Slovinský band agitátorů okolo charismatického vokalisty Milana Frase není v tuzemsku pražádnou neznámou a již od roku 1990 se k nám pravidelně vrací jak na festivalová, tak rovněž i klubová vystoupení podporující aktuální nahrávku. A nejinak tomu bude na vyhlášené brněnské Flédě, kde nám Laibach živě představí zatím poslední, loňskou a vskutku podařenou řadovku The Sound Of Music.Vloni, na Brutal Assault, zastali pozici jedné z nejlepších kapel festivalu, kdy předvedli nejen strhující hudební výkon, ale i perfektní vizuální show. Pokud si nechcete nechat ujít vystoupení této vysoce originální a neustále se vyvíjející hudební formace, jejíž koncerty jsou vždy velkým sonickým i vizuálním zážitkem, rozhodně se 23. února vypravte na brněnskou Flédu!
CD 2018, vlastní vydání Zase začali hořet lidé. Polévali se benzínem, na protest proti čemusi. Strhli i ostatní. Náměstí plné ohně, márnice narvané zuhelnatělými těly. Každý se snažil ulovit co nejlepší fotku, co nejvíc bolesti. Jakoby všichni ztratili směr. Novodobí mesiáši už neměli co nabídnout a Ježíš stále nepřicházel. Zbýval jen očišťující oheň, smrt v bolestech a nekonečný strach. Bylo na čase se vrátit někam na začátek, pokusit se všechno restartovat. Platilo to i v hudbě. Třeba takoví DEIFORMITY, klasická death metalová mašina z Austrálie. Old school jako řemen! Skladby ve stylu JUNGLE ROT, OBITUARY, jdoucí až někam k samotné podstatě stylu. Rezavé, špinavé, spalující. Myslím, že tradiční hodnoty by se měly ctít. Co na tom, že tu už všechno bylo? Koho to prosím vás dnes ještě zajímá?
"Corpse Stomper" je jako frézka, která vám vyřeže do mozku hluboké drážky. Přivázaní na stůl, promazaní žhavým olejem, připraveni na všechno. Řemen je nahozen a nespadne během celé produkce. Songy jsou možná chvílemi lehce monotónní, ale samozřejmě, platí nepsané pravidlo, jako vždy - sto chutí, tisíce uší, každé jinak nastavené. Z téhle desky si asi nikdo nesedne na zadek, ale když ona se tak dobře poslouchá. Člověk si připadá, jako na výletě do devadesátých let. Jen s tím rozdílem, že je všechno kolem v plamenech. Přineste mi další tělo, dnes nás čeká dlouhá noc. Masakr nikdy neskončí, krve je pořád málo. Přidejte volume, užívejte si prašivinu, hnilobu a sněť. Mám neodbytný pocit, že zde máme co do činění s pořádně zabijáckým debutem. Kapela si na nic nehraje, nepřetvařuje se, přesto její tvorba hoří a spaluje. Solidní prvotina, zahraná bez jakýchkoliv příkras. Spalte všechna těla!
sumarizace:
DEIFORMITY hrají klasický, tradiční death metal. Sázejí na studené, morbidní melodie a pochmurné nálady. "Corpse Stomper" je jejich první, dlouhohrající nahrávkou a jedná se o pořádně drtivý zásek do starých rakví.
"Corpse Stomper" je velmi propracovaným kusem shnilého díla. Líbí se mi krutý zvuk i velmi dobře zpracovaný obal. Hlavní jsou ale nápady a těch je na nové desce velká spousta. Nahrávka se velmi dobře poslouchá, proniká pomalu do morku kostí a způsobuje velkou bolest. Občas sice DEIFORMITY v některých momentech ztrácejí na intenzitě, ale jsou to opravdu jen chvilky, které nedokáží narušit celkový morbidní dojem. Australská úderka odvedla skvělou práci. Pohybují se přesně v těch starých opuštěných katakombách, kde to mám tolik rád. Houpu se do rytmu, kopu si vlastní hrob. Přemýšlím o nesmrtelnosti Krista a u toho porcuji další mrtvé tělo. Pokud máte chuť na death metal, jak vystřižený ze starých učebnic, tak neváhejte ani chvilku. Tohle album pálí, sálá, devastuje! Není v ničem nové, ani převratné, ale sype se jako lavina. Masakr! Velmi dobře!
