 |
| Blaze Bayley |
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
Place: Šeříkovka - http://www.serikovka.cz/
KATR
BLAZE BAYLEY
pondělí 1. května 2017
Photos - BLAZE BAYLEY, KATR - Šeříkovka Plzeň - 30. 4. 2017
author of photos – Michal Radoš
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky
Place: Šeříkovka - http://www.serikovka.cz/
neděle 30. dubna 2017
Recenze/review - LICH KING - The Omniclasm (2017)
LICH KING - The Omniclasm
CD 2017, vlastní vydání
Vrazit pěst pořádně do břicha, zakroutit, podívat do očí a pak trhnout. Vyvrhnout, vykostit, rozdrtit, rozmělnit, uhnětat a nakonec pohřbít zaživa. Tohle všechno se se mnou snaží američtí thrasheři LICH KING provést.
A nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Perfektně promyšlené a zároveň přesně zacílené riffy, spousta nápadů, lehká progresivita v mezích thrashové srozumitelnosti. K tomu skvělý, rozřezávající zvuk a "nepříjemný" ječák. Co ti přát víc? Nenašel jsem ani jednu drobnost, která by mi na novince vadila. Jedná se totiž o pravověrný, rezavý nářez přesně podle mého gusta.
Vrazit pěst pořádně do břicha, zakroutit, podívat do očí a pak trhnout. Vyvrhnout, vykostit, rozdrtit, rozmělnit, uhnětat a nakonec pohřbít zaživa. Tohle všechno se se mnou snaží američtí thrasheři LICH KING provést.
A nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Perfektně promyšlené a zároveň přesně zacílené riffy, spousta nápadů, lehká progresivita v mezích thrashové srozumitelnosti. K tomu skvělý, rozřezávající zvuk a "nepříjemný" ječák. Co ti přát víc? Nenašel jsem ani jednu drobnost, která by mi na novince vadila. Jedná se totiž o pravověrný, rezavý nářez přesně podle mého gusta.
LICH KING nakládají ve stylu EXODUS, VIO-LENCE, MUNICIPAL WASTE, chvílemi dokonce jako OVERKILL, SLAYER, TESTAMENT. Hlavní je ale schopnost desky mě strhnout, donutit zase mlátit pěstí do klávesnice, odbíhat pařit po pokoji, přidávat volume a prskat skladby úplně stejným způsobem, jako vynikající vokalista. Album je plné humoru, nadsázky, radosti ze samotné hudby, ale pozornějšího posluchače donutí i k zamyšlení. Zkrátka a jednoduše, takhle se má dělat thrash metal! V novince je obrovský kus rebelství, totálního nasazení a pořádná porce energie. Vše je pak smíchané ve vskutku výbušném poměru. Na tuhle hrobníkovu lopatu si sednu pokaždé rád. Tady se totiž hraje první thrashová liga! Masakr!
sumarizace:
Vítejte na thrash metalové seanci! Američtí válečníci LICH KING přišli na náš svět, aby zapálili ohně k uctění pravého nefalšovaného metalu. Tohle je přesně ten typ old schoolové muziky, která mi koluje v krvi. Má to drive, má to neskutečný feeling a sílu. Mám sto chutí vše hodit za hlavu, dát si nohy na stůl a jen poslouchat. Novinka je velmi dobře zahraným návratem do osmdesátých a devadesátých let minulého století. Je plná starých riffů, plesnivé atmosféry a žhoucího kovu. Pokud také ctíte dávné pořádky v hudbě a rádi vzpomínáte, tak je pro vás album jako stvořené. Otevřete si pivo, opravte nášivky na roztrhané džínové bundě a začněte skákat po pokoji! Tohle je hudba pro staré šedivé prašivé metalové psy! Takhle nějak by to mělo vypadat, přátelé! Album, které vás vrátí do vašeho mládí! Kult! Skvělá prašivá práce! Absolut thrashmetal!
