Recenze/review - CRAVEN IDOL - The Shackles Of Mammon (2017)

CRAVEN IDOL - The Shackles Of Mammon

CD 2017, Dark Descent Records

Tvrdili mi, že milosrdenství ze mě udělá lepšího člověka. Jenže já chodil zmatený světem a potkával jen samou temnotu. Byl jsem znechucen z našeho lidského druhu a raději se naplno věnoval záhrobním rituálům. Jsou pro mě přívětivější, přehlednější, mrazivější. Stejně jako hudba CRAVEN IDOL.

Londýnská pekelná úderka na to jde hezky od mrtvolného lesa. Inspirace VENOM, DESTROYER 666, AURA NOIR, DESASTER, ale i třeba BATHORY a KREATOR, musí dělat dobře snad každému, kdo se kdy jen otřel o starý metal. Kapela si umí pohrávat s melodiemi stejným způsobem, jako jeptiška po večerech ve své cele s růžencem. Hudba je od základu chladná, jakoby zastřená patinou staroby a poslouchá se velmi dobře. Ne, do kruté reality mě ještě netahejte, chci být zde a naslouchat šepotu mrazivé věčnosti.

Určitě znáte ten pocit, když si připadáte s kapelou napojeni na společný vesmír. To se mi právě stalo s albem "The Shackles Of Mammon". Kolem mě sedí skupinky jízlivých bazilišků, mlha je hustá, nepropustná a tma je jediným vysvobozením. Black, thrash, ale i ozvěny heavy metalu, tohle všechno na novince naleznete. Neposlouchám už dávno ušima, ale spíš srdcem, všemi póry svého těla. Rozkládám se, postupně hniji za zvuků šílenství. Hýčkám si vlastní démony, těším se, až zase přepnu tlačítko na své hi-fi věži a propadnu se do podzemí. Ještě chvilku prosím, ještě několik skladeb. Křižuji se v obráceném gardu a kráčím zahalen v kápi ulicí. Okultní black thrash metal, který vám podá kostnatou ruku a pozve vás do záhrobí. Velmi dobře!

sumarizace:

Vítejte v pekle! CRAVEN IDOL letos vydali album, které obrátí kříže vzhůru nohama u vás v kostele. Nahrávka je plná nihilismu, války s nebem, ale hlavně perfektních černých thrashových melodií. Nenašel jsem jediné slabé místo, jediný kousek hudby, která by mě nebavila. Naopak, jsem totálně smeten z povrchu zemského neskutečnou energií, sírou a temnou náladou. Na novince nalezneme atmosféru, známou snad jen z vařícího kotle. Syrové, ostré, maniakální, magické! Takové je nové album těchto pekelníků. Svět je dávno odsouzen k zániku, ale než k tomu dojde, tak si to tady ještě pořádně užijeme, co říkáte?! CRAVEN IDOL zhudebnili tmu a zapálili onen svět! Vynikající black thrashová nahrávka, která vás spálí na popel

Asphyx says:

Welcome to the Hell! CRAVEN IDOL released this year an album that will turn the crosses upside down in your church. The recording is full of nihilism, war with heaven, but mostly of perfect black thrash tunes. I couldn't find any weak point, the only piece of music that I'm not interested in. The other way around, I was totally wiped off the face of the earth with the incredible energy, sulfur and dark mood. On the new album we can find the atmosphere, known perhaps only from  the boiling boiler. Raw, sharp, manic, magic! This is the new album of these devils. The world has been doomed for a long time, but before it will happen, we can enjoy it, what do you think?! CRAVEN IDOL set to music the darkness and lit the other side! Excellent black thrash record that will burn to ashes!

tracklist:

01. Pyromancer
02. A Ripping Strike
03. Black Flame Divination
04. The Trudge
05. Dashed to Death
06. Mammon Est
07. Hunger
08. Tottering Cities of Men

band:

Vrath - Vocals, Guitars
Obscenitor - Guitar
Suspiral - Bass
Heretic Blades - Drums

https://www.facebook.com/Craven-Idol-158945044134965/

http://www.darkdescentrecords.com/

https://www.facebook.com/DarkDescentRecords/?fref=ts

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE: Příběh sto druhý - Alkoholický výlet na TANKARD

Příběh sto druhý - Alkoholický výlet na TANKARD

Moje babička byla zlatá žena. Spoustu let šetřila, aby mi pak po maturitě slavnostně předala vkladní knížku na heslo, které obsahovalo mé jméno. Střádala, odpírala si spoustu radosti, aby její čtyři vnuci měli něco do začátku, jak říkávala.

Jenže já byl ve věku, kdy jsem na dalekou budoucnost příliš nemyslel. A když už trošku usměvavý Kytka přišel, že kousek za hranicemi v Chemnitzu je koncert Tankard, rozhodl jsem se. Na penězích jsem nelpěl a chtěl jsem svým kamarádům udělat radost. Za to že jsou, že vydrželi všechna příkoří od svých rodin, za bolest po potratu, za všechny ty krásný chvíle, co jsme spolu prožili a hlavně za metal, který jsme milovali jako nic jiného. 

Šel jsem za babičkou, která si myslela, že peníze použiji hlavně na malinkatý byt nad řekou Jizerou, který jsme si s Kačenkou vyhlédli. Koupil jsem lahev koňaku, seděl šest hodin v obývacím pokoji a vysvětlovat staré moudré ženě, proč to musím udělat. Viděla to zpočátku úplně jinak, ale nakonec mě myslím pochopila. "Když mi slíbíš, že tam nebudete dělat nějaký kraviny a že se vrátíš, tak ti dám peníze zvlášť na cestu i vstupné": prohlásila nakonec a mě musela Kačenka skoro odnést. Byl jsem na maděru. A dodnes nevím, jestli měly být ty peníze navíc náplast za všechny náběhy na rozvod a nekonečné hádky mých rodičů nebo jsem babičku opravdu přesvědčil.