Asphyx says:
DEIFORMITY play the classic, traditional death metal. They put cold, morbid melodies and gloomy moods into their music. "Corpse Stomper" is their first, long-played album and it is a very smashing hit in old coffins.
"Corpse Stomper" is a very well-worked piece of rotten work. I like the cruel sound and also the very nicely put together cover. The most important are the ideas and there are many of those on this album. The album is easy to listen, it goes into your bones slowly and makes a lot of pain. Although DEIFORMITY sometimes sounds that the intensity is fading, those moments are very rare and they cannot break the overall morbid impression. This Australian strike did a great job. The are in the exact abandoned catacombs which I really like. I swing in the rhythm and I am digging my own grave. I am thinking about the immortality of Christ and I am cutting down another dead body. If you have a taste for death metal which is the classic one, do not hesitate. This album burns, shines and devastates! It is not new at all, nor revolutionary but it´s like an avalanche. Massacre! Very good!
Zrozeni v krvavé mlze, upleteni z hadích jazyků. Vzešli kdysi (v roce 2001) z temné pěny berlínských řek. Mají ve své diskografii dvě vysoce ceněná alba, spoustu demonahrávek, splitek a EP. A letos se rozhodli nás poctít svojí okultní návštěvou. NECROS CHRISTOS, v undergroundu pojem a celkem známé a zajímavé jméno. A aby toho nebylo málo, tak ve společnosti neméně (a pro mě velmi) zajímavých VENENUM.
Očekávání byla z mé strany velká a to i přesto, že jsem měl v pondělí ráno pocit, že každou chvíli shořím. Občas na mě padne zvláštní smutek, který si nedokáži ničím vysvětlit. Možná moc práce nebo počasí, nevím. Spíš bych ale vše přikládal předtuše večerní seance. Do Prahy jedu sám, autobus Student Agency je plný, vedle mě usedne mladá sexy (a to nemám tyhle typy ani v oblíbených záložkách na internetu) asiatka. Čekal jsem krabičku se skleněnými nudlemi a tunou sojové omáčky a ona ne, chleba se sádlem a nekonečný úsměv na tváři.
Na Zličíně musím na záchod, kupuji jízdenku přes internet a usedám do metra. Nevím proč, ale jindy tak pestrá paleta lidí mi připadá nějaká šedivá. V únoru se máme, stejně jako příroda, hibernovat v zimním spánku a ne lítat po republice. Jenže já NECROS CHRISTOS ještě neviděl a VENENUM si dám podruhé také s chutí. Minule, před pěti lety na stejném místě (to fakt šíleně utíká), byli výteční.
Jdu potemnělou Prahou, směrem k Modré Vopici. Chlad, špína, divnej smrad z aut, co mají ty nejlepší katalyzátory. Nechci se poddávat splínu, přesto jedu na ponurý death metal. Zdánlivý paradox má ale své opodstatnění. Jezdím na muziku, abych si odpočinul, potkal známé, pokecal a vypadl z kolotoče práce, rodina, sport, práce, rodina, sport. A tak si vykračuji, daleko od domova, mám 38 hovorů od šéfa. A dost, končím, přepínám profil v telefonu na tichý a otevírám dveře do klubu.
Za posledních deset let jsem v Modré Vopici zažil ty nejlepší koncerty, mám k ní až osobní vztah, pokaždé se sem hrozně rád vracím. Není divu, za barem pohodáři s úsměvy na tváři. Punkové prostředí, klídek, dobrý pivo, roztopená (až moc) kamna. Taky kamarádi a kočky Lenka s Petrou, se kterými vždycky pookřeju (děkuji vám všem a to jak za milá slova, tak za podporu, pokec, moc si toho vážím).