Asphyx says:
Welcome to thrash metal session! American warriors LICH KING came to our world to light fires for honour of the true real metal. This is exactly the type of old school music that is circulating in my blood. It has drive, surreal feeling and strength. I'm fancy throwing everything behind my head, put my feet up and listen only. Novelty is very well played return to the eighties and nineties. It's full of old riffs, moldy atmosphere and the glowing metal. So, if you honour the ancient orders in music and you like remembering, the album is ideal for you. Open some beer, repair patches on your torn denim jacket and start jumping around the room! This is music for the old gray mangy metal dogs! This is how it should look like, friends! The album, which takes you back to your youth! Cult! Great rotten job! Absolut thrash metal!
Tracklist:
01. Weapons Hot
02. Lich King V: Stalemate
03. Preschool Cesspool
04. Cut the Shit
05. Our Time to Riot
06. Crossover Songs Are Too Damn Short
07. Take the Paycheck
08. Civilization
09. Offense
10. Lich King VI
01. Weapons Hot
02. Lich King V: Stalemate
03. Preschool Cesspool
04. Cut the Shit
05. Our Time to Riot
06. Crossover Songs Are Too Damn Short
07. Take the Paycheck
08. Civilization
09. Offense
10. Lich King VI
Recenze/review - DRUG HONKEY - Cloak of Skies (2017)
DRUG HONKEY - Cloak of Skies
CD 2017, Transcending Obscurity Records
Mám hlavu chycenou ve svěráku. Čelisti se postupně utahují a mě lezou oči z důlků tlakem. Bolí to, ale jsem tomu rád. Bez tlaku, energie, šílenství a krutosti si totiž nelze novou desku DRUG HONKEY vychutnat.
Američtí experimentálně hlukoví doomaři DRUG HONKEY letos opět představili dílo světových kvalit. Mám pro tuhle partičku atmosférických smrťáků velkou slabost. Líbí se mi, že jejich alba působí jako nekompromisně chrstnutá kyselina do obličeje. Pánové hrají drsně, chaoticky, zběsile a přesto neskutečně přitažlivě. Přiznám se, že když už jsem byl ke konci týdne opravdu hodně unavený z práce, tak byli mnohdy jedinými, kdo mě dokázal nakopnout. Vítejte v domě vyšinutých duší!
Mám hlavu chycenou ve svěráku. Čelisti se postupně utahují a mě lezou oči z důlků tlakem. Bolí to, ale jsem tomu rád. Bez tlaku, energie, šílenství a krutosti si totiž nelze novou desku DRUG HONKEY vychutnat.
Američtí experimentálně hlukoví doomaři DRUG HONKEY letos opět představili dílo světových kvalit. Mám pro tuhle partičku atmosférických smrťáků velkou slabost. Líbí se mi, že jejich alba působí jako nekompromisně chrstnutá kyselina do obličeje. Pánové hrají drsně, chaoticky, zběsile a přesto neskutečně přitažlivě. Přiznám se, že když už jsem byl ke konci týdne opravdu hodně unavený z práce, tak byli mnohdy jedinými, kdo mě dokázal nakopnout. Vítejte v domě vyšinutých duší!
Máte rádi GODFLESH, JESU, THE NIHILIST FRONT, DISEMBOWELMENT, INVERLOCH, SCORN, LURK, NEUROSIS a je vaše mysl otevřená hudebnímu chaosu? Potom si novinku "Cloak of Skies" určitě užijete jako já. Po chodbách opuštěného psychiatrického oddělení se toulají krvelační duchové bývalých pacientů. Hlavní protagonista a chovanec Honkey Head řve do mikrofonu s výrazem raněného zvířete, ostatní mu asistují, jako by měli každou chvíli podstoupit trepanaci svých lebek. Takováto hudba se nemá popisovat, měla by se užívat, pouštět žilou všem zabedněncům a nabízet jako hlavní chod v nejlepším vysílacím čase v komerčních televizích. DRUG HONKEY vám rozkopou vaše nechutné obličeje, svážou vám duše do kozelce a vytrhají nehty i s kousky masa. Šílenství! Skvěle!