Mirka ještě pořád měla pohled raněné laně, ale když jsem jí oznámil, že je beru všechny na Tankard, roztála. Milovala je z nás všech asi nejvíc. Dostal jsem pusu a slib, že až se jim jednou povede syn, dá mu jméno po mě. K tomu sice po několika letech došlo, ale už to nebylo s Kytkou, ten se mezitím rozplynul v nekonečnu. Prcalík prohlásil, že on také přispěje a Jana byla tak dojatá, že slíbila největší svačiny na cestu. Seděli jsme pak na panelech konečně zase o trošku veselejší. 

Přípravy na koncert byly tentokrát nekonečné. Možná už jsme byli trošku starší a možná i svědomitější, ale rozdělili jsme si úkoly. Někdo zjistil, jak jede vlak, já zavolal od mámy z práce a zamluvil v Německu vstupenky. Dva dny předem jsme pro jistotu odjeli na chalupu do Jizerek (abychom byli blíž k Chemnitzu), kde se neskutečně chlastalo a "připravovalo" se na ten velký den. Na louce kazeťák, v něm "Zombie Attack", "Chemical Invasion" a v té době ještě čerstvé "Stone Cold Sober". A protože k Tankard patřilo vždy pivo, lahváče cinkaly stále dokola.

Kytka s Mirkou sice chodívávali na dlouhé procházky, pořád je ještě jejich mrtvě narozené dítě bolelo, trápili se, ale jak známo, čas pomalu vše hojí. Byl jsem čerstvý maturant a spolu se Sabathem jsme byli nekorunovaní vedoucí celého zájezdu modrých thrashových duší. 

"Drinkin’ beer somewhere with me
Playin’ loud and poppers flee
I want booze and beer and wine
To be drunk it’s so fine

It’s so fine!

Come and drink alcohol!
Come and drink beer with me!
Come and drink alcohol!
Come and drink wine with me!"

Řvali jsme do lesů, zase chvilku alespoň trošku šťastní a svobodní. Mě doma rovnou řekli, že budou rádi, když vypadnu. Protože na sebe zase štěkali a rozváděli. Jen chudák bratr, který k metalu nepřičuchl a nechtěl s náma vyrazit. Odnesl si všechnu špínu v první linii. Já byl rád, že jsem z toho srabu pryč. Hádky rodičů před dětmi by se měly zakázat, to mi potvrdí každý, kdo je někdy zažil. A že ty našich byly hodně ostré.  

Abychom měli klid, chodívali jsme s Kačenkou až úplně nahoru na půdu, pod vikýř, na matrace. Tam jsme taky usnuli den před akcí a já blbec trošku zaspal. Úprk na autobus do Jablonce a přesun vlakem do Liberce byl tak překotný, že jsme oba spoje dobíhali jako poslední. Nebýt jedné hodné paní průvodčí (zdržela vlak), mohlo být po výletu. Ale měli jsme z prdele kliku, jak říkával Prcalík a jedna pusa od něj udělala paní takovou radost, že si s námi vyprávěla celou cestu.

Liberec patří k jedněm z mých nejoblíbenějších měst, ale nádraží tenkrát nebylo z nejhezčích. Hnusné pivo, nepříjemný vrchní. Nám to bylo všechno jedno. Jelo se na metal, byli jsme zase spolu - my parta z panelů, která si tenkrát myslela, že je to všechno navždy, na věky věků. Nebylo, osud je někdy kurva, ale tahle akce patří k nejpovedenějším vůbec.

Osobně jsem Tankard už tenkrát miloval. Vždycky se mi na nich líbil nadhled, pohoda, melodie a hlavně, skvěle se na ně pařilo. A o to nám šlo především. Vlak nás vyplivl v Chemnitzu opilé, jak zákon káže - Sabath nemohl skoro chodit. Jednou nás zastavili policajti, že prý u nich se močit na ulici nesmí, pak na nás řval nějaký pán německy, co jsme to za hovada. Ale Prcalík mu ihned kontroval, že by si měl uvědomit, kdo že to vlastně vyhrál válku, tak ať drží hubu.

Byla sranda, šlo se pěšky až k sálu. Moc si to nepamatuju, vystřízlivěl jsem vlastně až uvnitř a o předkapele vím, že mi přišla hrozně legrační. Jmenovalo se to tam Kraftwerk a psal se 18. červen léta páně 1993. A my zažili jeden z nejlepších koncertů ve svých životech. Ano, Tankard byli asi opilí stejně jako my, ale jejich thrash byl doslova devastující. Narvaný koncert, řvaní refrénů. Sem tam nějaká menší rvačka, mosh-pit. Celý večer byl hodně divoký, já přišel už během první skladby o brýle a Káču někdo kopl do žeber. Nevadilo nám nic, byli jsme zvyklí, zocelení.

"Já se z toho poseru, poseru, poseru....Smrťáčku, to je ten nejlepší dárek, který mi kdo dal": líbala mě Mirka uprostřed davu (já si na chvíli vzpomněl na náš výlet na Saxon do Mnichova) a Němci koukali, protože před chvílí jsem se objímal s Kačenku a prsaticí Janou. Samozřejmě mi to dělalo neskutečně dobře. Hrozně jsme se nasmáli, obrovsky zapařili. Tankard museli několikrát přidávat a všichni byli doslova v extázi. Pro východní Němce totiž bylo vystoupení hodně podobně vzácné jako pro nás. Spousta z nich zažila první "větší" koncert. Chtěl jsem si něco koupit na památku, ale všichni mě donutili, že ne, že oni koupí mě. Dostal jsem krásnou nášivku s logem kapely (a pivem), kterou jsem měl na džínové bundě potom dlouhá léta.

V jednu chvíli jsem měl pocit, že na mě září z nebe kužel světla a já tam stál jak opařený. Připadla jsem si jak u nějakého zjevení. Vše trvalo jen chvilku, ale spojení mezi mnou, kapelou, hudbou a mými kamarády bylo v ten okamžik neopakovatelné - a věřte nebo ne, já zmíněné světlo fakt viděl. Nebylo třeba slov, stačil pohled, posunek a všichni jsme věděli, o co jde. Kdo by byl před lety řekl, že se nám podobný koncert vůbec splní? Vždyť takové zážitky pro nás byly ještě nedávno z říše snů.

