DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

středa 15. března 2017

Asphyxovy zápisky XI. - Já, Berlín a Christiane



Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Já, Berlín a Christiane

"Chceš jet s náma do Berlína na veletrh?": ptá se mě takhle v září šéf a já nadšeně souhlasím. Potřebuju trošku z toho pracovního kolotoče vypadnout. Mám tohle město rád a pevně doufám, že se po všech pracovních schůzkách večer chvilku utrhnu a půjdu se projít noční metropolí. Jede se vlakem, z Plzně skoro osm hodin, ale to mi nevadí.

Stojíme v Plzni na nádraží a mě teprve dochází, s kým budu mít tu čest. Je nás šest, pět kluků v pohodě a jeden debil. Usedáme do kupé a blbec se samozřejmě rozvalí naproti mě. Jediný jsem si s sebou vzal hloupý telefon, ten co mám na cesty. Byla to chyba. Všichni jsou na wi-fině a debílek mě nenechá nasadit sluchátka. Pořád něco mele. Je mu něco ke třiceti, chytrej, ke všemu má názor vyčtený z wikipedie. Už u Berouna mám pocit, že mu trhnu vazem.

V Praze přestupujeme a já si hlídám, abych si sedl proti někomu jinému. To byste nevěřili, jak negativně vidí svět dnešní mladí třicátníci, v podstatě úspěšní vysokoškoláci s manželkami a malými dětmi. Tolik nihilismu bych čekal u starých zakyslých bab. A tenhle nový, co sedí proti mě, zase všechno převádí na šukání. Řeknu třeba rohlík a on že vypadá jako víte co a strká se víte kam - vyberte si. Radši nic neříkám, nasazuji sluchátka a v pravidelných intervalech přikyvuji, jakože poslouchám. V Drážďanech jdou kluci na cigáro a já se dozvídám, že jsme si krásně pokecali. 



Berlínské nádraží je úžasné, krásně skleněné a kovové, přehledné. Jsem doslova nadšený. Obecně mě v Berlíně veřejná doprava fascinuje. Je to úplně jiné, než se motat s navigací v autě městem. Jdeme na veletrh. Nebudu čtenáře zatěžovat technickými detaily, ani jednáními. Jsem strojař a hrozně jsem si to užil. Spousta stánků. Známí i noví známí, společenská událost, na které jediné co mě mrzelo, bylo, že nemám větší diety. Odpoledne jsme unavení a sedáme do parku. Jde na mě berlínská nálada.

Ubytování sehnal šéf kousek od zoo a já už v metru přemýšlím, že bych se chtěl podívat na místa, o kterých se píše v knížce My děti za stanice Zoo. Jsem na pokoji samozřejmě s debilem, který se mě pořád na něco ptá. Těším se hrozně do hospody, nasát tu správnou atmosféru. Vylezeme ven a zjišťujeme, že jsou všude duhové vlajky. Jsme v teploušské čtvrti, šéf se nějak spletl, ale bylo to levné. Zaplujeme do hospody se jménem Bílý slon. U stolků sedí vystajlovaní buzíci, každý pudla s mašlí u nohou. Ale co, mají tam dobré pivo. Trošku sice zarazí žádost o fotku od číšníka, ale metrákového heterouše tam prý už dlouho neměli. 



Jenže kluci chtějí jít dál, korzovat po hospodách. Nikam se mi nechce a tak u třetího podniku, kde mají všichni kožené kalhoty a klobouky, zdrhám sám pryč. Jdu na metro. Koukám, jestli někde neuvidím Christiane z knížky, ale nikde nikdo. Místo toho potkávám dva punkáče, kteří mě s velkou ochotou provedou. Sice neumí moc anglicky, ale nějak se domluvíme. Pak mi někam zmizí a já jdu nočním Berlínem, fotím na všechny strany. Trošku se motám, chvíli mám nahnáno, protože jsem zabloudil mezi domy, kde to není úplně ono. Řev, divné postavy v kapucách. Utíkám pryč. Kdybyste věděli, jak se mi ulevilo, když jsem byl mezi "svými teplouši". Zrovna nějací slaví narozeniny.



Dám ale jen jedno pivo, s myšlenkami ještě ve Stanici zoo. Fascinují mě staré vagony metra, usměvavé asiatky, pár metalistů, kteří na mě hlásí, že Master je nejlepší death metalová kapela - mám logo na prsou. Ještě chvilku jezdím dokola, jako účastník veletrhu mám jízdné zadarmo. Alkohol a světla, možná se cítím utahaný jako hlavní hrdinka románu, který mě jako mladého rozsekal. Jsem rád sám, jsem rád, že se můžu toulat zářivým městem.







