DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

sobota 29. září 2018

Report, photos, video - EJECUTOR, DEATHLY SCYTHE, RADIATION - club Farářova sluj, Mladá Boleslav - 29. 9. 2018


VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

 promoter: Farářova sluj
https://cs-cz.facebook.com/fararovasluj/

"Hej,“ vykřikl kanovník, „hej, pane, počínáte pozdě svůj sabat, což nezní zvony dosti silně? 
Sesedněte se svého koštěte, vidím je zřetelně mezi vašimi stehny!" 

Vypůjčil jsem si na začátek mého výletu citát z Rozmarného léta od páně Vančury. Nebylo sice léto, ale spíš podzim a já se vydal na cesty, přesto mi zněl hlavou celý prodloužený víkend. Utekl jsem z civilizace do Jizerských hor. Tam nejen, že jsem pracoval, ale také večer nasával pochmurnou náladu přírody ukládající se ke spánku. Stará paní od vedle, značně již pomatená, vyprávěla o sabatech, které se prý pořádaly v blízkosti Smržovky. Myslel jsem na její slova, když jsem se vydal v sobotu zpět, do svého rodného města. 

Mladá Boleslav je pro mě dodnes místem spousty vzpomínek na doby, kdy jsem byl ještě mladý a prokletou hudbu nasával na každém rohu. Jdu šedivými ulicemi, přemítám a těším se večer na trojici kapel v místním legendárním klubu Farářova sluj. Už jsem zde nebyl hodně dlouho, mám to daleko. Ale byla sobota, já měl práci hotovou, chalupu připravenou na zimu a hlavně čas. Taky chuť na pivo a nějaké to metalové peklo. 

Čtenáři mého blogu jsou asi srozuměni s tím, že nejraději podporuji a poslouchám poctivý, prašivý undergroundový metal. Taková ta muzika, nad kterou spousta lidí ohrne nos, slabší se pokřižujou a zdrhají pryč. Obléknu se do nového trika MASTER a křiváka, vyberu něco peněz a jdu na Rožátov. Nebe je jak vystřižený ze znělky na Simpsonovy. 

Máme sraz v hospodě a tak se povídá. Je nám fajn, přesto se mi pořád někde vzadu v hlavě přehrávají, jako nějaká mantra věty paní, co mi vyprávěla o okultních seancích, o obětech, o peklu - slyším melodii slov, podivný smích, bylo by snadné uvěřit (tak trošku věřím, rozumem spíše ne). Stará dáma působila už trošku mimo, ale její příběhy byly hodně přesvědčivé. Přisednou si kluci z Radiation, dáme pivko z tanku, pokecáme, bylo to super a díky moc. Taky přijeli dva maníci z východního Maďarska. Dáme se do řeči, probíráme českou scénu a já najednou zjišťuji, že kluci toho vědí o našich kapelách víc, než spousta místních fans. Ano, vzniklo další metalové přátelství. Ale dost bylo piva, vedle nahoře v sále už zvučí total kult zábavovka mladoboleslavska - Generace, uff. Je na čase vyrazit do klubu a obrátit všechny kříže směrem dolů.






Farářova sluj je v podstatě sklep s barem a pekelnou výzdobou. Mám to tam rád. Jedno z mála míst v Čechách, kde si můžete poslechnout nějaké to inferno. Dvě kapely z Chile a slovenští RADIATION slibovali pořádně temný zážitek. U výčepu mě mají vždycky rádi a tak s pivem v ruce čekám, až vypukne peklo.

RADIATION - vítejte zpátky v devadesátkách, chtělo se mi zařvat již po první skladbě. Thrash/death metal totálně narvaný prašivinou. Tak vypadalo vystoupení slovenských maniaků. Pánové štěpili jádro po celou dobu svého vystoupení. Jakoby mě někdo přenesl po časové ose zpět, vyhodil mě do davu lidí, přihlížejících v roce 1992 kapelám jako Sodom, Pestilence, Protector, Massacre. Měl jsem pocit, že jsou mi řezány žíly ostrými žiletkami, mozek se vaří a v kostech cítím strach smíchaný s chladem. Vynikající nátřesk plný radioaktivního záření! 

It was for me comeback to that times when the world was still in order. RADIATION was like an old again open grave, like reading from the old thrash/death metal textbooks. For me personally it was great experience. Moldy old school metal that opens the lids from the coffins! I'm satisfied.



















DEATHLY SCYTHE - vezměte nejlepší desky POSSESSED, MASTER, PESTILENCE, DEMOLITION HAMMER, všechno zabalte do špíny a hnisu a podávejte podchlazené. Tak na mě působili chilští DEATHLY SCYTHE. Moje první setkání s kapelou a byl jsem doslova nadšen i pohřben zaživa. Mám rád staré exhumované hroby, plesnivý přístup a totální nasazení. Byl to obřad pro vyvolávání těch nejtemnějších démonů. Masakr v márnici, lebky praskaly, víka od rakví nadskakovaly. Takhle má vypadat absolutní underground! Peklo, smrt! Skvěle! 