Najednou nehořím, ani nejsem bezdůvodně smutný. Je mi fajn, moc dobře. Jak je, co doma, jakej dobrej metal si slyšel? A k tomu zážitky z akcí, smích, ano, zde jsem správně a sem patřím. Jsem starej pes, vlk šedý, obecný, death metalový, už se nechci a nebudu měnit. Těším se na kapely a taky na Michala, který mě má odvézt nazpátek do Plzně. Ladí první kapela, ještě jedno pivo a už stojím před pódiem.
VENENUM - zahalili celý klub do černé mlhy, ve které zářily jen jejich z chladného železa vykované skladby. Obřad začal pozvolna, pomalu a mrazilo při něm všechny za krkem. Zhudebněné zlo v podobě starého death metalu. Songy měly až blackovou atmosféru. Dlouhé a táhlé vybrnkávačky vyvolávaly atmosféru absolutního zmaru. Jednotlivé opusy vždy pomalu gradovaly, VENENUM si hráli se všemi temnými lidskými stránkami a z pódia se spolu s tajemnem šířilo dokonalé zlo. Měli jste dvě možnosti, buď zcela podlehnout nebo nebýt chyceni. Měl jsem to štěstí, protože rád vnímám hudbu celou svou bytostí, být zcela rozsekán, zničen a spálen na popel. Občas to bylo dlouhé, spousta pasáží byla hodně ovlivněná tvorbou BLACK SABBATH, ale vůbec mi to nevadilo. Skvělé vystoupení!
VENENUM was a follower of darkness. It's a prayer to the black strength, legacy of ancestors.Slow deluding of feelings of destruction and guilt, endless sadness. These are VENENUM. They arelike a shadow in an abandoned cathedral, like a visit on an abandoned cemetery. The concert was some doom metal mood, it was cold, reminds touch of a corpse. I assure that you will have nightmares and you don't know what is and isn't true. You will be cursed forever and thrown into the darkness. Deathmetal gig with devilish face! Excellent!
ASCENSION - z black metalu si kapely hodně vybírám, jen tak nějaký mě nezaujme a musím napsat, že ASCENSION patří přesně do škatulky - nebaví. Směs poskládaná z kousků jak vystřižených z WATAIN, VALKYRJA, DARK FORTRESS, DEATHSPELL OMEGA, BLUT AUS NORD, možná s odkazy deathových ULCERATE, to vše zabalené ve starých dobrých CELTIC FROST, na fanoušky ale fungovala, no a my šli radši po polovině setu ven. Měl bych spoustu připomínek - skladby neměly drive, málo síry, špíny, tlaku, rádoby "přemýšlivé volné" pasáže, znějící jak podkres z klasického německého porna. Naživo nic nového v záhrobí, zato spousta úsměvných (i hudebních) póz a klišé. Nicméně, takový black metal se dnes mezi lidmi poměrně dost často poslouchá a je považován za kvalitní. Vše bylo tedy v nejlepším pořádku, fanoušci se bavili a já radši popíjel pivo a povídal si v zimě před klubem. Přiznávám, měli jsme z kapely trošku (možná víc) srandu - kdo udělá nejlepší black metalový zlo ksicht?
NECROS CHRISTOS - těšil jsem se a zároveň měl trošku obavy. Nějak jsem si nedovedl představit, jak bude dlouhá, pomalá hudba německých maniaků znít naživo. I doma, v klidu a pokoji, na ní musím mít náladu a chuť. Měl jsem znovu štěstí, jednak na komorní atmosféru klubu, jednak na vlastní rozpoložení. Ani na moment jsem netápal, neztrácel se, a troufám si tvrdit, že se okultní obřad opravdu povedl. Velkou zásluhu na tom měl skvělý bubeník i démonický projev frontmana.
