your blood will stiffen in your veins. The combination of black metal, light industrial atmosphere and ever-present sadness makes this recordings very addictive album. Depressed, heavy riffs  fall down on your chest like hobnailed shoe and crush you. I absorb the music and PLUTONIUM  can do what they want. On the new album you will find lots of interesting ideas, it is varied as all shades of black. I don't recommend listening to the recording at the moments when you are depressed, it could be even worse! The album is as small piece of chopped darkness, broken and reincarnated in your own shadow. Great dark job! Definitely I recommend  to everyone who likes to live in the shadow!


Seznam skladeb:

1. Born Again Misanthrope
2. Cortex Vortex
3. The Inverted Panopticon Experience
4. Casque Strength
5. The Masque Of The Green Demon
6. Renuntiationem
7. Electric Barbwire Crown Of Thorns
8. Alice In Plutoniumland (Two Minute Hate Part III)
9. Confessions Of A Suicidal Cryptologist


Čas: 53:02

 

Sestava/band:


J. Carlsson (MR J.) – všechny nástroje, zpěv


úterý 16. února 2016

Minirecenze/minireview - ROTTING CHRIST - Rituals (2016)


ROTTING CHRIST - Rituals
CD 2016, Season of Mist

Vítejte ve starobylém chrámu. Tady, v opuštěném horském kostelu uprostřed Řecka, vyznívá hudba ROTTING CHRIST nejlépe. Pánové letos přicházejí přesně s materiálem, který po nich jejich fanoušci vyžadují. Mocné, navrstvené kytarové stěny, vznešené vokály a k tomu sem tam blackové běsnění. Celkově pak taková jejich klasika, která se ale velmi dobře poslouchá. Mám tuhle kapelu v oblibě, používám jejich hudbu pro odlehčené a relaxační chvilky odpočinku. Nápady nejsou sice z "nejnovějších", ale tajná formule, kterou kdysi vymysleli, na mě pořád funguje. Je to taková temná pohoda, dalo by se říct. Člověk musí být pro poslech samozřejmě trošku zasněný, odpoutaný od těžké reality. 

Nejvíc stejně miluji pasáže, kdy se jen přednáší odříkávaný text. Pak přijde ostrý riff s "nekonečnou" gradací a kapela mě má zase na lopatě. Nic nového v olivovém háji, ale pořád poctivá a dobře vstřebatelná práce. Rituály zde předkládané jsou uvěřitelné, obestřené černými pavučinami. Občas je možné za oltářem potkat samotnou Medúzu. Uhrane vás, zkameníte a navěky budete prokleti. Stejně jako u hudby ROTTING CHRIST. Dával jsem si novinku do uší postupně, vychutnával si ji po douškách, pomalu, opatrně a nakonec jsem podlehl. Ne, nebyla to láska na první pohled, ale spíše postupné přesvědčování, opatrné, jakoby zastřené v nějaké černé mlze. Uvěřil jsem. A na každý další společný rituál se opravdu těším. 

"Rituals" je pro mě velmi dobrým albem. Nápady jsou sice klasické, od ROTTING CHRIST již slyšené, ale album má neskutečně temnou atmosféru. Připomíná mi stíny, které potkávám ve starých katakombách. Řekové vydali nahrávku, která je po okraj plná tmy. Hrají si s náladami, pomalu mě přesvědčují, našeptávají. Jsou jako nějaký had, plazící se u vašich nohou. Nakonec vás uštkne a vám pronikne do krve jed v podobě nového alba. ROTTING CHRIST na novince ukazují, jaká krásná může být tma! Skvělá rituální nahrávka!




