Recenze/review - DESECRATOR - To the Gallows (2017)

DESECRATOR - To the Gallows

CD 2017, Dinner for Wolves

Oblíbená kratochvíle věřících v jednoho všemohoucího boha. Zatloukání hřebů do jednotlivých částí těla. Krvácím z rukou i ze sepnutých nohou. Ukřižovaný, ponížený, zesměšněný. Všem zase jednou vadilo,  že jsem jiný, odlišný, že nejdu s davem. Seberu poslední síly, utrhnu své údy z kříže a s velkým vynaložením sil se pustím do svého posledního mosh-pitu.

Mám důvod, musím. Do uší mi totiž právě zní nové album australských thrasherů DESECRATOR. Kapely, která ctí stejnou hudbu, jakou hráli a hrají třeba takoví DEATH ANGEL, TESTAMENT, SACRED REICH, ANTHRAX a MORTAL SIN. Melodie se zde potkává s nářezem a já jsem navýsost spokojený.

Mám rád, když není thrash metal jen bohapustá rubanice, ale kapela také u své tvorby přemýšlí. DESECRATOR jsou dle mého skromného úsudku velmi talentovaní muzikanti. Jsou schopni napsat skladbu, kterou si budete pamatovat, dokáží vměstnat do svých nápadů spoustu emocí, nálad. Novinka "To the Gallows" nepostrádá jiskru, drive a tolik potřebný feeling. Australané mají ve svém středu také zpěváka Rileyho, který má zajímavý a originální hlas. Sedím, podupávám si nohou do rytmu, zvedám se, pařím. Pro mě osobně jsou toto věci, které odlišují dobré desky od špatných. DESECRATOR mě umí nakopnout, zarazit mi do hlavy další sadu pořádně ostrých hřebů. "To the Gallows" je podle mě neskutečně povedeným albem a také mým doporučením pro všechny fanoušky melodického thrash metalu. No a co, že jsme jiní? Máme svoji hudbu a ta nám dává obrovskou sílu! Skvělá nahrávka!

sumarizace:

Australští DESECRATOR letos vydali zásek, který splňuje veškeré mé požadavky na poctivou kopající desku. Kapela působí jako sopka, chrchlající v dávkách žhavou lávu. "To the Gallows" je albem, na kterém skupina v mnohém překonala své vzory. Je ostré, šílené, s válečnou tématikou, která dělá téhle smečce velmi dobře. Skladby mají jasnou vizi, opravdu skvěle se poslouchají a působí jako odhalené tesáky nějaké pěkně rozzuřené šelmy. Ano, tohle je thrash metal!

"To the Gallows" je perfektně zvukově ošetřené, s obalem, který přesně vystihuje to, co se na desce odehrává. Je to thrash metalová válka, masakr, šílenství, mosh-pit, ale také zároveň jasně definovatelné a propracované myšlenky. DESECRATOR zkrátka umí a na novince to jen potvrzují. Líbí se mi vztek, síla, energie, líbí se mi i sóla a líbí se mi hlavně nápady, které musí zaujmout snad každého poctivého thrashera. Vynikající thrash metal, který připomíná tlakovou nádobu těsně před prasknutím. Po téhle desce zůstává jen spálená země! Thrash!

Asphyx says:

Australian band DESECRATOR released an album this year which meets all my requirements for fair kicking record. This band is like a volcano, screaming batches of lava. This album called "To the Gallows" overcomes band´s idols. It is sharp, crazy, with war topics which really fits this band. Their songs have a clear vision, they are easy to listen and feel like teeth of an angry best. Yes, this is thrash metal!

"To the Gallows" has a great sharp sound, the cover shows exactly what you can hear on the record. It is a thrash metal war, massacre, madness, mosh-pit but also clearly defined and developed thoughts. DESECRATOR know how to play and their new album is the proof. I like the anger, power, energy, I like their solos and ideas which catch attention of any real thrash fan. Excellent thrash metal which feels like a pressure container right before cracking. There is nothing but burned earth after this album! Thrash!

Tracklist:
01.To The Gallows
02.Desert For Days
03.Red Steel Nation
04.As I Die
05.Serpents Return
06.Hellhound
07.Thrash Is A Verb
08.Down To Hell
09.Brainscan
10.Balancing On A Blade

band:

RILEY STRONG - VOCALS/GUITAR | ANTHONY J FINCH - GUITAR | GERAD BIESBOER - BASS | JARED ROBERTS - DRUMS

https://www.facebook.com/DESECRATORAUS/

https://desecratoraus.bandcamp.com/

http://desecrator.net/

Asphyxovy zápisky - Třicet let metalového šílenství

Jakub Asphyx a pra-matka metalu!

Asphyxovy zápisky - Třicet let metalového šílenství

Když se mě jako malého zeptali, čím bych chtěl jednou být, neodpovídal jsem klasicky, že popelářem. Měl jsem jasno, chtěl jsem kovat železo. Děda v Jizerkách foukal sklo a pohled do ohně mě fascinoval. Čítával jsem dobrodružné knížky a mistr kovářský v nich byl vždy váženou osobou, někým, koho měli všichni rádi. A potom taky obouval koně, které mám celý život rád.

Jenže prej se dobře učíš, půjdeš na školu. Byl jsem zvyklý poslouchat a tak jsem nekonečná léta trávil v knihách, na přednáškách, s tucty intelektuálů kolem sebe. Železo mi ale chybělo. Nebo vlastně ne, nahrazoval jej metal. Hudba, kterou mi odpoledne mých třináctých narozenin poprvé přinesl bratranec. Judas Priest. První setkání s muzikou plnou kovu. 

Ani tenkrát nevěděl, co způsobil. Zůstal jsem téhle hudbě věrný třicet let. Dnes slavím vlastně kulatiny. Prošel jsem si heavík, dlouhou dobu thrash, prolezl si doom metal, otřel se o black, abych nakonec skončil v death metalu. Krásných třicet let. S pár přestávkami, když se mi narodily děti, když jsem dva roky prochlastal, protože mě opustili mí nejbližší. 