Zapluji do dřevěného klubu kousek od pensionu. Ještě zahlédnu debila, jak kouká oknem. Dávám pivo a přijde ke mě stará, bezzubá prostitutka. A jestli ji prý koupím pivo. Říká, že jsem široko daleko jedinej heterouš a tak musím. Nejdřív ji chci poslat do prdele, ale kouká tak smutně, že se slituju. Je tak vděčná, že bych asi dostal i zadarmo, ale této příležitosti nevyužívám. Beztak mluví tak mizerně, že jí moc nerozumím. Páchne kysele a chvilku mi přijde, že by klidně mohla být Christine. Jenže není, je to jen stará, ošklivá kurva. Je na ní hrozný pohled a tak jí koupím ještě jeden žejdlík a jdu spát. 



Druhý den ráno, když žvýkám kebab od teploušů z Turecka, kteří zdrhli do Němec, kvůli tomu, aby mohli být veřejně teplí a nikdo je nešikanoval (a kebab mají výborný), se mě ptá debílek, co jsem v noci dělal. Pošlu ho už do horoucích pekel. Ještě že přijdou ostatní kluci. Jdeme zase na jednání, jako jediného mě kontrolují u vstupu kvůli zbraním. Pořád pípám a může za to můj foťák s kovovým rámem a pak nůž, který prostě ze zvyku nosím stále s sebou. Podepíšu papír, že nejsem terorista a jde se na to. Vše dopadne perfektně a nám zbývá před cestou ještě pár hodin. 





Utíkám do města, k braniborské bráně, pak ještě Reichstag, pizza u Sprévy a hurá do vlaku. Jenže má zpoždění dvě hodiny. Někdo se přivázal na koleje a než ho odstranili, tak kecám s dvěma Číňankami. Vznikne na památku asi pět giga fotek, které mi prý pošlou. Samozřejmě, že ne, ale aspoň mám někoho na cestu do Prahy. Holky jsou perfektně zásobené jídlem a protože jsem chlap, kupují mi i pivo. Já už nemám moc euro a tak jen děkuji a pak mezi nimi usínám. Prý chrápu, říkají a hrozně se tomu smějí. Před Prahou bouračka a zase zpoždění. Konečně hlavák a já hledám své kolegy. Dostanu od křehotinek malých, roztomilých, šikmookých hudlany na obě tváře a lezu do vlaku na Plzeň.



Debílek nikde nebyl, nemá vlastně žádný zážitek, ale pořád mluví. Zbylo mi pivo od Číňanek a tak si ho s naschvál velkým syčením otevírám a dělám si z chlapce legraci. A to až domů, do Plzně, kde má anabáze končí. Nedám na Berlín dopustit, je to město, které mi nějakým zvláštním způsobem přirostlo k srdci. Má pro mě přitažlivou, magickou atmosféru. Doufám, že se tam brzy vrátím.

úterý 14. března 2017

Rozhovor - MALLEPHYR - Anti-human black/death metal z České republiky!



Rozhovor s českou black death metalovou kapelou MALLEPHYR.
Odpovídal Opat.

Ave MALLEPHYR! Loňské album „Assailing the Holy“ je už nějakou dobu venku, proběhla první řada recenzí, skladby z něj hrajete naživo. Osobně jsem snad nikde na něj nečetl a neslyšel špatnou reakci (Nebo byla? A pokud ano, tak jaká?). Jak nahrávku vidíte s odstupem vy?

Zdravím Deadly Storm. Vyloženě záporných reakcí jsem si nikde nevšiml, ale jak už jsem dříve v nějakém rozhovoru říkal, ty negativní názory si třeba lidé spíše nechají pro sebe nebo je přímo nepředávají interpretům. Samozřejmě záporné reakce jistě existují a je to tak správně. Ale co se týče recenzí, dosud všechny byly veskrze pozitivní, až překvapivě.

V současnosti si samozřejmě dokážu určité věci představit jinak, ale deska vznikala v určitém rozpoložení a v dané době to byl přirozený výsledek. Na příštím počinu bude leccos jinak, „Assailing the Holy“ je ale výsledkem tehdejšího cítění.



Vzešli jste z undergroundu a povedla se vám na české poměry nebývalá věc. Ví se o vás, máte poctivě vybudovanou značku. I když jste teprve na začátku a čeká vás ještě velká spousta dřiny, dostali jste se do povědomí. Jsou kapely, kterým se to nepovede za deset let, některým nikdy. Máte na to nějaký recept, radu pro začátečníky?