Dovolím si malinkou vsuvku. Viděl jsem teď před dvěma lety Tankard v Plzni na Metalfestu a můžu vám říct, že v určitých momentech jsem měl co dělat, abych neslzel jako želva. Všechno se mi vracelo. Já vím, pro spoustu lidí jsou tihle thrashoví Němci taková zábavovka, ale pro nás, co jsme je zažili v mládí, se jedná o poctivou, srdcovou kapelu.

Dav nás vytlačil ven, tam už hlídali policajti. Vlastně celou cestu na nádraží. Nalodíme se, Prcalík ještě řve něco o teroru (německy) z okénka, ale už je noc, do celého kupé jde únava a tak si vyprávíme zážitky, znovu předvádíme, jak jsme na jakou skladbu pařili a já jsem hrozně rád, že se Mirce zase na tváři objevil úsměv. Tlemí se i Kytka a Kačenka mi šeptá do ucha, že jsem ten nejlepší chlap na světě, protože sice prý nejsem žádnej krasavec (což jsem asi nebyl), ale že mám široký srdce a miluje mě za to, jakej jsem. Prcalík mě plácá uznale po ramenou a tvrdí pořád dokola, že jsem "kurva dobrej kluk". S Kytkou stačí pohled a Jana spokojeně podřimuje. Sabath ještě nevystřízlivěl. Zažívám obrovský pocit štěstí.

Na chalupě jsme až k ránu, slunce už praží a lahváče v potoce - vyprošťováky, jsou neskutečně ledové. Dáme každý jedno. Mirka mě políbí na dobrou noc a my musíme s Kačenkou zase nahoru na matračky. Přes vikýř z venku sálá teplý vzduch, ale nám to nebrání v tom, abychom celý den spali zabaleni jeden v druhém. Alkoholický výlet na Tankard se neskutečně vydařil po všech stránkách. Obsahoval v sobě totiž obrovské množství štěstí, piva, lidí, s kterými jsme zažili spoustu dobrého i zlého a hlavně skvělé hudby. Kačenka se ze spaní usmívá a já se bojím pohnout, abych všechnu tu krásu ani na chvilku nepokazil.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - PLAGUE THROAT - The Human Paradox (2017)

PLAGUE THROAT - The Human Paradox

CD 2017, Transcending Obscurity India

Poslední dobou mám neodbytný pocit, že se postupně rozkládám. Mé svaly povolují, ztrácejí svoji bývalou sílu, do kůže se mi vkrádají vrásky a dlouho neudržím pozornost. Jsem víc vzteklý, utahaný a trpím nechutenstvím. Pohltilo mě naplno stáří. Čekám, čekám, čekám, až si pro mě konečně přijde zubatá. Už se těším.

Kdysi mi v záhrobí slíbili, že až se k nim vydám na poslední výlet, přivítají mě poctivou porcí death metalu. Indičtí PLAGUE THROAT s přehledem mohou dělat jednu z prvních předkapel. Pustil jsem si jejich novinku "The Human Paradox" do uší s tím, že ji jen párkrát prolétnu, ale nakonec mě zaujala natolik, že se k ní často a rád vracívám. Má v sobě totiž přesně ten správný poměr pekla a temných melodií, které mám tolik rád.

"The Human Paradox" je albem, na kterém se volně čerpá z tvorby smeček jako VADER, NILE, HOUR OF PENANCE, ORIGIN, SUFFOCATION, CANNIBAL CORPSE, MORBID ANGEL. Je také jasnou odpovědí na poslední věci člověka. Líbí se mi zvuk, obdivuji schopnost kapely složit dobrý a zapamatovatelný motiv. PLAGUE THROAT se pohybují někde na pomezí mezi starou klasikou a lehce moderním přístupem. Cítím zde tu správnou neurvalost, dravost, nadšení a hlavně SMRT. Mé srdce bije v podobném rytmu a tak není moc co řešit. Jeden temný masakr střídá druhý a já jsem postupně drcen na masokostní moučku. Ne, PLAGUE THROAT nejsou žádní inovátoři, ale jejich práce je poctivá a upřímná. A hlavně, baví mě je poslouchat. Reálný death metal, který vás přenese do země stínů!

sumarizace:

PLAGUE THROAT letos předkládají velmi solidní, tradiční materiál. Novinka je pořádně ostrým kořením, které si budete dávat s chutí. Líbí se mi atmosféra celé nahrávky, která je dynamická a krutá. "The Human Paradox" je někdy až moc příjemným albem, ocenil bych víc temnoty. Smrt se zde potkává s temnotou ve velmi zajímavém poměru. Poslech si užívám a rád se k albu budu vracet i v budoucnu. Novinka je úderem přímo do obličeje. Nekompromisním, drsným, syrovým. Morbidní záležitost! Velmi dobře!

Asphyx says:

PLAGUE THROAT presented very decent, traditional material this year. The news is pretty sharp spices that you'll get to like. I like the atmosphere of the whole album, which is dynamic and cruel. "The Human Paradox" is sometimes too nice album, I'd appreciate more darkness. Death meets darkness in very interesting ratio. I enjoy listening and I'll return to this album in the future. News is a punch in the face. Uncompromising, harsh, raw. Morbid issue! Very well!

Track list:
1. Inherited Failure
2. Dominion Breach
3. Fallible Transgression
4. The Human Paradox
5. Hour of Darkness
6. Corporeal
7. Truth In Silence
8. Conception Subjection
9. Conflict Resolution
10. Ma Nga

Line up:
Nangsan - Vocals, Guitar
Malice - Drums Jerry 

Nelson Ranee - Bass

PLAGUE THROAT Bandcamp
PLAGUE THROAT Facebook
Transcending Obscurity Official Site
NEW Transcending Obscurity Records Facebook

Recenze/review - ANAKIM - Monuments to Departed Words (2017)

ANAKIM - Monuments to Departed Words

CD 2017, vlastní vydání

Podchlazená těla, houpající se do rytmu. Zavěšená na hácích, kdysi tolik živá a žhnoucí. Šílený vrah, lovící za šerosvitu. Smutek a strach, zaschlá krev. Kdo bude další na řadě?

