DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

úterý 7. srpna 2018

Rozhovor - GRUESOME - Cílem je jednoduše oslavit kapelu DEATH a dílo Chucka a všech jeho spoluhráčů.


Interview s death metalovou skupinou z USA - GRUESOME.

Odpovídal Matt Harvey.

Přeložila a otázky připravila Duzl, děkujeme!

Nazdar Gruesome! 

Nedávno jste vydali vaše druhé řadové album „Twisted Prayers“, které je odpovědí na „Spiritual Healing“. Musím uznat, že za mě rozhodně povedená záležitost! Jak se dalo čekat, je melodičtější a techničtější … jaké máte zatím ohlasy na tohle album ze strany fanoušků a metalových médií? 

Lidi se o nahrávce zatím vyjadřují dobře a opravdu to žerou, což je super. Já jsem nejspokojenější, co jsem zatím s naší nahrávkou byl, co se týče dosažení našeho cíle, což je pochopitelně udělat nahrávku, která zní, vypadá a tváří se jako nevydaná deska DEATH. 


Matte někde jsi někdy řekl, že na první desce nejsi úplně spokojený s vokálem, ale že do budoucna to vylepšíš, jak je to tedy teď? A jak náročné je dosáhnout zvuku death? Je lehké se odprostit od zvuku z vašich jiných kapel? Jak jste celkově spokojeni s nahrávkou? 

Vokály pro mě osobně byly mnohem větší výzvou, než hudba a produkce. Myslím, že na této nahrávce došlo rozhodně ke zlepšení. Mám pocit, že můžu zachytit buď Chuckovu výšku nebo zabarvení hlasu, ale dostat tam obojí zároveň je trochu výzvou. Navíc moje hrdlo je po víc než dvaceti letech death metalového vokálu zastřené, takže jsou chvíle, kdy vím, co ze svého hlasu chci dostat, ale je to fyzicky náročné kvůli poškození, jizev na tkáních, atd. 

Autorem obalu je Ed Repka, který kdysi maloval i obaly pro Death, jak těžké bylo jej přesvědčit, aby pro vás namaloval obaly ve stylu Death? Má absolutně volnou ruku při tvorbě, nebo mu nastíníte svou představu motivu a to, jak by měl obal vypadat? 

Získat Eda pro nás bylo zásadní už od počátku. Když jsme podepisovali nahrávací smlouvu, zajistili jsme, aby v uměleckém rozpočtu byl započítán poplatek za jeho práci. Takovému umělci, jakým je Repka, který udělal tolik skvělé práce jsme dali jen obecný směr a dále už to bylo jen na něm. Každý kus, který pro nás vytvořil byl skvělý a tohle není výjimka. Opravdu se mi líbilo to, co pro nás vytvořil a je to zásadní věc zachycení oné včasné atmosféry DEATH. 


Na albu je host James Murphy, jak došlo k vaší spolupráci? 

James nás podporoval v tom co děláme od začátku. Znám jej už 20 let, od doby, kdy mixoval zvuk pro gore metal EXHUMED v roce '98. James je zvukař, takže byl schopen nahrát své stopy a poslat je našemu zvukaři Jarrettu Pritchardovi. Bylo to opravdu jednoduché a svými sóly se přesně trefil. Byli jsme opravdu spokojeni s tím, co udělal. Pro mě jakožto fanouška DEATH je to obrovská pocta, mít jej jako hosta na nahrávce. 


Je pro tebe důležité, jestli fanoušci společně s poslechem hudby věnují pozornost i vašim textům? 

Nijak mě neznepokojuje to, jestli lidé textům věnují pozornost. Myslím tím, že se samozřejmě snažím, abych je napsal co nejlépe a doufám, že je fanoušci budou chtít společně zpívat, ale nijak se opravdu nezabývám tím, jestli se jim věnují, nebo ne. Je tam spousta masa, aby se posluchač mohl zakousnout, pokud má zájem, ale není to zásadní věc, která by měla zkazit radost ze skladby, pokud chce prostě jen řvát název skladby. 


Druhá deska vyšla taktéž u Relapse, šli jste na jistotu díky zkušenostem z jiných kapel (např. EXHUMED taky vydává u Relapse) nebo jste se poohlíželi i po jiném labelu, či jste měli jiné nabídky? 

Podepsali jsme smlouvu s Relapse, protože s nimi máme dlouhodobý pracovní vztah a věříme jim, že budou dělat svou práci dobře. Odvedli skvělou práci s propagací kapely. Také jim nahrává fakt, že Relapse má v katalogu i kompletní DEATH, takže jsme tam doma. 

Není žádným tajemstvím, že Gruesome je kapela oslavující odkaz kapely Death. S tím, že vy si píšete vlastní skladby dle jejich vzoru. Cítíte se jako ti, jenž nesou odkaz Death a v podstatě připomínáte začátky a vznik death metalu, je to to, co je vašim cílem, nebo je to jinak? 

Cílem je jednoduše oslavit kapelu DEATH a dílo Chucka a všech jeho spoluhráčů. Doufáme, že bychom odkaz této kapely ještě trošku rozjasnili a vyjádřili, že jsme zastánci tohoto stylu a hrajeme muziku ovlivněnou kapelou Death pro fanoušky Death. Je to docela jednoduché! 


Kdo jsou tedy vašimi fanoušky? Staří pardálové, kteří vyrostli na Death, nebo oslovujete i mladou generaci? Jak vnímáte mladou generaci metalových fanoušků, nově vznikající kapely, sledujete tohle dění? 