To se neptáš toho pravého. Za prvé jsme sami začátečníci, vždyť hrajeme naživo dva a půl roku. A za druhé já sám nechápu, že se MALLEPHYR tímto způsobem docela rozjeli. Myslím si, že nějaký recept neexistuje a že vlastně cílem při budování kapely by neměl být nějaký okamžitý úspěch, ale spíše vlastní vize, kterou chce daná skupina následovat a stát si za ní i v případě, že si najde jen málo posluchačů. S tím jsem do MALLEPHYR šel: skládat a hrát to, co cítím, že ze sebe potřebuji dostat, s tím, že to chci dělat pořádně, že to chci dělat po svém a neustále na sobě pracovat. Ohlas, jaký nastal, jsem ani v největších snech nečekal. Tím víc si jej možná poté člověk váží.

Nakonec jste zakotvili u labelu Mad Lion Records, což je velmi solidní polské vydavatelství. Nejvíc CD prodáváte asi v České republice, ale pomohl vám label i v získání povědomí o MALLEPHYR v zahraničí? Máte nějaký přehled, kolik CD se prodalo? A co digitální formát?

Nevím, jak moc různě v zahraničí, ale minimálně v Polsku určitě. Za prvé tam Przemek objíždí a pořádá různé akce, kde dělá promo mimo jiné i MALLEPHYR, ale zejména jsme díky němu v Polsku už čtyřikrát hráli. Kolik alb se celkově prodalo netuším, pouze těch z balíku, který jsme od Mad Lion po vydání dostali, a tyto zásoby se začínají tenčit. Doufám, že Przemek teď nelituje, že se rozhodl pro vydání v podstatě neznámé kapely, a nějaké CD se občas prodá (úsměv). Digitálně už je album také k dispozici. Bylo tam nějaké zpoždění, ale už by to na různých e-servisech mělo být dostupné (třeba Spotify). Bohužel, na bandcampu „Assailing the Holy“ nebude.


Na vaší kapele se mi líbí jedna věc. Ať už jsem vás viděl, že jste hráli pro sto nebo dvacet lidí, pokaždé jste odvedli perfektní pekelný výkon. Žádné znuděné ksichty, jak to občas vídávám, ale totální nasazení, energie. Jak často cvičíte ve zkušebně a máte nějak promyšleno, jak mají vaše show vypadat?

Jsem rád, že to říkáš. Podle mě i když kapela hraje pro pět lidí, musí podat naprosto plnohodnotný výkon. I při takovém počtu návštěvníků může probíhat obrovská výměna energie.

Zkoušky jsou spíše nepravidelné, podle toho, kolik je koncertů, případně zda je potřeba secvičit novou skladbu. Občas je to jednou za dva týdny, občas jednou za měsíc, někdy je ten interval i delší. Když hrajeme koncerty několik víkendů po sobě, tak mezi nimi zkoušky neděláme atd.

Show promyšlenou nemáme, až na naprosto základní věci, jako například v jakém oblečení vystupujeme. To jsme teď trochu pozměnili vzhledem k tomu, že to vypadá, že v plzeňských obchodech nemají poslední dobou v prodeji nic jiného, než černé mikiny s kapucí (úsměv). Jinak ale žádnou choreografii rozhodně nesecvičujeme, já bych na to stejně asi v daný moment zapomněl, protože jsem při koncertech tak nějak v transu.

Vaše hudba se pohybuje někde na pomezí death a black metalu. Posluchači obou žánrů bývají dost často hodně vyhranění, nebál bych se říct i ortodoxní. U koho máte vlastně větší odezvu?

Já si myslím, že taková ta orthodoxnost black vs. death metal už rozhodně není tak pravověrná, jako tomu bylo v minulosti. Moc se s tím nesetkávám. Tím pádem ani nejsem schopen odpovědět na otázku ohledně odezvy. Myslím, že hudebně máme trochu blíže k black metalu, ale jak říkám, o vkusu jednotlivých posluchačů často příliš přehled nemám. Občas přijde třeba po koncertě člověk, který řekne „moc neposlouchám ani black, ani death“ a přesto se mu třeba vystoupení líbilo. Domnívám se, že takové to „ryzí škatulkování“ už v současnosti pominulo. A hlavně na tom vlastně nezáleží.


Vaše texty jsou zaměřeny proti náboženství. To začíná být v dnešní době zase pěkně ošemetná věc. Mě by zajímalo, jakým způsobem texty vlastně vznikají? Opate, kde vlastně bereš témata pro texty?

To bych trochu poupravil. Vyloženě protináboženské jsou tak dva texty z „Assailing...“, a to jsou ještě spíše zaměřeny proti lidskému fanatismu a zaslepenosti (obecně, nikoliv v návaznosti na současnou politicko-náboženskou situaci, nic takového v našich textech nemá místo), než proti náboženství jako celku. Inspirací pro texty na „Assailing...“ mi jinak byly různé knihy, které jsem v té době četl, a zejména prapodstata všeho zla kolem nás, tedy člověk. Toto téma bude více rozvíjeno na příštím počinu.

