Interview - SULPHUR - I also mean that many religions are the main cause that the world is on a dark path towards its doom.

Interview with black/death metal band from Norway - SULPHUR. Answered Thomas a Øyvind.

translated by Markéta, thank you!

Recenze/review - SULPHUR - Omens of Doom (2016)

Ave SULPHUR! Recently you have published a fresh new album “Omens of Doom”. I just love it. How are the reviews on this album, how fans react and how about music critics?

Thomas: Thank you! We are very pleased at the moment, with our new album out and about. The reviews of “Omens of Doom” have been great! We have got a couple of top ratings, but mostly right beneath the top and a few, as expected, not so good ones down in the middle. The reactions from our fans have also been great. Most of the people that likes Sulphur knows that our music is not easy listening and that it might be challenging to grasp at first, but thankfully most of them give the album time and lets it grow to reveal its structure and magic;)

I like the darkness which you can feel from your work. I feel like going through a forest in the night somewhere in the North in Norway. Are you guys influenced by the environment which you came from? Does it influence your music?

Øyvind: Im not sure, maybe the environment inspires me when I write music deep back in my mind but I really don´t know. I would say that I get most of my influences from listen to other bands and music. I can get very inspirated when I go to a really good consert or listening to new music. I try to keep myself updated as much as possible on whats going on with new music and I listen to all kinds of music to get my inspiration, everything from metal, rock and even pop music. I think it´s important to not only listen to one type of music to get inspiration, and then we would probably just end up sounding boring and predictable.

How SULPHUR compose new songs? How this process works? Who is the author of your music?

Øyvind: I compose all the music and Thomas writes all lyrics in the band. I write the music in my home studio before I present it to the other guys in the band. They learn their parts at home and we meet up at our rehearsal place and start processing the material. Everybody has a saying in how the song would turn out, but mostly the songs are pretty much done structure wise when we start reherarsing them. Our new guitar player Martin has contributed with some really nice guitarsolos, which I think, gave many of the songs that little extra touch.

What is amazing is the sound of your album. It is dark, cold and sharped at the same time. You recorded in the Conclave & Earshot studios. Why there? Did you talked about the final sound?

Øyvind: We have worked whith Conclave & Earshot studios since our second demo tape back in 2005 so for us it was the natural choice when we started the recording process for Omens of Doom. We are also personal friends with the guys at the studio and I also play together with Bjørnar in Vulture Industries. Since we have been working with Bjørnar all these years he knows our sound and it makes it easier for us when we try to find that final good sound that we are after. We had a vision about how it shold sound this time and I really think Bjørnar hit it spot on, I think it sounds amazing and we are very pleased with the final product. Herbrand Larsen also did a very good job with the mastering of the album and I think he did that little extra to lift the sound were it shold be as well.

What is very interesting and abnormal is the cover of the album. Correct me if I am wrong, but the author of the cover is Eivind Huse from VULTURE INDUSTRIES. Why did you asked him and how did you choose the cover? I know he played with you on guitar. Why does the cover mean? I have to look at it all the time and it makes me think. However, I have no idea what or who it is on the picture. The mythical Pegasus?

Thomas: The cover artwork is made by the Romanan artist, Costin Chioreanu, who also have made cover artworks for Vulture Industries amongst many others. We contacted him when the album was finished recorded and we were able to send him a raw mix of the material. We also sent him all the lyrics from the album with the focus on “The Devils Pyre”, but no more instructions than that. We wanted him to make an artwork out of his impression of the music and the lyrics. We knew that he was more than capable because we have seen many of his artworks. When the cover art was finished though, we were awestruck. Maybe we expected a darker or more black colored artwork, but when we saw the crimson colored and psychedelic work we were pretty damned pleased. Everybody liked it at once. The artwork is also, as we speak, on the first place for the title "The best cover art of 2016 so far” in And Justice For Art’s contest, so we are not the only ones that like the cover.

I think there has been a misunderstanding as Eivind Huse took the pictures of the band for the cover. He has also contributed on a guitar solo on “Rise of the Mushroom Clouds”. Eivind quit Sulphur some years ago because of time issues, but we were happy that he could get a small touch on the new album. He is now replaced by our new guitarist, Martin Ytrøy.

Your album was published by Norwegian Dark Essence Records, just like the previous one. The first record was published by Osmose Production. Why the change? How is the Dark Essence Records? Are you satisfied?

Øyvind: It´s quite simple, Osmose did not like the way our music developed after the first album and did not want to release our second album, so we had to find a new label and ended up at Dark Esence Records. For us the change of labels was a good thing and I think we are much better of now at Dark Essence. It´s nice to be on a record label that is based in the same city as us and we are also friends with many of the guys at the label so we are very happy to be were we are now.

In your lyrics you are talking about anti-Christianity, Satanism, darkness, apocalypse. Why these topics? Do you want to say something by this? To share some kind of message? In the Czech Republic we are very tolerating with those topics. How about in Norway? Have you ever had problems with the Church, did someone ever turn down your concert?

Thomas: On the new album I have tried to focus less on anti-religious themes then I did on the previous ones. I have focused more on apocalypse and the madness in humanity and how we slowly are carving our way towards our own doom. It is of course easy to find inspiration in religions as they are the most condemning and doom speaking peoples. I also mean that many religions are the main cause that the world is on a dark path towards its doom. Just watching the news and seeing “Gods” people claiming their right to kill others because of their different view of life. The madness of following outdated writings in a modern world is truly amazing.