Je to mix starých pardálů na scéně, jako jsem já, kteří si užívají nostalgii a ohlížejí se zpět za slávou death metalu a mládež, která miluje hudbu, ale byli příliš mladí (nebo se ještě nenarodili), když původní nahrávky DEATH dobývaly regály. Myslím, že mladá generace je skvělá, mají obrovskou vášeň pro klasiky a také nahrávky, které byly v danné době spíše neznámé, ale nyní se jim dostává pozornosti, jako je třeba TORTURED EXISTENCE, NESPITHE nebo VIOLENT RESTITUTION. Samozřejmě, že se death metal za 33 let od dob Seven Churches změnil, ale bylo by divné, kdyby death metal z roku 2018 zněl jako death metal z roku 1998. Tato evoluce je to, co zachovává žánr relevantní, i když budu vždycky dávat přednost starým věcem, na kterých jsem vyrůstal, je úžasné, že žánr pokračoval v růstu, rozvíjel se a zůstal naživu tak dlouho. 


Cítíš stále stejné vzrušení z dnešní metalové scény, stejně tak jako před třiceti lety, kdy Death začali hrát? Můžeš porovnat aktuální metalovou scénu s metalovou scénou konce osmdesátých a začátku devadesátých let v Americe oproti Evropě? 

Samozřejmě, že vzrušení, které teď cítím, se liší od toho, jak jsem se cítil jako mladý kluk. Před třiceti lety jsem žil a umíral pro každou novou nahrávku, ale v té době jsem neměl práci, ani přítelkyni, ani mazlíčky, ani auto nebo vlastní kapelu a všechny ty věci, které utváří "dospělý" život. Ale líbí se mi spousta novějších death metalových kapel jako MORTUOUS, BONE SICKNESS, SKELETAL REMAINS, EXTREMITY, CEMETERY FILTH, COFFIN DUST, LAGO, RUIN, REPULSORY a mnoho dalších. 

Většina z vás působí také v jiných kapelách, které nelze považovat pouze za vedlejší projekty, zároveň žijete v různých koutech Ameriky, přináší to nějaké problémy s organizováním koncertů nebo zkoušek před tour či koncerty? 

Je to výzva organizovat věci s členy žijícími v různých státech, ale snažíme se naplánovat věci tak, abychom byli připraveni na koncerty a nahrávání. Také všichni trénujeme doma, abychom byli připraveni, ale opravdu nic nefunguje stejně tak dobře, jako zahrát si spolu jako kapela, což se nám moc často nedaří. 


V červenci budete hrát v Čechách na festivalu Obscene Extreme, můžeme se těšit na něco speciálního? S tímto festivalem již máš zkušenosti z jiných kapel, jak vnímáš tento festival, skákání z pódia a celkovou atmosféru tohoto festivalu? 

Miluju tenhle festival, pravděpodobně je to můj nejoblíbenější festival, co se týče hraní – je tam neskutečně pozitivní atmosféra. Je to místo, kde můžeš být divný a bláznivý, uvolnit se a užít si šílenou párty. Zahrajeme některé skladby z nového alba pro Evropu, což je vzrušující. S EXHUMED se zaměříme spíše na bláznivou pódiovou show. GRUESOME je velmi přímočarý a jednoduchý, prostě zahrajeme pár skladeb a serem na to, což je fajn kontrast. 

Stejný víkend zahrajete i v Praze v poněkud menším klubu Modrá vopice, preferujete hrát v klubech pro několik skalních fanoušků, nebo si víc užíváte masy lidí na festivalech? 

Preferuji kluby, protože tenhle druh hudby zní vždycky lépe uvnitř a máš své vlastní nástroje, atd. Samozřejmě je skvělé hrát před davem posluchačů na velkém festivalu, ale pokud jde o můj vlastní požitek, tak jsou to právě kluby. 


Trošku záludná otázka na závěr, je tady nějaká kapela z České Republiky, se kterou by jste rádi vyrazili na turné či si s nimi jen zahráli? 

Z těch, co mě teď zrovna napadají bych rád vyrazil na tour s Brutally Deceased, BYT nebo INGROWING. 

Díky za váš čas a odpovědi! Vážím si toho a přeji vám mnoho úspěchů na metalové scéně doma i za hranicemi. Na viděnou brzy v Čechách a poslední slova jsou vaše…. „DEATH“! 

Diky za rozhovor a podporu! „CHUCK ŽIJE“!

o GRUESOME na DEADLY STORM ZINE:

Interview - GRUESOME - The goal is simply to celebrate the DEATH catalog and the work of Chuck and all of his bandmates.


Interview with death metal band from USA - GRUESOME.

Answered Matt Harvey.

Translated and questions prepared by Duzl, thank you!

Hi Gruesome! 

You recently released your second Album "Twisted Prayers”, which is kind of a response to the album "Spiritual Healing" and I have to admit that it's definitely a great work for me! As expected, it is more melodic and technical ... so what kind of reception does the album have so far from fans and metal media? 

So far, people have been very kind about the record and they seem to really dig it, which has been great to hear. It's the happiest I've been with a record of ours, in terms of achieving what we set out to do, which is of course to make a record that sounds, looks and feels like an unreleased DEATH record! 



Matt in some interview you said that you're not entirely happy with the vocals on the first album, but that you'll improve it in the future, how is it now? And how challenging is to reach the sound of DEATH? Is it easy to throw off the sound of your other bands? How satisfied are you with this record? 

The vocals have been a challenge more so than the music and production for me personally. This record is an improvement for sure though. I feel like I can capture either Chuck's pitch or timbre, but getting both at the same time is a bit of a challenge. Plus, my throat is shot from 20+ years of doing Death Metal vocals, so there are times when I know what I want to get out of my voice, but it's physically difficult due damage / scar tissue etc. 