sumarizace:
Zažili jste někdy tsunami? Že ne? Tak si pusťte novou desku "Cloak of Skies". Nějak nechápu, kde se v téhle kapele bere tolik energie. Novinka je totiž jedním slovem vynikající. Už dlouho jsem neslyšel nahrávku, která by mě přišpendlila rovnou na zeď. Američané DRUG HONKEY hrají sice pořád stejně, ale na novince jsou ještě šílenější, hlasitější, zběsilejší než dřív. Jeden skvělý masakr střídá druhý, vy sedíte s pusou dokořán a nakonec máte sto chutí rozmlátit nábytek ve svém pokoji. Kombinace doomu, deathu a špíny mi připomíná srážku s náklaďákem plným hnisu. Tohle je úder kladivem přímo do vašich mozků! Absolutní smršť! Dost bylo řečí, jdu raději pařit! Album, které vám vytrhá zuby i s kořeny! Excelentní záležitost!
Asphyx says:
Have you ever seen a tsunami, haven't you? So plax the new album "Cloak of Skies". I can't understand where this band takes so much energy. The news is in fact excellent. I haven't heard such a record for a long time that pinned me down directly to the wall. The Americans DRUG HONKEY play always the same, but on the new album they are even crazier, louder, more furious than before. One great massacre after another, you sit open-mouthed, and at the end you want to smash the furniture in your room. The combination of doom, death metal and dirt reminds me of a crash with a truck full of pus. This is a hammer blowing directly into your brains! Absolute whirlwind! Words enought, I'm going to party! The album, which will pull out your teeth with the roots! Excellent stuff!
Track list:
1. Pool of Failure (5:44)
2. Sickening Wasteoid (6:12)
3. Outlet of Hatred (6:48)
4. (It’s Not) The Way (6:36)
5. The Oblivion of an Opiate Nod (10:00) (Ft. Bruce Lamont of YAKUZA, CORRECTIONS HOUSE)
6. Cloak of Skies (8:11)
7. Pool of Failure (Remix by Justin K. Broadrick of GODFLESH, JESU remix) (6:29)
Line up:
Paul Gillis (Honkey Head) - Vocals, synths, samples, fx
Adam Smith (BH Honkey) -Drums
Gabe Grosso (Hobbs) - Guitar
Ian Brown (Brown Honkey) - Bass
PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh devadesátý - Miluju ty vaše nahý zadky!
Boleslavský punkáči byli vždycky ty správný "hovada", jak říkával Prcalík. Měli jsme s nimi nepsanou družbu, spojovala nás jak hudba, tak pivo. Tenkrát se nějaké metalové a punkové styly moc neřešily. Byli jsme jak jedna velká rodina, navzájem promíchaná a smíšená. Pokud mě má čím dál tím víc chatrná paměť neklame, tak hlavní stan měli punkáči v hospodě U Hymrů. Od té doby, co zavřeli U Dubu, tak když se šlo někam na pivo do města, tak nebyla jiná volba. U Hymrů fungují dodnes, ale už to tam vypadá trošku jinak. I když, toho ducha starých časů tam pořád cítím.
"Nejlepší byli Adamiti": zaslechli jsme ihned u vstupu do zakouřeného lokálu. Dva stoly metalových hlav a jeden s čírama. Vzájemné vtípky, sem tam seděla nějaká holka u jiného stolu, to v případě, když vyměnila thrash za punk. Hláška mě zaujala. Do druháku jsme měli na škole dějepis a mladou paní učitelku, která vyprávěla zajímavě a šikovně se vyhýbala novodobým dějinám. Adamity, tuhle extrémní sektu, známou svou nahotou, jsem znal. Dějepis mě vždycky bavil.