Mívám naživo raději rychlejší věci, ne příliš komplikované, nerad na koncertech "moc přemýšlím" a vystoupení NECROS CHRISTOS se mi líbilo. Možná to bylo tím, že jsem je viděl poprvé v životě, možná i tím, že kapela vynechala na deskách tolik časté mezihry a vsuvky. Byl jsem zkrátka uhranutý a spokojený. Krev v žilách mi zmrzla, podal jsem si ruku se Smrtí, odcházel jsem spokojen. Byla to chvála syrovosti, temný metal, ohlodaný až na kost. Nejlepší kapela večera, bez debat!
NECROS CHRISTOS are a band that has its clearly recognizable face. You will know it immediately, in the first few tones. You open the door to hell and you're glad to enter. With the cover you read gruff lyrics, you swim in rhythm and suck up the messy air. In the cell, the shadows of your demons move, burn you in your mouth, and you are ready to die. Right now, during these morbid songs. The Germans can be furious, cool, but also mysterious, but magical. They'll take you on a long trip to that world and you will not want to come back. Why, likewise, with such music, it should not be described, it should be experienced, bathe in it like in a bloody river. I feel my vein poured out, I am the victim today, bound to the altar of godlessness. Cut my throat, recite the mysterious formulas. Excellent matter! The darkness and the cold are inflated and burned into songs. Inferno!
Byl jsem ve zvláštním stavu, jako bych se toulal během vystoupení kapel v nějaké jiné dimenzi. Tři vstoupení na pondělí jsou tak akorát, únava je na mě asi hodně znát, ale o to teď nejde. Záleží mi jen na vnitřním prožitku, na tom, abych se vrátil z okultní metalové seance postupně do normálu. Byl to pochmurný hudební večer, s počasím, které jen dotvářelo celkovou atmosféru. Loučím se jako ve snách, nasedáme do dodávky a nějak se nemůžu přenést z temného snění.
Klub byl hodně (na pondělí nečekaně) zaplněn (většina lidí dle toho co jsem zaslechl, přijela na ASCENSION), ale pro pivo se dalo v pohodě dojít. K organizaci nemám žádných námitek, co mě ale vytáčelo, tak byla mlha během dvou prvních kapel. Mě vypouštěná směs vadí, dráždí mi oči a občas si říkám, co tím skupiny myslí? Jakože jsem měl zůstat doma, když je stejně nevidím? Taky blikající světla patří někam na diskotéku osmdesátých let a ne k temnému metalu. Zvuk byl velmi solidní, nepřeřvaný, čitelný. Osobně si vážím ještě jedné věci, a to krátkého pokecu s Malte Gerickem, hlavní persónou NECROS CHRISTOS. Je to moc zajímavý, příjemný, skromný a talentovaný člověk a já mám do sbírky další skvělý zážitek. Je krásné, když hudba spojuje stejně naladěné lidi.
Cesta mi připadá tentokrát nějaká dlouhá, spánek o to kratší. Jsem utahaný, do práce jdu jako přízrak. Nechci s nikým mluvit celý den, uzavřu se do své ulity a dávám si do uší stále dokola srdcovku ROOT. Musím, potřebuji ještě včerejší zážitek strávit, třídím si myšlenky pro report, dělám si poznámky, vše znovu prožívám. Celé pondělí mělo zvláštní náladu, atmosféru vhodnou spíše pro hřbitovní sychravá rána. Možná jsem zase shořel, přesto si vše krásně užil. Muzika má mnoho podob a jen jsem se znovu utvrdil, že bez ní nedokážu žít. Děkuji za pozornost, buďte metal!