Prvotina britských death metalistů ANAKIM mě zaujala již v prvním čtení. Venku zrovna pršelo a já měl pocit, že u nás před domem někdo čeká. Měl v ruce nůž a na tváři divný úsměv. Lehká progresivita, dobrý zvuk, zajímavý obal a skladatelské nadšení. Tohle všechno dělá z novinky "Monuments to Departed Words" velmi zajímavou záležitost.

"Monuments to Departed Words" nebudu záměrně k nikomu přirovnávat (možná snad jen k DECAPITATED, OBSCURA), nechme tentokrát mluvit hudbu a emoce. Album mi přijde svěží jako čerstvá krev, zajímavé v nápadech a cítím z něj radost ze smrti. Objevuji rád nové kousky podchlazených těl, jsem jako návštěvník muzea voskových figurín. Jen ty mé nejsou z vosku, ale z živých tkání. Na téhle desce se sešla parta muzikantů, kteří stvořili velmi zajímavé dílo. Je kruté, ostré, ze své podstaty. Pokud máte rádi progresivní death metal a rádi objevujete nové smečky, nechte si chutnat. Skvělá deska!

sumarizace:

ANAKIM nám letos přinášejí ochutnávku toho nejkvalitnějšího progresivního death metalu. Pokud se zaposloucháte pozorněji, najednou zjistíte, že jste spolu s kapelou jedno tělo i mysl. Muzika je sice složitá, náročná a spletitá, ale obsahuje v sobě určitý, velmi přitažlivý neklid. Nálada celého alba je chladná, ale zároveň přitažlivá. Jakoby v sobě hudba obsahovala nějakou magickou formuli. Poslouchat doporučuji s čistou a otevřenou myslí. Pak vynikne tahle ledová technická krása nejlépe. Nezapomíná se ani na melodie. A teď už mě prosím nechte, než abych psal slova, budu raději poslouchat. Inteligentní technický death metal, zahraný s noblesou! Wov!

Asphyx says:

ANAKIM published a taste test of the progressive highest quality death metal. If you listen to it carefully I will realize that you are the one with this band – one body, one mind. This music is complicated, ambitious and complex, however it has some kind of a restlessness which is very magnetic. The mood of this album is very cold but very magnetic. It feels like it has some kind of magical formulation inside. I would suggest listening to it with an open and clear mind. Than you can feel the cold technical beauty. They don´t forget melodies. And now, let me go please, more than write a words I would prefer listening to this album. Intelligent technical death metal which is played with a nobleness. Wow! 

Tracklist:
01. Origin
02. Sands Of Oblivion
03. Xenognosis
04. Wraith
05. Born Of The Serpent's Tongue
06. Diluvian Wrath
07. Before The Throne Of Ereshkigal
08. The Ouroboros Cycle
09. Child Of Chaos

band:

Joe Ryan - Guitars
Carl Hunting - Guitars...
Geoff Bradley - Vocals
Ewan Ross - Drums
Ant Ridout - Bass

https://www.facebook.com/anakim.uk/

https://anakimuk.bandcamp.com/releases

Recenze/review - DEPHOSPHORUS - Impossible Orbits (2017)

DEPHOSPHORUS - Impossible Orbits

CD 2017, Selfmadegod

Nějakej zmetek mi zase v práci narušil mé čakry. Rozhodil mě na několik hodin svojí neomaleností, přehnaným sebevědomím a tupostí. Co s tím? Napadá mě jediné. Pustit si novou desku death/black grindových maniaků z Řecka DEPHOSPHORUS. Ta dokáže pročistit lidskou mysl. 

Poslední dobou se rád a často nechávám pozvat do hudebních oblastí, kde dostanete pořádnou ránu přímo mezi oči. Vždyť co může být lepšího, než očista našich duší, nemám pravdu? DEPHOSPHORUS na to jdou po svém, řádně špinavě, nečistě, s energií sobě vlastní. 

Na "Impossible Orbits" naleznete spoustu styčných bodů se smečkami jako MITOCHONDRION, STRAIGHTHATE, THE SECRET, PORTAL, AUROCH, NAPALM DEATH, GRIDE. Navíc je samozřejmě přidána pořádná porce astro-grindu. Ono je vůbec zajímavé sledovat kapelu, jak mě postupně svým novým materiálem nahlodává, rozkládá, ničí. Z naléhavého chaosu postupně vylézají hodně shnilé melodie. Člověk má opravdu pocit, že právě potkal nějakého šíleného "hajzla". Jen s tím rozdílem, že na rozdíl od reality mu tentokrát můžete ustřelit hlavu i s páteří. DEPHOSPHORUS jdou až na hranu, s ničím se moc nepářou a je to jen a jen dobře. Pokud máte rádi mokvající směsici deathu, grindu a blacku, tak neváhejte. Tohle album vám srazí krev v žilách. Masakr!

sumarizace:

DEPHOSPHORUS nám letos dodali pořádně prohnilý kus nakaženého masa. Propracované grindové skladby se vám zakousnou do hrdla, jako pořádně naštvaný pitbul. Tahle deska je jako apokalypsa lidské mysli, jako tsunami, jako krvavý masakr v nějaké opuštěné vesnici. Po poslechu nezůstane kámen na kameni a váš mozek bude vybělený jako čerstvě ohlodané kosti. Během setkání s deskou mě napadají slova jako šílené, extrémně morbidní, totálně energické. Jestli někdo dobře ví, jak to tady bude vypadat po jaderném výbuchu, tak to jsou právě DEPHOSPHORUS! Pro mě osobně překvapení a příjemný death/black grindový zážitek!

Asphyx says:

DEPHOSPHORUS delivered a good piece of rotten infected meat. Sophisticated grind songs bite you into your throat, like really angry pit bull. This album is like the apocalypse of the human mind, like a tsunami, like a bloodbath in an abandoned village. When I'm listening the words like crazy, extremely morbid, totally energetic are coming into my mind. If someone knows how this place will look like after a nuclear explosion, so this is just DEPHOSPHORUS! For me personally a surprise and nice death/black grind experience! 