Asphyx says:

"Rituals" is for me a very good album. Although the ideas are classic, from ROTTING CHRIST already heard, the album has an incredibly dark atmosphere. It reminds me of the shadows meeting in old catacombs. Greeks released a recording that is full to the brim of darkness. They're playing with the mood, they convincing me slowly, they're whispering. They are like a snake crawling at your feet. Finally, it bites you and the blood poison will get into your blood  in the form of a new album. ROTTING CHRIST show on their news how pretty dark can be! Great ritual recording!

pondělí 15. února 2016

Recenze/review - DEIQUISITOR – Deiquisitor (2016)


DEIQUISITOR Deiquisitor
CD 2016, Ancient Darkness Productions

Jsem znovu omráčený, potácím se v mrákotách. Osamělý ve své temnotě. Tahle hudba jde až na samotnou dřeň vašeho svědomí. Je zastřená, jakoby pokrytá pavučinou z krve, špíny, hnisu a zla. Není lehké skrz ní proniknout. Připomíná stěnu, která zničehonic povolí a zasype vás navěky pod lavinou z kamení, kostí a smrti. Hudba zde zní jako pomalé, opatrné otvírání obrovských vrat do samotného pekla. Pokud máte rádi třeba takové TEITANBLOOD, DIOCLETIAN, WITCHRIST, ARCHGOAT, měli byste pokleknout, sklonit hlavu a začít se k téhle kapela modlit. Dánské podzemí zdá se opět promluvilo. A to mocně a hodně hlasitě. Znalci hlukového utrpení si určitě rádi zarazí tyhle ostré hřeby do uší, zakroutí jimi a pak si propíchnou ušní bubínky. Tohle je neustálá a nikdy nekončící hniloba, přátelé. Mám strach, obávám se nejhoršího. Při  "Deiquisitor" se zdá být zlo zase jednou v převaze. Stejně jednou všichni zemřeme a tady je smrt tak blízko, skoro až hmatatelná.


První album kapely je nahrané snad v nějaké jiné dimenzi. Je totálně devastující, ničící vše živé. Je jako mrtvá voda, vychrstnutá do vašeho obličeje. Pro mnohé to bude až moc krvavé a špinavé sousto. Jenže pokud peklo existuje, tak v něm určitě zní podobné chvalozpěvy. Dal bych ruku do ohně za to, že když se tohle monstrum v roce 2013 zrodilo, bylo zatmění slunce. Ne, tahle hudba nemůže vznikat mezi lidmi, kteří nebyli prokleti. Spoutejte mě, svažte do kozelce, pověste na řetěz a až se mi odkrví celé tělo, tak mě vláčejte dokud neodejdu dobrovolně do záhrobí. Slyším řev samotné bestie. Už jsem zase zde, v podzemí, pohozený v jedné opuštěné kobce. Ze stěn stékají potůčky hnisu, proplétají se s odlesky zbytků světla. Užijte si to, za chvíli bude absolutní tma! Zhuštěná, karamelizující ve své podstatě. Skrz temnotu jako ostré kopí, projede lesklý nůž. Prokleje mě, uhrane a navěky stáhne mezi nesvaté ostatky.


Ukřižovaný, obrácený hlavou dolů. Krvácím z vytrženého srdce. Slyšíte to dunění? To se v Dánsku probudilo monstrum. Z úst mu vylézají klubka svíjejících háďat. Nekonečný puch, hnilobné kousky vznášející se páry. Navěky opuštěný, v hlubinách nekonečného močálu. Můj skelný pohled žaluje. Ožívají hadi, kdysi vytetovaní nebo spíše vypálení do mého těla. Jsou jako stigmata, jako odkaz dávného prokletí. Nevím, co psát o novince dalšího, zde slova nestačí. Mnozí ji určitě zavrhnou, odmrští se slovy o přílišném zlu. Pochopím to. Jenže my hraničáři, střežící tenkou linii mezi naším a oním světem víme své. Nastavím uši, nastražím všechny póry svého těla a rozpustíme se v nicotě. Bestie už zase řve!

DEIQUISITOR na své první dlouhohrající desce působí jako vyslanci temnot! Album připomíná ozvěny ze samotného podsvětí. Nihilisticky znějící motivy, chorobný vokál, smrt ve vašich očích. Všechno tohle na novince naleznete. Doslova mě fascinuje zlá a ošklivá nálada celé nahrávky. Takhle nějak si představuji, že zní samotné peklo. DEIQUISITOR se pohybují na hranici mezi naším a oním světem s morbidní elegancí. Hudba zde připomíná zápach zahnívajícího masa, zákeřnou nemoc, po které začnete hnisat zaživa. Je jako prasklý vřed, plný špíny a zkažené krve. Death metal, který vás přenese do záhrobí! Absolutní inferno!

