DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 15. září 2017

Interview - MASACHIST - The subject matter is life and death, but death for the most part.


Interview with death metal band from Poland - MASACHIST.

Answered Mariusz "Thrufel" Domaradzki. 

Translated by Duzl, thank you!



Ave MASACHIST! I have been listening your novelty named „The Sect (Death REALigion)“ for some time and I am still discovering new and new pieces of darkness. To be honest I did expect a really good job from you, but I haven't expected that you will kick my ass as much as you did. I think that the album is really great. What feedback do you have from the fans, what about the reviews? 


Hello to you and everyone else reading this. Thank you for your interest. I’m very happy that you like the album. So far „The Sect“ has been getting a very warm reception, even though there wasn’t really a lot of promotion yet. But we’re working on it and hopefully it will get the recognition that it deserves. Still, one must remember that there are a lot of bands in today’s scene and everyone is trying to get noticed. We’re just kind of doing our thing, playing the kind of music that we enjoy. For me personally this album is very good, and from today‘s point of view I consider it our best effort so far.


How do you compose new songs at MASACHIST? What is the process of creating new material? Who is the author of the music? 

This has become very simple, like never before. I finally made peace with computers and I do all the demos at home, using a laptop. I found Ezdrummer 2 and it turned out to be a very useful tool for arranging drum patterns. With this method it took me a really short time to compose the album, maybe about three months. It was much harder to rearrange the songs afterwards with Daray. We had a lot of rehearsals and had to rethink a lot of stuff. But I think that you can hear that on the album. There’s not a lot of accidental things, we worked very hard to make everything as tight as possible.



The sound of the whole recording is great. It is dark, cold and sharp at the same time. In which studio did you record the album? As the whole band, did you have your say to the final sound and mastering? 

Once again we used Monroe Studio, which belongs to our guitarist Aro. It’s a very cool place, located in a non urban area, so there are no distractions. Plus it’s very professionally equipped. There we recorded the main guitar tracks and drums. The bass was recorded at Heinrich’s place in Cracow. And the mix and mastering were done by Aro himself. I must say, that this is what took us the most time. There were like hundreds of different mixes that we tried, and it went on forever until we decided on the right one. That is the only drawback of recording at your friend’s studio. 

Who is the author of the lyrics and about what they are about? Where do you get inspiration? 

The main author is Michał Spryszak, who has been working with us for years. We also have two lyrics written by Ataman Tolovy, who also worked with us on our previous album, „Scorned“. The subject matter is life and death, but death for the most part. The main thing is that the lyrics suit the music, so while on the previous albums we experimented with the subject matter here and there (like for example on „Scorned“, where most of the lyrics were inspired by the Bushido Code), this time we tried to make it simple and brutal, like on most death metal albums from the early nineties. Maybe Ataman’s lyrics are a bit different, but I think that it makes the album more interesting and diverse.


Your albums always had amazing cover art. Is it really important to you how the cover will look? Who is the artist for the new release, „The Sect (Death REALigion)“? 

Thank you! I also think that it’s been done really well. This time the cover is obviously a bit tongue in cheek, with a nod to the old school. I’m sure everyone who‘s into metal used to draw skulls, scythes and so on during some boring lessons in school. And it could be that it’s just a nostalgic thing, longing for our long lost childhood, haha. The author is my friend Andrzej „Long“ Zdrojewski – a huge character in the scene. He used to play in Azarath, and then he was replaced by me actually, as I used to play with them for a while. He’s not really doing much musically these days, but you can’t completely escape this shit, man. And besides the new cover, he’s also the person responsible for our logo. 

You play a typical old death metal. You have never left this way, you are "orthodox". Personally, this is one of the reasons why I like your work so much, but have you ever thought about playing something a bit different, to give MASACHIST some variety? 

It definitely is a nod to the old times, but I’d dare to say that we use the old methods to smuggle something new. I think that we have a very diverse way of arranging songs. For example, compare „Distant Horizon“ with „Our Light“. The first one is a storm of sounds, while the other has a traditional chorus-verse structure. There’s no one recipe, and I think that this makes us stand out from the others. Plus we have these slow, heavy songs, and that is also not so common among death metal bands. We always try to experiment a little bit, it’s just that we don’t want to make it sound like it’s no longer death metal.