Track list: 

1.Above The Threshold 03:18

2.Micro-Aeons Of Torment 03:07

3.Rational Reappraisal 02:58

4.Αστερόσκονη (Asteroskoni) 02:39

5.Impossible Orbits 01:29

6.Imagination Is Future History 02:55

7.The Light Of Ancient Mistakes 02:59

8.Suspended In A Void Universe 01:46

9.Blessed In A Hail 02:53

Line up: 

Thanos Mantas - Guitars 

Panos Agoros - Vocals 

John Votsis - Drums 

Costas Ragiadakos - Bass

DEPHOSPHORUS Bandcamp
DEPHOSPHORUS Official Site
Official Selfmadegod Records Site
Selfmadegod Records Facebook
DEPHOSPHORUS Facebook

Recenze/review - MISANTHROPE MONARCH - Regress to the Saturnine Chapter (2017)

MISANTHROPE MONARCH - Regress to the Saturnine Chapter

CD 2017, vlastní vydání

for english scroll down please

Slunce pálí a já mám pocit, že brzy shořím. Kolem se válejí bílé kosti zvířat, sem tam nějaký ten nešťastník, který nepřežil tu šílenou výheň. Prosévám mezi prsty písek a poslouchám nové album německých MISANTHROPE MONARCH. Najednou jsem přes všechno šílené vedro ochlazen temným závanem smrti. 

Z reproduktorů se na mě vyhrnula změť rychlých melodií, s thrashovým nádechem, melodického death metalu a smrtící klasiky. MISANTHROPE MONARCH navíc přidávají skvělý obal, ledový zvuk i nápady vytažené odněkud ze starých opuštěných kobek. Ploužím se dál nekonečnou pouští, marně hledám nějaký temný kout. Tahle hudba zabíjí!

Na "Regress to the Saturnine Chapter" se mi asi nejvíc líbí časté změny nálad, maniakální výraz a chladné melodie. Kapela jakoby vyprávěla nějaké staré příběhy plné zla, blasfemie a šílenství. MISANTHROPE MONARCH jsou poslové z dávných dob, kteří znovu vstoupili na svět, aby ho zničili svým death metalem. Některé skladby jsou možná až moc dlouhé, ale to je asi tak jediná negativní připomínka, kterou bych měl. Jinak jsem si album opravdu užíval, pomáhalo mi přežít mou dlouhou pouť vyprahlou pouští. Útočí na mě zástupy nemrtvých a musím pořád přidávat hlasitost na své hi-fi věži. Takhle nějak by měla vypadat temná smrt, říkám si stále dokola. Pokud máte rádi propracovaný death metal a líbí se vám i studené černé melodie, tak rozhodně neváhejte. Skvělá nahrávka!

Asphyx says:

The sun burns and I feel that I am going to burn. There are white animal bones all around me, sometimes you can see an unfortunate who did not survive this mad forge. I sift sand through my fingers and I listen to the new album by German MISANTHROPE MONARCH. Suddenly, I am cooled by dark whim of death although all around me is heat.

From the speakers comes a swarm of fast tunes with thrash touch, melodic death metal and deadly classics. MISANTHROPE MONARCH added a great cover, cold sound and ideas which were pulled from some old abandoned dungeons. I am walking through an endless desert, looking for some dark corner. This music kills!

What I like the most about “Regress to the Saturnine Chapter” are the frequent changes in moods, manic expression and cold melodies. The band feels like telling some old stories full of evil, blasphemy and madness. MISANTHROPE MONARCH are messengers from the old days who came to this world again to destroy it with their death metal. Some songs might be too long but that would be my only negative comment. I like this album, I enjoy it and it helped me survive my long journey through the desert. There are undead attacking me and I have to add more and more volume on my player. This is how dark death should look like. If you like good and sophisticated death metal and you like dark cold melodies, do not hesitate. Great album!

Tracklist:
01. Towards the Utopian Kingdom of Fire
02. Usurping the Throne
03. Crushing the Unbeliever
04. The Brotherhood of Destruction
05. Dispelled
06. Regress to the Saturnine Chapter
07. Father Sin and the Hollow Spirit
08. Black Sirens Lurking
09. The Omega Embrace
10. Trail of the Heretic (Maleficium)
11. Cosmic Maze

band:

Chris Mieves - Vocals |
Kristian Gøbels - Guitar |
Richie Zubek - Guitar |
Pat Fleischmann - Bass |
Max Scheefeldt - Drums |

https://misanthropemonarch.bandcamp.com/album/regress-to-the-saturnine-chapter

https://www.facebook.com/misanthropemonarchband/

http://www.misanthrope-monarch.com/

https://www.youtube.com/user/misanthropemonarch

Recenze/review - BLOODLUST - At the Devil's Left Hand (2017)

BLOODLUST - At the Devil's Left Hand

CD 2017, Caverna Abismal

Těšil jsem se každý den domů, abych mohl konečně odhodit svoji společenskou přetvářku. Oblékal jsem se jako had do nové kůže, pořádal obřady plné černé magie. Velebil jsem temné síly, zaobíral se okultismem. Obdivoval jsem nahé dívky na oltářích, uctíval jsem síly, o jejichž původu toho příliš dosud nevíme. Propadl jsem navěky pravému black thrash metalu. Propadl jsem BLOODLUST.

Pokaždé, když slyším podobnou kapelu, neubráním se vzpomínkám na první setkání s kazetami VENOM, HELLHAMMER, SODOM, CELTIC FROST, POSSESSED. Zatmí se mi před očima a veškerými póry svého těla doslova nasávám všechnu tu starobu. Podobná hudba je pro mě totiž stále víc uvěřitelnější, než zástupy dnešních umělých skupin. Co na tom, že postupy jsou jednoduché a předvídatelné? O to víc vynikne jejich síla.

