DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 14. ledna 2017

Recenze/review - DEMONSEED - Human Disposal Syndicate (2016)


DEMONSEED - Human Disposal Syndicate
CD 2016, Lord of the Sick Recordings

Opuštěný statek, uprostřed lesů byl již dlouho obestřen krvavým hávem tajemna. Říkalo se, že se tam dějí divné věci. Rodily se v něm děti se smutným pohledem, širokými obličeji a děsem v očích. O okultních obřadech, které se prý pořádaly ve sklepeních pod statkem každý pátek, toho mnoho nevíme. Lidé si své příběhy vždy přibarvují, aby byli zajímaví. Jisté ale je, že dnes se všechny vraždy, které se tam staly, nikdy nevyšetří. Mrtvoly měly rozsekaná těla a vypadalo to, že se na nich vyřádil šílený sadista. Stále, když jedu náhodou okolo, tak mám pocit, že se nad celým stavením (dodnes opuštěným) vznáší krvavý mrak smrti.

Až se jednou odhodlám a vejdu dovnitř, pravděpodobně spatřím na stěnách otisknuté děsivé výkřiky, pohltí mě temné stíny místa a budu přemýšlet, co se tam vlastně tehdy stalo. Vstoupím se sluchátky na uších a s novinkou amerických death metalových klasiků DEMONSEED, kteří mi budou pomáhat pochopit všechno zlo doslova sálající ze všech místností. Houpu se do rytmu tradičních smrtících postupů, mám najednou v ruce sekyru a na dlaních krev.



"Human Disposal Syndicate" je teprve druhým albem kapely, což není od roku 1997, kdy byla kapela založena, příliš mnoho. O to víc si ale dali DEMONSEED na nahrávce záležet. Novinka je poctou devadesátkovému smrtícímu kovu v podobě, jak ho hrály americké kapely tehdejší doby (dosaďte své oblíbence a určitě se nespletete, případně poslechněte ukázku). Osobně se mi nejvíc líbí takový ten valivý devastující efekt, který opravdu (spolu s parádním syrovým zvukem) působí jako nějaký šílenec, který se rozhodl zničit všechna živá těla v místnosti a vnést mezi nás nehodné neodbytný pocit strachu. Novinka mě baví a baví mě natolik, že na nějakou dobu vytlačila z mého přehrávače i alba o hodně slavnějších smeček. Mám to rád podané takhle hezky po lopatě. Netřeba pořád hledat v hudbě nové postupy, občas stačí poctivé řeznické řemeslo. DEMONSEED jsou toho jasným důkazem. Skvělá krvavá práce!


sumarizace:

DEMONSEED jsou velmi zručnými brutálními řemeslníky. Jejich novinka sice není z nejoriginálnějších, ale řeže dobře, jako pořádně nabroušený skalpel. Proti takto podané hudbě nemám žádných výraznějších námitek. Na "Human Disposal Syndicate" nalezneme tradiční, klasický death metal, pořádně okořeněný šílenstvím. Nahrávka byla stvořena snad v nějaké opuštěné tovární hale, kde se scházejí samí amatérští patologové. DEMONSEED splňují všechny mé požadavky na dobrou, propracovanou a temnou desku. Fanoušci žánru by měli být určitě spokojeni, stejně jako já. Američané připomínají rozzuřenou a hladovou šelmu, právě puštěnou z klece. Death metalové album, které je syrové jako exhumovaný hrob! Hodně kruté a morbidní CD! Doporučuji!

Asphyx says:

DEMONSEED are very experienced brutal craftsmen. Their new album is not the most original, however it cuts very well. It is like a nicely sharped scalpel. This kind of music is not something I could degrade. You can find traditional classic death metal on "Human Disposal Syndicate" album and it is greatly spiced madness. The album must have been recorded in an abandoned factory´s hall – where are only amateur pathologists. DEMONSEED fits in my “good well prepared dark album” list. If you are a fan of this genre, you should be satisfied – just like I am. These Americans seem like a furious and hungry beast which has just been let out from its cage. Killer album!

Tracklist:
1. Human Disposal Syndicate
2. Searching Through The Carcass Of A Hooker
3. A Hopeless Concentration Of Carnal Misery
4. The Evil That Men Do
5. Children Of The Abyss
6. Prosthetic
7. Mongolian Death Worm
8. A Beast In The Field
9. Torn Apart By Wolves
10. Goats Go To Hell

band:
Chase Nunn - Vocals
Carlos Casillas - Guitars
Bob Vanover III - Guitars
Anthony Walker - Drums
John Trammell - Bass

pátek 13. ledna 2017

Recenze/review - METALLICA - Hardwired... to Self-Destruct (2016)


METALLICA - Hardwired... to Self-Destruct
2CD 2016, Blackened Recordings

"Jo, METALLICA! To je ta kapela, která kdysi hrávala thrash metal a dneska jsou z nich velké rockové hvězdy z rádia. Každej na ně nadává nebo je bezmezně obdivuje, probouzejí v lidech i po těch všech letech emoce, pořád dokáží složit dobrou skladbu, ale i pěknou sračku....mám s nima jedinej problém...já už spoustu let rádio neposlouchám": takhle se vyjádřil jeden můj kamarád k nové desce slavných Američanů. A vlastně tím řekl v jednom sdělení vše i za mě. Je to tak, nemůžeme po METALLICE přece chtít další "Master of Puppets". 