I often hear at concerts in the Czech Republic, that people don't go to gigs and how the attendance is generally low. I wonder what your experience is from Poland? For us you are a big country with lots of bands and promoters. Bands that sometimes skip our small country during their tours often do play in Poland. Are Polish people going more to death metal concerts? Do you prefer small intimate clubs or big festivals? 

I don’t really like to going to these bigger fests. I just hate the way the people tend to behave, myself included. So I try to avoid this. You know, in theory everything is great, but it really isn‘t as enjoyable as a small gig that you attend in a stinking club. Besides, I like short gigs with no more than three bands in a line up. It’s important to contemplate the music, as well as meeting friends, having some discussions with them and partying. But at those bigger fests I think it’s mostly about drinking. And you can’t really appreciate the music when you’re totally drunk, that’s why I despise people who act this way.

And as for the attendance, the situation over here is the same. Too many gigs, that’s why people have to make choices. I didn’t understand it when I was in Germany in 2000 and there were very few people attending underground gigs. But they already had too much, they were oversaturated. Now every fan has also his own band and you have to try very hard to even get noticed. I have no problem with that, as I was already active in the scene during the better days, at the turn of the century and in the previous decade. I really can’t complain. I have great memories and I really feel fulfilled and... appreciated by the fans. Now I have Masachist, which is a very important band for me.


Nowadays, most people just download new albums from the internet and use only their digital form. How do you look at this topic? I'm interested in your opinion as a musician. 

I have no problem with that. The oldschool people will buy the CD anyway, cause that’s how they were raised, the younger ones won’t. I download a lot of music myself, or rather stream it on platforms such as Spotify and Tidal. It’s very convenient. But, what is more important for the bands in today’s underground, we should be buying merch to support them. It’s nice that bands started caring about that and you have lots of great designs and high quality clothes.


Recently, a lot of young bands have started to play old school death metal again. Most of them aren't very good, but we can found a few decent bands who understood, what it's about. Do you have any favorite band that you think has the potential to "revive the good old times"? 

There was a band like that, but I think they decided to give it up – Obliteration. That was some quality stuff. There was also Repugnant with their great debut, but becoming internationally famous with Ghost turned out to be more important for them. But I like Ghost as well. They are like a slowed down Mercyful Fate, so it’s cool.

I listen to a lot of new music, but unfortunately nothing really kills me these days. Of course there’s our polish Mgła, that I often put in my player, but that’s not death metal. 

Do you have some albums which got your attention recently?

Yes, of course. Danny Brown, Denzel Curry, Run The Jewels, Suicideboys. But don’t listen to these – it’s rap.


Do you know or are you listening to some bands from the Czech Republic? 

I wouldn’t say that I listen to those bands, but I do know Master`s Hammer, Root, Krabathor (one of my bands did a tour with them in 99) and Malignant Tumour. 

What about the plans of MASACHIST in the upcoming months? 

Well, most of all promoting the album, playing some gigs and perhaps working on some new music. I hope that the album reaches a wider audience and get’s appreciated by real death metal maniacs. 

Thank you very much for the interview. I wish your new album good sales and gigs full of crazy fans and and tons of a good ideas! 

Thank you and good luck with DEADLY STORM and everything else!

Recenze/review - MASACHIST - The Sect (Death REALigion) (2017)

Photos - IN THE ABYSS, NAURRAKAR, ERRANTES, LICHENS - club Modrá Vopice, Prague - 8. 9. 2017

Naurrakar

PHOTOS
author of photos Pavel KovalančíkLéňa a Kafy 
- for original size click on photos
- pro zvětšení klikněte na fotky

IN THE ABYSS





NAURRAKAR







ERRANTES






LICHENS





čtvrtek 14. září 2017

Recenze/review - ČAD - Bastard (2017)


ČAD - Bastard
CD 2017, vlastní vydání

for english scroll down please

Říznout přímo do živého dnes už umí málokdo. Přitom správný metal má alespoň trošku bolet, drásat. Poslouchám letošní album "Bastard" slovenských thrash punkerů ČAD a připadám si, jakoby mi někdo drhl obličej kovovým kartáčem. Vstávám každé ráno do práce, jdu šedivým sídlištěm, potkávám zachmuřené ksichty dělníků. Hudba mi hraje do kroku a musím se často zastavovat. Říkám si totiž mnohokrát: "Kurva, tohle je přesně ono, takhle se přesně cítím, tahle deska opravdu řeže".