Poměrně často koncertujete, mnohdy jsou to opravdu dlouhé cesty. Asi budeme stejného názoru, že i v dnešní době je důležité lidem přivézt muziku až pod nos, získat si s fanoušky osobní kontakt. Přesto si někdy říkám…stovky kilometrů, stojí to peníze a pak hrajete pro pár lidí. Jak to zvládáte a kombinujete se studiem, prací, hraním v ostatních kapelách? Opat a Sinneral musí být dost vytíženi i v dalších smečkách, ne?

Já bych to úplně nenazýval „přivézt muziku až pod nos“, ono to funguje oboustranně. Stejně tak fanoušci jezdí za muzikou do jiných měst, však zrovna ty bys mohl vyprávět. (úsměv) Navíc oproti kapelám, které jezdí různě po světě, my zas tak dlouhé cesty zatím neabsolvovali, dosud to vždy byla otázka maximálně osmi hodin autem.

Občas je to obtížné skloubit, to je samozřejmě pravda. Zatím příliš kolizí nenastalo, občas jsme samozřejmě nějaký koncert nemohli z těchto různých důvodů přijmout, případně jsme věc vyřešili jinak. Je možné, že s tím, jak koncertní aktivita MALLEPHYR poslední dobou roste, bude těch peripetií vícero, ale nepřivolávejme to. Chceme hrát co nejvíce a podřizujeme tomu leccos.


Když jsme ještě u těch koncertů, uvědomil jsem si ještě jednu věc. Vám chodí na vystoupení holky, ženský, dámy. Já to chápu, jste mladí, příjemní, usměvaví a zároveň temní:). Dokonce jsem někde něco slyšel i o vašem fanklubu. Opravdu existuje? To mi řekni, jak se dokáže black/death metalová kapela dostat do povědomí i něžného pohlaví?

Hahahaha, teď jsi mě opravdu rozesmál. Jestli myslíš dámský fanklub, tak o tom opravdu nic netuším. Adam (kytarista) hodně chodí do posilovny, tak jestli něco takového existuje, tak možná proto, co já vím. (smích) Ve skutečnosti si ale myslím, že pokud dámy přijdou na koncert, tak kvůli hudbě, proč by přece nemohly poslouchat tyto žánry? Navíc mi nepřijde, že by na nás chodílo více žen, než na jiné kapely v daném stylu. Podle mě jde prostě o hudbu... pochybuju, že na black či death metalové koncerty chodí dámy pozorovat prdele zpocených maniaků na pódiu. (smích)

Abych vás ale jen nechválil, musím se zeptat i trošku nepřívětivěji. Mám raději vaše skladby, které jsou špinavější, drsnější, rezavější. Snad jedinou věcí, kterou bych vaší novince vytkl, je zvuk. Pro to, co hrajete, bych si představoval rozervanější produkci, zběsilejší. Přijde mi, že s novinkou jste na pomyslném „rozcestí“. Buď se vydáte nelehkou cestou špinavosti a nebo ve stylu čistějšího a přehlednějšího zvuku. Jak to v současnosti vidí MALLEPHYR? Jakým směrem se chcete vydat?

Já jsem s výslednou produkcí alba naprosto spokojen. Pravdou je, že ty váhy, které jsi zde nastínil, se na „Assailing...“ převažují spíše na stranu čistšího zvuku. Podle mě to ale k daným skladbám sedí. Nemyslím si totiž, že jsou nějak extra nepřístupné, a tomu je přímo úměrný též sound. Nepovažoval bych to tedy za rozcestí, spíše za to, co bylo v danou chvíli nejvhodnější a nejpřirozenější (stejně, jako jsem to už popisoval v začátku rozhovoru pro album jako celek).

A protože skladby pro další počin jsou v jistých ohledech dost odlišné od debutu, bude odlišná i produkce. A směrem k čistotě to nepovede...



Připravujete nový materiál? Skládáte, máte už nějakou vizi, kdy nahrajete a vydáte další album?

Materiál pro příští počin je z velké části hotový a jak už jsem nastínil, bude od debutu z velké části dosti odlišný, přesto MALLEPHYR samozřejmě zůstanou v intencích black/death metalu. Termínovou představu nahrávání nějakou máme, ale zatím to necháváme tak nějak otevřené. Bude za tím ještě dost práce a po zkušenostech s neustálým oddalováním vydání debutu bych nerad dopředu avizoval jakékoliv termíny.

Máte už na jaro a léto domluvené koncerty, festivaly? Poprosil bych o jejich přehled, ať si vás můžou fanoušci pořádně užít.