Pokaždé, když mi bylo smutno, když jsem skládal důležitou zkoušku ve škole, když jsem čekal v porodnici, až se mi narodí ty dvě mé radosti, když jsem šel druhý den na operaci - pořád jsem poslouchal hudbu. Pokaždé podle nálady, stále jsem si pro sebe objevoval další a další kousky obrovského obrazu, kterému říkáme metal. 

Skvělé na tomhle prokletí je, že se nikdy nenudíte. Od různých fůzí s rappem, přes vážnou muziku, rock, až po nesnesitelné pazvuky i elektroniku, pořád si můžete podle nálady dávkovat až nebývale pestrou muziku. Zlé jazyky tvrdí, že metal je vyčerpán. Asi tomu tak bude, ale já si už nějak nedovedu představit, že bych poslouchal něco jiného. Jasně, občas mě nadchne nějaký interpret mimo obor, ale je to jen takové nadechnutí, které trvá chvíli. Po čase mi začne chybět rozžhavené železo.

Vím moc dobře, že metal je dnes už pro starý. Vím taky, že nemá cenu nikoho přesvědčovat, nutit mu svůj názor. Občas se pousměji postoji mladších kolegů, ale zároveň jim závidím, že mají ještě spoustu let před sebou. Tuhle hudbu si musíte objevit sami, nikdo vám ji nemůže vnutit. Musí se poslouchat srdcem, jinak to nemá cenu. Nebo alespoň takhle to cítím.

Řeknu vám přátelé, že některé úseky ve svém soukromém životě bych klidně vymazal, ale z třiceti let metalového šílenství ani minutu. Nejlepší stejně je, když čekáte na novou desku svých oblíbenců, nemůžete se dočkat a ignorujete názory internetové veřejnosti. Naschvál chcete poprvé slyšet až originál CD a na páteční večer, kdy se budete moci konečně zavřít do pokoje a vypnout celej svět okolo, se těšíte jako na první přijímání. Jen vy a hudba, pořád to na mě funguje, stále cítím vzájemně předanou energii. 

Na koncertech už občas se svým šedým vousem a stříbrem ve vlasech asi působím jako stará relikvie. Stávám bokem, fotím si na památku, sepíšu pár řádek. Ale hlavně - pivo v ruce, další energie, síla, co vám budu povídat, vždyť to znáte. I kdybych měl být posledním z mohykánů (a že to občas tak vypadá), když to jen trošku půjde, věnuji svůj čas a peníze vždy rád svým oblíbeným smečkám.

Víte co bylo kromě skvělých kapel, desek a koncertů na těch 30 letech nejlepší? Setkávání s lidmi. Pořád to funguje. Hele, ty máš na tričku jméno kapely XY, mě se jejich první dvě desky líbily, ale pak...někam přijedeš, potkáš podobně prokleté fanoušky, dáte pivko a už o sobě víte, znáte se, máte společnou řeč. 

Ale jo, i v metalu se nejdou debilové a malé či velké svině. Tahají do něj politiku, závist, nutí ostatním svoji jedinou pravdu. Vím o nich, ale záměrně je vytěsňuji, nechci si od nich nechat kazit zážitky. Proč bych měl zaplatit vstupné, cestu a druhý den se nevyspat a ještě se k tomu bavit a podporovat (s) magory? Zaplať Satan, zase tolik takových lidí jsem nepotkal. Nebo se jim spíš vyhýbám.

Dnes mi občas někteří na koncertech vykají (nedělejte to, metalisti si co já pamatuju, vždycky tykali!), tělo se mi regeneruje o hodně déle než dřív a s holkama už můžu jen povídat (žena by mě jinak dala do klatby). V práci mě mají trošku za exota, co chodí na porady v tričkách death metalových kapel a je ten co má pořád sluchátka na uších. Kdo nezažil, nepochopí. Je to vlastně i jedno. Mám svůj svět, plnej kytar, CD, koncertů a teď i recenzí, rozhovorů, reportů.

Už dlouho jsem vám, mí milí čtenáři neděkoval. Dnes by se to hodilo. Blog úspěšně vstoupil do třetího roku. Od jara máme denní čtenost krásné tři tisíce, s žádostmi o recenze se dveře netrhnou a o rozhovory nás žádají kapely, kterým se dodnes klaníme. Je hrozně příjemné podporovat metal i tímto způsobem. Musím poděkovat holkám Markétě a Duzl za překlady, Michalovi za podporu a skvělé fotky. Samozřejmě hlavně manželce a prckům, protože táta občas místo toho, aby byl s rodinou, tak dělá metal. Víte, jsme "jen" fanoušci jako vy! A to je hrozně moc! Děkuji!

Ptáte se mě občas na Příběhy mrtvého muže. Jsem moc rád, že se líbí. Už jsem je chtěl sice pomalu ukončit, ale dám jim ještě rok. Pak plynule přejdu na vysokou školu do Plzně. Zažívali jsme tam s kamarády takové taškařice, že si myslím také zaslouží pár slov. Měla by to být větší legrace.

Ve světle třiceti let metalového šílenství jsou mé vlastní narozeniny trošku ve stínu, i když vím, že rodina mi je vystrojí zase nezapomenutelné. Budu se cítit jako spokojený táta, manžel a milenec v jedné osobě, budu šťastný, protože jsem zdravý a mám kolem sebe skvělé lidi. Večer, až všichni odejdou nebo usnou, tak půjdu a pustím si staré Judas Priest. Ano, ty první, co jsem dostal, dnes už z CD a ne z kazety. Otevřu si pivo, dám nohy nahoru a nechám myšlenky, aby se rozletěly do vzpomínek.

Nevím, jaký by ze mě byl kovář, nevím, kam by mě zavál život, kdybych se jím vyučil. Asi bych teď neseděl v Plzni u počítače a nepsal tyto věty. Ale kdo ví?

Třicet let metalového šílenství bych si klidně prožil znovu. Se vším dobrým i zlým, co k tomu patřilo. Někdy mám pocit, že jsem z téhle hudby stvořený, utkaný, já jsem tou hudbou. Víte co je nejlepší? Už teď se těším na dalších třicet let. Možná budu poslední, kdo bude metal uctívat, ale budu. Musím. Je mojí součástí, podstatou a hlavně obrovskou radostí. Děkuji za pozornost. Ať vaše kroky provází jen samá dobrá muzika.