"Bastard" je albem, které můžete pustit svému šéfovi, až vás naštve, všem, co ještě žerou televizní zprávy, vymaštěným politikům i blbečkovi, který vám pije krev. Je jasnou, čitelnou výpovědí naší generace. Je v něm zklamání z lidského rodu. Je úderné, jako zmiňovaná metalová kladiva, neučesaná a špinavá jako podzimní ulice ve vašem městě. Perfektní zvuk, zajímavý obal a texty, které se vám do hlavy vyryjí navždy. Pro mě se jedná o desku, dokonalou vlastně po všech stránkách.



ČAD můžeme trošku připodobnit k STRAPPING YOUNG LAD, případně v některých momentech k českým LAHAR, jen jsou méně uřvaní, temnější a propracovanější. Pánové jdou rovnou na věc, s ničím se moc nepářou a je to jen a jen dobře. Život taky nebere na nikoho ohledy. Album si rvu do hlavy již dlouhou dobu, ale k napsání mých pocitů jsem se dokopal až teď. Důvod je jednoduchý, podobné nahrávky se nemají rozebírat, musí se poslouchat. A to pořádně nahlas, s repráky otočenými do celého sídliště. V každém z nás, ve starých vypelichaných metalistech je kus poctivého neurvalého punkáče. ČAD oba tyto styly vzali, smíchali je ve výbušné směsi dohromady a výsledkem je deska, u které opadává omítka ze zdi. Usadila se mi až v morku kostí, do podvědomí. Je vlastně i o mě, o nás, o dnešním světě.

Už teď se těším, až zase ráno vstanu, nechám si na hlavu padat kyselý déšť a v práci dole u píchaček si odplivnu. Budu "Bastard" poslouchat stále dál. Řeže mě totiž přímo do živého. Vynikající metal punková výpověď! 



Asphyx says:

Cut into the something what is still alive can't do everybody. I am listening to new album of Slovakian thrash punk band ČAD and seems to me as somebody wants to scrub my face with a metal brush. I wake up every morning to go to the job, going through the grey housing compound and meeting somber faces of labourers. Music follows my steps and I have to stop really often and many times I have to tell myself : "Fuck, it's exactly how I feel just right now, this album notches a lot"! 


"Bastard" is an album which you can play to your boss when he makes you upset, as well to everybody who still watching TV news, to stupid politics, even to some idiot who is "sucks your blood". This album is a clear statement of our generation. Contains dissapoinment from human breed. Album is punching as noticed as metal hammers, it is not kempt at all and is as dirty as autumn streets in your town. Perfect sound, interesting cover and lyrics which make forever deep trail in your mind. This album is crowning in all aspects.


We can compare ČAD with STRAPPING YOUNG LAD in some moments even with Czech LAHAR, just a bit less screaming, darker and more sophisticated. The guys going to straight and its really good! Because life don't care either. I listen to this album for long time, but I decided to write my feelings now. The reason is easy, these kind of releases are not for talking about them, they have to be listened...and really loud with the speakers turn out to the whole housing estate. In all of us - old metalheads - is a part of true savage punks. ČAD took both of this style and mixed it together into the explosive mess and the result is record, when you listen it, the plastering ebb tide away from the walls. This record settle down in the marrow of my bones and in my unconscious. Because it's about me, about us, about this world.

Can’t wait to wake up in the morning again, let acid rain fall down on my head and in job next to the time clock I will spit. I will be listening "Bastard" again and again... its cutting me directly into the raw. Great metal punk statement!

tracklist:
Štvaná zver
Plytký hrob
Frustrovaný, dojebaný a nasratý
Močiar
Satani
Zlá burina
Metalové kladivá
Na zlej strane
Zlo som ja
V podzemí
Bastardi karpát
Bastard

band:
Pišta – gitara, spevy
Baška – basová gitara
Valér – bicie

Recenze/review - VEHEMENTER - Replenishment Circle (The Black Spectumfest) (2017)


VEHEMENTER - Replenishment Circle (The Black Spectumfest)
7" EP/TAPE, Blood Harvest

V metalovém pravěku se možná nehrálo satanví jak složitě ani komplikovaně, ale o to víc se sázelo na odhodlání. Kapely vždycky přišly, rozhodnuty nás zničit hlukem, nasázely do našich hlav několik tun riffů a my si to pak nějak přebrali. Zvuk býval nečitelný, špinavý, zatuchlý jako stará bible, které už dneska nikdo nevěří. A právě z této doby jako by přišli srbští VEHEMENTER. Bojovníci za práva jediného pravého black/thrashe.