Hodně koncertně nabitý byl únor, kdy jsme mimo jiné poprvé vyrazili do Rakouska, Slovenska a znovu dvakrát zahráli v Polsku. Teď už toho v blízké budoucnosti nebude tolik. 18. března hrajeme v Praze na akci firmy MetalGate před řeckým triem ROTTING CHRIST, ACHERONTAS a HAIL SPIRIT NOIR společně s plzeňskými doomaři SELF-HATRED, o dva týdny později v Táboře na klasické a velmi příjemné akci Žižkův vraždící palcát. Další akce je 22. dubna v Jičíně atd. Co se týče festivalů, potvrzena je zatím jedna příjemná akce, na které jsme dosud nikdy nevystoupili, zatím ale nemohu prozradit více. Jinak je bohužel léto zase tak trochu prázdné, na podzim ale máme několik plánů.



Děkuji moc za rozhovor, přeji MALLEPHYR jen samé vyprodané koncerty, tuny prodaných CD a merchandise a budu se těšit někde na koncertě. Ať se vám daří i v osobním životě!

Díky moc za zajímavé otázky a za podporu od našich úplných začátků! Ať se daří s blogem i se vším ostatním. Díky!



Interview - MALLEPHYR - Anti-human black/death metal from Czech republic!



Interview with black death metalovou band MALLEPHYR.
Answered Opat.

- translated by Markéta, thank you!

Ave MALLEPHYR! Your last year´s album “Assailing the Holy” has been released a while ago. There are the first review and you play those songs live. I haven´t read or heard any negative review. (Or is there any? If so, what does it say?) How do you feel about the record after a while?

Hello Deadly Storm. I have not noticed any negative responses but as I have said before not many people directly share their negative opinions with interprets. There are of course some negative responses and that is how it is supposed to be. But so far all the reviews were surprisingly positive.

Now, I can´t imagine to record the album differently. It was created in a certain mood and at that time it was natural result. There will be a lot of changes on the next project, however “Assailing the Holy” is the result of the former sentiment.


You were born from the underground and you succeeded in something amazing which is not ordinary in the Czech Republic. People know you and your brand has been honestly built up. Although your band is in its beginnings and there will be a lot of hard work, you are noticeable. There are bands which are known only after 10 years of playing or never. Do you have any advice for beginners?

Well, you are not asking the right guy. Firstly, we are beginners because we have been playing live for 2 and a half years. Secondly, I cannot really understand how MALLEPHYR made it so far. I don´t think there is something like an instruction what to do when you want to be successful. You have to focus on something more than just an immediate success but rather your own vision which you want to go. And you as a band need to follow this vision even if you do not have a lot of listeners. That was my philosophy when I went for MALLEPHYR: to compose and play what I need to get out of myself, do it properly, in my own way and constantly work on myself. The reactions were so unexpected and I think I appreciate it even more thanks to the moment of surprise.

You decided to go with Mad Lion Records label which is very solid Polish publishing. You probably have the highest sells of CDs in the Czech Republic, however did the label help you to go with MALLEPHYR abroad? Do you have any statistics on how your CDs are doing? And what about digital format?

I am not sure about abroad but at least in Poland for sure. First of all, Przemek organize various events there and he also does promo for MALLEPHYR. Thanks to him we have played in Poland four times already. I have no idea how many albums have we sold already. We received some packages with CDs from Mad lion after the releasing and we only know how many of those have we sold. I hope that Przemek does not regret that he decided to work with unknown band and that from time to time there is someone who wants our CD:). We also have the digital version which is available right now. There was some delays but it should be OK now and available on some e-services (like Spotify). Unfortunately, “Assailing the Holy” will not be on Bandcamp.

I really appreciate one particular thing on your band. It does not matter for how many people you play, hundred or twenty, you always play hard and do a perfect performance. There were no bored faces, which you can find on some concerts, but you had the total commitment and energy. How often do you play in rehearsal room and do you think about how your shows should look like?

I am so glad you said that. For me, it does not matter for how many people you play you still have to do your best. Even when you have 5 fans on a concert, the exchange of energy can be great.

The visiting of rehearsal room is more irregular and it depends on how much concerts do we have or if we need to work on a song. It can be once in two weeks or in month, or even longer. When we play concerts more weeks in a row, there is no need to be in a rehearsal room.

Our shows are not shaped, just the basic things like the clothing we have on the stage. But we changed it a little bit because it looks like there is nothing else than a black hoodie in Pilsen´s shops:). But we don´t have any choreography because during the concert we would probably forget it because we are like in a trance.