The author of the cover is Ed Repka, the artist who as well painted covers for DEATH, how hard it was to persuade him to make a Death-style covers even for you? Does he absolutely have a free hand in his creations or you give him your idea of the motif and tell him how the cover should look like? 

Getting Ed involved was crucial for us since the beginning. When we signed the record deal, we specifically made sure that the art budget would accommodate his fee. With an artist as great as Repka who has done so much great work, we just give him a general direction and then get out of his way. Every piece he's done for us has been great, and this one is no exception. I've really loved what he's come up with for us, and it's an essential element of capturing that early DEATH vibe. 


On the „ Twisted Prayers“ James Murphy appears as a guest, how was your cooperation? 

James has been really supportive of what we're doing since the beginning, and I've known him for 20 years now, since he mixed Gore Metal for EXHUMED back in '98. James is a recording engineer, so he was able to just do his tracks and send them to our engineer, Jarrett Pritchard. It was really seamless, and he hit it out of the park with his solos. We were really, really happy with what he did. For me as a DEATH fan, it's a huge deal having him guest on a track with us. 


How important it is for you that people pay attention to your lyrics apart from listening to your music? 

I'm not too terribly worried about people paying attention to the lyrics, I mean, obviously I try to make them as good as I can, and hopefully people want to sing along, but I don't really worry about people looking into them or whatever. There's plenty of meat there for the listener to dig into if they are so inclined, but it's not a crucial thing that will take away from the enjoyment of the song if you just wanna scream out the song title. 


The second album has also been released by Relapse, did you choose them due to experiences with them from other bands (for example the EXHUMED release with them as well ) or did you also look aswell for another label or had you some offers from other labels? 

We signed with Relapse since I have a long-standing working relationship with them, and we trust them to do good work. They've done a great job of promoting the band and spreading the word. It also fits really well because Relapse have all the DEATH catalog as well, so we're right at home there. 

It's no secret that GRUESOME is a DEATH-rendition band . But writing your own songs according to their pattern. Do you feel like those who carry the message of DEATH? Is your aim to remind this band and the beginning and roots of death metal or what is your goal? 

The goal is simply to celebrate the DEATH catalog and the work of Chuck and all of his bandmates. We hope to just make the legacy of the band burn a little brighter and express how much we did the style and play DEATH influenced music for DEATH fans, really. Pretty simple! 


So who are your fans? Old pardals who grew up on music of DEATH or do you appeal to the young generation as well? How do you perceive the young generation of metal fans, the emerging bands, are you watching this evolution and what’s your opinions on the other kind of music? 

It's a mix of old scene heads like myself that enjoy the nostalgia and looking back on the glory days of Death Metal and younger kids who love the music but were too young (or not even born yet) when the original DEATH records were hitting the shelves. I think that the younger generation is great, they have such a passion for the classics and also the records that were kind of unsung in the day but are getting their due now, like Tortured Existence or Nespithe, or Violent Restitution. Of course, Death Metal has changed a lot in the 33 years since Seven Churches, but it would be weird if the death metal of 2018 sounded like the Death Metal of 1998. That evolution is what keep the genre relevant, even though I'll always prefer the old stuff that I grew up on, it's amazing that the genre has continued to grow and branch out and stay vital for so long. 


Are you still excited by today’s metal scene like you were „30“ years ago when Death start to play? Can you compare metal scene today with 80‘s and early 90‘s in USA versus Europe? 

Of course the excitement I have now is different than how I felt as a kit. 30 years ago, I lived and died for every new record - but at that time, I didn't have a job or a girlfriend or a pet or a car or my own band and all of these things that make up "adult" life. I do like a lot of newer Death Metal bands though, like MORTUOUS, BONE SICKNESS, SKELETAL REMAINS, EXTREMITY, CEMETERY FILTH, COFFIN DUST, LAGO, RUIN, REPULSORY, and many others. 

Most of you are achieved in other bands, which are not possible considering just as a side projects, as well you live in different corners of USA, so do you have some problems with organizing gigs or rehearsals before tour/gigs together? 

It is a challenge organizing things with members living in different states, but we try to schedule things so we come prepared for gigs and recording. Also, we all practice at home to get prepared, but nothing really works as well as just jamming together as a band, which we don't get to do very often. 

In July, you will play on Obscene Extreme fest in Czech Republic, can we look forward to something special? What songs are you most looking forward to playing live? With this festival you already have some experiences from other bands, how do you like this festival and atmosphere there? 

I love the fest, it's probably my favorite one to play - the atmosphere is just such a positive thing. It's a place to be weird and crazy and let loose, just a great, freaky party. We'll be debuting some songs from the new album for Europe, which is exciting. With EXHUMED, the focus is more on doing a crazy stage-show, GRUESOME is very straightforward and simple, we just play some songs and fuck off, which is a nice contrast. 


The same weekend you will also play in Prague in a slightly smaller club „Modrá Vopice“, do you prefer to play in clubs for few of true fans or do you enjoy more masses at festivals? 

I prefer clubs because this kind of music always sounds better inside, and you have your own equipment and things like that. Of course it's cool to play in front of the larger festival audiences, but in terms of my personal enjoyment, the clubs are where it's at. 


A little tricky question to the end - is there a band from the Czech Republic and you would like to go on the tour or just play with them? 

I'd love to tour with BRUTALLY DECEASED, BYT, or INGROWING, just off the top of my head. 

Thank you for your time and answers! I really appreciate it and I wish you a lot of success on the metal scene at home and abroad, see you soon in Czech Republic and the last words are yours… „Death“! 