Mám najednou pocit, že mi je zase sedmnáct a objevil jsem pár nových kazet. Láduji si je do uší, našívám na džínovou vestu další nápis. Zhasněte všechna světla, zapalte černé ohně. VEHEMENTER jsou zde!



"Replenishment Circle (The Black Spectumfest)" odsýpá jako lavina krvavého kamení. Vytesejte mi na náhrobek název kapely, budu se neklidně obracet ve své rakvi. Podobnost s AURA NOIR, NIFELHEIM, DISASTER, VENOM, HELLHAMMER, není náhodná. Mým pokojem se rozléhají pekelné vibrace, duše má chuť vylétnout z těla, stěny zase krvácí. Potkávám kamarády démony, všechny nesvaté i umrlce v kápích upletených z melodií black thrash metalového dunění. Srbové moc dobře vědí jak na mě, umí složit dobrou skladbu, kus plesnivé věčnosti. Peklo otevírá zase jednou svoji náruč. Je tak přitažlivé. Pojď má milá, pojď se mnou, teď už nám bude dobře. Navěky. Skvělé album!


sumarizace:

"Replenishment Circle (The Black Spectumfest)" je takovým špinavým setkáním německé thrashové školy a norských blackových špinavců. Dohromady pak působí jako bourací kladivo, ničící všechno, co stojí kolem. Proti hudbě v tomto provedení nemám žádných námitek a připomínek. Podobný hnis mi koluje v krvi a zhušťuje ji do žhavého magmatu. Novinka je jako nějaká vzpomínka na staré dobré časy. Osmdesátá a devadesátá léta zase jednou naplno ožívají a VEHEMENTER jasně dokazují, že se v těchto časech cítí jako piraňa v krvavé lázni. Black thrashové album, u kterého vám pukne hlava! Skvěle!

Asphyx says:

I feel like in a meeting with German thrashers, who have teamed up this time with Norwegian black metallers. They formed a deadly alliance that is singly responsible for the destruction of everything. This is exactly the kind of music that you have to continuously play over and over, until you become fatigued. Although the music is simple, seemingly ordinary but it matures over time as well just like a carefully matured corpse. Therefore, if you do not want to solve anything and you want to just relax a little bit and want to really thrash out your brains, I can only and only then recommend you these maniacs. Black/thrash massacre of the highest quality!

středa 13. září 2017

Report, photos, video - BROKEN HOPE, CATTLE DECAPITATION, HIDEOUS DIVINITY, GLORYHOLE GUILLOTINE - club Melodka, Brno - 12. 9. 2017

Broken Hope
- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound



Jeden můj kamarád z dětství vždycky říkal, že správný death metal má bolet. Svým způsobem měl pravdu. Tenhle výlet za kulturou byl pro mě někde na hranici mých fyzických sil. Měl jsem celé úterý ráno školení kousek od Prahy, pak nasedl na autobus, přesunul se na metro a čekal na vlak do Brna. Stojím si tak na hlavním nádraží, vyhýbám se smradlavým bezdomovcům a říkám si:"Ty si stejně takovej starej nadšenec, místo toho, abys doma chlemtal pivo u televize a vyprávěl o dávných časech, tak se prostě sebereš a jedeš." No řekněte, mladí se pořád vymlouvaj, všechno je problém a pak diskutují rozvážně nad fotkama a videem. A my staří prostě jedem.

cesta




Nastoupím do vlaku, usednu na sedadlo číslo 28 (chtěl jsem stylově 66, ale už na něm seděla paní, která zabírala sedadla rovnou dvě, tak byla mohutná ve spodních partiích). Nasadím sluchátka se starým plesnivým death metalem, otevřu v mobilu detektivku ze šedesátých let - Chicago, mafie, zaplivaný bary. Ale není mi přáno. "Dobrý den, to jsem ráda, že už sedím, já jsem tak urvaná": dělá na mě cukrbliky blonďatá dvacítka. Prohlídnu si ji, "stojí to opravdu" za to. Umělý prsa, řasy, růžovej Iphone a hned si udělá selfie. Zamručím, nahodím výraz poliptemivšichniužkonečněprdel, ale jí to nedojde. 

