CD 2018, Century Media Records for english please scroll down Tichá místnost, dlouhé stíny, chlad. Po stranách vyskládaná těla. Mrtvoly tohoto týdne ke mě promlouvají. Tiše, bolestivě. Márnice u nás na severu bývají studené a temné. Sedím tiše a naslouchám. Jak jsi žil a jak zemřel? Kdy přejdeš na druhou stranu? Otázek je mnoho a odpovědí málo. Brzy bude svítat a já se vydám mezi hroby. Už vím, jakou desku budu dnes poslouchat. Ano, novinka švédských AT THE GATES je vhodná jako doplněk práce všech šikovných hrobníků. Je plná pravého severského melodického death metalu. Je jeho definicí, axiomem, který mám jako posluchač uložený dlouhá léta ve svém nitru. Pánové se sešli a s obrovským nadšením a umem stvořili dílo, které si nezadá s ikonickými deskami devadesátých let. Také cítíte to chvění? Ten chlad, ty spousty skvělých nápadů? Pokud ano, tak jste zde správně.
"To Drink from the Night Itself" ale není jen skvělým řemeslem, je také deskou, která vypráví chladné příběhy severu. Vynikající struktura skladeb, které bolí, drásají a zároveň povznášejí. Tomas za mikrofonem a jeho neopakovatelný vokál. Mrazivý zvuk a krásně rudo černý obal. AT THE GATES letos přinášejí v podstatě dokonalé dílo. Navíc je pak přidán neskutečný "heavy efekt". Album mě baví poslouchat stále dokola, je kulisou při mé práci hrobníka, ranním probuzením i morbidní ukolébavkou. Jsem jím prostoupený, stalo se mojí součástí. Beru jej do ruky stále častěji a užívám si jemné kousky ledu, které mi pokaždé pronikají do žil. Jako bych byl já tou mrtvolou uloženou na severu v márnici. Pomalu tlející, přecházející na onen svět. Přesto stále poslouchám "To Drink from the Night Itself". Vynikající deska, na které je v úžasném poměru smíchán chlad s temnotou! Klaním se až k zemi!
Asphyx says:
Quiet room, long shadows, coldness. Dead bodies on the walls. The cadavers of this week talk to me. Quietly, agonizingly. Dead houses on the north used to be cold and dark. I’m sitting quietly and listening. How did you live and how did you die? When are you going to the other side? There are many questions and almost no answers. Soon it will be dawn, and I will go between the graves. I know which record I'm going to listen to today.
Yes, the new album of the Swedish AT THE GATES is suitable as a supplement to the work of all gravediggers. It's full of true Scandinavian melodic death metal. It is his definition, an axiom, which I have stored as a listener for many years in my heart. The musicians came together and with a great enthusiasm and creativity composed a record, which did not fit with iconic albums of the nineties. Do you also feel the vibrations, the coldness, and the many great ideas? If yes, you are on the right place here.
"To Drink from the Night Itself" is not only a good craft, it is also a record that tells the cold stories of the North. An excellent structure of songs that hurt and uplift at the same time. Tomas behind the microphone and his unrepeatable vocal. Frosty sound and beautifully red-black cover. AT THE GATES this year brings a perfect work. In addition, fantastical "heavy effect" is added. I love the listening to this album all the time; it's a great background for my work as a gravedigger, the morning's awakening and the morbid lullaby. I'm full of it; it became an one part of me. I take it more and more into my hand and enjoy the small pieces of ice that always penetrate into my veins. As I would be that dead man in the morgue. Slowly smoldering, moving to the other world. Despite I am still listening to "To Drink from the Night Itself". A great album, in which the coolness with the darkness is mixed in a wonderful ratio! I bow down to the ground!
Příběh sto čtyřicátý šestý - Metal se vznáší putykou a nám je fajn
Mám v sobě tak třetí pivo. Možná čtvrtý. Když si čtu, tak moc nevnímám. Potřeboval jsem na chvilku uniknout do světa knížek. Nasát jiné příběhy, než ten svůj podělanej život. Pil jsem tak trošku na žal.
Byla středa a já nešel do práce. Vzal jsem si volno. U očního to bylo vždycky na dlouho. Chodil jsem k paní profesorce od dvou let. S tupozrakostí na jedno oko. Užili jsme si spolu fakt hodně. Já pořád rozkapaný a slzící. Ale ona se mnou měla trpělivost. Obrovskou. Sestřičky taky. Pomohly mi moc. Aspoň trošku na levý oko vidím. Jsem jim vděčný a možná se mi bude trošku stýskat. Teď už se ale nedá dělat nic, budeš vyřazenej, jseš už dospělej a tvé oči dokončily svůj vývin. Objali jsme se na závěr, mladou sestřičku jsem poplácal po zadku. Taky chodila na metal.
Stavil jsem se u mámy v práci a všechno jí řekl. Byla smutná. Tenkrát byly laserové operace jen pro někoho a hodně drahý. Tak holt budu trošku slepej, no. Neplač mami. Dáme si něco k jídlu. Naproti v bufetu Čas. Narvu do sebe dvě smaženky a jedno pivo. Dneska přijdu asi pozdě, jdu všechno zapít. Že budu nosit brejle celej život, že budu vidět tak do čtyřiceti a pak se to začne zhoršovat. Na prsou se mi usadila tíseň, ale před mámou jsem hrál hrdinu. Musel jsem k Hymrům.