For us, older and advanced listeners, DEADLY SCYTHE was very readable and moldy message from the world beyond. Welcome to the hell! The sky was burning again! Great old school death thrash gig which was burn me a mark into my soul!













EJECUTOR - byli brutální, bestiální, rouhaví, jak čerstvě zneuctěná jeptiška a to hráli povětšinou ve dvou, kytara a šílený bubeník, na pár songů se přidal basák (v triku TÖRR a jinak bubeník předchozí smečky). Očišťující ohně v podobě riffů začaly hořet ihned velkou silou. Byl jsem sežehnut, spálen death metalem, inspirovaným starými temnými americkými smečkami. EJECUTOR řádili jak utržení ze řetězu. Tohle nebyla žádná hra na záhrobní smrtící kov, ale opravdové uvěřitelné inferno doslova nasáklé sírou. Upalování věřících v přímém přenosu, cejchování Ježíšových děvek, trhání nehtů pro potěchu slepé víry. Bolelo to, jak má správný death metal bolet. Chilané odvedli doslova šílenou černou krvavou práci. Vynikající blasfemie vytažená přímo odněkud z pekla! 

Welcome in hell! It was ugly, evil, disgusting, and the beyond was smelt from hundred meters. Take a few tons of nihilism, smash it with a hammer and then add the darkness. Fill dirty melodies, vocals reminding awakened monster and then you get some idea, who were EJECUTOR. Real blasfemic death metal, that was pure as evil! Very cruel concert! Hell!























Návštěvnost byla velmi solidní. Přišlo něco k 60 lidí a kapely samy říkaly, že takovou odezvu už dlouho neviděly. Organizace více méně v pohodě, možná snad, když se napíše, že se bude začínat v osm, tak by mělo. Spousta lidí přijela autem a každá hodina se pak v noci hodí. Zvuk byl dle páně Faráře. Nemám větších připomínek. Prostě underground. Farářova sluj je zkrátka jen jedna, kdo tam někdy byl, asi mu nemusím neopakovatelnou atmosféru popisovat.

 with the bands:









Jdu domů, mám to kousek. Panelové sídliště, vzpomínky a chlad, dá se do mě zima. Míhají se mi před hlavou výkony jednotlivých kapel a vidím v každém stínu démony. Jednalo se pro mě o skvělý temný zážitek. Bývá dobré nakouknout do pekla. Stejně tam jednou skončím a tak proč se nepřipravit. Byl to večer plný metalového inferna. Přesně takhle to mám rád. Za mě se sabat vydařil. Díky všem pořádajícím i účinkujícím za skvělé výkony. Sejdeme se na onom světě, děkuji za pozornost. 

VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound

Author of photos and videos - Jakub Asphyx.

Recenze/review - INFECTOR - Metal da Morte (2018)


INFECTOR - Metal da Morte
CD 2018, vlastní vydání

 Když vyhledáte na mapě nejbolestivějších míst na lidském těle to své oblíbené, přiložíte jehlu a bodnete, můžete zažít výkřik utrpení té nejvyšší rozkoše. Jsou na světě lidé, kterým dělá dobře, když ostatní pláčou, řvou, prosí o milost a uspokojí je jen ten největší sadismus. Nabízíme jim za to humánní odplatu, pouštíme je ven v půlce trestu, necháváme je pobíhat po ulicích a páchat další zlo. Ale nemyslete, pokud by se dostali do rukou třeba takovým Brazilcům INFECTOR, bylo by spravedlnosti vykonáno za dost hodně rychle.

 Takhle znějící old school death metal se špinavým zvukem a krutým nátiskem budu vždy vyzdvihovat a doporučovat. Koneckonců, proto také kdysi můj skromný blog vznikl. Pánové jsou na novince neurvalí jako smečka rozzuřených pitbulů. Vytáhněte mačety a vyjděte do ulic, které dávno obsadili zombie. Všimli jste si, kolik lidí má mrtvé oči, i když se o nich říká, že ještě žijí? INFECTOR na ně! Prohnat jim novou desku "Metal da Morte" ušima, jako tu nejostřejší jehlu. 


Pokud bych měl definovat slova jako zběsilost, surovost, šílenství, asi bych jedním dechem zmínil i desku "Metal da Morte". Odehrává se zde nekonečný teror v márnici. Melodie jsou studené, syrové, jako čerstvě nasekané maso. INFECTOR mají dar zaujmout, zbystřit moji pozornost a strhnout mě k sobě do katakomb. Cítím zde tradiční jihoamerický temperament, spoustu energie, feelingu a samozřejmě nadšení. Bez toho by to nešlo. INCECTOR vznikli již v roce 2000, mají toho za sebou spoustu a letos mi připadá, že veškeré své zkušenosti zúročili. Zkrátka a jednoduše, stará škola se vším dobrými i špatným, co k tomu patří. Nakonec se stejně všichni potkáme v temnotách, tak proč se nepřipravit dopředu. Černá, chladná deska, narvaná špínou, tlakem a masakrem. Velmi dobře!


sumarizace:

"Metal da Morte" je albem, které připomíná náladu, která je na bojišti po nějaké hodně krvavé bitvě. Studené melodie, krutý hlas, nálada rovná mrazu. Tohle všechno na novince brazilských INCECTOR naleznete. Třetí album v řadě, třetí zásek do death metalové knihy smrti. Mám pro tyhle vojáky velkou slabost a ani letos mě nezklamali. Jejich nahrávka je hodně návyková, nepostrádá velkou spoustu zajímavých motivů a nápadů. V mém osobním žebříčku ji řadím na přední místa nahrávek tohoto roku. Fascinuje mě energie a nakažlivost, která je cítit snad z každého tónu. Tohle je přesně ten druh death metalu, který mi koluje v krvi. Drsný, zběsilý, ale zároveň melodický a ostrý. Nezbývá mi tak nic jiného, než novou desku všude chválit a doporučovat. Nemám absolutně žádných připomínek. Takto nějak by to mělo vypadat. Death metal zahraný způsobem starých mistrů! Na zteč! Vynikající záležitost.


Asphyx says:

"Metal da Morte" is an album reminding me mood on the battlefield after some bloody battle. Cold melodies, cruel voice, frozen mood. All this you’ll find on the news of Brasilian INCECTOR. The third album in the line, the thirdcut in the death metal book of Death. I have a weakness for this solders and they don’t disappoint me even his year. Their recording is addictive, it doesn’t miss huge number of interesting ideas. I give it on the front places in my charts. I’m fascinated with energy and contagiousness, that I feel from each tone. This is the death metal flowing in my blood. Rough, furious, but also sharp and melodic. I have no other choise and I must praise and recommend this album. I have no comments. Death metal played in the way of old masters! Attack! Excellent stuff!


Tracklist:
1. Apito Final 
2. Sob a Luz Vermelha 
3. Canibalismo no Parque do Estado 
4. Ódio em Mim 
5. Emissário Fiel 
6. E Ele Não Pode Mais Amá-lá 
7. Estranho Feito de Fazer Amor 
8. Coração de Metal 
9. Countess Bathory (Venom cover) 
10. Iron Fist (Motörhead cover)

band:
Marcello Loiacono - Guitar
Mario César Dutra - Vocals
Paulo Mariz - Drums
Edu de Campos - Bass

pátek 28. září 2018

Recenze/review - SINSAENUM - Repulsion for Humanity (2018)



SINSAENUM - Repulsion for Humanity
CD 2018, earMUSIC
Člověk by řekl, že když si přečte složení muzikantů u kapely SINSAENUM, že si sedne na zadek a bude koukat v němém úžasu. Jenže tomu tak není, alespoň u mě. Mám rád death metal a i určité odnože blacku. Jejich vzájemné propojení potom poměrně často proháním ve svém přehrávači. Jenže "Repulsion for Humanity" je taková zvláštní deska. Nebolí mě. Je velmi dobře zahraná, se slušným zvukem, obyčejným obalem, který neurazí. Akorát neřeže. Pro mě osobně je přesně definicí slova solidní.



Největší (a vlastně jediný, ale zásadní) problém mám s nápady. Připadají mi na hraný styl až příliš "hodné". Album se vlastně dobře poslouchá, je takové příjemné. A to je právě věc, která mi vadí. Asi se už příliš dlouho pohybuji v podzemí a očekávám od kapel pořádnou smršť, kus nenávisti přetavené v hudbu. Nic takového na "Repulsion for Humanity" neslyším. Nahrávka pravděpodobně posbírá vysoká hodnocení ve spoustě časopisů. Ono je vlastně všechno v nejlepším pořádku, až jsem si říkal, že problém bude asi u mě. Jednoduše si sedím, poslouchám a nic moc. Jak říkám, solidní deska se vším, co k tomu patří. 


sumarizace:

SINSAENUM mě letos svojí novinkou "Repulsion for Humanity" nepřesvědčili. Najde se zde sice pár dobrých motivů, ale jako celek je album poměrně slabé. Mám pocit, že se SINSAENUM stále opakují a časem se dostavuje pocit prázdnoty. Nedokážu si skladby zapamatovat a dostat je do hlavy. Bohužel. Něco málo na mě funguje, ale zbytek je jen nuda. Kam se poděla agresivita? Kam dravost? Death blackeři SINSAENUM nahráli průměrné album, které bych hodnotil maximálně šedesáti procenty.


Asphyx says:


SINSAENUM didn't persuade me with their news "Repulsion for Humanity" this year. Even though there are a few good themes, but the album as a whole is rather weak. I feel that SINSAENUM repeat themself and after some time there is coming the feeling of emptiness. I can't remember the songs and get them in my head. Unfortunately. Something is well done, but the rest is just boredom. Where is the aggression? Where is ferocity? Death blackers SINSAENUM recorded an average album that I evaluated maximum of sixty percent.