A tak jsem si přisedl k Chrchlovi, jinak studentíkovi boleslavského gymnázia a punkáčovi intelektuálovi. Měl kapelu, která neuměla hrát, ale hrozně je to bavilo. Byl to taky velkej fešák. Prodral jsem se přes hustý kouř, galantně nechal sednout Kačenku první. Chrchla znala ze školy a jeho přítelkyni s krásně modrými vlasy také. Holky si sedly k sobě a začaly řešit věci, kterým jsem nikdy nerozuměl a asi nikdy neporozumím.
Chrchel měl opileckou přednášku o Adamitech, zrovna je probírali spolu s husitstvím ve škole a on si doplnil výuku nějakou vědecky populární knihou. Líbilo se mu na nich jejich volnomyšlenkářství, nádech sexuální nevázanosti. Jak se mu všechno spolu s chlastem spojilo dohromady, tak nám začal tvrdit, že Adamité byli vlastně taky takoví punkáči. Rozhovor to byl veselý, řekl bych spíš řehtající. Měl jsem druhý den volno, padla mi brigáda a Káča pomáhala tátovi až odpoledne v sobotu, při plánovaných operacích psů bohatých paniček. Pít se mohlo do němoty.
"A proč, řekněte mi proč bychom nemohli i my být takoví novodobí Adamité": ptal se přes půllitr Chrchel a objímal Prcalinku, která se tomu neskutečně smála. Jsou lidé, kteří můžou mluvit donekonečna a nikdo je neposlouchá. Pak jsou jedinci, kteří jen pronesou pár slov a následovali byste je třeba do pekla. Mají dar vyprávění, schopnost řečnit. Náš punkáč patřil k nim. Jeho bratři ve zbrani, povzbuzeni několika jointy trávy na dvoře hospody, souhlasně přizvukovali a my, protože jsme byli taky drsňáci a taky jsme trošku machrovali před holkama, jsme nesměli zůstat pozadu.
Na kostele Českých bratří odbila dvanáctá hodina a my postáváme na Komenského náměstí, přesně pod okny druhého stupně základní školy, kde se kdysi šprtal malý Smrťák (tedy já). Ano, přemluvili nás k téhle akci punkáči a je také nutné rovnou napsat, že jsme se moc nebránili. Chrchel zorganizoval běh něco kolem 50 nahých zadků ze Starého města až na sídliště. Holkám zářily oči, když se naše bílá, po zimě značně zářící těla soukala z džínových bund, odrbaných kalhot, křiváků. My se samozřejmě styděli, ale psychologie davu vítězila na plné čáře. Nešlo ani tak o nahotu, ale o protest, o rebelský čin a samozřejmě taky mladickou krávovinu, na kterou se pak dlouho vzpomínalo.
Mezi nohama se nám bimcala naše nádobíčka, holá chodidla plácala po dlažbě a vše doprovázel hurónský křik. Prcalík se začínající pleší za mnou, vedle Kytka a jeden punkáč, který měl snad největší číro ve městě. Samozřejmě natužené cukrem a nějakou tajnou ingrediencí, kterou si hlídal jako recept na Coca colu. "Miluju ty vaše nahý prdele, miluju ty vaše holý zadky": řvala Jana, která ten den vypila zelené jako nikdy. A my odpovídali texty od Debustrolu, Visacího zámku a neskutečným rykem.
"To je nějaká provokace mámo": slyšel jsem křičet jednoho plešatého padesátníka na jeho manželku. To jsme běželi vedle divadla, kde zrovna končilo nějaké hodně dlouhé představení. Náš půlnoční běh pokračoval kolem sochy Komenského, jeho zostuzením. Někdy si říkám, jak je dobře, že se tenkrát všechno nefotilo, protože bych byl asi dávno zavřený v blázinci. Parta naháčů u sochy učitele národů, k tomu kopulační pózy, jekot našich dívek, které každá měla několik kusů našeho oblečení navíc v náručí.
