Recenze/review - BEGRIME EXEMIOUS – The Enslavement Conquest (2016)

BEGRIME EXEMIOUS – The Enslavement Conquest

CD 2016, Dark Descent Records

Mám strach. Najednou, z ničeho nic. Určitě jste to taky někdy zažili. Na člověka spadne splín a vlastně bez důvodu má sto chutí se někam zavřít a přečkat to. Je jako raněné zvíře, které se odebere lízat si své rány do úkrytu. Musím zmizet, být neviditelný. Vymanit se ze své skořápky a podívat se na všechno s nadhledem. Uniknout z tohohle prokletého světa a srovnat si vše v hlavě. Dobré také bývá vyzkoušet nějakou novou muziku. Co byste řekli na kanadské maniaky BEGRIME EXEMIOUS? Troufám si tvrdit, že jejich novinka „The Enslavement Conquest“ je ke kýženému očištění vaší hlavy více než vhodná. Kombinace old school death metalu a tradičního blacku je přesně tím, co právě potřebuji. Žádné zbytečně komplikované postupy, spíše se sází na jednoduchost, přímočarost a to jsou jak známo věci, které dělají mému uchu velmi dobře. Pokud tedy máte chuť, pojďte se mnou navštívit jeden hřbitov v Kanadě, kde se to hemží jen samými příznivci staré plesnivé metalové školy.

Pánové hrají již od roku 2005, mají na svém kontě zatím tři dlouhohrající alba, plus několik demonahrávek, splitek a EP. Hraje se tady v rytmu třeba takových REVENGE, VASTUM, BLASPHEMY, AXIS OF ADVANCE, s jasným přihlédnutím ke klasice ve stylu VENOM. Nahrávka má grády, ten správný staro-školský feeling i drive. Je to přesně ten druh riffů a motivů, které musí dělat dobře snad každému hudebnímu archeologovi. Někdy jsou sice songy možná až zbytečně dlouhé, občas dokonce monotónní, ale jsme tu hlavně proto, abychom dali odpočinout svým mozkovým závitům. A to splňují Kanaďané na sto procent. Je sice nutné se oprostit od dnešních zvukových zvěrstev, zapomenout na krásné lesklé promo fotky i na pozlátko současného metalu. Tady se hraje ještě poctivě, hezky od podlahy, s neskutečnou silou a razancí. A nic na tom nemění jasný fakt, že všechno už bylo složeno i řečeno. Já cítím určitou jiskru, kus jasně hmatatelné hniloby, která dělá dobrý metal ještě lepším.

Beru na sebe zimní bundu, pevné boty a nezbytná sluchátka na uši. Vyrážím do lesů, stoupám na kopce a relaxuji. Tady, v chrámu zvaném příroda, se zdají být BEGRIME EXEMIOUS nejlepší. Jako by se spojil určitý rustikální přístup s vůní smůly borovic. Black metalová temnota oživuje stíny stromů, death metalové spodky zase vytahují na světlo dávno zapomenuté příběhy lovců i jejich obětí. Cítíte to také? Z hlavy, těla i úst mi uniká veškerá negativní energie. Jsem jako buddhista v tom nejpříjemnějším rozpoložení. Medituju pomocí death metalu. Čerpám z hudby tolik potřebnou energii. Jsem zastáncem toho, že běžný, náročný pracovní den člověka doslova vysaje. Je potřeba se někde dobít. Odtrhnout se od elektrické energie a být zase alespoň na chvilku „vyrovnaný“. Nechat na sebe vše jen tak působit, užívat si. Říkávají, že se ze svých procházek vracívám usměvavý a veselý. Je to díky tichu, samotě, která je následně proložena dobrým smrtícím kovem. BEGRIME EXEMIOUS toho budiž jasným důkazem.

BEGRIME EXEMIOUS letos vydali desku, která vás provede těmi nejtemnějšími zákoutími podzemí. Je černá, plná energie a zahraná se starým poctivým feelingem. Nápady mi připomínají náladu opuštěných hřbitovů. Zvuk alba je plesnivý, jako trouchnivé víko do rakve. Líbí se mi přístup kapely k muzice. Je hodně podobný jako ten můj. Upřímný, syrový, sází se na dobré nápady a motivy. Měl bych snad jen jedinou výtku. Některé songy jsou moc dlouhé. To je ale jen drobnost, která mi nemůže pokazit celkový dojem. Album „The Enslavement Conquest“ je ostré jako rezavý nůž. Zajede vám pomalu do břicha a zanechá po sobě pořádně krvavou spoušť. Poslech si vyloženě užívám, jednotlivé skladby si přehrávám neustále dokola. Podle mě se jedná přesně o ten druh hudby pro staré posluchače, který vás přesvědčí o tom, že peklo doopravdy existuje. Black death metalová nahrávka, která působí jako rychlý jed! Skvěle!

Asphyx says:

BEGRIME EXEMIOUS published an album this year which will take you through the darkest corners of underground. It is black, full of energy and played with an old straight feeling. The ideas reminds me of the mood of abandoned graveyards. The sound of this album is mouldy like a rotten coffin cover. I like the music attitude of this band. It is very similar to mine. Hones, raw, they work with good ideas and motives. There is just one thing. Some of the songs are just too long. However, that is just a one little thing which cannot change my feelings towards this album. The album “The Enslavement Conquest” is very sharp like a rusty knife. It will go through your stomach, slowly and it will leave a giant bloody mess. I enjoy the listening very much. I play every song in my music player again and again. For me, this is the exact kind of music for old listeners and it will make you think that the Hell is real. Black death metal record which works like a quick poison! Great!