Je tu klid. Jen pár mániček, co serou na práci a několik řemeslníků. Obědvají a nadávají. Pořád dokola nadávají a já jsem přesto moc rád, že je vidím, že vůbec něco vidím. Oči jsou pro mě najednou dar, mohl jsem dopadnout o hodně hůř. Posouvám si obroučky na nose a hltám jednu stránku za druhou. Další pivo. Jasně Franto, dávej, suň to sem a neser se se mnou. Potřebuji se nalejt, vymazat všechny chmury. Ty seš můj psycholog, vrba i kamarád z mokrý čtvrti. Dáme ruma?
Odbyla třetí hodina a já už mám rozkecáno. První dělňasové si objednávají, vyprahlí a plní dne z továrny, ale já čekám na Káču. "Tak jak si dopadl?": ozve se už ode dveří a náš metalový stůl se začne konečně plnit. Holky, Jana a moje milá, přišly spolu. Jsou napnuté, co mi paní doktorka řekla. "No, budeš navěky chodit se slepejšem. Až mi bude po čtyřicítce, tak tě budu poznávat jen po hmatu. Musíš mít pořád pevnou prdelku, protože jinak si budu myslet, že jsi někdo jinej": vysvětlím jim pomalu, že sice dobrý, víc se dělat nedalo, ale taky žádná sláva. Možná někdy v budoucnu, lékařská věda jde dopředu a když budu bohatej, tak se něco vymyslí. Zatím ale budu nosit ty svý lupy a budu na vás brejlit.
"Tak z tebe bude navěky slepýš, co není had?": podpoří mě svým stylem Prcalík. Pak mi koupí ruma a poplácá po ramenou. Pořád lepší, než kdyby ti nestál, vole. Mě to ale stejně štve. Jsem napnutej a žmoulám ruku Káče, až ji občas zabolí. Mám trošku nervy a nic na tom nezmění ani utěšování od holek. Nakonec na mé tváři vykouzlí úsměv až Kytka, který dorazí dlouho poté, co už máme notně upito.
U Hymrů bylo vždycky nahuleno. Hospoda měla své neopakovatelné kouzlo. Setkávaly se tam party dělníků, mániček, metalistů. Ale taky kravaťáci z banky. Skvělý pivo a rychlej číšník. Občas na brigádě nějaká holčina, co vrtěla zadkem a vydržela ty naše kecy jen chvilku. Vyřešilo se tam, během cinkání půllitrů, úplně všechno. Jen já se cítil divně, pořád si mnul oči a sugeroval si, že už to začalo, nějak hůř vidím. Možná, kdybych od malička furt neležel v knihách.
"Mám pro tebe lék na všechno, se posereš": zahlásil Kytka, který se zjevil jako duch (pamatuji si, jak doslova vystoupil z dýmu). S žebradlem plným kazet. Holky sorry, ale Smrťák je zachmuřenej, pusťte mě k němu, máte sice kozy, ale muzika je lepší lék (nic proti kozám). Přisedne si, požádá mě o walkmana. Zavři voči brouku a poslouchej. Do uší mi začal znít mrtvolný zvuk. Změny temp a nálad. Šílený řev a skřehot. Doomová smrtící atmosféra. Seděl jsem s hubou dokořán a zažíval totální euforii. "A teď čum na ten obal kámo": dodal Kytka a já si ten okamžik zafixoval v hlavě navždy.
Musel jsem se z toho šoku vzpamatovat. Poprvé v životě jsem slyšel Autopsy. Mental Funeral. Vůbec nevím, kde tuhle partu můj kamarád vyštrachal, ale on měl svý zdroje, tak jsem neřešil. Najednou mi bylo jedno, že budu do smrti nosit brýle, že budu poznávat lidi spíš podle pohybu a hlasu, než podle tváře. Byl jsem v jiným světě, v tom našem, protkaným muzikou a pivem. Byla to chorobná láska na první pohled. Já a Autopsy. Kytka ihned z hlavy vysypal všechna dosud vydaná alba, EP a singly, včetně demonahrávek. Zapsal jsem si všechno poctivě na druhou stranu účtenky. Franto, tohle chce spláchnout. Tak na Autopsy. Dáme ferneta? Platím.
Byli jsme do sebe zakousnutí jako nějací vědci. Řešili jsme muziku, doporučovali si nové desky. Kytka a já ve svém živlu. Prcalík s lehkým úsměvem a holky s až nábožnými výrazy ve tvářích. Bývá hrozně skvělý, když potkáte lidi, co něčemu rozumí, je to jejich koníčkem, součástí. A my hudbu prožívali jako nic jinýho. Dávala nám sílu, pocit soudržnosti. Byla i kulisou, zážitkem. Terapií na všechny problémy, spojovacím článkem. Taky legrací a pohodou.
Metal se, tenkrát, v den mé zaslepenosti, vznášel putykou a nám bylo hrozně fajn. Neznám nic lepšího, než dlouhý hovory o muzice s lidmi, co se moc neprožívají. Seděl jsem mezi Janou a Káčou, tělo na tělo, létala mezi náma erotika a cítil se skvěle. Navzdory stereotypu v práci, natruc stále se hádajícím rodičům, na protest proti paní doktorce, která mě právě vyřadila z "dětského" oddělení. No a co, tak tolik neuvidím, mám ale uši, mám metal, mám svoji holku a tenhle svět bude můj. Snad.
Piv mám v sobě asi tunu, už notně blábolím. Je středa a zítra musím do práce, ale to nevadí, jsem dnes opilcem, co s tebou půjde domů. Vylezu po hromosvodu a pak se na tebe vrhnu hltavě. Nesmíš moc křičet, aby nepřišli vaši. Dneska to bude na tajňačku. Když lezu dolů z okna, tak zase spadnu, na záda, jak pytel brambor. "Ty seš jak paragán": ozve se z vedlejší potemnělé uličky, až se leknu. Čeká tam nevím proč Jana. Mám na ní hloupý řeči, ale ona je můj strážnej anděl a byla trpělivá, až skončím s Káčou. Prý abych trefil domů.