Your music is somewhere between death and black metal. Listeners of both genres have often very strong preferences, they might be even orthodox, I would say. Who does the larger response for your band?

I think that the orthodoxy between black and death metal is not as strong as it used to be. At least I don´t really see it. Thus, I can´t really answer this question. I feel that we are a little bit closer to black metal but, as I said, I don´t have any overview about the music preferences of our fans. Sometimes, a person comes to us after a show and says: I don´t really listen to black metal or death metal” and yet he/she enjoyed the show. I believe that putting fans in those “shells” has now passed. And most importantly it does not really matter.

Your lyrics are directed against religion. That is quite tricky thing in today´s world. I wonder, how do you write your lyrics? Opat, where do you find topics inspiration for your lyrics?

I would slightly change it. There are only like two songs from “Assailing…” which are directly anti-religious and even those are more directed against human fanaticism and delusion than against religion as a whole (in general, nothing like this has a space in our music and not in response to the current political and religious situation). For “Assailing…” the main inspiration came from several books which I was reading at that time and also from the whole entity of the evil around us aka humankind. This topic will be more developed in the next album.


You play on concerts quite often and sometimes those trips are really long. I feel that our opinion will be the same – Nowadays, it is important to bring the music right in front of people´s faces to have the personal contact with fans. Yet, sometimes I wonder…hundreds of kilometres cost some money and then you play just for a few people. How do you manage to balance the band with school, work and playing in other bands? Opat and Sinneral are probably really busy in other bands, right?

It´s not just us bringing the music to them, it works in both ways. The fans go to see us in other cities. You are one of them:). Moreover, in comparison with other bands, we do not travel that much. So far we have travelled only 8 hours by car and that is it.

Sometimes it´s difficult to balance those things, that is true. So far we have not had many collisions. From time to time we can´t play on a concert for various reasons or we solved it differently. The concert activity of MALLEPHYR is increasing so it is possible that those problems will be more frequent but let´s not jinks it. We want to play as much as possible and we submit everything to it.

Speaking about concerts there is one thing I have realized. There are ladies, girls, and female on your concerts. I understand that – you smile a lot and you are young, nice and dark at the same time:). Once I have even heard about your fan club. Does it really exist? Just tell me how can a black/death metal band charm soft sex?

Hahahaha, you´ve made me laughed. Are you talking about a female fan club? I know nothing about this. Adam (guitarist) goes to the gym a lot so if there is something like a fan club, it must be because of him, or I don´t know:). In fact, I believe that ladies on concerts go to there because of the music. They can listen to this music, why not? Additionally, I don´t think that we have more ladies fans than other bands in this music genre. I believe that it is only about music…I doubt that ladies go to black or death metal concerts to see asses of sweaty maniacs on stage:).


I do not want to just compliment you all the time so I would like to ask a little less cordially. I prefer your songs which are dirtier, rougher and rusty. There is only one thing which I would criticize and that is the sound. For the music you play I think it would be much suitable to have more chaotic and frenetic production. I feel that the new album is on an imaginary “crossroads”. You go either the way of dirtiness or the way of clear and well-arranged sound. How is it now for MALLEPHYR? Which way do you want to go?

I am perfectly satisfied with the final production of this album. It is true that on “Assailing…” the way we went was more on the clearer sound. But for me that is the most suitable for those songs. I do not believe that those songs are too inaccessible and the sound goes hand in hand with it. So for me it is not a crossroad but it was something most suitable and natural at that moment (just as the whole album which I described at the beginning).

And because songs for the next album will be different from the debut album the production will be different also. And we will not follow the cleaner road…

Are you preparing any new material now? Do you compose, have a vision, when do you want to record and publish a new album?

We already have some material done for the next project and as I said before it will be quite different form the debut. Yet, MALLEPHYR will remain the black/death metal intentions. We also have an idea about the recording dates but so far we want to leave it open. There will be a lot of work and we have some experiences with constant delaying a release of an album so we do not want to set any deadlines.


Have you already set up any concerts and festivals for the spring and summer? I would like to have a survey so the fans can really enjoy your music.

We played a lot of concerts on February and we also went to Austria, Slovakia and we played two times in Poland. So after this there will be not that many things happening. We have a concert March 18th in Prague for the MetalGate brand before the Greek trio ROTTING CHRIST, ACHERONTAS and HAIL SPIRIT NOIR and also with the doom band SELF-HATRED from Pilsen. Two weeks after we will play in Tábor on a classic and very nice event Žižkův vraždící palcát. The next event is on April 22nd in Jičín, etc. And now about the festivals: we confirmed one very nice event which we have never played before on but that is all I can say right now. Unfortunately the summer is quite empty but we have some plans for autumn.