Seznam skladeb:

1. Cradled in Our Hands
2. Overpowered (Under Siege)
3. Transcendence
4. Rat Amongst the Herd
5. Conscription Woes
6. Subconscious Nemesis
7. Noose for a Monarch
8. Impending Diabolical Conquest (Incantation cover)
9. Crusade Towards Self Devolution
10. When the Vultures Leave

Čas: 49:44

 

Sestava/band:

D. Orthner – zpěv, kytary

L. Norland – bicí

A. Rintoul – basa

F. Thibaudeau – kytara, zpěv

http://begrimeexemious.bandcamp.com/

http://www.facebook.com/pages/Begrime-Exemious/93434439354

http://begrimeexemious.com/

http://www.darkdescentrecords.com/

Recenze/review - THE FOG – Perpetual Blackness (2016)

THE FOG – Perpetual Blackness

CD 2016, Memento Mori

Potkával jsem ho každý den. Vždycky ráno, cestou do práce. Potom večer, když jsem běhával za blikání pouličních lamp. Vypadal desítky let stále stejně. Byl neměnný, byl součástí běžných věcí. I když jsme se neznali, věděl jsem o něm, jako víte o oblíbené věci, kterou se vám nechce vyhodit. Působil jako bezdomovec, ale chodil vždy čistý a upravený. Jednoho dne mě takhle k večeru, kousek nad městem oslovil: „Taky čekáš, až přijdou?“ Tvářil jsem se chvilku hodně nechápavě a pak mi to docvaklo. Tak nějak automaticky, jako to mají nastavené lidé, kteří jsou naladěni na stejných vlnách. Podíval se na mě, pokynul rukou a beze slov jsme se vydali nahoru do lesa. Zavedl mě na malou mýtinu, kde byl opuštěný betonový kryt. „Tady jsou, vždycky před půlnocí vylézají ven“: pronesl do ticha borovic. Potom zmizel. A já najednou viděl zástupy nemrtvých, jak vylézají do noci. Upřené obličeje, hezky srovnaní, ve dvojicích, jako nějací vojáci, jdoucí do boje. Otřásl jsem se zimou a probudil se doma v posteli.

Na tenhle sen jsem si mnohokrát při poslechu novinky německých death doomařů s příhodným názvem THE FOG. Ti hrají hezky postaru, plesnivě, přesně tak, jak se mi to poslední dobou líbí nejvíc. Mám čím dál tím víc období, kdy se k podobným prašivinám rád vracím, znovu je otáčím v ruce i přehrávači a pouštím si je nakonec častěji, než propagovaná slavná jména. Možná už je to určité prokletí, ale nemůžu si pomoct. Mě se líbí všechny ty nihilistické nálady, ten chlad a pobublávající síla, které zde cítím. Někdo by mohl namítnout, že všechno tohle jsme už slyšeli u AUTOPSY, DOOM SNAKE CULT, případně u starých doomových kapel (že by dávná dema PARADISE LOST?). Je to samozřejmě tak. Výrazové prostředky i celkové vyznění je víceméně stejné. Jenže mně se v tomhle hájemství líbí. Odsoudit by bylo tak lehké, ale neudělám to. Na rozdíl od jiných ve mně probouzejí pánové se svoji tvorbou určité temně laděné pocity, jejich hudba mě nenechává klidným a svým způsobem mě zvláštně uklidňuje.

Mezi proudem nemrtvých, přicházejících na tento svět je možno spatřit dvojice, které spáchaly kdysi v dávných dobách společnou sebevraždu. Nemohly unést tíhu tehdejšího světa a tak se rukou společnou rozhodly opustit realitu a ponořit se do nicoty. Napadá mě, co by asi dělaly, kdyby se měly proplétat současností. Možná by je ta komplikovanost, „přeinformovanost“ a lidská špína šokovaly a ukončily by své mladé životy ještě dřív. Je to zvláštní, ale i takové myšlenky mi pokaždé vytanou na mysli, když poslouchám prvotinu THE FOG. Myslím si totiž, že donekonečna, po částech rozebírat jejich hudbu snad ani vlastně nejde. Svým způsobem je to „jen“ klasický prašivý a obyčený death doom metal. Od ostatních ho odlišuje snad jen to, že mě neskutečně baví jej poslouchat. Riffy jsou zde jednoduché, opakující se stejnou jistotou, jako se otáčí Země. Víc vám vlastně ani nedokážu napsat, zbytek jsou totiž vzájemně propojené emoce a ty jak známo, jdou hrozně špatně popsat. Vytvářejí v mé hlavě výše zmíněné obrazy. Dodávat nic dalšího snad netřeba.

Německý death doom metal v podání THE FOG je hodně syrovým kouskem potravy. Připomíná mi opuštěnou náladu horského hřbitova, kde za noci vylézají na povrch nemrtví. Inspirace slavnými kapelami devadesátých let je sice patrná v každé skladbě, ale myslím, že to nikomu vadit nebude. Jako celek je totiž prvotina jasným důkazem toho, že smrt v muzice existuje. Undergroundový přístup, syrový a starý zvuk, hlas připomínající řvoucí bestii. Takoví jsou THE FOG na svém prvním albu. Až budete odcházet, zavřete za sebou víka od rakví, chce se mi při poslechu křičet do noci! Tahle deska se mi dostávala do krve pomalu. Kapela mi připomínala našeptávače, po jehož slovech vám uhnije hlava. Studená death doomové album, které je těžké, jako mlha nad opuštěným hrobem. Skvělá hrobnická práce!