VIDEOS - omluvte sníženou kvalitu zvuku/ sorry for worse sound
CD 2019, Kernkraftritter Records Četl jsem příběh kluka, kterého dlouho šikanovali. O jeho utrpení, o strachu, o nočních můrách. Trvalo to dlouho, bál se a měl vyděšený pohled. Snadná oběť, hračka pro ostatní. Jednoho dne nevydržel, vzal do rukou zbraň a vyřídil si vše s celým světem. Jeho problém nikdo neřešil, všem připadal neviditelný. Zabil pár lidí, také nevinných. Celé neštěstí ukončil brokovnicí, strčenou do úst. Vystřelil si mozek z hlavy. Když poslouchám novou desku německých death metalistů CONVICTORS, často si na tento příběh vzpomenu. Působí na mě úplně stejně. Syrově, ošklivě, temně. Určitě znáte ty chvilky v lidském životě, kdy si připadáte jako krysa zahnaná do kouta. Koušete kolem sebe a snažíte si zachránit poslední kousky, které vám zbyly z důstojnosti. Nenávist se ukrývá v každém z nás a na albu "Atrocious Perdition" byla velmi zřetelně zhudebněna.
"Atrocious Perdition" je deskou nahranou v klasickém devadesátkovém střihu. Nezapomnělo se na tlak, energii, sílu, ani melodie. Všechno je prašivé, plesnivé a s otiskem opravdového vzteku ve skladbách. Nic nového, ani převratného, ale je cítit, že za velmi dobrým řemeslem se ukrývá i něco navíc. Nadšení, vlohy pro pořádný masakr i morbidní nálady. O CONVICTORS by se dalo s klidem napsat, že vlastně v ničem nevynikají. Hrají zkrátka jako spousta dalších, undergroundových kapel ze staré školy. Pro někoho je to dobře, jiný ohrne nos. Nicméně, mě osobně kapela zaujala. Songy mě řežou, sice kolikrát tuším, co přijde dál, ale nijak mi to nevadí. Užívám si, přidávám volume, nepřemýšlím nad tím, komu všemu je hudba podobná. Pořád lepší, než si ve stresu vystřelit mozek z hlavy. Tradiční, solidní death metal, se spoustou zajímavých momentů. Smrt!
sumarizace:
CONVICTORS vyvrhli na bezbožné světlo pořádnou porci klasického death metalu. Ten je v jejich podání tradiční, plný temných melodií a poctivosti. "Atrocious Perdition" lze považovat za ukázku kvalitního smrtícího řemesla. Možná by songům slušela větší průbojnost, ale vše je vyváženo nadšením a odhodlaností. Jako celek působí album velmi celistvě, opravdu dobře se poslouchá a já si ho užívám. Jsem zavřený v mrtvé komoře, pomalu hniji spolu s albem zaživa a pořád dokola si říkám, jak je dobře, že podobné kapely existují. CONVICTORS sice nepřinášejí nic nového, ale v tom, co dělají jsou velmi dobří. A jako bonus navíc dostanete pocit, že zde hrají srdcaři pro srdcaře. A toho si cením víc, než mnohdy krkolomných nesrozumitelných riffů. Klasický death metal plný studených temných melodií! Smrt přichází!
Asphyx says:
CONVICTORS just have casted a huge portion of classic death metal on the ungodly light. The deat metal is very traditional, full of dark melodies and trueness. "Atrocious Perdition" is like an example of a great deadly craftsmanship. hed by enthusiasm and determination. The album as a whole seems very compact, great for listening and I really enjoy it. I am locked in a dead chamber, slowly dying with this album and I am telling to myself how happy I am that there are great bands like this one. CONVICTORS do not bring anything new, however they are doing their thing and they do it in the best way. And as a bonus you will get the feeling of the real death metal people playing for the real death metal people. And that is what I appreciate the most, rather than unintelligible breakneck riffs. Classic death metal full of dark cold melodies! Death is coming!
OPPROBRIUM - The Fallen Entities CD 2019, High Roller Records for english please scroll down
Mrtví nedýchají. Nebo se mi to jen zdá? Opravdu tomu tak je? Pokud jste někdy doopravdy viděli zemřelého, možná jste také pochybovali. Teď jsem možná něco slyšel. Nebo se mýlím? Otázky života a smrti zůstávají stále nezodpovězené. Potřebujeme vlastní představivost, fantazii. Nechat plynout myšlenky a u toho třeba poslouchat nějakou poctivou hudbu.