"At the Devil's Left Hand" je albem, které nijak nevybočuje z hranic stylu. Vůbec mi to nevadí, oceňuji u něj černou jiskru, rychlost, zběsilost a hlavně satanskou auru zasmrádlých melodií. Australané vzali to nejlepší, co bylo v dávných špinavých časech složeno, přetvořili to k obrazu svému a navíc přidali obrovskou porci feelingu. Kdo vydrží u jejich hudby sedět v klidu, tak by se neměl už nikdy účastnit okultních seancí. BLOODLUST kolem sebe plivou jedovaté sliny plné síry, odhodlání a černé magie. Mají velký cit pro temné melodie, pro chlad a smrt. Beru do rukou svoji vlastní lebku a rozmlouvám s ní o bytí či nebytí. Z kříže se na mě směje Ježíš a kolem chodí Smrtka s kosou v ruce. Ano, tady se mi líbí, sem patřím. Black thrash metal, který není z tohoto světa! Vynikající!

sumarizace:

Špinaví black thrasheři BLOODLUST mezi nás vyvrhli pořádně plesnivou mršinu. Ostrý, nekompromisní thrash s morbidními melodiemi, krutostí a silou. Pokud máte rádi staré, dobré poctivé časy, budete určitě spokojeni jako já. Řeže to, pálí to a kope jako splašený kůň. Songy, připomínající údery pěstí do obličeje. Australská thrashová kreatura se probudila, aby nás spálila černým ohněm. Už vás někdo někdy bodl rezavým nožem do břicha? Pocity jsou při poslechu hodně podobné. Thrash/black metal, který řeže jako sekáček na maso! Velmi dobře!

Asphyx says:

The dirty black thrash BLOODLUST casted up among us a really moldy carcass. Sharp, uncompromising thrash with morbid melodies, cruelty and power. If you like old good honest times, you will definitely be satisfied as me. It cuts, burns and kicks like a runaway horse. Songs reminding punches to the face. Australian thrash creature woke up to burn us with black fire. Have you ever been stabbed with a rusty knife into the belly? Feelings are very similar when listening. Thrash/black metal that cuts like a cleaver! Very well!

the Devil's soldiers are:

Spectre - bass/rhythm guitar
Disaster - drums and vocals
the General - lead guitar

Thanatos - guitar (live)
Seb - drums (live)

TRACK STREAM:
http://cavernaabismal.bandcamp.com/album/bloodlust-at-the-devils-left-hand-cd-tape
 

BLOODLUST websites: www.infernalbloodlust.com + www.facebook.com/pg/bloodlust666
BLOODLUST contact: bloodlust@infernalbloodlust.com

MORE INFO
www.cavernaabismal.com | cavernaabismal.bandcamp.com
caverna.abismal@gmail.com 

Recenze/review - DECAPITATED - Anticult (2017)

DECAPITATED - Anticult

CD 2017, Nuclear Blast

for english scroll down please

Prohlížím si obal nového alba polských DECAPITATED a říkám si, že nahrávka opravdu zní, jako kdyby vám někdo zatloukal dlouhé hřeby do rukou. Letos vás pánové doslova ukřižují a otočí hlavou dolů, to aby byl kříž ve správné poloze. 

Na novinku lze nahlížet dvěma způsoby. Buď budeme porovnávat s prvními deskami kapely a album zcela odsoudíme. Jenže dnes před námi stojí moderně znějící smečka, která zcela bourá zavedená pravidla. Současní DECAPITATED jsou hodně "grooovy", houpaví, nihilističtí, odlidštění.  

Z "Anticult" ucítíte nejen starý dobrý death metal (CANNIBAL CORPSE), ale také vlivy SEPULTURY, PANTERY, případně core kapel. Osobně jsem moc nepřišel na chuť vokalistovi, připadá mi v určitých momentech až příliš stereotypní a "uštěkaný". Hudba je zde postavena na drtivých riffech a postupném zvyšování tlaku. Líbí se mi melodické vsuvky, oceňuji velmi slušný zvuk. DECAPITATED letos vydali opravdu dobré album, které asi nebude vyhovovat každému. Je totiž uřvané, šílené, zběsilé - jako celý dnešní svět. A je jen na vás, zda na tuhle nečistou hru přistoupíte, či nikoliv. Strhněte konečně všechny modly a vyznávejte "Anticult"! Death groove metal, který vám zatluče hřeby do mozku! Masakr!

Asphyx says:

I am looking at the cover of the new album by Polish DECAPITATED and I am thinking to myself that this record really sounds like someone put big long nails in his hands. This year, those guys will crucify you and put you upside down so the cross is in the right position.

There are 2 ways in how to see the new album. You can either compare it with the first albums by this band and then you will condemn the album. But this time the band is more modern and they absolutely broke their established rules. Currently, DECAPITATED are very “groovy”, swinging, nihilistic and dehumanized.

From the album “Anticult” you will feel the good old death metal (CANNIBAL CORPSE) but also some influences of SEPULTURA, PANTERA or other core bands. Personally, I don´t really like the vocalist. It seems to me that as some passages that he is too stereotypical and too “biting”. Their music is based on crushing riffs and gradual increase of pressure. I like the melodis parts, I appreciate the very good sound. DECAPITATED released a really good album this year which will not be for everybody. It yells, is crazy, furious – just like today´s world. And it is up to you if you want to play this unclean game or not. Put dome any idols and confess “Anticult”! Death groove metal which will put nails into your brain! Massacre! 

Tracklist:
1. Impulse
2. Deathvaluation
3. Kill the Cult
4. One-Eyed Nation
5. Anger Line
6. Earth Scar
7. Never
8. Amen 

band:
Rafał Piotrowski – Vocals
Waclaw “Vogg” Kieltyka – Guitars...
Hubert Wiecek-bass
Michal Lysejko - drums

https://www.facebook.com/decapitated/
http://www.decapitatedband.net/
http://www.nuclearblast.de/en/shop/index.html

Asphyxovy zápisky - Nejlepší chodské koláče na světě už nikdy bohužel jíst nebudu

Úvod:

Asphyxovy zápisky jsou krátkými povídkami, nad kterými jsem přemýšlel již dlouho. Občas mě něco napadne. Sem tam mám chuť sepsat pár postřehů ze současnosti. Jen tak si chodím, pozoruji život a pak najednou nadejde čas a musím usednout k počítači. Snad se budou líbit.

