CD 2017, Agonia Records Všichni byli ve velkém údivu, když do mě poprvé bodli. Vytékal ze mě hnis, špína a křičel jsem nesrozumitelná slova plná rouhání. Obrácené oči v sloup, dávno prokletá duše. Kolem nohou se mi proplétal černý had, posel z podsvětí. Už jen pár chvil a jsem u vás, v temnotě!
PolštíBLAZE OF PERDITION jsou dlouholetými členy řádu šedých bojovníků. Byli posláni na zem, aby zde svojí hudbou předali dávná poselství o smrti, spiritualitě, zlých proměnách duše. Jsou přesně kapelou, která u jedněch vyvolává radostně úšklebný orgasmus a jiným zase vstávají vlasy hrůzou a odporem. Je to tak dobře, hudba má přeci vyvolávat emoce. U "Conscious Darkness" mám neodbytný pocit, že mi někdo zarazil do hlavy obrovský trychtýř, kterým mi teče do hlavy veškerá temná energie vesmíru.
Za moji maličkost, pokud budu nahlížet na desku jako fanoušek, tak mi přijde někdy až moc rozvláčná. Je spíše meditací, než pravověrným black metalovým vyhlazením. Pokud jde o stylovou podobnost, zmiňuji bez uzardění DEATHSPELL OMEGA, TEMPLE OF BALL, DYSANGELIUM, VALKYRJA, AOSOTH, plus samozřejmě klasici MARDUK, MAYHEM, DISSECTION, SACRAMENTUM. Oproti minulé desce bych slyšel lehký příklon k větší atmosféričnosti a rozvláčnosti. Zda je to dobře bych nechal na každém z vás. Osobně se zmítám někde mezi velkým obdivem a občasným nepochopením. Odborná veřejnost zajisté zaplesá a bude album vynášet do samého pekla. Tentokrát bych se s chutí přidal. "Conscious Darkness" je rozhodně značně povedenou černou záležitostí a pro mě také počinem, který mě z black metalu letos oslovil asi nejvíce. Vynikající deska, doslova narvaná tmou!
sumarizace:
Novinka polských BLAZE OF PERDITION je hodně zlým poselstvím ze záhrobí. Marně jsem na novince hledal nějaké slabé místo. Našel jsem jen totální nihilismus, velmi dobré nápady a absolutní atmosféru zla. Pokud byste si rádi nechali vyměnit krev, držte se od BLAZE OF PERDITION raději dál. Jinak vám zhnisají vnitřnosti, spálí se vám mozek a do smrti už nikdy nespatříte světlo. Brány pekelné jsou otevřeny dokořán a novou desku jsem dosadil na pomyslný trůn letošních black metalových alb. Zlo nelze zničit, lze ho ale zhudebnit. BLAZE OF PERDITION jsou toho jasným důkazem. Vynikající deska, doslova narvaná tmou!
Asphyx says: A new album ofPolishBLAZE OF PERDITION is very evil messagefrom the beyond. I vainly looked forsomeweak spot.I foundtotalnihilism only, verygood ideasandan atmosphereof absoluteevil.Ifyou would like to change yourblood, keep awayfromBLAZE OF PERDITION. Otherwise your insides start to fester, your brain will burnand you never seethe light.The gates of hellare wide opened andthe new record I appointed to an imaginarythrone ofthis year'sblack metal albums. Evilcan't be destroyed, but it can beset to music. BLAZE OF PERDITION is clear proof. Excellentalbum, really packed withdarkness!
tracklist:
01. A Glimpse of God 02. Ashes Remain 03. Weight of the Shadow 04. Detachment Brings Serenity
EP 2017, Peaceville Records for english version please scroll down Ostrým skalpelem vedu řez od krku, rovnou přes celé břicho. Vyvrhnu vnitřnosti, pomazlím se s nimi. Odstraním maso od kostí, vydlabu mozek z lebky. Už zase pitvám své vlastní tělo. Nové EP legendárních AUTOPSY je pro mě, jako velkého fanouška kapely, takovým malým morbidním svátkem. Předkládány jsou nám znovu další choré příběhy z pitevních sálů, chaotické riffy, Chrisův morbidní a shnilý vokál, doomová nálada opuštěných nemocničních chodeb. Kapela se drží stylu, který kdysi sama vymyslela. V jednoduchosti je opět síla. Některé nápady jsou náležitě primitivní, jiné plesnivé, bolestivé, temné, přesně jak je máme všichni u AUTOPSY rádi.
EP obsahuje šest vlastních skladeb a jeden cover od BLOODBATH. Songy se odehrávají v klasickém AUTOPSY stylu, vybočuje snad jen zásek "Puncturing the Grotesque", což je death´n´roll odkazující na MOTORHEAD. Američané nepřinášejí vůbec nic nového, ale ruku na vytrhnuté srdce, chtěl to vůbec někdo? Já tedy rozhodně ne. Mě se stále líbí všechna ta tolik přitažlivá hniloba, staroba, morbidita. AUTOPSY jsou i letos jako zaschlá krev. Oškliví a nechutní. Dokončím pitvu svého těla, pak vše opravím do původního stavu. Abych mohl začít znovu. Pitvat a poslouchat "Puncturing the Grotesque". Povedené album od skupiny, která ctí své vlastní tradice. AUTOPSY vás i tentokrát nakazí pořádně zlou chorobou. Skvěle!