Přiznám se, že death thrash metal je mému srdci vlastní jako mrtvému rakev. Mám rád základy tohoto stylu a proto bych vás dnes rád pozval k poslechu novinky amerických OPPROBRIUM. Skupina datuje svůj vznik do roku 1999 (pod názvem INCUBUS až do roku 1986). Album je tak krásně morbidním výletem do starých časů. Jsou pod ním podepsáni dva bratři a musím napsat, že se jedná o poctivou a reálnou návštěvu opuštěných katakomb.
Pro poslech "The Fallen Entities" je nutné se oprostit od současného vnímání death metalu. V dnešní době jde vše někdy až moc zbytečně na hranu. Takoví OPPROBRIUM nejsou, soustředí se spíše na melodie, na hnilobný zážitek. Je to stará škola, pořádně plesnivá a zahnívající. S prašivým zvukem, se spoustou zajímavých momentů, s neskutečným odhodláním a syrovostí. Nevím sice, zda osloví i mladou generaci fanoušků, ale na tom zase tolik nezáleží. My, kdo jsme čerpali první metalové kapely v devadesátých letech, budeme spokojeni. A o to jde především. O rezavý, ryzí a uvěřitelný death/thrash metal. Pokud máte rádi smečky jako SOLSTICE, MASTER, CANCER, DEATH, PESTILENCE, DEMMOLITION HAMMER, SADUS, tak neváhejte. Budete prokleti jako já! Mrtví možná už nedýchají, ale death thrash metal stále žije! Poctivá, reálná deska! Kult!
Asphyx says:
The dead are not breathing. Or does it just seem like that? Is that really true? If you ever really saw the deceased, you may also have doubts. Now maybe I hear something. Or am I wrong? The questions of life and death remain still unanswered. We need our own imagination, fantasy. Let your thoughts flow, and listen to some true music.
I admit that death thrash metal is peculiar to my heart as a coffin to a dead man. I like the basics of this style, and today I would like to invite you to listen to the new album of American band OPPROBRIUM. The group dates their establishment back to 1999 (under the name INCUBUS in 1986). The record is such a beautifully morbid trip to the old times. Two brothers are signed under this album, and I have to write that this is an honest and real visit of abandoned catacombs.
For the listening to "The Fallen Entities", it is necessary to release from the current perception of death metal. Nowadays, it's often everything unnecessarily too much at the edge. However, OPPROBRIUM are not; they instead focus on melodies and a rotten experience. It's an old school, really moldy and putrefying. With a gnawing sound, with lots of interesting moments, with incredible determination and rawness. I do not know if it will appeal to the young generation of fans, but it does not matter. We, who were listening to the first metal bands in the nineties, we will be satisfied. And that's what it is all about. Rusty, pure and believable death/thrash metal. If you like bands like SOLSTICE, MASTER, CANCER, DEATH, PESTILENCE, DEMOLITION HAMMER, SADUS, do not hesitate. You will be cursed like me! Dead are maybe not breathing anymore, but death thrash metal still lives! Honest and real record! Cult!
Slovy jako legendy a kultovní se často plýtvá, nicméně v tomto případě se sluší a patří je použít. Arizonští SACRED REICH se totiž vracejí do Čech! Ačkoliv jsme stále bez nového materiálu těchto thrasherů, zastávka z jejich turné nás nemine a tak budeme moci zavzpomínat na spoustu skvělých skladeb z jejich tvorby. I přes to, že mají za sebou skoro 35 let, za celou dobu neztratili ani kousek elánu a doposud patří k tomu nejlepšímu, co americký thrash metal může nabídnout.