Uteču jí na Mírák, zajdeme si několik kilometrů. Stoupnu si na lavičku, motám se a vyčůrám na asfalt jedno obrovský srdce. Je to mé poděkování. Padnu párkrát na hubu a doma mě musí Jana předat mámě. Jakube, štveš mě, chováš se jak otec. Rána pod pás, ale víš mami, když už jsem ten slepejš...
Ráno je bolehlav, v hubě na zvracení, tělo si dělá co chce. Ale továrna nepočká, čeká na mě, ta děvka temná. Ještě, že se mnou jde Kytka. A dal mi tři kazety Autopsy. Ihned je vložím v kanclu do walkmana a těším se, až bude padla. Sluchátka si nesundám celý den, ani v umývárce, když tam chodím doplňovat ke kohoutku své dehydrované tělo vodou.
Koukám na lidi okolo. Mají nasraný výrazy a pořád nadávají. U soustruhů, na lince, ve skladu. Nikde nevidím světlo. Jsem jedinej, kdo se usmívá. Vždyť mám všechno. Krásnou holku, skvělý kamarády a v hlavě Autopsy. Víc nepotřebuju až do druhé hodiny, to začnu mít obrovskou chuť na pivo. Vylezu z továrny a zahrozím na Kytku: "Metal pyčo!" Jdeme hned do Dřeváku na Podkováň. Dáme, jedno, dvě, co říkáš? Pokecáme o muzice? Musíme ze sebe spláchnout továrnu.
Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):
CD 2018, Relapse Records for english please scroll down Chodil jsem za tou vysokou hubenou postavou již dlouhou dobu. Jak se jmenuješ? Odkud pocházíš? Kdo tě za mnou poslal? Proč si mým stínem? Proč se cítím v tvé přítomnosti jako podchlazený? Ani neodhrnula svoji kápi. Tušil jsem, že má ve tváři úšklebek. Představoval jsem si, jak se na mě usmívá. Byla tak krásná a přitažlivá. Má vlastní smrt. Potkal jsem ji znovu i při poslechu nové desky amerických death metalistů GRUESOME. Pravověrných válečníků, kteří se zhlédli hlavně v tvorbě slovutných DEATH. Přidejme samozřejmě i inspiraci třeba takovými POSSESSED, MASTER, PESTILENCE, OBITUARY. Jedná se přesně o ten dřevní smrtící kov, který buď milujete nebo nesnášíte. Přiznám se bez mučení, že letošní počin je první, který mi od této smečky pronikl do krve. Předchozí desky se mnou toho příliš nedělaly.
"Twisted Prayers" je samozřejmě odkazem ze starých časů, ke kterému můžete mít sto připomínek k nepůvodnosti. Jenže když oni vše předkládají pánové a dáma s takovým nadšením, že jsem zkrátka podlehl. Opravdový reálný zvuk, smrdutý feeling, pravost, ryzost, prašivina. To jsou všechno atributy, které podle mě dělají z obyčejných desek ty skvělé. Nepřemýšlím o tom, že už jsem všechno dávno slyšel, neřeším zbytečnosti. Hodím si nohy nahoru, otevřu pivko a jen si tak poslouchám. Nečekám zázraky a dostávám desku na pohodu, která pobaví, zaujme a abych pravdu řekl, tak mě v závěru pohltí víc než stovky dnes protěžovaných "umělých" kapel. GRUESOME vám nic nenutí, jsou pevní ve svých základech, produkčně velmi dobře ošetřeni, s krásným obalem. Řekněte mi, co víc si můžu přát? Ano, odpracovali si to u mě, oddřeli, přesvědčili mě na svoji stranu. Nepřemýšlím proč, zkrátka si novinku moc užívám. O to kdysi v metalu šlo ne? Nemám pravdu? Pravý, ryzí death metal, který je velmi dobře zahraný! Velmi dobře!
Asphyx says:
I have been behind this tall, thin figure for a long time. What is your name? Where do you come from? Who sent you to me? Why are you my shadow? Why do I feel in your presence as subcooling? She did not take off her hood. I knew she had grimaces on her face. I imagined how she was smiling at me. She was so beautiful and attractive. My own death. I met her again while listening to the new album of US death metallers GRUESOME.
Orthodox warriors who have been inspired mainly in the creation of the famous DEATH. Of course, add inspiration such as POSSESSED, MASTER, PESTILENCE, OBITUARY. This is exactly the old school lethal metal you either love or hate. I admit without torture that this year's performance of this band is the first which get into my blood. The previous albums did not do much with me.
"Twisted Prayers" is, of course, a legacy of old times, to which you can have a hundred remarks of uneducation. But when they are all presented by gentlemen and lady with such enthusiasm that I just succumbed. True real sound, smelly feeling, authenticity, purity,. These are all the attributes that, in my opinion, make the great ones the perfect ones. I do not think I've heard everything before, I'm not dealing with futility. I lay my feet up, open the beer and just listen. I do not expect miracles and I get a playlist for fun that will entertain and delight, and to be honest, so I will absorb more than hundreds of nowadays favored "artificial" bands. GRUESOME does not force you, they are firm in their roots, production is very well treated, with a beautiful cover. Tell me, what more can I wish for? Yes, they worked, they took off, they persuaded me to their side. I do not think why, I just enjoy the new album. This is the most important about the m etal. Am I not right? True, pure death metal, which is very well played! Very good!