Je s podivem, že jsme doběhli až ke kolejím. Nejdřív kolem nemocnice, kde se ještě svítilo a pár pokuřujících pacientů z plicního oddělení nám mávalo a fandilo nám. Jenže u kolejí už stáli policajti, rozhodnuti nás zastavit. "Ty vole, chlupatý, navrhuju to oběhnout kolem Měšťáků!": zařval jako vždy duchapřítomný Kytka a na několik dlouhých minut tím prodloužil náš běh. Než se totiž policajti přeskupili, my už dávno běželi vedle sportovního okruhu Astonka, směr Radouč.
Bylo v tom najednou kus sportu i zdravé řevnivosti. Museli jsme s punkáčema, my thrashový metly nad policajtama vyhrát. A pište si, že jsme vyhráli. Co si tak pamatuju, tak jako mladý jsem běhal vlastně pořád. Je sice fakt, že někteří z nás chrchlali (obzvláště silný kuřák Chrchel dostál plně svému jménu), jako by měli vyplivnout plíce na zem, ale dosáhli jsme cíle. Bylo to velké vítězství, sice trošku pošramocené následným výslechem policie na místě, ale to nám náladu rozhodně nerozhodilo.
Obzvlášť Prcalíkovo vysvětlování vrchnímu nadstrážmistrovi, jak ho oslovoval (a používal hlášky ze Švejka), bylo neskutečné. Opile mu třeba chvíli tvrdil, že je jednak starý partyzán a potom disident a celá tahle taškařice byla vlastně takovým happenigem za jeho padlé kamarády. Policistovi dlouho nedocházelo, že na partyzána by muselo být Prcalíkovi něco kolem -50 let a na disidenta mínus deset. Ale to už jsme byli dávno oblečeni, holky byly s náma, celé rozrušené, že viděly tolik krásné klučičí nahoty najednou.
Pravdou je, že naše společenství metalistů a punkáčů se touto nahatou akcí ještě víc utužilo. Spojovala nás hudba (miluju Exploited!), smíšené dvojice i občasné šarvátky s hololebci.
Tu noc se popíjelo ještě dlouho, vlastně až do rána. Probírali se ty krásně bláznivé momenty, vyděšené tváře opilců i údiv spořádaných občanů a vlastně všechno, co s během souviselo. Bylo už teplo a tak se nás pár dvojic rozešlo různě do lesa, kde měl každý své oblíbené místečko, ukryté před zraky okolí. Tam někde pod hvězdami mi Kačenka prozradila, že jsem sice neměl nejhezčí zadek, ale zato jsem prý krásně běžel. Bylo to vlastně jedno, na zemi jsem totiž rozložil svoji džínovou bundu a zanedlouho jsem byl ten den nahý už podruhé. A nebyl jsem sám.
Chrchel je dnes stejně jako já normálním fotříkem, chlapem od rodiny, chodícím každé ráno do rachoty (já jsem strojař, on stavař). Žije v Liberci a občas se potkáváme na kolech různě na rozhlednách Jizerských hor. Dáme vždycky pivko, probereme rodiny a pak se pokaždé náš hovor nasměřuje na památný nahatý běh. Jo, asi jsme oba pořád někde ve skrytu duše rozervaní srdcerváči, pamatuješ? Tahle povídka je pro tebe, ty starej punkáči! Dneska už s tebou nahatej nepoběžím, nechci děsit lidi, ale zavzpomínám vždycky rád!
Pravdou je, že naše společenství metalistů a punkáčů se touto nahatou akcí ještě víc utužilo. Spojovala nás hudba (miluju Exploited!), smíšené dvojice i občasné šarvátky s hololebci.