CD 2019, Season of Mist Underground Activists Panický strach, způsobený pomalým dušením. Oprátka, stahující se kolem krku. Nepřirozený odchod z tohoto světa, vyhlídnutý strom, šedé ráno a smrt. Poryvy větru, vyčítavé pohledy kolemjdoucích, kteří se snaží zachytit vaše poslední okamžiky na tomto světě. V současné dimenzi mi bylo již dlouho úzko, necítil jsem se dobře v dnešním světě. Bylo na čase postoupit dál, objevit nové cesty. Teď se houpu v nepravidelném rytmu, oči vytřeštěné, jazyk vyplazený a jsem jen kusem mrtvého těla. Nic víc. Popisovat jakkoliv hudbu podobných uskupení je vlastně zbytečné. Pro běžného posluchače se stejně bude jednat jen o neproniknutelnou změť riffů, různých ekvilibristik a chaosu. Španělští ALTARAGE se pokoušejí o objevování nových dimenzí. Na pomoc si vzali death metal, black a šílenství. Album se v podstatě nedá poslouchat v klidu, osobně si jej vůbec neužívám. Je to ale účelem, "The Approaching Roar" má být nepříjemným, nesnesitelným dílem. Ušní masochismus byl posunut o další level výše.
ALTARAGE na to jdou podobným způsobem, jako to dělají kapely typu PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, ABYSSAL, MITOCHONDRION, ULCERATE, DEATHSPELL OMEGA. Jedná se o zběsilé, maniakální zlo. Deska je neskutečně heavy, temná jak zákon káže a zároveň smrdutá. Některé myšlenkové pochody mi zůstávají a asi ještě dlouho tomu tak bude, ukryté. Nedokážu spoustu pasáží vůbec rozluštit a abych pravdu řekl, tak na to nemám někdy ani chuť. Tíživá atmosféra, tolik podobná procesům dušení, je všudepřítomná. "The Approaching Roar" se stane zajisté oblíbeným dílem hudebních kritiků. Jednak je opravdu dobrou deskou a také jí spousta lidí nebude vůbec rozumět (jak známo, čemu nerozumíme, to obdivujeme). Nějak si nedovedu představit, že bych podobnou hudbu poslouchal jen tak pro radost, s chutí a opakovaně. O tom, ale novinka není. Je o zlu, o šílenství, o mírném posouvání hranic v mezích death metalového zákona. Pokud tedy máte chuť zažít pocity podobné utonutí, tak neváhejte. Takhle nějak by asi s námi rozmlouval Satan, pokud by mluvil lidskou řečí!
sumarizace:
Španělští death metalisté se svým třetím albem pokračují přesně tam, kde minule přestali. Jejich hudba je plná rouhání, špíny a tmy. U podobných alb je důležité, aby dokázaly navodit absolutní pocit zmaru, strachu a nekonečna. ALTARAGE se to povedlo na výbornou. Procházím spolu s kapelou temnými chodbami opuštěného kostela, účastním se spirituálních seancí a obětuji samotnému Satanovi. Nahrávka je velmi uvěřitelná a připomíná nějakou hodně zlou modlitbu. Zavřete okna i dveře, přichází Belzebub! Svět nikdy nebyl tak zlý, temný a ošklivý, jako na "The Approaching Roar". Jsme jenom prach ve vesmíru, jsme ubozí tvorové, jsme prokletí. Death metalová deska s jasnou definicí zla! Absolutní inferno!
Asphyx says:
This death metal band from Spain continues with this album exactly where the previous album ended. Their music is full of cursing, dirt and darkness. With this type of album it´s important to incite an absolute feel of ruin, fear and infinity. The ALTARAGE did it exactly right! With this band I´m walking through dark hallways of deserted church and I´m participating spiritual séances and I´m sacrificing myself to the Satan. The record is very real and believable and it remains some kind of evil prayer. Close your windows and doors because there is the Beelzebub coming! The world has never been so cruel, dark and ugly as it is on "The Approaching Roar". We are just a dust in the universe, we are small creatures and we are accursed. Death metal album with a clear definition of the evil. Absolut inferno!