Asphyx says:

DEIQUISITOR are on their first full-length album like envois of darkness! The album recalls the echoes from the underworld itself. Nihilistic sounding themes, morbid vocals, death in your eyes. All these can you find on the new album. I'm fascinated by bad and ugly mood of the record. This is how I imagine sounds of hell. DEIQUISITOR move on the border between our and other world with morbid elegance. The music here reminds the smell of rotting meat, insidious disease, because of you start to fester alive. It's like a ruptured ulcer, full of dirt and rotten blood. Death metal, which takes you to Hades! Absolute inferno!

Seznam skladeb:

1. Black Matter Virtex
2. Altered Terrestrials
3. Celestial Rituals
4. Destroyer Of Worlds
5. Forgotten Origins
6. Converging Into Singularties
7. Through Ethereal Deeps
8. Elongated Crystal Skull
9. Dispensable Dieties
10. Yule Horror
11. Tempestous Radiance
12. Descensum

Čas: 33:54

Sestava/band:



HBC – bicí, zpěv
TFJ – kytara, zpěv, basa
DA - zpěv

Minirecenze/minireview - NOMAD - Tetramorph (2015)


NOMAD - Tetramorph
EP 2015, Witching Hour Productions

Vítejte na okultní seanci. Hlavními protagonisty dnes budou death metaloví veteráni NOMAD z Polska. Tahle smečka rozumí svému rouhačskému řemeslu jako málokdo. Pokud chcete zažít opravdové peklo, nemělo by vám jejich sírou načichlé EP "Tetramorph"  chybět ve sbírce. Čtveřice černých songů, rozprostřených do šestnácti minut absolutního nihilismu, vás k sobě připoutá, uvrhne do toho nejhlubšího žaláře, kde budete mít navěky čas zpytovat svoje svědomí. Tohle je mor, znovu probuzený a kosící po stovkách lidské plemeno. Tady se odříkávají staré prokleté formule z polorozpadlých spisů. Válka s nebem znovu propukla. Je to, jako byste vzali BEHEMOTH, NILE, VADER, přidali pořádnou porci brutality a pak to všechno ušpinili v bahně zapomnění.

Klasická polská škola, ve které se kombinuje death metal s blackem, se bezesporu nezapře. Pokud máte podobné záležitosti v oblibě, budete spokojeni i s tímto EP. Kapela asi nezvrátí světové hudební a smrtící dění, ale novinka je hodně návykovým materiálem. Je ostrá, tajemná i plazivá zároveň. Už jen ten obal, kde na vás zhlíží snad samotný démon. Nějak takto si opravdu představuji peklo. Možná není tolik zahuhlané a hlukové, jako je to dnes tolik žádané, ale tady se plazí spíš pomalu, polehounku, stejně jako se k večeru prodlužují stíny. Kolem plápolají další a další ohně. Obětuje se v nekonečném pentagramu. Už bylo na čase, aby svět shořel v očišťujících plamenech. 

NOMAD a jejich EP "Tetramorph" mi připomínají nějakou hodně zlou a  ošklivou okultní seanci. Mocné kytarové motivy, hlas povolaný z temnot a skvělý zvuk. Ano, při poslechu mám opravdu pocit, že peklo existuje. Jasně a hmatatelně, jako na novince NOMAD. Tahle hudba by klidně mohla znít při uvítání zbloudilých duší při příchodu do podzemí. Oceňuji temnotu, všechny černé skladby i určitou nihilistickou náladu, kterou zde cítím z každého tónu. Obraťte všechny kříže směrem dolů, vyžeňte kněze z kostelů, už napáchali dost zla! Černé death metalové album, které je cítit sírou! Inferno!