DEADLY STORM FESTIVAL 12 vypukne 17. 3. 2018

17.3. 2018 již po dvanácté v Plzni povstanou zombie, aby zničily tento svět. Tentokrát na novém místě v Šeříkovce. Přijďte jako minulé ročníky podpořit jedinečný undergroundový festival!

Dvě pódia, dobré pivo i zvuk. Kapely nejen z českého podzemí. K tomu jako vždy příjemná nálada. Metal býval vždy o setkávání, o pořádné pařbě pod pódiem, o úsměvech od ucha k uchu. Dodržíme tradici a budeme se snažit, abyste odcházeli spokojeni. Underground nesmí zemřít! Přijď si užít metal a vezmi své známé! Budeme se na vás těšit!

17.3. 2018, The zombies in Pilsen will rise for the twelfth time to destroy this world. This time in a new location in "Šeříkovka". Come as last year to support a unique underground festival! Two stages, good beer and sound. Bands not only from Czech underground. And pleasant mood as always. Metal used to be all about meeting people, about a party under the podium and about smiles from ear to ear.

We will keep the tradition and we will try to make you satisfied. Underground can't die! Come and enjoy metal and take your friends with you! We look forward to seeing you!

datum/date: sobota 17. 3. 2018

místo/place: Šeříkovka - http://www.serikovka.cz/

info:

http://deadly-storm.blogspot.cz/

http://festivaldeadlystorm.blogspot.cz/

facebook událost/event:

https://www.facebook.com/events/128585687817727/

Recenze/review - MORPHOSYS - The Saw Is Family (2017)

MORPHOSYS - The Saw Is Family

CD 2017, Witches Brew

for english please scroll down

Pojď ke mě má milá, ukážu ti sbírku svých motorových pil. Nahodím motor, promažeme rezavý řetěz tvojí vlastní krví. Tak pojď, bude se ti to líbit. Zatančíš mi poslední tanec plný bolesti. Lehneš si do vany, uslyšíš bručení mé chladné kamarádky. No pojď má milá, ukážu ti cestu peklem.

Death thrashoví maniaci MORPHOSYS určitě mají rádi film Masakr texaskou motorovou pilou. Mají totiž tenhle nástroj na řezání dřeva a porcování lidských těl jak na obalu, tak na promo fotkách. Je jejich poznávacím znamením. A také přesně vystihuje to, co se odehrává na jejich nové desce "The Saw Is Family". Krvelačný, natlakovaný smrtící kov, který rozhýbe i mrtvého.

"The Saw Is Family" je vlastně takovým obyčejným death thrashovým albem, ze kterého občas vyleze na povrch heavy metalová melodie. Ano, deska by se dala popsat jednou větou. Jenže ona je také dobře zvukově ošetřená, se slušnými nápady ve skladbách, energií a šílenstvím. Nic převratného, ani objevného, ale rozhodně se jedná o surové a poctivé řemeslo. Člověk má chuť se kývat do rytmu, zaběhnout do dílny a vytáhnout také motorovou pilu. A když není pila, tak bude alespoň bourací palice, tou lze také způsobit pořádnou paseku. Takže přátelé, pokud máte chuť na poctivý death thrashový masakr, tak neváhejte. Solidní album.

Asphyx says:

Come to me my dear, I will show you my collection of chainsaws. Let´s start the engine, oil the rusty chain with your own blood. So come on, you are going to like it. You will dance the last dance full of pain for me. You will lie in the bath, hear mournfulness of my cold friend. Come on my dear, I will show you the way to hell. 

Death thrash maniacs MORPHOSYS definitely like the movie The Texas Chainsaw Massacre. They have this tool on their cover and promo pictures and they use it for cutting wood and human bodies. Chainsaw is like their signature. And it also absolutely express what is happening on their new album “The Saw Is Family”. Bloody, pressurized death metal which will even make a death person move. 

“The Saw Is Family” is just an ordinary thrash album and from time to time there are some heavy metal melodies. Yes, you can describe this album with just 1 sentence. But this album also has a great sound, has a great ideas in the songs and there is energy and madness. Nothing revolutionary or discovering but it is definitely an honest craft. You just want to move in the rhythm, run into your work-room and take out your chainsaw. And if you do not have any, you take a sniper stick and you can do some madness with that too. So, my friends, if you want some real death thrash massacre, do not hesitate. A solid album.

tracklist:

1. Carniwar 04:28
2. The Saw Is Family 02:55
3. Torture Chamber 02:58
4. The Walking Dead 04:19
5. Storm Of Blood 03:46
6. Memory Of The Insane 02:57
7. Fleischeslust 04:31
8. You Shall Bleed 04:47
9. Todesengel 03:50
10. Corpse Grinder 02:26

band:

Chris: Vocals/Chainsaw
Marko: Guitar
Jazz: Bass
Alex: Drums

https://www.facebook.com/thegermandeathmetaltank/

http://www.witchesbrewthrashes.eu/

http://witchesbrewthrashes.bandcamp.com

Recenze/review - SATANIC - Architecture of Chaos (2016)

SATANIC - Architecture of Chaos

CD 2016, vlastní vydání

Dali mi do rukou krabici s výbušninou uvnitř. Byl jsem vyvolený, ten který měl zničit celý svět. Říkali, že se dostanu do nebe a zažiji nekonečný ráj. Roztrhaný, zničený, pokořený, jsem nakonec umíral jako kus nepotřebného masa.

Občas mi připadá, že je kolem mě jen samý chaos. Jindy chytří lidé plivají kolem sebe pod přezdívkami sliny plné jedu, děti mají v očích strach i vztek zároveň a rozum se vytratil už dávno. Musím utéct, zavřít se někam, kde je ještě všechno v pořádku. Dnes volím k poslechu album thrash deathových maniaků z Kanady - SATANIC. Kapely, která mě při prvních setkáních nezaujala vlastně vůbec ničím. Jejich tvorba mi připadala obyčejná, monotónní. Jenže jsem jim dal čas a nakonec mám pocit, že nahlížíme na hudbu úplně stejným způsobem.