Osobně jsem tuhle kapelu, které nikdo nemůže upřít, že přivedla k metalu davy, přestal sledovat po černém album. Nebo lépe, vždycky jsem si vyzobal pro sebe pár skladeb, hrozně se snažil, aby mě toho bavilo víc, zamáčkl nostalgickou slzu a šel dál. Nutno si opravdu uvědomit, že před sebou nemáme zuřivé mladíky, kteří chtějí zbourat svět, ale členy obrovského hudebního průmyslu, kteří si zkrátka jednou za čas vydají nové album.



Už jen ty klipy, ke každému songu jeden. Ne, nejsou na nás tak hodní, je to kvůli tomu, protože dneska kapely nežijí z klesajícího prodeje nosičů, ale z reklamy na youtube a v televizi. Novinka je jednoduše produkt a netřeba za tím hledat nic jiného. Nutno ale také rovnou zmínit, že je také dílem poměrně zdařilým, slušným. Přesto bych měl pár svých skromných postřehů. První, co mě zarazilo, je opět divný a nebál bych se napsat i ošklivý obal. To opravdu nemá METALLICA peníze na nějakého solidního umělce? Nebo je to záměr? Nechápu.

Další věcí je zvuk. Za mě obyčejný. Sice lepší než na dvou předešlých albech, ale chybí tomu drive. Potom sóla. Mr. Kirk Hammett toho příliš hezkého nepředvádí. Naopak vokály jsou zpracovány na velmi dobrou, Hetfield pořád ze sebe dokáže dostat pěkné věci (bicí netřeba komentovat, všichni víme své). Škoda, že je album tak rozvláčné. Osekat ho, udělat z 2xCD čtyřiceti minut tak polovinu, trošku zrychlit...nojo, jenže co já mám co do toho těmhle velikánům kecat, žejo? 



Zajímavé je, že mě dnes baví o hodně víc žáci slavné METALLICY, než kapela samotná. Je to vlastně jedno. Američané vydělají spoustu peněz, všichni budou spokojeni a třeba začnou hrát v rádiu konečně i něco jiného než "Nothing Else Matters". Rádio si ale kvůli novým skladbám nepustím. Jsou na mě příliš dlouhé, prvoplánové a moc mě neřežou. METALLICA byla na posledních deskách vždy poplatná době, teď už několik let letí retro, tak se o něj také pokusila. Pro mě s rozporuplným výsledkem. Nejsem k novince vyloženě odmítavý, ale čím déle ji poslouchám, tím méně se ztrácí mé prvotní nadšení (nebo spíše snaha pochopit, vstřebat). Ale jo, do rádia dobrý.


sumarizace:

METALLICA se svojí novinkou obstáli poměrně se ctí. Některé songy opravdu řežou, jiné jsou ale jen takovým doplňkem, výplní. Album postrádá hity, které složily v osmdesátých letech, ale jako celek se deska jinak docela povedla. Staří pánové se pokusili o návrat ve velkém stylu. To se tak úplně nepovedlo. Některé riffy jsou ostré jako břitva, jiné obyčejné a nudné. V celé diskografii bych zařadil nahrávku někam mezi lehký nadprůměr. Přiznám se, čekal jsem trošku víc, ale vzhledem ke stáří a statusu kapely protentokrát přimhouřím obě oči. "Hardwired... to Self-Destruct" si užívám zkrátka tak napůl!


Asphyx says:

METALLICA  succeed quite with honour with their news. Some of the songs are really good, but other are just addition. The album misses the hits composed in the 80th , but as a whole the CD is otherwise quite well. Old gentlemen tried to come back in a big style. And this is quite wrong. Some riffs are sharp, other ordinary and boring. In their discography, I put the recording somewhere among light above the average. I admit, I expected a little bit more, but with regard to the age and status of the band, I narrow my eyes. "Hardwired... to Self-Destruct" I enjoy half only!

Tracklist:

CD 01:

01. Hardwired
02. Atlas, Rise!
03. Now That We're Dead
04. Moth Into Flame
05. Am I Savage?
06. Halo On Fire

CD 02:
01. Confusion
02. Dream No More
03. Manunkind
04. Here Comes Revenge
05. Murder One
06. Spit Out The Bone

band:

James Hetfield, Lars Ulrich, Kirk Hammett, Robert Trujillo

Recenze/review - ENDLESS CURSE - Slave Breeding Industry (2016)


ENDLESS CURSE - Slave Breeding Industry
CD 2016, own production

Občas se mi to stává. Určitě to také znáte. Najednou je všechno kolem černé, lidi vám vadí, jen když promluví a podvědomě cítíte, že by se hodil nějaký temný kout beze světla, s vypnutými všemi komunikačními kanály a s nějakou hudbou, která vám pročistí celý mozek. Moje volba tentokrát padla na nováčky ENDLESS CURSE z Německa.