Asphyx says:

German death doom metal by THE FOG is very raw piece of flash. It reminds me of mountain graveyard’s abandoned mood – undead are crawling up to the ground. Although you can hear the 90ths bands inspiration in every song, I don´t think it is a problem. As a whole their first album is the proof that you can find death in music. Underground attitude, raw and old sound, voice which sounds like roaring beast. That is THE FOG on their first album. Close the covers of coffins when you are leaving. I want to scream into the dark when I listen to this album! This record was difficult to get into my blood at first. The band reminded me of intriguer which makes your head damp off with his words. Cold death metal album which is heavy like a fog upon an abandoned grave. Great sexton´s work!

Seznam skladeb:

1. Inaneness
2. Crawling Doom
3. Entropy Pillars
4. Creeping Lunacy
5. Gloom Shoals
6. Perpetual Blackness
7. Grievous Scourge

Čas: 48:10

 

Sestava/band:

V. Lord - Vocals
C.C. - Guitar
Defiler - Bass
Avenger - Drums

https://www.facebook.com/thefogdoom

http://www.memento-mori.es/

Rozhovor - SLAUGHTERDAY - Naše texty jsou ovlivněny hororovými příběhy H. P. Lovecrafta!

Rozhovor s death metalou skupinou SLAUGHTERDAY z Německa.

přeložila Markéta, děkujeme!

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Laws of the Occult (2016)

Recenze/review - SLAUGHTERDAY – Ravenous (2014)

Ave SLAUGHTERDAY! Nedávno jste vydali dosud čerstvou novinku „Laws of the Occult“. Jsem z ní doslova nadšen. Jaké na ní máte ohlasy, jak ji vnímají fanoušci a co hudební kritici?

Díky! Doteď jsou všechny odezvy na album skvělé! Neobjevila se zatím ani jedna recenze, která by nám připadala nefér, nebo o nás mluvila negativně.

Jakým způsobem u SLAUGHTERDAY vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

Napsat tuhle nahrávku byl velice přirozený proces. Všechny skladby byly napsány během dvou let. Nebyl na nás žádný nátlak při psaní a mohli jsme si vzít tolik času, kolik jsme potřebovali k dokončení alba. Psaní písní je pokaždé stejné: Jednou týdně se sejdeme ve zkušebně, abychom si zahráli a vyzkoušeli určité části, hledáme správné patterny bicích k rifům a dáváme dohromady všechny kousky. Když je skladba hotová, tak nahráváme živou zkušební verzi s bubny a jedním rytmem kytary. Potom přidávám trošku masa na kosti tím, že nahraju další kytarové tracky a basy pomocí jednoduchého domácího nahrávače. Nakonec Bernd nahraje vokály a song je hotov. A na konci máme vlastně docela dobrou verzi toho, jak bude song znít, až bude nahraný ve studiu. Navíc je to dobrý způsob, jak přijít na to, zda píseň vůbec funguje, nebo jestli potřebuje jakékoli změny. Ačkoli dnešní moderní technologie nabízí různé možnosti pro psaní písní a nahrávání hudby, pořád se držíme naší cesty a hrajeme si hudbu postaru ve zkušebně.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Jako vždy jsme nahrávali album v soundlodge studiu s Jörgem Ukenem nedaleko našeho města. Je to jeden z nejlepších producentů v Německu a nám blízký přítel už asi 25 let. Samozřejmě všechno rozhodujeme společně, ale Jörg ví moc dobře, co dělá. Není potřeba mu koukat přes rameno celou dobu.

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Jak jsem již psal, texty píše Bernd. Je velice ovlivněn H.P. Lovecraftovými příběhy. Ani ne tak příběhy inspirované Cthulhu, ale spíše těmi staršími hororovými příběhy.

Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „Laws of the Occult“?

Opět náš obal dělal Mark Cooper. Podle mě je tohle album jako celek jedno umělecké dílo a obal tak musel sedět k celému albu. Musel přenést na lidi určitou náladu. Další přísady dodal Thomas Westphal. Je to náš dobrý kamarád a pracoval už i s Deserted Fear a Massacra.

Všude je uváděno, že členové kapely SLAUGTERDAY jste jen dva. Jens Finger a Bernd Reiners. Na některých fotkách je vás ale o hodně víc. Jak si to mám vysvětlit? To je sestava pro koncerty?

Přesně! Na začátku jsme neplánovali, že budeme v této kapele dva. Ale po první zkoušce nám bylo jasné, že to tak prostě musí být. Oba máme zkušenosti z pěti členných kapel a musím uznat, že takhle je všechno jednodušší. Bernd a já máme stejné nápady o tom, jak má Slaughterday znít. S veškerým respektem musím uznat, že kdybychom hráli v sestavě, jako hrajeme na živých koncertech, bylo by to o dost složitější. Navíc, všichni mají svoje kapely, ve kterých mohou projevit svoji kreativitu.

Hrajete typický, klasický starý death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu SLAUGHTERDAY ozvláštnit?