The lyrics on “Omens of Doom” are about natural disasters, where mother earth herself tries to get rid of us. I also write about man-made disasters such as nuclear wars, famine, plagues and a world after those devastating disasters. Disasters I feel is pretty plausible to come to happen in the future. Every lyric on the album is one omen of doom.

In Norway we are very liberal and we have the freedom of speech so there is manly no problem to have strong opinions about different things. I have never heard of any concerts that has been turned down in Norway.

In 2010 I saw you in Pilsen on the Phantoms of Pilsen festival. This year you are supposed to come back. How did you liked the Czech Republic? What do you think about the Czech fans? Are they different from the ones in Norway?

Thomas: Playing at Phantoms of Pilsen was very satisfying when we did it in 2010 and hopefully it will be just as fun this year. The Czech fans are a great to perform in front of! The Norwegian audience are probably a bit more calm then many of the European fans, but it is still enjoyable to play in Norway as well. I have been to Prague once, on holyday, before I went to Pilsen so I already knew about the cheap and very good beers. We also got a very good home-made goulash when we played at Phantoms of Pilsen in 2010 so we know that you are good with food as well. I like Czech Republic very much so I am defently going back on another holyday there in the future.

Are there any good albums which you want to share with us from the past few months?

Thomas: I have been listening to Mistur with “In Memorian” and Panychida with “Haereticalia”.

Øyvind: Right now im listening to the new El Caco album "7" and I also recently descoverd a new norwegian band called Jadudah with the album "Strangers" which I think is very promising.

Do you know of listen any Czech bands?

Thomas: Honza from Panychida was helping out on the tour we did at the time we played on Phantoms of Pilsen in 2010 so I first heard of that band then. I am currently listening to their new release, Haereticalia, and I like it a lot. Other than that I can’t recall anyone else right now.

What does SULPHUR plan for the next few months?

Øyvind: We try to fix some gigs here and there and we just have to see what happens, so far there is nothing confirmed. We have also started making new music for our next album and so far we have two new songs composed. Other than that we are of course preparing for the gig at Phantoms of Pilsen, which is going to be a great experience.

Thank you so much for the interview and I wish you a lot sold albums, hundreds of crazy fans and tons of good ideas.

Thomas and Øyvind: Thank you very much, Deadly Storm, for an awesome review and all the kind words! Hope to see you all at Phantoms of Pilsen!

Recenze/review - SULPHUR - Omens of Doom (2016)

https://sulphurnorway.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/SULPHURBAND
https://www.reverbnation.com/sulphur
https://soundcloud.com/sulphur-official
http://www.darkessencerecords.no/

Minirecenze/minireview - STORTREGN - Singularity (2016)

STORTREGN - Singularity

CD 2016, Non Serviam Records

Jak se tak rozhlížím po internetu, tak se mi zdá, že spousta lidí neví, co si má s novinkou švýcarských STORTREGN počít. Někteří ji odsuzují, že není blackově čistá, případně některým vadí, že se nehraje jen melodický death metal. Já bych klidně přidal i slyšené odkazy na klasický heavy kov. A  hlavně, díky tomu, že si pánové tak trošku dělají, co chtějí, je letošní počin opravdu pestrým albem. Je studené i dynamické zároveň. Občas ošklivě blackové, to aby byly zachovány aspekty undergroundu. Vystopovat lze kousky DISSECTION, THULCANDRY, BLACK HORIZONS, ale i HYPOCRISY a spousty dalších smeček, které balancují na pomezí tmy a melodie.

Osobně si album vcelku užívám, líbí se mi ta řemeslná čistota, sázka na dobrý riff i mnohovrstevnatost skladeb, ale dochází u mě i ke chvilkám, kdy se nedokážu příliš soustředit. Nebo lépe, občas neudržím pozornost. Chybí mi víc síry, hnisu, rebelství. Každopádně, pokud máte rádi podobné, do studena hozené desky, tak neváhejte, budete na vrcholu blaha. Nahrávka je svým způsobem přístupná, mohla by oslovit i širší posluchačskou základnu, případně přivést nějakou tu mladou drobotinu k většímu vnímání hudebního extrému. Nečekejte zázraky, ale novinka se opravdu hrozně dobře poslouchá. Je možná na black/melo-death až moc přívětivá, ale tentokrát to není vůbec na závadu. Jedná se jednoduše o takovou příjemnou, pohodovou desku, skvěle a zručně zahranou.

sumarizace:

Švýcarská metalová smečka STORTREGN do nás letos sype velké množství melodií, tmy, chladu i smrti. Máme tu čest s kombinací severského blacku s melodickým death metalem. Výsledkem je přívětivé, studené album, které by mohlo oslovit všechny příznivce monumentálních melodií, ostrého hlasu i atmosféry zasněžených plání. Novinku si užívám, líbí se mi její energie a schopnost kapely vytvořit dobrý motiv. Občas sice nahrávka ztrácí trošku na síle, ale jinak ji považuji za velmi dobrou. STORTREGN vás pomocí své hudby zmrazí do kostky ledu! Za mě palec nahoru.

Asphyx says:

Swiss metal band STORTREGN is loading us with large amount of melody, darkness, cold and death this year. We have honour with a combination of northern black with melodic death metal. The result is pleasant, cool album that would appeal to all fans of monumental melodies, sharp voice and the atmosphere of snowy plains. I enjoy the news, I love its energy and ability of the band to create a good theme. Sometimes it might lose a little bit on power, but otherwise I find it very well. STORTREGN will freeze you in ice cubes! For me thumbs up.