Pánové na své prvotině předvádějí poměrně solidní death metal, přidávají malou porci core záležitostí a snaží se mě přesvědčit tlakem. Moc se jim to ale nedaří. Už když jsem si pustil novinku "Slave Breeding Industry" poprvé, těkaly mé myšlenky stále kolem. Jako bych se nemohl uklidnit, soustředit. Hudba mě nebolela, ani nijak neočišťovala. A to je u mě velký problém. Bohužel, všechen ten stereotyp a monotónnost ve mě vzbuzovali jen samé nelibé pocity a tak jsem se rozhodl, že album nebudu dál pitvat. Nechce se mi, nemám na něj chuť a zmítám se v pochybnostech, co se dá vlastně o podobných deskách napsat. Chtělo by to víc energie, lepší zvuk, pořádně kopnout do vrtule. Tak snad příště.


sumarizace:

Němečtí death metalisté ENDLESS CURSE mě zatím svoji novinkou příliš nepřesvědčili. Album je pro mě příliš nevýrazné, chaotické a zmatené. Pánové jsou vcelku dobrými muzikanty, kteří umí napsat vcelku dobré skladby. Bohužel díky divnému zvuku a produkci nakonec všechno vyznívá do ztracena. Fanoušci brutality asi budou spokojeni, já jsem zatím poněkud skeptický. Uvidíme, s čím přijdou pánové příště, zatím bych je zařadil někam na špičku druhé death metalové ligy. Některé songy jsou dobré, jiné horší a na desce nalezneme i spoustu prázdných míst. Je to sice nářez, kope to pěkně, ale nahrávka je také poměrně stereotypní a stále stejná. Kapele bych rozhodně doporučil lepší produkci, pořádný mastering a potom uvidíme. Death metalové album, které se povedlo tak na půl!

Asphyx says:

German death metalists ENDLESS CURSE haven´t convinced me yet with their new album. This album is too ordinary, chaotic and confused for me. These gentlemen are good musicians who know how to compose a good songs. Unfortunately thanks to the weird sound and production everything is fading. Fans of brutality might be satisfied, I´m skeptical right now. We´ll see what those guys bring us next but for now I would say that they are in the peak of the second death metal league. Some of the songs are good, some of them are not so much and on this album you can find a lot of empty passages. It´s a massacre, it kicks nicely, however the record is stereotypical and the same all the time. I would suggest to have a better production, good mastering and then we´ll see. Death metal album, which is good in a half!

Tracklist:
01. We Lived in Chains
02. Get Free
03. Boiling Blood
04. Listen
05. I'm Too Old
06. Breathe Greed
07. False Flag


band:

čtvrtek 12. ledna 2017

Recenze/review - REPULSIVE VISION - Look Past the Gore and See The Art (2017)


REPULSIVE VISION - Look Past the Gore and See The Art
CD 2017, Bret Hard Records

Odjistil jsem plombu od staré rakve. S napětím nadzvedám víko, zalepené hnilobou a věčností. Málem padám tlakem naznak. Zevnitř se na mě vyhrne nekonečná tíha poctivých death thrashových melodií. Uprostřed prašivých kostí leží album "Look Past the Gore and See The Art" britských smrtonošů REPULSIVE VISION. Svět je najednou velmi ošklivé místo k žití a já se ztrácím ve víru zkaženě znějících skladeb. Smrt je tak blízko! 

Není radno si zahrávat s temnými silami, jenže já si nemůžu zase pomoct. Když vás ovane zápach starých dobrých OBITUARY, DEATH, CARCASS, NAUSEA, NAPALM DEATH, ENTOMBED, DISCHARGE, kterými se REPULSIVE VISION inspirují, jsem ztracen, proklet a naporcován na malé kousky. 



Britové jasně a zřetelně přednášejí z dávných death metalových rukopisů. Činí tak s přehledem, nadšením, odhodláním, s takovým tím těžko definovatelným šílenstvím, které u mě dělá dobré kapely skvělými. Užívám si tu smršť chorobných nápadů, drtivého účinku i manického přístupu. Album "Look Past the Gore and See The Art" připomíná praskání starých kostí. Pánové kombinují thrash metal s deathem takovým způsobem, který dělá moc dobře mé kdysi prokleté duši. Netřeba kapelu obviňovat z nepůvodnosti, na to se u nás v podzemí nehraje. Osobně mi stačí si sednout, znovu odjistit pojistku na staré rakvi a nechat se unášet temnými melodiemi do záhrobí. Old school death metal, u kterého vám praskne lebka tlakem!


sumarizace:

REPULSIVE VISION a jejich novinka útočí na ty nejskrytější noční můry všech fanoušků old school death metalu. Album je odpovědí na všechny ozvěny ze záhrobí, které je možno vůbec slyšet. Klasický, plesnivý death metal se zde potkává s thrashem z osmdesátých let a na své si přijdou snad všichni milovníci hřbitovů. Obraťte všechny kříže, zapalte svíce, dnes se bude konat jedna velmi okultní seance. Vystupovat na ní budou legendární death metalisté REPULSIVE VISION. V Británii moc dobře vědí, jak se dělá pravé a nefalšované smrtící řemeslo! "Look Past the Gore and See The Art" je plné špíny, pavučin i ozvěn ze starých rakví. Death metal je zde exhumovaný odněkud z devadesátých let a je krásnou vzpomínkou na časy, kde se ještě zabíjelo poctivě, rezavým nožem. Death metalová deska, která vás pokryje plesnivinou!