Thank you so much for the interview. I wish MALLEPHYR only sold out concerts, tons of sold CDs and merchandise and I am looking forward to see you on your concerts. And I also wish you luck in your personal life!

Thank you for your interesting questions and for the support since the beginning of our band. Good luck with your blog and everything. Thanks!



pondělí 13. března 2017

Recenze/review - LOCK UP - Demonization (2017)


LOCK UP - Demonization
CD 2017, Listenable Records

"Když si chci podřezat žíly, tak nesmím mít tupé žiletky": prohlásila a zavřela se na dlouhou dobu do koupelny. Máčela ruce v teplé vodě, přemýšlela nad všemi, kteří ji kdy ublížili a nereagovala ani na klepání do dveří. Oči má nyní obrácené v sloup a z rukou jí prýští litry krve. Konečně našla ostré žiletky.

Nové album super skupiny LOCK UP je ostré jako břitva, žádné další broušení vůbec nepotřebuje. Představte si den v šedivém špinavém městě, těžkou dřinu v práci a nakonec zakouřený bar plný ztracených existencí. Tak přesně sem tahle kapela patří. Mezi death/thrash grindovou beznaděj. Novinka "Demonization" má až industriální nádech, opravdu připomíná ranní cestu do práce skrz opuštěnou továrnu. 



LOCK UP se pohybují někde na hranici mezi deathem a grindem. Nezapomínají ale ani thrash. Pokud se zaposloucháte pečlivěji, uslyšíte z novinky vlivy NAPALM DEATH, CORROSION OF CONFORMITY, FORBIDDEN, OVERKILL, TERRORIZER, NASUM, EXHUMED a spousty dalších kapel, které se nás snažily a snaží zničit tlakem. Novinka chce na rozdíl od předchozích záseků trošku víc času. Teprve až po nějaké době vyleze na povrch temnota a utrpení. Nutno také zmínit, že hodně tomu napomáhá hlas Kevina Sharpa, který je v některých momentech až uhrančivý, démonický. "Demonization" je devastací lidské mysli, šílenstvím. Určitě znáte ty momenty, kdy si máte chuť vytrhat vlastní vlasy z hlavy, případně vzít do ruky v úvodu zmíněnou žiletku. Nedělejte to, raději si poslechněte nové album LOCK UP. Je totiž masakrující! 



sumarizace:

LOCK UP nahráli přesně ten kousek zahnívajícího masa, který by neměl chybět ve sbírce každého pravověrného death/grindera. Zakládám album na čestné místo ve své sbírce a užívám si ten hnilobný puch. Hutné kytarové výjezdy, zabijácké bicí a všude kolem vznášející odér márnice. Řekněte mi na rovinu, co si víc může death grindu přát? Otevřete hroby, exhumujte mrtvé a slyšte slova pekelná! Při poslechu si přijdu jako by se mě někdo snažil stáhnout z kůže zaživa. Na albu by mělo být napsáno upozornění, že může způsobovat šílenství. Vítejte na té nejkrutější pitvě. Death grindová all star kapela LOCK UP je zde v plné síle a všem ukazuje, jak se má správně dělat masakr. Skvělé, velmi naléhavé a natlakované album! 


Asphyx says:

LOCK UP recorded a putrescent piece of flesh which should be in every collection of the real death/grind fan. This album has a special place in my collection and I enjoy the purid smell. Solid guitar departures, killing drums and all around is the smell of charnel house.  Honestly, does a fan of a death grind need anything else? Open the graves, exhume corpses and listen the words of the hell. I feel like someone is trying to hide me alive. It should have a sign on the cover that says “may cause mental damage”. Welcome to the worst dissection ever. The death grind all star band LOCK UP is here, is full of strength and it show us how the best massacre is done. Great, very acute and pressurized album. 

Tracklist:
01. Blood and Emptiness
02. The Decay Within the Abyss
03. Locust
04. Demonization
05. Demons Raging
06. Desolation Architect
07. Instruments of Armageddon
08. Sunk
09. The Plague That Stalks the Darkness
10. Foul from the Pure
11. Mind Fight
12. Void
13. Secret Parallel World
14. We Challenge Death

band:
Shane Embury
Kevin Sharp
Nick Barker
Anton Reisenegger

Recenze/review - MORDUM - And What Is the Truth? (2017)


MORDUM - And What Is the Truth?
CD 2017, Support Underground

„Pravdivé je říci o něčem, co je, že to je, a o něčem, co není, že to není.“ Aristotelés

„Pravda je shoda skutečnosti s poznáním. (Veritas est adaequatio rei et intellectus)."
Tomáš Akvinský

"A co je pravda?": se ptají na své první dlouhohrající desce i slovenští death metalisté MORDUM. A ihned dodávají, že oni se s ničím párat nebudou. Tedy alespoň co se týká hudby, která je nekompromisní, devadesátkově obhroublá, technicky propracovaná a šílená ze své podstaty. Už jen ta koláž na obalu voní krutostí, zběsilostí a zapáchá jako týden uleželá mrtvola. Takhle to vypadá, když se nástrojů chopí pánové, kteří rozumí svému řemeslu. Už to vím, díky nové nahrávce s jistotou, pravda se ukrývá ve smrti!