Ne, Slaughterday znamená Death Metal. Pokud bychom někdy chtěli dělat něco jiného, určitě to nebude pod jménem Slaughterday. Tuhle muziku hrajeme celý život a nemyslím si, že to budeme měnit.

Často slýchávám na koncertech v Čechách, jak lidé nechodí, jaká je malá návštěvnost. Zajímalo by mě, jakou máte vy zkušenost z Německa? Pro nás jste velká země se spoustou kapel, promotérů. Jezdí k vám často skupiny, které naší malou zemi na turné vynechají. Chodí se u vás na death metalové koncerty? Máte raději kluby nebo větší festivaly?

To záleží na kapele a na místě. Menší kluby mají své výhody – intimnější vztah s publikem, které je nadšenější. Festivaly většinou bývají dobře organizované a jako kapela se dostaneme k většímu publiku, které by se jinak neukázalo.

V současné době si většina lidí nová alba stahuje z internetu a používá jen jeho digitální podobu. Jak vidíš tuhle problematiku ty? Zajímal by mě tvůj pohled jako muzikanta.

No, pokud se jedná o ilegální stahování, je to jenom krádež. Sám si všechna alba kupuji ve fyzické formě: LPčka, nebo CDčka. Pro mě je album mistrovským dílem se svým obalem, textem, atd. Ale chápu, že někdo raději hudbu stahuje, protože je to jednodušší a pohodlnější…taky to doma nezabírá tolik místa, haha.

V poslední době začíná spousta mladých kapel znovu hrát „old school death metal“. Většině to moc nejde, ale pár nových, slušných kapel, které pochopily, o čem to je, se najde. Máš nějakou oblíbenou, u které si myslíš, že má na to, „oživit staré časy“?

Existuje mnoho kapel, které vznikly v posledních několika letech. Zmíním jen pár: Morbo z Itálie, Reptilian z Norska nebo Exhumation z Indonésie...

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Uf, to je těžká otázka protože jsem za poslední dobu slyšet hodně alb…Hmm, asi Grave Miasma, Interment a Deströyer 666 jsou moje oblíbená.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Samozřejmě! Master´s Hammer jsou skvělí. Mám rád Krabathor a Hypnos. Bruno a Pegas jsou úžasní kluci. Byl jsem s nimi na šňůře po Čechách asi před 10 lety.

Co chystají SLAUGHTERDAY v nejbližších měsících?

Budeme hrát na několika letních festivalech a budeme dál psát písničky.

Děkuji za rozhovor a přeji spoustu prodaných nosičů, stovky šílených fanoušků a tuny dobrých nápadů.

Moc děkujeme za podporu!! Moc si toho vážíme!!

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Laws of the Occult (2016)

Recenze/review - SLAUGHTERDAY – Ravenous (2014)

https://www.facebook.com/slaughterdayofficial
http://slaughterday666.bandcamp.com/
http://www.fda-rekotz.com/

Interview - SLAUGHTERDAY - Our lyrics are influenced horror stories by H. P. Lovecraft!

Interview with death metal band from Germany - SLAUGHTERDAY.

translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Laws of the Occult (2016)

Recenze/review - SLAUGHTERDAY – Ravenous (2014)

Ave SLAUGHTERDAY! Recently you have published a fresh new album „Laws of the Occult“.  I have to say I love it! How is the response of fans, critics?

Thanks! Until now the response to the album is great! There is not one review that we consider as being unfair or in any way bad for us.

How does SLAUGHTERDAY compose? How the process of making a new album works? Who is the author of music?

It was a very natural process to write this record. All the songs were written within two years. We didn’t have any pressure to finish the songs and took as much time as necessary to do all the arrangements. The songwriting process is always the same: We meet at our rehearsal room once a week to play and try out certain parts, find the right drum patterns to the riffs and to put fitting pieces together. When a song is finished we record a live rehearsal version with just the drums and one rhythm guitar. After that I add some flesh to the bones by recording the other guitar tracks and the bass by using a simple home recording tool. Finally Bernd does the vocals to finish the song. So in the end we have a complete rehearsal version of the song which gives us a good impression of how it could sound in the studio. In addition it’s a good way to find out if the song really works or if it still needs some changes. Although modern technology offers a lot of new possibilities to write and record music, we still like the old fashioned way of playing live in the rehearsal room.

I really like the sound of the whole album. It is dark, cold and sharp at the same time. In which studio did you record? Did you talk about the final sound and mastering as a band?

As always we recorded the album at the soundlodge studio with Jörg Uken near our hometown. He is probably one of the best producers in Germany and a close friend since I know him for more than 25 years now. Of course we decide everything together, but Jörg knows what he is doing, there is no need to watch his fingers all the time.

Who is the author of lyrics and what are those lyrics about? Where do you find inspiration?

As mentioned before Bernd writes all the lyrics. He is very much influenced by H.P.Lovecrafts Horror stories. Not so much the Cthulhu-based ones, but the old school horror stories.

You have always had a great covers for your albums. Do you take a special care about how the album cover should look like? Who is the author of the new album´s cover “Laws of the Occult?”

Once again it was Mark Cooper who did the artwork. We In my opinion an album as a whole is a piece of art, so the cover has to fit to the music and has to transport a certain vibe. Also Thomas Westphal did some additional artwork. He is a good friend of us and has already worked with Deserted Fear and Massacra.