Nejlepší chodské koláče na světě už nikdy bohužel jíst nebudu

Stejně je to zvláštní. Člověk považuje některé věci za samozřejmé, za součást svého života a uvědomí si jejich hodnotu až ve chvíli, kdy o ně přijde. Třeba takové obyčejně neobyčejné chodské koláče, s tvarohem, povidly a rozinkami jako uměla moje babička. Už je nikdy nebudu jíst. Osud si se mnou teď nějak zahrává. Nejdřív mi zemře velmi dobrá kamarádka na vozíku a teď najednou jdu v naštvané náladě z porady v práci a koukám na telefon. 27 nepřijatých hovorů od mámy.

Něco se stalo, bleskne mi hlavou, otočím hovor a na druhé straně se ozve smutný hlas. Zemřela ti babička. 95 let, o 43 přežila dědu. Žena původně z Klenčí pod Čerchovem, ze sedmi dětí.

Vše odkývám, zavolám kondolenci tetě, která se o babičku starala. Prý už proběhl pohřeb.

Najednou si uvědomím, jak je dneska všechno rychlé. Kolik máme komunikačních prostředků a kolik se namluví zbytečností. Ale o pohřbu mi nikdo neřekne.

Musím se doma zavřít do pokoje, pustit si staré PARADISE LOST a TYPE OF NEGATIVE.

Všechno se ve mě vzbouří, rozbije, sesunu se do křesla a chci zmizet. Jsem jak zrcadlo, rozbité na tisíc kousků.

Byla si totiž hrozně hodná, obyčejná žena z hor. Uměla si božsky vařit, naučila si mě zabít králíka jedním úderem, brala si mě do kravína dojit krávy, které mě počůrali poprvé v deseti letech. Vyprávěla si šílené příběhy z války, když vám hořel statek i dobytek. Museli jste utéct do lesů před Němci a pak když přijeli Rusové, tak znovu, ale na delší dobu, protože ty mladý kluci ze stepí měli v očích hroznej strach a chuť na krev.

Sedávala si v zástěře na zápraží, koukala na Ještěd, to už si dávno žila s dědou v Jizerkách. A my se s klukama vraceli z lesa, kde jsme si hráli na indiány. Měla si borůvkové koláče, vždycky dva plechy najednou, protože nás bylo nejméně šest, plus kluci ze vsi.

Máčela sis celý život vlasy v odvaru z vlašských ořechů a taky je měla černé až do sedmdesáti. Jako malý smrádě jsem ti koukal užasle pod ruce, když si navlékala korále a brousila sklo.

Dávala si mi rady a různé průpovídky do života, jejichž smysl a důvod jsem mnohdy pochopil až dnes - už je také říkám.

95 je úctyhodný věk, ale ještě to chvilku chtělo. Vždyť já se do Karviné, kam si babičku před dvaceti lety vzala teta, přece ještě brzy zase chystal. Jenže znáte to, starosti, práce, děti. Tam už si stejně nebyla šťastná, protože místo do hor si koukala na 27 čadících komínů.

Nejlepší byly ty tvé chodské koláče babi. Miloval jsem je, jsou spojené s chutí mého dětství, brával jsem si je se svojí první velkou láskou do lesa, abychom je každý kousali z jedné strany.

Pokaždé když jsem měl přijet, tak si týden sháněla suroviny (i ty tajné, které si nikdy nikomu neprozradila a už ani neprozradíš) a já se těšil už na tu vůni, na ten nasládlý odér. Zakousl jsem se, ty jsi pokaždé řekla, že tentokrát se ti moc nepovedly, že by to chtělo tu starou pec, co jste mívali ještě v Klenčí a dubové dříví. A já se rozplýval, byly totiž pokaždé nekonečně božské.

Teď tu sedím u klávesnice a řvu jako želva. Protože nejlepší chodské koláče na světě už nikdy nebudu jíst. 

Rozhovor - ENTRAILS - Pravý švédský death metal!

Rozhovor se švédskou death metalovu legendou ENTRAILS.

Přeložila Markéta, děkujeme!

Odpovídal Jimmy.

Recenze/review - ENTRAILS - World Inferno (2017)
Recenze/review - ENTRAILS - Obliteration (2015)

Recenze/review - ENTRAILS – Resurrected from the Grave (Demo Collection) (2014)

Ave ENTRAILS! Poslouchám vaši letošní novinku „World Inferno“ už nějaký čas a pořád v ní objevuji pro sebe nové a nové kousky temnoty. Přiznám se, že jsem od vás čekal dobré řemeslo, ale že mě takhle rozsekáte, tak to ne. Album se podle mě opravdu povedlo. Jaké máte reakce od fanoušků, co recenze?

Díky chlape. Reakce na naše album jsou vesměs dobré. Abych byl upřímný, tak jsou o něco lepší než reakce na předchozí album. Četl jsem několik recenzí a našel jsem jen pár opravdu negativních. Většině se album líbí a to je to hlavní. Takže jestli píše recenze někdo, kdo ve skutečnosti poslouchá Justina Biebera, tak je asi něco špatně. Nemůžeš prostě uspokojit všechny.

Album má klasický švédský zvuk. Kope pěkně, to ti povím! Přesto se neubráním srovnání s vašimi prvními demonahrávkami, kde byl zvuk přeci jen špinavější. Změnil se nějak způsob, jakým skládáte? Doba i technické možnosti jsou přeci jen jiné, než v devadesátých letech.

Dema z roku 2009 byla namixována mnou a v té době jsem vůbec netušil, jak se to dělá, a nemohl jsem si dovolit lepší mix. Bylo mi v podstatě jedno, jaký je zvuk. Byl jsem rád, že jsem konečně dokázal dát dohromady moje písně, které byly vytvořeny v 90. letech a ještě se nevydaly.

Jakým způsobem u ENTRAILS vnikají nové skladby? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Kdo je autorem hudby?

Hudbu jsem dělal já a ostatní (zpěvák) napsali texy. Když mám náladu, tak si sednu do studia a vytvářím spoustu riffů a pak po čase, když mám nějaký nápad, tak udělám demo s jednoduchými bubny v počítači. Jen abych dostal do hlavy to, jak ten song bude vypadat a jaký bude mít feeling, rytmus a podobně. A když je demo hotové, tak ho ukážu ostatním, aby mi dali nějakou zpětnou vazbu, a pak zkoušíme a nahráváme.