Asphyx says:
I cut a hole from neck to the stomach with a sharp scalpel. I take out all the guts and cuddle with them. I separate the meat from the bones, and scoop the brain out of the skull. And again, I am doing an autopsy on my own body.
The new EP by the legendary band AUTOPSY is like a small morbid holiday for fans like me. They give us another sick stories from the autopsy rooms and chaotic riffs. Chris´s morbid and rotten vocal, the doom mood of abandoned hospital halls. These guys know their style which they invented and they stick with it. I like the simplicity that is the strong part. There are some primitive ideas which are great, some are mouldy, painful, dark, just the way we like AUTOPSY.
EP contains six own songs and one cover of BLOODBATH. Those song are played in the classic AUTOPSY style. There is only the songs “Puncturing the Grotesque” which is death´n´roll referring to MOTORHEAD. Those Americans do not bring anything new to the table but let´s be deadly honest, do we want something revolutionary? I do not. I still like the attractive rot, oldness and morbidity. AUTOPSY are like a dry blood. Ugly and nasty. I finish the autopsy of my own body, then I will turn everything back like it was before. So I could do the autopsy again and to listen to “Puncturing the Grotesque”. This album is nicely done and this band honours its tradition. AUTOPSY will infect you with a bad illness this time. Great!
Jsi legendou a jednou z ikon metalové scény v Brazílii. V roce 1981 jsi v Sao Paulu založil kapelu VULCANO a ovlivnil spoustu kapel po celé Jižní Americe a i za hranicemi. Když jsi kapelu zakládal, napadlo tě vůbec, že by jsi se mohl pohybovat na metalové scéně takhle dlouho? Jsi pořád nadšený z dnešní metalové scény v Brazílii stejně, jako před 36-ti lety?
Ne! Byl jsem mladý kluk, který prostě jen chtěl hrát v heavy metalové kapele, bez jakýchkoliv představ. Byl jsem jedním ze sběratelů rockových vinylů a návštěvník obchodů s hudebninami. O několik let později jsem založil VULCANO. Od té doby se scéna v Brazílii rozrostla absurdně a „status quo“ se hodně změnil. Dnes je stokrát více metalistů než v té době, na druhé straně je tu také stokrát více kapel a pokud se v osmdesátých letech koncert konal jednou za dva měsíce, momentálně se konají tři až čtyři koncerty denně. Tato situace poněkud snížila mé původní nadšení.
V podstatě jste byli první heavy metalovou kapelou v Brazílii. Mohl by jsi porovnat metalovou scénu v Brazílii na začátku osmdesátých let a nyní? Kterým směrem se scéna vyvíjela? Jaká byla situace, co se týká tour managerů, bookingových agentů, klubů, atd.? Kdo má vetší podporu – místní jihoamerické kapely, nebo kapely z Evropy a USA?
Existuje obrovský rozdíl ve scéně 80. let a aktuální scénou, prostě si představ protiklady. V 80. letech nebyla žádná mediální podpora nebo bookingové agentury, nebyly žádné PR agentury, nebyly prostory, kde hrát koncerty, nebyly k dispozici kvalitní hudební nástroje a hlavně nebyl internet. Vedle toho v té době byla Brazílie v silném vojenském režimu. V dnešní době je všeho spoustu, teda kromě toho vojenského režimu.
Podle mého názoru se brazilská scéna po devadesátých letech rozrostla na thrash metalový mainstream. Když porovnáme undergroundový koncert a nějakou běžnou show, tak poměr současných posluchačů a oddaných fanoušků je tisíc ku jedné. Podle mě mají obecně v Brazílii větší podporu americké thrash metalové kapely. Ale myslím, že je to jasné.
A jak se vyvíjeli VULCANO? Opustili jste vaši satanistickou image, proběhly změny v sestavě, vložili jste víc z thrash metalu než black metalu, atd. Jak se zpětně po letech díváš na tyhle změny? Ve kterém období podle tebe měla kapela nejsilnější sestavu?
Myslím si, že se nic nezměnilo, jen jsme vypustili hroty, řetězy a nábojáky, protože si myslíme, že už to k nám v dnešní době vizuálně nepatří. Hrajeme lépe než dříve, takže je přirozené, že se naše hudba trochu mění, ale nijak radikálně jak se zdá, přinejmenším si to myslíme. Myslím, že aktuální sestava je vždy nejlepší sestava, pokud ne, museli bychom ji změnit.
Loni v prosinci 2016 jste vydali desátou dlouhohrající desku s názvem „XIV“. Jaké přijetí se této desce dostalo od fanoušků a metalových médií? Můžeš nám přiblížit koncept alba? Zdá se mi, že na albu najdeme všechno z vašich minulých alb z osmdesátek…album je ovlivněno kapelami Sacrofago, Possessed, Nifelheim…nikdy jste neprovedli nějaké větší změny, nebo experimenty ve vaší hudbě za celé ty roky.
Jsem ten, kdo stojí za konceptem a tématy VULCANO a je to můj způsob, jak hrát. Skládám skladby, které mě těší, nestarám se o hudební trendy nebo moderní styly skládání, skládám jen to, co se mi líbí. Nemyslím si, že poslední album má jakýkoli vliv od zmíněných kapel, věřím, že jsem velmi ovlivněn N.W.O.B.H.M ve spojení s mým způsobem hraní. To jo! Všechny alba VULCANO v sobě mají nějaký koncept, téma obsažené v tomto albu je jednostranná smlouva Boha se svými vyvolenými lidmi, kde věrnost a víru drží hněv s prokletím, ničením, krvavými obětmi a krutými tresty, krutý Bůh, který vládne strachem. U některých skladeb, téma proniká extazí duše opravdového fanouška metalu s jeho přirozeností a existencí pro metal, čistotě a upřímnosti. Nejdůležitější metalový časopis v Brazílii nám dal 9,5 z 10 a můžu říct, že je velmi těžké toho dosáhnout, takže si myslím, že "X I V" bylo médii a fanoušky přijato velmi dobře.
Kdo je autorem obalu k albu „XIV“ a co je jeho významem? Znova jste si vydali album sami, znamená to, že nechcete spolupracovat s žádným vydavatelstvím, nebo co je za tím?
Vytvořil jsem symbol na obalu „XIV“ (Čtrnáct), protože VULCANO má 14 alb ve své kariéře (počítám dlouhohrající nahrávky a singly, bez toho, aniž by se nějaké skladby opakovaly) a přemýšlel jsem na způsobu, jak tento symbol vložit do Hexagramu a podařilo se mi to! Hexagram je spolu s pentagramem velmi esoterický a alchymický symbol. Když se VULCANO v roce 2003 vrátil na scénu, tady v Brazílii se o nás nezajímal žádný label, ani nahrávací společnost. Patřili jsme do osmdesátých let a devadesátky byly za námi. Metal byl "modernější". O VULCANO nebyl žádný zájem, tak jsem založil vlastní label „RENEGADOS RECORDS“ (v portugalštině „Renegados“ znamená odpadlík). Když jsme vydali album "Tales from the Black Book", byl to hit, a byl jsem to já, kdo už nechtěl spolupracovat s ostatními labely.
Pamatuješ si na dobu, kdy jste vydali „Bloody Vengeance“? Tohle album se stalo „posvátné“ pro vaše fanoušky a kritiky. Je to stále nejopěvovanější album z vaší diskografie. Co je důvodem podle tvého názoru? Myslíš, že je to dáno dobou, kdy album vyšlo, tím že bylo více ovlivněno prvky black metalu, oproti ostatním vašim deskám, nebo jen protože prostě bylo první?
Myslím, že je to proto, že má jedinečný styl. Skladby zní jedinečně, riffy jsou naprosto originální. Vedle toho album má podmanivou atmosféru a obal byl na tu dobu agresivní. Měli jsme jen 24 hodin, ve kterých jsme „Bloody Vengeance“ nahrávali a míchali s minimálními možnostmi oprav. Tato situace jen pomohla přilít palivo do pekelných plamenů, které pak byly mnohem vyšší, syrové a upřímné. Tuny lidí se nás ptají na nové „Bloody Vengeance“, ale to je nemožné!
V podstatě můžeme říct, že žijete ve stínu „Bloody Vengeance“, co myslíš? Všechny vaše další vydané desky jsou s tímto albem srovnávány a žádné z alb nedosáhlo takového statusu. Které album je však nejdůležitější pro tebe osobně?
"Bloody Vengeance" je pro nás stigma. Přesně jak říkáš, všechny naše další vydané alba jsou vždy porovnány s "Bloody Vengeance". Nemyslím si, že je to spravedlivé, protože VULCANO má mnoho zásadních alb, vše, co stačí udělat, je poslechnout si poslední tři alba.
Připomeň nám, co vedlo k rozpadu VULCANO na začátku devadesátých let? Jak těžké pak bylo dát kapelu zase dohromady po víc než desetiletí?
Brazilská metalová scéna se ubírala opačným směrem, než VULCANO a já jsem toho nechtěl být součástí. Myslel jsem si, že je lepší skončit s kapelou než podlehnout metalovému hudebnímu stylu, který se mi nelíbí. Když jsme se vrátili a po čtrnácti letech a napsali "Tales from the Black Book" a toto album odkazuje na 80.léta, mnoho fanoušků čekalo na tuto záchranu desetiletí a půlku devadesátých let.
Jak je na tom Brazilská metalová scéna s „mladou krví“? Je tam spousta kapel ovlivněna a oddána stylu starých osmdesátek jako například Farscape, Apokalyptic Raids, Violator, Necronomicon atd…doporučil bys nám nějakou další kapelu, která tě v poslední době zaujala?
Abych byl upřímný, tak o aktuální scéně toho moc nevím, ale musím ti říct, že existuje skupina "FUNEBRO", která mě zaujala. Vydali své debutové CD a pozval jsem je, aby si zahráli s VULCANO 3. listopadu.
Myslím si, že způsob poslechu hudby se v posledních letech dost změnil, souhlasil bys? Navštěvuješ stále koncerty a podporuješ kapely? Co bylo posledním albem, které sis koupil, a co zrovna posloucháš?
Máš pravdu. Je jen zřídka kdy vidět mladé lidi, kteří si kupují CD nebo vinyl, v současné době vládne Spotify a Deezer. Svým způsobem podporuji kapely - pomáhám jim, radím jim a nabízím jim koncerty. Mým posledním přírůstkem je "The Rise of Chaos" od Accept.
Který koncert v historii VULCANO považuješ za mimořádný a proč?
Nemám konkrétní koncert, ale mohu říct, že všechny koncerty, které jsme hráli v Londýně, byly vždycky „vražedné“, protože publikum nás vždy vítá s otevřenou náručí a šílí už od prvních akordů, až do konce show.
Jaké jsou vaše nejbližší plány pro VULCANO? Jsou už nějaké nové skladby a kdy se vrátíte znova do Evropy, máte už nějaké nabídky?
Vždy mám spoustu napsaných skladeb, které čekají na příležitost dostat se na nějaké album. Jelikož jsme dokončili naše brazilské turné, tak v neděli budeme hrát s VENOM v São Paulu a jednáme znovu o evropském turné s NIFELHEIM, ale stále to není jisté.
Jakožto metalový veterán, co by jsi doporučil mladým začínajícím kapelám, které si teprve vyšlapávají svou cestu na metalovou scénu?
Hrát živě, hrát živě, hrát živě a hrát živě. Kdekoliv!
A nakonec se vraťme na úplný začátek. Pamatuješ si na své kytarové začátky? První rif, který jsi se naučil, tvoji první kytaru, efekty atd?
Můj první kontakt s kytarou byl v roce 1975 a první skladba kterou jsem hrál byla „Sylvia“ od Holandské kapely FOCUS. Měl jsem brazilskou kytaru značky „Giannini“, nebyla to dobrá kytara, ale posloužila mi. Když jsem se cítil jistý v téhle skladbě, začal jsem zkoušet skladby Black Sabbath. Můj první mezinárodní koncert byl Alice Cooper v březnu roku 1974.
Wow..jsem starý!
Díky moc za tenhle zajímavý rozhovor Zhemo! Ať se daří tobě i VULCANO a poslední slova pro všechny staré i nové fanoušky VULCANO po celém světě jsou tvoje.
Díky za příležitost napsat pár řádek o mé kapele VULCANO, takže se o nás vaši čtenáři něco málo dozví. Věnujte nám trochu času a poslechněte si naše alba, všechny je můžete najít na Bandcampu (https://vulcanometal.bandcamp.com/)
You are legend and one of the icons of metal scene in Brazil. You formed Vulcano at Sao Paulo in 1981 and you influenced many bands all over the whole latin america and abroad. When you founded the band, did you think you could be on the metal scene for so long and are you still excited by today’s metal scene in Brazil like you were 36 years ago?
No! I was a young man who just wanted to play in a Heavy Metal band without any pretense. I was one of those collectors of rock LP's and a visitor of musical instruments stores. Some years later I founded VULCANO. From there to here the scene here in Brazil has grown absurdly, and the status quo changed a lot. Today there are 100 times more headbangers than in that era, on the other hand there are also 100x more bands, and if in the 80s a gig happened every 60 days there are currently 3 to 4 shows daily. This kind of situation somewhat reduced the general excitement. On our part I continue on the road for passion to Metal.
Basically, you were first heavy metal band in Brazil, can you compare metal scene in Brazil from early 80’s and metal scene now? Which direction the scene evolved ? What about situation with tour managers, booking agents, venues, is there? Who is there more supported, local and South American bands or bands from USA and Europe?
There is a huge difference in the 80's scene with the current one, you just think of the opposites, in the 80's there was no media support or booking agencies, there was no press office, there were no venues for shows, there was no equipment available, good instruments and mostly there was no internet. Besides all of Brazil was on a strong military regime. Nowadays this all exists in abundance, except the military regime.
In my opinion the Brazilian scene has grown towards Thrash Metal Mainstream post 90's. When comparing an underground gig with a mainstream show the proportion of audience present and dedicated infrastructure is from 1 to 1,000. Here in Brazil in my opinion the American Thrash Metal Bands have more support in general. But, I must be clear for me!
And how was envolved Vulcano? You leave your satanic image, make a changes in line up, you put bigger thrash-influenced than Black….etc. How do you see the changes over the years? When the band was in the strongest line up in your opinion?
I Think that nothing changed we just leave spikes, chains and bullets belt, because we think those stuffs don’t make part of our visual nowadays. We play better than before so it’s natural our music change a little but not radical as it seems, at least it's how we think. I think the current lineup is always the best lineup, if not we have to change.
Last year in December 2016 you released your tenth full-length album named „XIV“ what sort of receptions has the album recived so far from fans and the metal media? Can you take us through the concept of this album? Seems to me you keep over all your albums everything what you set in early 80‘… album is influenced by Sacrofago, Possessed, Nifelheim…you never make any bigger experiments in your music over the years.
I'm the man behind of composition and themes of VULCANO and this is my way to play, I compose songs that please me, I don't worry about musical tendencies or modern styles of composition, I compose just what I like. I also do not believe that this last album has any kind of influence from the bands mentioned, I believe that I'm very influenced by the N.W.O.B.H.M associated with my way of playing. Yeah! All of VULCANO's albums have a concept behind them, the theme covered in this album is the one-sided covenant of a God to his chosen people where faithfulness and faith are angrily kept with curses, destruction, blood sacrifices and cruel punishments, a vengeful and cruel God reigning through fear. Also some songs, the theme permeates the ecstasy of the soul of a true "headbanger" with its intrinsic nature in the exaltation to Metal, pure and honest. The most important Metal magazine here in Brazil gave us 9,5 from 10, and I can say you its very hard to happen this, so I think "X I V" was well receipt by media and fans.
Who was responsible for the cover artwork of „ XIV“ and what’s the meaning of it? Again you released album by yourself, you don‘t want to cooperate with any label or what is behind?
I created the symbol on the cover. XIV (Fourteen) is because VULCANO have 14 albums in Its career (I count full length and singles with unprecedented and no repeat songs) and I thought in the way to put this title inside in the Hexagram and I got it! The Hexagram is beside the Pentagram like powerfull exoteric and alquemic symblols. When VULCANO returned to the scene in 2003, here in Brazil no label or recording company was interested in us. We belonged to the 80's and there were passed the whole 90's. Metal here was more "modern". There was no interest in VULCANO. So I created my own label, RENEGADOS RECORDS (in Portuguese, Renegados is Renegade). When "Tales from the Black Book" album was released it was a hit and so it was I who did not want to work with other labels.
Do you remember time when „Bloody Vegeance“ was released? This album become „sacred“ for your fans and critics. It is still most celebrated album in your discography by your fans. What is a reason in your opinion? Do you think it’s because of the time when it was released, because was influenced more by black metal than other yours albums or just because was first?
I think It’s because it has an unique style. Those songs sounds singular, it's riffs are totally original. Beside this that album has an atmosphere captivating and Its cover was aggressive for those times. We had only 24 hours with which to record and mix Bloody Vengeance, with minimal opportunities for overdubs. This fact only helped fuel their hellish flames that much higher, raw and honest. tons of people ask us a new bloody Vengeance, but it's impossible to do it!
Basically is possible to say that you live in the „shadow of Bloody Vengeance“ what do you think? All your next released albums were compared to „Bloody Vengeance“ and any other album never reached a same status. But which album is most important for you personally?
"Bloody Vengeance" is a stigma for us. Like you said, all our next released albums is always compared to "Bloody Vengeance". I don't think that's fair because VULCANO has many relevant albums, all you have to do is listen to the last three album.
Remind us what led to the split up of Vulcano in the early 90’s? And how difficult was put band together again after break for decade?
The Brazilian metal scene went in the opposite direction to VULCANO and I did not want to fit into that. I thought it was better to stop the band than to surrender to a Metal Music style that I do not like. When we returned, fourteen years after we written "Tales from the Black Book" and this album refers back to the 80s and many headbangers were waiting for this rescue after the decade and a half of 90s
What about young blood on metal scene in Brazil? its a lot of band influenced and dedicated to the by ancient 80s like Farscape, Apokalyptic Raids, Violator, Necronomicon.etc..would you like to recomend us some another bands which recently took your attention?
To be honest i don't know much about the current scene, but I must to say you there is a band called "FUNEBRO" that caught my attention. They release its debut CD and I invited them to play with VULCANO in November 3rd.
I personally think that the way of consuming the music has changed a lot within the recent years, would you agree? Are you still going to gigs and support bands ? What was the last album which you bought and what actually are you listening to?
You right. It's rare to see young guys buying CDs or vinyl, Spotify and Deezer rules nowadays. I support the bands of my way, helping them, advising them and offering opportunities of gigs. My last acquisition was "The Rise of Chaos" from Accept.
Which shows do you remember as a special in the history of the Vulcano and why?
I do not have a specific show, but I can say you that all the shows we did in London were "killer", because the audience always welcome us with open arms and go crazy when we play the first chords until the end of the show.
What are generally your future plans for Vulcano? Are there any new songs already written and when do you come play to Europe, do you already have some offers?
I always have a lot of written songs waiting for an opportunity to get into some album. For while being we are finishing our Brazilian tour, this Sunday we'll play with VENOM in São Paulo and we are negotiating a European tour with NIFELHEIM again, but it is still not sure.
As a metal veteran, what do you like to recommend to all bands that are starting go walk their path in the metal scene?
Play live! Play live! Play live! and Play live! Everywhere!
At the end lets go on to the beginning. Do you remember your early influences as a guitar player? The first riffs you learned, your first guitar, first effects, etc.?