Tracklist:
1. Enlighten Salvation
2. Acosmic Ascendant
3. Crimson Depths
4. Vertigo
5. Omega Rising
6. Aurora
7. Black Moon Silhouette
8. Nightside Of Eden
9. Elegy
10. Neverending Singularity (Bonus) 

Band:

Romain: Vocals. Johan: Backing vocals, solo and acoustic guitar. Duran: rhythm guitar. Manu: Bass. Sam: Drum.

Guests:
Steffen Kummerer: (Obscura, Thulcandra)
Ville Viljanen: (Mors Principium Est)
Simon Girard: (Beyond Creation)
Vladimir Cochet: (Mirrorthrone, Unholy Matrimony, Weeping Birth)

https://www.facebook.com/Stortregn

http://www.stortregn.com/

https://www.reverbnation.com/stortregn

http://www.non-serviam-records.com/

Recenze/review - DAWN OF DISEASE - Worship the Grave (2016)

DAWN OF DISEASE - Worship the Grave

CD 2016, Napalm Records

Uprostřed místnosti stojí rakev. Pozůstalí chtěli, aby byl jejich předek vystaven. Obřadní síní se vznáší divný zápach, to konzervační látky, kterým je tělo napuštěno dávají na srozumění, s kým máte tu čest. Jednotliví členové smutečního setkání přistupují k zemřelému, shlížejí do voskové tváře a pokládají květiny k jeho patám. Svět se zdá být hodně temné místo. Vše se ještě zhorší, když získám neobytný pocit, že nám chce nebožtík něco říct. Nestane se tak. Zazní místo toho první melodie z nové desky německých death metalistů DAWN OF DISEASE a vozík s rakví začne pomalu zajíždět do krematoria. Všichni pláčou až do té doby, než se ozve z místnosti za oponou nelidský řev. "Nebyl o dobrý člověk": pronese tiše asi stoletá paní, které si dosud nikdo nevšímal. Všichni raději utíkáme pryč. Se záhrobím není dobré si zahrávat.

Když jsem psal kdysi recenzi na minulou desku "Crypts of the Unrotten", doufal jsem v ní, že se tahle německá smečka nevydá příliš "melodickou" cestou. Bohužel se tak stalo a já mám najednou před sebou album, které mě příliš nebaví. Cítím z ní inspiraci KATAKLYSM, severskými partami jako jsou BLOODBATH a HYPOCRISY. Jestliže jsem kdysi vkládal do kapely naději a těšil se na nové skladby, tak se rovnou přiznám, že jsem zklamán. Bývalo to ostré, temné koření a najednou je to jen vyvanulý a stokrát vylouhovaný čaj. Je to slabá deska přátelé, tedy alespoň pro moji maličkost. Nedočkáte se žádných záhrobních tanců, ani krutosti, jen obyčejných melodií, kterých naleznete všude velkou spoustu. Mě nakonec novinka natolik otrávila, že jsem neměl (a nebudu) na ní mít chuť. Pokud se ale v podobných odlehčených záležitostech rádi přehrabujete, budiž vám přáno. Já se poohlédnu raději jinde.

sumarizace:

DAWN OF DISEASE nám přinášejí další dávku komerčního death metalu. Očekávané, stále stejné postupy, otřepané melodie a absolutní ztráta energie. Letošní album už může zaujmout asi jen davy začínajících metalistů. Pro mě kdysi srdcová kapela se stala obyčejnou tuctovou smečkou, která už asi ničím nepřekvapí. "Worship the Grave" mě vůbec nebolí, nedává mi žádnou energii a plyne okolo mě jako vítr. Po poslechu ve mě nezůstává vůbec nic. Jen prázdnota. Album asi bude mít úspěch, ale já vím, že se k němu nebudu raději nikdy vracet. Nudná, obyčejná nahrávka, která nepřekvapí vůbec ničím. Snad jen obal, ten je skvělý. Nerad to říkám, ale u poslechu se hrozně nudím.

Asphyx says:

DAWN OF DISEASE bring the amount of commercial death metal. Expected, but still the same techniques, trite melodies and an absolute waste of energy. This year's album can be interested only for starting metalheads crowds. For me, once band of my heard, it became an ordinary pack, that can't surprise me. "Worship the Grave" doesn't hurt me at all, it doesn't give me any electricity and is going round me like a wind. I don't feel nothing, when listening. Just emptiness. The album will probably be  successful, but I know, I don't return. Boring, ordinary recording, that isn't surprise at all. Perhaps the cover, it is great. But this is for this band a bit to much. I don't want to say it, but I'm boring during listening.

Tracklist:
1. Worship The Grave
2. The Saviour's Tomb
3. Ashes
4. On Trails Of Death
5. Prayer For The Dawn
6. Cult Of The Fading Light
7. Through Nameless Ages
8. Outsourcing The Brain
9. Enwrapped In Guts
10. The Sky Is Empty

band:

Tomasz W. - Vocals Olli K. - Guitar Lukas K. - Guitar Christian W. - Bass Christian T. - Drums

http://dawnofdisease.bandcamp.com/

http://www.delicious-bowels.com/DawnofDisease/

https://www.youtube.com/user/dawnofdisease

https://www.facebook.com/DawnOfDisease 

https://shop.napalmrecords.com/

Minirecenze/minireview - NAILS - You Will Never Be One Of Us (2016)