Cheers, thanks for the interview and the support! CHUCK LIVES! 

about GRUESOME on DEADLY STORM ZINE:


pondělí 6. srpna 2018

Recenze/review - RAVENS CREED - Get Killed or Try Dying (2018)


RAVENS CREED - Get Killed or Try Dying
CD 2018, Xtreem Music

for english please scoll down

Praská mramorová deska na mém vlastním hrobě. Krkavci žalují. Dřevěná rakev, exhumace těla. Umíral jsem dlouho, ve špíně a krvi. Ohledání ostatků neproběhlo dobře, zjištěna byla násilná smrt. Umřel jsem kdysi, na přelomu osmdesátých a devadesátých let s náručí plnou death metalových kazet. Od té doby jsem nebyl nikdy jiný, zůstal jsem věrný a šílený. Vyhledávám rád starou poctivou smrt. 

Již úvodní intro nové desky britských maniaků RAVENS CREED nás přenese na starý opuštěný hřbitov. Jsou zde pochovány vzpomínky na pravěký prašivý death/thrash metal. Ostatky jsou hanobeny hezky postaru, stylem prvních alb DEATH STRIKE, MASTER, HELLHAMMER, VENOM, DISCHARGE, CIANIDE, POSSESSED, DECEASED. "Get Killed or Try Dying" je jako čerstvě otevřený hrob, na který jste již dávno zapomněli. Syrový, ošklivý, plný strachu, temnoty a krve smíchané s prachem.



Jako příslušník starodávného cechu death metalového si novinku "Get Killed or Try Dying" neskutečně užívám. Připomíná mi mé začátky, doby, kdy nadšení a smrt vítězila nad umělým zvukem. Ten si na zmiňované desce zaslouží velkou pochvalu, stejně jako obal. Jedná se možná o retro zážitek, ale zahraný tak, že u něj pukají víka od rakví. Mám pro podobné prašivé záležitosti velkou slabost. Album si rvu s chutí do hlavy, polykám jej bez kousání. Jsem uhranut opravdovostí a poctivostí. Tohle je reálný metal přesně v podobě, v jaké se kdysi hrával. Šílený, špinavý, zničující a ještě u něj můžete strávit nejednu skvělou chvíli v mosh-pitu. Dejte mi někdo pivo a přidejte hlasitost!  Hniloba, nálada čerstvých hrobů! Smrt! "Get Killed or Try Dying" je deskou, která mě absolutně rozsekala! Totální masakr v márnici! Rezavé death metalové album, u kterého vám popraskají všechny kosti! Skvěle!



Asphyx says:

A marble slab is cracking on my own grave. The ravens are complaining. A wooden coffin, exhumation of the body. I was dying for a long time, in dirt and blood. The search for the remains did not work well, violent death has been stated. I died once, at the turn of the 80s and 90s with my arms full of death metal cassettes. Since then, I have never been different, I have remained faithful and insane. I like old honest death. 

The intro of the new album by British maniacs RAVENS CREED will take us to an old abandoned cemetery. Memories of prehistoric gruesome death/thrash metal are buried here. The remains are defamed in the nice old way in the style of first albums by DEATH STRIKE, MASTER, HELLHAMMER, VENOM, DISCHARGE, CIANIDE, POSSESSED, DECEASED. “Get Killed or Try Dying” is like a freshly opened grave that you have long forgotten. Raw, ugly, full of fear, darkness and blood mixed with dust.


As a member of the ancient death metal gild I really enjoy this new album called “Get Killed or Try Dying”. It reminds me my beginnings, the times when enthusiasm and death won over artificial sound. The sound deserves a praise on this album, as well as the cover. It might be a retro experience but it was done in the way that when you play it the lids of coffins are cracking up. I really like similar dusty music. I gladly put this album into my head, I swallow it without biting. I am cursed with the realness and honesty. This is the real metal in the way it used to be played in the past. Crazy dirty, devastating and still you can spend many great moments with it in mosh-pit. Give me a beer and add the volume! Rot, the mood of fresh tombs! Death! “Get Killed or Try Dying” is an album which absolutely smashed me! A total massacre in a death-house! Rusty death metal album which will make all your bones crack! Great!

BAND INFO:

LABEL INFO:

neděle 5. srpna 2018

Recenze/review - KALMAH - Palo (2018)


KALMAH - Palo
CD 2018, Spinefarm Records

Kdysi dávno, když finští KALMAH začínali, patřili k jedněm z mých nejoblíbenějších melodických death metalových kapel. Bývali chladní, připomínali nějaké bájné lesní bytosti, které vystoupily z lesů a močálů, aby nám vyprávěly krásné a temné příběhy severu. Jenže zub času zahlodal a KALMAH se začali postupně měnit v obyčejné smrtelníky, kteří jen neustále dokola hrají to samé. 

Letošní album "Palo" není výjimkou. Schválně, hlavně díky tomu, že jsem je měl dříve tolik rád, jsem dal novince hodně času. Nic, přátelé, nedělá to se mnou vůbec nic. Dopředu přesně vím, co bude následovat, Finové jsou neskutečně předvídatelní a nudní. Už necítím chlad a krev severu, ale jen pózy a obyčejnost. 