tracklist:
1. Inhumane
2. A Waste of Life
3. Fate
4. Lethal Legacy
5. Fatal Illusions
6. Crusade of Brutality
7. At Death´s Door
8. Twisted Prayers
band:
Daniel Gonzalez: Guitar - Matt Harvey: Guitar, Vocals - Robin Mazen: Bass - Gus Rios: Drums
K letním jistotám a tuzemským tradicím patří i sušický festival Metal Madness. Letos proběhne již pátý ročník, ke kterému budou patřit všechna tradiční know-how, jimiž festival disponuje. V první řadě jde o pestrou hudební nabídku, která je schopna uspokojit veškeré metalové nadšence a maniaky. Prostor dostane desítka kapel napříč styly v zastoupení jak mladé krve, tak zažitých matadorů. Celá akce proběhne, tak jako obvykle, v oblíbeném a velmi útulném prostředí ostrova Santos v Sušici. Toto místo vás pohltí svým kultivovaným zázemím s občerstvením, širokou škálou aktivit pro děti, které jsou pochopitelně vítány, neb každá nová generace milovníků kytarové hudby je důležitá. O zvuk bude, jako již tradičně, kvalitně pečováno. Slovní spojení rodinná atmosféra tu tak dostává jasnou podobu a hmatatelnou funkci. Zkrátka vše nabádá k tomu, aby i vaše uši zavítaly do hvozdů šumavských a v poklidu vstřebávaly libé zvuky metalové.
Hlavní hvězdou večera bude německá stálice Fleshcrawl. Syrový death metal klokotající pod tímto názvem se na scéně objevuje v roce '91, byť historie kapely sahá až do roku 1987. Povinnost pro všechny fanoušky Bolt Thrower nebo Dismember.
Jméno Godless Truth by nemělo uniknout žádnému milovníkovi domácí death/grindové scény. Fungují už nějaký ten čas, po který, pochopitelně krom častého koncertování nejen po ČR, stihli vydat velmi silná a vysoce ceněná alba. Mimochodem, po loňském návratu právě ve studiu pracují na novém materiálu. Jak devastačně fungují i naživo si rozhodně nemůžete nechat ujít.
Poppy Seed Grinder je už dle názvu death/grindová drtička. Nově prošla personální rošádou, která však kapele nijak neubrala na síle a dala vzniknout masivnímu albu Bleeding Civilization. Brutal death je to, co si zasloužíte.
Špinavý crust v podání Mörkhimmel nabírá na čím dál větší oblíbenosti. Kapela, která sklízí květy úspěchu i za našimi hranicemi, čehož je důkazem nejeden koncert mimo ČR. Zloskřiví crust, co rozezní ostří černé kosy.
Smečku jménem Asgard lze na našich podiích vídat už vpravdě delší dobu. Svůj svérázný black hrnou od konce osmdesátých let, kdy ve svých textech už vystřídali celou řadu tajuplných příběhů. Přijďte si poslechnout vybrané kousky pod širé nebe a koruny stromů Santosu.
Thrash metal v ultra rychlém podání zajistí Stolen Lives. Svižný výplach, co nenechá v klidu ani jeden obratel. Buďte náležitě rozvičeni, protože tohle vás ve statické poloze rozhodně nenechá.
Pamětníci druhého ročníku Metal Madness si jistě vzpomenou na anti-disco kapelu Shampoon Killer. Jejich zarputilý brutální death bude k mání i tentokrát. Hrozba všech duplexáků a metrosexuálů to na vás vyvalí bez servítek. Dvojice vokálů, co řežou jak pila, se zaryje do hrdel navoněných a značkových jedinců.
Jedna z top thrashových kapel současna je jednoznačně i Laid To Waste. Tohle plzeňské komando vám představí vše, co je v daném žánru zapotřebí a co od něj očekáváme. Agrese, rychlost a chytlavost.
Ani syrový grindcore nezůstane bez povšimnutí. Představí nám jej našlápnutí Kaosquad, kteří v jižních i západních končinách naší země mají již nemalé jméno. Přímí následovníci Carcasského stylu vás zvou ku běsnění pod podiem.
A že se dává prostor i mladým nadějím, to deklaruje právě účast thrashové bandy Refore. Kapela, jejíž členové mají občanky teprve chvíli, vám ukáže, jaký vliv na ně má stará škola Slayer nebo Kreator. Z týhle muziky to sálá na sto honů. Přijďte zahrozit!
21. července -Týnec nad Labem / Letní parket Ostrov15:30Léto se blíží a s ním i čas metalových festivalů a jako posledních 11 let i tento rok se bude konat 12. ročník metalového festivalu Týnecký mazec. Je již zvykem na pódiu představit kvalitní a pestrý výběr kapel, ale tento rok by měl trochu speciální. Došlo k rozšíření počtu účinkujících a kromě českého rybníčku se začalo výrazněji lovit i mezi zahraničními kapelami. Nicméně stále se line-up pohybuje v extrémních hudebních žánrech. Skvělý areál, výborný zvuk, super publikum, dobré pivo, dostatek jídla a především unikátní atmosféra je samozřejmostí tohoto festivalu.