NAILS - You Will Never Be One Of Us

CD 2016, Nuclear Blast Records

Určitě znáte ten pocit, když se vám dostane do pusy něco ošklivého a nechutného. To potom prskáte, pokoušíte se vše vyplivnout a vypláchnout si pusu vodou. Tak si představte tenhle zážitek stokrát znásobený. Něco podobného lze zažít u nové desky amerických powerviolence/grind/hardcore šílenců NAILS. Ti se s tím rozhodně nemažou a při poslechu dochází k takovým situacím, že dostávám dávivý reflex. Je to na pořadu dne. Tahle smršť ve stylu CONVERGE, NAPALM DEATH, ale i DISMEMBER, ENTOMBED, případně BLACK BREATH opravdu připomíná rozmělňování zapáchajícího masa mezi zuby. Z úst vám visí kousky střev, ze stěn opadává omítka. Svět je plný hnisu a beznaděje. Ten tlak je obrovský. NAILS opět ukazují, jak by se to mělo správně dělat. Je to výmaz a to hodně kvalitní. 

U "You Will Never Be One Of Us" zahodíte všechny zábrany, švihnete telefonem o zeď a rozseknete obrazovku televize sekyrou. Kdo se má na ty žvásty pořád koukat, pomyslíte si a vyrazíte s palicí do ulic. Vaše demoliční práce může začít. Se sluchátky na uších, s NAILS v playlistu, uděláte dnes obrovský kus práce, to vám garantuji. Tahle deska je buldozer, hrnoucí před sebou veškerou špínu světa. Perfektně zahrané, se zvukovou bolestí ve skladbách, s tlakem, s pulsujícími mokvavými vředy na zádech. Podobné hudební násilí se musí umět podat a NAILS to dělají více než zdatně. Pokud tedy rádi alespoň občas trávíte čas v kamenolomu, budete určitě spokojeni jako já. Letos se novinka rozhodně povedla. 

sumarizace:

NAILS letos nahráli album, které je doslova narvané šíleností. Ostré riffy, morbidní vokál a zběsilé tempo. Pro očistu vašeho mozku jako stvořené! Hudba zde připomíná svět po apokalypse. Zbylo nás jen pár věrných. Zbytek zemřel v nekonečných křečích. Brutalita, grindové pasáže a absolutní chaos. To jsou NAILS. CD bych doporučil všem, kdo se chtějí pořádně rozsekat. Novinka je jako rána pěstí přímo do obličeje. Porazí vás a rozdrtí! Velmi dobře!

Asphyx says:

NAILS recorded an album full of madness this year. Sharp riffs, morbid vocals and furious pace.  It is made for cleaning of your brain! The music here is like the world after the apocalypse. It has left  only a few devoted. The rest died in endless cramps. Brutality, grind passages and absolute chaos. These are NAILS. I would recommend this CD to everyone who wants to be cut up well. The news is like a punch in the face. It will defeat and crush you! Very well!

https://www.facebook.com/NAILSoxnard/

http://abandonalllife.com/

http://www.nuclearblast.de/de/

Recenze/review - IDES - Sun of the Serpents Tongues (2016)

IDES - Sun of the Serpents Tongues

CD 2016, Vic Records

Nedělní ráno na malé vsi. Babičky, šourající se mlhovinou do starého kostela. Pokřižují se u vchodových dveří, čelem k oltáři, smočí prsty ve svěcené vodě. Myslí na své blízké a usedají do dřevěných lavic. Jejich řady jsou již notně prořídlé, víru u mladých dnes už nehledejte, šeptají si mezi sebou. Těší se na mši, na kázání. Přichází postava, zahalená v kápi. Z pod kapuce je možno tušit ostrý pohled. Všichni sklánějí hlavu před služebníkem božím. Z ulice sem doléhá hlasitý lomoz. Nad hlavou podivného kněze začne hořet kříž, zablýskne se. Všichni s údivem zvednou tváře a spatří rozšklebený obličej samotného pekla. Na kostelním ochozu utichnou varhany a místo toho se oprýskanou stavbou začnou ozývat tóny death doomových nováčků IDES. Holandských příznivců a vyznavačů táhlých melodií, smutných pochodů a ďábelského ohně. 

Smíchejte dohromady postupy, které kdysi (a vlastně hrají doteď) hráli i PARADISE LOST, WINTER, MY DYING BRIDE. Doomová klasika v každém momentě je dodržována s až urputnou silou. K tomu si připočtěte odkazy na špinavost INCANTATION. Dobrá hrobnická práce, říkám si pořád dokola, když jejich prvotinu "Sun of the Serpents Tongues" poslouchám. IDES jsou v prokletých kostelech, na záhrobních mších i okultních seancích jako doma. Jejich hra je přesvědčivá, zpestřená sem tam lehkými chorály. Přijdu si opravdu jako na nějaké nedělní bohoslužbě, jen s tím rozdílem, že hlavním tématem dne je negace všeho toho neuvěřitelně "krásného" nebe. Melodie díky své chtěné vleklosti dávají dostatek času k zamyšlení, k rouhání, k obracení křížů kratší stranou dolů. Nevím jak odborníci a hudební mudrlanti, ale mě tahle deska oslovila. Došlo mezi mnou a ní k přenosu emocí, k rozdrásání mé šedé kůry mozkové. Některé motivy jsou sice hodně předvídatelné, ale to je v tomto stylu poměrně obvyklé. Hlavní je to, že se dokážeme spolu s Holanďany naladit na stejnou vlnu. Takhle nějak si představuji dobře zahraný tradiční doom metal. 

sumarizace:

IDES jsou dávnými posly ze starých časů. Hrají převážně pomalu, naléhavě, s magickou silou. Vítejte na okultním obřadu. Namalujte pentagram, obětujte kozla a sepněte ruce k obrácené modlitbě. Hudba je na první dlouhohrající desce těchto Holanďanů velmi chladná, odtažitá, temná a ponurá. Po celou dobu poslechu jsem ani na chvilku nevyšel ze stínu. Kdo jste bez viny, hoďte kamenem! Budete prokleti, naporcováni a rozemleti v nekonečný prach. Doom metal, prokládaný smrtícím kovem působí jako ostré hroty mučicích nástrojů. Proniká do těla lehce, jen s malým odporem. Tolik špíny, hniloby, tmy a nenávisti, jsem už hodně dlouho neslyšel. Fanoušci starých časů by měli zbystřit svoji pozornost, hraje se zde totiž pro všechny příznivce old school doom death metalu. Album, které zabíjí jako jed. S jistotou a krutostí. Vstup do země stínů se opravdu vydařil.

Asphyx says:

The IDES are the past embassadors from the old days. They play more slowly and urgently with a magical power. Welcome to an occult ritual. Draw the pentagram, sacrifice a goat and clasp your hands together to the reverse prayer. Music on the first long-playing album by these Dutch guys is very cold, abstract, dark and sad. During the time I listen I´m in the shadow and I don´t go out of it. Let the one who is without sin cast the first stone. You will be cursed, carved and smashed in an infinite ash. Doom metal which is mixed with dead metal which seems like sharp peaks of torturing instruments. It sinks into your body easily with just a little grudge. So much dirt, blight, darkness and hate…so much that I haven´t heard it for a while. Fans of the old days should pay attention because this is the music for fans of the old school doom death metal. The album kills like a poison – with confidence and cruelty. The entry to the world of shadows is a very good job!

Tracklist:
01. The Circle Closes (8:31)
02. Erosion (12:54)
03. A Forgotten Farewell (8:42)
04. The Ever Falling (13:21)
05. After The Final Hour (5:48)
06. Survivors of the Revolution (11:33)

https://www.facebook.com/Idesdoom/

http://vicrecords.com/

Minirecenze/minireview - VALE OF PNATH - Vale Of Pnath II (2016)

VALE OF PNATH - Vale Of Pnath II

CD 2016, Willowtip Records

Někdy mám pocit, že to nebude dlouho trvat a naši stvořitelé se vrátí. Podle některých teorií jsme jen pokusnými králíky, chovanými na maso. Říkejte jim třeba vetřelci, zelení mužíci nebo klidně emzáci, ale věřte, že se jednou přiletí přesvědčit, jak se jim jejich experiment "Člověk" povedl. Oni jsou těmi bohy, ke kterým se spousta z vás každý den modlí. Až se tak stane, klidně jim pusťte hudbu VALE OF PNATH, americké technicko death metalové skupiny (hrající podobě jako THE BLACK DAHLIA MURDER, ALLEGAEON, BEYOND CREATION, ARKAIK, NEURAXIS, WRETCHED) která svým prvním albem "The Prodigal Empire" z roku 2011 nakopala zadky všem zpátečníkům, vyznavačům klasiky v death metalu i starým bláznům (jako jsem já), kteří pořád uctívají tradiční hodnoty. Mimozemšťané budou určitě spokojeni.

I letos se na novince "Vale Of Pnath II" hraje hlavně hudba pro mladé posluchače. Osobně podobné záležitosti beru spíš jako ochutnávku, to když už opravdu nevím, co bych si narval do hlavy. Jenže nesepište to, když vám doma přistane CD, že ano?! Hudba je to komplikovaná, zvukově perfektně ošetřená, moderně znějící. Mě chybí trošku té živočišnosti, ale co chtít po klucích, kteří vyrůstali už v nové, "polotovarově instantní době"? Není to špatné, opravdu není. Nikdy to sice asi nebude materiál, který bych vynášel do samotného pekla, ale takhle k večeru, když se den potkává s nocí to na mě docela i sem tam zabírá. Možná mi chybí kousek jiskry, pocitu, že to hrají pořád ještě lidé a ne jen stroje, ale to bude zdá se asi spíš můj problém. Takže přátelé, nasaďte pod kšiltovku pečlivě učesanou patku, nezapomeňte si nabít poslední model telefonu a jděte do toho. Zkuste je, jsou mladí, nadaní a ještě jim to slušně hraje. Víc v téhle hudbě necítím.

sumarizace:

Na svém druhém albu pokračují VALE OF PNATH přesně tam, kde minule přestali. Jejich death metal je velmi technický, progresivní a pánové se nebojí experimentovat. Občas mi sice chybí trošku víc živočišnosti a pocitu, že to hrají ještě lidé, ale jinak jsem spokojený. Desku bych doporučil všem, kdo jsou otevřeni novým vlivům v hudbě a rádi u ní přemýšlejí. Songy jsou komplikované, chladné a nepostrádají energii. Ne všechno je zahráno s lehkostí a občas to v některých skladbách trošku zaskřípe, ale jako celek je nahrávka velmi dobrá. Progresivní technický death metal, který má svoji duši!