Přitom je z "Palo" občas cítit ozvěny starých časů. Pár nápadů je ale hrozně málo, s neustálou recyklací si pánové zkrátka nemohou vystačit. Nápady a rebelie ale asi nejsou na pořadu dne. Hlavní je prodat, narvat CD sklady a na festivalu rozhýbat všechny rádoby vikingy. Inspirace AMON AMARTH se nezapře, přidaná hodnota žádná slyšet není. Prázdnota na entou, není slyšet bývalá lehkost, krutost, jinakost. KALMAH se už asi definitivně zařadili po bok ostatních, kteří chtějí už jen vydělat nějakou tu korunu. Nejsem všemocný, nikomu svůj názor nenutím, ale tahle deska obstojí asi už jen jako obyčejný produkt. Škoda, míval jsem je opravdu rád.



sumarizace:

KALMAH opět přinášejí další dávku komerčního death metalu. Očekávané, stále stejné postupy, otřepané melodie a absolutní ztráta energie. Letošní album už může zaujmout asi jen davy začínajících metalistů. Pro mě kdysi srdcová kapela se stala obyčejnou tuctovou smečkou, která už asi ničím nepřekvapí. "Palo" mě vůbec nebolí, nedává mi žádnou energii a plyne okolo mě jako vítr. Po poslechu ve mě nezůstává vůbec nic. Jen prázdnota. Album asi bude mít úspěch, ale já vím, že se k němu nebudu raději nikdy vracet. Nudná, obyčejná nahrávka, která nepřekvapí vůbec ničím. Snad jen obal, ten je skvělý. A to je na kapelu takového jména trestuhodně málo. Nerad to říkám, ale u poslechu se hrozně nudím.


Asphyx says:

KALMAH bring the another amount of commercial death metal. Expected, but still the same techniques, trite melodies and an absolute waste of energy. This year's album can be interested only for starting metalheads crowds. For me, once band of my heard, it became an ordinary pack, that can't surprise me. "Palo" doesn't hurt me at all, it doesn't give me any electricity and is going round me like a wind. I don't feel nothing, when listening. Just emptiness. The album will probably be successful, but I know, I don't return. Boring, ordinary recording, that isn't surprise at all. Perhaps the cover, it is great. But this is for such band a bit to much. I don't want to say it, but I'm boring during listening.


tracklist:
Blood Ran Cold
The Evil Kin
The World of Rage
Into the Black Marsh
Také Me Away
Paystreak
Waiting in the Wings
Through the Shallow Waters
Erase and Diverge
The Stalker

band:
Antti Kokko – kytara, zpěv
Pekka Kokko – kytara, zpěv
Timo Lehtinen – baskytara
Janne Kusmin – bicí
Veli-Matti Kananen – klávesy, zpěv

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh sto padesátý šestý - Modrý drak


Příběh sto padesátý šestý - Modrý drak

"Tak kde jsi? Jedem!": volám a troubím na Káču. Sousedky vylézají a kroutí hlavama. Posílám jim pusu a beru své modré víle bágly. "To je super, jak si sehnal tak krásnou barvu?": směje se na mě a já bych pro ní v ten moment udělal všechno na světě. Musím jí vyprávět, jak jsem přes otce (to bylo šílený!) koupil starou Škodu 120. V provedení GLS, nejluxusnější verze, prej. Nejhorší bylo dostat auto do fabriky, na tajno, aby mi jej přestříkali.

Můj milý chlebodárce sekal zrovna dobrotu a byl celej říčnej mi pomoc. Že když už nejdu na tu vojnu, tak budu aspoň chlap, že budu mít auto - tvé jméno budiž Modrý drak, pokřtím jej. Kdyby jen věděl, že já ho chci hlavně na cesty na chalupu a na muchování s Káčou, protože sehnat místo, kde bychom na to mohli vlítnout, bylo čím dál tím horší. Byt byl ještě v dalekých plánech a v autě na nás aspoň nepršelo. Získal jsem krásnou modř, určenou výhradně pro Británii. Stálo nás to dvě basy piva. Nedávno jsem pozůstalé vyschlé pixly, určené na opravy nátěru, na chalupě vyhazoval. 

Machruju, že mám i pátý převodový stupeň a naložený auto děsně řve. Zastavíme u Jany před domem. Je čas, ta než se vyhrabe, tak bychom si mohli střihnout klidně dvě čísla. Káča mi sahá na šaltrpáku. Ehm. Děláme, že jsme Amíci, co koukaj do kraje a jsou zakouslí do sebe ve starý fordce. Jenže ve škodověnce je málo místa a nějak se tam nevejdeme. Leknu se a ihned vyměknu. Ťuká na nás rozesmátá Jana. První výlet v novém autě - směr chalupa. Připoutat prosím dámy. Čeká vás víkend, na který nezapomenete. 

Jedu po starý silnici, nejdřív rovinka až někam za Mnichovo Hradiště. Cítím se šíleně dospělej, chvílema tak i mluvím a holky se mi smějou. Pořád se k sobě naklánějí a něco si šeptají. Mám pak pocit, že probírají mě. Jsem ale uveden z omylu. Nejsem středobodem vesmíru. Soustředím se na jízdu, ale nemůžu odtrhnout oči od výstřihu Jany, který se mi promítá do zpětného zrcátka. Dneska zabíjí. Musím ji to říct a protlemíme se až k Turnovu. 

"Že nás vezmeš na Kopaninu?": žebroní děvčátka, panenky moje a jak jsem rozjetej a blahosklonnej, tak samozřejmě ano. Vystoupíme a jsme jak partička Francouzů. Nebo to tak aspoň cítím. Můj vůz značky Škoda byl koupen s jednou podmínkou, že v něm bude kazeťák. Obejdeme Kopaninu a řekněte mi, kdo by nechtěl Sodom do hlavy? Přidej hlasitost! Činím tak a zároveň s přímou úměrou i šlapu na plyn. Škodověnka kvílí v kopcích. Náhon na zadek jí dává zabrat. Hele, hospůdka, zastav!