It is said that in your band SLAUGTERDAY are only two members. Jens Finger and Bernd Reiners. However, there is more of you in some pictures. What does it mean? Is that a concert team?

Yes! In the beginning we didn´t plan on being a two-man project, but after the first rehearsals it became clear to us that it has to be like that. Both of us have made experiences in a 5 piece band and I must admit that everything is much easier now. Bernd and me have the same kind of idea, how Slaughterday has to sound like. With every respect to our live line-up, but things would be a lot harder. Besides, they all have there own bands in which they can be creative.

You play classic, typical old death metal. You have always played this music, you are “orthodox”. Personally, for me that is the reason why I like your music so much. However, have you ever wanted to try something different? To change something with SLAUGHTERDAY?

No, Slaughterday stands for Death Metal. If we ever want to do something different it will certainly not be under the name Slaughterday. We play this kind of music our whole lives now and I don't think that it will change.

In the Czech Republic, there is a low attendance in concerts – at least I have heard that. I want to know what your experiences from Germany are. For us you are a big country with a lot of bands, promoters. You have a lot of concerts by bands which often skip the Czech Republic. Do people go to death metal concerts in your country?  Do you prefer smaller clubs or bigger festivals?

That depends on the bands and the location. Small clubs have the advantage of having a more intimate and mostly more enthusiastic audience. Festivals are often well organized and as a band you are able to reach more people that otherwise would not show up.

Nowadays, people download new albums on the Internet and they just use the digital forms. What do you think about this problem? I am interested on your view as a musician.

Well, if it´s an illegal download it´s nothing else than theft. I myself buy all the albums in a physical form: LP or CD. I consider an album as a piece of art with the cover, the lyrics and all that. But I can understand some people who prefer downloads since it's a lot easier and comfortable and you need less space in your home for all that, haha.

Nowadays, a lot of young bands begin to play the “old school death metal”. Some of them are not very successful, however there are some good new bands which figured out what is this music about. Do you have any favourite band which can bring those “old good days” back to life?

There are many bands that came out in the last few years. Just to mention a few: Morbo from Italy, Reptilian from Norway or Exhumation from Indonesia...

Are there any albums which you like from a past few months?

Puh, that´s a difficult question, because I got loads of albums in the last months... Hmm, I guess Grave Miasma, Interment and Deströyer 666 are my favourites.

Do you know and listen some Czech bands?

Of course! Master´s Hammer are great and I liked Krabathor and Hypnos. Bruno and Pegas are very cool guys. I went on tour with them through the Czech Republic about 10 years ago.

What are SLAUGHTERDAY´s plans for the next few months?

We will play some shows like the summer breeze festival and will continue writing songs

.

Thank you so much for the interview. I wish you a lot of sold music, full concerts, crazy fans and I am looking forward to seeing you!

Thanks a lot for your support! We really appreciate it!

Recenze/review - SLAUGHTERDAY - Laws of the Occult (2016)

Recenze/review - SLAUGHTERDAY – Ravenous (2014)

https://www.facebook.com/slaughterdayofficial
http://slaughterday666.bandcamp.com/
http://www.fda-rekotz.com/

Recenze/review - VIRTUAL VOID - Rest In Piss (2016)

VIRTUAL VOID - Rest In Piss

CD 2016, Pařát Magazine

Rezavá plechovka, zaprášená, s těžko čitelnými nápisy. Leží tu v přítmí červotoči prolezlých trámů už mnoho let. Mám k ní zvláštní vztah. Patří sem, je součástí mých vzpomínek, mám ji zafixovanou v hlavě a pokaždé, když vylezu nahoru na půdu, přesvědčím se, zda zde pořád leží. Představuji si, co v ní asi je? Staré fotografie? Nějaký cizokrajný čaj? Letos v létě jsem se konečně odhodlal. Potřeboval jsem se ukrýt před sluncem, dal si pár dobrých piv a začala na mě lézt nostalgie. Beru do ruky nůž po dědovi, chvíli páčím plechovým víkem a pak s tím pokladem usedám na zaprášenou bednu. Nalézám nové CD "Rest In Piss" black thrashovým maniaků VIRTUAL VOID. Album má tradiční, prasečí obal a tváří se, jakoby sem, mezi staré krámy patřilo odnepaměti. Otáčím jej v rukou, jako nějaký artefakt, slézám dolů po žebříku a vkládám do snad stoletého přehrávače Sony. Je čas na to, vrátit se do hudební historie. 

Taky vám přijde dnešní doba neskutečně uřvaná, "přeinformovaná", přechytralá, umělá? Nezoufejte, jsou zde ještě VIRTUAL VOID, poslové ze starých black thrashových časů. Hrají hudbu, podobnou té, kterou kdysi tvořili třeba VENOM, CELTIC FROST, HELLHAMMER, DARKTHRONE, USURPER (v jedné skladbě slyším ale i odkazy třeba na TRIPTYKON) a spousta dalších, plesnivě znějících kapel. Novinka "Rest in Piss" je pro mě tak takovým zastavením, uvědoměním si vlastních hudebních základů. Pánové nehrají nic nového, ani převratného, ale obdivuhodné je odhodlání a nasazení, s jakým nám předkládají svoji poctivou porci zahnívajících melodií. Je to podobné, jako když si místo do supermarketu, kde prodávají jen samé náhražky, dojdete k řezníkovi, který dělá svoje řemeslo ještě s láskou. 