Asphyx says:

NOMAD and their EP "Tetramorph" reminds me some very bad and ugly occult session. Powerful guitar motifs, voice called up from the darkness and great sound. Yes, when I 'm listening I really feel that the Hell exists. Clearly and tangibly like the news of NOMAD. This music could easily sound when the lost souls come in the underground. I appreciate the darkness, all black tracks and certain nihilistic mood that I feel from each tone. Turn all crosses down, expell the priests from churches, they've already done evil enough! Black death metal album that smells of sulfur! Inferno!

neděle 14. února 2016

Report, photos, video – 1000 BOMBS, ACID FORCE, COLDBLOODED FISH – club Divadlo pod Lampou, Pilsen, 13. 2. 2016

Acid Force
Když jsem poprvé viděl plakát na tuhle akci, vzpomněl jsem si na časy, kdy jsme s kamarády kdysi čítávali Rychlé šípy. Shodou okolností se k rozdrbaným komiksům po prarodičích, na kterých jsme vyrůstali i my, dostal nedávno můj syn. Nějak se mi tak celá sobota od rána odehrávala chvílemi v dobách, kdy ještě čest a pravda vítězila nad hnusem a špínou. Přiznám se, že se mi nikam do šumu nechtělo. Byl jsem utahaný po práci, neměl jsem u sebe ani příliš peněz. A doma, v teple mi bylo moc dobře. Jenže plzeňské 1000 BOMBS jsem už neviděl docela dlouho a tak bylo na čase oprášit imaginární džísku, rozloučit se zase na chvilku s rodinou a vydat se do Divadla po Lampou. Co na tom, že ani jedna kapela asi nezmění hudební dějiny, ani nerozvíří hladinu světového dění? Vždyť komornější, klubové a pohodové akce mám již několik let stejně raději, než monstrózní podniky s hnusným pivem a tím pádem i větším množstvím debilů na metr čtvereční. Bylo také na čase podpořit místní scénu.

1000 BOMBS
Už cestou tramvají se pořád nemůžu zbavit dojmu, že jedu do Stínadel. Bude to thrash, bude tam Rychlonožka, Červenáček, Dlouhé Bidlo a možná i neskutečný slušňák a tak trošku magor Mirek Dušín. Vystupuji na Chodském náměstí u kostela, odmítám několik žádostí bezdomovců o peníze (v hlavě mi vždycky naskočí daně a pak cena nových bot pro děti). Konečně jsem v baru, který je najednou naší thrash metalovou klubovnou. Kecáme, probíráme muziku a já přemýšlím nad svými dobrými skutky. Já, starý Asphyx jsem pomohl v týdnu jednomu postiženému do schodů (prostě jsem ho zvedl i s vozíkem a vydupal jsem s ním nahoru – kdybyste slyšeli ten smích, to byla krása!) a nedávno jsem zařval mocným hlasem na nějakého hajzla, co obtěžoval starou babičku v podchodu, až zdrhnul – a stařenka se na mě také usmála. Mám tedy splněno několik bobříků odvahy a spolu s pivem už jenom čekám, kdy začne hrát první kapela.

Acid Force
COLDBLOODED FISH. Další zástupce nekonečné řady retro thrash kapel. Tentokrát dokonce z hlavního města. Na téhle partě bylo znát, že mají před sebou ještě hodně práce. Nápady obyčejné, vokály ale zajímavé. Celkový dojem - dobrý průměr s přimhouřením obou uší. Chtělo by to výraznější, ostřejší nápady. Má rada tedy zní, makat, makat, makat a ještě jednou makat. A pak se uvidí. Zatím jsem odcházel s pocitem, že to bylo takové nemastné neslané. Správný thrash má řezat a tady se zatím jen tak oťukávalo tupým nožem. Každopádně, občas jsem tam nějakou energii a dobré motivy cítil, což mi vzhledem k mládí kapely dává naději do budoucna. COLDBLOODED FISH jsou na dobré cestě. Tolik pohledem starého psa.

Coldblooded Fish
Jako další to do nás nasypali slovenští thrasheři ACID FORCE. Pro mě první setkání naživo a rovnou velmi příjemné překvapení. Mladí, nadšení, pořádně vzteklí. Tak to mám rád. Zdá se, že pánové jasně pochopili o čem tenhle styl je. Bylo to osmdesátkové retro jako řemen, přátelé. Kluci stejně jako já mají rádi TOXIC HOLOCAUST, SODOM, DESTRUCTION a tak jsme si to spolu pěkně užili. Mělo to tlak, mělo to sílu, bylo to energické. Zkrátka, splňovalo to všechny mé požadavky na dobré thrashové vystoupení. Ke konci už to ale bylo trošku dlouhé a pořád stejné. Každopádně, slovenští maniaci nás alespoň na chvilku odvedli do nějaké špinavé uličky, nakopali nám zadky (pařilo se, a covery od SODOM i MOTORHEAD byly vynikající!) a probudili jsme se až druhý den v hromadě odpadků. Pěkné to bylo!