"Architecture of Chaos" je albem, které jde až k jádru věci. K samotným základům death metalu a thrashe. Myslím si, že se kapele sázka na jistotu vyplatila. Nesnaží se o zbytečné složitosti. Raději přidají na energii, odjistí třaskavou výbušninu a hodí ji mezi nás jako kusy plesnivého masa. Jednoduchost, masakr, prašivina. To jsou slova, která mě napadají asi nejčastěji. Nahrávka je určena pro obdivovatele starých postupů, milovníky nečistého zvuku a nikdy nekončícího mosh-pitu. Netřeba hledat nic jiného. Je moc dobře, že člověk ještě může potkat skupiny, které podobnou hudbu dělají v tomto stylu. Možná je v mém náhledu kus nostalgie, ale mě jednoduše album "Architecture of Chaos" baví poslouchat. A to je rozhodující. Thrash death metalová deska, které řeže tím správným způsobem. 

sumarizace:

Riffy ostré jako břitva, plesnivina a thrashový feeling. To jsou první věci, které mě napadají při poslechu novinky "Architecture of Chaos". SATANIC nahráli tradiční, klasické album. Zaplať Satan za to! Nahrávka je určena pro všechny pravé old school death metalové maniaky. Nečekejte žádný posun, ani progresi, ale rovnou rozsekaný obličej. Jsem při poslechu rozemletý jako nějaké pořádně rozdrcené maso. Zavolejte do kafilerie, za chvíli jsem tam. Mé staré kosti děkují, že se zase jednou mohou rozhýbat v pořádně rychlém tempu. Pokud jste měli rádi stará alba těchto kanadských maniaků, myslím, že budete spokojeni i tentokrát. Hydra z devadesátých let je zpět a opět řve jako divoká šelma utržená ze řetězu. Nahlas, rychle a pořádně krutě. Strhněte všechny modly! Rozbijte kladivem zeď a slyšte poctivý, reálný death/thrash metal! Old school death/thrash metal forever!

Asphyx says:

The riffs sharp like a rasor, mildew and thrash feeling. These are the first things coming to my mind when listening to the news, "Architecture of Chaos". SATANIC recorded the traditional, classic album. Thanks to Satan! The recording is intended for all true old school death metal maniacs. Don't expect any shift or progression, but right cut up face. When listening I was minced like some pretty crushed meat. Call the glue factory, I'm there in a few minutes. My old bones thank  that they can once again move in pretty rapid pace. If you liked old albums of these Canadian maniacs, I think you will be satisfied this time too. Hydra from the 90th is back and it roars again like wild beast loose from the chain. Loud, fast and really cruel. Tear down all the idols! Break the wall with a hammer and hear honest, real death/thrash metal in their field! Old school death/thrash metal forever! 

tracklist:

Mephistophelian (6:11) 

World of Chaos (2:26) 

Processing the Undead (3:32) 

Architecture of Apocalypse (4:44) 

Armageddon (7:31) 

Systematic Fear (3:21) 

Biotech Warfare (3:51) 

Tchernobyl (8:42)

band:

Zak - Bass/Vocal

Gogol - Lead guitar/Vocal

Marty - Drum

https://www.facebook.com/SATANICthrashmetaltroisrivieres/

https://satanicthrashmetalgmailcom.bandcamp.com/releases

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto devatenáctý - Na skok do pekla

Příběh sto devatenáctý - Na skok do pekla

Probudím se na zemi. Zachumlaný do nějaký deky. Bolí mě záda, ale hlavně hlava. Neskutečně. Pomalinku začínám vnímat svět. Opatrně, světloplaše. Opláchnu si obličej studenou vodou a dojde mi, že jsem spal u Kačenky. Ta zrovna mluví, ale zatím vnímám jen pohyb jejích rtů. Chci ji políbit, ale odvrátí se. ".....to tě museli odvézt zrovna ke mě?": slyším útržek. Pomalu mi začíná všechno docházet. Jak mě otec vyhodil, ať spím v tomhle stavu někde jinde. Za ním stojící máma, která na mě gestikulovala, ať jsem radši zticha. 

Copak já můžu za to, že měl Prcalík narozeniny? Sám bych určitě tolik ferneta nevypil. Nejsem blázen nebo už ano? Momentálně mě nic moc nenapadá. Chci spát. Ale nemůžu. Slíbil jsem, že pomůžu Kačenčině mámě na chatě. Vydáme se autobusem, vystoupíme v Doksech. Jsem hrdina, v autobuse se nepozvracím. Moje překrásná panenka, metalová víla mi dodává fakt sílu, pořád nadává nebo mě spíš přesvědčuje, že bych neměl tolik pít. Jakoby to sama neznala.

V lese padnu cestou přes kořen a chci tam zůstat, zemřít, rozplynout se. Ale čeká nás paní Kačenková, s čerstvým koláčem, kávou, voňavým gulášem, připraveným až po práci. Usměju se, vezmu rýč a jdu se jím ohánět na zahradu. Obracím půdu, dělám si srandu z Kačenky, protože má na sobě holínky a tepláky. Její máma je taky pěkná kočka. V nestřeženém okamžiku se vždycky vyzvracím a rovnou svůj nešťastný včerejšek zaorám. Prořežu stromy, svážu keře. Čerstvý vzduch mě konečně trošku srovná. 

Nevím jak jsi na tom ty můj milý čtenáři, ale já bych po opici vždycky hrozně rád spal se ženou. Zvláštní věc, ale Káča mou touhu chápala. Samozřejmě až po guláši, odpoledním pivku a když její máma nahoře na půdě usnula. Snad nás neslyšela. "Vstávat mládeži, jedete na ten koncert do Hradiště, ne?": vyruší nás ze snů a objetí. Už chápu, po kom je Kačenka tak hezká. Má rozpuštěné vlasy, ještě trošku zmuchlanou tvář a sálá z ní teplo. Z obou dvou. Voní spánkem. 