"And What Is the Truth?" je albem vycházejícím ze samé podstaty death metalu. Nepostrádá potřebnou syrovost, temnotu a maniakální dávku techniky. Ta je dávkována s citem pro věc. Je skvělé, že se MORDUM nenechali strhnout k mnohdy zbytečným preludiím a dodržují základní stavbu skladeb. Jak se říká, hrát dobře umí spousta lidí, ale jen málokdo umí skládat - a tady musím dát nahoru všechny své krvavé palce. Slováci vycházejí z časů, kdy světu vládly kapely jako PESTILENCE, ATHEIST, CYNIC, SUFFOCATION. 

Skupina datuje svůj vznik právě do těch dob a je to znát. Jakoby si z minulosti vzali s sebou ryzost, poctivost a oddanost brutálnímu death metalu. Líbí se mi i mezihry, které krásně doplňují celkovou atmosféru desky. A hlavně, přátelé, album neskutečně kope! William Burroughs kdysi napsal, že: Je důležité mít vždycky odvahu se uvolnit a jít - ve tmě.“ MORDUM jakoby se jeho slovy řídili. Nenašel jsem nic, co by mi na novince vadilo, snad jen zvuk, ten bych si dovedl představit ještě trošku hutnější, ale to je jen detail, který je hodně subjektivní. Brutální death metal, který vám pomůže najít vaše vlastní běsy! Vynikající album!




sumarizace:


"And What Is the Truth?" je albem vycházejícím ze samé podstaty death metalu. Nepostrádá potřebnou syrovost, temnotu a maniakální dávku techniky. Ta je dávkována s citem pro věc. Je skvělé, že se MORDUM nenechali strhnout k mnohdy zbytečným preludiím a dodržují základní stavbu skladeb. Jak se říká, hrát dobře umí spousta lidí, ale jen málokdo umí skládat - a tady musím dát nahoru všechny své krvavé palce. Slováci vycházejí z časů, kdy světu vládly kapely jako PESTILENCE, ATHEIST, CYNIC, SUFFOCATION. 

Skupina datuje svůj vznik právě do těch dob a je to znát. Jakoby si z minulosti vzali s sebou ryzost, poctivost a oddanost brutálnímu death metalu. Líbí se mi i mezihry, které krásně doplňují celkovou atmosféru desky. A hlavně, přátelé, album neskutečně kope! William Burroughs kdysi napsal, že: Je důležité mít vždycky odvahu se uvolnit a jít - ve tmě.“ MORDUM jakoby se jeho slovy řídili. Nenašel jsem nic, co by mi na novince vadilo, snad jen zvuk, ten bych si dovedl představit ještě trošku hutnější, ale to je jen detail, který je hodně subjektivní. Brutální death metal, který vám pomůže najít vaše vlastní běsy! Vynikající album!


Asphyx says:

"And What Is the Truth?" is an album coming from the essence of death metal. It doesn't miss the rawness, darkness and maniac number of technuque. It's dosed with necessary feeling. It's exciting that MORDUM didn't let themselves go to useless preludes and they respect the ground structure of songs. You know, there are lot of people who can play well, but only a few can compose – and here I must have my bloody thumbs up. The Slovaks are coming out of that times when the bands like PESTILENCE, ATHEIST, CYNIC, SUFFOCATION ruled.

The band came into existence in that times and it's obvious. Like from the past they take the purity, honest and loyalty to the brutal death metal. I like the interludes too, they complete the whole mood of the record. And mainly, my friends, the album kicks unbelievable. William Burroughs wrote once: „It is important to have the courage to free yourself and go – in the darkness.“ MORDUM seems to follow it. I didn't find anything that would bother me, maybe only the sound, I can imagine it denser, but this is only detail and it's very subjective. Brutal death metal that can help you find your own demons. Great album.


tracklist:
01. God saves only queen
02. And what is the truth?
03. Dictators
04. Rise of the drones
05. The process of digitizing
06. The magick substance
07. Lord of war or peacemaker
08. Poverty
09. Fanaticism
10. The Darkness of altars

band:
Roman Korosi / guitars
Gabi Antal / drums
Marek Belusko / bass
Lubo Loksa / guitars, vox

TWITTER