A tak trpím nad malinovou limonádou. Holky mi naschvál dávají pusy od pivní pěny a dostávají se do náladičky, až budíme u místních příliš pozornosti. Jsme jak pocestní, co se jen mihnou, ale zanechají po sobě stopu. Usmívám se přiblble a působíme jak postavy z knížek Hemingwayových. Ošklivý chlapec s lupy na očích, džíska a roztrhanost sama. Triko Vader seprané a řídké. Teď ještě od tatarky ke smažáku (co jiného jíst na cestách?). To když se Jana naschvál naklonila tak, až jsem se zakuckal. Mám rád prsa tvá, krásná dívko, cituji ještě sám sebe a už musíme. 

To je ale pohodička, v klidu si nakoupit, kufr pivem naplnit a netahat se s tím v báglech jak šerpové, pochvalujeme si. Větráme, větráme, větráme starý chalupářský zatuchlý puch. Okna i duše dokořán. Poletují mi tu v kalhotkách, že prý se musí převléknout. Nevadí mi to, usednu, dám trošku ruma a dívám se jak mi tančí mezi starými stěnami. Vysmáté, mlaďounké a hebké a tak šíleně hodné, že se zasním. Vidím před sebou prdelky a kalhotky zařízlé mezi půlky, taky poprsí, nadskakující a proudy vlasů. Jsou jak divoká řeka. Pobublávající, jako začátek porno filmů, jako opravdové lesní víly. Jen občas vidím na Janě smutný, jakoby do sebe zahleděný záblesk v očích. 

Ze snění a představ mě vytrhne rána polštářem. Nejsme na bitvu už staří? NE! Dvě proti jednomu. Končíme na hromadě, kdy mě svléknou a navoní nějakým sajrajtem. Uteču za chalupu. Ale dohoní mě (chci!) a zatáhnou dovnitř. Sousedka zamumlá něco o Sodomě a Gomoře, ale pošlu ji pusinku na čelíčko. To vždycky zabírá. Už mě nechte holky, dáme pivo ne? Instaluju gramec a jde se na to. Metal a pivo a dlouhý povídání. Probírají se koncerty, já a Káča a Janiny debilové, co se s nima pokouší pořád chodit. Jsem moc rád, že mé dívky nekvokají, ale baví se normálně. Měl já to ale fakt štěstí. Potkat tenkrát jako spousta kamarádů nějaké ty slépky, asi bych ženské plémě zavrhl.

Jenže holky jsou super, skvělý. A dělají mi dobrůtky, hýčkají si mě. Jen mě musí přemluvit, abych nasekal dříví. Zatopím tedy a jakmile se zešeří, nanosím vodu do staré plechové vany, kde se malej Smrťáček kdysi koupal ještě s růžovou prdelkou. Chci odejít, být jen šmírákem vedle v pokoji, ale prý ne, nám to nevadí. Máme už fakt dost upito. Tak si sednu do křesla po dědovi a koukám, jak si lejou vodu na záda, myjí si prsa a zadečky a vůbec se přede mnou nestydí. Říkám jim, že podobný filmy se mi vždycky líbily, ale mám na to prý zapomenout. 

Každopádně mě tak rozdovádí, že musím Káču odnést jak neandrtálec přes rameno nahoru na půdu. Je rozdováděná, lehce připitá a šeptá mi při tom do ucha, jak se mi líbily. Joj, divočím. Je pružná, svíjí se jak lasička, vlasy máme propletené do sebe. Chci ji dopřát ještě chvilku, tak myslím na spalovací motor - sání, stlačení, ještě ne! výbuch, výfuk. A dole pak sedí Jana, pořád červeňoučká a rozehřátá koupáním a pláče. Obejmu ji a jdu ven, tohle je o ženských a do toho nemám co mluvit. Sedím na lavičce, dlouhej kouř, trošku rumu a pivo. Kolem létají netopýři, sousedovic doga občas zabublá a já myslím na budoucnost.

Celý víkend je o kráse. O výletech v modrém drakovi značky Škoda. O štelování motoru v prudkých kopcích, protože občas přerývavě pokašlává. Jsem pak od oleje, špíny a musím zase nanosit vanu (být sám tak se nemeju, proč?). O metalu na gramci, na kterém střídáme kapely dle chuti a nálady. O bosých nohou holek, když ráno vstanou a jdou rosou jen tak, pouze v metalových mých tričkách nahrazujících noční košile a kalhotkách. Spíme ve třech, protože Jana je strašpytel a musím ji i v noci doprovázet na záchod. Nějak mi to ani nevadí, jen prý mluvím ze sna, navrhuju nějaký prasárny a vůbec jsem děsně roztomilej.

Knedlíky plněné uzeným, s místním zelím. Mana to nejlahodnější je podávána na rozhledně Černé Studnici. Koukáme do kraje, pohádáme se, jakým směrem jsou asi tak panely v Mladé Boleslavi - máááváááméé vááám kááámááárááádííí!? Holky mi předvádí, jak jí nanuka jako orální sex. Uff. To je fakt děsná sranda - no jasně, ještě si u toho dejte kozy k sobě. Tady jsme pěšky a domů se dostaneme až pozdě večer, protože já mám v sobě tolik příběhů z dětství a kolem je takové množství hospod, které jim musím ukázat, že nám to prostě nedá. A sedíme v šerých horských putykách, srkáme místní piva a pálenku. Kolem je tak nějak čisto, nezkaženo. Drsně, ale hrozně milo. Poskakujeme jak hříbata po lesních pěšinách, zavěšeni do sebe, opilí, líbající se, líbající se do krku, ohmatávající se navzájem (jen nevím, proč Káča Janě pokaždé zarazí ruku, mířící do mého klína, proč, nechápu?). Připadá mi to víc než sex.