Zapneme starý kazeťák a řveme texty Vitacit. Mají nám večer v kulturáku zahrát. Už mi je dobře. Tenkrát se tělo vzpamatovalo pokaždé rychle. Na cestu dostaneme obrovský krajíce chleba se škvarkama. Mám Kačenku opatrovat a prý nám to spolu opravdu sluší. Musím se téhle větě pokaždé zasmát (si představte hubeného vysokého obrýleného váguse a princeznu s kaštánkovým pohledem), ale cítím, že ji její máma říká vážně, uvěřitelně. 

Čekají na nás na autobusáku. S lahváčema v rukou. S příběhy podobných opic, jako jsem měl já. Celá parta, všichni natěšení. Jde se na pivo. Dozvídáme se, že s Vitacitem vystoupí i Torr. Takže peklo na druhou. Sednu si mezi holky, mám ty svoje občas trapný řeči, předvádím se, Kačenka mě občas mírní. Jsem šťastnej, už zase lehce opilej. Objímáme se a slibujeme si věrnost (sobě i metalu) na celý život. 

V hospodě nás je metalových chuligánů něco kolem dvaceti. Další se přidají cestou. Cítím sílu davu, který skanduje texty kapel. Jsou tady z Liberce, Turnova, Jablonce nad Nisou. Nekonečná řada známých tváří. "Čau maniaci, tak co, vy jste se ještě nedali na Michala Davida?": ozve se za mnou zpěvavý hlas a tam stojí Petra. Kdysi ze začátku, ještě před Káčou, jsem s ní měl nějaké velmi příjemné intimní jednání. Obejmeme se, všechny mé bývalé i současné lásky se mnou mají hezký vztah, tak proč ne. Káča sice zase trošku zabublá, ale uklidním ji jazykem zaraženým až někam k mandlím. 

Torr hrají jako první. Masakr, roztáčíme vrtule a točíme se v kruzích. Jana má notně nacamráno a většinou je to tak, že skáče mým směrem. Ví, že je na mě spolehnutí, že mám sílu a vždycky ji chytím. Spolu s Kytkou a Prcalíkem. Jenže tentokrát vystoupení přeruší pořadatel a požádá nás o to, abychom neskákali. "Di do vole prdele, blbečku": zařve Jana, nechá se vysadit nahoru (kdo byste mladé kozaté holce odolal?). Potom skočí. Mocně, krásně, na mě. Jsem asi po té včerejší opici zesláblý nebo jen udělám chybu, ale podlomí se mi nohy. "Kuboooooo?!": uslyším a po rukou mi sklouzne celé krásné Janino poprsí. Následuje rána, kterou ale přes hudbu neslyším, spíš si ten křupající zvuk představuji.

Nahnu se, zeptám, jestli je všechno v pořádku. Není. Bolí ji noha. Vytáhnu ji z mosh-pitu, vezmu do náruče, jen kývnu na ostatní. Nemusíme mluvit, jsme spojeni poutem jako vlčí smečka. Posadím Janu na schody, oddechuji, protože je jí pořádný kus ženský. "Mám asi zlomenou nohu": syká bolestí.

Zkouším odchytit kolemjdoucí, ale všichni si myslí, že jsme jen ožralý máničky, co dělají bordel (a mají svým způsobem pravdu). Lidi se spíš odvracejí, obcházejí mě, případně zrychlí krok. Achjo. Vezmu radši Janu na záda. Dýchá mi za krk a trošku nadává, abych s ní tak neposkakoval. Jsem zmatený, mobily tenkrát nebyly. Ale potkáme na náměstí lékárnu. Mají tam non-stop a tak zazvoním. "Copak potřebujete?": ozve se jemný hlas. Vše vysvětlím černovlásce v bílém a je nám otevřeno. A taky zavolána sanitka. Problém je, že v Mnichově Hradišti není nemocnice, ani pohotovost nebo všechno vozí do Boleslavi jen tak, nevím, to už si nepamatuji.

Každopádně jsme najednou v boleslavské nemocnici. Rentgen, vyšetření. "Vy jste přítel? Pila jste? Jak se to stalo?": ptají se dokola a koukají na nás značně nechápavě. Proč by někdo skákal z pódia opilý? Snažím se vysvětlovat. Mladší sestřičky chápou, doktoři kroutí hlavami. Jana dostane sádru po koleno, berle a odvoz zpátky do Hradiště. Možná je to hloupost, ale jsme mladí, nasáklí alkoholem a chceme stihnout kamarády. Sanitář i řidič na nás koukají jak vyorané myši, ale vyhodí nás před kulturákem. Jana je najednou za hrdinku. Protože byla na skok v pekle, přežila a vrátila se. Dokonce kvůli ní Vitacit přidá ještě několik skladeb a jeden song jí věnuje. Má kamarádka září.

Tohle bylo samozřejmě všechno moc hezký, ale když všichni odešli, tak nám mladým a nerozvážným nedošla jedna věc. Jak vlastně dostaneme Janu domů? Na taxíka nemáme a v Hradišti stejně žádný nejsou. Musíme se rozdělit. Já jdu s Janou a Káčou na autobusák, ostatní na vlak do Boleslavi. Logické by sice bylo, aby má raněná kamarádka jela rovnou domů, ale znáte to, ženský, to je jinej svět.

Máme na cestu flašku rumu a čeká nás spousta hodin na autobusové zastávce. Jana pomalu střízliví, je jí zima - jsem tak na plech, že stojím v tý kládě jen do půl těla, aby se má kamarádka zahřála. Káča nad náma kroutí hlavou a je nejrozumnější. "Komu je co do nějakýho rozumu?": křičíme na ní s Janou i do ulic. Potom mám opileckou stíhu, hrozně se pořád Janě omlouvám, že jsem ji nechytil. Jsem z toho fakt totálně hotovej. Asi ten rum, únava a divný stavy.