A tak se dozvím o Nele z Brna úplně vše. Co má ráda v sexu, kam chodí pařit, jaký kluci se jí líbí. První hodinu aspoň kývám, jakože poslouchám. Pak si radši nasadím sluchátka a koukám ji na ty umělý prsa. Fascinují mě. Vůbec se nehýbají a má je až u krku. Připomíná nafouklou figurínu. Sní pár zaručeně dietních tyčinek plných energie, pije vodu bez bublinek, minerálů a hlavně mi o všem pořád vypráví. Přiznám se, brněnské nádraží pro mě bylo doslova vysvobozením. Už se těším mezi "svý" metalový holky, mezi černo modrý víly. Jo!


Brno mě přivítá klasickým nádražním smradem, vůní kebabu ze stánků a ševelem ulice. Do Melodky jsem už několikrát jel, tak znám cestu. Koukám se po krásných moravských holkách, přidám si do kroku další metal (tentokrát heavík). Jsem na místě. Konečně. 

Melodka je parádní klub, líbí se mi v něm. Příjemná obsluha, pivko, na které si nakonec "zvyknu". Ihned tam zapadnu, jako bych tam chodil každý druhý den. Pěkné je, že potkám i zde, na druhém konci republiky pár kamarádů, známých, hezkých slečen a hlavně fanoušků našeho vašeho blogu. Tedy přátelé, vašich reakcí se nenabažím asi nikdy. Byli jste opět úžasní, skvělí a já vám moc a moc děkuju! Vážím si každého dobrého slova, reakce. Možná se naživo tvářím překvapeně (což jsem) a nevím co říct, ale uvnitř se tetelím blahem:).

fans
Konečně je tu Dáša, která přiletěla z Londýna i s mámou. Má death metalová dcera a tak je zase srandy kopec, já se trošku předvádím, protože to tak dělá každý chlap. Prokecáme se až k první kapele. Zaujmu pozici váhavého fotografa, hezky stranou, abych nerušil, neblýskám, protože nechci oslňovat skupiny. Zazní první hrábnutí do strun, první úder do bicích. Jsem zase v tom. Veškerá únava, rozlámání z cesty, všechno ze mě spadne. Tohle je pro mě metal! Pojďme se podívat, jak hrály jednotlivé smečky.

GLORYHOLE GUILLOTINE - špinavý grind na rozehřátí? Inu proč vlastně ne. Chlapcům to odsýpalo pěkně, hráli tak akorát dlouho a i když to nebyl úplně můj šálek kávy, tak jsem se spokojeně pohupoval v nohách. Solid grind massacre!



HIDEOUS DIVINITY - technický brutal death metal, který trhal vnitřnosti. Pánové jsou natlakovaní jak propan butanové lahve. Bylo to výbušné, technicky perfektně zvládnuté, s přidanou hodnotou navíc. Kapela jde neskutečně nahoru a dokazuje to jak svými alby, tak živým vystupováním. Zněli moderně, svěže, přesto zatěžkaně a odhodlaně. Za mě velká spokojenost (až tedy na zvuk, který byl nevýrazný). Technical death metal of the highest quality! HIDEOUS DIVINITY played cruel, with clear idea about killer riffs. Blood is flowing. Very good and carefully constructed motives. Very good butcher job!









BROKEN HOPE - králové opuštěných piteven přišli, všechno neskutečným způsobem převálcovali a rozsekali. Pak odešli středem a všude okolo zůstalo jen nekonečné tratoliště krve. Doslova jsem se koupal v hudebním násilí. Pro mě osobně nejlepší kapela večera zahrála s neskutečným feelingem. Z pódia k nám šla dolů obrovská vlna energie, síly a tlaku. Zabijácký death metal zahraný s velkým entuziasmem. Vidět Jeremyho zase po dlouhých letech u kytary,  Damiana u mikrofonu - pro tyhle chvilky stojí za to žít! BROKEN HOPE byli výteční, nekompromisní, syroví, brutální a doslova nasáklí masakrem. Smetli mě, přiznávám a jsem hrozně rád, že jsem je naživo viděl. Vynikající koncert po všech stránkách! From a music point of view, it was a classic brutal death metal that literally crucified us. Raw, powerful, insidious and sharp as a razor. Such was the performance of BROKEN HOPE. The music contained a disgusting attraction. After listening, I was cleansed as believers after confession. Exhumate all the dead and hear the words of the mighty hydra! Brutal death metal performance that crushed me with great power! Great!