Tracklist:
01. Repulsion for Humanity 05:02
02. Final Resolve 04:52
03. Sworn to Hell 04:40
04. I Stand Alone 05:42
05. Rise of the Light Bearer 03:51
06. Manifestation of Ignorance 06:43
07. Sacred Martyr 04:27
08. My Swan Song 08:16
09. Nuit Noire 04:40
10. Insects 04:50
11. Forsaken 09:25

band:
Frédéric Leclercq: guitar, bass, synth, vocals
Joey Jordison: drums
Stephane Buriez: guitar
Sean Zatorsky: vocals
Attila Csihar: vocals
Heimoth: bass


čtvrtek 27. září 2018

Recenze/review - HELLISH - The Spectre of Lonely Souls (2018)


HELLISH - The Spectre of Lonely Souls
CD 2018, Unspeakable Axe Records

 Ráno vstanu, nasadím sluchátka a zapnu play. Jdu asi půl hodiny a teprve pak mi dojde, že mi není sedmnáct, kolem nezuří v metalu osmdesátý a devadesátý léta. Tohle je retro jako řemen! Opravdová black/thrash jízda s prvky heavy metalu. Zmuchlané kazety, poplivaná džíska, co na ní včera ležela tvoje holka v krásný pozici. Koukám, že v Chile to mají hodně podobně nastavené jako já! 

 Máme rádi SLAYER, milujeme NWBOMH, s atmosférou BATHORY a POSSESSED, VENOM, PENTAGRAM CHILE. Kluci navíc přidávají typické jihoamerické koření v podobě totálního nadšení a energie. Jasně, je to o vzpomínání, nostalgii a starých ošoupaných džínsech. Kdo nemá mastný vlas, nechoď mezi nás. Asi si nakreslím jejich logo na okraj svého sešitu. Zahraný je to ale velmi dobře a sype to jak hrobník kosti do mlýnice. 



"The Spectre of Lonely Souls" je hodně "naspeedovanou" deskou, šílenou, plesnivou a zastřenou jako stará márnice. Víte, ono i retro se dá zahrát dobře, s chutí a najde si i dnes své fanoušky. Chtělo by to malý klub, aby mi mohli zařvat všechno přímo do obličeje. O tomhle kdysi metal býval a jak to vypadá, tak se všechno vrací v kruzích. HELLISH jsou toho jasným důkazem. Mám rád ortodoxní smečky a zde nalezneme úplně vše - Satana, okultní rituály, pózy odkoukané z dávných vzorů. Dokud žijem, tak rychlost vítězí a ne že ne. Pokud věříte v pravý metal jako já něco kolem třiceti let, tak oceníte opravdovost a přesvědčivost, které jsou z desky cítit na sto honů, jak síra za oltářem čerstvě vypáleného kostela. Naplivejte konečně někdo všem pokrytcům do tváře! Obětujte kohouta, kozla i svoji slepou víru. Black/thrash metal ze starých dob, který vás přenese po časové ose do opravdového pekla! Velmi dobře!


sumarizace:

Špinaví black thrasheři HELLISH mezi nás vyvrhli pořádně plesnivou mršinu. Ostrý, nekompromisní thrash s morbidními melodiemi, krutostí a silou. Pokud máte rádi staré, dobré poctivé časy, budete určitě spokojeni jako já. Řeže to, pálí to a kope jako splašený kůň. Songy, připomínající údery pěstí do obličeje. Chilská thrashová kreatura se probudila, aby nás spálila černým ohněm. Už vás někdo někdy bodl rezavým nožem do břicha? Pocity jsou při poslechu hodně podobné. Thrash/black/speed metal, který řeže jako sekáček na maso! Velmi dobře! 

Asphyx says:

The dirty black/spped/thrash HELLISH casted up among us a really moldy carcass. Sharp, uncompromising thrash with morbid melodies, cruelty and power. If you like old good honest times, you will definitely be satisfied as me. It cuts, burns and kicks like a runaway horse. Songs reminding punches to the face. Chilean thrash creature woke up to burn us with black fire. Have you ever been stabbed with a rusty knife into the belly? Feelings are very similar when listening. Thrash/black/speed metal that cuts like a cleaver! Very well!


Tracklist:
1. Rising
2. The Night
3. Scream Comes From Inside 
4. The Curse Upon Us 
5. Souls Of Desolation
6. Only Death
7. The Walker Of Shadows
8. Sacrifice 
9. Bloody Tales

band:
Necromancer - Vocal & Bass
Cristian León - Drums
Francisco Sanhueza - Guitar
Javier Salgado - Guitar

středa 26. září 2018

Recenze/review - KILL EVERYTHING - Scorched Earth (2018)


KILL EVERYTHING - Scorched Earth
CD 2018, Comatose Music

 Řekli mi, abych šel a zabíjel. Nikoho nezajímalo, jak se cítím, že nemám rád násilí a bojím se smrti. Rozkazy se musí plnit a já nebyl výjimkou. Má zbraň se nezastavila a patřil jsem k nejlepším. Ruce od krve, mozek plný šílenství. Narvaný drogami, trhal jsem své oběti na kusy. Násilná smrt je hnusná a nočních můr se už asi nikdy nezbavím. Co jste to se mnou udělali? Jaký to mělo smysl? Ptám se stále dokola a odpovědi nepřicházejí.