Konečně autobus, kterej nás nechce vzít. Prý jsme špinaví (pravda), ožralí (pravda) a ze mě prý jde strach (lež, roztomileji jsem nikdy nevypadal - říká Jana). Ano, ale pane, já tady mám nemocnou kamarádku. Nakonec toho nelidu holky přemluví. Magor. Já bych mu dal pěstí, mumlám ještě vzadu na sedadlech (Káča na mě dělá pšššt a hladí mě po ruce). Spadnou na mě berle a rozseknou mi obočí. Jizvu tam mám dodnes.

V Doksech musím ukrást kárku z jedné zahrady. Janu už bych neunesl. Napíšu alespoň na zeď kusem cihly, že ji vrátím. Táhneme opilou kamarádku na vozíku, dojíždí v nás poslední alkohol. Kačenky máma se zhrozí, chvilku jakože nadává, ale protože já měl vždycky obrovský štěstí na ženský, tak nás jen po pár mých uklidňujících větách pošle spát (Prcalík vždycky říkal, že jsem s tím hlasem jak hypnotizér a že to funguje jen na ženský a vzteklý psy). Ležím na zemi.

Ráno se probudím. Zachumlaný do nějaký deky. Bolí mě záda, ale hlavně hlava. Neskutečně. Pomalinku začínám vnímat svět. Opatrně, světloplaše. Holky mají vykasaný trička a já na ně dostanu obrovskou chuť. Místo sexu je ale jen čaj, chleba a spoustu rad do života od paní Kačenkové. Koukám na ty její krásné vlasy (a poslouchám hlas, u kterého doufám, že ho jednou bude mít Kačenka taky, protože nebyl pisklavej, ale jemnej, hedvábnej a neskutečně rajcovní) a přemýšlím, jaké by to bylo ji pohladit. Pak se otřepu, to přece nejde, nebuď blbej, skočil bys rovnou do pekla. 

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

http://deadly-storm.blogspot.cz/p/pribehy-mrtveho-muze.html

Recenze/review - MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Thousand Years of Emptiness (2017)

MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY - Thousand Years of Emptiness

CD 2017, Bizarre Leprous prod./Nice to Eat You rec.

for english please scroll down

Silné zásady, třeba jako chlorid sodný, působí lidskému tělu víc než čtyřicetkrát větší bolest a poškození tkání než silné kyseliny.

A teď si představte obrovskou nádobu, kde sedíte připoutáni. Do vody je postupně vháněn louh. Nejdříve se sloupne svrchní vrstva kůže, následuje maso. Všechno pomalu, postupně, o to víc bolestivěji. Přesně takovým způsobem na mě působí nová deska goregrind brutal death metalových MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY. Pojďte se spolu se mnou vykoupat v krvavé lázni, jste srdečně zváni.



MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY se se svým novým albem "Thousand Years of Emptiness" opět pohybují na tenké hranici mezi brutálním death metalem, gorem a grindem. Novinka ve mě vyvolává až roztodivné reakce. Jednou je ostrá jako břitva, jindy temná a nakonec skočně veselá. Baví mě ale celá bezezbytku. Na povrchu sice vypadá jako poleva z ušlehané krve, ale když ji dáte čas, najednou zjistíte, že pod povrchem je nejen solidní řemeslo, ale i spousta skvělých nápadů. A ještě je navíc sranda. Některé "nářezové" pasáže by možná zasloužily trošku osvěžit, ale zase na druhou stranu, dole pod pódiem budou působit asi nejpřitažlivěji. Skvělá a zásadní je pro mě hlavně schopnost kapely upoutat moji pozornost během celé doby poslechu. Mě jednoduše tahle krvavá lázeň baví, podupávám si do rytmu a mám sto chutí ji pustit do ksichtu všem magorům. V promo materiálech se o kapele hovoří jako o ultra brutal death metal killers. Podepisuji vlastní krví! Parádní nahrávka!

Asphyx says:

Strong bases, like sodium chloride, cause more than forty times more pain and damage to the human body than strong acids.

Now imagine a huge pot where you sit on a strap. Lye is gradually poured into the water. The top layer of skin is peeled off, followed by flesh. Everything slowly, gradually, all more painfully. That's exactly my feelings when listening to the new album of gore grind brutal death metal band MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOR OF QUEER DECAY. Let's have a bath together in the bloody spa, you are cordially invited.

MINUCING FURY AND GUTTURAL CLAMOR OF QUEER DECAY with their new album "Thousand Years of Emptiness", again move on the thin line between brutal death metal, gore and grind. The new album in me raises up strange reactions. Once it's razor-sharp, sometimes dark and eventually joyful. But I enjoy the whole album. On the surface it looks like a frosting of the wounded blood but when you give it time you suddenly find that under the surface is not only a solid craft but also a lot of great ideas. And there's more fun. Some passages may have been worthwhile to refresh, but on the other side, they will probably be most attractive on live performance under the stage. Great and essential for me is the ability of the band to attract my attention during the whole listening period. I simply enjoy this bloody bath, I'm in the rhythm and I have a taste of putting it in the face for all the jerks. In promo materials band is referred to as ultra-brutal death metal killers. I sign it by my own blood! Great album!

tracklist:

1. Tenuous Vision

2. Thousand Years of Emptiness

3. Liability

4. Lies

5. Break Me Down

6. Fake Fate

7. Gutalaxomy-Psy

8. Access9. Denied

10. Progeny

11. While guitar player Motorak was drinking beers on the bar in the club in Berlin, the rest of the members of Mincing Fury and Guttural Clamour of Queer Decay were trying to find the hostel located just 200 metres from the club which took unbelievable 2 hours of needless walk around the city without a beer

12. Bigger Dement We Hoped

13. Paranormal Abnormal

band:

Reef - vocals

Motorak - guitar, backing vocals

Milcunt - vocals

Had - bass

Dicko - drums

http://bandzone.cz/mincingfuryagcoqd

https://www.facebook.com/MincingFuryOfficial/

order here/objednávej zde:

http://bizarre.eshop-zdarma.cz/index.php?s=product&id=8755

http://www.ntey.wz.cz/ntey.html

Recenze/review - FINAL FLAG – Capture the Flag (2017)

FINAL FLAG – Capture the Flag

CD 2017, Support Underground

for english please scroll down

Punkeři, thrasheři a hardcoreoví maniaci celého světa spojte se! Utvořte kruh, zapřete se nohama a začněte pařit. Právě hrají FINAL FLAG! Česko - americká úderka ve složení Skoří (EXORCIZPHOBIA), Jirka Rosa (TORTHARRY) a Eric Helzer (WEHRMACHT). Crossover jak vyšitý horkou jehlou do holé kůže. Klasický, tak jak ho známe z osmdesátých let a jak jej hráli třeba takoví ANTHRAX, D.R.I., M.O.D., SUICIDAL TENDENCIS, ale i DEAD KENNEDYS, BLACK FLAG.