V roce 2018 festival nabídne rozmanitý výběr kapel, ze kterého se vybírá headliner těžko. Energie, technika, dravost to jsou synonyma k jednomu z potenciálních headlinerů švýcarských PROMETHEE. Jejich music na pomezí hardcoru, metalu a deathu s prvky progrese má potenciál zničit vše v dosahu a určitě se bude jednat o aspiranta na nejživější vystoupení, které kdy bylo možno vidět na mazci. Pokud se to ovšem nepovede, určitě zkázu dokonají maďarští brutal deathmetalisté ANGERSEED. Nekompromisní muzika, sypanice, growl tak, jak to mají metalový mazlíčci rádi. Další v pořadí WORDS THAT BURN zahrají na trochu melodičtější notu a z jejich rodného Irska přivezou do Týnce jejich kvalitně propracovaný metal. Projevu kapely vévodí především cit pro melodie, preciznost v kombinaci s agresí a energií. A aby toho nebylo málo, tak zlo a zmar vám bude přivezen ze Slovenska v podobě jedné z nejaktivnější a nejkvalitnější slovenských kapel DOOMAS. Jejich temný doom death bude bezesporu nejtemnějším článkem TM 2018. Kromě těchto žánrových špiček, se na pódiu představí to nej z české a slovenské scény: HC metalový CRIPPLED FINGERS, trutnovská deathmetalová hydra PURNAMA, slovenská metalcorová naděje AS THEY RISE a thrash/deathová dvojice kapel z Prahy KOLOSS a SPREADING DREAD. Set pořádající kapely ELYSIUM nesmí také chybět.
Festival proběhne v příjemném areálu letního parketu Ostrov v středočeském městě Týnec nad Labem (cca 60 km od Prahy), kde bude zajištěn i prostor pro stanování. Návštěvníci se mohou těšit z alko i nealko nápojů a samozřejmě i z pokrmů zdejší kuchyně. Pro pohodlí návštěvníků bude připraven dostatek lavic se stoly s přímým výhledem na pódium. V případě nepřízně počasí je zajištěn mobilní stan o rozloze 160m2, který zastřešuje parket pro publikum. Areál bude otevřen od dvou hodin. V těsné blízkosti areálu je i dostatek prostoru pro parkování. Jak říká klasik: "Kdo zkusí, nechce jinak". Kompletní soupiska festivalu: PROMETHEE (SWI), ANGERSEED (HUN), WORDS THAT BURN (IRE), DOOMAS (SVK), ELYSIUM, CRIPRLED FINGERS, PURNAMA, KOLOSS, SPREADING DREAD, AS THEY RISE (SVK). Veškeré informace o festivalu se dozvíte na Oficiální stránka festivalu a FCB událost
CD 2018, Metal Blade Records for english please scroll down Výbuch v podzemí byl načasován s chladnou přesností. V den vydání nového alba LIK. Vzduchem začaly létat kusy rozpadajících se těl, smíchané s hlínou a plesnivými rakvemi. Vypadá to, že záhrobí zažilo další ze svých mocných zemětřesení. Tentokrát způsobených novinkou "Carnage".
Když má někdo švédský death metal v krvi, tak je zároveň mým bratrem. Ano, i já jsem čerpal inspiraci v devadesátých letech minulého století. U smeček jako BLOODBATH, DISMEMBER, ENTRAILS, DEMONICAL, EVOCATION. Zkrátka a jednoduše, LIK hrají severskou klasiku se vším co k tomu patří. Navíc okořeněnou až heavy metalovými prvky. Feeling, drive, sílu a energii. Tohle zde všechno naleznete. Navíc zabalené ve skvěle studeném zvuku. Kosti zase praskají!
U "Carnage" nehledejte nic nového či převratného. LIK hrají hezky postaru, jako byste slyšeli stoleté ozvěny z katakomb s rozpadlými náhrobky. Mají ale velký cit pro melodie a umí mě doslova rozemlít a pohřbít zaživa. Jsou patřičně prašiví, pohrávají si s temnými náladami jako šelma se svojí obětí. Navíc jsou poměrně "přístupní", takže si s klidem můžete zatančit na svých oblíbených hrobech. Mám pocit, že pomalu usedá prach po výbuchu. Už zbývá jen vzít do ruky kladivo a rozdrtit poslední zbytky kostí. Jsem ortodoxní fanoušek švédského death metalu a jako takovému se mi album neskutečně líbí. Má v sobě oheň, vášeň pro poslední věci člověka i ten správný smrdutý odér, který mám tolik u podobných kapel rád. LIK nahráli stylově skvělé album, které musí udělat dobře snad každému, kdo se kdy jen otřel o záhrobí. A teď už mě prosím nechte, mám spousty práce. Mrtví si nevybírají! Chtějí moji studenou krev! Švédský klasický smrtící masakr, který vás rozseká na malé kousky!
Asphyx says:
The explosion in the underground was timed with cold precision. On the day of release the new album of LIK. The air began to fly pieces of decaying bodies mixed with clay and moldy coffins. It looks like the tomb has experienced another of its powerful earthquakes. This time caused by the novelty "Carnage".
If someone has a Swedish death metal in the blood, he is also my brother. Yes, I also took inspiration in the nineties of the last century. From bands like BLOODBATH, DISMEMBER, ENTRAILS, DEMONICAL, EVOCATION. Short and simply - LIK plays Nordic classics with everything that belongs to it. Additionally spiced up heavy metal elements. Feeling, drive, strength and energy. You can find everything here. Additionally wrapped in cool sound. Bones crack again!
At "Carnage", do not look for anything new or revolutionary. LIK play the pretty old way, as if you heard echoes of hundred old catacombs with broken tombs. But they have a great sense of melody and they can literally grind and bury me alive. They are patchy, they play with dark moods like a beast with their victims. In addition, they are relatively "accessible," so you can dance on your favorite graves. I have a feeling that the dust is dying after the explosion.
All you have to do is just take a hammer and crush the last remnants of the bones. I am an orthodox fan of Swedish death metal and as such, I really like the album. It has a fire in it, a passion for the last things of man and the right smelly odor, which I like so much with similar bands. LIK has recorded a stylish album that must be done well to anyone who has ever wiped out the storm. Now, please leave me, I have a lot of work to do. The dead do not choose! They want my cold blood! A Swedish classic lethal massacre that cuts you into small pieces!