Acid Force
1000 BOMBS. Co o nich napsat nového? Snad jen, že se kluci postupně čím dál tím víc sehrávají, je s nimi ještě větší sranda a že mi je v jejich společnosti dobře. Mně se jednoduše líbí, že to neberou smrtelně vážně a že mají takové ty klasické rubanice protkané i melodiemi. Sousloví pivní thrash v našich končinách zavání až hanlivým označením, ale řekněte mi, nemáte někdy chuť se na všechno vybodnout, otevřít si láhev piva a pořádně si zatančit? Člověk si v sobotu musel zadat na tanečním parketu převážně šamanský, mosh-pitový a indiánský tanec. Chvílemi jsem měl pocit, že sedím na Tleskačově kole a pařím jako o závod. Dokonce mi tentokrát ani nepřišla na mysl má tradiční lehká výtka, že by to celé chtělo podávat trošku rychleji. Nebo pánové víc kopli do vrtule? Nevím, neřeším. Mně se to líbilo. Hotovo. A to dost (mimochodem, nové skladby znějí skvěle!). Mít džísku, tak si ji slavnostně poliju pivem. Co vy na to, plantážnící?

1000 BOMBS
Divadlo pod Lampou je tradiční plzeňský klub, těžící ze své tradice i dotací od města. Zvuk byl dobrý, pivo pitelné a celkový dojem pohodový. Jen jsem v něm necítil takovou tu vstřícnou undergroundovou atmosféru. Bude to ale asi tím, že se tam převážně odehrávají akce z úplně jiné oblasti. Chodím tam vcelku rád, ale není to úplný top v mém žebříčku. Zkrátka z Divadla pod Lampou se stává „takový obyčejný klub“. Je to asi o lidech, jinak si to vysvětlit nedovedu.

Na akci přišlo odhadem něco kolem padesáti lidí. Na Plzeň dobré, na jiná města samozřejmě bída. Zajímavostí bylo, že přijela spousta lidí z Prahy a různých koutů republiky, místní měli asi zase na práci něco jiného. Už to začíná být pravidlem. Hrací časy se dodržovaly a celá akce vyznívala hodně příjemným dojmem. Jen ta výčepní, aby chodila pro úsměv někam do skladu.

Mr. Asphyx and Acid Force
I všechno příjemné musí jednou skončit. Jsem najednou u nás před domem a kolem se trousí opilci do svých příbytků. Jsou skoro dvě po půlnoci a naproti v domě se z otevřeného okna ozývá nekonečná smyčka porna. Ne, to nemůžou být praví lidé, ti u toho neřvou jako na lesy, říkám si, což se mi pak potvrdí, protože tolik nadržených Němců v jednom bytě prostě být nemůže – to by Mirek Dušín asi čuměl, vyskočí mi v hlavě. Zamknu za sebou a ve výtahu se těším, že se mi bude dobře spát. Odkládám foťák na stůl, ve sprše si dávám skotské střiky a přemýšlím o tom, jak je to super, přemluvit se a vyrazit na pořádný koncert. Bylo to pro mě až povznášející. Vypadl jsem z kolotoče – práce, rodina, sport, práce, rodina, sport, pokecal se všemi thrashovými Rychlými šípy a poslechl si tři slušné skupiny. Co chtít víc? Dobře bylo. Tak to má být, tak je to správně. Díky za příjemný večer! Thrash!

REKLAMA - přijďte nás podpořit do Božkova 19.3. 2016 na  festival DEADLY STORM IN BOŽKOV 10 - info zde



OSTATNÍ FOTKY ZDE/ OTHER PHOTOS HERE – author of photos Jakub Asphyx
VIDEOS – omluvte prosím sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound


Recenze/review - ABYSMAL GRIEF - Strange Rites of Evil (2015)