Asphyx says:

The new album by the REPULSIVE VISION attacks the deepest nightmare of every single old school death metal fan. This album is the answer for all of the calls from the beyond you can hear. The classic, moldy death metal meets thrash of the 80s. And I think that every lover of graveyards is going to be satisfied. Turn down all the crosses, light up the candles because today the big occult séance is happening. There are going to be legendary death metal guys REPULSIVE VISION. They really know how to do the right deathful job in United Kingdom. The album "Look Past the Gore and See The Art" is full of dirt, spider webs and echo from old coffins. The death metal is exhumed from the 90s and it is a beautiful flashback from the times when the killing was dinkum and was done by a carroty knife. This is the death metal album which covers you with a fungus.

Tracklisting:
1. Intrepulsion
2. Repulsive Vision
3. Premature Burial
4. Nematocyst
5. Half Starved Half Killed
6. Fragmentary
7. Harmless Entertainment?
8. Corpse Decay
9. Bathroom Surgery
10. Noxious
11. Pit of Putridity
12. Each To their Own
13. Credophilic

band:
Vocals - Danny McEwan
Guitar - Matt Davidson
Bass - Mark Kirby
Drums - Gary Young

A few questions - interview with old school death metal band from United Kingdom REPULSIVE VISION.


A few questions - interview with old school death metal band from United Kingdom REPULSIVE VISION.


1. Can you introduce your band to our readers? - When was it founded and what style of music do you play, etc? 

Repulsive Vision are a four piece old school death metal band from Barrow in Furness, Cumbria, UK.


Formed in late 2010 by main songwriter, Matt Davidson, the band are heavily inspired by extreme metal pioneers such as Obituary, Death, Carcass and Napalm Death, affecting a relentlessly aggressive sound that is prominent in this subgenre. 

Despite several lineup changes, Repulsive Vision has evolved gradually, maintaining a strong current lineup consisting of Dan McEwan (Vocals), Mark Kirby (Bass), Gary Young (Drums) and Matt Davidson (Guitars), proficiently improving both stage presence and musicianship while striving to create worthy material.

Over the past few years, the band have performed all over the country with a number of high profile underground acts such as Discharge, Hecate Enthroned, Desecration, Destroyer 666, Benediction, etc as well as joining countless other rising bands in many of the country's major cities (with aspirations to tour further afield in the near future). 

The band have recently signed to German extreme metal label, Bret Hard Records and will be releasing their long awaited debut album (entitled 'Look Past the Gore and See The Art') on Friday the 13th of January 2017.


2. Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering? 

We recorded our album at First Avenue Studios in Newcastle in the Summer of 2015 with the help of Dave Curle (Engineering). After a year of preparation (with the exception of our bassist who had only been part of the band for a month at the time), we were able to record the entire full length within a weekend. Having received the initial post-production mix, we discussed what to do next and after showing it to our friend Dean Thompson (producer of Avenger's last album, he offered to complete the mix. His final mastered version is, in my opinion, the best it could have been. 

3. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album will be released on CD via Bret Hard Records on Friday the 13th January 2017. We are considering a vinyl release very soon too.


4. Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with? 

The lyrics are written by Matt (Guitars) and Gary (Drums) and largely deal with real life subjects as that tends to be the inspiration behind how we write. I tend to use a lot of documentaries and horrors to build up a catalogue of subjects that invoke a sense of anger within me. One of the more prominent subjects used in our lyrics is that of anti censorship, particularly regarding video nasties, extreme music, etc. Even our name is inspired by Mary Whitehouse and her tirade against horror/exploitation flicks in the 80s. Other subjects we've dealt with include religion, the crushing weight of societal expectations, the afterlife and war.



5. Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important? 

The most recent logo was created by Luciferium War Graphics this Summer. Its a lot more of the old school style that we were looking for with the right amount of 'repulsiveness' to match our style. From there, Ive done most of the graphic work for the facebook/bandcamp/bigcartel. I find that having a strong online presence is essential in this day and age. There are tens of thousands of metal bands worldwide, all fighting for the opportunity to be heard in a vast sea of mp3s and URLs. To have any chance of standing out, any band needs to utilise every means of advertisement to spread the word. We largely use Facebook and Twitter to keep in contact with promoters, zines and fans. We havent yet created a website but we have been considering it in the future.


6. Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you? 

We chose to work with German label Bret Hard Records (www.brethard.de) as they simply offered the best deal out of all of the offers we had received. So far, the support and patient understanding they have shown is incredible. Their roster is one that we are proud to be a part of (including bands like Sabiendas) and look forward to working with during the album cycle. 