My first contact with a guitar was in 1975 and my first song played was "Sylvia" from the Dutch band FOCUS. I got a Brazilian guitar called "Giannini" it was not good guitar, but helped me. When I felt safe in that song I started to run behind Black Sabbath songs. My first international show was Alice Cooper in March of 74.
Wow! I'm old!
Thanks you very much for your interest in this interview Zhema! All the best for you and Vulcano an pleasese finish with some words for the old and new Vulcano fans around the world.
I thank you for the opportunity to put some lines on my band VULCANO, so your readers will know a little about us.
CD, LP, TAPE 2017, Hells Headbangers Vyřezávám si rezavým nožem svůj vlastní kříž. Má představa je jasná. Obyčejná mohyla ze starého kamení, hlína smíchaná se smrtí a obrácený krucifix zaražený nakřivo do mého břicha. Až mě ponesete na márách, zahrajte mi prosím na poslední cestu poctivý reálný black speed metal! LP do obřadní síně jsem vám připravil dopředu, je na něm nápis - MIDNIGHT - Sweet Death and Ecstasy! Těším se do pekla. MIDNIGHT hrají retro jako řemen. Pravé, ošklivé, prašivé, jako můj vlastní kříž. Inspirace je patrná, převzaté postupy od VENOM, HELLHAMMER, SPEEDWOLF, CHAPEL, BAT, POWER FROM HELL, WHIPSTRIKER mluví za vše. Ukažte fuck off všem pokrytcům, zařvěte stokrát smrt smrt smrt a potom tohle album pochopíte bezezbytku.
Ale já to přece vím, můj milý čtenáři, že se jedná vlastně jen o takovou hodně uvěřitelnou vzpomínku na časy dávno minulé. Jenže víš, my už jiní nebudeme. My máme rádi ten odér dlouho nevětraných hrobů, milujeme dlouhé procházky podél hřbitovních zdí i naslouchání řeči nemrtvých. Pokud je ti milejší složitý riff, případně obdivuješ novátorský přístup, tak se prosím pokřižuj a mazej pryč. Nám je zde, ve starých kobkách dobře. Rochníme se po lokty v hromadách kostí, libujeme si v obstarožních melodiích. Přednější je pro nás nadšení, odhodlání, uvěřitelnost, před umělostí. Už zase hoří obrácené kříže, svolávají nás na poslední modlitbu. Přidávám volume na svém přehrávači a proklínám všechny svaté, kteří kdysi zničili náš krásný svět. Black speed metal, u kterého vám zčerná srdce! Síra, temnota, peklo a smrt. Víc v hudbě nepotřebuji. Skvělá deska!
sumarizace:
„Sweet Death and Ecstasy“ je nahrávkou, u které budete mít obrovskou chuť si otevřít pivo a čerstvý hrob. MIDNIGHT se povedlo oživit metalové duchy z osmdesátých a devadesátých let. Pánové hrají velmi rychle, špinavě a s obrovskou chutí na čerstvou krev. Kombinace plesnivého thrashe, blacku a death metalu mi připomíná návštěvu nějaké obrovské kostnice. U zdí jsou vyrovnány hromady lebek a kapela je drtí svými riffy na jemný prach. Takhle nějak si představuji skvělé album, které vzdává poctu starým legendárním kapelám. Americké záhrobní komando je jako rozjetý vlak. Ničí vše živé i neživé a zůstává po něm jenom spoušť. Vyhlaste poplach! Zombie vylézají z hrobů a začínají tančit s námi! Nemá cenu dál nic řešit, dneska bude dlouhá noc! Skvělá black/thrash/speed metalová deska, která vám otevře staré rány! Old school metal forever! Kult!
Asphyx says:
„Sweet Death and Ecstasy“is arecord that you'll havea huge appetiteto open some beerand afresh grave by. MIDNIGHTmanaged torevivethe spirits ofmetalfromthe eighties and nineties. Gentlemenplay veryfast, dirtyand witha big appetite forfresh blood. The combination of moldythrash, blackand death metalreminds me ofvisiting some hugeossuary. There are piles ofskulls round the wallsand the band's crushing them with theirriffs to the fine dust. This is howI imaginea great albumthatpays tribute tooldlegendarybands.American commando from the other worlsd is like atrain setting in motion.They destroyeverythinganimate and inanimate, and it stays havoc only.Raise alarm! Zombies are creeping fromtheir graves andbeginto dancewith us! There is nothing to solvetoday, itwill be long night! Greatblack/thrash/speed metalalbum, whichopens upold wounds! Oldschool metalforever! Cult!
Prcalíkova teorie o zálibě mladých dívek v jízdě na koních byla velmi odvážná. Ale měla něco do sebe. "Ony maj prostě rády, když mají mezi nohama pořádnýho samce": tvrdíval a je fakt, že když má milá rajtovala na koni dole u Jizery v Podlázkách, představoval jsem si různé věci. Její táta chodil jako veterinář do tamních stájí poměrně často a zemědělci byli moc rádi, že jim tam pomáhají tři hezký mladý holky. Kydaly hnůj, vyvážely jej na hromady za ohradou, poklízely a za odměnu si mohly večer zajezdit.
My s klukama byli vždycky ještě na panelech, protože jsme chtěli být taky jen chlapi spolu. Popíjeli jsme pivko, řešili nekonečně metal a pak si lehce navátí řekli: "Tak, co jdem se kouknout na ty naše prdelky?" Dalo se ještě jedno nebo spíš dvě a pak jsme podroušení klopýtali roklí po pískovcových kamenech. Jako caparti jsme tam sbírali trilobity a vyměňovali je studentíkům archeologie za céčka. Teď už jsme ale měli na ramenou kazeťák, v něm špalkový baterie a thrash metal na plný koule. Šlo se přes řeku, proneslo pár slov s jednou moc milou cikánskou rodinkou (moje spolužačka měla tou dobou už dvouleté dítě) a rozložil se tábor hned u řeky.
Za chvíli se éterem rozezněl krásný smích a my vypnuli kazeťák. Metal je metal, ale koníky tím rušit nebudeme. Jsme sice někdy za hovada, ale zvířata máme rádi. Možná někdy víc než lidi. "Koukni na Janu, ta by koně měla mít zakázaný": smáli jsme se naší prsatý kamarádce, když pokaždé její obrovské poprsí nadskočilo. Zahrozila nám s úsměvem a litovala, že nemá bičík. Zálibně jsem se zahleděl na Kačenku, měla na sobě pořád ty překrásný rozdrbaný džínový kraťasy. A rajtovala tak, že jsem málem začal slintat.
"A cože necháte všechno oddřít holky, to jim nechcete pomoct?": vylezl asi padesátník, od přírody chlap ošklivej jak noc. Prcalík odpověděl něco v tom smyslu, že jeho ruce nejsou pro hnůj dost dobrý. "Opravdu?": ozvalo se od stájí a tam stála holka jak vystřižená z posledního čísla Playboye. Dcera pana oškliváka, která mohla s klidem nastoupit do pornofilmu s dobrým rozpočtem. "Ty vole, tu chci!": hlesl Kytka. Šli jsme pomoct bez dalších keců.
Já byl na vsi často, Kytka taky, ale Prcalík vypadal s vidlema jako kdyby se měl každou chvíli probodnout. Mě stáje voní, asi mám vesnici zakódovanou někde v genech. A dvě malá hříbata u klisen mi hned žrala mrkev z rukou. "Koukám, že jste se už seznámili": přišla nás zkontrolovat Šárka - další bohyně našich snů. Jestli si prý nechci taky zajezdit. Samozřejmě jsem se musel zeptat - s tebou? Jen se usmála a řekla mi ať nemám blbý kecy, ať si je nechám pro Káču a jestli se bojím koní.
Jo, trošku bojím nebo mám spíš respekt. Přijela Káča, sesedla a holky se mě snažily naučit jezdit na koni. Vybraly mi klidnou, už starší klisnu, nelekavou. Jenže já z ní pořád padal. A všichni se mi smáli. Už jsem si vždycky myslel, jak mi to jde, ale pak jsem uklouzl nějak dolů a pokaždý ksichtem do bláta. "Hehe, kovboj z tebe asi nebude, ale seš roztomilej": řekla mi ještě Šárka a už si mě Káča bere stranou. Pak už jen sedíme u řeky, koukáme na kamarády, jak jim to taky nejde a já se najednou dozvídám, že Šárka je lesbička.
V sedmnácti je odpověď zcela jasná a pochopitelná - Kačenko, co bys řekla na to, kdybychom Šárku někam pozvali, třeba na chalupu? Odpovědí je mifacka velká tak, že mi uletěly brýle. Potom se omluvila, protože to byla fakt rána.
Zdálo se mi o holkách často, dodnes mě podobné sny hodně baví, ale Šárce se líbila hlavně Kačenka. Já jí byl totálně - víte kde. Žárlil jsem najednou jak dívky z časopisu Bravo. Pohádali jsme se. Hodně, ošklivě. Má milá brečela, já se opil. Šárka mi řekla, že jsem kretén. Nechtěl jsem, aby chodila na koně. Přitom, Káča by s holkou nikdy nic neměla. Byl jsem hloupej.
Vždycky jsem měl strach, že jak jsem nehezkej, chudej a já nevím jak pro ženy nepřitažlivej, že mě jednou může Káča opustit s klukem. Líbila se snad každému. Ale že se pohádám kvůli holce a málem se kvůli tomu rozejdeme, to by mě ani ve smrti nenapadlo. Ale poslala mě do horoucích pekel. A já šel.
14 dní jsme se spolu nebavili. Potkávali jsme se sice vždy odpoledne na panelech, ale každý seděl naschvál na jiné straně. Já s klukama, Káča s holkama. Prcalík nám vždycky několikrát za odpoledne řekl, ať se na to vyserem a Jana se nás snažila udobřit. Jak jsem byl ale za urputnýho debila, tak jsem se zasekl. Jenže ty noci vytřeštěných očí, ty smutný sny, ta samota s debilním časopisem Leo nebyla nic moc. Nechci bejt za citlivku, ale nejvíc mi chybělo asi každodenní obětí, pocit, že jsme spolu. Opil jsem se, řval u Káčenky před barákem, až mě museli její rodiče okřiknout. Druhej den ráno mi bylo blbě, několikrát jsem zvracel jen žaludeční šťávy, protože jsem skoro vůbec nejedl. Mlátila se mnou puberta, provinění a byl jsem zmatenej jako veverka. "Tak se prostě seber a jdi za ní": řekla mi konečně Jana a já šel. Zvonil jsem a nereagovala. Tak jsem si sedl před dům a vydržel tam několik hodin. V dešti, ve tmě, byl jsem rozhodnutej, že tam budu sedět navždy. "Panebože ty seš fakt někdy neskutečnej, pojď nahoru": ozvalo se najednou a proti mě stála Kačenka s rudýma očima od pláče. Nebylo třeba slov, vlastně jsme si jen asi hodinu nadávali, takovým tím jemným způsobem. Vybouchl jsem ještě na chodbě, natolik jsem ji chtěl. Konečně se usmála a řekla mi pojď. Ještě jsem snědl dva kompoty, abych vůbec mohl chodit a zavedla mě dolů do Podlázek ke koním. Šárka zrovna jela na tý samý klidný kobyle, ze které jsem tolikrát spadl a před sebou měla v sedle holku, co vypadala trošku jako kluk. Chodily spolu. Už nebyla tak přitažlivá. Najednou jsem si uvědomil, že jsem se choval jako totální magor a celý večer chtěl Kačenku jen pro sebe. Stalo se tak a mezi vzdycháním jsem se dozvěděl, že jsem ten jedinej na světě. A potom také to, že už by konečně chtěla se mnou mít dítě. O tom ale zase někdy jindy.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
CD, LP, TAPE, Hells Headbangers Maluji obrazy plné utrpení. Jsem zrcadlem vašich špatných činů. Má díla jsou morbidní, ošklivá, nechutná, bolestivá. Každým dalším počinem skomírám, jakoby mě veškeré zlo vysávalo, ničilo. Usedl jsem do své kobky před běloskvoucí plátno a poslouchal novou desku chilských black metalistů HADES ARCHER. Namočil jsem štětec do temnoty, přidal nemálo černé krve. Na výsledek jsem se nemohl dlouhou dobu ani podívat. Natolik byl zlý. Tmáři z Chile, syroví a suroví maniaci HADES ARCHER letos přicházejí s novou deskou "Temple of the Impure". Je plná klasického špinavého black metalu. Chutnat bude převážně ortodoxním fanouškům podzemí. Nic pro slabé povahy.
"Temple of the Impure" je dílem ovlivněným VENOM, MAYHEM, BATHORY, HELLHAMMER, SARCÓFAGO, BESTIAL WARLUST, BLACK WITCHERY, INQUISITION, IMPALED NAZARENE. Je také jasnou a přímou odpovědí na všechny nechutnosti, kterých je člověk jako druh schopen. Na novince naleznete opět spoustu rouhání, perverzních okamžiků i satanismu. Jedná se o black metal staré školy, tak jak se v Jižní Americe hrává. Deska je to velmi uvěřitelná, surová, nekompromisní. S ortodoxním výrazem ve skladbách, se šílenstvím v melodiích. Pokud podobné záležitosti vyhledáváte, tak neváhejte ani chvilku. Vy ostatní vezměte nohy na ramena a odříkejte deset Otčenášů. Jinak budete navěky prokleti jako já. Black metalová nahrávka, která je esencí nihilismu! Velmi dobře!
sumarizace:
Vítejte v pekle! HADES ARCHERletos vydali album, které obrátí kříže vzhůru nohama u vás v kostele. Nahrávka je plná nihilismu, války s nebem, ale hlavně perfektních černých melodií. Nenašel jsem jediné slabé místo, jediný kousek hudby, která by mě nebavila. Naopak, jsem totálně smeten z povrchu zemského neskutečnou energií, sírou a temnou náladou. Na novince nalezneme atmosféru, známou snad jen z vařícího kotle. Syrové, ostré, maniakální, magické! Takové je nové album těchto pekelníků. Svět je dávno odsouzen k zániku, ale než k tomu dojde, tak si to tady ještě pořádně užijeme, co říkáte?! HADES ARCHERzhudebnili tmu a zapálili onen svět! Vynikající black metalová nahrávka, která vás spálí na popel!
Asphyx says:
Welcome to the Hell!HADES ARCHERreleased this year an albumthat will turnthe crossesupside downin yourchurch.The recording isfull ofnihilism, warwith heaven, but mostly of perfectblacktunes.I couldn't findany weak point, the onlypieceof music that I'm notinterested in. The other way around, I was totally wiped offtheface of the earth with theincredibleenergy, sulfur anddarkmood. On thenew albumwe can findthe atmosphere, knownperhaps only from theboilingboiler.Raw,sharp, manic,magic! This is the newalbumof thesedevils. The worldhas beendoomed for a long time,butbefore it will happen, we can enjoy it, what do you think?!HADES ARCHERset to musicthe darknessandlitthe other side! Excellentblack metal recordthat willburnto ashes!