ABYSMAL GRIEF - Strange Rites of Evil
CD 2015, Terror from Hell Records

Odkazy dávných předků, zetlelých v opuštěných hrobech jsou stále živé. Pořád jsou kapely, které ctí kdysi položené základy BLACK SABBATH a jejich klonů. Italští ABYSMAL GRIEF pocházejí ze slunné Itálie. V jejich hudbě ale žádné světlo není. Tihle pánové jakoby se ploužili někde v postranních stínech prázdných katedrál. Hudba, vytažená až odněkud z osmdesátých let, je krásně pomalá, temná, doomová.  Okultní témata, hororové vsuvky, zemité klávesy. Tohle všechno dělá z posledního alba velmi magickou záležitost. Co na tom, že je to v podstatě jen vylouhovaný vzorek riffů a nálad ze starých časů. Myslím, že žádnému příznivci temnoty to vadit nebude. Posluchač musí přistupovat k jejich tvorbě opatrně, postupně, nechávat ji na sebe jen tak v klidu působit. Žádné stažení mp3 narychlo a chvilkové přeskakování songů zde nefunguje.



Přiznám se, že na podobnou hudbu musím mít náladu, klid a hlavně chuť. Někdy mi přijde nové album nudné a nezáživné. To ve chvílích, kdy jsem ve stresu a musím něco rychle udělat. Nedokážu jej poslouchat jen jako kulisu. Musím se zcela poddat, poklonit se. Funguje u mě postup se zataženými závěsy na oknech, které plápolají do tiché noci. Tady, nad městem vidíme všechno z určitého nadhledu. Do noci zní jednotlivé tóny, kroutí se jako klubko háďat a já se najednou ocitám na starodávné okultní seanci. Ne, neumím jen opsat promo materiály a zasvěceně hovořit o tom, komu, jak a čím je kapela podobná. Poslech je pro mě obřadem, obětováním svědomí na oltář věčnosti. Jsem ponořen po lokty v plesnivém doom metalovém a rockovém (ano, ABYSMAL GRIEF jdou až někam k 70 létům) archívu. Zvuk tomu dodává jen na uvěřitelnosti. Je to dlouhé, stále stejné, na hranici toho, co jsem ještě schopen vstřebat, ale také hrozně návykové a magicky přitažlivé. Mám pocit, jako bych sledoval někoho, kdo umírá v pomalých křečích. Starý černobílý film, plný utrpení, který se, stejně jako my, nakonec rozpadne v prach. Až na věky v pekle, amen!



"Strange Rites of Evil" je doom metalové album, které připomíná odříkávání staré modlitby. Italští ABYSMAL GRIEF se v něm modlí ke starým opuštěným hřbitovům, k peklu, k samotné smrti. Hudba je zde velmi naléhavá, temná, doslova černě smutná. Pokud máte rádi okultní záležitosti, myslím, že budete spokojeni stejně jako já. Při poslechu této nahrávky je smrt tak blízko! CD je jako rituál, uspořádaný k černé mši. Také cítíte tu beznadějnou atmosféru, tu náladu plnou tmy a záhrobí? ABYSMAL GRIEF jsou na posledním albu tajemní a magičtí, jako opuštněný kostel. Novinka se s klidem může přehrávat na pohřbech padlých mnichů. Magická doom metalová záležitost. Excelentní okultní obřad!

Tracklist:
  1. Nomen Omen
  2. Strange Rites of Evil
  3. Cemetery
  4. Child of Darkness
  5. Radix Malorum
  6. Dressed in Black Cloaks
Čas/ time: 47:12

Sestava/ band:

  • Regen Graves – guitars, synths
  • Labes C. Necrotytus - vocals, keyboards
  • Lord Alastair – bass
  • Lord of Fog – drums 

Asphyx says:

"Strange Rites of Evil" is a doom metal album that recalls chanting of old prayers. Italian ABYSMAL GRIEF  pray there to the old lonely cemeteries, to Hell, to Death itself. The music here is very urgent, dark, literally black sad. If you like the occult, I think you will be happy as me. When listening to this recording is the death so close! CD is like a ritual, organized to the Black Mass. Do you also feel the hopeless atmosphere, the mood full of darkness and the beyondABYSMAL GRIEF are on their last album mysterious and magicallike a lonely church. The news  can be calmly played at funerals of fallen monks. Magic doom metal thing. Excellent occult ceremony!