Asphyx says:

On their second album VALE OF PNATH continue exactly there, where they stopped last time. Their death metal is very technical, progressive and gentlemen aren't scared of experiments. Although I sometimes miss a little bit more animality and the feeling that people are playing still, but otherwise I'm satisfied. The album I would recommend to all who are opened to new influences in music and like thinking about it. The songs are complicated, cool and don't miss energy. Not everything is played with ease and it  creaks sometimes a bit in some songs, but as a whole the record is very well. Progressive technical death metal, having its soul!

https://www.facebook.com/ValeOfPnathCO

https://twitter.com/valeofpnath

https://www.youtube.com/user/TheVALEOFPNATH

http://www.willowtip.com/home.aspx

Recenze/review - AUSTRALIS - Spaces of Hope (2016)

AUSTRALIS - Spaces of Hope

CD 2016, vlastní vydání

Propadl hrdlem, protože se protivil novému řádu. Rouhal se bohům, posílal štvavé články do tisku, odmítal se podřídit psaným i nepsaným zákonům. Svět budoucnosti nebude asi příliš jiný, než je ten náš. Technologie jdou sice nezadržitelně dopředu, ale lidská rasa se zdá, napříč věky příliš nemění. Zrovna teď, v blízké budoucnosti, mají trošku navrch stroje. Někam sem patří i hudba amerických technických death metalistů AUSTRALIS. Pánové čerpají inspiraci od takových hudebních vizionářů jako jsou DECREPIT BIRTH, BENEATH THE MASSACRE, CRYPTOPSY, ORIGIN. Jedná se o takovou progresivní muziku v mezích technických mantinelů, která není ničím nová, ale zase si zachovává určitou vstřícnou temnou atmosféru. Mám tak při poslechu neodbytný pocit, že mě sleduje kamerový systém všemocného vládce a zabijáka.

"Spaces of Hope" je prvním dlouhohrajícím albem kapely a za moji maličkost se určitě povedlo. Líbí se mi nálada celé desky, která je postupně plazivá, dostane se vám do mozku, zakroutí tam bolestivě vrtákem a vloží vám do hlavy čip. Stanete se polovičním strojem, androidem, který sice pořád ještě cítí obyčejné lidské pudy, ale jsou potlačovány. Nahrávka si po nějaké době se mnou začala dělat co chtěla, ovládala mě a to i přesto, že technických finesám v death metalu se povětšinou vyhýbám. Deska má v sobě jakési vnitřní, těžko popsatelné pnutí. Nevím, nakolik jej ocení muzikanti, netrpělivě sledující pohyby "konkurence" na hmatníku, ale mě tenhle způsob vyjádření temné budoucnosti více než vyhovuje. Připadám si opravdu jako nějaký poloviční stroj, čekající na další krvavý příkaz. Budoucnost se skrývá v temnotě. Amen! Skvělá, technicky zvrácená záležitost zahalená v absolutní černotě.

sumarizace:

AUSTRALIS nám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího technického death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého CD je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou! Wov!

Asphyx says:

AUSTRALIS published a taste test of the technically highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this CD is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness. Wow! 

Tracklist:
1. Sublife
2. Provocation Of Death
3. InterSpira
4. Probed
5. Lament
6. Rapture Of Eidolon
7. Photonic Disassembly
8. Infinite Void
9. Spaces Of Hope
10. Mortal Transduction
11. Instrumental (Invertebrate)

Band:

Lucas Scott - Guitar/Vocals Patrick Ruhland - Drums Sal LoGuidice - Bass

https://www.facebook.com/australismn

http://australis.bigcartel.com/

http://australis.bandcamp.com/

Recenze/review - DETHRONE – Incinerate All (2016)

DETHRONE – Incinerate All

CD 2016, Massacre Records

Kombinace thrashe a deathu mi dělala vždy dobře na mé staré černé duši. Mám v tomhle stylu kapely, které bezmezně zbožňuji, obdivuji a skláním se před jejich tvorbou. Pak je celá řada těch, ke kterým se rád vracívám jen občas a pořád doufám v nové zásadní album. Potom zbývá ten zbytek, který sem tam překvapí, ale jinak kolem mě jejich skladby plynou bez většího zájmu. Švédské maniaky DETHRONE bohužel musím zařadit do třetí skupiny. Určitě znáte ten pocit, když si pustíte do té doby vám neznámou skupinu a pořád přemýšlíte, jak se do jejich hudby dostat. Mě přijde, že pánové jen odehrávají kdysi již složené postupy, nepřidávají nic ze sebe a ještě se snaží, aby vše znělo co nejvíc monotónně. Není to ani nářez, ani špína, je to takové nijaké, nemastné, neslané. Trošku mi to připadá, že pánové tvoří, jako kdyby chodili každý den do práce. Ráno odpíchnout, nějak tam něco nabouchat, hlavně, aby to bylo už za námi. Chybí mi tam šťáva, nadšení a tentokrát i troška toho talentu.

Retro vlna je v plném proudu, na každém rohu zase postávají stovky nových kapel, ale ducha staré doby se povede přenést jen některým. Ono totiž nestačí jen odmlátit nutné zlo, chce to i jakousi vnitřní sílu, odhodlání a energii. Tohle když v nahrávce nemáte, tak u mě není šance. A můžete být slavní sebevíc. DEATHRONE hrají teprve od roku 2011, jsou mladí, přesto mi připadají utahaní, vyčerpaní, obyčejní. Veškerá naštvanost zde není nebezpečná. Určitě znáte to přísloví o psech, co nekoušou. Tady je to hodně podobné. Napadá mě podobnost s LEGION OF THE DAMNED, HATESPHERE. Není to zrovna můj šálek kávy, přiznávám, ale i když odhlédnu od mých preferencí, tak toho moc nezbývá. Sem tam nějaký dobrý nápad. Snad. Jinak jen mlácení prázdné slámy.