Máme domluvené znamení, dva překřížené prsty. Když zazní, stahuje se Jana smutně do kouta a my s Káčou vyrážíme nahoru. Jsme asi hodně slyšet v dřevěné chalupě, ale je nám to tak nějak jedno. Spousta piva a odpočinku mají za následek naši divokost. Jako bych pokaždé držel v ruce rozžhavený kus železa. Básníci píší o vláčnosti dívek a já opět poznávám, o čem je řeč. Jediným lehkým problémem je spaní, když se omylem (nebo možná i podvědomě) přitisknu i k Janě - voňavá je všude. Je tma jak v pytli a já vás poznám jen podle prsou, dělám si srandu. Odpovědí je mi také něco o pytli, ale je to sprostý, tak si to nechám pro sebe.

Nějak takhle, na chalupě v horách, bez teplé vody a televize, jsem si tenkrát představoval ráj. Vlastně ani nevím, čím jsem si ho zasloužil. Dělo se to a bylo to něco překrásnýho. Já, kdysi samej beďar - typ neduživý intelektuál, najednou získal ve vsi pověst nadsamce. Prdelky moje, panenky a krasotinky samozřejmě ještě všechno přiživovaly. Teda Kubo, říká sousedka, takovej chcípak si byl a nejednou samá holka, to bych do tebe neřekla. Dozvídám se a pýřím se jak páv. Víly se ke mě ještě naschvál přivinou, jako že fakt jo a ožužlávaj mi ušní lalůčky - hergot už taky. Uff.

Domů se nám nechce, jedeme až večer, když už dávno vypadli všichni lufťáci. I ta blonďatá divoženka z Prahy, kterou jsem dycinky tolik chtěl, ale byl jsem ji jen pro smích. Prej, dej si odchod. Teď se sama na chalupě nudila a byla se několikrát zeptat, co a jak a kde a jak se máme. Jenže Jana a Káča si mě bránily jak saně. A máš to, kdybys ke mě byla ve třinácti milejší, mohlas bejt taky v mým harému. Řeknu jí a ona uraženě, namyšleně, tak jak to umí jen holky z hlavního města, odejde. Káča jí ještě ukáže fuck off, protože ona je Barbie a ty jak známo ženský většinou rozcupují na kusy.

Auto vrní, cesta utíká, ale naschvál jedu pomalu, abychom si všechno pořádně užili - prodloužili. Je vedro a když vyložíme Janu, tak se ještě nekonečně dlouho pusinkujeme a ošaháváme u Káči před barákem. Potom už jen parkuju na sídlišti před domem, pohladím tajně modrého draka po dveřích. Já vím, úchylný a směšný, jenže já byl rád, že nás dovezl. Hlavu mám do noci plnou holek. Ty vlasy, bože ty vlasy. Myslím na ně i pod peřinou. Dnes nechám časák s nahotinkama s klidem pod matrací.

Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 4. srpna 2018

Recenze/review - OBSCURA - Diluvium (2018)


OBSCURA - Diluvium
CD 2018, Relapse Records

Lidé se pokoušejí definovat dokonalost snad od počátku věků. Každý jedinec ji má nastavenou jinak. Někdo hledá u hudby skvělý zvuk, komplikované nápady, výlety do neznáma. Kosmos, ano vesmír je nekonečný, stejně jako muzika samotná. Pokud máte rádi hledače, objevitele, zdatné řemeslníky a inteligentní poslech, tak budete z nové desky německých techniků OBSCURA na vrcholu blaha.

Stačí si založit ruce, rozumně kývat hlavou a čerpat energii. Znovu zazní pokračování motivů, které kdysi nastřelili CYNIC, DEATH, GORGUTS, ATHEIST. Nověji pak samozřejmě BEYOND CREATION, GOROD. Potud vše v absolutním pořádky. Já se ale pořád nemůžu zbavit dojmu, že kapela nemá svůj vlastní ksicht. Připadají mi svým způsobem nemastní neslaní. Nebo lépe neuchopitelní ve smyslu, že si říkám:"Jako super, fakt klobouk dolů! Ale co dál?"



Vše je krásně čitelné, jak zahrané z partesu. OBSCURA se dají přirovnat k tělesu hrajícímu vážnou muziku (ke které mají svým způsobem, co se týká rukopisu velmi blízko, stejně jako ke starých rockovým bardům ve vsuvkách). Také můžete potkat skvělou filharmonii, po jejímž vystoupení odejdete a nějak nebudete vědět, co říct. Pak přijde třeba kvarteto ne úplně dokonalých muzikantů a vám spadne sanice dolů. Na "Diluvium" naleznete spoustu skvělých kompozic, zajímavých nápadů, ale také zcela zbytečných pasáží, ve kterých kapela jen ukazuje jak umí hrát, bez nějaké vyšší přidané hodnoty. Záleží hodně na úhlu pohledu a jak známo, tenhle směr nepatří zrovna k mým oblíbeným. Fanoušci OBSCURA to zajisté budou brát v potaz a desku si neskutečně užijí (budou často hovořit o nejlepší letošní nahrávce, nejlepším death metalu, nejlepším vůbec..) a my ostatní si pustíme staré CYNIC. Jedná se vlastně o dílo bez jakýchkoliv chyb. Z mé strany je to asi vše, děkuji za pozornost.



sumarizace:

OBSCURA nahráli desku pro mladé, techniky chtivé posluchače. Deska je to pestrá, propracovaná, zvukově i produkčně velmi na výši. Kapela si najde zajisté spoustu nových fanoušků. Já mezi ně ale ještě patřit nebudu. Mě pořád přijde, že už jsem tohle všechno někde slyšel. Postrádám vlastní výraz, něco, co by tuhle smečku odlišilo od stovky dalších. Všude se asi dočtete samé chvalozpěvy, ale mě přijde novinka "Diluvium" šíleně nezáživná. Nějak moc nevím, co si s deskou počít, příliš mě ji nebaví poslouchat a na některé pasáže jsem doslova alergický. Ano, je zde spousta progrese a velmi dobré výkony muzikantů, ale to je asi tak všechno. Problém bude asi ve mně, protože mi přijde, že už jsem všechno tohle slyšel, jen trošku jinak zabalené. Progresivně technická nahrávka, která mě po delší době nudí a vyjde do ztracena!