Tracklist: 01. To Kill 02. Rid You of Your Flesh 03. Celebration of the Twisted 04. Dr. Duschanka 05. Left to Die 06. Cannibalistic Infancy 07. Death Cult 08. The Deranged 09. Only Death Is Left Alive 10. Embrace the End
CD 2018, Relapse Records for english please scroll down Otiskl jsi mi do tváře kus rozžhaveného kovu. Ocejchoval si mě navěky, zničil mou identitu. Teď už jen prosím, abys mi vypíchl obě oči, odřezal uši a provedl lobotomii. Až mě budeš stahovat z kůže, uslyšíš můj smích. Jsem prokletý, zavržený, zničený. Jsem kusem masa, které bylo posláno na svět, aby trpělo. Čtu si právě knihu plnou lidské bolesti a k tomu poslouchám novou desku amerických death metalistů SKINLESS. Vše se mi spojilo v jedno a ze stěn mého pokoje začíná téct krev. Vypadá to, že na mě novinka "Savagery" bude působit tím správným způsobem. Ostře, krutě, chladně, šíleně! Přesně jak to mám u podobné hudby v oblibě.
SKINLESS hrají na svých posledních deskách přesně ten druh brutálního death metal, který máme my fanoušci od nich tolik rádi. Je plný uhrančivých melodií, pobublávání vařící se krve a touhy zabíjet muzikou. Nečekejte nic nového, ale spíše perfektně odvedenou práci made in SKINLESS. Jsem tomu moc rád, líbí se mi, že jsem opět uvězněný ve své cele spolu s albem a užívám si mokvající skladby plné smrti, hnisu a krutostí, kterých je schopen jen člověk. Skvělý je zvuk, který je průrazný a zároveň čitelný. Oceňuji i obal, který ihned zaujme. Američané jsou letos zase o nějaký řád šílenější, ale také přehlednější a propracovanější. Nahrávka mě zasáhla na těch nejcitlivějších místech. Jakoby mi někdo zarážel do hlavy ostré hroty hřebů. "Savagery" je skvělou tradiční pitvou, která se nadmíru povedla. Pacient zemřel, co si přát víc? Velmi dobře.
Asphyx says:
You have printed a piece of hot metal into my face. You have branded me forever, destroyed my identity. Now, I am just begging you to squeeze both eyes off, cut off my ears and perform a lobotomy. When you get me out of my skin, you will hear my laugh. I am cursed, despised, destroyed. I am a piece of flesh, which has been sent to the world to suffer.
I'm reading a book full of human pain and I'm listening to a new album of American death metalists SKINLESS. Everything merged into one and my blood began to flow from the walls of my room. It looks like the new album "Savagery" will affect in the right way on me. Sharply, cruelly, coolly, crazy! Exactly like I love it in the case of similar music.
On their last records, SKINLESS plays exactly such kind of brutal death metal, which we fans really like. It is full of obsessional melodies, bubbling of the boiling blood and the desire to kill with the music. Do not expect anything new but rather a perfect job made by SKINLESS. I like it very much, I like the fact that I'm again trapped in my cell with the album and enjoy the moist songs full of death, putridity and cruelty that the only man can do. The sound is great, it is penetrating and readable at the same time. I also appreciate the cover that immediately impresses.
Americans are again a little bit more crazy, but also clearer and more sophisticated. The record hit me at the most sensitive places. As if somebody had driven the nails into my head. "Savagery" is a great classic autopsy, which was done perfectly. The patient died what more should we want? Very good.
Ave MOONSPELL, poslouchám vaši hudbu již od demonahrávky „Anno Satanae“ a musím říct, že novinka „1755“ se mi do hlavy dostávala asi nejdéle ze všech alb. Deska má mnoho poloh, různých temných zákoutí, které posluchač objeví až po delší době. Přistupovali jste ke skládání jinak než minule? Jak vlastně nové album vznikalo?
MOONSPELL rádi píšou nové věci a během těch let jsme si vytvořili takový proces, který zahrnuje celou kapelu a s albem „1755“ to bylo stejné. Všechno začalo s papírem a tužkou, nápady, volnými vokálovými tracky a riffy a šli jsme kousek po kousku, dávali dohromady části potřebné pro vyprávění tohoto příběhu. Pracovali jsme na albu rok a půl a měli jsme 2 nahrávací schůzky s Tuem Madsenem a hodně dlouhou před-produkci s naším skladatelem orchestrální hudby Jonem Phippsem, který měl v naší finální verzi obrovskou roli, to musím určitě zmínit.
Tématem novinky „1755“ je zemětřesení v Lisabonu. Z dostupných zdrojů vím, že se jednalo o jedno z největších zemětřesení vůbec. Zahynulo 60 tisíc lidí, město zasáhlo tsunami, následně pak požáry. Bezesporu zajímavé téma, které se k vaší temné hudbě skvěle hodí. Odkud jsi čerpal informace? Vím, že šlo o první katastrofu, kterou intenzivně zkoumali filozofové a položili svými výzkumy základy seismologie. Četl jsi třeba nějaké knihy? Pokud ano, prozraď nám prosím jaké?
Prvního listopadu 1755 byl prvním dnem zničení Lisabonu a tato událost umožnila Portugalsku, aby se dostalo blíž k Evropě, v tom smyslu, že společnost se stala rovnější a méně se začalo tlačit na náboženství. Tento den byl, jako kdyby bylo Portugalsko zasaženo zemětřesením, požáry a tsunami a bylo vyvrženo ze středověku a konečně přeneseno do pozdního 18. století. Kruté, ale fascinující. Všichni jsme se učili o historii plné smrti a znovuzrození a pro mě to vždycky byl úžasný koncept. Přiznám se, že jsem čekal několik let, ale zdá se, že teď, především v Portugalsku, které bylo potrestáno násilnými požáry a nešťastnými politickými rozhodnutími, vše kolem nás dalo dohromady toto album. Zemětřesení je velice symbolické, ale toto album je pouze o tom, jak Lisabon upadal a vstal z popela plný naděje, úsilí a s pravou vírou, která jednou byla ve všech portugalských srdcích.