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh dvacátý devátý - O bolesti


Příběh dvacátý devátý - O bolesti


Dodělávám poslední úkoly, poslouchám u toho na walkmanu novinku Candelmass. Padá na mě lehká deprese. Je mi šestnáct let a občas mi přijde, že už jsem toho zažil příliš. Zvedám se konečně od stolu a najednou si to štráduju potemnělou ulicí. Je podzim a brzy se stmívá. Slyším, jak někdo řve na malé děti a otřepu se chladem. Vidím ve tmě ty vyděšené oči, naslouchám zvukům sídliště. Od pusy mi jde pára. Na tohle setkání se moc netěším. Snad poprvé se mi stalo, že mě nějaká miluje a já ji nechci. Jsem v pubertě, plný testosteronu a zmatku. Vyzvedávám Kačenku u nich před barákem. Je hubená, někdy se mi zdá až moc a kouká na mě psíma očima. Hergot, na tohle já nemám nervy. Když konečně vyleze na světlo, hrozně se leknu. Má pod okem obrovský monokl.

„Co se ti to panebože stalo“: zeptám se a vlastně ani neočekávám odpověď. Její otec, jinak slavný boleslavský Pan doktor, vážená osoba, byl v soukromí hajzl toho nejhoršího kalibru. Nechápal jsem, jak někdo, kdo podepsal Hippokratovu přísahu a na veřejnosti se směje jako anděl, může být taková sadistická svině. Kačenka, krásná, křehká, jemná holka zase pláče. Nevím, co říct, ale chci hrozně pomoct. Jsem vychovaný ke spravedlnosti, k tomu, postavit se k podobným nechutným věcem jako chlap a ještě ke všemu se mnou zmítá čistě spravedlivá nenávist. Musím něco udělat. Jdeme tichým městem, vyzvedáváme ostatní. Prcalík vtipkuje, Kačenka se konečně směje, i když je to takový ten smutný, slabý smích. Usedáme na naši horu z panelů a řešíme nové Kreator. Všem je nám najednou docela dobře. Ze soucitu se tisknu ke své kamarádce a nemám sílu na to se s ní rozejít.

Po lesní pěšině přichází Kytka, kouří jako fabrika a prozpěvuje si něco od Slayer. On sice neumí zpívat a zní to jako sípání starého kašlajícího motoru, ale celkově to zapadá do dnešní nálady. Povídáme si, někdo vytáhne pivko a žilami se nám konečně začne rozlévat trošku toho tepla. A už je tu večer a já jsem za gentlemana. Odvádím Kačku k jejich domu. Vidím na ní ten strach, se do toho pekla vrátit. Otáčí ke mně tmavě modré oči, mokré od slz a bolesti. Šeptá slova o tom, jak mě miluje. Pohladím ji po tváři. Na tohle fakt nemám nervy. Najednou se odvrací a kašle dlouhé chuchvalce krve. „Panebože!“: křičím ten den již poněkolikáté. Podpírám ji a modlím se, aby byla doma i její máma. Není. Její fotr se nejdřív usmívá, jako samotný vyslanec pekla, vtíravě, slizácky. Pak mu dojde, že vím všechno a zasyčí na mě: „Tebe si taky jednou podám“.

Utíkáme nočním městem, pod nohama nám šustí listí a já dostávám obrovský strach. Nevím, co mám dělat, jsem zmatený. Nakonec mi Kačenka padá na trávník, kousek od šílené kovové a rezavé dětské prolézačky. Zvedám ji a odnáším pod blikajícími lampami do nemocnice. Pálí mě záda, sotva popadám dech. Konečně jsme tady. Zůstávám v čekárně, mokrý, zpocený a klepe mnou třesavka. Vylézá pan doktor z pohotovosti. „Vy jste příbuzný?“: ptá se. „Nejsem“: smutně odpovím. Dívá se na mě divným pohledem. Pak mi to docvakne. On si myslí, že jsem jí to udělal já! Zmateně vysvětluji, jak se věci mají. Mezitím jdeme za Kačenku. Spí jako zakletá princezna. Je šíleně hubená. Mám zase strach. Lékař se chytá za hlavu a nakonec to praskne. Samozřejmě se s jejím otcem zná, ale pořád nemůže uvěřit, že by toho byl schopen. Tělo mé slečny je plné podlitin, modřin, otisků od pálení cigaretou. Chce se mi zvracet, což následně činím. Vyčítám si, že jsem s ní měl spát, chtěla to přeci. Odhalil bych tohle lidské zvěrstvo dřív. Schoulím se do sebe a po chvíli mi docházejí slzy.