Na moji maličkost je to šíleně uštěkané, se spoustou vaty, která mě donutí se vždy při poslechu odpoutat od desky samotné a začít dělat něco úplně jiného. Přispívá k tomu i nevýrazný zvuk a produkce. Možná někde na lokální švédské akci, jako věční předskokani dobré, ale jinak spíš bída s nouzí. Snažil jsem se, opravdu hrozně moc, dokonce jsem se pokoušel k nahrávce několikrát vrátit, ale nepamatuji si z ní vůbec nic. Nevím, jak to může celé fungovat naživo, ale troufnu si říct, že to asi taky žádná sláva nebude. Pánové se pokouší nám zahrát na retro vlnu, ale příliš se jim to nedaří. Nebudu se dál trápit a recenzi raději ukončím, myslím, že těch negativních připomínek jsem měl už spoustu. Je to nuda. A hotovo.

„Incinerate All“ jsem se pokoušel dostat do hlavy hodně dlouhou dobu. Nepodařilo se. Album mi přijde šíleně dlouhé, nudné, obyčejné a monotónní. Skladby postrádají výraznější a zajímavé nápady, zvuk je slabý a vokalista stále stejný. Chybí mi energie, síla, feeling a bohužel i talent. Myslím, že nemá cenu dodávat nic jiného. Stereotypní, thrash death metalové album, které kolem mě plyne bez jakéhokoliv zájmu. Tahle muzika mě nechává zcela chladným. A to je u mě velký problém.

Asphyx says:

“Incinerate All” is the band which I have been trying to get into my head for a very long time now. It didn´t happen. This album seems so long to me, it is boring and monotonous. These songs are lack of strong and interesting ideas. The sound is weak and the vocalist is the same all the time. I miss the energy, power, feeling and unfortunately some talent also. I think there is nothing more to say. Stereotypical, trash death metal album which flows around me without any interest. This music leaves me cold. And that is a big problem for me. 

Seznam skladeb:

1. Reborn in Fire
2. The Plague Carrier
3. Rat King
4. Morbid Existence
5. Spiritual Deception
6. Where Darkness Dwells
7. I Am God
8. Failure
9. Dawn of Demise
10. The Invitable End

Čas: 39:04

 

Sestava/band:

Vocals: Mattias Vestlund Guitar: David Hartikainen Guitar: Jonas Carlsson Bass: Kenni Öjebrant Drums: Simon Lundh

http://dethroneswe.bandcamp.com/

https://www.facebook.com/DethroneSWE

https://www.reverbnation.com/Dethroneswe

https://www.youtube.com/channel/UCXBztqeXitkaYAonj85Pu6Q

http://www.massacre-records.com/

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh padesátý první - Křivák všech křiváků

Příběh padesátý první - Křivák všech křiváků

Začíná to vypadat, že jsem nejchudší ze všech. Kytka mě sice těsně následuje, ale Prcalíkovi, kterému rve otec peníze horem dolem a Janě, která si vydělává, se nemůžeme rovnat. Nejsem závistivý, ale když vidím, jak se kolem mě prochází v garáži Jana v rozepnuté kožené bundě zvané křivák a má pod tím jen vyprsené tílko, svírá mě vztek. Chodím do školy, dřu po nocích a o víkendech na brigádách, ale stejně všechno padne za muziku a koncerty. Moc mi toho nezbývá. Sedím ve starém, roztrhaném gauči, hned pod žárovkou visící ze stropu a přijdu si ve svém podomácku vyrobeném tričku, sepraných děravých džínách a rozdrbaných keckách jako chuďas.

Vytahujeme radši lahváče a já vzteky zapojuji do aparátu basu. Házím tam jeden thrashový riff za druhým, dostávám se do alkoholově hudebního rauše a čekám, co na to ostatní. Jana skáče na gauč a předvádí něco jako "slušný striptýz". Nic vulgárního, ale spíš erotická hra, na kterou Prcalík s Kytkou koukají jak tele na vrata. "Tak to by stačilo": sundám svoji Hohnerku z ramen a jdu si sednout do kouta k lednici. "Co je? Tebe něco sere? Sis ho včera nehonil nebo co?": citlivě se mě zeptá Prcalík a plácne mě po ramenou. Smutně se usměju a prozradím všem svou neskutečnou touhu po kožené bundě, kterou kdysi nosil Marlon Brando, Joey Ramone nebo hrdina našich babiček James Dean. "Ser na to, si vyděláš, ne?": doplňuje mého kamaráda Kytka a zve nás na erotický film do letního kina.

"Jo, to bude něco jinýho než ty pomatený rozvalený tety v Leu": vytahuje jeden ohmataný časopis ze skříňky Prcalík a společně se smějeme výrazům a pózám porevolučních rádoby modelek. "Ty vole tahle čumí jak jalová": řveme do plechových dveří garáže a erotického nekomentujeme nikdo nic. Jen Janu napadne, že by chtěla mít doma postel z obrázku číslo 25 a já se pak skoro zase vztekám, když má modelka Sára na sobě křiváka. "Kurvy nevoholený sou to": řeknu a jdu se raději projít do lesoparku Štěpánka, abych se uklidnil. Film Emanuela, natočený v roce 1974, u nás vysílaný v roce 1990 je stejně nudný jako ty dámy v Leu. Během vysílání dojde snad jen k několika málo incidentům mezi Prcalíkem a diváky, který nahlas dabuje a pořádně přidává na hlasitosti u "šukajících scén". To aby prý slintalové měli hlubší prožitek.