7. Which bands do you idolise and where do you get your inspiration? 

Our musical influences are largely based around old school death metal bands like Death, Obituary, Carcass, Napalm Death, Entombed as well as a lot of punk influences like Discharge, Driller Killer, Nausea, etc. I find that the energy and aggression of punk matches with the power of death metal very well. 

I find that aggressive music is hard to create with any honesty or conviction unless it is written with real aggression in mind. As such, I tend to find inspiration in inflammatory material in social media, things to purposefully anger me and give me something to anger me. One of my biggest influences in this sense is James Randi and his fight against psychics and other people exploiting vulnerable people's beliefs for power and control( etc Credophilic). The real world is far more terrifying and surreal than any fiction.


8. Did you send your record to some labels - which are the labels? How was the response? 

When we were looking for a label, we sent to every label we could find. We had a few interesting offers but we found that Bret Hard Records were the ones offering by far the best option. Since our signing, we've been very impressed with their understanding, support and interest in progressing our career forward. 

9. How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether its clubs of festivals and which of your performances would you consider as the best? 

We've been an entity for a few years now so we've played quite a lot of gigs around our home country of the UK. We love playing whatever gigs we can. Its the best way to present your work and as long as there are people there to check us out, we're happy to perform to our best ability. We're starting to play a few overseas gigs in 2017 including festivals in the US, Czech Republic, Germany, etc.
Its a hard decision to choose which is our best gig but one of my favourites was when we played in London this Summer alongside our friends in Repulsive, Cryptic Shift and Live Burial. Incredible turn out, insane crowd and intense atmosphere. Another great one was when we played with Benediction in Birmingham last year.


10. What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band? 

We have aspirations to tour throughout the UK, Europe and the USA in 2017-2018 including confirmed slots at Las Vegas Death Fest and other extreme metal festivals. We have also been in discussions with an influence of ours regarding a UK tour next Summer. 

We have nearly completed work on the writing stage of our second album and are slowly starting to introduce our newer material into our live performance. 

We are also in the process of making a new music video for our track 'Premature Burial', with the help of local independent film makers, Signal Films, to coincide with the album launch on 13th January. This has been a big undertaking for both the band and the film makers to create an 80s horror vibe complete with Fulci-esque sets and gravedigging sections. 

In the long run, we wish to evolve and progress with every new situation, presenting our material to more potential fans and working with more people in the underground metal scene. 

11. How and where can your fans contact you? Can you provide some contact info? 

Please get in touch with us via our facebook (www.facebook/repulsivevision) or via our Twitter (https://twitter.com/RVDeathmetal). We're more than happy to respond to any queries you may have.


středa 11. ledna 2017

Recenze/review - ONCOLOGY - Infinite Regress (2016)


ONCOLOGY - Infinite Regress
CD 2016, Rising Nemesis Records

Když jeho krev poprvé cákla na studenou zeď, ještě si myslel, že se z toho dostane. Unesli ho, mučili, trápili. Přesto vydržel. Pak mu odvázali provaz z rukou a začal jeho poslední souboj. Tentokrát o holý život. Přijímal rány a skrz nateklé oči vnímal blyštivé zbytky světla. Myslel na svoji rodinu, když padal mrtvý k zemi. 

První dlouhohrající deska brutálních death metalistů ONCOLOGY připomíná jeden takový souboj o holý život. Je po okraj narvaná klasickými postupy, rychlými výpady kytar. Dočkáte se všeho potřebného pro pořádný a poctivý smrtící kov, který sází na nekompromisní výmaz. Pánové se toho rozhodně nebojí a i když mám poměrně často pocit, že se vkrádá monotónnost, tak jako celek působí album "Infinite Regress" poměrně krvavým dojmem. Troufám si tvrdit, že každý příznivec podobných chorobných záležitostí bude určitě spokojen.



Celé šílenství je inspirováno CRYPTOPSY, starými MORBID ANGEL, SKINLESS a spoustou utrpení. Album jsem poslouchal stále dokola a i když si myslím, že se nejedná o nic vyloženě špatného, tak do krve mi nijak zvlášť neproniklo. Mám raději, když se ve skladbách víc přemýšlí, sází se spíš na nálady a různé pocity a ne jen na zběsilost. "Infinite Regress" jsem si narval do hlavy vždy několikrát po sobě a pak se začal nudit. Třeba to uslyšíte jinak, ale za mě se jedná jen o další brutální death metal v řadě, který ničím neurazí, ani nenadchne. Masakr ale předvádějí ONCOLOGY bez debat pořádný, o tom žádná. Nechte si chutnat.


sumarizace:

ONCOLOGY nahráli desku pro všechny maniaky, kteří mají rádi brutal death metal. Pro někoho bude nahrávka tím nejlepším, co letos slyšel, pro mě je ale jen dalším krvavým kouskem v řadě. Kapela mi nepřijde ničím výjimečná ani zajímavá. Zvuk a provedení jsou na dobré úrovni, horší je to už s nápady. Jsou stále stejné, opakují se a tak se po čase dostavuje pocit prázdnoty a nudy. Příznivci stylu asi budou mít radost, já raději od CD přehrávače odcházím. Album je brutální, je kruté, je ošklivé, ale je také monotónní a stereotypní. Nic dalšího mě vlastně ani nenapadá. Tahle hudba se mnou zkrátka nic nedělá. Bohužel. ONCOLOGY nahráli obyčejnou brutální desku. Nic víc, nic míň

Asphyx says:

ONCOLOGY recorded an album for every maniacs who like brutal death metal. For someone this album will be the best of this year but for me it is just another bloody piece of blood in a row. This band is nothing special or unordinary for me. The sound and work is on good level, however there are the ideas and they are not good. The ideas are the same and it repeat all the time so after a while you feel the emptiness and boredom. Fans of this type of music will be probably happy but for me I go away from the player. This album is brutal, cruel, ugly, however it´s monotone and stereotypical. Nothing more to say here. This music does nothing to me. Too bad. ONCOLOGY recorded an ordinary brutal album. Nothing more, nothing less. 


Tracklist:
01. Infinite Regress
02. Beheading of the Prophets
03. To Summon Pyriel
04. Dethronement of a Fallen Deity
05. Prelude to Oblivion
06. Ascension of the Parasite
07. Denounced to the Execration of Posterity
08. The Desolation of Hope

band:

Geoff - Vocals
Connor - Guitars, Drum Programming
Aaron - Guitars

https://oncology.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/OncologyBand/
http://risingnemesisrecords.bigcartel.com/

Asphyxovy zápisky - II. - Návrat křiváka


Úvod:
Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit. 

Návrat křiváka


"Co by sis přál k narozeninám": zeptala se mě má milá žena a očekávala pravidelnou dávku titulů CD a knih. Jenže já měl zrovna nostalgickou náladu. Ono taky, co může chtít chlápek, který má dvě krásné zdravé děti, manželku k světu, práci a vlastně všechno, co si může normální člověk přát? Pak mě osvítil duch nesvatý a já prohlásil, že křiváka. Že toho prvního, kterého jsem nosil ještě v dobách, kdy jsme se s manželkou seznamovali, mi máma pak vyhodila, protože mi už nebyl. "Jako fakt? No, mě ses v něm vždycky líbil": souhlasila má blonďatá bohyně a mě to začalo opravdu vrtat hlavou. Už jsem si představoval, že si vykračuju jako James Dean městem a všechny holky koukají, co je to za fešáka. "Hele, jako jo, ale nejsi na to už starej?": zchladila mé nadšení za několik dní máma.

Chvíli mi mámina hláška vrtala hlavou, ale pak jsem si řekl, že kdy jindy, když ne teď. Taky jsem potkal na benzínové pumpě pár postarších motorkářů, kteří měli křiváky na sobě a hlavně... já mám pro tuhle bundu slabost. Vyhledal jsem si tak na internetu dva obchody, kdy jeden neodpovídal na mé dotazy ohledně velikostí. Celý plán dostával přesné obrysy a neodradila mě ani připomínka kamaráda z Teplic, který směle prohlásil, že tak velká kráva, ze které by mi mohli ušít křiváka, se ještě nenarodila. Chtěl jsem vyrazit 18. listopadu, pár dní před svými narozeninami. Děti měly prázdniny, spojil jsem tedy příjemné s užitečným.

Vydali jsme se vlakem, muselo to všechno být co nejvíc jako v dávných dobách, kdy jsem si jel pro svoji první bundu. Svačiny s sebou, obě děti s dobrou náladou. A už si to svištíme do hlavního města, kde je kousek od Václavského náměstí obchod Metalshopu. Mám vytištěnou mapu, protože mám období, kdy mě technika štve a chytrý telefon je hozený někde pod hromadami papírů na mém stole. Syn se diví ožralým bezdomovcům v Plzni na nádraží. Nechápe, proč nejdou jinam. Zkuste to vysvětlit desetiletému klukovi. Malá, dcerka moje křehoulinká, druhá z dvojčat, zase nechce jít sama na záchod ve vlaku. Bojí se opilého Poláka jedoucího s lahví vodky někam na východ.

Už u Rokycan sníme řízky od manželky, všechno vypijeme a syn se směje nějakému pánovi, co nemůže doběhnout vlak. Dělá na něj posunky. Měl bych ho asi výchovně napomenout, ale přidávám se a v podobné náladě dojedeme až na hlavní nádraží v Praze. Jdeme pěšky, mezi davy turistů až na Václavské náměstí. Vlezeme do pasáže, sejdeme po schodech a v obchodě nás přivítá slovenský prodavač. Všichni jsou zde milí, akorát nemají přesně ten druh křiváka, který jsem chtěl. Dcera pobíhá okolo, nadšená, cože to všechno metalistky nosí. Zkouší si pár věcí, ale jsme tu kvůli mě, tak má smůlu. 