CD se tak stává záležitostí pro všechny pamětníky, pro posluchače, kteří ještě nezapomněli, jak má znít pravý, poctivý a reálný metal. Zajímavé je, že jsem sahal pro "Rest in Piss" stále častěji, nemohl se doslova nabažit toho zvuku, těch "zastaralých" nápadů. Získal jsem si k ní stejný vztah, jako k té staré, rezavé plechovce. Budu se pokaždé hrozně rád vracet. Kope to pěkně, to vám tedy povím! Některé songy jsou možná trošku rozvláčné, ale celková (až temná) atmosféra celé nahrávky vám zcela vynahradí drobné nesrovnalosti (jako třeba ne úplně "dokonalou" angličtinu). Mám rád zarputilé skupiny, jdoucí si za svým. VIRTUAL VOID jsou jedněmi z nich. Pevně doufám, že si tohle album najde cestu i ven za naše hranice, protože i tam by si zasloužili ochutnat, jak u nás umíme pořádně nakopnout vrtuli.

sumarizace:

VIRTUAL VOID nám na své novince jasně dokazují, že jsou mistry ve svém oboru. Jejich album "Rest in Piss" v sobě obsahuje pořádnou porci starých a prašivých melodií, které jsou zahrány s obrovským citem pro věc a zkušenostmi. Pánové jsou jako poslové ze starých dob, kteří nám přišli zvěstovat, že pravý nefalšovaný black/thrash metal ještě nezemřel. Krásně plesnivý zvuk, černá energie a tuna ostrých nápadů. To jsou VIRTUAL VOID. Jestli chcete ochutnat rezavou realitu 80 a 90 let, neváhejte! "Rest in Piss" je jako dávná usazenina, vzpomínka, probuzená znovu k životu. Máte rádi black thrash metal v jeho tradiční podobě? Potom vám nesmí novinka chybět ve vaší sbírce. Nápady jsou zde ohlodány až na kost a riffy se zařezávají hluboko do mozku. Black thrashová záležitost pro staré gurmány! Skvěle!

Asphyx says:

VIRTUAL VOID show us clearly that they are masters in their field on their new album. Their album “Rest in Piss” has a decent portion of old and ashy melodies which are played with such emotions and experiences. These guys are like messengers from the old days who come to proclaim that the true black/thrash metal haven´t died yet. Beautifully mouldy sound, black energy and a ton of sharp ideas. These are VIRTUAL VOID. If you want to taste rusty reality of the 80ths and 90ths, do not hesitate! “Rest in Piss” is like an ancient sediment, memory awakened to life again. Do you like black thrash metal in its traditional form? Then this new album should not be missed in your collection. The ideas are gnawed to the bone and riffs cut deep into the brain. Black thrash matter for old gourmets! Great!

Tracklist:
01. Iron Citadel
02. Hidden Rulers
03. Dying Beast
04. Rest In Piss
05. I'll Send You To Hell
06. Return Of The Winter
07. Satan's Knife
08. Misanthropist's Lullaby
09. Immortal Shadows
10. Funeral March Of The Broken Ones

Band:

Petr "chemosh" Matušek - Vokill Jiří "george" Hrabec - Guitar Petr "sekersson" Švrček - Bass Milan "moloch" Marek - Drums

https://www.facebook.com/Virtual-Void-54788793517/?fref=ts

http://bandzone.cz/virtualvoid

http://www.paratshop.cz/cs/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh čtyřicátý devátý - Milá Sally....

Příběh čtyřicátý devátý - Milá Sally....

"Ahoj, jmenuji je Nora a můj přítel se do mě nevejde...ty vole já se z toho už poseru": glosuje Prcalík vymyšlený příběh z tehdy velmi populárního časopisu Mladý svět. Nikdo z nás ho nekupoval, přišlo nám to hrozně debilní, ale měl nějakého kamaráda, který mu jednou za čas přinesl celý štos, ze kterého byla ale vystřižena prsatá Samantha Fox. "No třeba jí ho přítel strká jinam, jsou takový případy": směje se Jana a nám je všem hrozně dobře. Vytahuji ze staré síťovky od babičky několik piv a jsem pochválen až se červenám studem. Dneska hlásili velké vedro a zdá se, že předpověď nelhala. Jsme na severní straně panelů, hezky ve stínu a pořád přemýšlíme, že se vydáme na Švarďák, což je zatopený lom kousek nad Boleslaví. "Jedem, ale Noru si vezmu s sebou": řekne Prcalík a pro nás je to jak povel, znamení k odjezdu.

Beru Janu na rám a šlapu do kopce jako zběsilý, funím jí na záda a koukám do výstřihu. Někde sehnala nátělník Slayer a pro nás se tím stala zase na nějakou dobu objektem krásných snů. Kytka s Prcalíkem už se dávno koupu, když přijíždíme. Jsem zpocený, udýchaný, ale adrenalin mě nabíjí energií a tak skáču rovnou po hlavě do lomu plného vody, písku a kachen. Přeplavu tam a zpět, já byl vždycky vodní tvor a pak uleháme jen tak do trávy. "Chtělo by to pivo, milá Sally": podívá se šovinisticky Prcalík na Janu a ta ochotně a bez řečí vyrazí do hospody. Je mi to blbý a kluci se mi smějou, ale jdu s ní. Dělá mi to moc dobře se s tímhle krásným prsatým stvořením ukazovat. Restaurace "Pod Kaštanem" nás přivítá odérem piva, zatuchliny a několika starými štamgasty. "Ty vole, to je kočka": pronese jeden z nich a hrozně se diví, proč takovej hubenej, vošklivej, brejlatej má takovou krásnou holku. Jana ho posílá do prdele i s celou jeho partou a dává mi obrovskou pusu, to aby prý měli ještě větší vztek. Zářím jak slunce na obloze.