Tu noc se popíjelo ještě dlouho, vlastně až do rána. Probírali se ty krásně bláznivé momenty, vyděšené tváře opilců i údiv spořádaných občanů a vlastně všechno, co s během souviselo. Bylo už teplo a tak se nás pár dvojic rozešlo různě do lesa, kde měl každý své oblíbené místečko, ukryté před zraky okolí. Tam někde pod hvězdami mi Kačenka prozradila, že jsem sice neměl nejhezčí zadek, ale zato jsem prý krásně běžel. Bylo to vlastně jedno, na zemi jsem totiž rozložil svoji džínovou bundu a zanedlouho jsem byl ten den nahý už podruhé. A nebyl jsem sám.
Chrchel je dnes stejně jako já normálním fotříkem, chlapem od rodiny, chodícím každé ráno do rachoty (já jsem strojař, on stavař). Žije v Liberci a občas se potkáváme na kolech různě na rozhlednách Jizerských hor. Dáme vždycky pivko, probereme rodiny a pak se pokaždé náš hovor nasměřuje na památný nahatý běh. Jo, asi jsme oba pořád někde ve skrytu duše rozervaní srdcerváči, pamatuješ? Tahle povídka je pro tebe, ty starej punkáči! Dneska už s tebou nahatej nepoběžím, nechci děsit lidi, ale zavzpomínám vždycky rád!
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
sobota 29. dubna 2017
Recenze/review - PROFANITY - The Art of Sickness (2017)
PROFANITY - The Art of Sickness
CD 2017, Apostasy Records
Chodil jsem kolem každý den. A pokaždé mi připadalo, že se pod tou snad sto let starou plachtou něco hýbá. Ve starém sklepě, kousek od ranní cesty do práce. Jakoby mě sledovaly žhnoucí oči. Jednoho dne jsem neodolal a má zvědavost zvítězila nad opatrností. Ve stínu a prachu se ukrýval stroj na zabíjení. A já jsem tak jednoho mrazivého rána probudil monstrum.
Chodil jsem kolem každý den. A pokaždé mi připadalo, že se pod tou snad sto let starou plachtou něco hýbá. Ve starém sklepě, kousek od ranní cesty do práce. Jakoby mě sledovaly žhnoucí oči. Jednoho dne jsem neodolal a má zvědavost zvítězila nad opatrností. Ve stínu a prachu se ukrýval stroj na zabíjení. A já jsem tak jednoho mrazivého rána probudil monstrum.
K životu znovu probuzená death metalová mašina PROFANITY letos přichází s albem, které splňuje ty nejvyšší požadavky kvality. Je technické, moderní a zároveň uctívá staré postupy. Náhodě nebylo ponecháno zhola nic. Skladby se do mě zarývají s až krvavou přesvědčivostí a tam kde některé kapely již ztrácejí víru v násilí, přidávají Němci na ještě větší intenzitě. Tahle mašina na zabíjení nejde zničit, ani rozebrat, musíte jí podlehnout a oddat se plně jejím chladným melodiím.
"The Art of Sickness" je nahrávkou, která doslova zabíjí. PROFANITY na to jdou podobným způsobem, jako ve své době SUFFOCATION, MORTAL DECAY, DYING FETUS. Samozřejmě, mají svůj jasně daný rukopis, vlastní ksicht. Opravdu mi připomínají znovu k životu probuzenou brutální death metalovou bestii. Novinka je perfektní jak po zvukové, tak grafické stránce. A hlavně, hudba je zde vyloženě nakažlivá. Ostré, nekompromisní riffy se vám zaryjí do mozku, vytrhají vám všechny nehty a nakonec vás rozmělní na masokostní moučku. PROFANITY se vrátili ve velkém stylu. Na albu jsem nenašel slabé místo. Skladby jsou neskutečně přesvědčivé, velmi technické, přesto syrové, jako čerstvý kus masa. Němci nahráli desku, která je plná inteligentního, sofistikovaného death metalu. Zároveň si zachovali surový tlak a energii. Monstrum se znovu probudilo! Je zde, aby zničilo vše živé i neživé. Vynikající album od kapely, která přesně ví, o čem je smrt!
sumarizace:
K životu znovu probuzená death metalová mašina PROFANITY letos přichází s albem, které splňuje ty nejvyšší požadavky kvality. Je technické, moderní a zároveň uctívá staré postupy. Náhodě nebylo ponecháno zhola nic. Sklady se do mě zarývají s až krvavou přesvědčivostí a tam kde některé kapely již ztrácejí víru v násilí, přidávají Němci na ještě větší intenzitě. Tahle mašina na zabíjení nejde zničit, ani rozebrat, musíte jí podlehnout a oddat se plně jejím chladným melodiím.