"V tejto velikosti máme z kože jen tuto bundu": říká mi prodavač, když už jsem skoro zoufalý a proklínám svoji náklonnost k dobrému jídlu a pivu. Pak uvidím velikost XXXXL a rozzáří se mi oči. "Teda tati, musíš mi slíbit, že budeš chodit v křivákovi jenom s maminkou, protože ti to neskutečně sluší": září dcerka a já opravdu musím složit slib. Jinak si prý bundu nesmím koupit a jak známo, tak tátové by se pro své dcery rozkrájeli. "Zabili sviňu, velkú sviňu a z kožy udělali tátovi bundu": pokouší se o slovenštinu syn a malá ho hned opravuje, že sviňa není kráva, ale prase. Vypadá to, že jsem našel svého druhého křiváka v životě. Padne mi jak ulitý.

Platím, fotím ještě syna na památku s dvěma figurínami Kiss a jdu se do pasáže převlíknout. Trošku to připomíná scénu z filmu Bony a klid, jak tam tak stojím s tou igelitkou. Děti to nějak vycítí a chtějí koupit slíbený trdelník. Vyrážíme, já už v nové bundě, do pražských ulic. Nebyl jsem zde už docela dlouho, jezdím do Prahy už jen na koncerty a nebo pracovně, ale byla dovolená a tak jsem se ujal role průvodce a vyprávěl dětem všechno, co znám. Kdysi, jako malému mi dal děda knihu fotografií od Karla Plicky a tak mám vše perfektně nacvičené. Nejdřív jdeme na Orloj, koukáme po domech a malý se pořád diví, proč ve výlohách sedí tolik lidí a nechává si okusovat nohy v akváriích od rybiček. "Tam musí být ale smradu, jako když si po tělocviku s klukama sundáme boty i ponožky".

"Tatííí, Praha je známá tím, že tady sídlí pana prezident a že tu prodávají matrjošky, viď?": snaží se mi předat nějaké informace dcera a já si říkám, že je vezmu raději do jídelny nejslavnějšího výrobce hamburgerů. Otevřeme dveře a ven nás doslova vyžene šílený smrad, mastnota a davy tlustých lidí. Radši jdeme na slíbený trdelník. Posadíme se k tomu na lavičku, což jsme samozřejmě neměli dělat. Během patnácti minut nás otravuje pět žebráků. Asi vypadám v té bundě bohatý. Pak mi křiváka pokálí holub a já uprosím jednu mladou hezkou prodavačku o ubrousky. Malá na mě přísně kouká, ona si tatínka už takhle malá hrozně hlídá a je chvilku naštvaná.

Musíme někam, kde není tolik lidí. Vezmeme to směr Národní divadlo, ale tam zase stojíme asi deset minut na semaforech. Nejlíp je nakonec na nábřeží, kde se natáčí většina současných českých detektivek. Žádné mrtvoly, mimo několika holubů nepotkáváme a čeká nás poslední památka. Karlův most. Míjíme padesátihlavý dav asijských turistů, kteří mávají selfie tyčemi tak, že připomínají invazi nějaké armády. Synek, Asphyx junior pomáhá jedné zamilované dvojici s fotkou u zábradlí se zámky, zavěšených a "navěky" zamčených po vzoru Paříže. Původně jsem osloven já, ale nejsem schopen obrovský telefon ovládat. Zkoušíme se prodrat davem lidí po mostě, ale ve třetině to vzdáváme.

"Tatííí, proč tu tolik lidí žebrá?": ptá se mě dcerunka a já nevím jak jí to mám vysvětlit. Sedí před námi pán se třemi psy a protože u sebe nemám už žádné peníze, tak se vymlouvám, že já bych tři psy neuživil a jdeme radši dál. Nějaká Němka hází do klobouku tisícovku. Syn si všimne, že se žebrák usmál, ihned peníze schoval a zase nasadil smutný výraz nekonečného utrpení. Za rohem potkám jednu punkerku se štěnětem bojového psa, který už teď, i přes svoji roztomilost, musí sežrat půlku krávy na posezení. Toho bych taky neuživil a slečny se budu muset jednou na koncertě zeptat (potkávám ji docela často), kolik to sype, protože by to pro jednoho fotra od rodiny mohl být třeba dobrý přivýdělek. 

Následuje dalších pár dotazů na zaručeně thajské masáže se zakončením. Malý chce vědět, co to je to zakončení a malá tvrdí, že když jsou lidi turisti, že si musí odpočinout, tak je to prý masáž se spánkem. Už nevysvětluju nic, beru děti za ruce, rozepínám si teplem křiváka a těším se do vlaku. Nasedáme a do kupé naleze asi dvou a půl metrový chlap s vizáží dřevorubce, který pije jedno pivo za druhým. Je to dobrák, taky otec od dvou dětí, tak se dáváme do řeči, dokonce dostanu dvě piva, děti nějaké čokoládové bonbóny (Ukrajinci je mají stejně nejlepší na celém světě!). 