Asphyx says:

The band OBSCURA recorded the new album for young and technically more excited listeners. The album is colorful and it´s elaborate very well in case of sound and the production. The band will find a lot of new fans, however it´s not going to be me. I just feel that I´ve heard it somewhere already. I miss its own face or something what would differentiate this band from others. I think there would be a lot of positive reviews on this album, however I feel that this new album is nothing special and it´s dull for me. I really don´t know what to do with this album, I don´t enjoy listening to this and some passages are just impossible to listen for me. Yes there is some kind of a progress and the quality of music is good but that’s it. I´m the problem, probably because I feel that I´ve heard this before only in different cover. Progressively technical record which really bore me.


tracklist:
1. Clandestine Stars 
2. Emergent Evolution 
3. Diluvium 
4. Mortification of the Vulgar Sun 
5. Ethereal Skies 
6. Convergence 
7. Ekpyrosis 
8. The Seventh Aeon 
9. The Conjuration 
10. An Epilogue to Infinity 
11. A Last Farewell



band:
Steffen Kummerer - Guitars, Vocals 
Linus Klausenitzer - Bass (fretless) 
Sebastian Lanser - Drums 
Rafael Trujillo - Guitars (lead) 


pátek 3. srpna 2018

Recenze/review - MARDUK - Victoria (2018)


MARDUK - Victoria
CD 2018, Century Media Records

for english please scroll down

Občas se sázka na jistotu zkrátka vyplatí. Většinou to u mě probíhá tak, že nová alba poslouchám řekněme celý den a pak se k nim postupně vracím. K sepsání pár řádek potřebuji alespoň nějaké emoce, nápad, jak desku uchopit. Novinka MARDUK mě vlastně nepřekvapila vůbec ničím. A je to tak správně.

Švédy si zařazuji do škatulky skupin, od kterých očekávám dobré řemeslo, poctivý zvuk, alespoň nějakou porci nových nápadů (v rámci jejich stylu) a konkrétně u MARDUK ještě chlad a vyhlazení. Na nové nahrávce "Victoria" bylo splněno vše potřebné. Nic navíc, ale rozhodně se jedná o velmi slušnou desku. 




MARDUK jsou letos opět militarističtí, studení a devastující. Jedná se o black metalovou klasiku zahranou způsobem, který musí dělat dobře snad každému fanouškovi temného stylu. Novinka je punková, přímočará, bez jakýchkoliv příkras. Je to prostě pořádný, nekompromisní masakr v márnici. Osobně mám tuhle partu nejraději v jejich chladnějších (a pomalejších) polohách a musím uznat, že "Victoria" mě strhla do hlubin až nebývalou silou. Líbí se mi, že si kapela na nic nehraje, plive rovnou do ksichtu všem pochybovačům, pokrytcům a slabochům. Chtěli jste klasické inferno made in MARDUK? Máte ho mít, se vším, co k tomu patří. Rychlé bicí, skřehotavý hlas, nálada hořícího kostela. Nová nahrávka zaujme jedovatostí, špinavostí, totálním nihilismem. Nehledejte žádný vývoj, ani nedej bože progresi. Podle mě se jedná o ryzí, nefalšovaný black metal s ošklivým výrazem, který umí MARDUK pořád velmi dobře. Nepřekvapili, ale chtěl to vůbec někdo? Já tedy rozhodně ne. V této podobě se mi stejně líbí nejvíce. Vyhlazení! Válka! Black metal! 


Asphyx says:

Occasionally, the safe bet is the best one. Most of the times I listen to some album for like a day and then I will come back to it from time to time. I need some emotions to write a review. I need an idea of how to understand an album. The new album by MARDUK did not surprise me with anything. And that is OK.

For me, those Swedes are the ones from which we always expect a good craft, good sound and at least some portion of new ideas (within their style) and more specifically with MARDUK also coldness and extermination. On the new album “Victoria” is everything we need. Nothing more but it is a very decent album.


This year, MARDUK are again militaristic, cold and devastating. This is a black metal classic played in the style that has to be comfortable for every fan of dark style. The new album is punk, straightforward, without any whims. It simply is a real, uncompromising massacre at the morgue. Personally, I like this band in their colder (and slower) positions and I must admit that “Victoria” took me to the depths with unprecedented strength. I like that the band does not play any games with us, the spit right into the faces of all doubter, the hypocrites and the weak men. Did you ask for the classic inferno made in MARDUK? Well, there it is with everything that belong to it. Fast drums, a screaming voice, the mood of a burning church. The new album will strike you with its poison, dirt and total nihilism. Do not look for any development, nor any progression. I feel that this is a pure, genuine black metal with ugly look and MARDUK still know how to do that. They did not surprise us, but did we wanted them to surprise us? For me, absolutely not. I like them like this the most. Extinction! Black metal!

Tracklist:
01. Werwolf
02. June 44
03. Equestrian Bloodlust
04. Tiger I
05. Narva
06. The Last Fallen
07. Viktoria
08. The Devil's Song
09. Silent Night

band:
+ Morgan - Guitars
+ Mortuus - Vocals
+ Devo - Bass
+ Widigs - Drums

TWITTER