CATTLE DECAPITATION - vypadlo to, že na tuhle smečku se těší asi nejvíc lidí. Nebylo divu, jejich krutá hvězda stoupá stále vzhůru. Nejsou úplně mojí krevní skupinou, ale musím uznat, že mě opět přesvědčili. Koncert byl moderní, svěží, s občas kolísavým vokálem. Pánové mají určitě něco do sebe a i já, starý pes, jsem musel uznat, že zkrátka kdo umí ten umí. Zasypala mě lavina komplikovaných riffů. Měl jsem co dělat, abych všechnu tu energii ustál. Líbily se mi progresivní pasáže i dunivější kousky. Masakrující vystoupení, které mě ale do srdce nezasáhlo! Songs were tasty, urgently, however, relaxing. The gig is for me a kind of meditation. Progressive death metal, resembling the flight through the universe. Excellent stuff! 






Report, photos, video – SUFFOCATION, CATTLE DECAPITATION, ABIOTIC, MONUMENT OF MISANTHROPY – club Futurum, Prague – 3. 3. 2016

K organizaci nemám žádných připomínek. Zvuk byl divný při prvních dvou kapelách, pak již v pořádku. Návštěvnost odhaduji na nějakých 250 lidí? Ale radši koukněte na fotky. Co zamrzelo, tak byla světla. Pořád si tak nějak myslím, že takováhle diskotéka na death metal nepatří.

with bands - thank you!:

with Enrico - HIDEOUS DIVINITY
with Jeremy - BROKEN HOPE, Duzl and mama Duzl:)

with Damian  - BROKEN HOPE, GORGASM
Jsem vyčerpaný, utahaný, ale snažím se to na sobě nenechat znát. Dávám ještě nějaké pivko, klábosím s kapelama, koukám po krásných moravských holkách a pomalu se mi do hlavy vkrádá neodbytná myšlenka, že budu muset taky zpátky do Plzně. Loučím se až na nádraží, kam mě pro jistotu odvedou po tom, co mi první vlak díky menší afterparty s členy Broken Hope ujel. Takže objímačka, jsem dojatej, protože pro mě je metal pořád radost, relax, krásné chvíle, kdy vypadnu z kolotoče všedních dní. Už ale musím, jedou mi České dráhy. Opuštěné nádraží, špína, chlad a já už ve vlaku. Nasednu, proti mě spousta cizinců jedoucích až někam do pekla. Hlavně nezaspat, vydržet a probudit se v Praze. Poklimbávám, občas vykouknu z okna, to když zastavíme někde uprostřed polí. 

s Dášou...díky za doprovod:)
Vylezu v Praze, mám hlad, žízeň a připadám si jak v jiné dimenzi. "Ty vole starej blbej, zase si to trošku přehnal": mumlám si pod vousy a hlavou se mi míhají vzpomínky na stovky podobných výletů. Dávám nějaké drobné mladý holce, co má ruce rozpíchaný jako kdyby spala s ježkem. Není mi jí líto, ale nechci aby mě otravovala. Ve vlaku na Beroun nikdo není, jen já a pár naštvaných lidí, co musí do práce. Ještě že mám dovolenou. Mám za sebou stovky kilometrů a 29 hodin na nohou, pak ještě kousek tramvají a nejhorší je vylézt kopec k nám do baráku. To už melu z posledního. Doma v Plzni nikdo, jen tiché pokoje. Dokázal jsem to! S tímhle pocitem a velkým úsměvem na tváři uléhám. Probudí mě až děti, které přijdou ze školy. "Tatííí, jaký to bylo v Brně?": překřikují se. "Skvělý, úžasný, parádní": odpovídám jim a jdu celý večer sepsat. Trošku to bolelo, ale to už se tak u death metalových výletů stává. Ať vás provází síla přátelé, děkuji za pozornost!

- author of photos Jakub Asphyx

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound




--------------------------
Promotion!

info:




info:

TWITTER