Doma nás čeká manželka, děti vletí do dveří. "Mamííí, mamííí, tátovi to neskutečně sluší, nedal paníze žebrákovi a měl dvě piva..jo a ta bunda je super, říkám jí odteď křiváček!": švitoří dcera. "Tak koukám, že jste si to užili!": směje se na mě má opora, žena a milenka v jedné osobě. Kývnu souhlasně hlavou, ještě se chvilku natřásám oblečený ve svém dárku. Návrat křiváka se opravdu vydařil. Nosím ho od té doby, jak to jen jde. A vůbec mi nevadí, že nejsem podobný James Deanovi, ale spíš tomu starému motorkářovi z pumpy. Tohle je srdcová bunda, ta se jen tak neopouští.

úterý 10. ledna 2017

Recenze/review - WORMHOLE - Genesis (2016)


WORMHOLE - Genesis
CD 2016, Lacerated Enemy Records

Začalo mě hlodat, cosi ošklivého zevnitř. Byl jsem najednou zesláblý, plný strachu a beznaděje. Mé oči ztratily svůj lesk a já, bezvěrec, se začal modlit ke všem bohům. Nepomáhalo to. Teprve až na rentgenu bylo zjištěno, že mé vnitřnosti napadl cizopasník s ostrými zuby. Teď už jen čekám, kdy vetřelec vyleze ven a roztrhá mé vnitřnosti na malé kousky. 

WORMHOLE jsou brutálně technická, guturálně bezcitná mezinárodní kapela, která vám bude opravdu připadat jako jako nějaký obrovský červ, který se vám postupně, pomocí své bezcitné hudby, nahlodá až někam do vašeho vnitra. Prvotina  ve stylu DISGORGE, CEREBRIC TURMOIL, VULVODYNIA, a PSYCROPTIC odsýpá přesně tím způsobem, jakým to máme všichni rádi. Žádné kompromisy, přesto s temnými zákeřnými melodiemi ve skladbách, šílenstvím a slammovými pasážemi, které by mohly zaujmout i dnešní mladé posluchače. "Genesis" je od prvního tónu velmi nehumánním dílem plným té správné zběsilosti. Pořád dokola se ptám, kdy už mě deska opět rozseká na padrť?!



Podobné extrémy nejsou samozřejmě pro každého, ale uvědomme si, že realita všedních dní bývá mnohdy krutější. Dávkoval jsem si jednotlivé songy jako pijavice, kterými ještě nedávnou léčili doktoři horečnaté stavy. Líbí se mi zvuk, energie, síla, poctivost a totální zničující tlak, který z desky cítím. "Genesis" považuji za velmi povedenou prvotinu, nenudím se, podupávám si nohou a mám neodbytný pocit, že mi někdo stoji za zády se sekerou. Stačí pár úderů, několik společných chvil a budu to mít za sebou já i vetřelec, kterého mi kapela zasadila do mého těla. Texty plné vesmíru, chladných technologií a obal kreslený snad dle předlohy mých střev, dodávají všemu ještě na větší uvěřitelnosti. Slamming technical guttural death metal, který vám vyrve z těla mozek i s páteří! Skvělá morbidní práce!


sumarizace:


WORMHOLE nahráli velmi kruté, krvavé album. Pokud byste dnes hledali slamming brutal death technickou metalovou kapelu, která se nebojí pořádně říznout do masa a zároveň hraje zajímavě, pak jste tady správně. "Genesis" je albem, které bolí, je nezvykle pestré a velmi dynamické zároveň. Fanoušci stylu by měli zbystřit svoji pozornost, protože tady se odehrávají pořádně „hnusná“ hudební jatka. Tihle šílenci moc dobře vědí, jak složit dobrou skladbu. Prohrabují se hromadami mrtvol s velkým citem pro věc. Muzika je zde velmi ošklivá, šílená a připomíná záběry z vivisekce. Pokud bych měl letos někomu doporučit kapelu, která nahrála velmi dobré slamming brutal death metalové album, byli by to rozhodně WORMHOLE! Tihle patologové moc dobře vědí, jak se dělá dobrá práce. Deska, která vám shnije v přehrávačích!


Asphyx says:


WORMHOLE recorded a very cruel, bloody album. If you are looking for a slamming technical brutal death metal band that isn't scared to cut into meat and is playing interesting as well, so you're right here. "Genesis" is an album that hurts, it's unusually colourful and very dynamic at the same time. Fans of the style should sit up their attention, because here are played very “ugly” music massacre. This maniacs know very well how to compose a good song. The music here is very ugly, crazy and reminds images of autopsy. If I would recommend someone a band this year, that recorded a very good slamming brutal death metal album, it would be definitely WORMHOLE! These pathologists know very well how to do a good job. Album, that will rot in yours CD players!


Track list:
1. Nurtured In a Poisoned Womb 03:29
2. Battle Logic Disrupted 05:21
3. Symbiotic Corpse Possession 02:31
4. Automated Distress Signal 02:01
5. Geoform 187 02:02
6. Gravity Manipulation Unit 04:17
7. Genesis Chamber 02:53
8. Existence Gap 04:33

Line up:
Vocals - Calum Forrest, Duncan Bentley
Guitar - Sanil Kumar, Sanjay Kumar
Bass - Sanjay Kumar


TWITTER