 Američtí KILL EVERYTHING hrají brutální death metal jak vystřižený ze starých učebnic. Krví narvané songy, drtivé riffy, houpavý rytmus. K tomu Mike Majewski, bývalý zpěvák DEVOURMENT za mikrofonem. Výsledek se sám nabízí a je jasný dlouho dopředu. Tohle je vyvražďovací masakr z nejtajnějších snů fanouška stylu.


Chtěli jste klasiku? Máte ji mít. Se vším, co k tomu patří. Spousta krve, utrpení a vyhřezlých střev. Stačí vzít sekyru, motorovou pilu a pak ještě skalpel na drobnější práci. Stáhneme ti kůži z tváře, rozsekáme kosti, vypreparujeme a vystavíme si tě na noční stolek. Ohavnosti, hniloba, hnus a špína. Brutální death metal v tradiční podobě. Nic navíc, ale také nic špatného. Záleží hodně na posluchačově vkusu a náladě. Pokud nadevše milujete syrovou náladu opuštěných jatek, studujete po večerech knihy o patologii a těšíte se na filmy s podobnými tématy, neměli by vám KILL EVERYTHING rozhodně uniknout. A vy ostatní? Vezměte nohy na ramena a zastavte se hodně daleko. Jak říkám, tohle je klasika, tradice, krev a surový brutální death metal. Tak se prosím řízněte do zápěstí a nechte si chutnat. Solidní masakr!



sumarizace:

KILL EVERYTHING nám letos předkládají pořádně hnilobný náklad syrového masa. Brutální death metal v jeho klasické podobě zde zní velmi chytlavě a napínavě. Tradiční riffy, surový zvuk, houpavý rytmus dělají z nahrávky pořádně krvavou hostinu. Vítejte na zakázaných jatkách. Mistři řezníci zvládají svoje řemeslo nadmíru dobře. Nečekejte nic převratného, ale dobrou práci, kterou pánové opravdu umí odvést. Po stěnách stéká krev, někdo zase přinesl motorovou pilu a všichni amatérští patologové se usmívají. Dneska mají svůj velký den. Hudba je vhodná pro pitevní sály, pro operace bez narkózy i pro všechny ty, kdo se rádi bojí u hororů. Skladby doslova mokvají, cáká z nich hnis a morbiditě se meze nekladou. Osobně jsem si tenhle syrový death metal užil dosytosti. Pokud máte rádi tradiční hodnoty ve smrtícím kovu, buďte vítáni. Dobrá a pořádně krvavá deska, která se opravdu povedla!


Asphyx says:

KILL EVERYTHING gives us a very purid load of a raw meat this year. The brutal death metal in its own classic form which sounds very catchy and dramatic. Traditional riffs, raw sound, swing rhythm makes those records very bloody dinner. Welcome to forbidden slaughterhouse. The mister butchers know very well how to do their job. Do not expect anything special or unusual, however this is a very good piece of work. There is a blood running down the walls, someone brought a chainsaw again and all of the amateur pathologists are smiling. Today is their big day. This music is great for a dissecting room, for operation without an anesthesia, for everyone who likes to be scared while watching horrors. These songs are weeping, there is a lot of septic and there are no boundaries in case of morbidity. I really enjoyed this raw death metal. If you like the traditional merits in death metal, you are welcome. Good and very bloody album which is very good!


Tracklist: 
1. Kill Everything
2. Scorched Earth
3. Intrinsic Vexation
4. Bereft of Humanity
5. Thermal Liquidation
6. It’s a Wonderful Knife
7. Laid to Waste
8. Carnivorous Lunar Activities

band:
Brian Wynn - Guitars
Mike Majewski - Vocals
Shane Newbrough - Drums/Samples
Weston Wylie - Guitar/Backup Vocals
Jeff Huffman - Bass

Asphyxovy zápisky - Kolenovrt a srdcobol


Asphyxovy zápisky - Kolenovrt a srdcobol

Je středa, někdy tak v polovině června. Včera jsem plaval jak lachtan. Na rybníku, kousek za městem. Jen já a několik Ukrajinek, co dělají ve fabrikách v Plzni. Pár jich znám, tak jsem dostal i panáka. Pááán Jakub. Moc hezký a milý holky. Škoda, že jsem musel za ženou. Aspoň, že má člověk sny. Utahaný jsme usnul.

Je teda ta středa, abych to neokecával a místo toho, abych v půl pátý ráno jako každý den zamířil na záchod, tak se mi podlomí noha. Sesunu se na podlahu, švihnu si jednu do hlavy a řeknu něco sprostýho. Manželka se převalí a protože ženský uši reagují jen na dětský hlas, vůbec si mě nevšímá. Není proč, do práce sice pajdám, ale doplazím se. O to jde především. Vydělávat, platit daně, odvádět zdravotní a sociální. Abych pak mohl jednou stát ve frontě na zlevněný rohlíky, až budu starej a v důchodu. Aby se mí potomci a žena měli alespoň trošku dobře.