Sedím a čekám, sledují černobílé hodiny na zdi a odpočítávám každou sekundu. Vedle v pokoji tiká nějaký přístroj a pláče malé dítě. Je půl páté ráno a přijíždí policie, všechno je prý v pořádku, právě mi sděluje lékař. Do očí se mi vyplavuje celý den a chytám se starší, hrozně milé sestřičky. Podává mi kapesník a utišujícím hlasem mě ukolébá ke spánku. Mám najednou pocit, že se všechno zlé v dobré obrátilo. Dorážejí mí rodiče, celí vyděšení, odvážejí mě pod léky na uklidnění domů a já spím dva dny v kuse. Navštěvuji odpoledne Kačenku, je krásná v tom bílém pyžamu, je opravdovým andělem. Hladím ji po ruce a snažím se ji zvednout náladu. Nakonec se daří a mává mi za oknem šedivé nemocnice. Mám konečně dobrou náladu, začínám si dokonce prozpěvovat. V tom dostanu obrovskou ránu do zátylku. Padám, padám a dávám si o zem do obličeje. Polykám kousky asfaltu.

Pan doktor, fotr, kterého měli kdysi raději utratit, stojí nad mým tělem a mě napadne, že asi umřu. Potom dostanu obrovský vztek. Já vlastně ani nevím, co se pak stalo. Na chvilku se mi zatemnilo před očima a udeřil jsem toho hajzla mezi nohy. Zaskučel. Já se mezitím zvedl a dal se do práce. Tohle nebyl souboj, to nebyla bitka mezi dvěma kamarády. To byl z mé strany masakr. Mlátil jsem ho do obličeje, kopal kolem sebe. Cenil jsem zuby. Byl těžší i silnější, ale asi ho zaskočila moje nenávist. Po chvilce ležel na zemi a já najednou věděl, že když praštím ještě jednou, tak už nebude nikdy žádná muzika, nic. Pud sebezáchovy zafungoval. Někdy si sice říkám, jak by to dopadlo, kdyby to bylo obráceně, ale to už je teď dávno jedno. Padám vyčerpaně vedle toho kusu lidské špíny. Musím se nadechnout.

Zvedám se, volám z nedaleké telefonní budky záchranku a zase jedeme na stejné místo jako nedávno. Slouží shodou okolností stejný doktor. Jen kývne na pozdrav a bokem se mě ptá, co se stalo. Sepisuje zprávu a pak už je konečně klid. Na otce Kačenky byla podána žaloba, dokonce se našla i spousta utrpení u její mámy. Když to všechno vyplouvalo postupně na povrch, začala mě jímat hrůza. Chudák holka. Panebože! (pokolikáté už). Té bolesti na ní bylo přespříliš. To přece nemůže nikdo unést, říkal jsem si pořád dokola! Strávila několik měsíců po nemocnicích. Já ji navštěvoval, dodával ji naději, i když někde, ve skrytu našich mladých duší, jsme věděli, že se stejně brzy rozejdeme. V partě jsem za hrdinu (Prcalík mi chvilku říká, že jsem Old Shaterhand, ale ostatní ho zpraží pohledem a Janin pláč není k utišení), doma mě zase vyčiní, co blbnu a já pevně doufám, že se vše v dobré obrátí.

A světe div se, obrátilo. S Kačenkou jsme se rozešli, ona si pak našla kluka (mimochodem, taky z naší party) a jsou spolu až dodnes. Že by nakonec přeci jen nějaká spravedlnost existovala? Možná to na tom světě nebude tak zlé, říkám si vždy, když se potkáme. Tahle krásná paní (pořád s obličejem princezny) teď doslova září. Pokaždé jen prohodíme pár slov, protože ani jeden z nás nechce jitřit starou bolest. A že jí kdysi bylo. Možná na ten věk až moc. Ještě že ji čas postupně zalepuje milosrdnou náplastí zapomnění.


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

TWITTER