Vlezeme dovnitř, kupujeme lahváče a jdeme zpátky. Ještě jsme stihli jedno točený. Je vedro a trošku se se mnou motá svět. "Tady Jarka rozebírá orální sex, neboli felaci": hlásí nám Prcalík a baví tím celé ležení právě odpočívajících plavců. "Já bych Jarce teda doporučil, ať si to zkusí na kolíku pro sázení zeleniny": pokračuje dál a já jdu radši do vody. Cinkáme lahvemi, sluníme se, jsem mladí, bez starostí, s takovou tou jiskrou v očích, kterou spousta lidí během stereotypního života pak ztratí. "Ty vole, já tam snad napíšu, nemůže přece Pavlíně radit, aby se odmítala vyspat se svým přítelem, to je zrada na přírodě!": řve smíchem náš kamarád a my přemýšlíme, jak ho konečně utišit. Házíme po něm šišky, což vyvolá obrovskou bitvu na celé improvizované pláži. 

Beru raději kolo a rozjíždím se do vody. Další kravina, co se chytne. "Milá Sally, co mám dělat, když jsem si namočil při vjezdu na kole do vody vejce": dusí se Prcalík u hladiny a ztrácí na chvíli svoji Esku v hlubinách. Pomáháme jeho i bicykl tahat na břeh a Janě padá nátělník dolů z prsou. Stojíme jak vyjevení, naše sny ožily. "Celá Sally může jít do prdele! Tohle je život, tohle jsou pravý nefalšovaný kozy!": řve nad hladinou náš kamarád a Jana po něm hází nátělník. Voda je teplá, léto v plném proudu a nám se nechce domů. Unavení plaváním, lehkou erotikou a šlapáním na kole se vydáváme do hospody "Pod Kaštanem". Sedám si schválně stranou, aby Prcalík zase nezpůsobil nějaký incident. Objednáváme několik Klášterů, které do nás doslova zašumí. 

Další hlášky nějak nevnímám, mám oči jen pro ten okamžik, pro ty kousky kaštanu, padajících nám do pěny čerstvého piva, pro Janin úsměv, který všichni stejně jako její postavu milujeme. Ucucnu kousek té dobroty, zakloním se a jsem až dojatý. Já nechci aby to někdy skončilo, chci si ten okamžik zafixovat na věky věků. Vypálit si ho do mozku a pokaždé, když mi bude blbě a smutno, tak si ho vyvolat. "Aááá tady se nám někdo zamiloval, ty vole, ty čumíš, jak kdybys byl jalovej, napij se!": ťuká mi do půllitru rozjetý Prcalík a pěna mi vytryskne až na brýle. Pak se sklo rozbije, padne ze stolu na zem a moje kraťasy jsou plné piva. "Ale néééé, jen mi je s váma hrozně dobřeeeee!!!!!": zmateně odpovím a jsem rád, že mě nechají chvilku všichni na pokoji. 

Dopijeme, nastartujeme své cyklistické oře a jede se dolů, z kopce rychlostí a bez brzdění (kdo brzdí je srab!). Opět mám na rámu Janu, zase ji koukám do výstřihu. Najedeme na lesní pěšinu, řítíme se Radoučí a z nory se tam vyřítí šílený zmatený sysel (jsou tam dodnes!). Padáme do trávy, propleteni v kole i v sobě navzájem. Hlavu mám mezi Janinými velkými prsy a tak vůbec necítím pomlácené tělo. "Mám kamaráda a ten vylákal děvče na kolo a pak to vypadalo, že ji šuká": ozve se nade mnou rozesmátý Kytka a pomáhá nám na nohy. Dorazíme domů, rozloučím se se všemi a když ukládám svoji Esku do sklepa, hrozně si přeji, aby letošní léto se Sally nikdy neskončilo.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - FLESHGORE – Denial of the Scriptures (2016)

FLESHGORE – Denial of the Scriptures

CD 2016, Xtreem Music

Asi jsem fakt už starý, protože se pořád ještě divím, kolik lidí, do kterých bych to normálně neřekl, je na drogách. Závislostí je spousta a já nejsem sociolog, abych věděl proč tomu tak je, ale jsem pořád šokovaný. Jakoby mnoho jedinců hledalo v závislostech obyčejné věci, jako jsou radost, klid a pohoda. Poslední dobou je všude hrozně moc stresu a frustrace. Je to s podivem, protože se máme jinak moc dobře. Asi nevíme co roupama. Nedám vám návod, ani rozhřešení, ale místo toho abyste si pořád utírali nos od šňupání, dejte si místo toho jedinou pořádnou drogu, která existuje. Muziku. Co třeba ukrajinští ultra brutal deathoví maniaci FLESHGORE? Že vám to nic neříká? Tak to byste si měli místo neustálého polykání prášků raději zvednout a dohledat si potřebné informace. Dnes vám k tomu stačí připojení k internetu, případně můj skromný blog. Je to masakr, který vám nahradí falešný pocit radosti v žilách, vytřese vám z lebky veškeré hnusné myšlenky a ještě si budete říkat, že je stokrát lepší, než ti nejslavnější psychologové.