Blbej stůl v práci a dlouhý hodiny u počítače. Koleno moje, levý a vzácný, se mi zanítilo. To jsem ale ještě nevěděl. Pajdal jsem do práce další tři dny, nemám rád doktory, pomůže led a cvičit budu jen ruce a záda. Blbost, bolí to pořád. Museli mě kolegové, takhle jednou odpoledne, odvézt rovnou na pohotovost. Tam začala moje anabáze po doktorech, kterou jsem ještě nezažil. Vždycky jsem si myslel, i přes všechny zážitky a působení na civilní službě, že je na tom naše zdravotnictví docela dobře. Omyl, jde do prdele, jako celá naše společnost.  Bohužel, jako všude, je to hlavně o lidech.

Sedím v čekárně a kolem mě je 20 bezdomovců. Všichni mají boláky, jsou ožralí jak zákon káže a smrdí jak tchoři. Ani jeden nemají kartičku pojišťovny. Vždycky jde nějaký dovnitř, pak machruje na ostatní, co mu doktor předepsal za léky a jak budou dávat. Sestřička po nich pokaždé vystříká sedadla desinfekcí, ale jak jsou družní a někteří si byli již vyzvednout prášky a nabízejí je ostatním, tak si různě přesedají. Sisyfovská práce. Hlavně, že se kolem nich motají dvě holky z nějaký křesťanský iniciativy. Všechno zadarmo pro všechny. Ty vole, až budu zase vstávat ráno v půl pátý do fachy, tak si na vás vzpomenu.

Nedostane přednost ani malá, asi osmiletá holčička, která má chudák naražená žebra a oko. Pláče a její máma je nešťastná. Tak nějak mám koleno v ohni, pálí mě všechno, ale když konečně zazní moje jméno, dávám jim přednost. Sice nejsem křesťan, ale nějakej ten soucit s dětmi má snad každej normální chlap. Tedy, mimo těch smradlavejch ožralů.

Jdu na řadu. Sem si lehněte, proč sem chodíte s kolenem? Vyštěkne na mě studovaný mladý pan doktor. Asi ho sere práce, kdo ví? Snažím se mu vysvětlit, co a jak mě bolí. Vůbec mě neposlouchá. Nohu mi nechá namazat mastí a ovázat. Vlastně, sorry, nejdříve rentgen. Tam mi vše znovu sundají, jdu se omýt na záchod, kde zrovna zvrací pan bezdomovec. Na rentgenu je nevrlá paní v letech. Nikdo kromě mě tam není. Přesto mě pořád povzbuzuje. Na počítači vidím, že má rozkoukaný film. Omlouvám se, ale já tu nohu nenatáhnu. Podívá se na mě jak nějaká domina - kurva a opře se mi o koleno. Zasyčím, ale jsem rád, že mě vyfotí. Za ty prachy, co jsem dal do systému, no neberte to.

Opět čekám, dávám přednost vyděšené babičce, která se klepe jako věchýtek. Dcera si musela odskočit, tak na ní házejí všichni bobek. Prej soucit a na pohotovosti. Kde to žijete? Paní málem omdlévá a já jdu znovu na řadu. To, že si mám druhý den skočit na ortopedii, mi možná mohli poslat v sms. Uff. Jedu totálně vyčerpaný domů autobusem. Všechno mi trvá o dvě hodiny déle a málem padnu na hubu. Veze se s námi nahoru na sídliště i partička cikánů. Vidí, že mám ovázanou nohu, ale jsem to já, kdo pouští sednout asi 200 letou dvojici stařečků. Visím na tyči, vlaju v zatáčkách.

Doma usínám vyčerpáním. Mám teplotu a dvakrát bliju. Noc je neklidná, plná brufenů, chladivých ledových obkladů a divokých snů. Ráno se dobelhám k autobusu, marně se snažím vyhnout kopancům několika výrostků, kteří se baví tím, že do sebe strkají hned vedle mé nohy. Asi začnu brát drogy, abych v týhle společnosti vydržel. Kurva už taky. Dobelhám se na ortopedii. Otevřou se dveře do prázdné čekárny a slečna sestřička mi zdělí, že mě objednají, ale až tak za jeden dva měsíce. Marně na ni házím smutné pohledy, nabízím peníze. Sere na mě bílej tesák.

Volám do práce, že nepřijdu. Beru si volno, vlastní dovolenou. Neplacenou, jak jinak. Jsem rozhodnutý, že si radši najdu na internetu nějaký informace, pošlu do lesa děti pro býlí a udělám si obklady podle všech receptů a návodů, co najdu. Mám horečku jako trám. Vyprahlý doma padnu do postele a nemůžu najít polohu, ve které by mě noha nebolela. Už nikdy nechci vidět žádnýho doktora. Klidně se budu i operovat sám, než tohle absolvovat znovu.