Pánové citují ze starých učebnic vskutku dobře, jen se nemohu občas ubránit dojmu, že se snaží možná až moc tlačit na pilu. Vše odsýpá jak má, jen se sem tam vkrádá stereotyp a některé nápady jsou příliš monotónní. Naživo to asi nevadí, ale z desky je přeci jen cítit chvílemi tápání. Ale tak, je to taky punk a tam lze ledacos odpustit, nemám pravdu? 

Celkové provedení hodnotím na velmi dobrou. Obal zaujme, evokuje ve mě kriminální seriály z osmdesátých let. Zvuk bych klidně ještě víc ušpinil, ale to je jen taková drobnost, není to věc, která by mi nějak zásadně vadila. Ericovi by slušela větší hlasová variabilita. Osobně bych také ocenil víc "pomalejších" pasáží, na 38 a půl minuty jich je dle mého málo a některé songy díky tomu splývají v jeden monolit. Celkově ale považuji novinku "Capture the Flag" za velmi povedené album, které by nemělo chybět ve sbírce každého pořádného a poctivého thrashera, punkera a hard coreisty. Nezbývá tedy nic jiného, než nasadit sluchátka na uši a vyrazit do ulic, případně na koncert, kde to musí být ještě větší odvaz. Nechte si chutnat!

Asphyx says:

Punks, thrashers and hardcore maniacs around the world – unite! Make a circle, anchor your feet and start to mosh. Just playing FINAL FLAG! Czech - American strike composed by Skoři (EXORCIZPHOBIA), Jirka Rosa (TORTHARRY) and Eric Helzer (WEHRMACHT). Crossover as embroidered with a hot needle into bare skin. Classical, as we know it from the 80s such as ANTHRAX, D.R.I, M.O.D., SUICIDAL TENDENCIS, but also DEAD KENNEDYS, BLACK FLAG.

The guys quote from old textbooks really well, I just cannot defend the impression that they are trying to „push too hard on the saw“. Everything dips as should, just sometimes is stereotype and some ideas are too monotonous. It does not matter anymore on live performance, but it's just a moment of glimpse of the board. it's also a punk, and in punk is possible to forgive them a lot, am I not right?

Overall rating is very good. The cover is impressive, evoking criminals in the 1980s. The sound would be even dirtier but that's just such a small thing, it's not something that would make me feel bad. Eric could be more voice variable. Personally I would also appreciate more "slower" passages, for 38 and a half minutes there are just few of them and its make songs are merged in one monolith. Overall, I consider „Capture the Flag“ to be a very good album, which should not be missed in the collection of every honest and thrasher, punker and hard core fans. There is nothing left just put the earphones to the ears and go out into the streets, or at a concert where it has to be even bigger massacre. Bon appetite!

tracklist:

Swallow All the Drugs
Female Accomplice
Insurgency
Uncle Tom (Morello)
Johnny´s at the Disco
Be the Movie
Prison Break
Hang ´em High
Hey Officer
Cutloose
The Incorporated Eights
White Wine
Run From the Cure
Take Me to Your Leader
Get it Back
Palestinians

band:
Eric Helzer - vokály
Tomáš "Skoří" Skořepa - kytary, doprovodné vokály
Jiří Rosa - bicí

https://www.facebook.com/FinalFlag/

http://www.supug.cz/

Recenze/review - VULTURE INDUSTIRES - Stranger Times (2017)

VULTURE INDUSTIRES - Stranger Times

CD 2017, Season of Mist

for english please scroll down

Jsem šíleně unavený. Mám co dělat, abych přemohl spánek. Mé tělo odmítá poslušnost a marně hledám opuštěný temný kout, kde bych na chvíli spočinul. Přesto, přese všechno, tančím stále dál. K poslechu mi totiž hraje nová deska norských VULTURE INDUSTIRES.

Avantgardní směsice rocku a metalu mi dělá moc dobře na mé ztracené duši. Novinka dokáže zaujmout, občas zabolet, ale hlavně nabít posluchače energií. Jen musí být jeho uši nasměřované na pohodovou, klidnější muziku. Progresivní momenty zaujmou, kytary se postupně zaryjí až někam do zadní části mozku a hlas? Ten je jedním slovem dokonalý. VULTURE INDUSTRIES jsou zkrátka originál a poznáte je podle pár prvních tónů.

"Stranger Times" je nebývale hravou deskou, odkazující na staré rockové bardy. Je příjemným poselstvím, čerpajícím ze stejných zdrojů, jako to dělají třeba takoví ARCTURUS, SOLEFALD, DEVIL DOLL, VIRUS, ASHESPIRE, CODE a samozřejmě rockoví velikáni sedmdesátých a osmdesátých let. Na nové album lze jistě nahlížet i stylem - všechno tohle tady už dávno bylo - ale dělat to nebudu. Pro mě je nejdůležitější, že mě baví nahrávku poslouchat. Získala si mě postupně, polehoučku na svoji stranu a je mým průvodcem hlavně ve chvílích odpočinku. Můžete být unaveni, zcela bez energie, můžete mít deprese, ale tohle album vás nakopne, nabudí, nabije energií. Nedá se nic dělat, já tančím dál! Příjemná deska, doslova narvaná skvělými melodiemi. Nechte si chutnat!

Asphyx says:

I am so tired. I am trying my best to fight the sleep. My body rejects to obey and I look for an abandoned corner to sleep for a while. Still, despite everything I am still dancing. It is because I am listening to the new album by Norwegian VULTURE INDUSTRIES.