Vždycky jste měli úžasné obaly svých desek. Zakládáte si hodně na tom, jak má album, cover vypadat? Kdo je autorem obalu novinky „World Inferno“?

Já přišel s tím nápadem a Daniel Devilish můj nápad namaloval. Dělal zatím všechny naše alba kromě toho prvního (Tales from the Morgue). Ale udělal nám nový obal na druhé vydání prvního alba a to bylo inspirováno obalem prvního alba.

Kdo je autorem textů a o čem pojednávají? Kde pro témata berete inspiraci?

Na novém album psal texty náš nový zpěvák. A já ho nechal, aby si zvolil, jaká témata bude na albu řešit. On se toho ujal výborně a vytvořil surrealistické texty.

Z původní sestavy si zůstal jen ty Jimmy. Když se podívám na Encyclopedia Metallum, tak ten zástup muzikantů, kteří prošli ENTRAILS je úctyhodný. Čím si to vysvětluješ?

Původní sestava byla v 90. letech a bylo nám kolem 17-20. Postupně to ostatní přestalo bavit a přestěhovali se na jiná místa. Sestava z roku 2010 se dala dohromady přes kamaráda. Ten byl první, kdo odešel z kapely kvůli osobním důvodům a přišel nový člen. No a v roce 2016 se zase něco změnilo a já potřeboval víc aktivních členů, abychom mohli jezdit na turné apod. A 2 kluci odešli, protože měli jiné projekty.

Jako ENTRAILS jste stáli u zrodu fenoménu zvaného Švédský death metal! Poprosil bych tě, abys pro nás trošku zavzpomínal. U nás se v devadesátých letech teprve rodila demokracie a vy jste tvořili něco nového. Jak probíhala devadesátá léta ve Švédsku? Vzpomeneš si ještě, jak jste zakládali kapelu? Mě a moje čtenáře by zajímalo, jaké to tehdy v počátcích bylo.

Já si to moc nepamatuju, jen vím, že já a můj nejlepší kamarád jsme hráli na bubny a dali jsme dohromady kapelu. Poznali jsme kamaráda, který chtěl hrát na basu a ten znal kluka, co hrál skvěle na kytaru. Ten se přidal do kapely až déle. A v té době jsme měli tak 7-10 písní na zkoušení a na nahrání dema. Ale nikdy jsme ho pořádně nenahráli. Měli jsme povolení na nahrávání ve studiu, ale neměli jsme žádnou pomoc a ten zvuk nebyl nic moc. Nakonec nám z toho zbyl jen syrový mix pro vlastní potřebu. Dnes jsou tyhle kazety v dost špatném stavu a zní snad ještě hůř. Snažil jsem se něco uchovat a vpustit je do digitálního světa, ale ty kazety potřebují hodně péče a práce než budou vydány. (pokud vůbec někdy budou)

Asi každý fanoušek ENTRAILS musí mít ve sbírce vaše dvě první demo nahrávky z roku 2009. Neuvažovali jste o jejich znovu vydání?

Metal Blade vydali tyhle dema před několika lety, jak na vinylu, tak na CD.

V letech 1998 až 2008 jste přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Co bylo tím důvodem?

Hudba nás prostě unavila, protože tady nebyl nikdo, kdo by se mnou hrál. Tak jsem všechno prodal a radši jsem jezdil rallye. To je sice drahý koníček, ale je to super.

Historie ENTRAILS sahá až do devadesátých let, ale tenkrát jste nic nevydali. Proč? Neměli jste label?

Jak už jsem zmínil, snažili jsme se dělat dema, ale ten zvuk nám to zkazil. Nechtěli jsme úplně pracovat s labelem. Tenkrát to nebylo úplně o labelu, ale spíš o pomoci z té komunity a práci s mladými lidmi, kteří byli vášniví a chtěli pracovat v hudbě. Ale my jsme žili mimo tuhle komunitu a na takovou pomoc jsme prostě nedosáhli. Museli jsme si všechno platit sami, když jsme chtěli dělat lepší hudbu. A peněz jsme moc neměli.

Hrajete typický, klasický švédský death metal. Nikdy jste z téhle cesty neuhnuli, jste „ortodoxní“. Osobně je to jeden z důvodů, proč se mi vaše tvorba tolik líbí, ale nelákalo tě někdy zkusit hrát něco trošku jiného, nějak tvorbu ENTRAILS ozvláštnit?

Já jsem hrál i jinou hudbu, ale ne moc. Ale to bylo předtím, než jsem se dostal k death metalu. Dělali jsme thrash metal a další covery. Ale nikdy jsem nebyl v jiné kapele jako člen. Nemyslím si, že by to lidé v hudebním průmyslu měli dělat. Pro mě je vždycky prostě jedna kapela, která je důležitá. Když je člověk členem ve víc kapelách, tak to akorát dělá problémy.

Co chystají ENTRAILS v nejbližších měsících? Podpoříte novinku nějakým delším turné a zavítáte také k nám do České republiky?

Máme v plánu jezdit hodně po koncertech, ale náš booker to zatím moc nesplňuje, ale pracuje se na tom. V dnešní době promotéři moc nechtějí dávat peníze na zahraniční kapely. Ale doufáme, že se brzy podíváme do ČR.

Jsou nějaké desky, které tě v poslední době oslovily?

Ne, já mám raději starší desky z 90. a 80. let.

Znáš, posloucháš nějaké kapely z České republiky?

Jediná kapela, která mě napadá, jsou BRUTALLY DECEASED. A ti vědí, jak hrát. Vsadím se, že jich poslouchám víc, ale pamatuji si jen tuhle kapelu, haha.

Děkuji za rozhovor, přeji spoustu prodané hudby, plné koncerty šílených fanoušků a budu se těšit zase někde na setkání s vámi!

Díky moc.

Recenze/review - ENTRAILS - World Inferno (2017)

Recenze/review - ENTRAILS - Obliteration (2015)

Recenze/review - ENTRAILS – Resurrected from the Grave (Demo Collection) (2014)

https://www.facebook.com/Entrails666/

https://entrails666.bandcamp.com/

https://www.youtube.com/user/entrailsswe

http://www.metalblade.com/us/