Vydržím to tři dny. Pak už nedojdu ani na záchod. Nohu mám v jednom ohni. Tepe mě v ní a mám horečku. Dojde to tak daleko, že zazvoním na sousedku. Je zdravotní sestřička na očním, třeba umí rozříznout koleno nebo poradit. Manželka neřídí a hlídá děti. Tak mě sousedka naloží do svého miniauta a hurá do fakultní nemocnice. To je zdravotnická špička, tam mi pomůžou! Ale kdepak. Omyl!

Čekám 4,5 hodiny. Kolem se prochází asi 30 doktorů, každý nos nahoru, flirtují se sestřičkami a personálem. Pacienti jakoby se semkli v jeden celek. Dostávám první informace. Jste novej co, jinak byste si vzal svačinu a pití, tady je to na dlouho. Mám půjčené berle a aniž bych něco řekl, tak mi dají do ruky papír. Vyčtu i bez brýlí, že mám asi jít na rentgen. Já už ale byl před pár dny. Proč si to v dnešní době nepošlete, když jste jedna firma? Nikoho to nezajímá. Ujdu o berlích s přestávkami asi 8 kilometrů chodbami. Potkám třeba na vozíku malinkou babičku, co pláče. Že ji tu zapomněli a že potřebuje na záchod. 

Ptám se 10ti bílých plášťů, ale ani jeden na moje prosby o postarání staré paní nereaguje - tak bábinku odvezu sám, sice to vypadá s berlemi vtipně, ale zvládneme to. Hurá rentgen. A chlap, kterej se snad jako první baví normálně. Dokonce mi dá pár dobrých rad, které se hodí. Jsem rozhodnut, že až budu starý, tak do nemocnice nepůjdu. Odejdu do lesa a tam jako stoletý jogín počkám, až to přijde. Třeba mě dřív rozsápou lišky nebo srny. Vracím se do čekárny. Zrovna odmítají 12 let starého klučinu, který má ruku v lokti otočenou na opačnou stranu. Prej jeďte si do Stoda, tam možná berou. Blbost, rodinka se vrací po 2,5 hodinách s nepořízenou. Pouštím je před sebe, je mi prostě toho chlapce s modrejma kukadlama s vyděšenou mámou líto. Vzbudí to ale nevole mezi lidmi. Nechápu.

V ordinaci sedí asi 160 cm vysoký doktor s moderním sestřihem - patkou, co nosíval Pepa Melen. "Umíte navrhnout podhledy, někoho potřebuju, stavím v satelitu barák?": zeptá se mě bez pozdravu. "Koukám, mám tady o vás v papírech, že jste projektant": pokračuje a já, abych se konečně dostal ke slovu, tak mu musím vysvětlit, že strojař není stavař. Pak je chvilku ticho, kdy je slyšet jen hlasité žvýkání lékařovo. Je mi to trapný, potím se jak kůň a jdou na mě mdloby. Snažím se vyprávět, co mi jako je, jenže jsem přerušen a donucen vylézt na lůžko (polohovatelné, stačilo by hnout páčkou), kam bych nevylezl ani zdravý. "Koleno, hmmm...hm, já teda nejsem odborník, ale podíváme se na to": vezme mě hodně drsně za nohu a začne ji ohýbat. Zařvu. Ne že bych byl bábovka, ale leknu se a hlavně, bolí to fakt jako čert.

Malý doktůrek, který by mohl být asi i mým synem, na mě začne hodně ošklivě křičet, že mě musí nějak přece vyšetřit. Je zralej na pěst a já už toho mám všeho dost. Okřiknu ho, řeknu mu, ať se na mě vysere a ať mi zavolají jiného doktora. Naštve se, asi si to ještě nikdo k panu doktorovi - božstvu, nedovolil říct a rudej odběhne. Už jsem vytočenej a hlavně si myslím, že by se synek mohl naučit dobrým mravům (stačily by aspoň základy). Syčím i na nového lékaře, kterej si to vůbec nezaslouží. Nechá mi vypumpovat žaludek, napíchají do mě nějaký uspávadla a jsem připraven na operaci.

"Pánové, pánové, tohle bude asi nějakej omyl, tohle se nesmí operovat, ale léčit postupně. Když totiž zanícenou šlachu naříznete, mohl by pán přestat chodit, to by bylo na vozejk": uvede před operačními sály na pravou míru konečně ortoped (první, kterého jsem za celou dobu potkal). Odvezou mě zpět, řeknou ať se obléknu, vezmu berle a dojdu si v týdnu za svým obvoďákem, který mě pošle za jiným ortopedem. Pořád nevím, co mi přesně je. Volám sousedce, nemůžu se nasoukat do auta. Jednak je malý a jednak jsem narvanej drogama. Usnu cestou a musí mě s manželkou doslova dotáhnout domů. Ještě, že jede výtah. Spím jak zabitej. Probudí mě v noci koleno a nemůžu si zase dojít ani na záchod. Mám hodně vysoké horečky a bolí mě na srdci. 