An avant-garde mixture of rock and metal feels really good to me and to my lost soul. This new album can catch your attention and it can also hurt. But it will recharge your power. But you have to prepare your ears for relaxation and quieter music. There are some interesting progressive parts and the guitars will cut the back of your brain. And the vocal? It is amazing. VULTURE INDUSTRIES are original and you will recognize that by the first few tones.

“Stranger Times” is an unusually playful album and it refers to old rock bands. It is like a pleasant message which draws inspiration from the same sources as some previous bands – ARCTURUS, SOLEFALD, DEVIL DOLL, VIRUS, ASHESPIRE, CODE and of course the rock legend of the 80s and 70s. You can feel that this album does not bring anything new to the table but I am not going to do that. For me, the most important thing is that I enjoy listening to this album. It caught my attention slowly and it is my guide in the times of rest. You can feel tired, without energy, you can have depression but this album will kick your ass and make you shine with energy. Well, there is nothing I can do, I just have to continue dancing. A pleasant album which is filled with great melodies. Bon appetite!

Tracklist:

1. Tales Of Woe 

2. As The World Burns 

3. Strangers 

4. The Beacon 

5. Something Vile 

6. My Body, My Blood 

7. Gentle Touch Of A Killer 

8. Screaming Reflections 

9. Midnight Draws Near

band:

Øyvind Madsen - Guitars

Eivind Huse - Guitars

Tor Helge Gjengedal - Drums

Kyrre Teigen - Bass

Bjørnar E. Nilsen - Vocals

https://vultureindustries.bandcamp.com/album/the-tower

https://www.facebook.com/vultureindustries?sk=wall

http://www.vulture-industries.net/

http://www.season-of-mist.com/

Recenze/review - CRANIAL CARNAGE - Abhorrence (2017)

CRANIAL CARNAGE - Abhorrence

CD 2017, Immortal Souls Productions

for english please scroll down

Představte si vír roztočených ostrých čepelí. Kovový větrák, který vás pohltí a rozcupuje na malé kousky zcela zbytečného masa. Vyvrhnutí padnete na zem a budete prosit, aby vás už konečně zametli do kanálu. Ano, přesně takové jsou mé pocity z novinky českých CRANIAL CARNAGE. 

"Abhorrence" je prvotinou, vydanou letos u slovenského labelu Immortal Souls Productions a je také jasnou odpovědí na otázky smrti, které kdysi předložili třeba takoví SUFFOCATION, DEICIDE, SINISTER, DYING FETUS, DERANGED, MORBID ANGEL. Samozřejmě s poctivou dávkou brutality navíc.

Pod skvělým obalem od mistra Deathera se ukrývá hodně zkažená krev. Nasáklá parádním zvukem, drtivým dopadem a schopností kapely vás rozemlít na obyčejný prach. Přiznám se, nečekal jsem to. Před námi stojí kapela, která přesně a jasně ví, co chce hrát. A ještě navíc z jednotlivých songů cítit takové to temné chvění, které odlišuje dobré desky od špatných. CRANIAL CARNAGE ctí death metalovou klasiku, umí zahrát zapamatovatelný motiv. Cením si toho o hodně víc, než kdyby hráli o 100 km v hodině rychleji a komplikovaněji. Viděli jste někdy přímý přenos z pitvy? Pokud ne, tak by vám nemělo letošní album rozhodně ujít. Možná jsou některé songy lehce monotónní, někdy až příliš dlouhé, ale když posloucháte nahrávku v celku, tak to vůbec nevadí. Vypadá to, že máme v Evropě další smečku pořádně naštvaných řezníků, se kterými musíme počítat. Z mé strany ještě jeden malý poznatek. "Abhorrence" je přesně tím druhem alba, které používám ve chvílích, kdy mám pocit, že mi všechno padá na hlavu. Vyčistí mi mozek kyselinou sírovou a death metalem. Víc nechci a ani nepotřebuji. Poctivá porce smrti! Doporučuji!

Asphyx says:

Imagine a swirl of bent sharp blades. A metal fan that absorbs and splits you into small pieces of unnecessary meat. You will fall on the ground and ask you to finally sweep you into the canal. Yes, these are my feelings from the novelty of Czech CRANIAL CARNAGE.

"Abhorrence" is the first release released this year by Immortal Souls Productions and is also a clear answer to the questions of death that had once been submitted by bands such as SUFFOCATION, DEICIDE, SINISTER, DYING FETUS, DERANGED, MORBID ANGEL. Of course, with a fair amount of extra brutality.

There is a lot of spoiled blood under the great cover of master Deather. Inspired by the brilliant sound, the overwhelming impact and the band's ability to make you feel like you are grinded in the dust. I admit, I did not expect it. In front of us stands a band that knows exactly what they want to play. And moreover, from individual songs, they feel such a dark vibe that distinguishes good albums from bad ones. CRANIAL CARNAGE honors death metal classic, can play a memorable motif. I appreciate it much more than if they played 100 km/h faster and more complicated. Have you ever seen a direct transmission from an autopsy? If not, you should not miss this year's album. Maybe some songs are slightly monotonous, sometimes too long, but when you listen to the recording as a whole, it does not matter at all. It looks like we have another pack of well-angled butchers in Europe that we have to count on. On my part, there is one little note. "Abhorrence" is exactly the sort of album I use when I feel like it's all over my head. It cleanses my brain with sulfuric acid and death metal. I do not want more and I do not even need it. Honest portion of death! I recommend!

Tracklist:

1. Antichrist

2. Conflict Enemy

3. Abhorrence

4. Infection Heresy

5. Obscenity

6. Kill The Christians

7. Sacrificial Gift

8. Bastard

9. Morbid Oath

10. Sadistic Bloodbath

11. Doomed Obsession

band:

Rebus - zpěv
Marty - kytara, zpěv
Nagard - kytara
Mara - basa
Volcano - bubny

http://bandzone.cz/cranialcarnage

https://www.facebook.com/cranialcarnage.uh.o/

https://cranialcarnage-isp.bandcamp.com/album/abhorrence

http://www.immortalsouls.sk/

https://www.facebook.com/ImmortalSoulsProductions/