Se mnou toho mnoho dámy z Bankoku v čele s vyhublou modelkou Emanuelou také nedělají. Zasním se a představuji si, jak jsem na nákupu v Praze a oblékám si svoji první koženou bundu. Přísahám sám sobě, že si budu dávat peníze stranou a vytouženého křiváka si určitě koupím. Z rozjímání mě vytrhne až nějaký sexu chtivý vesničan, který vytáhl svoji maminu na "Erotiku", a který právě honí po lavičkách Prcalíka. Jeho paní má hrozně smutný pohled (alias vilná kráva a kouká na mě) a tak radši beru kramle. Jana jde se mnou, film nedokoukán. Usínám s jedinou myšlenkou. Musím do Prahy do Holešovic, okouknout, co vlastně prodávají. Vedle v bytě tříská soused nádobím. Přišel ze směny a vyžaduje po své družce teplou večeři. Pak šukají jako králíci a je klid. 

Druhý den je sobota a já brzy ráno usedám na kolo. 54 kilometrů po staré silnici tam a 54 zpět mě nemůže rozhodit. Procházím pražskou tržnicí v Holešovicích a zaujme mě obchod s koženým zbožím. "4000 mladej, ale je z Německa": řekne mi cenu prodavačka, která má úplně stejný výraz v obličeji, jako ty holky z Lea model 1990. "Tak to si strčte doprdele". vzdávám to a jedu raději domů. Večer mám dlouhou rozmluvu s otcem, který je výjimečně střízlivý. Slibuje mi brigádu ve Škodovce. Za týden nastupuji a 14 dní po nocích čistím dvanáct hodin v kuse jeřáby. Motá se mi hlava z výšek, dýchám tuny prachu. Má výplata činí 3500,- kč. Je mi smutno, 500,- je pro mě v té době hrozně moc peněz. 

Nakonec se nade mnou slituje strejda Josef, jinak politický vězeň ve dvou režimech a ve své hluchotě a neskutečné dobrotě mi dává..."Tady si vem nějaký peníze a pečlivě studuj, hlavně už nedopusťte, aby se vrátili komouši nebo fašouni, já už ve svým věku do Terezína ani do Jáchymova nepůjdu, to už bych fakt chcípnul", tisícovku. Mám co dělat, abych mu nelíbal ruce a těch padesát kilometrů z Jablonce nad Nisou domů do Boleslavi jedu jako drak. Sen je tak blízko.

Slavnostní koupě křiváka Made in Holešovice je pro mě a mé kamarády velkou událostí. Stojím proti prodavačce - asi prostitutce a žmoulám znalecky kůži v ruce. Irving Schott, který zakládal svoji firmu s bundami v roce 1928 by ze mě měl radost. Ten nazval svůj výrobek Perfecto a měl pravdu. Bunda mi padne jako ulitá. Je černá, klasická, dokonalá a voní novotou. "Vošoupaný jsou teda lepší, ale co si neprožiješ sám, jako by nebylo": doplní moji čtyř tisícovou platbu Prcalík a mě se hlavou proženou všechny ty dlouhé nekonečné noci v temné továrně. Obchod je zpečetěn, nesu se jako páv tržnicí a jen tak pro zajímavost se díváme vedle do krámu s "odřenými křiváky pro pravé motorkáře", jak píšou u vchodu. Jen z dálky kouknu na cenu sedm tisíc a mizím pryč.

No a protože to pro mě byla událost velkého významu, jde se do hospody, na v té době ještě dobře pitelný Bráník a pak na vlak a potom na panely a nakonec na naši základnu U Dubu, kde mi kluci někdy kolem půlnoci křiváka pokřtí a Prcalík nakonec i pochčije, protože takhle to prý dělají motorkáři. Všemu se směju jako blázen a jsem v tu chvíli nejšťastnější kluk na světě.

Já a německý křivák z Holešovic jsme byli nerozlučná dvojka dlouhá léta. Byl mým poznávacím znamením, součástí, skoro denně (mimo třiceti stupňová vedra a ani to někdy ne) nošeným oděvem. Krátký, doplněný v létě tričkem, v zimě dlouhým pleteným svetrem od babičky. 

Mám rád staré věci, mají pro mě duši. Když jsem pokaždé jezdíval domů za rodiči do Boleslavi, vždycky jsem se podíval dozadu do skříně, to abych si připomněl dávnou dobu mládí, abych si uvědomil, jak jsem přibral. Byl vždycky tam. Jen si tak visel a já z něj cítil všechny ty koncerty, vůni mladých dívek i smrad piva a cigaret. Párkrát jsem si ho dokonce pokoušel obléct, ale manželka mi řekla, že vypadám jako ve šprcce. Zbyly mi jen vzpomínky.

A pak mi ho máma vyhodila, když předělávala byt. Stál jsem tam v rekonstruované šatně, koukal asi čtvrt hodiny do zdi a pak se šel radši projít. Na Radouči bylo ticho. Usedl jsem do trávy, udělal si pár poznámek pro dnešní příběh a pak uviděl vysokého kluka, v tričku Slayer, který si to váhavě kráčí lesní pěšinou. Nejdřív mi zatrnulo, ale pak mi došlo, že to nemůžu být já, že jsem ještě neumřel a převtělení možná ani neexistuje.

Ten klučina, tolik podobný mé maličkosti před 26 lety, měl nejen stejně drzý krok jako já, vystouplý ohryzek a kulaté brýle, ale měl také na sobě klasického křiváka. Zdálo se mi, že kruh se uzavřel. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html