Mnoho spisovatelů o této události píše. Kant se tomu věnoval ve své seismologii. Mnoho kněží, vzdělaní ve vedení obřadů, posílali své úvahy papeži a i přes to pro mě nebyl žádný autor důležitější než Voltaire a jeho báseň o katastrofě Lisabonu.
Texty jsou tentokrát v portugalštině. Přiznám se, že vaší řečí nerozumím ani slovo, ale právě tato volba dodala desce nový rozměr. Zní zajímavě a člověk má pocit, že i když nezná význam slov, ví o čem se zpívá. Přesto, mohl bys nám prosím krátce prozradit, o čem pojednávají jednotlivé skladby?
01. Em Nome Do Medo – to je stavební kámen alba, intro a remake z písně Alpha Noir, která byla důležitá, abychom podle ní vedli celé album, je to orchestrální verze, která vypráví o blížící se zkáze
02. 1755 – titulní píseň, shrnuje, co se stalo a dopad zemětřesení, tsunami a požárů na Lisabon
03. In Tremor Dei - lidé se obracejí k bohu pro vysvětlení, zatímco jednou zemřou ve strachu, což bude trestem za jejich hříchy. Zpěvákem písně je Aulo Bragança
04. Desastre – násilná píseň o tom, jak se všechno rozpadá a jak jsme jako bezmocní otroci boha
05. Abanão – to znamená zemětřesení a pořád se to věnuje tomu, co se dělo
06. Evento – to je to, co přišlo a bavilo nás, je to píseň o otázkách na boha
07. 1 De Novembro – to byl den, kdy se všechno stalo, píseň hovoří o znovuzrození mezi zříceninami
08. Ruínas – píseň, která analyzuje Lisabon a jak vyjde z popelu, píseň o vedení a o tom, jak se důležité zůstat statečný
09. Todos Os Santos – všichni svatí nestačili k tomu, aby zachránili Lisabon, totéž platí pro dnešní svět, text je o duchovním pokrytectví
10. Lanternas Dos Afogados – originál pochází od brazilské kapely Paralamas do Sucesso, je o vdovách, které věší lucerny nebo čekají u majáku, čekají na to, až se jejich partneři vrátí z moře
11. Desastre (španělská verze) – je stejná jako portugalská verze, jen ve španělštině
Na MOONSPEL se mi hrozně líbí, že snad každé vaše album je trošku jiné. Jednou jste drsnější, jindy temnější, vznešenější. Přesto vás člověk pozná podle prvních pár tónů. Občas si říkám, že znáte nějakou tajemnou formuli, recept, který dělá z vaší hudby zajímavý zážitek. Prozradíš nám prosím, jakým způsobem skládají MOONSPELL nové skladby?
Věřím, že nadšení pro příběhy, které vyprávíme, hraje důležitou roli. Když máte slova, tak je můžete vkreslit do hudby a přiblížit tak hudbu k tomu, co chcete říct textem. Takže změny a experimenty, ale také ten příjemný fakt, že (bez ohledu na trendy, nebo očekávání společnosti) jsme nikdy nenechali nit suchou a udělali jsme to, co máme rádi. A určitě jsme tak prezentovali svoji vizi, ať už je to cokoli.
První věcí, která mě při poslechu doslova udeřila do uší, tak je skvělá orchestrace. Na novince jsou úchvatné začátky, hrajete si s náladami, jednou jste tajemní, pak zase ostří a studení. Vše je perfektně zvukově ošetřené. Produkoval Tue Madsen. Mě by zajímalo, zda jste mluvili i do výsledného zvuku? Kdo měl poslední slovo, jak má nahrávka znít?
Je to rozhodně týmová práce, ale poslední slovo máme my jako kapela, samozřejmě. Nemůžeme v naší hudbě zanedbat naše zkušenosti a vkus. Na druhou stranu, nenajímáme si producenty nebo skladatele hudby, jako objednáváme pizzu. Trošku víc sýra, trošku víc oliv, ne, lidský faktor je velice důležitý, hudba je vždy proces, kdy musíte vidět širší obraz a Tue nám s tím pomohl, zatímco nám poskytl drtivý zvuk. Přesně takový, jaký album potřebovalo.
Ve skladě „In Tremor Dei“ zazní v refrénu ženský hlas, který zpívá „romský“ motiv. Pro mě osobně je to jeden z nejlepších momentů celé desky. Asi jsem slepý, ale nemůžu nikde nalézt, kdo jej zpívá? Mimochodem, kreslený klip k této skladbě je také skvělý!
To není ženský hlas. Je to muž, Fado (tradiční portugalská hudba) a jeho jméno je Paulo Bragança. Je to opravdu výjimečný zpěvák a má v sobě hodné portugalské tradice, která ho inspiruje k tomu, aby zpíval tak, jak zpívá. Miluji jeho práci, protože přináší do hudby skvělý rozměr, něco z ulice.
Fernando, o tobě vím, že jsi studoval filozofii na universitě v Lisabonu. Vydal si dvě knihy poezie a jednu krátkých povídek. Všechny knihy vyšly jen v portugalštině? O čem tvé knihy jsou? Neuvažuješ o překladu do angličtiny?