"The Art of Sickness" je nahrávkou, která doslova zabíjí. PROFANITY na to jdou podobným způsobem, jako ve své době SUFFOCATION, MORTAL DECAY, DYING FETUS. Samozřejmě, mají svůj jasně daný rukopis, vlastní ksicht. Opravdu mi připomínají znovu k životu probuzenou brutální death metalovou bestii. Novinka je perfektní jak po zvukové, tak grafické stránce. A hlavně, hudba je zde vyloženě nakažlivá. Ostré, nekompromisní riffy se vám zaryjí do mozku, vytrhají vám všechny nehty a nakonec vás rozmělní na masokostní moučku. PROFANITY se vrátili ve velkém stylu. Na albu jsem nenašel slabé místo. Skladby jsou neskutečně přesvědčivé, velmi technické, přesto syrové, jako čerstvý kus masa. Němci nahráli desku, která je plná inteligentního, sofistikovaného death metalu. Zároveň si zachovali surový tlak a energii. Monstrum se znovu probudilo! Je zde, aby zničilo vše živé i neživé. Vynikající album od kapely, která přesně ví, o čem je smrt!
Asphyx says:
PROFANITY
is a band which has been recently awaken again. They are a death metal machine
and this year they released a new album which fulfils my highest requirements.
It is technical, modern and at the same time it worships the old practices.
Everything was thought through. Those songs go inside of me with a bloody
conviction and where other bands are losing the faith of violence, these
Germans go for even bigger intensity. This killing machine is impossible to
destroy or break and you have to succumb to it and give it up to its cold
melodies.
“The Art of Sickness” is an album which literally kills. PROFANITY did this album similarly as bands like SUFOCATION, MORTAL DECAY, and DYING FETUS. Of course, they have their own signature, their own face. They remind me awaken brutal death metal beast. This new album is perfect not only in case of sound but also with the artwork. And also, the music is very addicting. Sharp, uncompromising riffs will go right into your brain and they will be there for a long time tearing off all your nails and in the end they will smash you into a meat-and-one meal. PROFANITY came back in a great style. There is not any weak spot on this album. These songs are really convincing, very technical but also raw like a fresh pieces of flesh. Those Germans recorded an album which is full of intelligent, sophisticated death metal. At the same time they kept their cruel pressure and energy. The monster has awaken again! It is here to destroy everything alive. An excellent album of a band who knows what death is about!
“The Art of Sickness” is an album which literally kills. PROFANITY did this album similarly as bands like SUFOCATION, MORTAL DECAY, and DYING FETUS. Of course, they have their own signature, their own face. They remind me awaken brutal death metal beast. This new album is perfect not only in case of sound but also with the artwork. And also, the music is very addicting. Sharp, uncompromising riffs will go right into your brain and they will be there for a long time tearing off all your nails and in the end they will smash you into a meat-and-one meal. PROFANITY came back in a great style. There is not any weak spot on this album. These songs are really convincing, very technical but also raw like a fresh pieces of flesh. Those Germans recorded an album which is full of intelligent, sophisticated death metal. At the same time they kept their cruel pressure and energy. The monster has awaken again! It is here to destroy everything alive. An excellent album of a band who knows what death is about!
1. The Great Obstacle
2. Who Leaves Stays
3. Mouth of Nepotism
4. Recreating Bliss
5. Specific Souls
6. Better Left Alone
band:
Thomas Sartor - vocals / guitars
Lukas Haidinger - bass
Armin Hassmann - drums