Trepanace lebky, krkolomné riffy, hrubozrnný zpěvák s chuchvalcem skelné vaty v hrdle. Krutost, maniakální výraz ve tvářích a třas rukou. Ne, zdání klame, to není absťák, to je jen hudební útok ve stylu SUFFOCATION, SEVERE TORTURE, PYREXIE, DYING FETUS, INTERNAL BLEEDING. Výmaz veškerých myšlenek z vaší hlavy, totální restart mozku s následným zaměřením se na hlukovou očistu. Nic pro slabé nátury, ani pro hledače náročných technických partů. Spíše se jedná o buldozer, hrnoucí před sebou hromady mrtvých těl (doplňte si jakoukoliv momentálně probíhající válku). Je to extrém, ale je to také další příjemný vrut, zaražený do vašich uší. Celé je to hozeno až na samou hranici poslouchatelnosti, někam k prahu úplné bolesti. Celá deska se valí neskutečnou silou a hlasitostí kupředu. Nezná slitování ani kompromisů. Smete vás, rozseká, rozdrtí a pak spláchne do odpadu. Budete šťastni, že jste zase jednou jen kusem prašivého kusu těla.

Vždycky, když čtu rozhovory s násilnými vrahy, je zajímavé, že všichni se shodují na jedné věci. K zabíjení se museli propracovat, překonat prvotní obavy. Když ale zabili poprvé, spustilo to v nich někde v podvědomí ukrytou šelmu. Jsme příliš humánní a tak dáváme podobným jedincům pořád najevo, že je po jejich činech vyšetříme, ochráníme před zlým světem, případně jim zajistíme klidné stáří. Na oběti už dávno nikdo nehledí. Měl bych jiné řešení, zavřel bych je do místnosti a pustil jim nekonečnou smyčku z novinky FLESHGORE. Troufám si tvrdit, že by to bylo jako trest adekvátní. Pro nás, co máme podobnou hudbu rádi, je to deska zajímavá, zahraná s citem pro morbidní záležitosti a s určitým bonusem navíc. Podobných smeček běhá po světě spousta, ale jen některé ví, jak zhudebnit pocity šílenců. Ukrajinci patří mezi vyvolené. Jejich hudební násilí je zcela hmatatelné, jasné, cíleně nekompromisní. Byl bych velmi spokojený, pokud by všichni úchylci světa, násilníci a nerváci řešili své problémy raději poslechem „Denial of the Scriptures“, než aby se pohybovali jako šelmy mezi námi.

„Denial of the Scriptures“ je jasnou definicí hudební krutosti. Kombinace morbidního vokálu, šílených riffů a maniakálního přístupu musí dělat dobře všem příznivcům extrémního brutálního death metalu. Album je na to, jaký se na něm hraje styl, velmi pestré a působí velmi uceleným dojmem. Připadám si jako na krvavých jatkách, kde sleduji, jak pánové porcují pomocí svých riffů jedno tělo po druhém. Kdo bude další na řadě? Tohle není nahrávka pro slabé povahy. Je totiž plná špíny, lidského hnusu, ostře nabroušených nožů a nekompromisního přístupu. Oceňuji jak skvělý zvuk, tak naléhavé nápady. Jestli jste zažili někdy úder kladivem přímo na solar plexus, tak určitě víte, o čem hovořím. Troufám si tvrdit, že letošní setkání všech amatérských patologů dopadlo na výbornou. FLESHGORE ovládají svoje řemeslo s elegancí a jistotou. Extrémní brutální death metal, který vám urve hlavu i s krkem! Skvělá morbidní práce!

Asphyx says:

“Denial of the Scriptures” is a clear definition of musical cruelty. The combination of morbid vocal, crazy riffs and maniacal attitude – every fan of extreme brutal death metal has to like this album. This album is very colourful and feels very compact, considering the kind of music it plays. I feel like I am in a bloody slaughterhouse where I look like those guys are cut up one body after another in portions with their riffs. Who is the next in the line? This album is not for the weak ones. It is full of dirt, human filth, sharply edged knifes and uncompromising attitude. I appreciate the great sound, the dire ideas. If you have ever experienced the hit by hammer right on your solar plexus, you know what I am talking about. I dare to say that this year amateur pathologists´ conference was very successful.  FLESHGORE knows how to do their job with some kind of elegance and certainty. Extreme brutal death metal which will cut your head off with your neck! Great morbid job!

Seznam skladeb:

1. Talk To Me About God
2. Inception Of Incursion
3. Stop The Possessor
4. Killing Relapse
5. Forgotten Knowledge
6. Bloody Hands Of Aggressor
7. New Ordeal Comes Into The World
8. Numinosum
9. Denial Of The Scriptures
10. Gorging On Mucus And Bile (Pyaemia Cover)

Čas: 39:19

 

Sestava/band:

Igor Lystopad – kytara

Ruslan Drozd – basa, zpěv

Lev Kurgansky - bicí

http://www.facebook.com/pages/Fleshgore-Official/141549029242310?sk=wall

http://www.fleshgore.com/

http://vk.com/club3101729

https://www.youtube.com/user/fleshgore1

http://shop.xtreemmusic.com/english.main.index.php