Už ne. Moje básně jsou sestaveny v antologii Purgatorial a je dostupná na našem webu (alma mater books/rastiho.pt). Překládal jsem je sám, abych zachoval původní myšlenku, ale nakonec z toho je vlastně jiná kniha, úplně nová. Moje knihy jsou poezie, takže je to opravdu o všem, od smrti, lásky, až po kočky v obýváku.
V jednom rozhovoru jsem četl, že máš rád Franze Kafku. Mám hrozně rád příběh v knize Proměna a i těžko stravitelný Zámek. Fernando, napadá mě taková troufalá myšlenka...nenecháš se pro další album inspirovat jeho dílem? Jakou máš vlastně rád literaturu a jací jsou tví oblíbení autoři?
Kafka je super a jeho práce mě ovlivnila na Sin, kde jsem se hodně věnoval dystopiím a alternativním realitám, které jsou vlastně naším denním chlebem. Četl jsem hodně jeho knih, jedny z mých nejoblíbenějších jsou Amerika, Proces, atd. Vždycky hodně čtu o tom, na čem pracuji a dnes čtu mnoho esejů a příběhu o poustevníci a přelidnění. Jsou to dva protichůdné předměty, kterým se budu věnovat na novém albu.
Jste kapelou, která často koncertuje. Vaše vystoupení patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu, co lze na pódiích v metalu potkat. Pamatuji vás jako ještě blackovou kapelu ve vašich začátcích, viděl jsem vás několikrát, ale největší zážitek mám od nás z Plzně. Předkapelu vám dělali čeští ROOT a zpíval si s Big Bossem i duet. Psal se rok 2005 a pro moji manželku to byl první váš koncert. Od té doby vás zbožňuje. Mám vám vzkázat, že vám za všechno moc děkuje! Jak vnímáš české fanoušky? Znáš nějaké naše kapely?
Naprosto českou scénu zbožňuji. Znám spíš starší kapely, než ty novější, hlavně ROOT. Ačkoli ROOT není na scéně domácí jméno a ani je mnoho muzikantů nebere „vážně“. Ale já jsem přesvědčený o tom, že je to jedna z nejlepších kapel, které jsem kdy slyšel a trochu i ovlivnili hudbu MOONSPELL. Také jsou mojí nejoblíbenější kapelou společně s BATHORY, CELTIC FROST, atd. Napsal jsem píseň na albu Black Seal, která se jmenuje Salamandra a jednou jsme ji hráli v Plzni. Čeští fanoušci jsou skvělí a nové album 1755 se jim opravdu líbilo. Znám spoustu českých kapel: ROOT, MASTER´S HAMMER, TORR, atd. jsou skvělé!
Obal k nové desce vám maloval Joao Diogo. Přiznám se, že jsem jeho práci ještě nikde jinde neviděl. Jak jste se vlastně dali dohromady a proč právě tento motiv? Ta postava z obalu má znázorňovat člověka, který přežil zemětřesení?
S JD jsem chtěl pracovat už dlouho, protože miluji jeho práci a všestrannost. Také jsem chtěl na albu spolupracovat s portugalským designérem, aby příběh byl ještě bližší a známější pro portugalské obyvatele, než pro další národnosti. Odvedl opravdu perfektní práci. Máme dva obaly (na LP a CD), ale oba obaly vyprávějí stejný příběh o pádu Lisabonu, ten je v příběhu hlavním aktérem.
MOONSPELL datují svůj vnik až do roku 1992. Ušli jste od malé portugalské kapely obrovskou cestu. Dnes hrajete na velkých pódiích, jste u slavného labelu. Dalo by se říct, že díky své poctivé práci a talentu jste zaslouženě úspěšní. Máte ještě nějaké cíle, sny, mety, které chcete dosáhnout?
Je to skutečně neočekávané. Naším cílem je nyní psát kvalitní a originální hudbu, měnící se příběhy a písně, než navštěvovat země a města nebo hrát na festivalech. Musíme si uvědomit, že jsme se dostali do našich finálních let a rozdíl s MOONSPELL udělá to, když budeme pořád vydávat alba a jezdit na šnůry. To jsou naše cíle.
18. 1. 2018 startujete v Praze velké turné s CRADLE OF FILTH. Už se hrozně těším. Naposledy jsem vás viděl v Plzni na Metalfestu 2015. Skvělé yvstoupení, jen mě mrzelo, že jste hráli odpoledne za světla. Myslím, že by vám slušela tma a hra světel. Na co se můžeme těšit v Praze? Navnaď nás, fanoušky!
V Praze už jsme hráli na našem prvním koncertě turné a bylo to skvělé. Započali jsme turné s tím nejlepším publikem. To co jsme připravili, bylo snadné – dramatičtější show, mix mezi metalem a divadlem a opravdu to tak fungovalo, máme na tu noc skvělé vzpomínky a nemůžeme se dočkat, až se vrátíme!:))
S CRADLE OF FILTH se, jestli se nepletu, znáte hodně dlouho. Měli jste spolu již spoustu koncertů. Někde jsem četl, že vás spojuje přátelství. Máš nějaké oblíbené veselé historky z tour? Poděl se s námi, prosím!
Haha. Mnoho z této i předchozích tour. Cradle nám vždycky dělal naschvály, tančící kostry, mouka ve vlasech během písně Fullmoon Madness, to je Daniho oblíbená písnička. Tak jsem s nimi jel na turné a vystoupil jsem ve Stockholmu jako doktor Mor a pařil jsem s nimi během celé písně.
Děkuji moc za rozhovor a hlavně za muziku, kterou tvoříte. Patříte dlouhodobě k mým srdcovým kapelám a nemůžu se dočkat koncertu v Praze! Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů a ať se vám daří i v osobním životě!