Přesto vydržím do rána. Škoda, že nejsem bezdomovec, dostal bych od neziskovky aspoň nějaký prášky. Takhle mám nárok jen na brufen, který totálně nezabírá. A to mě ještě čeká paní obvoďačka. Uff. Jedu zase autobusem, na 120 kilového chlapa, který se sotva kymácí v zadní části o berlích všichni serou. Nepustí mě sednout nikdo. Vystoupím a jdu asi dva kilometry pěšky. Kupodivu jsem hned na řadě. Odběr krve paní lékařce moc nejde, ale nakonec se dílo podaří. Zato mi vypráví o tom, jak se má zavařovat malinová marmeláda. A jak dělá bůček. Jsem tam 1,5 hodiny a výsledky budou až zítra. Dobrý je, že dostanu potvrzení a v práci mi už nemusí nic platit (aspoň to tak podle výplaty vypadá). A nemusím si brát zase dovolenou, hurá!

Prej sežeňte si ortopeda. Žádná prdel, přátelé. Nejsou, nikdo to nechce dělat. Obvolám jich několik, až se nade mnou slituje jeden hodně starý, ale poctivý. Ordinuje až do pozdních hodin. A poprvé slyším od někoho v bílém také vlídný hlas. To by šlo. Ještě vydržet noc a celý den v bolestech. Pouštím si muziku, přidávám volume. Jak není nikdo doma, tak si i zařvu, protože chvílemi nevím, jestli ještě žiju nebo ne. Opravdu nepřeháním. Manželka vyděšená, chce volat sanitku. Bráním se tomu, už s nima nechci mít nic společnýho. Uvažuju, že si do napuchlýho místa říznu. Rambo to taky tak udělal a podívejte, jakej je to Jura. 

Pajdám o berlích směrem na ortopedii. Musím se každou chvíli zastavit. Někde tak v polovině se zamotám, padnu na bok. Což o to, rozbiju si několik týdnů nový mobil, ale mrzí mě hlavně ta hlava a bok, do kterých se praštím fakt hodně. Matně si pamatuju, jak šlo kolem několik asi tak 17-18 let starých dívek. Slyším chichotání, pár vtipnejch hlášek. Žádnou nenapadne, že by se třeba jen zeptala, jestli jsem třeba omylem nechcípl. Mohla mě klidně i natočit a zvýšit si kredit na youtube a facebooku, mě to bylo stejně jedno. Byl jsem rád, že jsem se posbíral, uklidnil posledním hovorem (telefon klekl) ženu doma a došel pomalu k lékaři. 

Starý pan ortoped je skvělý. Ihned jdu na řadu, když mě vidí, jak vypadám, tak se ani nedivím. Dostanu spoustu injekcí a KONEČNĚ se dozvím, co mi je. Když jsem byl mladý, tak jsem rychle vyrostl a přes výrůstek na koleni se mi napíná šlacha. Přetáhl jsem ji, zanítil, zhnisal a teď mám všechno v krvi. Průšvih jako vrata. Horší, než že bych umřel na otravu ale je, že mám náběh na revmatickou horečku. Zní to zajímavě, ale je to peklo, to mi věřte, říká mi pan doktor a připravuje mě na bolest. Dostávám sadu injekcí, dlouhých jak pro koně a že si mám vždycky někam skočit, aby mi je bodli.

4 následující dny řadím k nejbolestivějším v mém životě. Ještě, že mám sousedku, která naučí bodat sérum do mého zadku manželku. Už mezi ty nafrněný bílý pláště nechci ani páchnout. Asi jsem měl smůlu, co chodíme s dětmi, tak jsou všichni milí a ochotní, ale tohle bylo šílený. Tak si v klidu trpím a lezu bolestmi po zdi tři týdny. Berle, pak taky injekce proti trombóze, ale ty si švihnu do břišního špeku s klidem pokaždé sám. 

Stejně je to hrozný, zakážou mi většinu sportů, nesmím to i tohle a jen přes internet sleduji, jak se všichni v létě baví na festivalech. A jaké že vlastně plyne poučení z mého příběhu, můj milý čtenáři? Vlastně žádné. Jen to, že jsem poslední dobou z lidí nějak zklamaný. Dřív jsem potkal tak 1 debila na deset kusů. A dnes? Doplňte si sami. O mě nejde, já něco vydržím. Ale co staří lidé? Co malé děti? Každej má plnou hubu humanity, na propagaci toho - koho všeho musíme mít rádi a jak se máme chovat - jsou vynakládány nemalé peníze. Přitom mám pocit, že je těch zmrdů všude tak nějak čím dál tím víc, bohužel. 

Jak se to ale stalo? Dobře se dnes mají i ti, co nemakají. Každej má celej svět v kapse, auto, co jíst. Tak proč je všude čím dál tím víc kurev? Nechci znít, že si jen stěžuji, zaplať Satan nakonec vše dopadlo v rámci možností dobře. Jen jsem si představoval všechno jinak. Jsem spíš optimista, co ještě v lidi věřil. Čím jsem starší, tím jsem ale víc na pochybách. Asi se zase raději zavřu do své ulity - rodina, muzika, kamarádi, práce - a budu se modlit, aby se mě ani mým blízkým nic nestalo - hlavně ne žádnej kolenovrt a srdcbol.

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine